33 A 18/2026

Plný text

č. j. 33 A 18/2026 - 26 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivankou Havlíkovou v právní věci žalobce: E. A., narozený dne XXX státní příslušnost XXX bytem XXX t. č. v XXX zastoupen Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha 1 proti žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy se sídlem Kaplanova 2055/4, Praha 4 – Chodov o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne XXX, č. j. XXX, takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Stručné vymezení věci Shodu s prvopisem potvrzuje K. N. 2 33 A 18/2026 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým rozhodl o zajištění žalobce podle § 124b odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (zákon o pobytu cizinců) a zároveň byla dle § 124b odst. 4 téhož zákona stanovena doba trvání zajištění na 30 dnů ode dne omezení osobní svobody.

2. Z napadeného rozhodnutí vyplynulo, že žalobce má zaveden aktivní záznam ve věci rozhodnutí o návratu v SIS dle čl. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1860 ID: XXX ze dne XXX, zadávající stát Česká republika, pod č. j. XXX s lhůtou k vycestování do dne XXX. Zároveň mu bylo dne XXX vydáno rozhodnutí o povinnosti opustit území Evropské unie a smluvních států dle § 50a odst. 2 písm. c) zákona o pobytu cizinců, a stanovena doba k vycestování do 30 dnů od nabytí právní moci. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne XXX a od XXX by se stalo vykonatelným, avšak žalobce si XXX podal žádost o azyl, vedenou pod Čj.: XXX. Žádost o azyl byla dne XXX zamítnuta, rozhodnutí dne XXX nabylo právní moci. Dne XXX podal žalobce žalobu s odkladným účinkem, ta však byla soudem dne XXX zamítnuta a rozhodnutí dne XXX nabylo právní moci. Následně dne XXX podal kasační stížnost s odkladným účinkem, která byla Nejvyšším správním soudem dne XXX odmítnuta pro nepřijatelnost. Rozhodnutí dne XXX tak nabylo právní moci. Žalobci byl poté dne XXX ze strany Ministerstva vnitra vylepen výjezdní příkaz číslo GA0372615 na 30 dnů s platností od XXX do XXX. Žalobce si dne XXX podal u Ministerstva vnitra žádost o dlouhodobé vízum za účelem strpění pobytu na území dle § 33 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců (vedeno pod č j.: XXX), tato žádost jej však neopravňuje k pobytu na území ČR. Dne XXX v XXX hod. se dostavil k žalované, kde s ním byl sepsán protokol o podání vysvětlení ve smyslu § 167 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců ve spojení s § 167 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (správní řád).

3. Žalovaný uzavřel, že žalobce nevycestoval, pobývá v ČR v rozporu s vydaným rozhodnutím o návratu ze dne XXX. Výše uvedené rozhodnutí nerespektoval, neučinil žádné kroky k tomu, aby území EU a smluvních států opustil. Namísto toho podal žádost o azyl, která mu byla po užití všech zákonných opravných prostředků pravomocně zamítnuta. Následně mu byl vydán výjezdní příkaz číslo XXX na 30 dnů s platností od XXX do XXX, opět nevycestoval a namísto toho se dne XXX dostavil k žalované věc řešit. O návratovém rozhodnutí věděl, rovněž věděl o stanovené lhůtě k vycestování a zamítnutém azylovém řízení.

4. K argumentaci žalobce, že má na území ČR manželku a dceru, žalovaný poukazoval na možnost žalobce podat si žádost o pobytové oprávnění na zastupitelském úřadě ČR ve svém domovském státě. Žalobce bez oprávnění k pobytu nemůže vykonávat jakoukoliv výdělečnou činnost, nemůže se podílet na finanční pomoci rodině. Tím, že žalobce nevycestoval z území v době stanovené návratovým rozhodnutím, byl dán důvod k zajištění dle § 124b zákona o pobytu cizinců, aniž by bylo přednostně užito mírnějších opatření. Z celkového dosavadního jednání žalobce plyne, že vycestovat dobrovolně neplánuje. Nic mu nebránilo podat žádost o vízum dříve. Uložení zvláštních opatření podle § 123b zákona o pobytu cizinců je z hlediska jednání žalobce nedostačující. Pokud jde o povinnost dle § 123b odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců oznámit policii adresu místa pobytu, zdržovat se tam, každou jeho změnu oznámit následující pracovní den policii a ve stanovené době se zdržovat na adrese místa pobytu za účelem provedení pobytové kontroly, žalobce sice doložil nájemní smlouvu a uvedl, že bydlí na XXX na ulici XXX, avšak z této adresy se může Shodu s prvopisem potvrzuje K. N. 3 33 A 18/2026 i s rodinou kdykoliv odstěhovat neznámo kam. Je reálné, že se na adrese nebude zdržovat, bude se vyhýbat správnímu orgánu, neboť ví, že pobývá na území neoprávněně a porušil právní předpisy ČR. Pokud jde o povinnost dle § 123b odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, složení peněžních prostředků ve volně směnitelné měně ve výši předpokládaných nákladů spojených se správním vyhoštěním (finanční záruka) není možné, protože sám žalobce uvedl, že na to nemá finanční prostředky a nikým tato záruka nebyla do ukončení řízení nabídnuta. Pokud jde o povinnost dle § 123b odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, žalobce neskýtá žádnou záruku, že bude dodržovat povinnost osobně se hlásit policii v době stanovené, i přes to, že uvedl, že by tak činil. Žalobce nectí zákony ČR, EU a smluvních států. Obdobně pokud jde o povinnost dle § 123b odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců, žalovaný se neztotožnil s tím, že by žalobce plnil povinnost zdržovat se v místě určeném policií a ve stanovené době byl v tomto místě přítomen za účelem provedení pobytové kontroly. Uložení tohoto zvláštního opatření vyhodnotil jako neúčelné. Žalobce se na území ČR zdržuje neoprávněně, čímž dává jasně najevo, co si myslí o právním řádu ČR. Své závěry podepřel odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2016, čj. 10 Azs 102/2016-56. Obsah žaloby 5. Žalobce předně argumentoval, že žalovaný nesprávně posoudil možnost užití zvláštních opatření za účelem vycestování dle § 123b zákona o pobytu cizinců a svůj závěr zcela nedostatečně odůvodnil. Dle žalobce nebyly splněny podmínky pro zajištění cizince za účelem vycestování dle § 124b odst. 1 zákona o pobytu cizinců, napadané rozhodnutí je pro uvedené zatíženo vadou nezákonnosti 6. Žalobce uvedl, že zajištění dle zákona o pobytu cizinců představuje významný zásah do práva na osobní svobodu ve smyslu Čl. 8 Listiny základních práv a svobod (Listina), k čemuž odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 7. 2017, č. j. 2 Azs 253/2017-37, z nějž citoval. Dále odkázal na § 124b zákona o pobytu cizinců, z nějž dovodil, že aby mohlo dojít k vydání rozhodnutí o zajištění, je nezbytné nejprve zkoumat, zda lze účinně uplatnit zvláštní opatření za účelem vycestování, a odvrátit tak nejvíce invazivní opatření, kterým dochází k omezení osobní svobody, tedy zajištění cizince.

7. Žalobce oponoval přístupu žalovaného, který jej měl za nedůvěryhodného pro pouhou skutečnost, že mu v minulosti byla stanovena doba k opuštění území členských států Evropské unie a nelze se tak se domnívat, že bude dodržovat povinnosti stanovené zvláštními opatřeními za účelem vycestování. Podotknul, že v případě jakéhokoliv zajištění cizince dle zákona o pobytu cizinců se jedná o situace, kdy ze strany cizince došlo k porušení zákonné povinnosti, či povinnosti stanovené orgánem veřejné moci. Pro odůvodnění nedostatečnosti uložení zvláštních opatření nemůže stačit pouhý fakt, že žalobce porušil povinnost dle zákona o pobytu cizinců. V opačném případě by totiž nedostatečnost těchto opatření bylo možné namítat vždy. Citoval z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2017, čj. 5 Azs 20/2016-38, č. 3559/2017 Sb. NSS, přičemž zdůraznil, že nelze dovodit, že důvody zajištění § 124 odst. 1 písm. c) a d) zákona o pobytu cizinců paušálně vždy vylučují možnost použití zvláštního opatření.

8. Žalobce dále odkázal na 123b odst. 1 písm. a) a d) zákona o pobytu cizinců a citoval z nich. Argumentoval, že v rámci protokolu o podání vysvětlení pod č. j. XXX (podání vysvětlení) uvedl stálou adresu v České republice, kde žije společně se svou manželkou, paní D. N., nar. XXX a jeho novorozenou dcerou, nezl. A. Z., nar. XXXW. Rovněž předložil uzavřenou Shodu s prvopisem potvrzuje K. N. 4 33 A 18/2026 nájemní smlouvu na jeho jméno, přičemž podotknul, že uvedenou adresu rovněž má nahlášenou na Ministerstvu vnitra ČR, Odboru azylové a migrační politiky. Přesto však žalovaný dospěl k závěru, že zvláštní opatření za účelem vycestování nelze účinně uplatnit. Dle žalobce v případě tak závažného opatření, jako je zajištění cizince, nelze splnění podmínky subsidiarity odůvodnit pouhým obecným a nijak neindividualizovaným konstatováním předchozího porušení povinnosti opustit území EU a smluvních států žalobcem. Naopak je nutné poskytnout alespoň základní individualizované úvahy o tom, proč by dle žalované žalobce na uvedené adrese nepobýval, nebo proč není možné účinně uplatnit jiná zvláštní opatření za účelem vycestování. Odůvodnění možnosti užít zvláštní opatření dle § 123b zákona o pobytu cizinců tak, jak ho podal žalovaný, by se v této podobě mohlo vztáhnout de facto na jakýkoliv případ zajištění cizince, který disponuje platným záznamem v SIS. Odkázal k tomu na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 11. 2024, čj. 7 Azs 252/2024-31, z nějž citoval s tím, že ačkoliv byl vydán ve věci zajištění dle zajištění dle zákona o azylu, lze dle žalobce jeho závěry plně vztáhnout i na zajištění dle zákona o pobytu cizinců. Opakovaně podotknul, že má na území ČR rodinné zázemí, svou adresu pobytu hlásí orgánům veřejné moci a rovněž na pracoviště žalované se dostavil dobrovolně. Následně citoval z napadeného rozhodnutí, přičemž závěry žalované označil za nesprávné a za spekulace, zejména co se týče nezdržování se na adrese či odstěhování se. Dle žalobce lze k takovýmto hypotetickým závěrům přistoupit téměř v jakémkoliv případě. Opakovaně podotknul, že se nejedná o nahodile vybranou adresu, nýbrž o adresu, kde již žije delší dobu, a to společně se svou manželkou a novorozenou dcerou.

9. Žalobce shrnul, že veškerá argumentace žalované stojí pouze na platném záznamu v SIS a s tím spojenou nedůvěryhodností žalobce. Žalovaný se měl rozsáhleji zabývat důvody, které znemožňují užití zvláštních opatření za účelem vycestování, a nezakládat je pouze na „ničím neopodstatněných spekulacích“. Na uvedeném je nutné lpět o to více, pokud žalobce na území ČR disponuje stabilním rodinným zázemím a pečuje zde o nezletilou novorozenou dceru.

10. Následně žalobce uvedl, že žalovaný nedostatečně posoudil možný rozpor napadaného rozhodnutí s nejlepším zájmem nezletilého dítěte a odůvodnění napadaného rozhodnutí je pro tuto vadu nepřezkoumatelné. Žalobce již při podání vysvětlení nepřímo uvedl, že nezletilou společně s manželkou pečuje a jeho přítomnost je v tomto ohledu nezbytná. Označil za „nepřiměřené“, aby žalovaný zajištěním znemožnil žalobci pečovat o nezletilou, aniž by blíže šetřil nejlepší zájem dítěte. Ke zjišťování zájmu nezletilého dítěte poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2024, čj. 6 Azs 248/2023-24, z nějž citoval a zdůraznil, že je třeba, aby z odůvodnění rozhodnutí vyplývalo, že správní orgán pečlivě posoudil situaci nezletilých dětí, určil jejich nejlepší zájem a dostatečně jej vyhodnotil v poměru s konkurujícím veřejným zájmem. Připustil, že správní řízení ve věci zajištění cizince je specifickým typem řízení, vyznačující se zejména omezenými časovými a faktickými možnostmi provádět dokazování. Přesto však označil za nezbytné, aby správní orgán vyvinul alespoň účinnou snahu zjistit skutkový stav, o kterém nejsou důvodné pochybnosti, k čemuž odkázal na §§ 3 a § 50 odst. 3 správního řádu. Na splnění této povinnosti je v případě rozhodování o zajištění třeba trvat zcela bezvýhradně, jelikož zajištěním dochází k významnému omezení či úplnému zbavení osobní svobody jednotlivce. Zvláštních opatření (povinnosti hlásit se policejnímu orgánu klidně každý den, být přítomen na ohlášené adrese) se domáhal právě z důvodu péče o nezletilou. Ta je ve věku 4 měsíců, vyžaduje téměř nepřetržitou péči a musí být pod dohledem. Je zcela žádoucí a v jejím zájmu, Shodu s prvopisem potvrzuje K. N. 5 33 A 18/2026 aby o ní bylo pečováno oběma rodiči. Je proto na místě, aby se žalovaný v rámci odůvodnění rozhodnutí o zajištění zabýval tím, zda není v rozporu s nejlepším zájmem nezletilého dítěte a pokusil se objasnit, zda bude zajištěna dostatečná péče o nezletilou i v případě zajištění žalobce, a to případně také výslechem jeho manželky.

11. Závěrem žalobce s odkazem na § 125 odst. 6 zákona o pobytu cizinců a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2020, čj. 8 Azs 158/2020-22, č. 4130/2021 Sb. NSS, uvedl, že ani pokud dojde před projednáním a rozhodnutím o této žalobě k „přezajištění“ žalobce podle zákona o azylu, nemůže být jeho žaloba odmítnuta podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

12. Žalobce žádal zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. Vyjádření žalovaného 13. Žalovaný zrekapituloval skutkové okolnosti a odkázal na § 124b odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců a uvedl, že žalobce má evidovaný aktivní návratový záznam v SIS. Shrnul podmínky, které musí být splněny pro zajištění. Cizinec musí naplňovat jednu z taxativně uvedených skutkových podstat obsažených pod jednotlivými písmeny § 124 odst. 1 zákona o pobytu cizinců a zároveň nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování dle § 123b téhož zákona. Ustanovení § 124 odst. 1 zákona o pobytu cizinců tedy dle žalovaného opravňuje policii, aby v odůvodněných případech upustil od uložení mírnějších prostředků a bezprostředně cizince zajistila. Žalovaný se dle svých tvrzení z limitu diskrečního potenciálu neodchýlil Uvedl, že poukázal na konkrétní okolnosti případu a definoval jednotlivá skutková jednání, která dosvědčují, že uložení zvláštního opatření za účelem vycestování by bylo nedostatečné pro naplnění cíle řízení a že žalobce svým jednáním naplnil skutkovou podstatu § 124b odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců.

14. K důvodům, proč nebylo přistoupeno k užití mírnějších opatření, odkázal na napadené rozhodnutí. Uvedl, že dle § 123b odst. 3 zákona o pobytu cizinců policie zkoumá, zda uložení zvláštního opatření neohrozí výkon správního vyhoštění. Volba mírnějších opatření je vázaná na předpoklad, že cizinec bude se státními orgány spolupracovat při realizaci tohoto opatření a že neexistuje důvodná obava, že se výkonu správního vyhoštění bude vyhýbat. To bude nejčastěji vyplývat z dosavadního chování cizince. V takovém případě správní orgán přistoupí přímo k jeho zajištění, aniž by nejprve užil zvláštní opatření dle § 123b zákona o pobytu cizinců. Žalovaný po zhodnocení dosavadního chování žalobce a s ohledem na jeho pobytovou historii (žalobce z území ČR opakovaně nevycestoval a svůj neoprávněný pobyt nijak neřešil) dospěl k z závěru, že v případě žalobce existuje důvodná obava, že výkon správního vyhoštění bude z jeho strany zmařen.

15. K dopadům do soukromého a rodinného života žalovaný odkázal na napadené rozhodnutí. Dále uvedl, že žalobce byl obeznámen se skutečností, že musí vycestovat z území České republiky, kde se zdržuje neoprávněně. Nemůže na území vykonávat jakoukoliv výdělečnou činnost a nebude tedy schopen zabezpečit sebe ani svou rodinu. Je v jeho vlastním zájmu si co nejdříve zajistit pobytové oprávnění v souladu se zákonem a teprve s tímto oprávněním zde vykonávat výdělečnou činnost a podílet se tak na finanční pomoci rodině. Sám žalobce uvedl, že jeho manželka je na mateřské dovolené a on nikde nepracuje. Z toho žalovaný dovodil, že manželka musí živit také žalobce. Žalovaný shrnul, že se dopadem napadeného rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce zabýval, avšak v případě žalobce neexistuje na území ČR reálná možnost získat pobytové oprávnění. Jedinou možností žalobce je vycestovat z území a podat žádost o pobytové oprávnění v domovském státě. Shodu s prvopisem potvrzuje K. N. 6 33 A 18/2026 16. Žalovaný žádal, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. Posouzení věci Městským soudem v Praze 17. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu žalobcem uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), a vycházel při tom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( § 75 odst. 1 s.ř.s.), přičemž přihlížel i k případným nezákonnostem nad rámec žalobních bodů v souladu se závěry rozsudku velkého senátu Soudního dvora Evropské unie ze dne 8. 11. 2022 ve spojených věcech C- 704/20 a C-39/21.

18. Městský soud v Praze o věci samé rozhodl bez jednání dle ustanovení § 172 odst. 5 zákona o pobytu cizinců, jelikož účastníci řízení v zákonné pětidenní lhůtě po podání žaloby nenavrhli projednání věci při ústním jednání a soud nepovažuje nařízení ústního jednání za nezbytné 19. Ze správního spisu soud zjistil následující:

20. Z úředního záznamu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. města Prahy, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, ze dne XXX, č. j. XXX plyne, že se žalobce dne XXX v čase XXX hod. dostavil se svým právním zástupcem na Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, Praha 4 – Chodov, Kaplanova 2055/4 žalobce kvůli řešení svého pobytu na území ČR. Prap. K. na místě provedla pobytovou kontrolu. Lustrací a kontrolou cestovního dokladu bylo zjištěno, že žalobci byla zamítnuta žádost o azyl, kdy na základě azylového řízení mu byl vylepen výjezdní štítek s platností od XXX do XXX. Žalobci bylo dne XXX vydáno rozhodnutí dle § 50a odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců, vedeno pod čj. XXX. Dne XXX si zažádal o vízum strpění.

21. Z rozhodnutí Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, č. j. XXX plyne, že žalobci byla podle § 50a odst. 2 písm. c) zákona o pobytu cizinců uložena povinnost opustit území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace. Současně mu byla dle § 50a odst. 3 zákona o pobytu cizinců stanovena doba k vycestování, a to nejpozději do 30 dnů od právní moci daného rozhodnutí. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplynulo, že žalobce pobýval na území ČR na základě zaměstnanecké karty s platností od XXX do XXX. Pracovní poměr zanikl dne XXX. Žalobce nezměnil zaměstnavatele do 60 dnů, zaměstnanecká karta zanikla. Po zániku zaměstnanecké karty dne XXX se žalobce nedostavil, a po připočtení 30 dnů pobýval na území od XXX neoprávněně. Dne XXX se dostavil na MV OAMP k převzetí povolení k pobytu – zaměstnanecká karta. Téhož dne byl se žalobcem sepsán bez účasti tlumočníka protokol o podání vysvětlení. U žalobce nebyly shledány důvody pro zahájení řízení o správním vyhoštění. Správní orgán proto vydal rozhodnutí § 50a odst. 2 písm. c) zákona o pobytu cizinců.

22. Z rodného listu vydaného Úřadem městské části Praha 4 plyne, že žalobce je otcem A. Z., nar XXX. Matkou dítěte je D. N.

23. Z dokumentů shodně označených XXX – Provozní prostředí (VIS) ze dne XXX plyne, že žalobce, jeho manželka D. N. a dcera A. Z. jsou vedeni na adrese XXX. Shodu s prvopisem potvrzuje K. N. 7 33 A 18/2026 24. Z Nájemní smlouvy ze dne 20. 9. 2025, smluvní strany M. D. a A. D. (pronajímatelé) a žalobce a D. N. (nájemci) mají pronajatou bytovou jednotku v ulici XXX, k. ú. XXX, obec Praha, a to na dobu určitou ode dne XXX do XXX.

25. Z Protokolu o podání vysvětlení ze dne XXX, č. j. XXX vyplývá, že žalobce si byl vědom výjezdního příkazu na 30 dnů ze dne XXX s platností do XXX. Přišel si požádat o povolení na neurčitou dobu, jelikož má v úmyslu zde v budoucnu legálně žít a pracovat. K vycestování žádné kroky neučinil, zůstal zde čistě z rodinných důvodů. Měl platné dokumenty, ale dostal výpověď a hledal si novou práci. Měli za něj poslat doklady na OAMP, ale to neudělali a jeho vízum skončilo. Je si vědom, že pobývá na území neoprávněně bez platného oprávnění k pobytu na území členských států. Má v ČR manželku a dítě. K financování pobytu na území ČR uvedl, že manželka pobírá mateřskou. Žalobce oficiálně pracoval, měl oficiální povolení k zaměstnání v rámci azylového řízení. Nyní nepracuje. Vyživovací povinnost má k dceři. Ke zvláštním opatřením dle § 123b zákona o pobytu cizinců uvedl, že nemá finanční prostředky na složení finanční záruky. Opatření hlásit se na policii by dodržoval, klidně každý den.

26. Při posouzení soud vyšel z následující právní úpravy:

27. Dle § 124b odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření za účelem vycestování, policie může zajistit na dobu nezbytně nutnou neoprávněně pobývajícího cizince staršího 15 let za účelem jeho vycestování, jestliže uplynula lhůta k dobrovolnému opuštění území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace uvedená v záznamu podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1860 ze dne 28. listopadu 2018 o využívání Schengenského informačního systému při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí.

28. Dle § 123b zákona o pobytu cizinců zvláštním opatřením za účelem vycestování cizince z území nebo z území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace (dále jen „zvláštní opatření za účelem vycestování“) je a) povinnost cizince oznámit policii adresu místa pobytu, zdržovat se tam, každou jeho změnu oznámit následující pracovní den policii a ve stanovené době se na adrese místa pobytu zdržovat za účelem provedení pobytové kontroly, b) složení peněžních prostředků ve volně směnitelné měně ve výši předpokládaných nákladů spojených se správním vyhoštěním (dále jen „finanční záruka“) cizincem, kterému je zvláštní opatření za účelem vycestování uloženo; peněžní prostředky za cizince může složit státní občan České republiky nebo cizinec s povoleným dlouhodobým anebo trvalým pobytem na území (dále jen „složitel“), c) povinnost cizince osobně se hlásit policii v době policií stanovené, nebo d) povinnost cizince zdržovat se v místě určeném policií a ve stanovené době být v tomto místě přítomen za účelem provedení pobytové kontroly.

29. Zajištění cizince za účelem vycestování je zásahem do jeho osobní svobody, a proto může být provedeno pouze v souladu se zákony, Ústavou, Listinou a Evropskou o ochraně lidských práv a základních svobod, jíž je Česká republika vázána.

30. Obsahem správního spisu je doloženo, že žalobce je cizincem starším 15 let, čímž je splněna první z podmínek formulovaných § 124b odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, které je nutné k zajištění cizince za účelem vycestování naplnit.

31. Dále je nezbytné, aby uplynula lhůta k dobrovolnému opuštění území uvedená v záznamu podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1860. Také tato podmínka byla Shodu s prvopisem potvrzuje K. N. 8 33 A 18/2026 splněna, neboť žalobce má v SIS veden aktivní návratový záznam podle uvedeného nařízení, v němž byla lhůta k dobrovolnému opuštění území stanovena do dne XXX. Tato lhůta marně uplynula. Ačkoli žalobce následně disponoval oprávněním setrvat na území po dobu řízení o mezinárodní ochraně a následně na základě výjezdního příkazu platného do dne XXX, od XXX již žádný právní titul prokazující oprávnění setrvat na území neměl. Ke dni vydání rozhodnutí o zajištění za účelem vycestování tak žalobce pobýval na území neoprávněně.

32. Nadto musí být naplněna podmínka, že nelze účinně uplatnit zvláštní opatření za účelem vycestování.

33. Zvláštní opatření za účelem vycestování představují alternativní řešení s cílem minimalizace omezování osobní svobody v případě zajištění cizinců (srov. rozsudek NSS ze dne 7. 12. 2011, č. j. 1 As 132/2011-51). Užití těchto mírnějších opatření předpokládá, že cizinec bude se státními orgány spolupracovat při jejich realizaci, bude schopen plnit povinnosti z toho plynoucí a že neexistuje důvodná obava, že by byl uložením zvláštního opatření ohrožen výkon nuceného vycestování z území ČR. Možnost aplikace tohoto opatření nutně závisí také na důvodu zajištění. Základním pravidlem je, že uložení zvláštního opatření nesmí ohrozit výkon vycestování cizince (§ 123b odst. 4 věta druhá zákona o pobytu cizinců; čl. 15 odst. 1 a bod 16 odůvodnění návratové směrnice vychází z dostatečné účinnosti mírnějších donucovacích opatření); toto ohrožení bude typově různé v typově odlišných případech důvodů zajištění. Pokud správní orgán dospěje k závěru, že uložení zvláštního opatření nepostačuje, je povinen svůj závěr přezkoumatelným způsobem odůvodnit (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2026, čj. 2 A 1/2026-22, bod 21).

34. Vždy je přitom povinností správního orgánu zvážit zejména osobní, majetkové a rodinné poměry cizince, charakter porušení povinností, dosavadní chování a respektování veřejnoprávních povinností stanovených Českou republikou nebo jinými státy EU. Uložení mírnějšího opatření podle § 123b odst. 1 zákona o pobytu cizinců je vázáno na předpoklad, že cizinec bude schopen plnit povinnosti z něj plynoucí (subjektivní složka), a zároveň neexistuje důvodná obava, že by uložením zvláštního opatření byl ohrožen výkon správního vyhoštění (objektivní složka). Nesplnění jednoho nebo druhého předpokladu je samostatným důvodem pro závěr, že nepostačuje uložit zvláštní opatření za účelem vycestování (srov. tamtéž, bod 22).

35. Z napadeného rozhodnutí plyne, že žalovaný vzal v úvahu, že má žalobce na území manželku a dceru (str. 5 napadeného rozhodnutí). Vzal v úvahu také jeho majetkové poměry, přičemž zdůraznil, že žalobce jako cizinec bez oprávnění k pobytu na území nemůže vykonávat jakoukoliv výdělečnou činnost, tedy nebude schopný zabezpečit sebe, ani svou rodinu, že se nemůže podílet na finanční pomoci rodině a naopak je spíše finanční přítěží, neboť manželka musí živit i jeho. Žalovaný zvážil charakter porušení povinností souvisejících s vyhošťovacím řízením, jeho dosavadní chování a respektování veřejnoprávních povinností, přičemž uzavřel, že svůj pobyt účelově prodlužoval (podáním žádosti o azyl, nevycestováním v době platnosti výjezdního příkazu), 2x mu byla stanovena lhůta k vycestování, ale namísto toho se dostavil po skončení lhůty k policii s tím, že chce řešit svůj pobyt v ČR. Měl možnost dobrovolně vycestovat, to však neučinil. Návratové rozhodnutí mu bylo vydáno již v prosinci 2024 a muselo mu být jasné, že z území bude muset vycestovat, měl dostatečně dlouhou dobu se na to připravit (str. 6 napadeného Shodu s prvopisem potvrzuje K. N. 9 33 A 18/2026 rozhodnutí). Žalovaný podotknul, že žalobce neučinil žádné kroky k tomu, aby území Evropské unie a smluvních státu opustil (str. 8 napadeného rozhodnutí).

36. Soud se s těmito závěry ztotožňuje. Nosným důvodem pro vydání napadeného rozhodnutí bylo konkrétní následné chování žalobce, který neučinil žádné kroky k dobrovolnému vycestování, nikoliv „pouhá“ skutečnost, že mu v minulosti byla stanovena doba k opuštění území. Soud k tomu poukazuje na Protokol o podání vysvětlení ze dne XXX, č. j. XXX. Z vyjádření žalobce při podání vysvětlení plyne, že žádné kroky k vycestování neučinil, ačkoliv si byl své povinnosti vědom. Je tedy zřejmé, že žalobce neměl splnění povinnosti vycestovat v úmyslu.

37. Podle stanoviska soudu se možností uložení zvláštních opatření žalovaný dostatečně zabýval na stranách 6 – 7 napadeného rozhodnutí. K § 123b odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců žalovaný uvedl, že žalobce sice doložil nájemní smlouvu, avšak z uvedené adresy se může odstěhovat neznámo kam, přičemž žalobcovo předešlé jednání neskýtá žádnou záruku, že bude řádně plnit povinnosti jemu uložené. Žalovaný zcela konkrétně podotknul, že žalobce si nezakoupil žádné jízdenky či letenky a naopak dělá vše pro to, aby vycestovat nemusel (str. 7 napadeného rozhodnutí). Závěry žalovaného proto nejsou pouhým obecným a nijak neindividualizovaným konstatováním předchozího porušení povinnosti žalobcem. Zjištění žalovaného poskytují dostatečný podklad závěru, že žalobce ani do budoucna své povinnosti plnit nechce a nebude. Nosným důvodem zde nejsou „neopodstatněné spekulace“, nýbrž konkrétní skutečnost, že žalobce pro splnění své povinnosti vycestovat nečiní vůbec nic. Právě tím je založena důvodná obava, že se žalobce bude splnění povinnosti vycestovat vyhýbat. Pro úplnost soud podotýká, že žalobce neuvedl ani žádné konkrétní kroky, které k nákupu jízdenky či letenky učinil a nadto ani neuvedl žádné konkrétní překážky, které by mu v nákupu jízdenky či letenky bránily. Nelze tedy přisvědčit argumentaci žalobce, že odůvodnění napadeného rozhodnutí by bylo možno vztáhnout na jakýkoliv případ zajištění cizince, který disponuje platným záznamem v SIS.

38. Obdobně by nebylo dostatečné ani uložení zvláštních opatření podle § 123b odst. 1 písm. c), d) zákona o pobytu cizinců, neboť u žalobce, který nechce vycestovat, nelze vyloučit, že místo svého pobytu změní, aby se ukryl. Povinnost hlásit se na policii ani zdržovat se v místě určeném k minimalizaci tohoto rizika nepostačují. Soud nadto podotýká, že povinnost osobně se hlásit policii ani povinnost zdržovat se v místě určeném policií samy o sobě nezajišťují realizaci vycestování a výše uvedená zvláštní opatření jsou důvodná pouze pokud cizinec činí kroky k tomu, aby vycestoval. Za situace, kdy dosavadní chování žalobce nenasvědčuje tomu, že je ochoten k vycestování aktivně směřovat, nejsou opatřeními dostatečnými. Soud zároveň přisvědčuje žalovanému, že zde nebylo možno zvažovat složení finanční záruky dle § 123b odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, neboť žalobce uváděl, že finanční prostředky na složení finanční záruky nemá.

39. K námitkám týkajícím se posouzení nejlepšího zájmu nezletilého dítěte soud uvádí, že v nynějším řízení není předmětem přezkumu zákonnost ani přiměřenost samotného rozhodnutí o povinnosti opustit území podle § 50a zákona o pobytu cizinců, nýbrž zákonnost rozhodnutí o zajištění žalobce za účelem vycestování. Nejlepší zájem dítěte může být v řízení o zajištění relevantní tehdy, pokud je dítě samo zajištěno, případně pokud má zajištění rodiče bezprostřední dopad na jeho poměry. V posuzované věci však žalobce nenamítal ani nedoložil takové konkrétní okolnosti, z nichž by plynulo, že zajištění žalobce představuje nepřiměřený zásah do nejlepšího zájmu nezletilého dítěte. Právě naopak, žalobce Shodu s prvopisem potvrzuje K. N. 10 33 A 18/2026 nemá na území oprávnění k pobytu a nemůže se tak na finanční pomoci rodině podílet, dítě živí matka. Rozhodnutí dle § 50a zákona o pobytu cizinců není spojeno se zákazem vstupu. Toto rozhodnutí žalobci nebrání, aby se v budoucnu ucházel o pobytové oprávnění. Závěry v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2024, čj. 6 Azs 248/2023-24, kterým argumentoval žalobce, na nyní projednávanou věc nedopadají. Předmětem řízení před NSS bylo neudělení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny, nikoliv správní zajištění. V podrobnostech soud odkazuje na str. 5 napadeného rozhodnutí.

40. K poukazu žalobce na možné „přezajištění“ soud uvádí, že taková skutečnost ze správního spisu nevyplývá. Závěr a náklady řízení 41. Soud proto žalobu jako nedůvodnou podle ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

42. Výrok o nákladech řízení je dán ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nebyl ve věci procesně úspěšný, a proto mu nenáleží náhrada nákladů řízení; žalovanému správnímu orgánu, který měl úspěch, však důvodně vynaložené náklady řízení nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 5. června 2026 JUDr. Ivanka Havlíková v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje K. N.