37 A 3/2026

Rubrum

37 A 3/2026 - 27 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Vladimírem Gabrielem Navrátilem ve věci žalobce: O. T., narozen X. bytem X zastoupen advokátem JUDr. Radkem Bechyněm sídlem Legerova 148, 280 02 Kolín proti žalovanému: Ministerstvo dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. MD-1445/2026-160/3 z 14. 1. 2026 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Vymezení věci 1. Magistrát hlavního města Prahy oznámil žalobci přípisem z 11. 7. 2025 dosažení 12 bodů v bodové kartě řidiče a vyzval jej k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění. Proti provedení záznamu podal žalobce písemné námitky podle § 123f zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, v nichž se bez podrobnější argumentace ohradil proti „veškerým provedeným záznamům bodů v registru řidičů,“ navrhl doplnění 2 37 A 3/2026 pravomocných rozhodnutí, jimiž byl shledán vinným z těchto přestupků, a vložil obsáhlou citaci rozsudku NSS 1 As 353/2018 z 25. 7. 2019.

2. Magistrát rozhodnutím ze 14. 8. 2025 žalobcovy námitky jako nedůvodné zamítl a záznam bodů provedený ke 4. 7. 2025 potvrdil.

3. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí blanketní odvolání avizuje, že odvolací důvody doplní do 20 dnů. To však neučinil, a žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím jeho odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění uvedl, že s ohledem na rozsudek rozšířeného senátu NSS 4 As 113/2018 z 18. 12. 2018 nevyzýval žalobce k doplnění odvolacích důvodů, jelikož tak vůči žalobcovu zástupci učinil v minulosti již mnohokrát a žalobce při doplnění odvolání žádnou pomoc nepotřeboval. Žalovaný shledal, že magistrát nepochybil, když vyšel z oznámení o uložení pokuty příkazem na místě. Jednalo se o podklady způsobilé pro záznam v registru řidičů, jež mají všechny vyžadované náležitosti: obsahují datum, čas, identifikační údaje přestupce, údaje o vozidlu a popis jednání, kterého se žalobce dopustil. Dosažení celkového počtu 12 bodů v registru řidičů žalobcem tak jimi bylo spolehlivě prokázáno, jednotlivé body byly žalobci zaznamenány správně a v souladu s § 123b odst. 1 zákona o silničním provozu.

2. Argumentace účastníků řízení.

4. Žalobce v žalobě namítl, že odvolací orgán nerespektoval odvolací důvody a ignoroval předložené důkazní prostředky. Z rozhodnutí jiných správních orgánů ve shodných či obdobných věcech vyplývá, že je třeba důsledně se zabývat jednotlivými bloky a posuzovat, zda jsou relevantním podkladem pro záznam bodů do bodového hodnocení. V této souvislosti žalobce poukázal na zásadu legitimního očekávání.

5. Podklady pro záznam bodů byly podle žalobcova názoru nezpůsobilé. Poukázal na to, že žalovaný se touto nezpůsobilostí podkladů nezabýval a jediné důkazy, které posuzoval, jsou oznámení od věcně příslušných oddělení policie, podle nichž měl žalobce spáchat přestupek, o němž bylo vydáno rozhodnutí v blokovém řízení. Takovéto oznámení nemůže být dostatečným důkazem a musí být vždy porovnáno s rozhodnutím, kterého se týká, aby mohla být vyloučena chyba lidského faktoru či zvůle orgánu veřejné moci. Dle žalobce by z rozhodnutí měly být patrny údaje o osobě přestupce, místu spáchání přestupku a době spáchání, mělo by být zcela jasné, čeho se měl přestupce dopustit a jakou povinnost stanovenou zákonem svým jednáním porušil. Argument, že přestupce svým podpisem dal souhlas s tímto druhem projednání a správností takového rozhodnutí, je nesprávný. Policejní orgány nedodržely taxativně stanovené požadavky a takové porušení zákona s sebou nese riziko možnosti zrušení pokutových bloků.

6. Následně žalobce zpochybnil způsobilost pěti pokutových bloků (specifikovaných toliko datem jejich sepisu) být podkladem pro záznam bodů do registru řidičů, neboť přestupky jako konkrétní a individualizované jednání v nich podle žalobcova názoru nejsou vůbec vymezeny, a není tedy bez důvodných pochybností zřejmé, komu, kdy, kde a za jaký přestupek byla uložena pokuta v blokovém řízení, a tento nedostatek nelze zhojit připuštěním strohých a zkratkovitých formulací. Soud by se tak podle žalobcova přesvědčení měl zabývat tím, zda byla jednotlivá pravomocná rozhodnutí způsobilým podkladem pro záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče.

7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby pro nedůvodnost. Vyjádřil přesvědčení, že ve správním řízení postupoval podle zákona a žádným způsobem nezkrátil 3 37 A 3/2026 žalobce na jeho procesních právech. Dále poukázal na to, že žalobcův zástupce podává ohromné množství shodných šablonovitých žalob, do nichž kopíruje stále tytéž námitky, aniž korespondují se skutkovými okolnostmi dané věci. Žalobce tak neuvedl žádné konkrétní pochybnosti ohledně spáchání vytýkaných přestupků, pro které by žalovaný byl povinen vyžádat jako podklady jednotlivé pokutové bloky.

3. Posouzení věci.

8. Soud shledal, že jsou splněny podmínky řízení, žaloba je přípustná, byla podána včas a osobou k tomu oprávněnou. Následně přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v mezích žalobních bodů, jimiž je vázán [§ 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále „s. ř. s.“)], jakož i z hlediska vad, k nimž by byl povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu v době vydání napadeného rozhodnutí.

9. O žalobě rozhodl soud v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, neboť žádný z účastníků nevyjádřil s tímto postupem po poučení soudem nesouhlas. Důvodem pro nařízení jednání nebyla ani potřeba dokazování, jelikož všechny písemnosti potřebné pro rozhodnutí jsou součástí správního spisu, jímž se dokazování neprovádí (rozsudek NSS 9 Afs 8/2008-117, 2383/2011 Sb. NSS z 29. 1. 2009). Žalobce soudu předložil také rozhodnutí Magistrátu města Kladna z 18. 3. 2019, rozhodnutí Městského úřadu Černošice č. j. MUCE 20786/2019 SO z 26. 3. 2019, rozhodnutí Městského úřadu Hlučín č. j. HLUC/00590/2020/OD/Vo z 6. 1. 2020 a rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje č. j. KUJCK-24343/2020 z 13. 2. 2020. Žalovanému jsou tato rozhodnutí známa a vyjádřil se k nim, ostatně jako v mnoha dřívějších soudních řízeních, v nichž jimi žalobcův zástupce argumentoval. Nakonec žalobce navrhl jako důkaz pokutové bloky týkající se jiných osob, ale ty soud vyhodnotil jako irelevantní (k tomu podrobněji níže).

10. Jak soud již naznačil, z vlastní činnosti je mu známo, že žalobcův zástupce podává již řadu let velké množství žalob v obdobných věcech, a tato podání jsou téměř totožná (od počátku roku 2022 jde o 33 žalob). Obsahují shodné, krajně neurčité námitky proti náležitostem pokutových bloků a postupu správních orgánů, a žalobcův zástupce ve své šabloně toliko nahrazuje některé faktické údaje, typicky data pokutových bloků (namátkou jde o řízení vedená zdejším soudem pod sp. zn. 10 A 102/2019, 10 A 40/2020, 3 A 111/2023, 18 A 67/2023, 5 A 20/2024, 11 A 68/2025 nebo 15 A 142/2025). Nebere přitom ohled na skutkové odlišnosti, a například vytýká vady pokutovým blokům i v případech, kdy pokutové bloky vůbec nebyly podkladem pro záznam bodů (rozsudek č. j. 10 A 102/2019-39 z 19. 11. 2020). Nejinak je tomu i v nyní posuzované věci: žalobce se například opakovaně odvolává na obsah svého odvolání a jeho přílohy, ačkoli podal pouze blanketní odvolání.

11. Úvodem právního hodnocení soud proto předesílá, že řízení o správní žalobě je ovládáno zásadou dispoziční. Obsah, rozsah a kvalita žaloby tak předurčují obsah, rozsah a kvalitu následného soudního rozhodnutí. Je-li žaloba kuse nebo nepřiléhavě zdůvodněna, je tak předurčen nejen rozsah přezkumné činnosti soudu, ale i obsah jeho rozsudku. Soud není povinen ani oprávněn domýšlet argumenty za žalobce. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by roli advokáta jednoho z účastníků řízení (namátkou rozsudek rozšířeného senátu NSS 4 As 3/2008 z 24. 8. 2010 nebo rozsudek téhož soudu 9 Afs 35/2012 z 18. 7. 2013).

12. Řidiči motorového vozidla, kterému byla příslušným orgánem uložena sankce za přestupek zařazený v systému bodového hodnocení (příloha k zákonu o silničním provozu), příslušný 4 37 A 3/2026 obecní úřad obce s rozšířenou působností zaznamená v registru řidičů stanovený počet bodů (§ 123b odst. 1 zákona o silničním provozu) ke dni uložení pokuty za přestupek, a to dle odst. 2 téhož ustanovení na základě doručeného a) oznámení o uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení, b) rozhodnutí o uložení správního trestu za přestupek nebo za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise anebo rozhodnutí o uložení kázeňského trestu za jednání mající znaky přestupku, nebo c) rozhodnutí, kterým byl uložen trest za trestný čin, d) rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněném zastavení trestního stíhání.

13. Po dosažení celkového počtu 12 bodů řidič pozbývá řidičské oprávnění a následně je povinen odevzdat řidičský průkaz (§ 123c zákona o silničním provozu). Podle § 123f zákona o silničním provozu nesouhlasí-li řidič s provedeným záznamem bodů v registru řidičů, může podat proti provedení záznamu písemně námitky obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému k provádění záznamu. Shledá-li tento úřad námitky oprávněnými, nejpozději do 10 pracovních dnů ode dne, kdy mu byly doručeny, provede opravu záznamu o dosaženém počtu stanovených bodů v registru řidičů a neprodleně písemně vyrozumí o provedené opravě záznamu řidiče. Shledá-li námitky řidiče nedůvodnými, rozhodnutím je zamítne a provedený záznam potvrdí.

14. Správní orgán je v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam v registru řidičů (tedy pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu veřejné správy či soudu ve smyslu § 123b odst. 1 a 2 zákona o silničním provozu), zda záznam byl proveden v souladu s tímto podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá bodovému hodnocení v souladu s přílohou k zákonu o silničním provozu. Správní orgán v tomto řízení zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na jejichž základě byl záznam proveden, neboť na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné, zákonné a nezměnitelné, a to až do okamžiku, než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem prohlásí za nezákonné a zruší je (rozsudek NSS 9 As 96/2008 z 6. 8. 2009).

15. Judikatura správních soudů, která se týká řízení o námitkách proti bodovému záznamu, je již dostatečně bohatá a taktéž se postupně vyvíjela. NSS se v rozsudku 5 As 39/2010, č. 2145/2010 Sb. NSS z 24. 8. 2010 zabýval povahou a důkazní relevancí oznámení o uložení pokuty za přestupek. Konstatoval, že toto oznámení je jen úřední záznam o přestupku. Proto pokud účastník v řízení o námitkách proti provedení záznamu bodů do registru řidičů zpochybňuje skutečnosti obsažené v oznámení policie o uložení pokuty za přestupek a následný záznam (například zpochybňuje, že s ním byl projednán přestupek v blokovém řízení, resp. že se daného jednání vůbec nedopustil), je třeba, aby správní orgán vyžádal další důkazy, zejména příslušné pokutové bloky, které by prokázaly, že přestupek byl s účastníkem v blokovém řízení skutečně projednán, a tedy že existuje právní podklad pro provedení záznamu v registru řidičů. Dle tohoto rozsudku tedy oznámení samo o sobě nepředstavuje nezpochybnitelný podklad k záznamům bodů.

16. Právě uvedené korigoval NSS v rozsudku 3 As 298/2017 z 26. 9. 2019, podle nějž „tyto závěry však nelze chápat tak, že ke zpochybnění údajů uvedených v oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení, které zakládá povinnost správního orgánu vyžádat si další důkazy prokazující skutečnosti zde uvedené, dochází vždy, když řidič namítne, že přestupek nespáchal nebo že si jeho spáchání není vědom. Jak plyne z navazující judikatury, je třeba rozlišit případy, kdy řidič pouze uvede, že se přestupku nedopustil, a případy, kdy současně uvede skutečnosti konkretizující toto 5 37 A 3/2026 tvrzení a svá tvrzení podloží navrženými důkazy. Správní orgán vedle těchto tvrzení řidiče současně posuzuje i kvalitu oznámení z toho hlediska, jaké množství údajů prokazujících spáchání přestupku konkrétním řidičem obsahuje (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 1. 2012, č. j. 3 As 19/2011 – 74, ze dne 18. 3. 2015, č. j. 1 As 1/2015 – 33, ze dne 28. 7. 2016, č. j. 2 As 109/2016 – 32).“ NSS shrnul judikaturní závěry takto: 1) Existence pokutového bloku (či alespoň jeho kopie) není podmínkou sine qua non pro provedení odpovídajícího bodového záznamu. 2) Při provádění záznamu lze vycházet i z oznámení o uložení pokuty, jsou-li v něm uvedeny obligatorní náležitosti vyžadované pro pokutový blok. 3) Ke zpochybnění skutečností podávajících se z oznámení o uložení pokuty (vyvolávající nutnost dalšího dokazování) nepostačí pouhé tvrzení dotčené osoby, že se toho kterého přestupku nedopustila; tato tvrzení musí být konkretizována a zásadně též podepřena odpovídajícími důkazními návrhy.

17. Důraz na kvalitu argumentace v námitkách proti bodovým záznamům zdůraznil NSS i v rozsudku 10 As 141/2018 z 6. 6. 2018, v němž vyložil, že „námitkami, ve kterých přestupce upozorňuje na formální nedostatky pokutových bloků, se mohou správní orgány zabývat pouze do té míry, v jaké mohou zpochybnit způsobilost jednotlivých podkladů pro záznam. Namítaná pochybení musí být natolik závažná, že oznámení či rozhodnutí podle § 123b zákona o silničním provozu nelze jako podklad pro zápis vůbec použít, např. z důvodu jeho nesrozumitelnosti, či dokonce nicotnosti (srov. např. rozsudky NSS ze dne 30. 5. 2011, čj. 2 As 19/2011-87; či ze dne 26. 5. 2016, čj. 7 As 63/2016-49, bod 19). Rozhodnutí o přestupku, jehož výrok je v návaznosti na další části rozhodnutí nesrozumitelný, není způsobilým podkladem pro záznam bodů do registru řidičů (rozsudek ze dne 13. 10. 2010, čj. 1 As 16/2010-105, bod 22). Při zohlednění specifik blokového řízení je však možno přijmout i strohé a zkratkovité formulace, je-li z nich patrné, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena, jak vyžaduje § 85 odst. 4 zákona o přestupcích. Podstatné je, aby konkrétní jednání konkrétní osoby bylo v bloku popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním.“ (Shodně též dřívější rozsudek NSS 4 As 127/2014 z 28. 8. 2014).

18. Do jisté míry odchylně NSS v rozsudku 1 As 353/2018 z 25. 7. 2019 sice potvrdil obecné východisko, že ne každá námitka vyvolává nutnost vyžádat si pokutové bloky. Zároveň ale zdůraznil, že v případě dostatečně určité námitky je třeba při posouzení způsobilosti podkladů pro zápis bodů v registru řidičů hodnotit originální pokutový blok, nikoli pouze úřední záznam o něm, kterým je oznámení o uložení pokuty. Je pak nasnadě, že ke správnému zhodnocení musí správní orgán hodnocenými podklady disponovat. Z rozsudku však současně vyplývá, že žalobce v tehdy projednávané věci již v odvolání označil tři konkrétní pokutové bloky, kterým vytýkal konkrétní vady. Jako důvod toho, zda bylo nezbytné vyžádat originální pokutové bloky, proto NSS poukázal na konkrétnost odvolacích námitek, kterými přestupce zpochybnil způsobilost konkrétního pokutového bloku být podkladem k bodovému záznamu.

19. Otázka, do jaké míry správní orgán prvního stupně může hodnotit podklady k bodovým záznamům, byla předložena i rozšířenému senátu NSS. Ten v usnesení 6 As 174/2019 z 23. 4. 2021 předně setrval na většinovém názoru dosavadní judikatury, že v řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů nelze použít § 82 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (tedy koncentraci námitek ve správním řízení). K otázce, za jakých okolností je povinností správního orgánu v tomto řízení vyžádat si pokutové bloky a kdy postačí vypořádat námitky na základě oznámení o přestupku založených ve spise, se rozšířený senát věcně nezabýval. Konstatoval totiž, že aplikační praxe „je poněkud kazuistická a nalézt v ní 6 37 A 3/2026 zobecnitelné závěry uchopitelné v aplikační praxi správních orgánů je nesnadné“. Rozšířený senát poukázal na to, že ani v judikatuře NSS se k otázce přezkumu podkladů k záznamům bodů nevyskytují protichůdné názory. Podotkl, že NSS prozatím formuloval své závěry v konkrétních případech v rozdílných skutkových situacích, obecné závěry z nich tak nevyplývají.

20. V návaznosti na to NSS v rozsudku 6 As 174/2019 z 2. 6. 2021 vyslovil, že pokud žalobce zpochybnil prakticky všechny náležitosti pokutových bloků (vymezení osoby přestupce, popis skutku, právní kvalifikaci, výši uložené sankce, místo vydání rozhodnutí, údaje o oprávněné osobě, datum vyhotovení a převzetí žalobcem, podpis žalobce), ale učinil tak ve vztahu k napadeným pokutovým blokům zcela shodně, lze takové námitky bez dalšího vyhodnotit jako paušální, typizované, a tudíž a priori nevěrohodné. Trvat za popsané situace na tom, aby správní orgány všechny bloky vyžádaly a zkontrolovaly, by podle názoru NSS změnilo povahu námitkového řízení na řízení oficiózní, jímž zjevně není. (Tento závěr potvrdil NSS také v rozsudcích 4 As 62/2021 ze 7. 10. 2021 nebo 5 As 199/2022 z 26. 9. 2023.)

21. V nynější věci soud z obsahu správního spisu zjistil, že správní orgány obou stupňů vyšly při svém rozhodování ze čtyř oznámení o uložené pokutě příkazem na místě, na jejichž základě žalobce dosáhl 12 bodů. Nad jejich rámec přezkoumaly také páté oznámení, podle nějž byla žalobci uložena příkazem na místě další pokuta již po dosažení 12 bodů. Žalobce v námitkách proti záznamu bodů žádal pouze obecně o doplnění spisu o podkladová rozhodnutí, aniž by popsal případné rozpory, které mají být jejich doplněním odstraněny, či aniž by jiným způsobem konkretizoval své pochybnosti o správnosti údajů zanesených do oznámení o dosažení bodů. Zcela obecná a neindividualizovaná argumentace nemohla sama o sobě zpochybnit obsah oznámení o uložení pokuty příkazem na místě. Žalovanému tak nevznikla povinnost zajistit si a posoudit pokutové bloky.

22. V žalobě uplatnil žalobce vůči všem pokutovým blokům tyto okruhy výtek: a) nedostatečná identifikace osoby přestupce (částečně nečitelné údaje, nejsou vypsány požadované údaje např. rodné číslo nebo datum narození, ověření totožnosti v daném rozhodnutí není dostačující); b) nedostatečné údaje o přestupku (údaje o době přestupku nejsou uvedeny, jsou vlivem zápisu nečitelné, nejsou uvedeny kompletně, není jednoznačně stanoveno místo přestupku, údaje o místě neobsahují veškeré údaje pro stanovení místa, název obce není úplný resp. je uveden v nesrozumitelné zkratce, obdobně i název ulice, na níž mělo ke spáchání přestupků dojít, popis skutku není jednoznačný, právní kvalifikace jednání je zkratkovitá, není patrné, o jakou právní normu se v této věci jedná, ze zápisu sice vyplývá porušení ustanovení, ovšem ne již, z jakého bodu či písmena atp., údaje jsou nečitelné), není patrné, zda jednání bylo spácháno úmyslně nebo z nedbalosti; c) není zřetelná výše sankce, údaj o výši sankce chybí či není úplný; d) není jednoznačně uvedeno místo, kde bylo napadené rozhodnutí vydáno, vlivem zápisu není přezkoumatelné, zda jsou zde uvedeny veškeré požadované údaje o oprávněné úřední osobě, a to včetně podpisu, rovněž data vyhotovení a převzetí rozhodnutí jsou uvedena tak, že znemožňují přezkoumatelnost rozhodnutí, z rozhodnutí není zřetelný podpis účastníka, kdy tento prokazuje souhlas s projednáním přestupku v blokovém řízení. 7 37 A 3/2026 23. Soud hodnotí tyto výhrady jako typizované, obecné a neurčité. Žalobce sice upozorňuje na formální vady bloků, v každém jednotlivém případě však ve skutečnosti nijak nereaguje na konkrétní podobu bloků. Žalobce ani v jednom případě nijak věrohodně netvrdí, že by se skutek nestal, že by přestupek nespáchal, v jakém smyslu by například označení místa či obce bylo natolik neurčité či nesrozumitelné, že by nebylo možné identifikovat místo přestupku. Částečně si jeho výtky i vzájemně odporují; žalobce sám ani neuvádí, která z popsaných variant vad se dle jeho názoru vlastně u každého pokutového bloku má vyskytovat. Takto není soudu z žalobcovy argumentace zřejmé, zda v každém konkrétním případě při identifikaci přestupce chybí rodné číslo či datum narození, v čem má spočívat nedostatek ověření totožnosti, zda dalším údajům v pokutovém bloku vytýká absenci či neúplnost, neurčitost či nečitelnost, atd.

24. Žalobce ostatně pokutové bloky, na které odkazuje datem jejich vydání, nepředložil, ačkoli je musí mít k dispozici, namítá-li jejich nedostatky. Přestože mu bylo jasné, že se ve správním spise nenachází, předložil místo nich jiné, s věcí nesouvisející pokutové bloky. Provádět důkaz těmito pokutovými bloky soud považoval za bezpředmětné, jelikož není zjevné, jaký význam by mohly mít pro posuzovanou věc. Z toho je zjevné, že žalobce své námitky vznáší v zásadě účelově a nikoli s cílem řádného soudního přezkumu. Navíc je to žalobce, kdo dal svým podpisem na příslušném pokutovém bloku souhlas s projednáním přestupku v blokovém řízení. Pokud žalobce s čímkoli v rámci blokového řízení ohledně příslušných přestupků nesouhlasil, měl požadovat, aby byly projednány ve správním řízení.

25. S ohledem na zásadu vigilantibus iura scripta sunt (práva náleží bdělým) si ostatně lze jen obtížně představit účastníka řízení alespoň průměrným způsobem chránícího svá práva, který by dobrovolně podepsal pokutový blok, přestože by s jeho obsahem nesouhlasil nebo mu vůbec neporozuměl anebo měl pochybnosti o správnosti v něm uvedených údajů. Podepsal-li žalobce pokutový blok, přestože měl (prý) za to, že údaje v něm nejsou správné, nemůže jeho později tvrzená výhrada zapříčinit nezpůsobilost bloku pro zápis bodů do karty řidiče. (Shodně srov. rozsudek zdejšího soudu 15 A 142/2025 z 20. 11. 2025.)

26. Také NSS v rozsudku 6 As 174/2019 z 2. 6. 2021 hodnotil shodně formulované námitky, které žalobce uplatnil již v odvolacím řízení, jako a priori nevěrohodné. Postupoval tedy odlišně než jiný senát NSS v dřívějším rozsudku 1 As 353/2018 z 25. 7. 2019, jenž naopak v jím projednávané věci shledal, že námitky uplatněné v odvolacím řízení byly dostatečně konkrétní k přezkoumání pokutových bloků, které bylo tedy dle jeho názoru nezbytné si vyžádat. Rozšířený senát NSS ve svém usnesení 6 As 174/2019 z 23. 4. 2021 byl s tímto odlišným přístupem konfrontován, a žádný rozpor v judikatuře neshledal, mimo jiné proto, že odvolací námitky ve věcech 1 As 353/2018 a 6 As 174/2019 nebyly totožné (bod 48 usnesení rozšířeného senátu). Soud poté ověřil, že odvolací námitky uplatněné žalobcem ve správním řízení ve věci 1 As 353/2018, jak je NSS shrnul v bodu 13 rozsudku, neodpovídají svou formulací odvolacím námitkám shrnutým v bodu 16 rozsudku 6 As 174/2019. Z uvedeného je nicméně zřejmé, že námitky uplatněné v nynější věci jsou konstruovány totožně jako ve věci vedené NSS pod sp. zn. 6 As 174/2019. Za situace, kdy rozšířený senát shledal, že rozporná judikatura v tomto hodnocení neexistuje, a že tedy nic nebránilo šestému senátu NSS takto formulované odvolací námitky vyhodnotit jako nevěrohodné (srov. body 48 a 49 usnesení rozšířeného senátu), městský soud považuje pro hodnocení těchto námitek za přiléhavý názor NSS vyslovený v rozsudku 6 As 174/2019-44 z 2. 6. 2021.

27. Shora shrnuté námitky nejsou způsobilé vyvolat u městského soudu pochybnosti o podobě a formálních náležitostech dotyčných pokutových bloků, aby tak bylo nezbytné tyto 8 37 A 3/2026 pokutové bloky vyžádat a ve smyslu uvedených nijak konkretizovaných námitek žalobce hodnotit jejich způsobilost být podkladem pro záznam bodů.

28. Oproti těmto obecným a nijak konkrétně formulovaným výtkám proti pokutovým blokům je ve spise pět oznámení policie o přestupcích, z nichž vyplývají jednoznačné skutkové i právní závěry o tom, že ve všech čtyřech (resp. pěti) případech žalobce spáchal uvedené přestupky a v souladu s tím mu do evidenční karty bylo připsáno celkem 12 (resp. dokonce 16) bodů. Ve všech oznámeních je uvedeno, že žalobci byla uložena příkazem na místě pokuta v konkrétní výši, číslo příkazového bloku na tuto pokutu, dále hodnost a jméno zpracovatele a ověřující osoby, datum a čas. Všechna oznámení obsahují dostatečné údaje k prokázání, že přestupky se staly a že se jich dopustil právě žalobce. Lze shrnout, že jednotlivá oznámení mají všechny obligatorní náležitosti pokutového bloku s výjimkou podpisů, tj. obsahují popis skutku s označením místa a času jeho spáchání, jeho právní kvalifikaci, vyslovení viny, druh a výměru sankce.

29. Jelikož žalobce ve správním řízení tato oznámení a jejich obsah nijak konkrétně nezpochybnil, postačilo k přezkoumání bodových záznamů v námitkovém řízení, že magistrát i žalovaný vycházeli jen z těchto oznámení, která zhodnotili v obecnosti přiměřené tomu, že žalobce žádné konkrétní výhrady neuplatnil. Ani svými žalobními námitkami žalobce nijak nezpochybnil obsah uvedených oznámení, a právě ty jsou podle názoru soudu dostatečně způsobilými podklady pro zápis těchto bodů.

30. K žalobcově námitce, že správní orgány nepřihlédly k tomu, jak způsobilost podkladů k bodovým záznamům přezkoumávají jiné místně příslušné správní orgány (označil tři rozhodnutí obecních úřadů a jedno rozhodnutí krajského úřadu), soud poukazuje na to, že NSS v rozsudku č. j. 6 As 377/2017-57 z 30. 5. 2018 vypořádával totožnou námitku formulovanou týmž advokátem tak, že „správní praxí zakládající legitimní očekávání se dle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 6 Ads 88/2006 - 132, č. 1915/2009 Sb. NSS, rozumí ustálená, jednotná a dlouhodobá činnost (příp. i nečinnost) orgánů veřejné správy, která opakovaně potvrzuje určitý výklad a použití právních předpisů.“ Jak ovšem vyložil NSS v rozsudku 6 Ads 88/2006, č. 2059/2010 Sb. NSS z 24. 2. 2010, správní praxe opírající se o nezákonný výklad nemůže zpravidla založit legitimní očekávání u adresátů správy, že tak bude setrvale postupováno i do budoucna. Pokud by tedy různé správní orgány postupovaly nezákonně a navzájem odlišně, nejednalo by se o setrvalou správní praxi způsobilou založit legitimní očekávání pro řízení vedené jiným krajským úřadem či u žalovaného. Jinými slovy řečeno, o porušení legitimního očekávání nemůže být řeč, pokud správní orgány rozhodují v souladu s aktuální judikaturou, jen proto, že zhruba před pěti lety rozhodovaly některé jiné správní orgány odlišně.

31. V obdobné věci, v níž jiného žalobce (přestupce) zastupoval tentýž právní zástupce, k jeho totožné argumentaci o porušení zásady předvídatelnosti a legitimního očekávání NSS dovodil: „Stěžovatelem předložená čtyři rozhodnutí jiných správních orgánů neprokazují, že zde existuje správní praxe, jež by stěžovateli zakládala legitimní očekávání. Mohla nanejvýš prokazovat to, že v aplikaci rozhodných právních norem panuje mezi jednotlivými krajskými úřady (resp. správními orgány I. stupně) jistá nejednotnost, kterou je vhodné odstranit. K odstraňování nejednotnosti ve výkladu právních předpisů v oblasti správního práva je povolán především právě NSS.“ (rozsudek 10 As 141/2018).

32. Nadto soud připomíná, že uplatnění zásady legitimního očekávání nemůže být bezbřehé a správní orgán se může odchýlit od své dosavadní praxe nebo od závěrů jiného správního 9 37 A 3/2026 orgánu, pokud své rozhodnutí řádně zdůvodní (srov. rozsudek NSS 4 As 50/2018 ze 17. 9. 2020).

33. Soud shrnuje, že posouzení bodových záznamů pouze na základě oznámení o přestupcích jako jeden z možných postupů aproboval NSS v již citovaném rozsudku 3 As 298/2017, když poukázal právě na to, že posuzování obsahu a náležitostí pokutových bloků je nezbytné až v závislosti na obsahu námitek proti bodovým záznamům. V návaznosti na skutkové okolnosti věci může nastat jak situace, kdy k námitkám obstojí i samotná oznámení o přestupcích, tak i situace, kdy bude námitky nezbytné posoudit až v návaznosti na vyžádané pokutové bloky. V nyní projednávané věci soud shledal, že vzhledem k nedoplnění odvolacích důvodů nebyl žalovaný povinen pokutové bloky vyžádat a dále je hodnotit.

4. Závěr a náklady řízení.

34. Soud neshledal žádný ze žalobních bodů důvodným a nezjistil ani žádnou vadu, k níž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, proto zamítl žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaný byl sice v řízení plně úspěšný, ale nevznikly mu žádné náklady nad rámec jeho obvyklé úřední činnosti, proto mu soud jejich náhradu nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 6, Brno, a to v tolika vyhotoveních (podává-li se v listinné podobě), aby jedno zůstalo soudu a každý účastník dostal jeden stejnopis. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost. Praha 16. června 2026 10 37 A 3/2026 JUDr. Vladimír Gabriel Navrátil soudce