33 Az 4/2026

Rubrum

č. j. 33 Az 4/2026-35 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivankou Havlíkovou v právní věci žalobce: X. X. X., státní příslušnost XXX v ČR bytem XXX zastoupen Mgr. Markem Eichlerem, advokátem se sídlem Nekázanka 888/20, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze XXX č. j. XXX takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů v řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým byla podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (zákon Shodu s prvopisem potvrzuje K. N. 33 Az 4/2026 o azylu/ZA) zamítnuta jako zjevně nedůvodná jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany podaná dne XXX (žádost).

2. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí vyplynulo, že žalovaný při posouzení žádosti vyšel především z výpovědi žalobce dne XXX (výpověď). Žalobce ve výpovědi zejména uvedl, že je XXX, nemá žádné politické přesvědčení, nebyl politicky aktivní ani členem politické strany, je svobodný, bezdětný, svou vlast opustil v roce XXX dne XXX, kdy s XXX pracovním vízem odletěl z XXX do XXX, kde byl držitelem víza měl pobytové vízum za účelem zaměstnání. Z XXX odcestoval v XXX do XXX, kde požádal o povolení pobytu, jeho žádost ale byla v XXX pravomocně zamítnuta. Do ČR vstoupil vlakem v XXX bez platného pobytového oprávnění, až v ČR zjistil, že je na území EU neoprávněně. V dřívější době v ČR ani v jiných státech nežádal o udělení mezinárodní ochrany (MO), v ČR ani v zahraniční nebyl odsouzen za spáchání trestného činu, a nebyl, ani není, aktuálně trestně stíhán. Svou vlast opustil a rozhodl se pracovat a vydělat si peníze v Evropě jako elektrikář, neboť si v zemi původu v roce 2018 a na počátku roku 2019 vypůjčil finance na podnikání. Kvůli COVIDu ale nemohl podnikat, peníze utratil a musel splácet dluh. Půjčil si od banky v přepočtu 2,3 miliony korun českých, z toho 1,5 milionů prostřednictvím své matky. Dále si půjčil od příbuzných. V bance měl půjčku splatit do 5 let po měsíčních splátkách, splácet měla i jeho matka V bance má již celý dluh uhrazený, matce posílá měsíčně peníze, příbuzným zatím neuhradil ničeho. V případě návratu do vlasti nebude schopen vydělat peníze na úhradu půjček. V Evropě vydělává dostatek peněz, aby mohl splácet dluhy ve vlasti. Není v kontaktu s příbuzným, od nichž si půjčil, netroufá si jim vzít telefon, neboť není schopen splatit dluh. Se dvěma z těchto příbuzných se normálně baví, se třetím není v kontaktu, dluží mu asi 200 000 korun s vysokým úrokem, zatím mu splatil pouze úrok. V zemi původu neměl žádné problémy se státními orgány, neměl žádné potíže kvůli své rase, národnosti, náboženství, pohlaví, příslušnosti k sociální skupině či politickému přesvědčení. Pokud u policie do protokolu dne XXX uvedl, že mu ve vlasti nic nehrozí a dobrovolně se tam vrátí, nebyl při výslechu přítomen tlumočník a nerozuměl tomu. O mezinárodní ochranu požádal až po vydání rozhodnutí o správním vyhoštění, kdy mu vznikla povinnost vycestovat z EU. Do té doby byl přesvědčen, že pobývá na území EU legálně.

3. Podle odůvodnění žalovaného rozhodnutí žalobce neuvedl žádné skutečnosti, které by měl správní orgán vzít v potaz při posuzování žádosti, žádné doklady, dokumenty či jiné materiály nedoložil, protokol nechtěl zpětně přetlumočit za účelem své kontroly a bez připomínek jej podepsal. Jiné důvody, pro které by opustil zemi původu či pro které by žádal o udělení MO, žalobce neuvedl. Na výzvu správního orgánu dle § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (správní řád) o možnosti seznámit se s podklady pro rozhodnutí a vyjádřit se žalobce nereagoval, k seznámení se nedostavil, o tom byl vyhotoven XXX úřední záznam.

4. Žalovaný při posouzení žádosti vyšel ze zjištění z výpovědi žalobce, dále z informací, které shromáždil v průběhu správního řízení o politické a bezpečnostní situaci a stavu dodržování lidských práv XXX (Informace OAMP Bezpečnostní a politická XXX, Vybrané otázky z občanských svobod a lidských práv ze dne XXX/Informace) a dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky dle § 16 odst. 1 písm. a) ZA. Dle žalovaného žalobce jako žadatel o mezinárodní ochranu neuvedl skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pro následování z důvodu uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a, a zároveň uvedl pouze ekonomické důvody. Žalobce nesdělil ani žádné skutečnosti svědčící o vážné újmě ve smyslu ZA, stejně tak nesdělil, že by mu ve vlasti byl uložen trest smrti či by mu Shodu s prvopisem potvrzuje K. N. 33 Az 4/2026 hrozil vykonání takového trestu, ani že by mu v případě návratu do vlasti hrozilo nebezpečí mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání, ani vážná újma z důvodu svévolného násilí, které by mohlo vyplývat z mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu v zemi jeho původu. Proto nebylo posuzováno, zda žadatel o udělení MO splňuje důvody pro udělení azylu podle § 13 a 14 nebo doplňkové ochrany podle § 14b. Žaloba 5. Žalobce v podané žalobě tvrdil nedostatečné posouzení jednotlivých důvodů pro udělení azylu a doplňkové ochrany (DO). Namítal, že správní orgán nedostál své povinnosti vyplývající ze zásady materiální pravdy, kdy nedostatečně zjistil skutkový stav, resp. jej nesprávně vyložil a v rozporu se skutečností tak dospěl k nesprávným závěrům. Uvedené považoval za stěžejní především ve vztahu k zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné. Dle žalobce se správní orgán závěrem o zjevné nedůvodnosti žádosti odchýlil od své praxe, kdy v případě jiných žadatelů o azyl, kteří uváděli jako azylové důvody obavy z návratu z důvodů dluhu XXX, posoudil jejich žádost jako nedůvodnou, nikoli jako zjevně neodůvodněnou. Tím žalovaný žalobce zkrátil na právech, neboť neposuzoval jeho žádost ve smyslu § 13 nebo doplňkové ochrany podle § 14b, ani podle § 14a, kdy vážnou újmu lze částečně spatřovat v tom, že věřitelé mohou žalobce pronásledovat z důvodu nesplácení dluhů a může být ohrožen na životě.

6. Žalobce namítal, že zjevná nedůvodnost musí být zřejmá již od počátku, v jeho případě bylo na místě posoudit dopady do života ve vztahu k možnosti návratu do vlasti a důsledků s tím spojených. Konstatoval, že pokud z žádosti a pohovoru nebude postaveno na jisto, že je tato zjevně nedůvodná, je na místě postupovat dle zásady in dubio pro reo a posoudit žádost plnohodnotným způsobem. Polemizoval s tím, zda žadatel musí uvádět výlučně ekonomické důvody a žádné jiné, anebo musí z pohovoru vyplynout, že jediným motivem žádosti je nepříznivá ekonomická situace. Uvedl, že Nejvyšší správní soud (NSS) apeluje na správní orgány a soudy, aby k aplikaci pojmu „pouze“ dle § 16 odst. 1 písm. a) a c) ZA přistupovali eurokonformním způsobem, to platí zejména k výkladu § 16 odst. 2 citovaného zákona, který má předobraz v čl. 24 odst. 4 písm. j) Procedurální směrnice. K ustanovení § 16 odst. 2 zavedl NSS třístupňový test, který žalobce popsal. Připustil, že v jeho věci se sice jedná o postup dle § 16 odst. 1 písm. a), c), avšak závěry vyslovené NSS k § 16 odst. 2 lze dle jeho mínění vztáhnout i na toto ustanovení. Konstatoval, že se nezřídka stává, že žádost je zjevně podmíněna špatnou ekonomickou situací v zemi původu, ale žadatel současně uvádí i další okolnosti, které třeba nejsou založeny na pravdě nebo opětovně souvisí s jeho ekonomickou situací (problémy s lichváři či vyděrači), avšak lze je posuzovat v režimu § 12.

7. Dle žalobce nelze opomenout situaci, kdy tíživá ekonomická situace, projevující se např. v nemožnosti získat práci v zemi původu, může být podřaditelná pod § 12 odst. 2 ZA a je třeba žádost posoudit v klasickém nezkráceném řízení. Rozhodne-li se správní orgán pro postup podle § 16, je přinejmenším vhodné, aby se alespoň v minimálním rozsahu zmínil o konkrétních důvodech, jež stěžovatel sdělil v žádosti a pohovoru. Vyjádřil přesvědčení, že by žadatel měl být s žádostí úspěšný, pokud bude prokázána přímá souvislost mezi pronásledováním a jeho ekonomickou úrovní. I pokud žadateli hrozí vyhoštění či vydání, avšak přesvědčivým způsobem uvádí, že mu v zemi původu hrozí pronásledování z azylově relevantních důvodů nebo skutečné nebezpečí vážné újmy, je správní orgán povinen zabývat se i jeho tvrzeními ve smyslu § 12 a § 14a a nikoli dle § 16 ZA. Shodu s prvopisem potvrzuje K. N. 33 Az 4/2026 8. Dále žalobce uvedl, že za situace, kdy rozhodnutí nebylo vydáno v 30 dne, ale ve lhůtě delší, měla být žádost posouzena meritorně, nikoli jako zjevně nedůvodná.

9. Žalobce žádal, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Vyjádření 10. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný poukázal na zjištění v průběhu správního řízení o udělení mezinárodní ochrany, dle kterých jsou tvrzeným důvodem žalobce pouze ekonomické důvody. V ČR chce pracovat a vydělat peníze, aby mohl splácet svůj dluh XXX. V průběhu správního řízení žalobce netvrdil, a ani správní orgán nezjistil, žádné skutečnosti svědčící o tom, že by byl ve vlasti vystaven jednání vykazujícímu znaky pronásledování nebo hrozící vážné újmy. Samotná existence dluhu a z nich vyplývajících soukromých závazků nepředstavují důvod pro udělení mezinárodní ochrany. Institut azylu ani doplňkové ochrany neslouží v řešení finančních potíží jednotlivců či k ochraně před důsledky soukromoprávních vztahů. Zdůraznil, že v průběhu řízení o azylu nevyplynulo nic, co by žalobci v případě, že by měl o podání žádosti skutečný zájem bránil v dřívějším podání žádosti o mezinárodní ochranu před jeho zadržením. Konstatoval, že žalobce podává svou žádost o mezinárodní ochranu ve snaze oddálit, zmařit nebo znemožnit vyhoštění, neboť hrozba nuceného návratu do vlasti je reálná. Pokud k jeho zajištění Policií ČR nedošlo, sám by, aniž by mu v tom cokoli bránilo, tento krok nikdy neučinil. Současně vyplynulo, že mu v domovské zemi nehrozí žádné nebezpečí.

11. Dle žalovaného je napadené rozhodnutí zákonné, přezkoumatelné, vychází z dostatečně zjištěného stavu věci. Žalobní argumentace není způsobilá zpochybnit důvodnost rozhodnutí o zamítnutí žádosti o mezinárodní ochranu jako zjevně nedůvodné podle § 16 odst. 1 písm. a).

12. Žalovaný žádal, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Posouzení věci Městským soudem v Praze 13. Ústní jednání se konalo v nepřítomnosti žalobce a jeho právního zástupce, který se z jednání krátce (3 dny) před termínem jeho konání omluvil pro zdravotní indispozici člena rodiny (JIP v nemocnici v XXX), kam musel odletět, s návratem v ranních hodinách v den ú. j., což doložil letenkami. Současně soudu sdělil, že jeho klient nechce substituční zastoupení.

14. Soud jednal v nepřítomnosti zástupce žalobce, neboť neshledal omluvu zástupce žalobce za způsobilou vést k nutnosti odročení jednání. Soud přihlédl ke všem okolnostem věci žalobce, včetně důvodů, pro které mu MO nebyla udělena, t. j. nelegální pobyt žalobce na území ČR s povinností opustit území, pročež žalobce požádal o MO, která mu nebyla udělena, neboť důvod opuštění země původu byl čistě ekonomický. Soud rovněž zohlednil, že ú. j. nařídil na žádost žalobce, a to bezprostředně poté, kdy byla věc připravena k projednání a rozhodnutí. Zástupce žalobce však několik dní (v pátek 19. 6. 2026) před ú. j. (středa 24. 6. 2026) zaslal soudu výše popsanou omluvu, v níž důvod omluvy (hospitalizace rodinného příslušníka na JIP v nemocnici v XXX) ani nedoložil (např. emailem o této hospitalizaci od nemocnice v XXX apod.). Předložené letenky přitom samy o sobě důvod omluvy neprokazují a soudu není známa (a žalobce to netvrdí) existence důvodů, proč zástupce žalobce tvrzený naléhavý důvod cesty do XXX soudu takto nedoložil. Soud si je přitom vědom judikatury, dle které nemusí být důvod omluvy prokázán, ze všech okolností se soudu ale jeví důvod omluvy zástupce žalobce účelový, vedený snahou odvrátit hrozící Shodu s prvopisem potvrzuje K. N. 33 Az 4/2026 povinnost žalobce z území ČR vycestovat. Soud k tomu vyšel z judikatury, dle které Důležitost důvodu, pro který účastník řízení žádá o odročení jednání, však nelze posuzovat bez přihlédnutí ke všem okolnostem konkrétního případu. I když účastník řízení uvádí důvod jinak způsobilý vést k závěru o odročení jednání (v tomto případě zdravotní neschopnost), není soud vždy povinen takový důvod akceptovat, a to zejména tehdy, není-li využíván v souladu se smyslem a účelem ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř., ale k záměrným procesním obstrukcím, sledujícím především bezdůvodné protahování občanského soudního řízení a zvyšování nákladů s tím spojených (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3358/2007, a usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 4. 2009, sp. zn. II. ÚS 2778/08).

15. Zástupce žalovaného uváděl obdobně jako v napadeném rozhodnutí a vyjádření k žalobě. Důkazy soud neprováděl, žalobce je ani nenavrhoval, pro posouzení soudu postačoval obsah spisového materiálu, kterým se důkaz neprovádí.

16. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, v rozsahu žalobou tvrzených bodů nezákonnosti, kterými je vázán, podle skutkového a právního stavu ke dni jeho vydání, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

17. Mezi účastníky nebyl sporný skutkový stav, soud jej proto ověřil z obsahu spisového materiálu a přistoupil k posouzení důvodnosti žalobních bodů.

18. Při posouzení soud vyšel z následující právní úpravy:

19. Podle ustanovení § 16 odst. 1 písm. a) ZA Žádost o udělení mezinárodní ochrany se zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel o udělení mezinárodní ochrany neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a, a zároveň uvádí pouze ekonomické důvody.

20. Soud předně odmítá tvrzení žalobce o tom, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav a nesprávně jej posoudil. Z obsahu spisového materiálu a odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí je zřejmé, že žalovaný v souladu s § 3 správního řádu, dle kterého Nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2, hodnotil nejen samotnou žádost, ale i údaje, které žalobce uvedl při pohovoru. Žalovaný z pohovoru učiněná zjištění v odůvodnění napadeného rozhodnutí zevrubně popsal a vysvětlil v souladu s § 68 odst. 3, věta první správního řádu, dle kterého V odůvodnění se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí jak o žádosti uvážil a z jakých podkladů vycházel. Z obsahu spisového materiálu, který byl podkladem pro vydání žalovaného rozhodnutí, je rovněž patrno, že žalobci nebylo upřeno žádné z jeho procesních práv. Žalobce měl kromě podané žádosti možnost podrobně vysvětlit své důvody pro opuštění vlasti a hlavní cíl, pro který vlast opustil, a sice snahu pracovat na území EU a vydělat si peníze na splacení svých dluhů XXX. Žalobci bylo rovněž umožněno v souladu s § 36 odst. 3 správního řádu seznámit se s podklady pro rozhodnutí a vyjádřit se k nim, navrhnout eventuelně další doplnění. Této možnosti však žalobce nevyužil, jak vyplynulo z úředního záznamu žalovaného do spisu ze dne XXX. Shodu s prvopisem potvrzuje K. N. 33 Az 4/2026 21. Soud zdůrazňuje, že podstatou pohovoru je sdělení žalobce, že zásadním důvodem, pro který se nechce do země původu vrátit, je důvod ekonomický, neboť má dluhy, které nesplatil. Právě toto jeho tvrzení bylo zcela nepochybně zásadním podkladem pro rozhodnutí žalovaného pro posouzení žádosti žalobce dle § 16 odst. 1 písm. a) ZA, neboť žalobce v žádosti, ani při samotném pohovoru kde mu byl dán dostatečný prostor, neuvedl žádné skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a, ale uváděl pouze ekonomické důvody. Žalobce tak nemohl být zkrácen na právech tím, že jeho žádost nebyla posuzována podle § 13, § 14a a 14b zákona o azylu.

22. Podle stanoviska soudu tak žalovaný právem uzavřel, že důvody pro postup podle § 16 odst. 1 písm. a) byly naplněny, pročež zamítl žádost žalobce jako zjevně nedůvodnou. Žalovaný svůj závěr učinil na podkladě dostatečně a bez důvodných pochybností zjištěného skutkového stavu, jehož součástí byly i informace o zemi původu. Žalovaný tak měl postaveno na jisto, že je žádost zjevně nedůvodná, zjištěný skutkový stav mu ani neumožňoval postup dle žalobcem namítaných ustanovení § 13, 14a a 14b ZA.

23. Neobstojí ani argumentace žalobce stran výkladu NSS k § 16 odst. 2 ZA a jeho poukaz na třístupňový test, z čehož žalobce dovozoval nutnost posoudit jeho žádost v režimu § 12 zákona o azylu. Soud k tomu uvádí, že žalobce žádné relevantní skutkové okolnosti v tomto směru netvrdil, a tyto nevyplynuly ani z jeho žádosti, ani z pohovoru, který s ním byl veden. Ostatně žalobce k pohovoru nevznesl žádné výhrady, bez připomínek jej podepsal a nevyužil ani možnosti reagovat na výzvu žalovaného dle § 36 odst. 3 správního řádu, jak již bylo zmíněno shora, např. žádat o doplnění řízení či sám předložit dokumenty, které považoval za rozhodné pro posouzení žádosti a které dosud neuplatnil.

24. Neobstojí ani tvrzení žalobce o tom, že je třeba jeho žádost posoudit v „klasickém nezkráceném řízení“. Žalobce se tohoto postupu domáhal proto, že je třeba, aby se žalovaný alespoň v minimálním rozsahu zmínil o konkrétních důvodech, které žalobce sdělil v žádosti a pohovoru. Uvedené žalobní tvrzení je v příkrém rozporu s odůvodněním žalobou napadeného rozhodnutí a obsahem správního spisu, neboť je z nich bez pochyb zřejmé, že se žalovaný žalobcem uváděnými konkrétními údaji zabýval a velmi podrobně, výstižně a zcela v souladu se zaznamenaným pohovorem je popsal (strana 4 napadeného rozhodnutí). Současně žalovaný právě k těmto okolnostem v odůvodnění svého rozhodnutí přihlédl, vyjadřoval se k nim a vysvětloval, z jakých důvodů žádost posoudil dle § 16 odst. 1 písm. a) ZA jako zjevně nedůvodnou. Z jeho odůvodnění je zřetelně patrno, které důvody žalovaný považoval za stěžejní pro své závěry.

25. Důvodem pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí soudem se nestalo ani tvrzení žalobce, že žalobou napadené rozhodnutí nebylo vydáno ve lhůtě 30 dnů, ale ve lhůtě delší, pročež měla být žádost žalobce posouzena meritorně nikoli jako zjevně nedůvodná. Samotná skutečnost, že správní orgán o žádosti nerozhodl ve stanovené lhůtě, totiž důvodem pro zrušení rozhodnutí není, neboť se jedná o lhůtu o pořádkovou. Soudu ostatně není zřejmé, žalobce to sám neuvádí a z obsahu spisového materiálu se to nepodává, jak konkrétně bylo nedodržením lhůty pro vydání rozhodnutí zkráceno veřejné subjektivní právo žalobce na posouzení jeho žádosti.

26. K obecným tvrzením žalobce o rozporu ve správní praxi žalovaného soud nemohl přihlédnout, neboť žalobce konkrétní rozpornou praxi neoznačil a soud ji nezjistil. Shodu s prvopisem potvrzuje K. N. 33 Az 4/2026 27. Lze tak shrnout, že z obsahu spisového materiálu, zejména z žádosti a protokolu o výslechu žalobce, je bez pochyb patrno, že žalobce uvedl jako důvod žádosti o mezinárodní ochranu ekonomické důvody, konkrétně obavy z návratu do země původu proto, že má dluhy a obává se, že je nebude moci splatit, což byl ostatně jediný důvod, proč zemi původu před časem opustil, neboť si chtěl v rámci EU na splacení dluhů vydělat. Při své cestě za tímto cílem přes XXX, XXX až do České republiky se posléze ocitl v pozici cizince, který pobývá na území ČR nelegálně bez pobytového oprávnění, pročež mu bylo uděleno správní vyhoštění. Až udělené správní vyhoštění se tak jeví být skutečným důvodem podání žádosti žalobce o mezinárodní ochranu, neboť pokud by mu svědčily zákonné důvody pro její udělení, mohl tak žalobce učinit již v roce 2023, kdy přicestoval do první země Evropského společenství (XXX). Zároveň z jeho žádosti a pohovoru nevyplynuly žádné azylově relevantní důvody, žalovaný proto právem posoudil jeho žádost jako zjevně nedůvodnou ve smyslu § 16 odst. 1 písm. c) ZA.

28. Námitky nejsou důvodné. Závěr a náklady řízení 29. Soud proto žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

30. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, žalovanému správnímu orgány, který byl procesně úspěšný, však důvodně vynaložené náklady řízení nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 24. června 2026 JUDr. Ivanka Havlíková v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje K. N.