33 A 4/2026

Rubrum

č. j. 33 A 4/2026-24 USNESENÍ Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivankou Havlíkovou v právní věci žalobce: Q. H. B., státní příslušnost XXX zastoupen JUDr. Hugem Korblerem advokátem se sídlem Hybernská 1007/20, Praha 1 proti žalovanému: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne XXX, č. j. XXX, o návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě takto:

Výrok

Soud nepřiznává žalobě odkladný účinek.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne XXX, podanou u Městského soudu v Praze téhož dne, domáhá přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, OAM (OAM), ze dne XXX, č.j. XXX, jímž byla podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a dále ve spojení s § 37 odst. 2 písm. a) v návaznosti na § 56 odst. 1 písm. j), věta druhá zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců (ZPC) zamítnuta jeho žádost podaná dne 11. 6. 2025 o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ostatní/jiné-vzdělávací aktivity (žádost), které nejsou studiem dle § 64 téhož zákona, a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno.

2. Žalobce v žalobě uplatnil návrh, aby byl jeho žalobě přiznán odkladný účinek. Návrh odůvodnil tím, že byl na území ČR přijat ke studiu na vysoké škole a pokud by musel třeba i dočasně opustit ČR, přijde o možnost studovat a návrat ke studiu by byl komplikovaný. V ČR žije se svou přítelkyní, která zde má trvalý pobyt a bude v březnu žádat o udělení státního občanství. K tomu poukázal na judikaturu správních soudů a citoval z ní.

3. Žalovaný ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě navrhl jeho zamítnutí, neboť pro jeho přiznání nebyly splněny zákonem stanovené podmínky. Uvedl, že zamítnutí žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ostatní/jiné- vzdělávací aktivity ještě automaticky neznamená, že žalobce bude muset zanechat dosavadních studijních aktivit., což je rozdíl oproti povolení k dlouhodobému pobytu ve formě zaměstnanecké karty. V rámci vysokoškolského studia, ke kterému byl přijat, může požádat o individuální studijní plán, změnit své studium na distanční formu výuky, či studium krátkodobě přerušit. Je v zájmu žalobce uspořádat si své poměry tak, aby mohl dále nějakým z výše uvedených způsobů ve studiu pokračovat, případně jej tak i dokončit, kdy jediným faktickým důsledkem rozhodnutí bude pouze jistá ztráta možnosti jeho dosavadní Shodu s prvopisem potvrzuje K. N. 33 A 4/2026 prezenční formy studia. Žalobce nedoložil, že by průběh jeho studia, samotný studijní program nebo další navazující studium nemohly být dočasně přerušeny, případně, že by bylo nemožné pokračovat v určité formě bez přerušení nepřetržitého pobytového statusu žalobce. Dle žalovaného není splněna podmínka pro přiznání odkladného účinky žaloby (OÚŽ) spočívající v nepoměrně větší újmě, která by měla žalobci vzniknout s právními následky napadeného rozhodnutí ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s., neboť mu újma vzniknout nemůže. Nepoměrně větší újma by žalobci mohla vzniknout až na základě správního vyhoštění z území. To sice může být důsledkem zamítnutí žádosti, je ale o něm rozhodováno v samostatném řízení, při kterém právní úprava zajišťuje zkoumání dopadu rozhodnutí o správním vyhoštění z hlediska nepřiměřeného zásahu do soukromého a rodinného života cizince dle § 119a odst. 2 ZPC. Žalobce má zásadně možnost podat proti případnému správnímu vyhoštění žalobu, která má ze zákona odkladný účinek (§ 172 odst. 3 ZPC). Tedy existují právní instituty, jimiž se žalobce může domáhat posouzení své situace a odkladného účinku v jiném následném řízení. Ze stejných důvodů žalovaný nepřisvědčil žalobcem tvrzenému důvodu pro přiznání OÚŽ pro nepřiměřený zásah do soukromého života, jelikož žalobce žije na území s přítelkyní a není zřejmé, jak by žalované rozhodnutí mohlo uasáhnout její práva. K tomu žalovaný připomněl podmínky pro přiznání OÚŽ s tím, že tyto musí být splněny kumulativně. K porušení práva na spravedlivý proces poukázal na to, že žalobce je v řízení zastoupen advokátem, náležitá ochrana jeho práv je tak zajištěna. Případné konzultace lze zajistit prostřednictvím moderních komunikačních technologií. Poukázal také na judikaturu správních soudu a citoval z ní.

4. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

5. Přiznání odkladného účinku žalobě je vyhrazeno pouze mimořádným případům, které se vyznačují okolnostmi vymykajícími se běžným situacím.1 Obdobně se vyjádřil též Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 21. 5. 2014, č.j. 6 Afs 73/2014 - 56, kde mimo jiné uvedl, že odkladný účinek má proto charakter institutu výjimečného a měl by statisticky vzato být přiznáván v menšině případů, nikoli zpravidla. Pojímání odkladného účinku jako výjimky z pravidla tedy znamená, že újma, která má hrozit žadateli o jeho přiznání, nesmí být vzhledem k jeho poměrům bagatelní, nýbrž naopak významná, taková, která opravňuje, aby v jeho konkrétním případě pravidlo, že žaloba resp. kasační stížnost odkladný účinek nemá mít, nebylo výjimečně uplatněno.

6. Pro přiznání odkladného účinku musí být v souladu s usnesením rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014-58, splněny tři materiální předpoklady: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí pro stěžovatele znamenat újmu, 2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, 3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Důvody možného vzniku újmy žalobce jsou vždy individuální, závislé pouze na jeho konkrétní situaci, hrozící újma přitom musí být závažná a skutečná. 1 KÜHN, Z., KOCOUREK, T. a kol. Soudní řád správní. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, str. 580 Shodu s prvopisem potvrzuje K. N. 33 A 4/2026 7. V usnesení ze dne 11. 3. 2021, č. j.: 1 Azs 18/2021-34 k tomu Nejvyšší správní soud uvedl: „Rozhodovací praxi týkající se návrhů na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti v cizinecké nebo azylové agendě sjednotil rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/2019-38. V citovaném rozhodnutí soud mimo jiné konstatoval, že není možné automaticky přiznávat odkladný účinek kasační stížnosti každého cizince, kterému hrozí vycestování z České republiky, nýbrž je potřeba, aby k této skutečnosti přistoupily další významné individuální okolnosti, které cizinec v návrhu popíše a případně doloží.“ 8. Tvrdit a prokázat první z předpokladů pro přiznání odkladného účinku žalobě, tj. že výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by pro žalobce znamenaly újmu, je povinen žalobce, protože je to on, kdo se přiznání odkladného účinku domáhá svým návrhem (§ 73 odst. 2 s. ř. s.), nestačí tak v návrhu toliko poukázat na možnost vzniku újmy. Vznik újmy musí být v příčinné souvislosti s výkonem napadeného rozhodnutí či jiným právním následkem. Zároveň musí jít o následek určité intenzity, aby jej bylo vůbec možno označit za újmu (zákon hovoří o újmě „nepoměrně větší“, nikoli o pouhé „újmě větší“; to má svou logiku, protože v řízeních s jediným účastníkem, v nichž není vyhověno žádosti účastníka, případně je mu zrušeno či omezeno nějaké oprávnění nebo uloženo opatření či správní trest, na účastníka pochopitelně budou doléhat právní následky negativního rozhodnutí – ať by byly sebemírnější – tíživěji než na veškeré další osoby, kterých se rozhodnutí vůbec netýká).

9. Soud po posouzení podaného návrhu dospěl k závěru, že nejsou naplněny podmínky pro přiznání odkladného účinku žalobě.

10. Jak vyplývá ze shora uvedeného, základní podmínkou pro přiznání odkladného účinku žalobě je existence újmy na straně žalobce. Je to přitom žalobce, kterého stíhá povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy na jeho straně. Je tedy na žalobci, aby v návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě označil rozhodné skutečnosti a připojil důkazy k jejich prokázání. Shora uvedený návrh však žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo možno dospět k závěru o tom, že návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě lze vyhovět, neobsahuje. Žalobce spatřuje hrozící újmu v tom, že v případě nepřiznání odkladného účinku žalobě bude nucen vycestovat z území ČR, nebude tak mít možnost studovat na vysoké škole na níž byl přijat, návrat ke studiu by byl komplikovaný, v ČR žije se svou přítelkyní, která zde má trvalý pobyt a bude v březnu žádat o udělení státního občanství, .

11. Dle ustanovení § 54 odst. 1 zákona č. 111/1998 Sb. studium ve studijním programu může být za podmínek stanovených studijním a zkušebním řádem i opakovaně přerušeno. Studijní a zkušební řád stanoví nejdelší celkovou dobu přerušení studia.

12. Dle odstavce 4 citovaného ustanovení v době přerušení studia není osoba studentem. Uplynutím doby, na kterou bylo studium přerušeno, vzniká osobě právo na opětovný zápis do studia.

13. Dle ustanovení § 61 odst. 1 zákona č. 111/1998 Sb. uchazeč se stává studentem dnem zápisu do studia; osoba, které bylo studium přerušeno, se stává studentem dnem opětovného zápisu do studia.

14. Z uvedeného vyplývá, že žalobce má možnost studium přerušit a po uplynutí doby, na kterou bude studium přerušeno mu vzniká právo na opětovný zápis do studia, přičemž dnem opětovného zápisu do studia opět nabude statusu studenta a může tak požádat o vydání nového pobytového oprávnění za účelem studia. Žalobce přitom netvrdil ani neprokázal, že by mu nebylo umožněno studium na předmětné vysoké škole dočasně přerušit. Nemožnost dovozoval z toho, že nebude moci studovat na VŠ kam byl přijat. Shodu s prvopisem potvrzuje K. N. 33 A 4/2026 15. Žalobce tak nepředložil taková tvrzení ani důkazy, ze kterých by bylo zřejmé, že v důsledku okamžitého výkonu napadeného rozhodnutí nebo z důvodu jeho jiných právních následků dojde v jeho sféře ke zcela konkrétní, závažné, nevratné a nenahraditelné újmě. Obdobné platí pro žalobcem tvrzený zásah do soukromého/osobního života.

16. Soud tedy nemá ničím za prokázané, že by žalobci hrozila významná a nevratná újma ve smyslu usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 05. 2014, č. j. 6 Afs 73/2014-56, jejíž následky nebude možno v případě zrušení napadeného rozhodnutí navrátit v původní stav.

17. Soud připomíná judikaturu Nejvyššího správního soudu (NSS), například usnesení ze dne 5. 10. 2017, čj. 2 Azs 273/2017-19, z něhož vyplývá, že nelze při každém nuceném opuštění území ČR cizincem automaticky dovozovat vznik nebo hrozbu újmy na jeho právo na spravedlivý proces. Nejvyšší správní soud zde konstatoval, že je třeba se vyhýbat tomu, aby v oblastech práva, kde zákon s podáním žaloby odkladný účinek nespojuje, byla judikaturou přijímána paušální řešení, znemožňující individuální posouzení konkrétního případu. Potřeba fyzické přítomnosti cizince na území ČR po dobu řízení před správními soudy „musí být opřena o skutkové okolnosti konkrétního případu a o to, co lze v řízení pravděpodobně očekávat za procesní úkony. Významnou roli hrají samozřejmě i poměry cizince a poměry v zemi jeho původu. Jinak řečeno, lze-li očekávat, že cizinec ve věci po dobu řízení před správními soudy nebude muset osobně nic činit a současně lze zajistit přiměřeně efektivní a rychlou komunikaci cizince a jeho zástupce, má-li jej, i na dálku, není osobní přítomnost cizince na území ČR po dobu soudního řízení zásadně potřeba, a tedy zpravidla nebude sama o sobě bez dalšího důvodem k přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.“ Zdejší soud pro úplnost odkazuje dále na usnesení NSS ze dne 6. 1. 2016, č. j. 2 Azs 271/2015-32, podle kterého „návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti dle § 107 odst. 1 s. ř. s. ve věci zrušení povolení k trvalému pobytu nelze vyhovět, opírá-li se pouze o obecnou argumentaci právem na spravedlivý proces (právo osobně se účastnit řízení a být v úzkém kontaktu se svým zástupcem), aniž by zde byly další, individualizované a závažné okolnosti, které mimořádné vyloučení účinků pravomocného správního rozhodnutí odůvodňují.“ 18. K právu na spravedlivý proces soud dále uvádí, že nebude v případě žalobce porušeno, neboť soud napadené rozhodnutí na základě jím podané žaloby přezkoumá. Předmětem řízení o návrhu na přiznání odkladného účinku přitom není posouzení samotné důvodnosti uplatněných žalobních důvodů, proto je soud nemohl v této fázi řízení posuzovat. Žalobce neuvedl žádné konkrétní okolnosti, které by bránily tomu, aby jeho zájmy v ČR v soudním řízení řádně hájil jeho právní zástupce, resp. neuvedl, jaké úkony by nezbytně v současně vedeném soudním řízení musel činit osobně právě žalobce.

19. Soud proto neshledal, že nepřiznáním odkladného účinku dojde v případě žalobce k nepoměrně větší újmě. Zároveň soud dodává, že rozhodnutí o nepřiznání odkladného účinku žalobě nijak nepředjímá meritorní posouzení samotné žaloby.

20. Z výše uvedených důvodů soud odkladný účinek žalobě nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto usnesení není kasační stížnost přípustná (§ 104 odst. 3 písm. c) s.ř.s.). Praha 3. března 2026 Shodu s prvopisem potvrzuje K. N. 33 A 4/2026 JUDr. Ivanka Havlíková v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje K. N.