35 Co 98/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Naděždy Zachystalové a soudců JUDr. Ivy Zemanové a Mgr. Pavla Riedlbaucha ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 50 353,88 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 11. 12. 2025, č. j. 35 C 103/202536,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v zamítavém výroku o věci samé II. ohledně částky 5 467 Kč a ve výroku o nákladech řízení III. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 17 033 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I). Zamítl žalobu co do částky 33 320,88 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 166,07 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 876,06 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 846,83 Kč od , datum, do zaplacení, úroku ve výši 15 % ročně z částky 24 846,83 Kč od , datum, do zaplacení (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení (výrok III).

2. Rozhodl takto o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému částku 26 000 Kč v hotovosti. Před uzavřením smlouvy zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného, a to skrze informace přímo poskytnuté žalovaným a veřejně přístupných databází. Žalovaný za tímto účelem poskytl právní předchůdkyni žalobkyně výplatní pásky. Žalovaný se zavázal splatit částku 30 248 Kč (součet kapitalizovaných úroků ve výši 21 086 Kč s úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně, částka za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, částka za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 340 Kč) v 18měsíčních splátkách po 3 125 Kč. Poslední splátka byla žalovaným uhrazena dne , datum, . Dlužná jistina k datu , datum, činila 24 846,83 Kč a dlužný poplatek 25 507,05 Kč. Celkem žalovaný uhradil částku 3 500 Kč. Žalobkyně se domáhala jistiny ve výši 24 846,83 Kč, dlužného poplatku ve výši 25 507,05 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 5 876,06 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 5 166,07 Kč, úroků ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 24 846,83 Kč od , datum, do zaplacení, úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 24 846,83 Kč od , datum, do zaplacení. Předžalobní upomínka byla zaslána.

3. Žalovaný se k nároku žalobkyně nevyjádřil.

4. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování v řízení, kdy jednal podle § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalovaného, a s odkazem na příslušná zákonná ustanovení a judikaturu v odůvodnění rozsudku citovaná, uzavřel, že uvedená smlouva je neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru z důvodu, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala před uzavřením úvěrové smlouvy řádně úvěruschopnost žalovaného, vyšla z nepodložených informací poskytnutých žalovaným, resp. informace, které měla k dispozici, nevyhodnotila s náležitou péčí a řádně, výdajovou stránku neměla jakkoliv doloženou. Smlouvu shledal neplatnou jako celek. Žalobkyně proto nemá nárok na zaplacení částky 33 320,88 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 166,07 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 876,06 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 846,83 Kč od , datum, do zaplacení, úroku ve výši 15 % ročně z částky 24 846,83 Kč od , datum, do zaplacení. Soud prvního stupně smluvní úroky z prodlení zamítl z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy. Zákonný úrok z prodlení zamítnul s odůvodněním, že žalovaný dosud není v prodlení se splácením svého dluhu. Soud prvního stupně žalobkyni přiznal právo na zaplacení částky odpovídající nevrácené části poskytnutých prostředků ve výši 17 033 Kč (20 533 Kč, tj. částka reálně poskytnutá žalovanému převodem na jeho účet, minus 3 500 Kč, tj. částka splacená žalovaným). Povinnost k zaplacení soud prvního stupně uložil ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť žalovaný byl v řízení pasivní a soud neshledal důvod pro poskytnutí lhůty delší. Soud prvního stupně vycházel z částky reálně žalovanému poskytnuté, neboť dohoda o konsolidaci, jež je součástí úvěrové smlouvy, je rovněž absolutně neplatná podle § 580 odst. 2 a § 588 o. z. V této souvislosti soud prvního stupně odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , dle kterého lze započítat pouze pohledávky existující. K platnému započtení podle § 1982 o. z. nedošlo pro neexistenci pohledávky žalovaného. Dohodou o konsolidaci nedošlo k ponížení dluhu žalovaného z druhé smlouvy. Žalobkyně žalovanému částku 5 467 Kč fakticky nevyplatila, ani mu jinak takové plnění neposkytla. Uvedenou částku si převedla na svůj účet (srov. např. rozsudek , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ).

5. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

6. Proti výroku II. rozsudku co do částky 5 467 Kč podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání, ve kterém s odkazem na důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e) a g) o. s. ř. uvedla, že soud prvního stupně posoudil smlouvu jako absolutně neplatnou z důvodu porušení povinnosti podle § 84 až § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a přiznal žalobkyni vůči žalovanému jen právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Žalobce odvoláním nenapadá právní závěr soudu prvního stupně o neplatnosti smlouvy. Nesouhlasil se skutkovým zjištěním, že se žalovaný obohatil pouze o částku 20 533 Kč, když předmětem smlouvy o zápůjčce byla částka 26 000 Kč. Dne , datum, byla mezi žalovaným a , právnická osoba, uzavřena Smlouva o zápůjčce č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), ve které se mj. uvádí, že „, právnická osoba, touto Smlouvou poskytuje zápůjčku (celkovou výši spotřebitelského úvěru) v částce 26 000 Kč.“ Dále se ve Smlouvě uvádí, že „… podle Smlouvy použita na splacení (refinancování) zůstatku celkové dlužné částky Zákazníka z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce nebo o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , která činí celkem 5 467 Kč. Zákazníkovi je tak vyplacena částka snížená o zůstatek celkové dlužné částky Zákazníka podle předchozí věty, tedy částka ve výši 20 533 Kč.“7. Podle žalobce bezdůvodné obohacení představuje celkovou částku poskytnutou žalovanému, nikoliv pouze částku vyplacenou tzv. „na ruku“. Žalovaný obdržel částku 26 000 Kč, nikoli pouze 20 533 Kč, která mu byla vyplacena „na ruku“, jak zcela mylně uvedl soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku. Obohacením je potřeba rozumět celkový finanční prospěch žalovaného, tedy i ten, který byl „započten“ na úhradu dluhů žalovaného, přestože tato část nebyla reálně vyplacena „na ruku“ žalovaného.

8. Argumentace soudu prvního stupně dovedená ad absurdum by znamenala pro případ refinancování dřívější zápůjčky v zůstatkové celkové dlužné částce 20 000 Kč novou zápůjčkou na 20 000 Kč. Pak by reálně „na ruku“ žalovaného bylo vyplaceno 0 Kč, tedy soud prvního stupně by přiznal žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 0 Kč. S tímto závěrem soudu prvního stupně nelze souhlasit. Za bezdůvodné obohacení je vždy nutno považovat celkovou poskytnutou částku po odečtení úhrad žalovaného.

9. Na základě výše uvedeného má žalobce za to, že jeho nárok na zaplacení části nesplacené jistiny zápůjčky (tedy bezdůvodného obohacení) je ve výši 22 500 Kč (26 000 Kč – 3 500 Kč). Navrhl proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvého stupně v napadené části výroku II. změnil a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5 467 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

10. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

11. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu podaného odvolání na nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), při němž v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti žalovaného, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a neshledal odvolání žalobkyně důvodným.

12. Podle odvolacího soudu si soud prvního stupně pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, ze kterých čerpal správná skutková zjištění, a věc správně právně posoudil po citaci ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru upravujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele a následky při nedodržení této povinnosti poskytovatelem úvěru.

13. Soud prvního stupně správně uzavřel, že nová smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná z důvodu zcela nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud k této neplatnosti je povinen přihlédnout i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

14. Odvolací soud s přihlédnutím k odvolacím námitkám posuzoval, zda má žalobkyně právo v rámci vrácení poskytnuté jistiny podle shora uvedeného ustanovení také nárok na zaplacení částky 5 467 Kč, která žalovanému nebyla reálně vyplacena, ale bylo s ní naloženo ve smyslu uvedené dohody o konsolidaci. Žalobkyně v odvolání poukázala na znění listiny ze dne , datum, , uzavřené mezi žalovaným a , právnická osoba, , označené Smlouva o zápůjčce č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), ve které se mj. uvádí, že „Provident touto Smlouvou poskytuje zápůjčku (celkovou výši spotřebitelského úvěru) v částce 26 000 Kč.“ Dále se ve Smlouvě uvádí, že „… podle Smlouvy použita na splacení (refinancování) zůstatku celkové dlužné částky Zákazníka z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce nebo o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , která činí celkem 5 467 Kč. Zákazníkovi je tak vyplacena částka snížená o zůstatek celkové dlužné částky Zákazníka podle předchozí věty, tedy částka ve výši 20 533 Kč.“15. Odvolací soud se při hodnocení platnosti listiny ztotožnil se závěry vyjádřenými v rozsudku zdejšího odvolacího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , podle kterých „Z obsahu dohody o konsolidaci je zřejmé, že tato je přímo navázaná na novou smlouvu, neboť obsahuje ujednání, jak bude naloženo s poskytnutým úvěrem podle nové smlouvy. S ohledem na tento obsah dohody o konsolidaci je zřejmé, že bez současného ujednání o poskytnutí úvěru podle nové smlouvy dohoda o konsolidaci ztrácí svůj smysl a účel. Řečeno jinak, pokud by nebyl žalovanému poskytnut úvěr podle nové smlouvy, nepřichází v úvahu naplnění (splnění) ujednání dohody o konsolidaci. Z uvedeného tak plyne, že neplatnost nové smlouvy (jak je shora tento závěr vysloven) způsobuje počáteční nemožnost splnění závazků z dohody o konsolidaci, neboť nevzniklo-li žalobci právo na poskytnutí úvěru (z důvodu neplatné nové smlouvy), nemohla být část úvěru použita na splacení jiného jeho dluhu podle dohody o konsolidaci. Tato skutečnost vede k závěru, že dohoda o konsolidaci je podle § 580 odst. 2 a § 588 o. z. absolutně neplatná. Je také možné vyslovit závěr, že pokud účastníci v dohodě o konsolidaci uzavřeli dohodu o zápočtu, kterou se pohledávka žalovaného za žalobkyní na poskytnutí částky 63 117 Kč z nové smlouvy započítala na pohledávku žalobkyně za žalovaným na zaplacení dluhu z druhé smlouvy, potom k takovému zápočtu pohledávek nemohlo platně dojít, neboť žalovaný neměl vůči žalobkyni pohledávku na poskytnutí úvěru z nové smlouvy, protože ta byla neplatná. Podle ustálené soudní praxe (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. , spisová značka, ) lze započítat pouze pohledávky existující. K platnému započtení podle § 1982 o. z. proto nedošlo pro neexistenci pohledávky žalovaného. Z toho pak plyne závěr, že nemohlo dojít uvedenou dohodou o konsolidaci o ponížení dluhu žalovaného z druhé smlouvy. Žalobkyně žalovanému částku 63 117 Kč ani nevyplatila, ani mu jinak takové plnění neposkytla, protože si uvedenou částku sama převedla na svůj účet. V majetkové sféře žalovaného se proto uvedené neplatné započtení části úvěru z nové smlouvy na dluh žalovaného z druhé smlouvy nijak neprojevilo. Navíc je třeba uvést, že na tuto věc nelze použít ustanovení o bezdůvodném obohacení § 2991 o. z., neboť ZSÚ obsahuje speciální úpravu vypořádání vztahu z neplatné úvěrové smlouvy v poslední větě § 87 odst. 1, podle níž je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, nikoliv jiná plnění vyplývající z poskytnutí úvěru neplatnou smlouvou. Citovaný § 87 ZSÚ lze označit ve vztahu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení za speciální úpravu, která upravuje soukromoprávní sankci vůči poskytovatelům úvěrů poskytnutých v rozporu se ZSÚ spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků či jiných souvisejících nároků.“ V posuzované věci proto soud prvního stupně správně uzavřel, že na základě nové smlouvy byla žalovanému poskytnuta pouze částka 20 533 Kč, žalovaný splátkami uhradil 3 500 Kč, je tedy namístě žalovanému uložit povinnost vrátit žalobkyni podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru rozdíl těchto částek, tj. 17 033 Kč.

16. Odvolací soud z výše uvedených důvodů rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. v zamítavém výroku o věci samé II. ohledně částky 5 467 Kč a ve výroku o nákladech řízení III. potvrdil.

17. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, když žalovanému náklady řízení v této fázi nevznikly.