33 A 3/2026

Rubrum

č. j. 33 A 3/2026 - 21 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivankou Havlíkovou v právní věci žalobce: O. B. státní příslušnost Ukrajina bytem v ČR XXX zastoupen JUDr. Veronikou Pupalovou, advokátkou se sídlem Májová 606/35, Cheb proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu žalobci pro nepřijatelnost dne XXX takto Shodu s prvopisem potvrzuje K. N. 33 A 3/2026 I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobci vrátil jako nepřijatelnou žádost o udělení dočasné ochrany zaevidované pod č. j. XXX byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobce a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti žalobce o udělení dočasné ochrany zaevidované pod č. j. XXX. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12 270 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce JUDr. Veroniky Pupalové, advokátky.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou ze dne XXX domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení jeho žádosti o dočasnou ochranu jako nepřijatelné dne XXX podle § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace (Lex Ukrajina) z důvodu, že požádal o dočasnou ochranu (DO) v jiném členském státě Evropské unie, konkrétně v Německu, a tato mu byla udělena.

2. Žalovaný vyhodnotil žádost jako nepřijatelnou jednak podle § 5 odst. 1 písm. b) Lex Ukrajina, neboť žalobce v žádosti uvedl, že byl ke dni 24. 2. 2022 (rozhodný dne) držitelem platného víza nebo povolení k pobytu v Německu. Žalobce se tak k rozhodnému dni nenacházel na území Ukrajiny a není proto osobou ve smyslu § 3 odst. 1 citovaného zákona. Jako druhý důvod nepřijatelnosti žalovaný shledal naplnění § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina, neboť žalobce uvedl do žádosti, že získal dočasnou ochranu v Německu a tato byla zrušena, žalovaný přitom uplatnil postup podle § 3 odst. 3 Lex Ukrajina. Žaloba 3. Podle obsahu žaloby je žalobce občanem Ukrajiny. Z vlasti utekl, resp. se do ní nemůže vrátit v obavě o svůj život, rozhodl se žít svobodně v České republice s příbuznými a přáteli. Získal dočasnou ochranu (DO) v Německu, následně však zjistil, že má v ČR širší rodinu, která je mu schopna zajistit sociální zázemí a práci, kterou v Německu neměl.. V Německu ohlásil v uprchlickém táboře svůj záměr přesídlení, bylo mu řečeno, že jeho DO zanikne automaticky. Poté, kdy zjistil, že v jiném případě žalovaný dočasnou ochranu udělil, pokusil se dne 28. 11. 2025 podat žádost u žalovaného, který ji však pro nepřijatelnost odmítl. S tím žalobce nesouhlasí. Žalobce nadto ještě 28. 1. 2026 potvrdil Německé republice své přesídlení, tento projev jeho vůle je definitivní. K tomu připojil doklady.

4. Žalobce v žalobě namítal, že je zásah žalovaného nezákonný, neboť je odůvodněn § 5 odst. 1 Lex Ukrajina, který je v rozporu s unijním právem, jak bylo opakovaně potvrzeno judikaturou Nejvyššího správního soudu (NSS). Postup žalovaného je v rozporu se směrnicí Rady 2001/55/ES, o dočasné ochraně, a prováděcím rozhodnutí Rady 2022/382 (prováděcí rozhodnutí Rady). K tomu poukázal na judikaturu NSS a Městského soudu v Praze, z níž je patrno, že dle unijního práva plyne právo státních Shodu s prvopisem potvrzuje K. N. 33 A 3/2026 příslušníků Ukrajiny, kteří jsou držiteli dočasné ochrany, na přemístění se do jiného členského státu, který jim musí vydat povolení k pobytu.

5. Navrhl, aby soud deklaroval, že zásah žalovaného byl nezákonný a aby žalovanému přikázal obnovit stav před vrácením žádosti. Vyjádření žalovaného 6. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný k důvodu nepřijatelnosti dle § 5 odst. 1 písm. b) Lex Ukrajina zejména poukázal na to, že žalobce ke dni 24. 2. 2022 nepobýval na území Ukrajiny, nicméně z cestovního pasu č. XXX (CP) platného od XXX do XXX nelze tvrzení žalobce vyvrátit, neboť je CP platný až po rozhodném dni 24. 2. 2022. Žalovaný nezpochybnil údaje uvedené žalobcem v žádosti o DO, tedy že dne 24. 2. 2022 pobýval na území Německa, a poukázal na právní úpravu EU (čl. 2 rozhodnutí Rady č. 2022/382, čl. 2 písm. c) směrnice Rady (ES) č. 2001/55/ES a tzv. Operační pokyny) s tím, že u žalobce není dána příčinná souvislost, neboť opustil Ukrajinu nikoliv důsledku ozbrojeného konfliktu, ale již dříve z jiných důvodů a pobýval na území Německa, tedy neuprchl před hrozícím konfliktem, ale pro důvody žalovanému neznámé. Proto je žalobce vyloučen z okruhu osob, které jsou oprávněny získat DO ve smyslu § 3 Lex Ukrajina.

7. K důvodu nepřijatelnosti dle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina žalovaný především odkázal na obsah žádosti žalobce o DO, v níž sám žalobce uvedl, že ji získal v Německu s tím, že mu byla zrušena. Žalovaný přitom učinil prohlášení dle § 3 odst. 3 Lex Ukrajina. Proto žádost vyhodnotil jako nepřijatelnou podle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina. Nový důvod nepřijatelnosti žádosti podle písm. f) se nepříčí právu EU. K tomu žalovaný doplnil, že žalobce v žádosti neuvedl, že by na území ČR byl některý z rodinných příslušníků, kterému byla DO udělena, žalovaný proto nemohl uvažovat o udělení DO z důvodu sloučení rodiny dle § 51 či § 52 zákona o dočasné ochraně.

8. Žalovaný žádal, aby soud žalobu zamítl. Posouzení věci soudem 9. Soud o věci rozhodoval bez nařízení ústního jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť účastníci takový postup akceptovali. Soud neshledal důvod provádět ve věci dokazování a za tím účelem nařídit ústní jednání, neboť veškeré podklady a listiny, z nichž soud vycházel a jichž se dovolávaly obě procesní strany ve svých podáních, jsou obsaženy v jimi doložených písemnostech, které jim byly předem známy.

10. Žaloba je důvodná.

11. Soud při přezkoumání tvrzeného nezákonného zásahu vycházel ze skutkového stavu zjištěného na podkladě žalovaným správním orgánem předloženého spisového materiálu; žalobce nadto proti postupu žalovaného brojil čistě v rovině právní, nikoli skutkové.

12. Soud dále poznamenává, že přestože § 5 odst. 2 Lex Ukrajina vylučuje ze soudního přezkumu vrácení nepřijatelné žádosti cizinci, Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 3. 4. 2025 č. j. 1 Azs 174/2024-42 jednoznačně potvrdil, že vrácení žádosti o dočasnou ochranu ministerstvem z důvodu její nepřijatelnosti podle § 5 odst. 1 Lex Ukrajina lze přezkoumat (srov. bod [25] citovaného rozsudku). Shodu s prvopisem potvrzuje K. N. 33 A 3/2026 13. Soud dále připomíná, že je řízení o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu podle § 82 a násl. s. ř. s. postaveno na principu, že je to žalobce, kdo s ohledem na dispoziční zásadu ovládající řízení před správními soudy soudu předestírá konkrétní důvody, pro které považuje žalobou napadené rozhodnutí za nezákonné. Obsah a kvalita žaloby v zásadě předurčuje obsah a kvalitu rozhodnutí soudu. Není přitom úlohou soudu, aby za žalobce žalobní argumentaci dotvářel. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by roli advokáta jedné ze stran sporu (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010 č. j. 4 As 3/2008-78, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2012 č. j. 1 Afs 57/2011-95, nebo ze dne 6. 10. 2015 č. j. 6 Afs 9/2015-31, obecně k řízení před správními soudy též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2025 č. j. 6 As 60/2024-110 či rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2024 č. j. 10 A 53/2022-157).

14. Ačkoli z judikatury Nejvyššího správního soudu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 12. 2022 č. j. 6 As 237/2021-56) plyne, že „v řízení o zásahové žalobě podle § 82 a násl. s. ř. s. správní soud neposuzuje zákonnost důvodů a úvah, které správní orgán vedly k zásahu, nýbrž zákonnost zásahu jako takového. […] Soud se musí zabývat zákonností zásahu ze všech hledisek, která jsou mezi stranami sporná, a to i když se stanou spornými teprve během řízení před soudem“ (obdobně rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 9. 2021 č. j. 5 As 462/2019-35, body [42] a [43], ze dne 1. 11. 2025 č. j. 2 As 54/2025-50, body [25] až [28]), existuje ale z tohoto obecného pravidla výjimka: „Jelikož soud plně posuzuje zákonnost zásahu, není obecně vzato rozhodující, o jaké právní důvody správní orgán svůj zásah opřel. Toto odůvodnění může být relevantní, vyžaduje-li právní úprava, aby důvody zásahu byly sděleny osobě, které se zásah týká“ (bod [27] citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 As 237/2021, srov. i rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 9. 2018 č. j. 1 As 145/2018-57). Na posuzovanou věc se aplikuje právě tato výjimka, jelikož Lex Ukrajina v § 5 odst. 2 stanoví, že Ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky nepřijatelnou žádost cizinci vrátí a sdělí mu důvod nepřijatelnosti.

15. V řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu tak soud přezkoumává pouze zákonnost sděleného důvodu nepřijatelnosti této žádosti a nikoliv jiný. To odpovídá i bodu [23] rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 4. 2025 č. j. 9 Azs 256/2023-31, kde Nejvyšší správní soud uvedl, že „i chybné uvedení důvodu vrácení žádosti bylo samo o sobě nezákonným zásahem, jelikož nemělo oporu v žalobcem v žádosti uvedených skutečnostech.“ 16. Ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. může správní soud poskytnout tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky, aby žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Tyto podmínky musí být splněny kumulativně. Není-li, byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout (rozsudek NSS ze 17. 3. 2008, čj. 2 Aps 1/2005-65, č. 603/2005 Sb. NSS).

17. V projednávané věci jsou splněny první, druhá a pátá podmínka, neboť vrácení žádosti o dočasnou ochranu žalobci pro nepřijatelnost představuje přímý zásah do jeho práv, a to bez ohledu na to, zda mu již v minulosti byla dočasná ochrana udělena v jiném členském státě EU. Z judikatury vyplývá, že vrácení žádosti pro nepřijatelnost může být zásahem Shodu s prvopisem potvrzuje K. N. 33 A 3/2026 ve smyslu § 82 s. ř. s. (rozsudek NSS z 30. 5. 2017, čj. 10 Azs 153/2016-52, č. 3601/2017 Sb. NSS). Čtvrtá podmínka testu je taktéž splněna. Zbývá tedy posoudit, zda žalovaný postupoval v souladu s právními předpisy, pokud žádost o dočasnou ochranu žalobci vrátil jako nepřijatelnou.

18. Podle § 5 odst. 1 Lex Ukrajina je žádost o udělení dočasné ochrany nepřijatelná, jestliže c) je podána cizincem, který o dočasnou nebo mezinárodní ochranu požádal v jiném členském státě Evropské unie, d) je podána cizincem, kterému byla udělena dočasná nebo mezinárodní ochrana v jiném členském státě Evropské unie, f) je podána cizincem, který je nebo byl držitelem dočasné ochrany v jiném členském státě Evropské unie nebo státě uplatňujícím Schengenský hraniční kodex v plném rozsahu, poté, co Ministerstvo vnitra Evropské komisi zaslalo oznámení podle § 3 odst. 3 (zvýraznění doplnil soud).

19. V posuzované věci žalovaný žádost žalobce vrátil jednak podle § 5 odst. 1 písm. b) Lex Ukrajina z důvodu, že žalobce není osobou, na kterou se povinně vztahuje prováděcí rozhodnutí Rady 2022/382.

20. Podle § 5 odst. 1 písm. b) lex Ukrajina je žádost nepřijatelná, jestliže je podána cizincem, který není uveden v § 3. V § 3 uvedeného zákona jsou vymezeny osoby, na něž se zákon (dočasná ochrana) vztahuje. Podle § 3 odst. 1 uděluje žalovaný dočasnou ochranu cizincům, na které se povinně vztahuje prováděcí rozhodnutí Rady 2022/382.

21. V prováděcím rozhodnutí Rady 2022/382, jež aktivovalo stav hromadného přílivu osob, jak jej předpokládá směrnice o dočasné ochraně, jsou takové osoby vymezeny zejména jako ukrajinští státní příslušníci pobývající na Ukrajině před 24. únorem 2022, kteří byli z Ukrajiny vysídleni dne 24. 2. 2022 nebo po tomto datu v důsledku vojenské invaze ruských ozbrojených sil [čl. 2 odst. 1 písm. a)].

22. Pro přiznání ukrajinskému státnímu příslušníku postavení osoby oprávněné podle § 3 lex Ukrajina je tak zapotřebí kumulativního splnění podmínky (i) pobytu na Ukrajině před 24. 2. 2022 a (ii) vysídlení z Ukrajiny dne 24. 2. 2022 nebo po tomto datu v důsledku vojenské invaze ruských ozbrojených sil.

23. Obsahem spisového materiálu žalobce není postaveno na jisto, zda žalobce byl ke dni 24. 2. 2022 na území Ukrajiny či nikoliv, neboť žalobcův cestovní pas (aktuální) se s tímto rozhodným datem svou dobou platnosti míjí (byl vystaven později). Zpráva CIS pro období ke dni 24. 2. 2022 uvádí, že dle cestovního pasu č. XXX s platností od XXX do XXX je zjevné, že žalobce nebyl v době vypuknutí války na Ukrajině na jejím území. V kontextu údajů uvedených v žádosti žalobce o DO na území ČR je tak třeba skutkový stav doplnit, aby bylo možné nepřijatelnost žádosti žalobce dle § 5 odst. 1 písm. b) Lex Ukrajina (ale i ve vztahu k § 5 odst. 1 písm. f), jak bude uvedeno dále) potvrdit či vyvrátit. Tím bude současně ověřena i pravdivost tvrzení žalobce, že mu byla v minulosti DO v Německu udělena, resp. bude zjištěno, zda tam nepobýval na základě jiného typu pobytového oprávnění a v jaké časovém rozmezí. Za stávajícího skutkového stavu proto soud nemohl důvodu nepřijatelnosti žádosti žalobce žalovaným dle § 5 odst. 1 písm. b) Lex Ukrajina (nejen) přisvědčit.

24. Druhak žalovaný odmítl žalobcovu žádost jako nepřijatelnou podle § 5 odst. 1 písm.f) Lex Ukrajina. Své posouzení žalovaný vystavěl na skutečnostech uvedených žalobcem Shodu s prvopisem potvrzuje K. N. 33 A 3/2026 v žádosti, tedy, že mu byla DO v Německu udělena. Pokud by tomu tak bylo (to bude objasněno dalším šetřením žalovaného-viz výše), nemohl by takový důvod nepřijatelnosti žádosti žalovaným ale obstát. Správní soudy již ustáleně judikují, že je třeba na důvod nepřijatelnosti dle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina nahlížet v souladu s dosavadní judikaturou k důvodům nepřijatelnosti podle písm. c) a d) téhož ustanovení. Soud k tomu připomíná žalovanému nepochybně známý rozsudek SDEU ve věci Krasiliva, na nějž NSS navázal „dubnovou judikaturou“ v rozsudcích z 1. 4. 2025, čj. 5 Azs 273/2023-27, č. 4683/2025 Sb. NSS, 3. 4. 2025, čj. 1 Azs 336/2024-42, a dalších, jejichž závěry si soud osvojil i v nyní projednávané věci. „Dubnová“ judikatura NSS se uplatní proto, že § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina, stejně jako důvody nepřijatelnosti podle § 5 odst. 1 písm. c) a d), vylučuje z věcného přezkumu žádosti cizinců, kteří jsou nebo byli držiteli dočasné ochrany v jiném členském státě EU (první podmínka). K této původní (byť formulačně upravené) podmínce pak v podobě nepřijatelnosti podle písm. f) přibyla další nová (svou povahou kumulativní) podmínka, aby žádosti o dočasnou ochranu, která splnila první podmínku, předcházelo také oznámení podle § 3 odst. 3 Lex Ukrajina, kterým Ministerstvo vnitra vyrozumělo Evropskou komisi o riziku vyčerpání kapacit pro zvládání následků plynoucích z hromadného přílivu vysídlených osob a o potřebě přijetí opatření k zajištění rovnováhy mezi členskými státy (druhá podmínka). Splnění této druhé podmínky žalobce nezpochybnil a soudu je její splnění žalovaným známo z rozhodovací činnosti v jiných obdobných věcech, o jejím naplnění proto nepochyboval.

25. Soud jen pro úplnost dále uvádí, že z „aktualizačního“ prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2025/1460 z 15. 7. 2025, o prodloužení dočasné ochrany zavedené prováděcím rozhodnutím (EU) 2022/382, neplyne, že by členský stát mohl žádost žalobce mechanicky procesně odmítnout jako nepřijatelnou bez toho, aby ji „propustil“ k věcnému posouzení. Žalobce uvedl, že dočasnou ochranu získal v Německu, okolnosti jejího udělení ale musí být dále zjišťovány. Proto je třeba, aby žalovaný vedl řízení o žádosti žalobce o DO, zjistil úplně skutkový stav, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti a o žádosti rozhodl.

26. Za dosavadního skutkového stavu se tak žalovaný dopustil nezákonného zásahu a stále se jej dopouští tím, že žádost žalobce věcně neposoudil. Soud proto podle § 87 odst. 2 s. ř. s. prvním výrokem rozsudku určil, že tvrzený zásah je nezákonný. Druhým výrokem pak zakázal žalovanému, aby pokračoval v porušování práva žalobce na podání žádosti o dočasnou ochranu a obnovil stav před vrácením žádosti.

27. O nákladech řízení rozhodl soud třetím výrokem tohoto rozsudku podle § 60 odst. 1 s. ř. s., žalobce měl ve věci plný úspěch, soud mu proto přiznal náklady právního zastoupení (od soudního poplatku je žalobce ze zákona osvobozen) za 2 hlavní úkony po 4 620 Kč (převzetí a příprava zastoupení a podání žaloby (§ 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (AT), za 2 režijní paušály po 450 Kč (§ 13 odst. 4 AT), a DPH, jehož je zástupkyně žalobce plátcem, tedy celkem 12 270 Kč.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Shodu s prvopisem potvrzuje K. N. 33 A 3/2026 V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 31. března 2026 JUDr. Ivanka Havlíková v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje K. N.