37 A 14/2026

Rubrum

37 A 14/2026 - 19 USNESENÍ Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Vladimírem Gabrielem Navrátilem ve věci žalobce: V. H. N., narozen X zastoupen advokátem Mgr. Markem Sedlákem sídlem Kašparovo náměstí 2271/5, 180 00 Praha 8 proti žalovanému: Velvyslanectví České republiky ve Varšavě sídlem Koszykowa 18, 00-555 Warszawa o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. 1338-19/2026-MZV/VARS z 11. 5. 2026 takto:

Výrok

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobci se vrací z účtu Městského soudu v Praze do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení soudní poplatek ve výši 3 000 Kč.

IV. Žalobce nechť soudu do pěti dnů ode dne doručení tohoto usnesení sdělí číslo účtu, na nějž mu má být soudní poplatek podle výroku III. tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou 15. 5. 2026 domáhá přezkoumání a zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž žalovaný podle § 12 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, postoupil Generálnímu konzulátu České republiky v Drážďanech (dále jen „Generální konzulát“) jeho žádost o udělení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání z 30. 4. 2026 spolu s žádostí o upuštění od povinnosti osobního podání žádosti z 30. 4. 2026 (dále společně jen „žádost“). Žalobce označil postoupení věci za nezákonné, jelikož vychází z podzákonného předpisu, jenž je v rozporu se zákonem č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky.

2. Nejprve se soud zabýval splněním podmínek řízení, včetně toho, zda lze napadený akt ve správním soudnictví samostatně přezkoumat.

3. Jednou ze základních zásad správního soudnictví je zásada subsidiarity, jež je konkretizována v § 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“), v návaznosti na § 68 s. ř. s., a dále též v § 6 v návaznosti na § 70 tohoto zákona. Procesní předpis jednak ukládá účastníkům před podáním návrhu u soudu vyčerpání opravných prostředků ve správním řízení, jednak stanoví další podmínky, jež musejí být pro přístup k soudu splněny. Ty jsou ze značné části postaveny na stejné myšlence, jakou obsahuje předchozí pravidlo. Jejich cílem Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 2 37 A 14/2026 je též zabránit tomu, aby soud předčasně zasahoval do věcí, kde ještě neproběhly předepsané úkony správního řízení a kde dosud nebylo vydáno pravomocné správní rozhodnutí.

4. Takovou normou je i § 70 písm. c) s. ř. s., podle nějž jsou ze soudního přezkumu vyloučeny úkony správního orgánu, jimiž se upravuje vedení řízení před správním orgánem.

5. Naproti tomu rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. je úkon správního orgánu, jímž správní orgán zakládá, mění, ruší nebo závazně určuje práva nebo povinnosti.

6. Soud shledal, že žalovaný usnesením o postoupení věci do právní sféry žalobce nezasáhl. Žalovaný se nijak nevyjádřil k přípustnosti či důvodnosti žádosti, pouze upravil vedení řízení tak, že postoupil žádost správnímu orgánu, který považoval za příslušný k rozhodnutí o žádosti. Správní řízení tím neskončilo, naopak pokračovalo a vyústilo v rozhodnutí Generálního konzulátu č. j. 2962-2/2026-MZV/DRAZVO z 2. 6. 2026, jak vyplývá z předloženého správního spisu. Teprve tímto rozhodnutím se Generální konzulát dotkl právní sféry žalobce ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., když označil jeho žádost za nepřijatelnou, a řízení o ní pravomocně ukončil (srov. rozsudek NSS 6 Azs 192/2018-27 z 11. 9. 2018).

7. Setrvá-li žalobce na názoru, že postoupení věci bylo nezákonné a mohlo jej zkrátit na jeho veřejných subjektivních právech, může tuto procesní vadu namítat v žalobě proti konečnému rozhodnutí Generálního konzulátu. Skutečnost, že tak učiní až v tomto řízení, přitom jeho procesní postavení nijak nezhorší, neboť soud při přezkumu konečného rozhodnutí přihlíží i k namítaným vadám řízení, které jeho vydání předcházely (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu 2 As 13/2014 z 16. 4. 2014 či 1 As 377/2019-42 z 3. 12. 2020). Pokud by soud v takovém řízení shledal, že místně příslušným orgánem k vyřízení žádosti je žalovaný a že postoupení věci mohlo mít vliv na zákonnost rozhodnutí z důvodů tvrzených žalobcem, Generální konzulát by musel věc opětovně postoupit žalovanému. Projednání žalobcovy žádosti by to nebránilo. Ostatně ani žalobce v žalobě neuvedl žádné argumenty na podporu opačného názoru.

8. Tento závěr je také v souladu se setrvalou judikaturou správních soudů, podle níž usnesení o postoupení věci dle § 12 správního řádu samo o sobě nezakládá, nemění, neruší ani závazně neurčuje práva nebo povinnosti, nýbrž se jím toliko vede řízení (např. rozsudky NSS 3 As 63/2015 z 13. 1. 2016 nebo 1 As 126/2022 z 13. 9. 2022). Rozhodnutí o příslušnosti správního orgánu mohou zasáhnout do práv a povinností jen ve výjimečných případech, kdy po nich již nenásleduje žádné jiné rozhodnutí, proti němuž by se mohl jeho adresát bránit (srov. rozsudek NSS 6 As 96/2021, č. 4286/2022 Sb. NSS z 15. 7. 2021). V takových případech však typicky nejde o postoupení dle § 12 správního řádu, nýbrž o určení příslušnosti dle zvláštních zákonných ustanovení, například § 44 písm. q) zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě. K tomu však v nyní posuzované věci nedošlo, jak soud výše vyložil.

9. S ohledem na výše uvedené je usnesení žalovaného o postoupení věci úkonem ve smyslu § 70 písm. c) s. ř. s., jímž se pouze vede řízení a jehož přezkum je ze soudního přezkumu vyloučen. Proto soud v souladu s § 68 písm. e) s. ř. s. žalobu posoudil jako nepřípustnou a podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ji odmítl.

10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 60 odst. 3 s. ř. s., z něhož vyplývá, že byla- li žaloba odmítnuta, nemá právo na náhradu nákladů řízení žádný z účastníků řízení.

11. Soud vrátí soudní poplatek žalobci do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení (§ 10 odst. 3 poslední věta zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) na bankovní účet, z nějž Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 3 37 A 14/2026 žalobce soudní poplatek zaplatil, pakliže žalobce ve lhůtě pěti dnů od doručení tohoto usnesení nesdělí soudu za tímto účelem jiné číslo účtu nebo nepožádá o vrácení soudního poplatku poštovní poukázkou.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 6, Brno, a to v tolika vyhotoveních (podává-li se v listinné podobě), aby jedno zůstalo soudu a každý účastník dostal jeden stejnopis. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost. Praha 22. června 2026 JUDr. Vladimír Gabriel Navrátil v.r. soudce Shodu s prvopisem potvrzuje M. S.