36 A 16/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Jaromírem Klepšem ve věci žalobce: V. V., narozen X, bytem X, zastoupený Mgr. M. K., obecným zmocněncem, sídlem X proti žalovanému: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem Náměstí hrdinů 1634/3, Praha 4 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 27. 3. 2026, č. j. MV-25031-4/SO-2026 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalované ze dne 27. 3. 2026, č. j. MV-25031-4/SO-2026 s e z r u š u j e a věc s e žalované v r a c í k dalšímu řízení.

II. Žalovaná j e p o v i n n a žalobci nahradit náklady řízení ve výši 4000 Kč ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. M. K.

Odůvodnění

I. Předmět věci

1. Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán I. stupně“), rozhodnutím ze dne 4. 12. 2025, č. j. OAM-11937-13/DP-2025 zamítl žalobcovu žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání – osoba samostatně výdělečně činná, neboť ve stanovené době nebyly předloženy doklady za účelem ověření údajů uvedených v žádosti /podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a § 37 odst. 2 písm. a) a § 56 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců/. Žalovaná rozhodnutím ze dne 27. 3. 2026, č. j. MV-25031-4/SO-2026, zamítla odvolání žalobce a potvrdila prvostupňové rozhodnutí.

2. Co se týče podstaty věci, žalobce byl vyzván v průběhu správního řízení k odstranění vad své žádosti – měl doložit originál potvrzení o bezdlužnosti, vydaný příslušným celním úřadem. Žalobce však takový doklad doložil pouze v prosté kopii, pakliže na výzvu správního orgánu nereagoval a požadovaný doklad nepředložil, ministerstvo vnitra žádost zamítlo. To z důvodu, že ve stanovené lhůtě nebyly předloženy doklady za účelem ověření údajů uvedených v žádosti. Žalovaná se s postupem ministerstva vnitra ztotožnila a k nově doloženému dokladu ze dne 14. 1. 2026 pak nepřihlédla s ohledem na koncentraci řízení podle § 82 odst. 4 správního řádu. Konstatovala, že důsledkem tohoto rozhodnutí není nucené vycestování žalobce z území České republiky a není upřená ani možnost budoucího pobytu na území. Shledala tedy přiměřenost dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce podle § 174a zákona o pobytu cizinců i dle Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

II. Žaloba a vyjádření žalované

3. Žalobce namítl, že předložil správnímu orgánu jak originál, tak i kopii z datové schránky s dokladem o doručení do datové schránky. Poukázal na to, že dne 14. 1. 2026 předložil správnímu orgánu originál potvrzení Celního úřadu pro hl.m. Prahu o bezdlužnosti. Správní orgán I. stupně - pokud věděl, že cizinec je bezdlužný - mohl sám dotazem zjistit, že ve spisu zřejmě založená kopie není falzem, ale pravdivou informací a nezatěžovat tak cizince nad míru přípustnou několika dalšími výzvami a dopisy. Cizinec prokázal, že je osobou bezdlužnou a pokud je mu vytýkáno, že tak neučinil v předepsané formě potom namítá, že originál dokumentu předkládal na přepážce, ale převzata byla forma listiny z datové schránky. Nesouhlasí tedy s názorem správního orgánu I. stupně i žalované, že se správnímu orgánu nepodařilo ověřit bezdlužnost žalobce u Celního úřadu hl.m. Prahy. Nesouhlasí také s hodnocením dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce. Poukázal na to, že na území pobývá od roku 2003, dodržuje pravidla správních orgánů. Má za to, že vízum ke strpění pobytu by mu správní orgán I. stupně spíše nevydal. Byť v rámci návrhu na odkladný účinek žaloby, blíže poukázal na to, že manželka a jeho 2 dospělí synové žijí na Ukrajině. Syn M. byl zraněn ve válce, je na něj odkázaný výživou, syn R. je dosud studentem, manželka by sama syny neuživila, má malé příjmy.

4. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že ze spisového materiálu vyplývá, že žalobce dne 14. 5. 2025 podal u správního orgánu I. stupně žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání – osoba samostatně výdělečně činná. V průběhu řízení o žádosti byl žalobce správním orgánem I. stupně vyzván k odstranění vad žádosti, resp. k doložení originálu potvrzení o bezdlužnosti vydané příslušným celním úřadem, jelikož takovýto doklad doložil pouze v prosté kopii. Jelikož žalobce na výzvu k odstranění vad žádosti nereagoval a požadovaný doklad nedoložil, byla předmětná žádost zamítnuta podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a dále ve spojení s § 37 odst. 2 písm. a) s odkazem na § 56 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb. (ve znění účinném do 30. 9. 2025), neboť ve stanovené lhůtě nebyly předloženy doklady za účelem ověření údajů uvedených v žádosti. Žalovaná se s výše uvedeným závěrem správního orgánu I. stupně ztotožnila.

5. Žádné další podání procesní strany neučinily.

6. Soud dodává, že usnesením ze dne 26. 5. 2026, č. j. 36 A 16/2026 – 17, přiznal žalobě odkladný účinek. Přes vyjádření žalovaného, jenž soud posoudil jako návrh na zrušení odkladného účinku, odkladný účinek nezrušil usnesením ze dne 18. 6. 2026, č. j. 36 A 16/2026 – 35.

III. Jednání ve věci

7. Jednání ve věci se konalo 25. 8. 2026.

8. Žalobce uvedl, že předkládal několikrát potvrzení o bezdlužnosti vůči celním orgánům, z nichž bylo možno ověřit, že je bezdlužný. Správní orgán takto předložené doklady cizinců často ověřuje. Co se týče dopadů rozhodnutí, žalobce má sice rodinu na Ukrajině, jeho jeden syn je válečný invalida, je závislý na žalobci, výdělky manželky jsou velmi nízké. I když by žalobce na Ukrajině pracoval, dopady rozhodnutí by byly značné.

9. Žalovaný zdůraznil, že zákonnou povinností je předložit doklad v originále, zákonnou povinností orgánů není ověřovat skutečnosti, pokud podklad není předložen v zákonné podobě. K dopadům rozhodnutí uvedl, že skutečnosti, které žalobce uvedl na jednání, nebyly správnímu orgánu předneseny, nemohl se s nimi tedy vypořádat.

10. Strany žádné důkazy nenavrhly, věc lze přitom rozhodnout na základě podkladů, které jsou součástí správního spisu, tím se dokazování neprovádí (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS).

IV. Posouzení věci Městským soudem v Praze

11. Městský soud v Praze (dále též „městský soud“ nebo jen „soud“) ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti. Vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.)

12. Podstata sporu, jak bylo vyloženo výše, spočívá ve dvou otázkách. Především, zda byl žalobce povinen předložit pouze originál potvrzení o bezdlužnosti vůči celním orgánům České republiky. Dále to, zda bylo správné hodnocení správních orgánů o přiměřenosti dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce.

13. Podle § 46 odst. 7 písm. d) zákona o pobytu cizinců je náležitostí žádosti o dlouhodobý pobyt za účelem podnikání doklad prokazující bezdlužnost cizince. Podle § 178a odst. 1 zákona o pobytu cizinců platí, že za bezdlužnou se pro účely tohoto zákona považuje osoba, která nemá evidován nedoplatek, s výjimkou nedoplatku, u kterého je povoleno posečkání jeho úhrady nebo rozložení jeho úhrady na splátky, a) u orgánů Finanční správy České republiky, b) u orgánů Celní správy České republiky, c) na pojistném na veřejné zdravotní pojištění a na penále a d) na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a na penále.

14. Podle § 178a odst. 2 zákona o pobytu cizinců se bezdlužnost prokazuje potvrzeními orgánů Finanční správy České republiky, orgánů Celní správy České republiky, územní správy sociálního zabezpečení a příslušné zdravotní pojišťovny, která nesmí být ke dni podání žádosti starší 30 dnů.

15. Obecně podle § 3 správního řádu platí, že nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v §2. Za účelem zjištění stavu věci správní orgán opatřuje podklady pro vydání rozhodnutí a provádí důkazy použitím důkazních prostředků. Judikatura k tomu dodává, že obecná povinnost správních orgánů opatřovat podklady pro rozhodnutí a postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, je doplňována povinností účastníků řízení poskytnout potřebnou součinnost, případně označit důkazy na podporu svých tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 3. 2019, č. j. 1 Azs 367/2018-34).

16. Originální či úředně ověřená podoba originálu podkladu od orgánů veřejné správy obecně nevzbuzuje pochybnosti o jeho obsahu. Podle § 53 odst. 3 správního řádu takto platí, že „listiny vydané soudy České republiky nebo jinými státními orgány nebo orgány územních samosprávných celků v mezích jejich pravomoci, jakož i listiny, které jsou zvláštními zákony prohlášeny za veřejné, potvrzují, že jde o prohlášení orgánu, který listinu vydal, a není-li dokázán opak, potvrzují i pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno.“ Podle § 69 odst. 1 správního řádu je náležitosti rozhodnutí vydaného ve správním řízení právě označení správního orgánu, otisk úředního razítka a podpis oprávněné úřední osoby. Je tedy nepochybné, že podklad označený orgánem veřejné správy, opatřený podpisem oprávněné úřední osoby, příp. i úředním razítkem tedy svědčí o tom, že tento orgán skutečně potvrzuje a souhlasí s obsahem podkladu, jehož je původcem.

17. Žádný předpis, ani správní řád obecně a ani zákon o pobytu cizinců pak nestanovuje, v jaké formě mají být předkládány podklady ve správním řízení. Naopak podle § 51 odst. 1 správního řádu platí, že „k provedení důkazů lze užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy. Jde zejména o listiny, ohledání, svědeckou výpověď a znalecký posudek.“. Žádné odchylné či speciální pravidlo o náležitostech podkladů pro správní řízení pak nestanovuje ani zákon o pobytu cizinců (a contrario srov. § 168 zákona o pobytu cizinců). Ke zjištění skutkového stavu tak může být užit jakýkoliv předložený podklad, tedy i prostá neoriginální podoba listiny. Pakliže by však u správního orgánu vyvstaly pochybnosti o věrohodnosti takového podkladu, bude nepochybně za účelem zjišťování skutkového stavu na místě, aby sám správní orgán ověřil skutečnosti, které z předloženého podkladu vyplývají a o nichž má pochybnosti.

18. Mezi stranami není sporné, že již v řízení před správním orgánem I. stupně žalobce dne 28. 5. 2025 předložil mj. potvrzení Celního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 9. 5. 2025, č. j. 367162/2025-510000-41, o tom, že nemá ke dni 6. 5. 2025 u orgánů Celní správy České republiky žádné nedoplatky s výjimkou případného nedoplatku, u kterého je povoleno posečkání jeho úhrady nebo rozložení jeho úhrady na splátky. Toto potvrzení nebylo opatřeno otiskem úředního razítka a ani podpisem oprávněné úřední osoby.

19. Správní orgán I. stupně dne 25. 6. 2025 vyzval žalobce mj. znovu k předložení dokladu prokazujícího bezdlužnost žalobce s tím, že předložený doklad byl pouze prostá kopie, nikoliv originál či úředně ověřená kopie, žádnou další pochybnost správní orgán vůči tomuto dokladu ve výzvě nespecifikoval. Soud poznamenává, že správní orgán současně žalobce vyzval k předložení dokladu o cestovním pojištění na dobu pobytu, přičemž vysvětlil, že předložená smlouva o komplexním zdravotním pojištění nepokrývala celou dobu pobytu. Je tedy zjevné, že správní orgán se zabýval tím, jaké skutečnosti má k žádosti již prokázány a pakliže k dokladu o bezdlužnosti žádné věcné výhrady neměl, znamená to, že skutečně žalobci vytýkal pouze formu dokladu, která mu byla předložena. Výzva byla žalobci doručena fikcí (uložením od 30. 6. 2025). Žalobce 22. 8. 2025 pak předložil pouze výpis z veřejné části živnostenského rejstříku.

20. Dne 4. 12. 2025, poté vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí o zamítnutí žádosti a neprodloužení povolení k dlouhodobému pobytu podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3, § 37 odst. 2 písm. a) a podle § 56 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, neboť nebyly ve stanovené lhůtě předloženy doklady za účelem ověření údajů uvedených v žádosti. Shrnul, že doklady se předkládají v originálně nebo úředně ověřené kopii, předložený doklad o bezdlužnosti u orgánů Celní správy byl však předložen v prosté kopii. Pakliže tento stav žalobce přes výzvu neodstranil, nemá správní orgán možnost posoudit správnost a pravdivost údajů uvedených v dokumentu, který byl předložen pouze v prosté kopii. Vzhledem k možnosti změny oproti originálu, neprokazuje potvrzení v dostatečné míře skutečnosti tam uvedené. Pro nedostatečnou součinnost tak nemohl správní orgán posoudit, zda je žalobce osobou bezdlužnou u orgánů Celní správy a zda jsou tak naplněny podmínky pro prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání. Správní orgán posoudil i přiměřenost dopadů rozhodnutí dle § 174a zákona o pobytu cizinců. Konstatoval, že žalobce dle informačního systému nemá na území České republiky žádného rodinného příslušníka, je sice ženatý, ale jde o 2 dospělé děti. Dle tiskopisu žádosti všichni rodinní příslušníci žijí na Ukrajině. Rodinné vazby má tak na Ukrajině, nikoliv v České republice. Z hlediska soukromého života zohlednil, že žalobce zde žije od roku 2003, nevlastní nemovitost, která by vyžadovala osobní starost. Vzhledem k jeho povolání (přípravné a dokončovací stavební práce, specializované stavební činnosti) lze mít za to, že jeho zdravotní stav je dobrý, umožňuje-li mu výkon takové práce. Dodal, že byť je důsledkem rozhodnutí pozbytí oprávnění pobytu na území, tento důsledek zde není vzhledem k možnosti získat dočasnou ochranu podle § 3, § 51 a § 52 zákona č. 65/2022 Sb. Pokud by dočasnou ochranu nelze získat, uděluje k žádosti a po splnění podmínek vzhledem k situaci na Ukrajině dlouhodobá víza strpění pobytu podle § 33 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců.

21. Žalovaná dne 27. 3. 2026, vydala pod č. j. MV-25031-4/SO-2026 žalované rozhodnutí, jímž zamítla žalobcovo odvolání. Uvedla, že žalobce byl dvakrát vyzván k odstranění vad žádosti. Pakliže poprvé doložil potvrzení v prosté kopii, vyzval jej správní orgán I. stupně znovu 25. 6. 2026 k doložení dokladu v originále nebo úředně ověřené kopii. Je toho názoru, že žalobci byla poskytnuta dostatečně dlouhá lhůta k předložení požadovaného dokladu, navíc, jelikož nebyla lhůta stanovena usnesením, mohl tak učinit po celou dobu řízení. Nebyl-li doklad doložen, jsou naplněny podmínky pro zamítnutí žádosti podle § 56 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Podle žalované nebyl totiž předložen doklad za účelem ověření údajů uvedených v této žádosti, resp. za účelem ověření skutečnosti, zda je účastník řízení bezdlužnou osobou. Správní orgán I. stupně nijak nezpochybňoval, zda je předložená kopie falzem potvrzení o bezdlužnosti. Požadoval, aby žalobce dostál své povinnosti předkládat požadované dokumenty v originále. Postupoval tak v souladu s principy dobré správy (§ 2 odst. 4 správního řádu) a se zásadou poučovací povinnosti (§ 4 odst. 2 správního řádu). Nepřisvědčil tak námitce žalobce, že správní orgán mohl ověřit pravost předloženého dokladu dotazem na příslušný celní úřad. Co se týče potvrzení ze dne 14. 1. 2026, konstatoval, že jde o dokument předložený až po napadeném rozhodnutí, podle § 82 odst. 4 správního řádu tak k tomuto dokladu nepřihlédla, neboť žalobce neuvedl žádné relevantní důvody, pro které si originál nemohl obstarat a doložit v řízení před správním orgánem I. stupně. Žalovaná se ztotožnila rovněž s hodnocením dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce s tím, že nelze předjímat výsledek řízení o žádosti, kterou žalobce doposud ani nepodal. Délka pobytu není pak sama o sobě důvodem, pro které by bylo nutné nahlížet na napadené rozhodnutí jako na nepřiměřené. Závěrem poukázala na usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 23/11, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 11. 2008, č. j. 5 Azs 46/2008-71 a ze dne 22. 1. 2020, č. j. 10 Azs 256/2019- 39 (tj. že k zásahu může vést rozhodnutí bezprostředně směřující k nucenému opuštění území, či dlouhodobý zákaz pobytu na území, a že posoudit lze konkrétní námitku zásahu do soukromého a rodinného života). Konstatoval, že žalobci nehrozí nutnost vycestování z území a není mu upřena možnost budoucího pobytu na území.

22. Z uvedeného vyplývá, že správní orgán I. stupně sice vyzval žalobce k předložení originálu potvrzení ze dne 9. 5. 2025, o bezdlužnosti vůči celním orgánů, tuto potřebu však odůvodnil toliko nedostatkem formy podkladu, nikoliv pochybnostmi o obsahu již předloženého podkladu. A byť v prvostupňovém rozhodnutí již uvedl pochybnost o věrohodnosti předloženého neoriginálního potvrzení, současně uvedl pouze neurčitě tolik, že „vzhledem k možnosti změny oproti originálu, neprokazuje potvrzení v dostatečné míře skutečnosti tam uvedené“. Ani v rozhodnutí tedy správní orgán I. stupně nespecifikoval, zda vůbec příp. o jakých konkrétních skutečnostech má pochybnosti na základě neoriginálního podkladu, který mu žalobce předložil. Naopak uvedené zvýrazňuje to, že pochybnost správního orgánu I. stupně vychází v podstatě jen z toho principu, že mu nebyl předložen originál potvrzení.

23. Je sice pravdou, že žalobce na výzvu ze dne 25. 6. 2026 nijak nereagoval (byla mu doručena fikcí), to však nemění nic na tom, že v době rozhodování měl správní orgán I. stupně k dispozici žalobcem předložený podklad o bezdlužnosti u celních orgánů České republiky ze dne 9. 5. 2025. Z jeho obsahu vyplývá, že žalobce nemá žádné nedoplatky, vyplývá z něj také to, kdy toto potvrzení bylo vydáno, označení oprávněné úřední osoby i celního orgánu, který jej vydal. Pakliže měl správní orgán I. stupně pochybnosti vycházející toliko z nedostatku požadované formy podkladu, nesoučinnost žalobce k výzvě 25. 6. 2026 vedla toliko k tomu, že nebyl předložen originál podkladu. Nebránilo to však tomu, aby správní orgán I. stupně podle § 3 správního řádu ověřil podklad u jeho původce. Nedostatek součinnost žalobce tak nebyl překážkou pro ověření toho, zda je žalobce osobou bezdlužnou u orgánů Celní správy a zda jsou tak naplněny podmínky pro prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání. Tento závěr správního orgánu I. stupně, potažmo žalované, proto neobstojí.

24. Žalobce následně podal blanketní odvolání dne 7. 1. 2026, dne 19. 1. 2026 doložil potvrzení Celního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 8. 1. 2026, č. j. 10668/2026-500000-12010, o tom, že nemá ke dni 6. 1. 2026 u orgánů Celní správy České republiky žádné nedoplatky s výjimkou případného nedoplatku, u kterého je povoleno posečkání jeho úhrady nebo rozložení jeho úhrady na splátky se všemi náležitostmi (tj. i s podpisem oprávněné úřední osoby). Dne 6. 2. 2026 poté žalobce doplnil odvolání prostřednictvím svého zmocněnce. Žalovaná k tomuto podkladu nepřihlédla s ohledem na koncentrační zásadu podle § 82 odst. 4 správního řádu. Z citovaného ustanovení vyplývá, že „k novým skutečnostem a k návrhům na provedení nových důkazů, uvedeným v odvolání nebo v průběhu odvolacího řízení, se přihlédne jen tehdy, jde-li o takové skutečnosti nebo důkazy, které účastník nemohl uplatnit dříve. Namítá-li účastník, že mu nebylo umožněno učinit v řízení v prvním stupni určitý úkon, musí být tento úkon učiněn spolu s odvoláním.“ Žalobce nepochybně potvrzení o bezdlužnosti správnímu orgánu předložit mohl dříve ve správním řízení, ostatně tak i učinil. Předložil pak potvrzení, které bezdlužnost potvrzuje ke dni 6. 1. 2026, tj. nikoliv nejpozději 30 dní od podání žádosti (podána 14. 5. 2025), jak vyžaduje § 178a odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Žalovaná proto správně k potvrzení z 8. 1. 2026 správně v odvolacím řízení již nepřihlédla.

25. Co se týče námitek vůči posouzení přiměřenosti dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života, podle § 174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců platí, že „při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke státu jeho posledního trvalého bydliště. Účastník řízení je povinen v rámci řízení poskytnout ministerstvu veškeré relevantní informace potřebné k posouzení přiměřenosti vydaného rozhodnutí.“.

26. Správní orgán I. stupně i žalovaná se relevantními kritérii zabývali. Hodnotili délku pobytu na území (od roku 2003), nicméně shledali, že rodinné zázemí zde žalobce nevytvořil, navíc jeho rodina žije na Ukrajině. Současně neshledali, že by nějaké konkrétní společenské a kulturní vazby žalobce navázal na území České republiky. Vzhledem k povaze vykonávaných prací nepochybovali ani o dobrém zdravotním stavu žalobce, současně poukázali i na to, že rozhodnutí nemá za nevyhnutelný následek opuštění území. Ve shodě tedy konstatovali, že pozbytím povolení k pobytu nemůže tedy dojít k zásahu do rodinného ani soukromého života žalobce.

27. Správní orgány hodnotili žalobcovu situaci na základě zjištěných skutečností. Jiné skutečnosti žalobce ve správním řízení netvrdil. Pakliže v soudním řízení poukázal na závislost jeho rodiny na příjmech žalobce, tím spíše z České republiky, jedná se skutkové novum, ke kterému v soudním řízením správním po dni napadeného rozhodnutí obecně nelze již přihlížet (srov. § 75 odst. 1 s. ř. s.). Je-li ve správním řízení podstatnou otázkou soukromý a rodinný život cizince, je to primárně on, kdo v tomto ohledu disponuje relevantními informacemi a kdo nejlépe může vylíčit jeho specifika, a je tedy na něm, aby správním orgánům uvedl informace, o nichž se domnívá, že jsou pro posouzení věci relevantní a byly by případně způsobilé převážit nad jinými zájmy – srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2020, č. j. 1 Azs 260/2020-27). Bylo primárně na žalobci, aby okolnosti svého rodinného a soukromého života správním orgánům osvětlil. Tento závěr odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího správního soudu (např. rozsudky NSS ze dne 19. 5. 2016, č. j. 5 Azs 262/2015-35, ze dne 11. 11. 2022, č. j. 5 Azs 230/2020-43, ze dne 13. 10. 2022, č. j. 6 Azs 325/2021-43, či ze dne 14. 3. 2019, č. j. 1 Azs 367/2018-34) a koneckonců též obsahu § 174a odst. 1 věty poslední zákona o pobytu cizinců.

28. S hodnocením a úvahami žalované se poté městský soud zcela ztotožnil a považuje je za logické, srozumitelné a dostatečně odůvodněné. Městský soud dodává, že přes dlouhodobý pobyt žalobce na území České republiky jeho rodina pobývá na Ukrajině, o pevnosti vazeb členů rodiny svědčí poté tvrzení žalobce o nezbytnosti poskytovat jim ekonomické prostředky pro zabezpečení jejich potřeb. Na samotnou schopnost žalobce živit se prací pak rozhodnutí nemá žádný vliv. Pakliže správní orgány poukázaly na možnost setrvat na území na základě víza ke strpění pobytu, městský soud se ztotožnil se žalobcem, že nyní není dostatečně zřejmé, zda tento pobytový titul také získá. Soud však přisvědčil obecné úvaze správních orgánů, že napadené rozhodnutí nepředstavuje nemožnost získat jiné pobytové oprávnění. Lze tedy uzavřít, že úvahy prvostupňového správního orgánu i žalované by obstály z hlediska přiměřenosti zásahu do soukromého a rodinného života žalobce.

V. Závěr a náklady řízení

29. Městský soud v Praze shledal, že správní orgán I. stupně i žalovaná nesprávně vycházeli z toho, že neoriginální potvrzení ze dne 9. 5. 2025 neumožňuje ověření splnění podmínky bezdlužnosti u žádosti žalobce o prodloužení pobytového oprávnění. S dalšími námitkami žalobce se soud neztotožnil.

30. Žaloba je proto důvodná a soud proto zrušil napadené rozhodnutí pro vady podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. ve spojení s § 78 odst. 1 s. ř. s. V dalším řízení proto žalovaná bude vycházet z toho, že rozhodné skutečnosti je možno zjistit již přímo z potvrzení ze dne 9. 5. 2025, pokud bude mít přitom pochybnosti o potvrzených skutečnostech, ověří je buďto v součinnosti se žalobcem či u původce potvrzení.

31. Výrok o nákladech řízení soud vychází z ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů účastník, který měl ve věci plný úspěch. Žalobce je procesně úspěšný, svědčí mu proto náhrada nákladů řízení. Ta představuje zaplacený soudní poplatek za žalobu a za návrh na přiznání odkladného účinku žaloby ve výši 4.000 Kč. Žalobce je v soudním řízení zastoupen obecným zmocněncem a další náklady soudu ze správního spisu nevyplynuly. K zaplacení náhrady nákladů pak soud žalované stanovil přiměřenou lhůtu.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 6, Brno, a to v tolika vyhotoveních (podává-li se v listinné podobě), aby jedno zůstalo soudu a každý účastník dostal jeden stejnopis. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. platí, že jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz v rámečku Rychlé odkazy – Úhrada soudních poplatků. Praha, 25. srpna 2026 JUDr. Jaromír Klepš v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje S. Š.