36 Co 186/2024

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Mottla a soudců Mgr. Štěpána Hnaníčka a Mgr. Martina Šalamouna ve věci žalobce: právnická osoba, IČO IČO žalobce A sídlem Adresa žalobce A zastoupeného Jméno žalobce B sídlem Adresa žalobce B proti žalovanému: Jméno žalovaného, nar. Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupenému advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení částky 68 110 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. února 2024, č. j. 27 C 361/2021-251,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I a II potvrzuje, ve výroku III se mění jen tak, že výše nákladů řízení činí 37 600,44 Kč, jinak se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení a řízení o žalobě pro zmatečnost ve výši 5 215,10 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku do rukou advokátky žalobce.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 68 110 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení od 6. 9. 2021 do zaplacení (výrok I) a dále uhradit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 1 na nákladech státu částku 33 066 Kč (výrok II). O nákladech řízení mezi účastníky pak rozhodl podle zásady úspěchu ve věci, když žalovanému uložil, aby plně úspěšnému žalobci zaplatil 29 121 Kč k rukám jeho právní zástupkyně (výrok III).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalovaném vlastníku bytové jednotky úhrady dluhu z vyúčtování služeb za rok 2020 s tím, že ačkoli žalovanému bylo vyúčtování řádně doručeno, dlužnou částku nezaplatil.

3. Vyšel ze zjištění, zprostředkovaných účastníkům pod body 3. až 5. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, na které odvolací soud odkazuje. Vzal za prokázané, že vyúčtování za rok 2020 bylo provedeno v souladu s právními předpisy [zejména dle § 1180 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, a vyhlášky č. 269/2015 Sb., o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům], odpovídá dokladované spotřebě i rozhodnutí vrcholného kolektivního orgánu žalobce (právnická osoba). V roce 2019 byla schválena na shromáždění společenství vlastníků výše příspěvku na správu domu, který byl dle § 1180 o. z. na jednotlivé vlastníky správně rozpočítán. Vyúčtování bylo žalovanému řádně doručeno nejprve na adresu jeho trvalého pobytu, kterou uvedl ve společné korespondenci se žalobcem, dále jej obdržel emailem (k této komunikaci dal souhlas) a konečně se s ním seznámil i prostřednictvím žaloby dne 24. 1. 2022. Žalovaný se proti správnosti vyúčtování ohradil až v rámci obranných tvrzení proti žalobnímu návrhu. Do té doby žádné námitky proti správnosti vyúčtování neuplatnil.

4. Po právním posouzení soud prvního stupně uzavřel, že vyúčtování služeb za rok 2020 bylo zpracováno řádně a věcně správně, obsahuje veškeré právními předpisy vyžadované náležitosti, je v souladu jak s platnou právní úpravou (tj. zákonem č. 67/2013 Sb. a vyhláškou č. 269/2015 Sb.), tak s pravidly přijatými SVJ pro rozúčtování, a bylo žalovanému řádně zasláno a doručeno. Žalovaný vyúčtování neuhradil, a proto soud prvního stupně shledal žalobu důvodnou a žalobnímu požadavku v plném rozsahu vyhověl.

5. Proti rozsudku podali oba účastníci včasné a přípustné odvolání. Žalobce opravný prostředek směřoval pouze do výroku o nákladech řízení (III). Namítl, že výše jemu přiznaných nákladů řízení není správná, když mu soud opomněl přiznat cestovné.

6. Žalovaný podáním ze dne 5. 3. 2024 uvedl, že podává odvolání proti rozsudku „v celém rozsahu jeho výrokové části“ a že odvolání doplní samostatným podáním. Doplnění opravného prostředku odvolací soud shledal nedostatečné a odvolání dle § 43 odst. 1, 2 a § 211 o. s. ř. jako neprojednatelné odmítl. Žalobci naopak vyhověl, když výši přiznaných nákladů řízení navýšil (viz usnesení ze dne 28. 6. 2024, č. j. 36 Co 186/2024287, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 25. 9. 2024, č. j. 36 Co 328, 186/2024309). Toto rozhodnutí bylo zrušeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2025, č. j. 36 Co 328, 128/2024-328, na základě žaloby pro zmatečnost podané žalovaným.

7. Věc se tak vrátila do stádia nového rozhodování odvolacího soudu, ve kterém odvolací soud posuzoval správnost celého prvostupňového rozsudku (meritorního i nákladového výroku). Zabýval se tedy i opravným prostředkem žalovaného, který podáním ze dne 18. 6. 2024 doplnil své do té doby neodůvodněné odvolání tak, že namítl nesprávnost vyúčtování. Uvedl pouze, že vyúčtování „neobsahuje koeficienty jednotlivých místností pro propočet podlahové plochy na započitatelnou podlahovou plochu dle § 6 písm. g) vyhlášky č. 269/2015 Sb.“ Navrhl, aby odvolací soud rozsudek změnil a žalobu jako nedůvodnou zamítl.

8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to dle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

9. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, provedené důkazy řádně hodnotil v souladu s ust. § 132 o. s. ř. a učinil správný skutkový závěr, když v odůvodnění rozhodnutí pak v souladu s ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. uvedl, které skutečnosti má za prokázané a z jakých důkazů. V jeho odůvodnění jsou skutková zjištění jasná, přehledná, z nich učiněný skutkový závěr je jejich logickým, výstižným shrnutím a je i dostatečným podkladem a východiskem pro právní posouzení věci. Odvolací soud se ztotožňuje i s tímto právním hodnocením a v plném rozsahu na ně odkazuje.

10. Obsahově skromné odvolání žalovaného směřuje výhradně proti správnosti vyúčtování, které vedle obecného tvrzení o absenci všech zákonných náležitostí konkrétně zpochybňuje nyní jen tím, že neobsahuje koeficienty jednotlivých místností pro propočet podlahové plochy na započitatelnou podlahovou plochu. Tyto výhrady žalovaného nejsou oprávněné, když věcnou i formální správnost vyúčtování soud prvního stupně posuzoval i na základě znaleckého posudku, který za tím účelem zadal, a dospěl ke správnému závěru, že výměra otápěné plochy a započtené plochy jsou správné (bod 3 rozsudku) a že pro rozúčtování nákladů za rozhodné období byla v souladu s právní úpravou použita pravidla rozúčtování nákladů, schválená shromážděním žalobce. Dostatečně se zabýval i konkrétními námitkami týkajícími se přepočtu započitatelné podlahové plochy a použitých koeficientů, když konstatoval, že podlahová plocha i započitatelná podlahová plocha jsou ve vyúčtování 2020 na prvním straně (v zápatí tabulky) uvedeny ve stejné a správné výši 60,2 m2, odpovídající podlahové ploše vynásobené koeficienty uvedenými v příloze č. 1 části A vyhlášky.

11. Hodnocení znaleckého posudku znalkyně tituly před jménem jméno FO v odůvodnění rozsudku účastníkům dostatečně zprostředkoval, když uvedl, které pro rozhodnutí rozhodné skutečnosti vzal na základě tohoto důkazu za prokázané. Uvedený posudek odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně hodnotí jako věrohodný, na potřebné odborné výši zpracovaný důkaz skutečnosti, že předmětné vyúčtování je řádné (obsahuje nezbytné náležitosti stanovené dotčenými právními předpisy) a věcně správné. Vypočtená cena tepla za rok 2020 je vyúčtována v souladu s citovanou vyhláškou č. 269/2015 Sb. a veškeré přezkoumané položky vyúčtování záloh za služby a příspěvků na správu domu, do fondu oprav odpovídaly předloženým výpočtům a nákladům schváleným shromážděním žalobce (správnému rozložení na jednotlivé jednotky).

12. Za situace, kdy soud prvního stupně učinil náležitá skutková zjištění, na jejichž podkladě formuloval též správný skutkový závěr [odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. nebyl založen] a zároveň aplikoval i přiléhavé právní předpisy a věc správně právně posoudil (i v tomto rozsahu lze plně odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku), odvolací soud shledal napadený rozsudek po skutkové i právní stránce věcně správným, a proto jej dle § 219 o. s. ř. v části vyhovujícího meritorního výroku I v plném rozsahu potvrdil.

13. Shodně posoudil i základ nákladového výroku II, který odpovídá správné aplikaci zásady úspěchu ve věci, vyjádřené v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. K jeho částečné změně (jen ve vztahu k přiznané výši nákladů řízení) pak přistoupil, když shledal odvolání žalobce proti výši přiznaných nákladů důvodným. Přisvědčil odvolateli, že za situace, kdy z průběhu řízení bylo nepochybné, že jeho právní zástupce požaduje i nárok na cestovné (tento nárok uplatnil před publikací rozsudku), měl soud prvního stupně k tomuto požadavku přihlédnout. Správnou výši nákladů řízení, zohledňující i žalobcem účelně vynaložené cestovné tak tvoří soudní poplatek 3 406 Kč, náklady právního zastoupení dle § 6 odst. 1, § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, z tarifní hodnoty 68 110 Kč (předmět sporu), které sestávají z pěti úkonů právní pomoci po 3 860 Kč (převzetí a příprava zastoupení, účast na jednání soudu ve dne 2. 2. 2023, 12. 10. 2023 a 13. 2. 2024, vyjádření k odvolání). Dále činí pět paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl.) a cestovné za dvě cesty právního zástupce na soudní jednání a zpět ve dnech 2. 2. 2023 a 12. 10. 2023 (adresa) ve výši 3 012 Kč a za cestu realizovanou ve dne 13. 2. 2024 ve výši 1 552 Kč. Spolu s tím odvolací soud započítal mezi účelné náklady i tři náhrady za čas strávený právním zástupcem k soudním jednáním, a to vždy v rozsahu osmi započatých půlhodin po 100 Kč; celkem 2 400 Kč. Přiznáním 21 % DPH z částky 27 764 Kč (5 830,44 Kč) tak celkové náklady činí 37 60044 Kč. Tuto početní korekci nákladového výroku odvolací soud provedl aplikací § 220 o. s. ř.

14. O zbylých, dosud nevypořádaných nákladech (nákladech odvolacího řízení a nákladech řízení o zmatečnost) pak rozhodl podle zásady celkového úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1, § 224 odst. 1, § 235i o. s. ř.) tak, že úspěšnému žalobci přiznal odměnu za právní zastupování ve výši 3 860 Kč za písemné podání (viz odstavec 13), náhradu hotových výdajů 450 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl., ve znění po 1.1.2025) a 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.); celkem tak přiznal úspěšnému žalobci částku 5 215,10 Kč. Lhůta ke splnění povinnosti k náhradě nákladů řízení je třídenní a běží od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1 o. s. ř.); náhrada nákladů řízení se platí do rukou advokáta účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení. Dovolání se podává u soudu prvního stupně a rozhoduje o něm Nejvyšší soud.