36 CO 155/2022

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Tomáše Mottla a soudců JUDr. Lucie Bičákové a Mgr. Štěpána Hnaníčka ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený obecnou zmocněnkyní jméno příjmení bytem adresa o zaplacení částky částka s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne datum rozhodnutí, č. j. 4 C 427/2021-39,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku částka spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši částka od datum do datum, s úrokem ve výši 34,914 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 10 % ročně, částku částka spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 10 % ročně, částku částka, částku částka spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka od 10.

3. číslo do datum, se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 10 % ročně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), dále mu uložil povinnost zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši částka (výrok II).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení shora uvedených částek s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 4. 4. 2016 úvěrovou smlouvu č. SSU16/100949, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši částka na nákup zboží u prodejce, kdy částka poskytnutého úvěru byla zaslána přímo na účet prodejce. Roční úroková sazba činila 34,914026 %. Žalovaný se zavázal úvěr splácet 60. měsíčními splátkami ve výši částka, přičemž konečná splatnost úvěru byla stanovena na datum. Žalovaný se tak zavázal uhradit celkem částku částka. Žalovaný porušil svou povinnost splácet úvěr řádně a včas, proto žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni datum. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po výzvě žalobkyně. Žalovaný prostřednictvím své zástupkyně tvrdil, že již uhradil částku částka.

3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne datum rozhodnutí smlouvu č. SSU16/100949, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši částka a to za účelem financování specifikovaného automobilu s tím, že peněžní prostředky budou poskytnuty přímo na účet prodejce. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku splácet 60. měsíčními splátkami ve výši částka, přičemž konečná splatnost byla stanovena na datum. Ve smlouvě byl sjednán úrok z úvěru ve výši 34,914026 % ročně. V případě neplnění některé z povinností žalovaného vyplývající ze smlouvy po dobu delší 30 dnů, byla žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení celého úvěru s úroky. Dále byla žalobkyně oprávněna účtovat žalovanému, pokud dojde k prodlení se zaplacením splátky úvěru, poplatek za upomínku ve výši částka v případě první upomínky a ve výši částka v případě druhé a další upomínky. Žalovaný neuhradil jistinu ve výši částka, dlužné splátky do data zesplatnění ve výši částka, obchodní úrok částka, smluvní sankce za upomínky částka a účelně vynaložené náklady ve výši částka, což nijak nesporoval. Žalobkyně dne datum vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky a dále jej vyzvala k uhrazení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne datum.

4. Po právní stránce soud prvního stupně pak odkázal na § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle které se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Věc uzavřel, že mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., jejíž součástí byly úvěrové podmínky. Žalobkyně se zavázala na základě této smlouvy poskytnout žalovanému úvěr na nákup zboží a žalovaný se zavázal úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami, což neučinil. Žalovaný výši celkové dlužné částky nijak nesporoval, a proto mu soud prvního stupně uložil dlužnou částku zaplatit. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal žalobkyni i nárok na úrok z prodlení ve smyslu § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z., a to ve výši stanovené dle § 2 nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když neshledal důvod pro její prodloužení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. dle zásady úspěchu ve věci.

5. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné a přípustné odvolání, ve kterém pouze namítl, že žalovaná částka již byla uhrazena, a to v rámci exekuce.

6. K této argumentaci však žalobkyně uvedla, že doložené potvrzení o úhradě se vztahuje k jiné pohledávce. V předmětné věci nebylo dosud vydáno ani pravomocné rozhodnutí, nemohla být tedy uspokojena v rámci exekučního řízení.

7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř. a odvolání žalované neshledal důvodným.

8. Odvolací soud primárně uvádí, že odvolání považuje za způsobilé projednání, neboť žalovaný vznesl jasnou argumentaci, ze které vyplývají i následky pro rozhodnutí ve věci samé, ukáže-li se tato argumentace důvodnou. Pokud by totiž žalovaný skutečně prokázal úhradu dlužné částky a žalobkyně nevzala žalobu zpět, nezbylo by odvolacímu soudu, než napadaný rozsudek změnit a žalobu zamítnou.

9. Odvolací soud dále konstatuje, že soud prvního stupně zjistil skutkový stav v míře dostatečné pro své rozhodnutí, z jeho skutkových zjištění odvolací soud proto vychází a plně na ně odkazuje. Takto zjištěný skutkový stav soud prvního stupně i správně právně posoudil. Odvolací soud na jeho odůvodnění opět zcela odkazuje a s tímto se ztotožňuje.

10. Odvolací námitka žalovaného o úhradě dlužné částky v rámci exekučního řízení nemůže být již ze své podstaty důvodná, neboť se týkala jiné pohledávky žalobkyně, která byla projednávána v jiném řízení u stejného soudu prvního stupně, a to pod sp. zn. 21 C 143/2020. Pokud v přezkoumávaném řízení nedošlo ještě k vydání pravomocného rozhodnutí, tedy exekučního titulu, nemohla být tato pohledávka ani v rámci exekuce uspokojena.

11. Z uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek potvrdil postupem dle § 219 o. s. ř. včetně věcně správného výroku o nákladech řízení.

12. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 124 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Tyto náklady jsou tvořeny odměnou advokáta za dva úkony právní služby po částka (§ 6 odst. 1, § 7 bod. 5, § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), dvěma náhradami paušálních výdajů po částka (§ 13 odst. 4 vyhlášky) a 21 % DPH ve výši částka (§ 137 odst. 4 o. s. ř.). Celkové náklady žalobce ve výši částka byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení. Dovolání se podává u soudu prvního stupně a rozhoduje o něm Nejvyšší soud. V části týkající se výroku o nákladech řízení není proti tomuto rozsudku dovolání přípustné.