35 A 19/2026

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Vierou Horčicovou ve věci žalobce: M. K., nar. X., st. přísl. Ukrajina místo pobytu: X. zastoupen: JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem Karlovo náměstí 287/18, 120 00 Praha 2 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 04. 2026, č. j. MV-43896-4/SO-2026 takto:

I. Žaloba se zamítá

II. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění:

1. Žalobce, státní občan Ukrajiny, se domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalované (dále jen „Rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti usnesení Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 16. 01. 2026, č. j. OAM-32030-7/DP-2025, kterým bylo zastaveno správní řízení o žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem podnikání – OSVČ. Řízení bylo zastaveno z důvodu neodstranění vad žádosti, které spočívaly v nedoložení dokladů o zajištění ubytování, dokladů prokazujících bezdlužnost cizince a dokladů o cestovním zdravotním pojištění. Tyto dokumenty je cizinec povinen k žádosti doložit podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o pobytu cizinců“). Žaloba a vyjádření žalované 2. Žalobce namítá, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, protože žalovaná neuvedla žádné konkrétní úvahy o dopadech zastavení řízení do jeho soukromého a rodinného života. Omezila se na formální závěr, že žalobce ve stanovené lhůtě nedoložil požadované doklady. Žalovaná se však měla vzhledem k čl. 8 Úmluvy zabývat tím, zda zastavení řízení nepředstavuje nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života žalobce. Z rozhodnutí není patrné, zda a jak žalovaná hodnotila zejména délku pobytu žalobce v České republice, jeho pracovní, sociální a kulturní vazby, dosavadní pobytovou historii ani důsledky ztráty možnosti legálně vykonávat výdělečnou činnost. Rozhodnutí proto postrádá úvahy umožňující soudní přezkum přiměřenosti zásahu.

3. Žalobce namítá porušení § 2 odst. 1 a 4, § 3, § 50 a § 52 správního řádu. Správní orgány nezjistily skutkový stav v rozsahu nezbytném pro posouzení věci, zejména okolnosti významné pro ochranu soukromého a rodinného života žalobce. Žalovaná neprovedla individuální posouzení jeho osobních, pracovních a sociálních poměrů, ačkoli bylo zřejmé, že zastavení řízení může vést ke ztrátě pobytového oprávnění a možnosti legální obživy. Rozhodnutí tak vychází pouze z nesplnění formální povinnosti doložit podklady, nikoli z úplně zjištěného stavu věci.

4. Žalobce dlouhodobě pobývá na území České republiky a vykonává zde podnikatelskou činnost jako OSVČ. Neprodloužení pobytového oprávnění pro něj znamená ztrátu možnosti legálně pracovat a hradit své životní náklady. Žalobce netvrdí ani ze spisu nevyplývá, že by se dopustil protiprávního jednání, porušení veřejného pořádku či jiného jednání, které by odůvodňovalo intenzivní zásah do jeho soukromého života. Žalovaná přesto neprovedla poměření tohoto zásahu s veřejným zájmem na zastavení řízení pro nedoložení náležitostí žádosti. Postup žalované proto představuje nepřiměřený a formalistický zásah do práv žalobce chráněných čl. 8 Úmluvy.

5. Žalovaná posoudila věc čistě formálně, aniž by zohlednila individuální okolnosti žalobce a důsledky svého rozhodnutí. Takový postup je v rozporu se zásadou, že správní rozhodnutí musí odpovídat konkrétním okolnostem případu. Samotné nedoložení požadovaných dokladů sice může být důvodem pro zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu, nezbavuje však správní orgán povinnosti posoudit přiměřenost dopadů tohoto rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince.

6. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že žalobce ani přes dvě výzvy neodstranil podstatné vady žádosti, a byly proto dány zákonné podmínky pro zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu. Žalovaná připustila, že se v odvolacím rozhodnutí samostatně nezabývala přiměřeností dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce. Tato otázka však nebyla v odvolání, které zůstalo blanketní, vůbec uplatněna a možnost relevantního zásahu neplynula ani ze správního spisu. Ze žádosti vyplývaly rodinné vazby žalobce zejména mimo území České republiky, konkrétně na Ukrajině. Manželka žalobce nemá v České republice upraven pobytový status; otec zde pobytové oprávnění nemá a pobytové oprávnění dospělé sestry s trvalým pobytem není na pobytu žalobce závislé. Pouhá ztráta možnosti vykonávat výdělečnou činnost na území České republiky nepředstavuje bez dalšího nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života. Žalobce netvrdil ani nedoložil hrozbu hmotné nouze ohrožující jeho zdraví nebo život, ani nemožnost zajistit si obživu v zemi původu. Žalovaná rovněž poukázala na možnost žalobce upravit si pobytovou situaci jinými zákonnými postupy, budou-li pro ně splněny podmínky. Posouzení věci 7. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů a ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.). Žaloba není důvodná.

8. O žalobě rozhodl soud v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, neboť žalobce se ve lhůtě soudem stanovené nevyjádřil, proto se jeho souhlas v souladu s tímto ustanovením presumuje a žalovaná s tímto postupem ve vyjádření k žalobě výslovně souhlasila.

9. Nařídit jednání nebylo třeba ani kvůli dokazování. Důkazy přeložené žalobcem (zejména k návrhu na přiznání odkladného účinku) všechny vztahující se ke skutečnostem nastalým po vydání žalobou napadeného rozhodnutí nemohou být s ohledem na koncentraci správního řízení a ust. § 75 odst. 1 s.ř.s., podle kterého soud přezkoumává žalobou napadené rozhodnutí podle skutkového a právního stavu existujícího v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí, relevantní.

10. Ze správního spisu plyne, že žalobce, státní příslušník Ukrajiny, podal žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání – OSVČ. Správní orgán prvního stupně jej vyzval k odstranění vad žádosti, zejména k doložení dokladu o zajištění ubytování, dokladu o bezdlužnosti vůči příslušné správě sociálního zabezpečení a dokladu o cestovním zdravotním pojištění na celou předpokládanou dobu pobytu včetně dokladu o zaplacení pojistného.

11. Žalobce požadované podklady nepředložil ani ve lhůtách poskytnutých ve dvou výzvách. Ministerstvo vnitra proto usnesením ze dne 16. 1. 2026, č. j. OAM-32030-7/DP-2025, řízení zastavilo podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu. Žalobce proti tomuto usnesení podal blanketní odvolání; spolu s ním doložil nájemní smlouvu a kopii cestovního dokladu a avizoval doplnění zbývajících dokladů. K následné výzvě však odvolání ani potřebné doklady nedoplnil.

12. Žalovaná rozhodnutím ze dne 28. 4. 2026, č. j. MV-43896-4/SO-2026, prvostupňové usnesení potvrdila a odvolání zamítla.

13. Podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu správní orgán řízení o žádosti usnesením zastaví, jestliže žadatel v určené lhůtě neodstranil podstatné vady žádosti, které brání pokračování v řízení. Správní řád současně v § 52 ukládá účastníkům označit důkazy na podporu jejich tvrzení; správní orgán provede důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci.

14. Žádost o prodloužení platnosti dlouhodobého pobytu se podává na stanoveném tiskopisu a zákon na ni vztahuje požadavky na předložení zákonem vyžadovaných náležitostí (§ 44a odst. 3 zákona o pobytu cizinců). Jde o řízení zahajované na žádost. Je proto především věcí žadatele, aby v součinnosti se správním orgánem odstranil nedostatky podání, jež mu byly konkrétně vytknuty, a aby k podpoře svých tvrzení předložil dostupné podklady. Zásada materiální pravdy neznamená, že správní orgán musí za žadatele opatřovat listiny, které je žadatel povinen předložit a jejichž existenci ani obsah nenahradil relevantním tvrzením či vysvětlením.

15. Zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu předpokládá nejen nedoplnění žádosti, ale také to, že jde o vady podstatné a že brání dalšímu postupu. Tento předpoklad je v projednávané věci splněn. Žalobce ani po dvou výzvách nedoložil doklad o zajištění ubytování, doklad o bezdlužnosti vůči příslušné správě sociálního zabezpečení a doklad o cestovním zdravotním pojištění včetně dokladu o úhradě pojistného. Nejde o marginální nebo odstranitelnou formální nepřesnost, ale o podklady, jejichž absence neumožňovala úplné posouzení žádosti. Žalobce přitom netvrdil, že by tyto doklady objektivně nemohl získat, ani nepožádal o prodloužení lhůty z konkrétního a doloženého důvodu.

16. Ani odvolací řízení tento nedostatek nezhojilo. Žalobce podal blanketní odvolání, k němuž připojil nájemní smlouvu a kopii nového cestovního dokladu; současně avizoval doplnění zbývajících podkladů ve lhůtě 30 dnů. Navzdory následné výzvě však odvolání nedoplnil a chybějící listiny nepředložil. Žalovaná proto měla dostatečný skutkový podklad pro závěr, že vady žádosti zůstaly neodstraněny. Námitka porušení § 3, § 50 a § 52 správního řádu tudíž není důvodná.

17. Soud dále posuzoval stěžejní námitku, že žalovaná měla i při zastavení řízení hodnotit přiměřenost dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce. Rozšířený senát NSS v rozsudku ze dne 5. 11. 2025, č. j. 8 Azs 99/2023-65, vyslovil, že správní orgán je s ohledem na čl. 8 Úmluvy povinen posoudit přiměřenost těchto dopadů také při existenci důvodů pro zastavení řízení podle § 66 odst. 1 správního řádu. Povinnost takového posouzení však vzniká jen tehdy, je-li možnost zásahu patrná z okolností věci, ze spisu nebo ji cizinec tvrdí.

18. Citovaný rozsudek současně neznamená, že musí být v každém řízení o pobytovém oprávnění bez dalšího sepsána podrobná úvaha podle čl. 8 Úmluvy. Rozšířený senát výslovně rozlišil situace, ve kterých je zásah do soukromého nebo rodinného života myslitelný, od těch, ve kterých takový zásah vůbec myslitelný není. Jen v první skupině případů je správní orgán povinen přiměřenost individuálně poměřovat. Je-li zásah nemyslitelný, řízení zastaví, případně odvolání proti zastavení zamítne, bez dalšího.

19. Pokud je naopak zásah myslitelný, správní orgán nesmí mechanicky vyjít jen z toho, že žadatel nesplnil formální požadavky. Musí zjistit okolnosti významné pro čl. 8 Úmluvy, posoudit, zda žadatel fakticky naplňuje účel žádaného pobytového titulu, a vážit intenzitu zásahu do jeho soukromého a rodinného života oproti míře nesplnění požadavků. Ani tehdy však nelze cizinci automaticky udělit jím požadovaný titul; účel pobytu musí být skutečně naplněn. Takto vymezil postup správních orgánů rozšířený senát v citovaném rozsudku.

20. NSS na tento závěr navázal v rozsudku ze dne 2. 4. 2026, č. j. 8 Azs 263/2024-58. V tam posuzované věci byl možný zásah do soukromého života patrný již ze spisu: cizinec v České republice dlouhodobě a legálně pobýval, nejprve studoval, následně pracoval, v zemi původu se delší dobu nezdržoval a doložil konkrétní překážky získání cestovního dokladu i tvrzení o rizicích návratu. NSS proto zdůraznil, že procesní pasivita účastníka správní orgán nezbavuje povinnosti posoudit čl. 8 Úmluvy, je-li možný zásah z dostupných podkladů zřejmý.

21. Nynější věc je od uvedeného případu podstatně odlišná. Žalobce v odvolání neuvedl žádné konkrétní skutečnosti o délce a kvalitě svého pobytu, svých sociálních a kulturních vazbách, zdravotním stavu, závislosti jiné osoby na jeho pobytu, překážkách návratu nebo důvodech, pro něž by zastavení řízení mělo mít mimořádně tíživý dopad. Blanketní odvolání ani po výzvě neodůvodnil. Ze správního spisu nevyplynuly ani rodinné vazby žalobce na území, které by mohly být rozhodnutím dotčeny: jeho manželka a nezletilý syn pobývají podle údajů ve spise mimo území České republiky, stejně jako rodiče; pobyt dospělé sestry s trvalým pobytem v České republice není na pobytovém oprávnění žalobce závislý.

22. Žalobce v žalobě uvedl, že v České republice dlouhodobě podniká a že neprodloužení pobytu pro něj znamená ztrátu možnosti legální obživy. Toto tvrzení je však obecné. Neobsahuje údaje o době pobytu, rozsahu a kontinuitě výkonu činnosti, o vazbách vytvořených na území, o majetkových poměrech, o osobách na něm závislých ani o překážkách pokračování soukromého života či obživy v zemi původu. Především nebylo takto, ani v základních skutkových obrysech, uplatněno před žalovanou. Soud proto nemůže z pouhého tvrzení o ztrátě možnosti dosavadního výdělku dovodit, že již ze spisu byla patrná možnost zásahu do soukromého života v intenzitě vyžadující poměřování podle čl. 8 Úmluvy.

23. Takový závěr odpovídá i obecné judikatuře NSS k čl. 8 Úmluvy. Podle rozsudku NSS ze dne 26. 2. 2014, č. j. 6 As 116/2013-43, je třeba při existenci možného zásahu vážit zejména rozsah narušení soukromého a rodinného života, délku pobytu, sociální a kulturní vazby na území, vazby ke státu původu, případné objektivní překážky realizace soukromého a rodinného života v zemi původu a imigrační historii cizince. Žalobce správním orgánům neposkytl skutkový podklad, který by umožňoval aplikovat tato hlediska; z dostupných údajů naopak nevyplynulo, že by rozhodnutí rozdělovalo rodinu žijící v České republice nebo rušilo jinak doložené pevné vazby žalobce na území.

24. Nejedná se přitom o nepřípustné přenesení důkazního břemene ve věci ochrany základních práv na žalobce. Správní orgán musí sám zohlednit okolnosti zjistitelné z úřední činnosti a ze spisu. Nemůže však vycházet z hypotetických osobních poměrů, které účastník ani netvrdí a které nevyplynuly z žádného podkladu. Povinnost aktivního posouzení čl. 8 Úmluvy chrání cizince, je-li možný zásah objektivně seznatelný; nezakládá obecnou povinnost správního orgánu domýšlet za něj individuální okolnosti.

25. Napadené rozhodnutí proto není nepřezkoumatelné jen proto, že neobsahuje samostatné poměřování podle čl. 8 Úmluvy. Vzhledem k obsahu spisu a k procesní aktivitě žalobce nevznikla žalované povinnost takové poměřování provést. Její odůvodnění dostatečně uvádí, které vady žalobce neodstranil, jaké výzvy obdržel a proč správní řízení nemohlo pokračovat. Soud dodává, že jeho závěr nespočívá na nahrazování chybějící správní úvahy vlastními důvody; na rozdíl od věci rozhodnuté rozsudkem NSS č. j. 8 Azs 263/2024-58 zde nebyl dán skutkový předpoklad, který by žalované ukládal čl. 8 Úmluvy samostatně hodnotit.

26. Žalobce poukázal též na to, že se nedopustil protiprávního či nemorálního jednání. Soud souhlasí se žalovanou, že dodržování právního řádu je standardním požadavkem kladeným na každého cizince pobývajícího na území. Je sice jedním z možných dílčích hledisek při posuzování přiměřenosti, nemůže však samo nahradit chybějící konkrétní tvrzení o soukromém a rodinném životě ani založit nárok na prodloužení pobytového oprávnění.

27. Žalobní odkaz na zásady podle § 2 až § 3 správního řádu rovněž neobstojí. Žalovaná rozhodovala na základě nesporného zjištění, že žalobce přes výzvy nepředložil vyžádané náležitosti. Pro rozhodnutí o zastavení podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu nebylo třeba provádět další dokazování o tom, zda žalobce splňuje hmotné podmínky prodloužení pobytu, jelikož právě absence nezbytných podkladů bránila meritornímu projednání žádosti.

28. Konečně soud uvádí, že tímto rozsudkem nepředjímá posouzení jiného pobytového oprávnění. Zákon upravuje mimo jiné vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu, jsou-li splněny jeho zákonné podmínky (§ 33 zákona o pobytu cizinců), jakož i možnost zastupitelského úřadu v odůvodněných případech upustit od osobního podání žádosti (§ 169d odst. 3 téhož zákona). Tyto instituty však mají vlastní zákonné předpoklady a nebyly předmětem napadeného rozhodnutí.

29. Jelikož soud neshledal žalobu důvodnou, podle § 78 odst. 7 s. ř. s. ji zamítl. Závěr a náklady řízení 26. Žádnou z žalobních námitek soud neshledal důvodnou, a protože ani nezjistil ani vady řízení, pro které by bylo nutné rozhodnutí žalované zrušit, žalobu zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení, a žalovanému nevznikly žádné náklady nad rámec jeho obvyklé úřední činnosti, proto mu soud jejich náhradu nepřiznal. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 6, Brno, a to v tolika vyhotoveních (podává-li se v listinné podobě), aby jedno zůstalo soudu a každý účastník dostal jeden stejnopis. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 14. července 2026 JUDr. Ing. Viera Horčicová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje S. Š.