36 Co 449/2025

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Mottla a soudců Mgr. Štěpána Hnaníčka a Mgr. Martina Šalamouna ve věci žalobce: právnická osoba, IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce, zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 20 652 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. března 2025, č. j. 18 C 350/2024-22,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8 963 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 12 350,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku do rukou advokáta žalobce.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 11 689 Kč spolu s 15% úrokem z prodlení od datum do zaplacení (výrok I), ve zbylé části 8 963 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II) a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal, aby žalovaný zaplatil částku 20 652 Kč s příslušenstvím z titulu regresního nároku podle zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla s tvrzením, že za žalovaného, který způsobil dopravní nehodu nepojištěným vozidlem, plnil z garančního fondu poškozenému jméno FO celkovou škodu ve výši 61 956 Kč. Ta sestávala z nákladů na opravu poškozeného vozidla ve výši 50 267 Kč a náhrady za pronájem náhradního vozidla ve výši 11 689 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení před soudem prvního stupně byl zcela nečinný.

3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování zejména záznamem o dopravní nehodě ze dne datum, výpisy a výsledky vyhledávání k vlastnictví a pojištění vozidla, likvidační zprávou, daňovým dokladem na částku 11 688,60 Kč, výpočtem pojistného plnění, detailem transakce, předžalobní upomínkou ze dne datum a listinou o uplatnění práva na náhradu plnění podle § 24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb. zjistil, že žalovaný jako vlastník a provozovatel vozidla způsobil dopravní nehodu v době, kdy k vozidlu neměl sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (body odůvodnění 4 až 7). Rovněž vzal soud za prokázané, že žalobce uhradil z garančního fondu částku odpovídající náhradě za pronájem náhradního vozidla (11 688,60 Kč). Ve vztahu k zbylé části plnění však konstatoval, že se žalobci již nepodařilo prokázat krytí nákladů na opravu vozidla poškozeného, když z listin připojených k žalobě tato skutečnost nevyplynula, a pro jeho neúčast na jednání nebylo možné jej o nesplnění důkazní povinnosti dle § 118b odst. 3 o. s. ř. poučit a vyzvat ho k prokázání tohoto rozhodného žalobního tvrzení. S odkazem na ustanovení § 1 odst. 2, § 3 odst. 2 a § 24 odst. 2 písm. b) a odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 101 odst. 3, § 118a, § 118b a § 120 o. s. ř., uzavřel, že žalobci vzniklo právo na regresní náhradu pouze v rozsahu prokázaného plnění z garančního fondu, tedy částky 11 689 Kč. Ve zbylé části žalobnímu požadavku nevyhověl, když pro neunesení důkazního břemene žalobu co do částky 8 963 Kč s příslušenstvím zamítl. S ohledem na částečný úspěch obou účastníků, žádnému z nich náhradu nákladů řízení nepřiznal (§ 142 odst. 2 o. s. ř.).

4. Proti zamítavému meritornímu výroku II a akcesorickému nákladovému výroku III rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání, ve kterém namítl zejména neúplné zjištění skutkového stavu, opomenutí jím navrženého, k žalobě přiloženého důkazu, a následně i navazující nesprávné právní posouzení věci. Uvedl, že již při podání žaloby dne datum předložil soudu mimo jiné i listinný důkaz označený „Detail transakce pro závazek 18200“, ze kterého vyplývá úhrada částky 50 267 Kč z jeho účtu ve prospěch účtu příjemce, přičemž tento důkaz je svou povahou i obsahem obdobný detailu transakce, ze které vzal soud prvního stupně prokázanou úhradu částky 11 689 Kč. Z procesní opatrnosti k odvolání znovu doložil potvrzení o provedení transakce ze dne datum v souhrnné částce 61 956 Kč, jejíž součástí je i plnění ve výši 50 267 Kč s tím, že se nejedná o nové tvrzení ani nový důkaz, ale pouze o opětovné předložení již dříve připojeného dokladu. V této souvislosti zdůraznil, že omluvená neúčast na jednání datum nemůže jít k jeho tíži. Navrhl proto, aby odvolací soud změnil dotčený zamítavý výrok tak, že i v této části jeho oprávněnému žalobnímu požadavku vyhoví a přizná mu i plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení před soudy obou stupňů.

5. Žalovaný zůstal i v odvolacím řízení nečinný, k odvolání žalobce se nevyjádřil.

6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

7. Z procesního spisu (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) je nepochybné, že žalobce k žalobě podané dne datum připojil listinný důkaz označený jako Detail transakce, z kterého vyplývá úhrada částky 50 267 Kč, provedená dne datum z účtu žalobce ve prospěch účtu příjemce. Tento důkaz byl svou povahou a obsahem zcela srovnatelný s listinou, na jejímž základě soud prvního stupně považoval za prokázanou úhradu částky 11 689 Kč. Skutečnost, že soud prvního stupně z tohoto důkazu neučinil žádné skutkové zjištění, nebyla výsledkem procesní pasivity žalobce, nýbrž pochybením soudu, který v důsledku neúplného vyhodnocení předložených důkazních listin dospěl k nesprávnému závěru o neprokázání žalobního tvrzení o úhradě škody v tvrzeném rozsahu. Za tohoto stavu je třeba uzavřít, že žalobce prokázal úhradu pojistného plnění v celkové výši 61 956 Kč. V souladu s ustanovením § 24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb. mu tak vznikl vůči žalovanému škůdci regresní nárok ve výši požadované jedné třetiny této částky, tj. 20 652 Kč, když zbylá zjištění prvostupňového soudu o vzniku škody, zavinění žalobce, absenci jeho pojištění i zbylé výši škodního následku, které byly důvodem pro vydání vyhovujícího výroku I, žalovaný nesporoval (odvolací soud v plném rozsahu na ně odkazuje).

8. Odvolací soud proto postupoval podle § 220 odst. 1 o. s. ř. a napadený rozsudek ve výroku II změnil tak, že i v tomto zbylém rozsahu žalobě vyhověl.

9. Vzhledem ke změně napadeného rozsudku odvolací soud rozhodl o nákladech mezi účastníky před soudy obou stupňů dle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. a podle zásady úspěchu ve věci, vyjádřené v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. plně úspěšnému žalobci přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Ty v souladu s § 7, § 8 a 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. sestávají ze tří odměn za právní zastoupení před soudem prvního stupně po 1 940 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a výzvy k plnění), tří náhrad hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl.), uhrazených soudních poplatků ze žaloby a odvolání, jedné odměny 1 500 Kč za právní zastoupení při sepisu odvolání spolu s jednou paušální náhradou 450 Kč a 21% DPH (daní z přidané hodnoty) z výše uvedených odměn a paušálních náhrad; celkem tak činí 12 350,70 Kč. Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné [§ 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].