38 Az 5/2026

Rubrum

čj. 38 Az 5/2026 - 48 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Bedřichem v právní věci žalobce: R. G., nar. X státní příslušnost Republika Kazachstán bytem X zastoupen advokátkou Mgr. Alenou Holubkovou, sídlem Revoluční 762/13, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky, sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 03. 2026, čj. OAM-54/ZA-ZA11-K01-R2- 2022, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 3. 2026, čj. OAM-54/ZA-ZA11-K01-R2-2022, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10 140 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce Mgr. Aleny Holubkové, advokátky.

Odůvodnění

1. Vymezení věci 1. Žalobce v České republice žádal o udělení mezinárodní ochrany z důvodu jeho aktivity v politickém hnutí Demokratická volba Kazachstánu, jehož členové jsou kazachstánskými státními orgány pronásledováni. Žalovaný žalobcovu žádost posoudil a mezinárodní ochranu mu neudělil, neboť v jeho případě nebyly dány důvody k udělení azylu, jakož ani doplňkové ochrany. Svou argumentaci žalovaný opřel zejména o skutečnost, že v azylovém příběhu předestřeném žalobcem byly identifikovány nesrovnalosti a nelogičnosti, které způsobily jeho nevěrohodnost ve vztahu k nosným událostem. Žalobce se závěry žalovaného nesouhlasil a žalobou se bránil rozhodnutí ze dne 27. 3. 2026, čj. OAM-54/ZA-ZA11-K01- R2-2022 (dále jen „napadené rozhodnutí“).

2. Řízení před správním orgánem a obsah správního spisu 3. Žalobce dne 19. 1. 2022 požádal v České republice o udělení mezinárodní ochrany. Dne 24. 1. 2022 poskytl údaje k podané žádosti. Žalobce sdělil, že byl od 10. 4. 2016 řadovým členem politického hnutí Demokratická volba Kazachstánu (dále jen „DVK“), a to až do doby, kdy z vlasti dne 16. 1. 2020 přicestoval do ČR. Jako důvod pro podání žádosti o mezinárodní ochranu označil své členství v DVK, když toto hnutí bylo označeno za extremistické a lidé s ním spojení jsou v zemi původu pronásledováni.

4. V pohovoru k žádosti ze dne 24. 1. 2022 vyjádřil žalobce strach z návratu do země původu, obává se o svůj život. Výbor národní bezpečnosti (dále jen „KNB“) zahájil trestní stíhání bývalých členů DVK, neboť iniciovali protivládní demonstrace. Při pohovoru k žádosti konaném téhož dne žalobce zopakoval, že byl aktivní v hnutí DVK, nesouhlasí s kazachstánskou vládou, účastnil se několika protivládních demonstrací a politických mítinků. Kvůli své aktivitě byl opakovaně zadržen, někdy i na několik dní, vyslýchán a zastrašován. Žalobce rovněž popsal, že se setkal s policejní brutalitou, byl opakovaně bit do různých částí těla kromě obličeje. Kazachstánská KNB vede seznamy osob spojených s DVK, s nimiž má být zahájeno trestní stíhání. Žalobce se domníval, že jeho opakované zadržení KNB vedlo k jeho zařazení na předmětný seznam. Žalobce popřel, že by ho kazachstánské orgány činné v trestním řízení trestně stíhaly.

5. Dne 27. 1. 2022 žalovaný provedl s žalobcem doplňující pohovor k žádosti. Žalobce upřesnil, že neměl oficiální členský průkaz hnutí DVK, protože byl pouze stoupencem jeho myšlenek. Povědomí o hnutí a jeho cílech šířil žalobce i na sociálních sítích z účtů založených jménem hnutí. Tyto profily byly veřejné, ale nespojitelné s žalobcovou osobou. Dále sdělil, že s ním bylo zahájeno trestní stíhání, což se dozvěděl od spolužáka, který pracuje na policii v Taraze. Na žalobce se pravidelně do místa bydliště jeho rodičů chodí doptávat příslušníci policie.

6. Žalovaný vydal první rozhodnutí ve věci žalobce dne 5. 1. 2023, čj. OAM-54/ZA-ZA11-P10- 2022, přičemž mezinárodní ochranu žalobci neudělil. Proti rozhodnutí se žalobce bránil žalobou podanou k Městskému soudu v Praze, který ji rozsudkem ze dne 13. 3. 2024, čj. 20 Az 2/2023-92, jako nedůvodnou zamítl. Proti rozsudku Městského soudu v Praze podal žalobce kasační stížnost, o níž Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) rozhodl rozsudkem ze dne 18. 9. 2024, čj. 6 Azs 88/2024-46 (dále jen „zrušující rozsudek“), tak, že rozhodnutí žalovaného a rozsudek městského soudu zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

7. NSS ve zrušujícím rozsudku zavázal žalovaného právním názorem, aby věrohodnost žalobcova azylového příběhu hodnotil v souladu s obecně uznávanými indikátory hodnověrnosti uvedenými v čl. 4 odst. 5 kvalifikační směrnice, aniž bude bezdůvodně bagatelizovat žalobcova tvrzení. NSS žalovanému i Městskému soudu v Praze vytkl, že ačkoli žalobce v řízení popsal, že byl opakovaně v důsledku svých politických aktivit vystaven zacházení odporujícímu čl. 7 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a šířil svůj politický názor na sociálních sítích, nebyla tato tvrzení řádně hodnocena, přestože se žalovanému a soudu nepodařilo je relevantně vyvrátit. Dále NSS zdůraznil, že není podstatné, zda žalobce byl oficiálním členem DVK, když jeho vztah k tomuto hnutí byl přesvědčivě vysvětlen a judikatura pro závěr o pronásledování žadatele z politických důvodů nevyžaduje, aby tento měl formalizované postavení v opozičních strukturách. NSS rovněž uzavřel, že žalobcova hodnověrnost nebyla snížena v důsledku jeho neschopnosti doložit své aktivity v digitálním prostoru. Žalovaný tak měl zjišťovat, proč žalobce aktivit na sociálních sítích zanechal a účty smazal. NSS také vyvrátil názor žalovaného, že by žalobce během pohovorů k žádosti negoval, že by byl příslušníky policie udeřen do oblasti rozkroku. Žalovaný se měl blíže zabývat vznikem žalobcových poranění močové trubice a střeva, když jejich souvislost s policejní brutalitou nevyloučil. NSS se neztotožnil ani s názorem žalovaného na údajné trestní stíhání žalobce. V roce 2022, kdy mělo dojít k jeho zahájení, vzrostl zájem kazachstánské státní moci o opoziční aktivisty obecně, nikoli pouze o osoby, které se účastnily lednových masových protestů. Z toho důvodu nebylo možné snižovat relevanci předvolání žadatele v trestní věci s odůvodněním, že z dokumentů jasně nevyplývá, že obviněným v předmětné trestní věci je právě žalobce. NSS také upozornil, že rozpor týkající se doručení předvolání, má logické vysvětlení a nebylo možné ho bez dalšího klást k tíži žalobce. Ve zrušujícím rozsudku NSS také uvedl, že úvaha, že hovor na platformě WhatsApp od kazachstánské policie se nejeví jako logický postup, není bez dalšího oporou pro závěr o nevěrohodnosti takového tvrzení. V závěru zrušujícího rozsudku NSS zdůraznil, že žalobce mohl být předvolán i na základě záměrného uvedení nepřesných informací a následně vystaven mučení nebo jinému obdobnému zacházení. V dalším řízení měl žalovaný obstarat aktuálnější informace svědčící o situaci osob, o které kazachstánský režim projevil zájem po roce 2022.

8. Po zrušení prvního rozhodnutí ve věci Nejvyšším správním soudem provedl žalovaný další doplňující pohovory k žalobcově žádosti, a to ve dnech 4. 6. 2025 a 17. 9. 2025. Z nich vyplynulo, že žalobcovy rodiče stále navštěvuje policie a doručuje jim předvolání žalobce k výslechu. Dále uvedl, že je proti němu nadále vedeno trestní stíhání. Sdělil, že má urologické problémy a chodí na pravidelné zákroky k specialistovi. V důsledku zranění má poškozenou močovou trubici a prasklinu ve střevě. Příslušníci policie ho během jednoho ze zadržení v Kazachstánu bili do rozkroku, čímž vysvětloval svá zranění. Dále uvedl, že kromě osobní přítomnosti na mítincích a demonstracích v letech 2016 až 2018 a aktivity na sociálních sítích podporoval hnutí DVK i finančně. Dodal, že v roce 2018 bylo hnutí DVK označeno za teroristickou organizaci. Žalobce uvedl, že během svého pobytu v ČR nebyl nijak politicky aktivní.

9. Žalovaný měl při posouzení žalobcovy žádosti k dispozici tyto dokumenty: zdravotnickou dokumentaci žalobce (Vyšetření u traumatologa, Městská nemocnice č. 1, Taraz, překlad z ruského jazyka, ze dne 5. 2. 2018; Záznam z konzultace, Traumatologie-ortopedie, Městská nemocnice č. 1, Taraz, překlad z ruského jazyka, ze dne 16. 5. 2018; Protokol o vyšetření magnetickou rezonancí bederně-křížové části páteře, Zdravotnické centrum Mejirim, překlad z ruského jazyka, ze dne 28. 12. 2019; Záznam z vyšetření, Neuropatologie, překlad z ruského jazyka, ze dne 28. 12. 2019; Lékařská propouštěcí zpráva, Urologická klinika, Fakultní Thomayerova nemocnice ze dne 19. 5. 2022; Ambulantní nález, Urologická klinika, Fakultní Thomayerova nemocnice ze dne 4. 11. 2022; Zpráva o ambulantním vyšetření, Chirurgická klinika, Ústřední vojenská nemocnice, ze dne 7. 3. 2025; Denní záznam, UroWenkard, ze dne 3. 6. 2025), „Ústřižek předvolání“ ze dne 5. 1. 2022 a „Doklad k předvolání“ ze dne 10. 9. 2024.

10. Žalovaný rovněž shromáždil tyto informace o zemi původu: 1) Informace Ministerstva zahraničních věcí USA – Kazachstán – Zpráva o dodržování lidských práv za rok 2020 ze dne 19. 5. 2021, 2) Informace Ministerstva vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky (dále jen „OAMP“) – Kazachstán – Protesty v lednu 2022, Průběh, potlačení, dohra ze dne 31. 1. 2022, 3) Informace OAMP – Kazachstán, Bezpečnostní a politická situace v zemi, Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv ze dne 15. 7. 2022, 4) Informace OAMP – Kazachstán –Protesty v lednu 2022, Průběh, potlačení, dohra ze dne 7. 11. 2023, 5) Informace OAMP – Kazachstán – Politická strana/hnutí Demokratická volba Kazachstánu a další protestní hnutí, Vznik, vývoj, současná situace členů DVK a dalších protestujících v Kazachstánu ze dne 12. 8. 2025, 6) Informace MZV ČR – Kazachstán – Výjezd a návrat občanů Kazachstánu z/do vlasti ze dne 10. 4. 2025, 7) Informace OAMP – Kazachstán – Zahraniční mobilita a návraty do země ze dne 12. 4. 2024, 8) Informace OAMP – Kazachstán – Policie, Struktura, kapacity, běžná kriminalita, ochranné mechanismy ze dne 25. 2. 2025, 9) Informace OAMP – Kazachstán – Bezpečnostní a politická situace v zemi, Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv, Stav: březen 2025 ze dne 14. 3. 2025, 10) Informace OAMP – Kazachstán – Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda – Policie zadržela desítky lidí požadujících propuštění politických vězňů v Kazachstánu ze dne 10. 5. 2018, 11) Informace OAMP – Kazachstán – Open Dialog Foundation – Perzekuce aktivistů hnutí DVK v Kazachstánu ze dne 2. 4. 2018.

11. Napadené rozhodnutí, čj. OAM-54/ZA-ZA11-K01-R2-2022, vydal žalovaný dne 27. 3. 2026. Mezinárodní ochranu žalobci opětovně neudělil a argumentoval, že nebyly dány důvody pro udělení azylu podle ustanovení § 12 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), protože se ve výpovědích žalobce nacházely natolik významné rozpory, že způsobily nevěrohodnost jím předkládaného azylového příběhu. Žalovaný shledal, že žalobce nekonzistentně vypovídal o počtu demonstrací, jichž se zúčastnil, o období, ve kterém měl vyvíjet politickou aktivitu, o průběhu zadržení policejním orgánem, o počtech účtů a aktivitě na sociálních sítích. K aktivitě žalobce na sociálních sítích konstatoval, že žalobce nebyl schopen uvést nic o historii hnutí DVK, ačkoli ho měl dle svých slov propagovat na internetových profilech.

12. Žalobcovu výpověď nepovažoval žalovaný za věrohodnou ani ve světle shromážděných informací o stavu v zemi původu, když žalobce uváděl, že nejvíce akcí pod záštitou DVK se zúčastnil v roce 2017, v důsledku čehož byl pravidelně zadržován a platil pokuty, ale z podkladů nevyplývá, že by v roce 2017 DVK jakékoli větší akce svolávalo nebo že by mělo v Kazachstánu docházet k masovým protestům. V předmětném roce působilo DVK výhradně v online prostoru. Zprávy o zemi původu nepotvrzují ani sdělení žalobce, že pokud se nějakých protestů účastnil menší počet lidí, policejní složky proti nim nezasahovaly. Za rozporné se zprávami o zemi původu považoval žalovaný i žalobcův popis okolností první demonstrace, jíž se účastnil, a která měla proběhnout v Almaty v souvislosti s nepopulární pozemkovou reformou. Podle žalovaného také začali demonstrující do ulic vycházet s heslem „staříku odejdi“ až v roce 2022, přestože žalobce tvrdil, že tomu tak bylo již na demonstracích v letech 2016 až 2018. Žalovanému se rovněž nejevilo pravděpodobné, že by si údajně žalobcem založené profily vzniklé na podporu DVK kazachstánské orgány již v minulosti s jeho osobou nespojily navzdory všem opatřením, kterými se vláda Kazachstánu pokouší kontrolovat digitální prostor. Dále upozornil, že není zřejmé, jaké informace měl žalobce na těchto účtech šířit, když o DVK, jeho zadržených členech ani o konaných mítincích nebyl schopen uvést žádné konkrétní informace. Nevěrohodnou shledal žalovaný výpověď i v části týkající se tvrzeného zahájení trestního stíhání žalobce, neboť v době, kdy mělo dojít k jeho obvinění, byla zahajována trestní stíhání osob spojených s protesty z ledna 2022, nikoli se všemi minulými aktivisty. Nadto v lednu 2022, kdy mělo být předvolání k výslechu žalobci doručeno, státní orgány fungovaly omezeně z důvodu výpadků telefonního signálu, internetového připojení a vyhlášení výjimečného stavu. Pozdější kontaktování žalobce kazachstánskou policií v roce 2024 prostřednictvím platformy WhatsApp označil žalovaný za naprosto nelogické. Žalobcem doložené ústřižky předvolání považoval žalovaný za dokumenty s nízkou relevancí.

13. Žalovaný neshledal ani důvody pro udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu, protože v řízení nebyla prokázána žádná aktivita žalobce, která by ho vystavovala hrozbě pronásledování pro případ jeho návratu. Důvody pro mezinárodní ochranu v ČR nebyly u žalobce dány ani podle § 13, 14a a 14b zákona o azylu.

2. Obsah žaloby 14. Žalobce žalobou namítal nezákonnost napadeného rozhodnutí, neboť žalovaný nerespektoval závazný právní názor vyslovený Nejvyšším správním soudem. Měl za to, že žalovaný sice části zrušujícího rozsudku reprodukoval, avšak ve svých závěrech je nezohlednil a svou argumentaci vystavěl na totožných úvahách jako v předchozím rozhodnutí, které bylo NSS zrušeno. Žalovaný se soustředil na vyhledávání dílčích rozporů ve výpovědích žalobce namísto toho, aby v souladu se závazným právním názorem důkladně posuzoval, zda žalobce v současné době může být kazachstánskými orgány vnímán jako osoba spojená s hnutím DVK, a zda mu z takového důvodu hrozí v případě návratu do vlasti postih.

15. Žalobce měl dále za to, že závěr o nevěrohodnosti jeho azylového příběhu je v rozporu s ustálenou judikaturou NSS. Žalobce totiž vypovídal o událostech, které se odehrály v letech 2016 až 2018, není proto překvapivé, že nedokázal uvést přesná data demonstrací, jejich pořadí nebo počty účastníků a jména všech osob, které se akcí účastnily. Stěžejní bylo vyhodnotit, zda se žalobce demonstrací a dalších akcí spojených s působením DVK účastnil, zda s dalšími sympatizanty hnutí udržoval kontakt a zda po roce 2022 mohl být terčem zájmu kazachstánských orgánů. Žalobce se domníval, že žalovaný tuto podstatu jeho azylového příběhu fakticky nezpochybnil.

16. Žalobce se rovněž vymezil proti postupu žalovaného, kterým odmítl jako nedostatečné dokumenty, které dokazují předvolání žalobce k policejnímu orgánu a trvající kontakt policie s žalobcovou rodinou. Žalovaný nevysvětlil, proč tyto podklady nesvědčí o žalobcem líčené verzi skutkového stavu, což činí uvedený závěr nepřezkoumatelným.

17. Žalobce také uvedl, že žalovaný v důsledku chybného hodnocení věrohodnosti jeho azylového příběhu nesprávně posoudil, zda jsou v jeho případě dány důvody pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu. Zdůraznil, že není podstatné, zda žalobce byl formálně členem DVK, nýbrž to, zda by jako takový mohl být vnímán kazachstánskými státními orgány. Tento aspekt byl však v odůvodnění napadeného rozhodnutí opomenut. Stejně tak se žalovaný dostatečně nevypořádal s hrozbami pro případ žalobcova návratu do země původu a i v této části se omezil na zdůvodnění, že žalobcova výpověď byla nevěrohodná.

18. Žalobce se dále domníval, že se měl žalovaný blíže zabývat jeho zdravotním stavem. Žalobce předložil žalovanému lékařské zprávy, které svědčí o jeho chronických potížích vyžadujících odbornou lékařskou péči. Měl být tedy zvážen nejen původ žalobcových zdravotních potíží, ale i skutečnost, zda žalobci bude nezbytná zdravotní péče dostupná i v případě jeho návratu do Kazachstánu. Závěr žalovaného, že z lékařských zpráv nevyplývá souvislost s azylově relevantním pronásledováním, považoval žalobce za nedostatečný.

19. Žalobce uzavřel, že žalovaný v napadeném rozhodnutí nevypořádal všechny předestřené skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany. Navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

3. Vyjádření žalovaného 20. Žalovaný s žalobní argumentací nesouhlasil a trval na svém závěru o nevěrohodnosti žalobcova azylového příběhu. Upozornil, že např. nejasnost ohledně toho, zda žalobce byl členem DVK, či byl pouze jeho podporovatelem, vznikla v rozmezí tří dnů, což není možné považovat za důsledek toho, že k událostem došlo před několika lety. Stejně tak nelze přirozeným zapomínáním obhájit rozpory v žalobcových výpovědích ve vztahu k rozporům o průběhu demonstrací, zadržování a bití, jakož ani aktivitám na sociálních sítích.

21. Žalovaný uvedl, že žalobce dával svou účast na demonstracích z let 2016 až 2018 do souvislosti s hnutím DVK, přitom žádný z protestů v uvedených letech s DVK spojitost neměl. Ve zbytku žalovaný odkázal na svou argumentaci v napadeném rozhodnutí a trval na správnosti svých závěrů.

22. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

4. Posouzení věci soudem 23. Ve věci samé soud rozhodl bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jelikož se žalobce ve stanovené lhůtě k možnosti nařízení jednání nevyjádřil a žalovaný dal s takovým postupem výslovný souhlas. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.), jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti. Při přezkumu soud vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku. Uvedený postup se opírá o čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013, o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“), který se s ohledem na čl. 79 odst. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1348 ze dne 14. května 2024 o zavedení společného řízení o mezinárodní ochraně v Unii a o zrušení směrnice 2013/32/EU (dále jen „procedurální nařízení“), použije i nadále na řízení o žádostech o mezinárodní ochranu podaných před 12. 6. 2026, jako je tomu i v nyní posuzované věci. Soud tedy na základě čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice, čl. 79 odst. 3 procedurálního nařízení a přechodných ustanovení zákona č. 314/2025 Sb., kterým se mění zákon o azylu, věc posuzoval dle právní úpravy účinné do 11. 6. 2026. Nepominul ani dřívější § 32 odst. 9 zákona o azylu.

24. Žalobu podala včas osoba k tomu oprávněná.

25. Žaloba je důvodná.

26. Podle § 12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

27. Žalobce předně namítal, že žalovaný v napadeném rozhodnutí nedodržel právní názor NSS, jímž byl vázán. Měl za to, že napadené rozhodnutí bylo znovu opřeno o úvahy, které NSS označil jako nesprávné, a nebyla vypořádána otázka stěžejní pro posouzení žalobcovy žádosti, tedy zda může být žalobce z pohledu kazachstánských orgánů spojován s hnutím DVK a zda mu jako takovému hrozí v případě návratu postih.

28. NSS ve zrušujícím rozsudku uzavřel, že konstatování nevěrohodnosti žalobce tak, jak ji vyložil žalovaný, není na základě dostupných zpráv o zemi původu možné, neboť informace o situaci v Kazachstánu podporují žalobcův azylový příběh, když svědčí o policejní brutalitě, svévolných zadrženích, netoleranci opozičních názorů a nátlaku vůči osobám vystupujícím proti režimu, byť jen nahodile nebo neorganizovaně.

29. Žalovaný v napadeném rozhodnutí znovu shledal žalobcova tvrzení ohledně pronásledování v zemi původu nepřesvědčivými a uvedl několik konkrétních rozporů, které způsobily vnitřní i vnější nekonzistentnost vedoucí k celkové nevěrohodnosti žalobce.

30. Za prvé žalovaný konstatoval, že žalobce nebyl schopen vysvětlit svůj vztah k hnutí DVK a své odpovědi ohledně členství v hnutí měnil. Zdejší soud k tomu uvádí, že osobní vztah žalobce k DVK a jeho ideám je z výpovědí zcela zřetelný. Soud nemá pochybnosti o tom, že se žalobce ztotožňuje s myšlenkami a cíli hnutí a v minulosti DVK podporoval bez ohledu na formální členství. Způsob, jakým se žalobce vyjadřoval o svém charakteru vztahu k DVK pak soud považuje rovněž za přesvědčivý. Žalobce nejprve sdělil (poskytnutí údajů ze dne 24. 1. 2022, č. l. 9 ve správním spisu), že byl řadovým členem DVK, a to v odpovědi na otázku, jaké má politické přesvědčení, nikoli v odpovědi na to, zda byl členem hnutí. I v pohovorech ze dne 24. a 27. 1. 2022 pak hovořil obecně o příznivcích hnutí jako o jeho členech a vysvětlil, že DVK je hnutím lidovým, stojícím spíše (nikoli však výhradně) na podpoře široké veřejnosti, nežli politickou stranou nebo obdobným politickým útvarem s členskou základnou. Takové vysvětlení o charakteru vztahu většiny sympatizantů DVK ostatně podporuje i Informace OAMP ze dne 12. 8. 2025.

31. Žalobce tedy ve svých výpovědích pouze korigoval svou odpověď na to, zda byl formálním členem DVK, ale v žádné části nepopřel své sympatie k hnutí, pouze míru formalizace svého vztahu k němu. Vysvětlení žalobce, že rozdíl mezi formálními členy hnutí a jeho podporovateli je minimální, shledal soud uspokojivým, když žalobce slovem člen zkrátka vyjadřoval sounáležitost a myšlenkovou spřízněnost velkého počtu lidí s „lidovým hnutím“ DVK. Soud v použití slova člen nespatřuje úmysl žalobce pouze zintenzivnit svůj azylový příběh. Argumentace žalovaného o rozporech v samotném základu azylového příběhu žalobce proto neobstojí.

32. Soud také připomíná závěr NSS vyslovený ve zrušujícím rozsudku, a tedy, že i neformalizovanou příslušnost v režimu nepohodlném názorovém hnutí, které nemá zásadní vliv na zavedené opoziční struktury, je nutné považovat za azylově relevantní důvod pronásledování. NSS také poukázal na informace o zemi původu, ze kterých vyplývá, že kazachstánské bezpečnostní složky nutně nejednají s nepohodlnými osobami rozdílně na základě toho, zda se jedná o členy opozice, aktivisty nebo běžné občany účastnící se veřejných protestů.

33. Žalovaný nevěrohodnost azylového příběhu žalobce spatřoval i v tom, že žalobce při jednom z výslechů uvedl, že první demonstrace se účastnil v dubnu 2016, ale později uvedl, že to bylo až 21. 5. 2016. Soud zjistil, že při pohovorech žalobce hovořil o tom, že se mítinků a demonstrací účastnil od dubna 2016 do srpna 2018 (pohovor ze dne 24. 1. 2022, č. l. 14 a ze dne 27. 1. 2022, č. l. 28). Květnové datum bylo žalobcem zmíněno v pohovoru ze dne 4. 6. 2025, tedy o tři roky později. Jinými slovy, přestože že žalobce v roce 2022 uváděl duben a v roce 2025 květen, jedná se o rozpor zanedbatelný, který vznikl v důsledku plynutí času a přirozeného zapomínání a rozpomínání. Soud nepovažuje tento nesoulad za natolik zásadní, aby mohl zapříčinit nevěrohodnost celého azylového příběhu žalobce ve vztahu k jeho politické angažovanosti v hnutí DVK.

34. Soud se pak z obdobných důvodů neztotožnil ani s tvrzeními žalovaného ohledně neschopnosti žalobce popsat jednotlivá zadržení kazachstánskými orgány. Žalobce shodně při všech pohovorech uváděl, že byl zadržen mnohokrát a délka i průběh jednotlivých zadržení se lišily. Soud považuje za nepřípustné klást žalobci k tíži, že nebyl schopen si vybavit přesná data zadržení, a to ani prvního a posledního zadržení, jakož ani to, co jim předcházelo a jak dlouho která zadržení trvala (srov. rozsudek NSS ze dne 26. 10. 2020, čj. 4 Azs 145/2020-60, všechna zde citovaná rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná též online na www.nssoud.cz). Jakékoli nedůvodné zadržení bezpečnostními složkami, zejm. pak to, v jehož průběhu dojde k psychickému nátlaku a použití násilí, jak tvrdil konzistentně žalobce, je událostí stresující, jejíž přesné datum a detaily si lidé zpravidla nemají důvod zapamatovat tak, aby je přesně reprodukovali i s odstupem několika let.

35. Soud také zdůrazňuje, že k zadržování žalobce mělo dle jeho slov docházet opakovaně a s různým průběhem. Soud považuje za pravděpodobné, že tyto psychicky zatěžující výslechy žalobci zkrátka splynuly, což vedlo k neschopnosti žalobce od sebe jednotlivá zadržení odlišit a uvést, kdy ke kterému došlo, jak dlouho první a poslední z nich trvalo, a co se při něm dělo. Pro posouzení hrozby pro žalobce bylo zásadní zjištění, že žalobce při svých výpovědích zůstal konzistentní v tvrzení, že k jeho zadržení došlo opakovaně a průběh se lišil, přičemž i podrobnější informace o zadržení, jakkoli to bylo bez vazby na konkrétní data, dokázal uvést. Ani věrohodnost zadržení žalobce proto žalovaný přesvědčivě nezpochybnil.

36. V souvislosti se zadrženími a výslechy žalobce kazachstánskou policií se žalovaný nevěnoval ani lékařským zprávám, které žalobce předložil. Uvedl, že rozporně žalobce vypovídal i o tom, do jakých částí těla měl být příslušníky policie bit, a tedy nebylo třeba se zprávami blíže zabývat.

37. Soud zjistil, že žalobce části těla při pohovoru buď vůbec nespecifikoval, uvedl např. jen, že byl „hodně zbit“ nebo ho „ve více než polovině případů bili“ (pohovor ze dne 27. 1. 2026, č. l. 24, 25), mluvil o úderech do nohou, rukou a zad, přičemž zdůraznil, že neměl nikdy rány na obličeji (pohovor ze dne 24. 1. 2022, č. l. 13; nebo ze dne 27. 1. 2026, č. l. 25), nebo explicitně zmínil bití do rozkroku (pohovor ze dne 4. 6. 2025, č. l. 225; protokol o seznámení s podklady ze dne 9. 11. 2022, č. l. 89). V pohovoru ze dne 4. 6. 2025 pak žalobce potvrdil, že byl bit do rozkroku a vysvětlil, že při předchozím pohovoru uváděl části těla namátkou, protože ho bili všude po těle, ale ne do hlavy.

38. Žalobce předložil několik lékařských zpráv z urologie (srov. výčet v bodě 9 tohoto rozsudku), na základě kterých soud nemá pochyb, že žalobce trpí potížemi spočívajícími ve zúžení močové trubice, což vede k problémům s vylučováním moči, a že navštěvuje urologickou ordinaci za účelem dilatace močové trubice. Žalovaný však blíže nezjišťoval okolnosti, za kterých k úderům způsobujícím zranění takového typu mohlo dojít a nezabýval se otázkou, zda žalobcova diagnóza může být důsledkem úderů, jímž mohl žalobce být vystaven během výslechů na policejních stanicích v Kazachstánu. Žalovaný pochybil, když ignoroval žalobcův zdravotní stav, jelikož k jeho zhoršení podle žalobce došlo v přímé souvislosti s azylově relevantním jednáním v zemi původu.

39. Žalovaný se v odůvodnění napadeného rozhodnutí nevypořádal ani s lékařskými zprávami z kazachstánských nemocnic. Ty přitom podporují tvrzení žalobce, podle kterého se posledních demonstrací zúčastnil zhruba v polovině roku 2018 a v květnu 2018 byl nejspíše naposledy zadržen (pohovor ze dne 27. 1. 2022, č. l. 28). Zároveň žalobce žalovanému sdělil, že ošetření po zadržení vyhledal třikrát, ale důvody svých zranění vždy uváděl smyšlené (pohovor ze dne 27. 1. 2022, č. l. 25). Lékařské zprávy z Kazachstánu jsou datovány k 5. 2. 2018 a 16. 5. 2018. Stojí v nich, že žalobce vyhledal péči traumatologa kvůli úrazu měkké tkáně bederně-křížové oblasti a traumatickému vymknutí ramenního kloubu, které si způsobil v domácnosti uklouznutím a následným pádem. Žalovaný však tyto zprávy rovněž ignoroval, přestože jejich datace i obsah koresponduje s tím, co žalobce při pohovorech opakovaně zmiňoval.

40. Pokud jde o vnější nekonzistentnost žalobcova azylového příběhu, shledává soud argumentaci žalovaného výrazně přesvědčivější. Souhlasí s žalovaným, že Informace OAMP ze dne 12. 8. 2025 (č. l. 257) hovoří o utichnutí aktivit DVK v roce 2017, jakož i demonstrací pořádaných jinými subjekty, přičemž žalobce naopak v tomto roce tvrdil největší aktivitu i největší počet zadržení. Nicméně soud vzhledem k výše uvedeným závěrům o vnitřních rozporech ve výpovědích žalobce uvádí, že ani tento zjevný nesoulad mezi skutečnostmi tvrzenými žalobcem a informacemi ze zpráv o zemi původu nelze vzít za důvod celkové nevěrohodnosti azylového příběhu žalobce. Z předmětného rozporu lze dovozovat pouze to, že žalobce nejspíš nebyl aktivní v roce 2017. Jednoznačně však nevylučuje žalobcovu účast na demonstracích v roce 2016 a 2018 v situaci, kdy byl žalobce schopen předložit lékařské zprávy a ústřižky předvolání, o nichž tvrdil, že souvisejí s jeho trestním stíháním.

41. Soud vzal za prokázané, že žalobce sympatizuje s myšlenkami a cíli DVK a že svůj názor projevil. Žalobce rovněž předložil lékařské zprávy, o nichž opakovaně sděloval, že svědčí o zhoršení jeho zdravotního stavu v důsledku bití do rozkroku při jednom ze zadržení kazachstánskými bezpečnostními složkami. Tedy dokud se žalovaný náležitým způsobem nevypořádá s uvedenými důkazy v souladu se závazným právním názorem NSS, není možné konstatovat celkovou nevěrohodnost žalobcova azylového příběhu pro vnější nekonzistentnost, byť soud nerozporuje, že mezi výpověďmi žalobce a informacemi o situaci v Kazachstánu lze najít i další nesoulady, na které žalovaný poukazoval.

42. Žalobcově námitce, že žalovaný nedodržel závazný právní názor, lze pak dát za pravdu i v části argumentace týkající se žalobcova trestního stíhání. NSS konstatoval, že z Informace OAMP ze dne 31. 1. 2022 zmiňuje preventivní zatýkání opozičních aktivistů a skutečnost, že kazachstánské orgány se po lednových protestech v roce 2022 zaměřily i na dřívější opoziční aktivisty. Současně NSS odmítl závěr, že je možné snižovat relevanci ústřižků předvolání k výslechu žalobce pouze proto, že byl předložen jen překlad do ruštiny a do češtiny a že z listin není zřejmé, kdo je v předmětné trestní věci obviněným. Dodal, že předložená předvolání byla kopiemi originálů s razítky, přičemž takový postup policie koresponduje s vývojem situace v Kazachstánu tak, jak jej popsaly zprávy o zemi původu i žalobce. NSS žalovanému vytkl rovněž zjednodušující závěr, že hovor od kazachstánské policie na platformě WhatsApp z června 2022 je nepravděpodobný pouze proto, že se takový postup jeví nelogický. Zdůraznil potřebu hodnotit postup policie ve světle přístupu státních orgánů k osobám spojeným s hnutím DVK.

43. Žalovaný však uvedený právní názor reflektoval pouze částečně. Hodnotil kontext, ve kterém žalobci bylo předvolání doručeno, a soud se s jeho závěry ztotožnil. Informace OAMP ze dne 31. 1. 2022 i ze dne 7. 11. 2023 hovoří o preventivním zatýkání místních opozičních aktivistů a novinářů před vypuknutím lednových protestů, ale nikoli o zpětném zahajování trestního stíhání náhodných osob, které v minulosti působily v nějaké z opozičních struktur nebo se aktivně účastnily protivládních akcí. Žalobce však z Kazachstánu prokazatelně vycestoval v roce 2020, tedy se protestů na začátku roku 2022 nezúčastnil a ve vlasti nepobýval. Informace OAMP ze dne 12. 8. 2025 pak hovoří o zahájení trestních stíhání s příznivci DVK po roce 2018 a jejich odsouzeních mezi lety 2022 a 2023, ale pouze ve spojitosti s jejich aktivitou na sociálních sítích. Dostupné informace o zemi původu tak nepopírají možnost, že s žalobcem bylo zahájeno trestní stíhání až s odstupem času, ale zároveň ani výslovně nepotvrzují, že taková praxe ve vztahu k osobám v postavení žalobce v letech kolem roku 2022 opravdu nastala.

44. Soud už ale nemůže souhlasit s úvahami žalovaného o žalobcem předkládaných důkazech ohledně jeho trestního stíhání. Žalobce disponoval předvoláními na policii, tvrdil, že se o zahájení trestního stíhání jeho osoby dozvěděl telefonicky a uvedl, že ho v roce 2022, kdy trestní řízení mělo být zahájeno, kontaktovala na komunikační platformě WhatsApp dne 4. 6. 2022 žena, jejíž jméno žalobce uvedl, a ta mu měla sdělit, že ví, že žalobce bydlí v Praze a že po něm vyhlásí mezinárodní pátrání. Když žalobce číslo zablokoval, žena začala telefonicky kontaktovat jeho rodiče (protokol o seznámení s podklady ze dne 9. 11. 2022, č. l. 89).

45. Uvedené skutečnosti pak nelze v odůvodnění napadeného rozhodnutí pominout jako irelevantní pouze z toho důvodu, že zprávy o zemi původu nehovoří o masovém zahajování trestních stíhání členů nebo sympatizantů DVK v roce 2022. Nelze tak učinit ani na základě informace, že dne 5. 1. 2022, kdy žalobci ústřižky s předvoláním měly být doručeny, vyhlásily bezpečnostní složky v Almaty výjimečný stav a přerušily veřejnou dopravu a internetové spojení (Informace OAMP ze dne 7. 11. 2023). Za prvé není zřejmé, jak by taková omezení měla zabránit kazachstánským orgánům činným v trestním řízení doručit fyzické předvolání a za druhé žalobcovy rodiče, kteří předvolání namísto žalobce obdrželi, pobývají v městě Taraz, nikoli Almaty.

46. Nad rámec uvedeného žalovaný navzdory právnímu názoru NSS setrval na své argumentaci použité ve zrušeném rozhodnutí, tedy že důkazní hodnota listin označených jako „útržky předvolání“ je snížena celkovou nevěrohodností žalobce a v důsledku doložení pouhého překladu, z nějž ani nevyplývá, zda je trestně stíhanou osobou žalobce nebo někdo jiný.

47. Ve zrušujícím rozsudku NSS také akcentoval povinnost žalovaného posuzovat žádosti o udělení mezinárodní ochrany prospektivně, tj. i s ohledem na hrozby, které v zemi původu žadatele mohou teprve nastat. Tyto hrozby pak musí být hodnoceny optikou přiměřené pravděpodobnosti (srov. rozsudek NSS ze dne 25. 4. 2019, čj. 5 Azs 207/2017-36). Za tímto účelem si měl opatřit aktuální zprávy o zemi původu, které by mj. osvětlily osud osob, o než kazachstánský režim projevil v návaznosti na protesty z ledna 2022 zájem. Potřebu posouzení budoucích hrozeb pro případ návratu do vlasti namítal i žalobce.

48. Soud konstatuje, že žalovaný na povinnost posuzovat rizika spojená s žalobcovým návratem do Kazachstánu zcela rezignoval, zejm. odbyl argumentaci ve vztahu k možnosti udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu, když konstatoval, že se Kazachstán potýká s mnohými problémy v oblasti dodržování lidských práv, ale pro celkovou nevěrohodnost žalobcova azylového příběhu neshledal pravděpodobnost pronásledování žalobce. Dodal, že institut azylu je výjimečný a slouží pouze k ochraně před těmi nejzávažnějšími případy porušování lidských práv.

49. Soud zdůrazňuje, že sám žalovaný na několika místech v napadeném rozhodnutí uvedl, že kazachstánská policie mj. mučí zadržené osoby. Právě porušování čl. 7 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, resp. čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv patří k těm nejzávažnějším postupům, k nimž se stát ve vztahu k svým občanům může uchýlit. Jestliže žalovaný konstatoval, že jsou v Kazachstánu dokumentovány případy mučení, byl povinen prokázat, že žalobce takovému zacházení ze strany státu pro své politické přesvědčení nečelil. Stejně tak měl povinnost s přiměřenou pravděpodobností vyvrátit, že by takovým zacházením byl žalobce ohrožen v případě jeho návratu. Uvedený závěr se samozřejmě vztahuje i na všechny další možné formy pronásledování vyplývající z azylového příběhu žalobce a zpráv o zemi původu.

50. Teprve tehdy, vyloží-li žalovaný přesvědčivě důvody, pro které žalobcem předestřený azylový příběh nedává s přiměřenou pravděpodobností důvod domnívat se, že žalobce v Kazachstánu pronásledován z azylově relevantních důvodů (§ 12 písm. a) zákona o azylu) a takové pronásledování mu v budoucnu ani nehrozí (§ 12 písm. b) zákona o azylu), bude se moci spokojit s odůvodněním, že i přes značné nedostatky v oblasti lidských práv nejsou dány skutečnosti, pro které by žalobce byl „závažným porušováním lidských práv“ vystaven.

51. NSS rovněž žalovaného zavázal, aby podklady pro rozhodnutí doplnil o aktuálnější a adresnější zprávy o zemi původu. Žalovaný tak učinil a založil do správního spisu zprávy o zemi původu, které jsou v maximální možné míře relevantní, důvěryhodné a vyvážené, aktuální a vycházející z vícero zdrojů, transparentní a dohledatelné (rozsudek NSS ze dne 4. 2. 2009, čj. 1 Azs 105/2008-81). Tyto zprávy žalovaný však v dostatečném rozsahu nereflektoval a k informacím z nich přistupoval selektivně.

52. Žalovaný se nezabýval obsahem zprávy Informace Open Dialog Foundation ze dne 2. 4. 2018, která zodpovídá otázky týkající se přístupu kazachstánských orgánů k sympatizantům DVK v době, kdy ještě žalobce pobýval v Kazachstánu a účastnil se dle svých slov demonstrací. Tato zpráva např. uvádí, že po prohlášení DVK za extremistické hnutí v roce 2018 bylo možné uložení trestů odnětí svobody až v délce 17 let za jakoukoli podporu hnutí DVK, a to od podpory v online prostoru až po účast na demonstracích. Úřady rovněž využívaly nepříznivého statusu DVK k tomu, aby ze spolupráce s hnutím mohly obvinit jakékoli osoby, které byly vládnoucímu režimu Kazachstánu nepohodlné. Zpráva také potvrzuje, že účastníci demonstrací byli běžně zadržováni a vyslýcháni. Na č. l. 280 pak výslovně stojí: „Po soudním rozhodnutí zákazu hnutí DVK může jakémukoli aktivistovi nebo příznivci tohoto hnutí hrozit trest odnětí svobody.“ Zpráva také hovoří o tranzici režimu v Kazachstánu z autoritářského na totalitní.

53. Soud na základě výše uvedeného konstatuje, že námitka žalobce spočívající v nedodržení závazného právního názoru žalovaným byla důvodná.

54. Ve zrušujícím rozsudku NSS žalovanému také vytkl, že nepřesvědčivě hodnotil nevěrohodnost žalobcovy výpovědi ohledně jeho aktivity na sociálních sítích, kde měl žalobce založit několik profilů, na nichž nevystupoval vlastním jménem a věnoval se na nich činnosti a propagaci DVK. Žalovaný v této části svou argumentaci výrazně doplnil a vycházel při tom z aktuálních zpráv o zemi původu, které do správního spisu založil. Žalobce k hodnocení jeho aktivity na sítích v žalobě pochybení nenamítal a soud neshledal, že by v tomto směru žalovaný závazný právní názor soudu nedodržel.

55. Žalobce dále namítal, že se žalovaný měl zabývat tím, zda by žalobci po návratu byla dostupná léčba, kterou podstupuje v ČR. Žalobce netvrdil, že by mu zdravotní péče v Kazachstánu neměla být poskytnuta z nějakého z azylově relevantních důvodů, a nebylo tedy namístě se aspektem budoucí dostupnosti péče v zemi původu v řízení o udělení ochrany zabývat (srov. rozsudek NSS ze dne 21. 1. 2022, čj. 5 Azs 70/2022-103). Tuto námitku může žalobce vznést v případě, že s ním bude zahájeno některé z řízení podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky. Žalobcova námitka tedy nebyla důvodná, protože žalovaný nepochybil, když dostupnost urologické léčby v Kazachstánu neposuzoval.

5. Závěr a náklady řízení 56. Z důvodů shora uvedených zdejší soud napadené rozhodnutí bez jednání podle ustanovení § 76 odst. 1 písm. b), c) s. ř. s. zrušil. V souladu s ustanovením § 78 odst. 4 s. ř. s. soud současně vyslovil, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení. Právní názor vyslovený v tomto rozsudku žalovaného v dalším řízení zavazuje (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

57. Soud uzavírá, že žalovaný nedodržel závazný právní názor vyslovený Nejvyšším správním soudem. V dalším řízení se žalovaný zejm. vypořádá s otázkou zdravotního stavu žalobce, neboť tvrzenými problémy žalobce údajně trpí v důsledku bití ze strany kazachstánských bezpečnostních složek. Žalovaný se také bude znovu zabývat otázkou zahájení trestního stíhání žalobce a řádně posoudí důkazy, které k tomuto tvrzení žalobce předložil. Rovněž se bude zabývat skutkovými okolnostmi žalobcova azylového příběhu ve světle všech relevantních informací ve správním spisu, a to jak těch svědčících v neprospěch žalobce, tak těch svědčících v jeho prospěch.

58. O nákladech řízení rozhodl soud výrokem II. podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce byl ve věci samé úspěšný, má proto právo na náhradu nákladů řízení. Náklady sestávají z odměny za zastupování advokátem, který ve věci učinil dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby), přičemž za každý z nich mu náleží částka 4 620 Kč [§ 9 odst. 5, § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu]. Dále zástupci přísluší náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 450 Kč za každý úkon. Soud nezjistil, že by zástupkyně žalobce byla plátkyní DPH, proto výslednou částku nepovýšil o příslušnou sazbu daně. Celkem tedy žalobci náleží na náhradě nákladů řízení 10 140 Kč (2 x 4 620 Kč + 2 x 450 Kč).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 19. srpna 2026 Mgr. Marek Bedřich samosoudce