36 A 2/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Jaromírem Klepšem ve věci Žalobkyně: Mgr. I. L. M., narozena X, bytem X, zastoupená JUDr. Emilem Flegelem, advokátem, sídlem K Chaloupkám 3170/2, 106 00 Praha 10 proti žalovanému: Ministerstvo dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 00 Praha 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 1. 2026, č. j.: MD-70933/2025-160/6, sp. zn. MD/70933/2025/160 takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žalobkyně n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému s e ne p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Předmět věci

1. Magistrát hl. m. Prahy, odbor dopravněsprávních činností (dále jen „správní orgán I. stupně“), rozhodnutím č.j. MHMP 667968/2025/Dit, sp. zn. S-MHMP 327275/2025 ze dne 11. 6. 2025 zamítl námitky žalobkyně proti provedení záznamu bodů v registru řidičů.

2. Žalovaný rozhodnutím ze dne 7. 1. 2026, č.j. MD-70933/2025-160/6 zamítl odvolání žalobkyně a napadené rozhodnutí potvrdil.

II. Žaloba a další procesní podání

3. Žalobkyně v žalobě uplatnila námitky proti pokutovým blokům A 0122142 a R 2670000. U příkazového bloku nesouhlasila se závěrem, že jde o její podpis, což má vyplývat ze srovnání podpisů na bloku a dle řidičského průkazu. Žalovaný k tomu však neprovedl dokazování, přičemž podle žalobkyně, jak předložila v žalobě, se její podpis liší od podpisu na příkazovém bloku.

4. U příkazového bloku A 0122142 jakýkoliv podpis obviněného absentuje zcela. Namítla proto, že takový blok není způsobilý pro záznam bodů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2010, č.j. 8 As 68/2010-81). Absentující podpis pak nelze nahradit úředním záznamem policie, který byl navíc sepsán půl roku po žádosti správního orgánu I. stupně. Proti sobě pak stojí úřední záznam policisty z místa, podle něhož žalobkyně sdělila, že se takto podepisuje vždy s tím, ať už ji policie nezdržuje a sdělení žalobkyně, že na příkazovém bloku žádnou čáru neudělala, ani jeden blok nedržela v ruce, výslovně jej odmítla převzít a podepsat. Žalobkyně se podepisuje vždy jinak, než je uvedeno na příkazovém bloku. Uvedla, že podpisem je individualizované vypsání jména nebo znaku.

5. Žalobkyně poté namítla, že úřední záznam sám o sobě vůbec nemá charakter důkazu a nelze jím tedy dokazovat jakoukoliv skutečnost včetně té, zda žalobkyně příkazový blok podepsala (resp. že klikatá čára přes celý příkazový blok, mající spíše charakter přeškrtnutí příkazový blok znehodnocující, je „podpisem žalobkyně“). Poukázala také na judikaturu, podle níž obsahem úředního záznamu je jen předběžná informace o věci, která slouží správnímu orgánu ke zvážení dalšího postupu. Správní orgán může při svém rozhodování vzít informace obsažené v úředním záznamu do úvahy pro určité podpůrné dokreslení situace, jako rozhodující důkaz tento dokument nemůže ze své povahy postačovat. Jedná se o jednostranný úkon správního orgánu nemající charakter veřejné listiny, která by potvrzovala pravdivost toho, co je v ní osvědčeno nebo potvrzeno. Jelikož žalobkyně v odvolání tento dokument zpochybnila a předestřela odlišnou skutkovou verzi (tvrzením, že na žádném příkazovém bloku neudělala žádnou čáru či podpis a ani jeden blok vůbec nedržela v ruce, ale výslovně je odmítla převzít a podepsat) – a zde ji navíc uváděla ještě před vznikem onoho úředního záznamu, který naopak vznikl teprve jako reakce na odvolání podané proti prvoinstančnímu rozhodnutí – měly správní orgány dokazování doplnit, zejména provést výslech zasahujících policistů. Úředním záznamem nelze ve správním řízení samostatně provádět dokazování.

6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že uvedený úřední záznam utváří důkazní řetězec spolu s předmětným příkazovým blokem ze dne 29.07.2025, č. A 0122142, série RA/2024. Navíc se žalobkyně mýlí, když uvádí, že správní orgány měly dokazování doplnit, zejména provést výslech zasahujících policistů, neboť úředním záznamem nelze ve správním řízení samostatně provádět dokazování. Poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20.07.2017, č. j. 1 As 114/2017 – 26, podle něhož závěry o absolutní nepřípustnosti úředního záznamu jakožto důkazu jsou již dnes překonané. Daný úřední záznam plní vlastně roli svědecké výpovědi, neboť Policie ČR v něm popisuje průběh silniční kontroly a reakce žalobkyně na postup policistů, tedy přesně to, na co se tázal správní orgán I. stupně Policie ČR na základě odvolacích námitek žalobkyně. Provádění svědecké výpovědi v rámci odvolacího řízení by tak bylo zcela nadbytečné, neboť Policie ČR se v předmětném úředním záznamu jednoznačně k dané věci vyjádřila a svědecká výpověď policistů by tak byla duplicitní, v rozporu s procesní ekonomií řízení a zásadou hospodárnosti.

7. Žalobkyně v replice setrvala na názoru, že úřední záznam nelze považovat za důkazní prostředek, ale za předběžnou informaci o věci, k prokazování událostí v úředním záznamu slouží svědecký výslech. Správní orgán tak měl provést výslech policisty jakožto svědka.

8. Žalovaný žádné další vyjádření již neučinil.

III. Posouzení věci Městským soudem v Praze

9. Městský soud v Praze (dále též „městský soud“ nebo jen „soud“) ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti. Vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.)

10. O žalobě rozhodl soud v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, neboť žalobkyně s takovým projednáním věci výslovně souhlasila a žalovaný přes výzvu soudu neuvedl, zda souhlasí s projednáním věci bez jednání, jeho souhlas se tak presumuje podle § 51 odst. 1 s. ř. s. věty druhé. Jednání nebylo třeba nařizovat ani za účelem dokazování. Strany žádné důkazy nenavrhly, věc lze přitom rozhodnout na základě podkladů, které jsou součástí správního spisu, tím se dokazování neprovádí (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS).

11. Podle § 123f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích platí, že „nesouhlasí-li řidič s provedeným záznamem bodů v registru řidičů, může podat proti provedení záznamu písemně námitky obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému k provádění záznamu.“ 12. Podle § 150 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád „povinnost v řízení z moci úřední a ve sporném řízení lze uložit formou písemného příkazu. Příkaz může správní orgán vydat, považuje-li skutkové zjištění za dostatečné; vydání příkazu může být prvním úkonem v řízení. Není-li vydání příkazu prvním úkonem v řízení, nemusí příkaz obsahovat odůvodnění.“ Podle § 150 odst. 5 správního řádu „Je-li účastník přítomen a plně uzná důvody vydání příkazu, považuje se stav věci za prokázaný a příkaz lze vydat na místě, pokud uloží povinnost k peněžitému plnění do výše 10 000 Kč nebo povinnost k nepeněžitému plnění, jež účastník může uskutečnit ihned na místě. Odůvodnění příkazu lze nahradit vlastnoručně podepsaným prohlášením účastníka, že s uložením povinnosti souhlasí. Podepsáním prohlášení se příkaz stává pravomocným a vykonatelným rozhodnutím. O této skutečnosti musí být účastník předem prokazatelně poučen. Proti příkazu vydanému na místě nelze podat odpor.“ 13. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 23.06.2025, č. j. 1 As 285/2024 – 46 (ústavní stížnost odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 3. 9. 2025, sp. zn. IV. ÚS 2347/25), shrnul, že rozhodnutí v blokovém řízení je formálně vydáno vystavením pokutového bloku, který závazně deklaruje, že určitá osoba se dopustila konkrétního popsaného jednání, které naplňuje znaky přestupku, a ustanovuje jeho povinnost zaplatit pokutu. Podmínkou sine qua non blokového řízení je souhlas obviněného se zjištěním přestupku a uložením sankce (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2008, č. j. 3 As 58/2007 - 117). Tento souhlas potvrzuje obviněný podpisem pokutového bloku, kterým zároveň rozhodnutí v blokovém řízení nabývá právní moci. Pokutový blok, na kterém chybí podpis přestupce, by tak nebylo možné považovat za pravomocný, a tedy ani za způsobilý podklad pro zápis bodů do registru řidičů (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2011, č. j. 8 As 69/2011 - 40). Teprve podpisem pokutového bloku obviněný z přestupku jednoznačně potvrzuje naplnění podmínek blokového řízení, čímž se pokutový blok stává způsobilým pro zápis bodů do evidenční karty řidiče (k tomu např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2010, č. j. 8 As 68/2010 - 81). Obdobně je nutné nahlížet na situaci, kdy je podpis uvedený na pokutovém bloku zfalšován. „V takovém případě je totiž nutné vycházet z toho, že tato osoba neudělila souhlas s projednáním přestupku v blokovém řízení, a v důsledku toho jsou zpochybněna i skutková zjištění učiněná v tomto řízení“ (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2013, č. j. 1 As 21/2010 - 65).

14. Nejvyšší správní soud dále uvedl, že řádně vyplněný pokutový blok představuje správní rozhodnutí, které se považuje za veřejnou listinu ve smyslu § 53 odst. 3 správního řádu. Veřejné listiny potvrzují, že jde o prohlášení orgánu, který listinu vydal, a není-li dokázán opak, potvrzují i pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno (srov. § 53 odst. 3 správního řádu). Pro veřejnou listinu platí presumpce správnosti a platnosti (k tomu srov. rozsudek NSS ze dne 31. 7. 2019, č. j. 10 As 93/2018 - 29). Proto je nutné na správní akty veřejné moci nahlížet jako na správné a zákonné až do chvíle, než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným způsobem prohlásí za nezákonné a zruší je (srov. rozsudek NSS ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008 - 44).

15. Nejvyšší správní soud výklad uzavřel s tím, že praktickým důsledkem zásady presumpce správnosti a platnosti obsahu pokutového bloku je v tomto případě přenos důkazního břemene na toho, kdo popírá správnost jeho věcného obsahu. Není-li pravdivost veřejné listiny vyvrácena prokázáním opaku, považuje soud pro účely hodnocení důkazů obsah listiny za pravdivý (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2014, č. j. 33 Cdo 3368/2012, v judikatuře Nejvyššího správního soudu pak rozsudek ze dne 2. 3. 2023, č. j. 7 As 13/2023 - 26).

16. K přenesení důkazního břemene by tedy došlo až poté, co by žalobkyně přednesla věrohodná tvrzení o tom, že se přestupků nemohla dopustit, tj. že nebyla přítomna v době a místě spáchání přestupku a že nebyla ověřena její totožnost.

17. Jak vyplývá z prvostupňového rozhodnutí, žalobkyně dosáhla 12 bodů na základě 5 podkladů – příkazů na místě o přestupcích ze dne 28. 2. 2022 (zaznamenány 3 body), ze dne 15. 3. 2023 (2 body), 4. 12. 2023 (3 body), 3. 2. 2025 (4 body) a ze dne 27. 3. 2025 (4 body). Mezi tím byl ke dni 29. 12. 2024 proveden odečet 3 bodů po 12 měsících. Bližší označení příkazů na místě a přestupků je obsaženo v prvostupňovém rozhodnutí na str. 2 a 3 a stranám je tak dostatečně známé.

18. Žalobkyně v žalobě (a předtím v odvolání) zpochybňuje způsobilost k záznamu dvou příkazových bloků o přestupcích ze dne 3. 2. 2025 a 27. 3. 2025. Mezi stranami přitom není spor o skutcích, o jejich právní kvalifikaci, o udělené sankci, či o následném bodovém hodnocení za tyto přestupky.

19. Spor je mezi stranami toliko o to, zda žalobkyně tyto pokutové bloky podepsala (tj. zda učinila v části 12 prohlášení dle § 150 odst. 5 věty druhé a třetí správního řádu). Dle žalobkyně u prvního pokutového bloku její podpis zcela chybí, u druhého popírá autentičnost podpisu.

20. Soud konstatuje, že na obou pokutových blocích je uvedeno jméno, příjmení a datum narození žalobkyně, adresa jejího trvalého pobytu, číslo dokladu. Tyto podrobné identifikační údaje mohl policista získat jedině tím, že řidičku ztotožnil. Pouhé obecné tvrzení žalobkyně, že příkazový blok nepodepsala, poté nestačí. Tato tvrzení musí být konkretizována a zásadně rovněž podpořena odpovídajícími důkazními návrhy (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 9. 2019, č. j. 3 As 298/2017 - 23, bod 16). Z dřívější judikatury Nejvyššího správního soudu plyne, že naopak dostatečně účinným tvrzením by mohl být například prokazatelný pobyt v zahraničí (srov. rozsudek NSS ze dne 18. 12. 2023, č. j. 5 As 365/2021 - 28).

21. U pokutového bloku č. A0122142 ze dne 3. 2. 2025 byla žalobkyně identifikována občanským průkazem (viz kolonka č. 4). Přímo v kolonce 12 (obsahující prohlášení „souhlasím s projednáním přestupku v příkazním řízení na místě, potvrzuji, že údaje uvedené na všech částech bloku souhlasí, a potvrzují převzetí části B bloku“), podpis zcela chybí.

22. Součástí správního spisu je pak vyjádření policie, KŘP Olomouckého kraje, Územní odbor Prostějov, Obvodní oddělení Plumlov ze dne 29. 7. 2025, kdy prap. Bc. P. S. popisuje průběh projednání přestupku se žalobkyní. Ze záznamu vyplývá, že žalobkyně byla ztotožněna podle občanského průkazu, podrobila se dechové zkoušce s negativním výsledkem na alkohol. Žalobkyni bylo vysvětleno přestupkové jednání podle § 7 odst. 1 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb. – držení mobilního telefonu za jízdy. Žalobkyně dle úředního záznamu udělala na pokutový blok dlouhou zahnutou čáru a pokutu zaplatila bezhotovostně.

23. Žalobkyně pak v žalobě i v odvolání tvrdila, že pokutový blok nepodepsala, odmítla jej převzít a podepsat.

24. Je pravdou, jak soud konstatoval výše, že přímo v kolonce 12 žádný podpis není. Na pokutovém bloku č. A0122142, a to jak ve verzi, kterou předložila žalobkyně už k odvolání z 21. 7. 2025 a později v žalobě, tak v té, která je součástí správního spisu, je však patrná čára ve tvaru písmene „S“, která v pravé půlce bloku začíná na položce 8, klesá k číslu 11, stáčí se nahoru k číslu 4 a končí u čísla 3. Z pokutového bloku přímo nevyplývá, jaký význam tato čára má a kdo ji opatřil. Úřední záznam policie nicméně pochází až z 29. 7. 2025, tj. až po odvolání, v němž sama žalobkyně předložila pokutový blok s touto čárou. Je tedy zjevné, že na pokutovém bloku skutečně tato čára přítomna byla již v době odvolání. To koresponduje s tvrzením policie, že žalobkyně sama na pokutový blok udělala právě tuto zahnutou čáru a nepřímo i s tvrzením žalobkyně v žalobě, že pokutový blok nepodepsala, odmítla jej převzít a podepsat.

25. To podstatné je však podle názoru soudu to, že žalobkyně na místě pokutu zaplatila bezhotovostně, což vyplývá jak z úředního záznamu, tak ze stvrzenky, která je přiložena k pokutovému bloku a žalobkyně to ani nesporuje.

26. Podle názoru soudu však právě bezprostřední zaplacení pokuty ve výši 2500 Kč bezhotovostně nejlépe svědčí o tom, že žalobkyně byla s přestupkem srozuměna, souhlasila s ním, a s jeho vyřízením a uložením povinnosti příkazem na místě. Ničím dalším nevysvětlitelná čára ve tvaru písmene S pak svědčí tomu, že žalobkyně na místo podpisu pokutový blok za sebe označila alespoň takto a tím potvrdila souhlas s předchozím, tedy s uložením povinnosti příkazem na místě.

27. Pro věc zásadní skutečnosti, které jsou obsaženy v úředním záznamu policie, jsou tedy potvrzeny ostatními podklady, které jsou součástí správního spisu. Soud se tedy ztotožnil se žalovaným, že provést dokazování výslechem policisty prap. Bc. P. S. by za těchto okolností byl nadbytečný. Obsah pokutového bloku ani srozumění s přestupkem a uložením povinnosti tedy žalobkyně nevyvrátila, způsobilost tohoto podkladu pro záznam bodů tedy nebyla zpochybněna.

28. U pokutového bloku č. R 2670000 se u kolonky č. 12 podpis nachází, žalobkyně však zpochybňuje jeho autenticitu již pouhým srovnáním s jiným svým podpisem na řidičském průkazu.

29. Soud ověřil, že u tohoto pokutového bloku je kolonka č. 12 v místě podpisu opatřena vlnitou čárou. Její porovnání s plným podpisem žalobkyně u řidičského průkazu, jež je založen na č. l. 55 správního spisu a žalobkyně to tak předkládá i v žalobě, do malé míry vizuálně podobné je, zejména co se týče tvaru vlnovky v závěru podpisu. V každém případě se však už jen na první pohled čára od plného podpisu žalobkyně odlišuje.

30. To však neznamená, že by tím žalobkyně úspěšně zpochybnila, že místo podpisu (souhlasu v kolonce č. 12) označila ona. Při projednání přestupku na místě totiž byla identifikovaná řidičským průkazem, samotné jednání nesporuje, a ani netvrdí, že by na místě vůbec nebyla a být ani nemohla. V tom žádnou alternativní věrohodnou situaci nenabídla, ač jistě mohla. Zůstalo tedy nezpochybněno to, že se projednání označeného přestupku na místě účastnila a přestupek byl tedy projednán přímo s ní, proto souhlas s uložením povinnosti v kolonce č. 12 podepsala právě ona. I když se tedy označení v místě podpisu odlišuje od běžného podpisu žalobkyně (viz č. l. 55 správního spisu), zůstalo nezpochybněno, že přestupcem uvedeného jednání dle pokutového bloku byla žalobkyně. To, že v tomto místě není zřetelně identifikovatelný „standardní“ podpis žalobkyně, tedy také nesvědčí tomu, že by se žalobkyní nebyl projednán přestupek, nebo že by nesouhlasila s jeho projednáním a uložením povinnosti na místě.

31. Způsobilost tohoto podkladu pro záznam bodů tedy taktéž nebyla zpochybněna.

IV. Závěr a náklady řízení

32. Žalobkyně svými námitkami nezpochybnila způsobilost napadených pokutových bloků být podkladem pro záznam bodů. V obou případech je zřejmé, že přestupkyní byla žalobkyně, přestupky byly na místě s ní projednání a že právě ona vyslovila souhlas s takovým projednáním přestupků a uložením povinnosti. Nebylo proto nezbytné, aby žalovaný prováděl dokazování za účelem ověření toho, zda v obou případech žalobkyně podepsala souhlas s projednáním přestupku na místě.

33. Žaloba je nedůvodná, soud ji proto podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

34. Výrok o nákladech řízení soud vychází z ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů účastník, který měl ve věci plný úspěch. Žalobkyně nebyla v řízení úspěšná nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť neshledal, že by mu vznikly v řízení náklady přesahující rámec běžné administrativní činnosti.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 6, Brno, a to v tolika vyhotoveních (podává-li se v listinné podobě), aby jedno zůstalo soudu a každý účastník dostal jeden stejnopis. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. platí, že jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz v rámečku Rychlé odkazy – Úhrada soudních poplatků. Praha, 14. července 2026 JUDr. Jaromír Klepš v.r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje S. Š.