36 Az 4/2026

Rubrum

č. j. 36 Az 4/2026 - 31 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Jaromírem Klepšem v právní věci žalobce: M. B., narozen X, bytem X zastoupený JUDr. Petrem Novotným, advokátem sídlem Archangelská 1568/1, 100 00 Praha 10 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 4. 2026, č. j. OAM-350/ZA-ZA11- ZA03-2026 o neudělení mezinárodní ochrany takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení

III. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á . Shodu s prvopisem potvrzuje S. Š. 2 sp. zn. 36 Az 4/2026

Odůvodnění

I. Předmět věci

1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 4. 2026, č. j. OAM-350/ZA-ZA11-ZA03-2026, kterým bylo o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany podané dne 25. 3. 2026 rozhodnuto tak, že žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná dle ust. § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a řízení o této žádosti se dle ust. § 25 písm. i) zákona o azylu zastavuje.

2. Žalobce v žalobě namítl, že přetrvávají jeho obavy ve vztahu k Moldavsku, které souvisí s katastrofální ekonomickou situací, narůstajícím množstvím vražd, nebezpečím pro civilní obyvatelstvo, a to zvláště s přihlédnutím k nedávnému politickému vývoji, kdy je Moldavsko vystavené bezprostřednímu riziku ohrožení v důsledku přímé vojenské invaze Ruské federace na Ukrajinu. Žalobce v této souvislosti zmínil incidenty, které narušily bezpečnost Podněstří. Poukázal na střelbu z granátometů nebo vyřazení několika vysílačů rozhlasových služeb v Podněstří. Žalobce uvedl, že se obává o svůj život v případě svého návratu. V případě nuceného návratu může být uvězněn, mučen či vystaven nelidskému a ponižujícímu zacházení 3. Žalobce je přesvědčen, že žalovaný dospěl ke špatným závěrům, jelikož nedostatečně zjistil skutkový stav. Namítl porušení § 3 a § 50 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Žalobce se domníval, že pokud by žalovaný řádně zjistil skutkový stav a obstaral si patřičné podklady, musel by dospět k závěru, že žalobce má nárok na udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu, popřípadě na udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu. Žalobce proto soudu navrhl, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k meritornímu posouzení.

4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobní text je zcela obecného rázu. Žalobce opakoval svůj azylový příběh a dále rozvedl své domněnky týkající se možného pronásledování v zemi původu v případě jeho návratu. Žalovaný nesouhlasil s obsahem žalobních námitek, napadené rozhodnutí považuje za zákonné, netrpící namítanými vadami. Žádost žalobce je již druhá v pořadí. V Moldavské republice nedošlo od doby, kdy byla meritorně posuzována předchozí žádost žalobce k žádné změně. Žalobcem uvedené nové skutečnosti se netýkají změny situace v zemi původu ani důvodu odchodu z vlasti či jím prezentovaných problémů, pro které by měl mít obavy ze svého návratu do země. Žalovaný tak neshledal důvody pro opakované posuzování žádosti žalobce a navrhl zamítnutí žaloby.

5. Žalobce se k replice žalovaného nevyjádřil.

II. Napadené rozhodnutí

6. Žalovaný v napadeném rozhodnutí shrnul azylový příběh žalobce a jeho výpověď před správním orgánem, okolnosti jeho pobytu v zemi původu, rodinného zázemí, cesty z vlasti a do České republiky, bezúhonnosti a zdravotního stavu. Žalobce je rozvedený, jeho dcera pobývá se svou matkou v Moldavsku. Žalobce pochází z města X v moldavském Podněstří. Do České republiky přicestoval dne 31. 7. 2024 autobusem. O udělení mezinárodní ochrany požádal, neboť v Moldavsku nechce žít, je tam nízká úroveň života a kdykoliv může dojít Shodu s prvopisem potvrzuje S. Š. 3 sp. zn. 36 Az 4/2026 k mobilizaci. Navíc bydlí v blízkosti Ukrajiny a může být ohrožen bombardováním. Stejné důvody dle svého tvrzení již uváděl v průběhu správního řízení o jeho první žádosti o udělení mezinárodní ochrany.

7. Žalovaný pak při posouzení žalobcovy žádosti vycházel z jeho výpovědi a z informací, které shromáždil v průběhu správního řízení ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Moldavské republice, konkrétně z informace OAMP: Moldavsko – Základní přehled o zemi ze dne 7. 5. 2025 a z informace OAMP: Moldavsko – Situace obyvatel v Podněstří v Moldavsku ze dne 22. 1. 2026.

8. Žalovaný zjistil, že dne 24. 10. 2024 podal žalobce v České republice první žádost o udělení mezinárodní ochrany, vedenou pod č. j. OAM-1444/ZA-ZA11-2024. Následně vydal dne 28. 11. 2024 rozhodnutí, které nabylo dne 30. 12. 2024 právní moci a obstálo v soudním přezkumu u Městského soudu v Praze, který dne 21. 10. 2025 předchozí žalobu žalobce zamítl rozsudkem č. j. 13 Az 3/2025-33. Kasační stížnost žalobce pak byla odmítnuta Nejvyšším správní soudem dne 13. 2. 2026 usnesením č. j. 2 Azs 258/2025-25.

9. Žalovaný posoudil důvody současné žádosti a provedl srovnání tvrzení žalobce, které učinil v rámci předchozího správní řízení s tvrzeními nově uvedenými, načež dovodil uvedení naprosto stejných motivů odchodu z vlasti a neochoty se do Moldavské republiky opětovně vrátit. Těmito důvody byly v obou případech špatná ekonomická situace, obava z mobilizace a špatná bezpečnostní situace v souvislosti s válkou na Ukrajině. Žalovaný zopakoval, že na území Moldavska neprobíhá žádný válečný konflikt a situace v souvislosti s válkou na Ukrajině je v celé zemi stabilní, přičemž žalobce má možnost přestěhovat se na území, které je pod moldavskou státní kontrolou. Z uvedených důvodů žalovaný dospěl k závěru, že žádost je nepřípustná podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, a řízení o opakované žádosti o mezinárodní ochranu proto zastavil podle § 25 písm. i) zákona o azylu, přičemž poukázal i na § 10a odst. 2 zákona o azylu.

III. Posouzení věci Městským soudem v Praze

10. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu řádně a včas uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“)), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku, a to vzhledem k článku 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (procedurální směrnice), který se navzdory derogaci procedurální směrnice použije i na řízení o žádostech o mezinárodní ochranu podaných přede dnem 12. 6. 2026 na základě článku 79 odst. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1348 ze dne 14. května 2024 o zavedení společného řízení o mezinárodní ochraně v Unii a o zrušení směrnice 2013/32/EU (procedurální nařízení).

11. O věci soud rozhodl bez jednání v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobce i žalovaný výslovně souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání. Veškeré pro věc potřebné listiny, z nichž soud vycházel, jsou poté obsaženy ve správním spisu, jímž se dokazování neprovádí (rozsudek NSS č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS z 29. 1. 2009), procesní strany se s těmito podklady tedy mohly seznámit a žádné důkazy nad rámec správního spisu ostatně ani nenavrhly.

12. Vzhledem k tomu, že žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu dne 25. 3. 2026 a údaje k této žádosti poskytl přede dnem 12. 6. 2026, rozhodoval soud v souladu s čl. 46 odst. 3 Shodu s prvopisem potvrzuje S. Š. 4 sp. zn. 36 Az 4/2026 procedurální směrnice, čl. 79 odst. 3 procedurálního nařízení a přechodnými ustanoveními měnící zákon o azylu podle znění zákona o azylu účinného přede dnem 12. 6. 2026. Soud při rozhodování vycházel z následujících ustanovení tohoto zákona:

13. Podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu (ve znění účinném do 12. 6. 2026) žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 11a odst. 1.

14. Podle § 10a odst. 2 zákona o azylu (ve znění účinném do 12. 6. 2026) je-li žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná, neposuzuje se, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany.

15. Podle § 11a odst. 1 zákona o azylu (ve znění účinném do 12. 6. 2026) podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které a) nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a b) svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a.

16. Podle § 23 odst. 2 písm. b) zákona o azylu (ve znění účinném do 12. 6. 2026) pohovor se neprovádí, byla-li podána opakovaná žádost o udělení mezinárodní ochrany; v takovém případě ministerstvo umožní sdělit důvody žádosti o udělení mezinárodní ochrany písemně nebo jiným vhodným způsobem.

17. Podle § 25 písm. i) zákona o azylu (ve znění účinném do 12. 6. 2026) řízení se zastaví, jestliže je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná.

18. K tomu, aby se správní orgán mohl znovu věcně zabývat opakovanou žádostí žadatele o udělení mezinárodní ochrany, je nezbytné, aby existovaly nové skutečnosti nebo zjištění, které mají určitou přidanou hodnotu a kvalitu oproti předchozí žádosti. Z tohoto pravidla vychází relevantní judikatura Nejvyššího správního soudu, který v rozsudku ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 Azs 5/2009-65, dospěl k závěru, že: „Hlavním smyslem a účelem možnosti podat opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit hmotněprávní postavení žadatele a které nemohl uplatnit vlastní vinou během předchozího pravomocně ukončeného řízení. Při opakovaném podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany je proto nutno důsledně dbát na splnění těchto podmínek, které mají na straně jedné garantovat určitou přidanou hodnotu této nové žádosti, jenž může vést k jinému rozhodnutí než u žádosti předchozí, a na straně druhé zajistit, aby nedocházelo k účelovému podávání opakovaných žádostí.“ V tomto rozsudku dále uvedl, že „zpravidla se přitom může jednat o takové skutečnosti, ke kterým došlo během času a jako takové lze připomenout zejména změnu situace v zemi původu nebo změnu poměrů ve vztahu k osobě žadatele, např. udělení azylu matce nezletilé žadatelky, jejíž žádost již byla pravomocně zamítnuta; k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 11. 2008, č. j. 9 Azs 14/2008-57.“ Zdůraznil současně, že věcné projednání opakované žádosti je výjimkou, „kterou je třeba vykládat restriktivně tak, aby byl respektován jeden ze základních principů rozhodování ve veřejném právu, a sice princip právní jistoty, jehož výrazem je i překážka věci pravomocně rozhodnuté.“ K tomu obdobně též rozsudek NSS ze dne 27. 6. 2019, č. j. 6 Azs 15/2019-27. Shodu s prvopisem potvrzuje S. Š. 5 sp. zn. 36 Az 4/2026 19. Na tyto závěry NSS navázal v rozsudku ze dne 25. 4. 2018, č. j. 6 Azs 60/2018-43, kde vyšel z toho, že za nové skutečnosti, na jejichž základě lze věcně posoudit opakovanou žádost o mezinárodní ochranu, nelze považovat jakékoliv nové skutečnosti nebo zjištění, ale pouze takové, které by prima facie mohly mít dopad do hmotněprávního postavení žadatele. Uvedl, že: „Obecně tedy žalovaný může řízení o opakované žádosti o mezinárodní ochranu zastavit proto, že se tvrzené skutečnosti přímo netýkají žadatele nebo jsou na první pohled azylově irelevantní.“ 20. Rozšířený senát NSS v rozsudku ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011-96, uvedl, že „odůvodnění správního rozhodnutí o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany musí obsahovat zdůvodněný závěr správního orgánu o tom, že 1) žadatel v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvádí žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany, resp. 2) pokud takové skutečnosti či zjištění uvádí, pak pouze takové, které mohl uplatnit již v předchozí žádosti, a 3) že nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany“.

21. Z výše uvedeného je patrné, že k věcnému posouzení opakované žádosti o mezinárodní ochranu (tedy v situaci, kdy o první podané žádosti již bylo pravomocně rozhodnuto) lze přistoupit pouze za splnění určitých podmínek. Žalovaný se v souladu se zákonem a s příslušnou judikaturou zabýval otázkou, zda byly tyto podmínky naplněny.

22. Soud ze správního spisu zjistil, že žalobce dne 31. 3. 2026 při poskytnutí údajů k žádosti uvedl, že důvodem jeho žádosti o mezinárodní ochranu je nízká životní úroveň v Moldavsku, obavy z mobilizace a bombardování na Ukrajině. Na výslovný dotaz žalovaného následně potvrdil, že uvádí tytéž důvody, jaké již předložil ve své první žádosti o mezinárodní ochranu. Dne 2. 4. 2026 proběhlo seznámení s podklady, při němž žalobce uvedl, že své důvody sdělil již minule.

23. Ve správním spise je rovněž obsaženo rozhodnutí žalovaného o prvotní žádosti žalobce ze dne 28. 11. 2024, č. j. OAM-1444/ZA-ZA11-ZA03-2024. Z tohoto rozhodnutí vyplývá, že tvrzeným důvodem první žádosti o udělení mezinárodní ochrany byla obava žalobce z vypuknutí válečného konfliktu, z předvolání k vojenské správě a z mobilizace. Předmětem posouzení byla rovněž tvrzení žalobce, podle nichž během pobytu v zemi původu slyšel bombardování Ukrajiny, přičemž jedna z raket měla dopadnout v blízkosti jeho bydliště. Žalovaný se těmito skutečnostmi již v minulosti zabýval a o věci pravomocně rozhodl.

24. Ze správního spisu je dále patrné, že si žalovaný obstaral podklady k posouzení bezpečnostní situace v Moldavsku a v moldavském Podněstří. Žalobce ve správním řízení vůči shromážděným zprávám nevznesl žádné námitky ani nenavrhl jejich doplnění. V napadeném rozhodnutí se žalovaný k otázce bezpečnostní situace opětovně vyjádřil a konstatoval, že na území Moldavska neprobíhá žádný ozbrojený konflikt a situace v souvislosti s válkou na Ukrajině zůstává stabilní. V podrobnostech soud odkazuje na stranu 3 napadeného rozhodnutí. Žalovaný tak dostál požadavkům vyplývajícím z výše citovaného rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011-96.

25. Zdejší soud nemůže než uzavřít, že napadené rozhodnutí v souladu se zákonem o azylu i judikatorními požadavky obsahuje klíčové posouzení přípustnosti žádosti o mezinárodní ochranu dle § 11a odst. 1 zákona o azylu. Žalovaný správně, na základě podkladů obsažených ve správním spise, dospěl k závěru, že žalobce uvádí totožné důvody pro podání žádosti o mezinárodní ochranu, jaké již uvedl ve své prvotní žádosti. Ze zpráv o zemi původu žalovaný Shodu s prvopisem potvrzuje S. Š. 6 sp. zn. 36 Az 4/2026 dále dovodil, že v Moldavsku od doby posouzení prvotní žádosti nedošlo k žádným změnám azylově relevantního charakteru, které by odůvodňovaly přípustnost opakované žádosti. Na základě těchto zjištění žalovaný nepochybil, pokud uzavřel, že opakovaná žádost o mezinárodní ochranu není přípustná dle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, a proto již neposuzoval podle odstavce druhého téhož ustanovení, zda žalobce splňuje podmínky pro udělení azylu či doplňkové ochrany. Řízení proto v souladu s § 25 písm. i) zákona o azylu zastavil. Žaloba akcentující nedostatečné meritorní posouzení skutkového stavu za účelem udělení azylu či doplňkové ochrany tak není důvodná.

IV. Závěr a náklady řízení

26. Ze všech shora uvedených důvodů soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení jeho účastníků soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce ve věci neměl úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalovanému žádné náklady řízení nad rámec úřední činnosti nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. Jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 1. července 2026 JUDr. Jaromír Klepš v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje S. Š.