39 A 17/2026

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Hroudovou ve věci žalobce: D. G., narozený X státní příslušnost Kosovo, t.č. ve výkonu trestu odnětí svobody: Věznice X P. O. Box 5, 140 57 Praha 4 zastoupen advokátem JUDr. Matějem Šedivým Sídlem Václavské náměstí 21, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 4. 2026, č. j. OAM-1036-16/ZR-2026 takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci.

1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhá přezkoumání a zrušení v záhlaví tohoto rozsudku označeného rozhodnutí žalovaného, kterým byla zrušena platnost povolení k trvalému pobytu žalobce dle ust. § 77 odst. 1 písm. h) a písm. i) a odst. 2 písm. a) zákona č. 326/1999. Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, v platném znění (dále jen „zákon o pobytů cizinců“), a žalobci stanovena lhůta k vycestování z území 30 dnů od právní moci rozhodnutí, případně do 30 dnů od propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Žalobní body 2. Žalobce v podané žalobě připustil že předmětné řízení bylo vedeno proto, že byl žalobce odsouzen pro spáchání úmyslného trestného činu k trestu převyšujícím 3 roky odnětí svobody, přičemž byl taktéž odsouzen ve třech případech, kdy konkrétně odůvodnění rozhodnutí uvádí, že byl odsouzen nejprve Obvodním soudem pro Prahu 7 dne 7. 5. 2021 pro trestný čin loupeže a vydírání, a to k podmíněnému trestu, následně pak Obvodním soudem pro Prahu 1, dne 22. 9. 2022 pro trestný čin těžkého ublížení na zdraví a výtržnictví, a to k podmíněnému trestu, a konečně Městským soudem v Praze dne 18. 3. 2025 pro těžké ublížení na zdraví a výtržnictví, k nepodmíněnému trestu odnětí svobody za následné přeměny dříve uložených podmíněných trestů, kdy aktuálně vykonává trest ve Vazební věznici Praha – Pankrác, s výstupem dne 25. 5. 2030. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že se žalobce v období posledních pěti let dopustil třech trestných činů, kdy původně ukládané výchovné tresty nesplnily svůj efekt, načež nezbývalo než přistoupit k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, který žalobce vykonává řádně, je ve věznici pozitivně kázeňsky hodnocen a bude usilovat o podmíněné propuštění z výkonu trestu. Dále bylo zjištěno, že zde žalobce žije od roku 2008, tj. takřka celý život, přičemž zde pobývá s rodiči a třemi sourozenci.

3. Žalobce zdůraznil, že ačkoli se dopustil společensky nebezpečného jednání, a to opakovaně, tak nelze ignorovat tu skutečnost, že se trestné činnosti dopouštěl coby mladistvý, potažmo osoba věku blízkému věku mladistvého, kdy aniž by tím chtěl své jednání jakkoliv omlouvat, tak má za to, že z důvodu nedostatku životních zkušeností v jeho životě nastalo období několika let, kdy si neuměl poradit v konfliktních situacích a přistupoval k násilnému jednání, kdy teprve postupem času nyní coby dospělý jedinec vnímá, že vlastní pochybení, kdy se snaží odčinit vzniklou škodu a přesvědčit soud v rámci plánovaného řízení o podmíněném propuštění z výkonu trestu o dosažení vlastní nápravy. Je tedy přesvědčen, že správní orgán nepostupoval dle § 3 správního řádu, neboť nevedl řízení způsobem vedoucím ke zjištění skutečného stavu věci. V tomto ohledu žalobce uvádí, že má za to, že při rušení pobytového oprávnění je úlohou správního orgánu posuzovat „něco k něčemu“, tj. žalobcovu trestní minulost poměřit se všemi jemu polehčujícími okolnostmi, kdy hlavním argumentem hovořícím ve prospěch žalobce není sama skutečnost, že zde prožil takřka celý život a žije zde s kompletní svojí rodinou, nýbrž to, že již dosáhl určité nápravy, o čemž svědčí to, že je ve věznici pozitivně hodnocen. Má-li tedy žalobce prokazovat svoji nápravu a zmírnění obav z vlastní nebezpečnosti pro společnost, tak tomu nemůže být jinak než cestou osobního jednání se správním orgánem, kdy právě v tomto ohledu navrhoval provedení vlastního výslechu, neboť jedině tak může autenticky vystoupit před správním orgánem a již ze způsobu jeho chování a vyjadřování je možné učinit si obrázek o tom, zdali uložené tresty plní svůj význam. Pokud tomuto návrhu vyhověno nebylo, tak došlo k porušení § 3 a § 52 správního řádu, neboť takovýto důkaz nepochybně mohl přispět ke zjištění skutečného stavu věci a byl pro řízení prospěšný, ba dokonce nezbytný. Trestná činnost žalobce nevedla k trvalému narušení zdraví či ohrožení života, pročež má za to, že je schopen své protiprávní jednání odčinit a jeho budoucí pobyt na svobodě není pro společnost nijak nebezpečný, přičemž ačkoliv je pravdou, že vykázal množství trestných činů, tak se domnívá, že je napadané rozhodnutí nepřiměřeně přísné a tudíž porušující požadavky § 174a zákona, kdy správní orgán nepostupoval způsobem vedoucím ke zjištění skutečného stavu věci a v řízení prováděl toliko důkazy žalobci přitěžující, kdy důkazy, které mohly svědčit v jeho prospěch ani přes návrh žalobce neprovedl, pročež má žalobce za to, že provedené řízení bylo neobjektivní a napadané rozhodnutí je tak věcně nesprávné. Vyjádření žalovaného 4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě zdůraznil, že soudy nemohou napravovat procesní pasivitu účastníka správního řízení. Žalobcem tvrzenou sebereflexi označil za účelovou, neboť podmínky zákonných ustanovení byly splněny a na toto ani účelově tvrzená sebereflexe nemá žádný vliv. Navíc splnění těchto podmínek žalobce nijak nerozporoval. Žalobce rovněž nerozporoval to, že svým jednáním splnil i důvod pro zrušení trvalého pobytu dle ust. § 77 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců.

5. I z obsahu spisového materiálu je zjevné, že žalobce byl fakticky po celou dobu řízení nečinný, nic konkrétního do spisu nedoložil, k řízení se po seznámení se spisem již nevyjádřil, byť si sám stanovil lhůtu 30 dnů, ve které se měl vyjádřit písemně.

6. S ohledem na opakovaná odsouzení žalobce zdůraznil, že si žalobce zrušení pobytu přivodil svým jednáním zcela sám, a to bez ohledu na následky. Poukázal také na to, že se žalobce trestné činnosti se dopouštěl i přes předchozí odsouzení, kdy mu byl trest podmíněně odložen a stanovena zkušební doba, kterou porušil a trest mu tak byl změněn na nepodmíněný. Vyjádření o sebereflexi považuje proto za zcela účelové, neboť sebereflexi měl žalobce provést již po prvním odsouzení, neboť pak by se mu trvalý pobyt nerušil.

7. Žalobci byla dána i tzv. druhá šance trestním soudem, kdy mu v případě druhého odsouzení byl trest podmíněně odložen a byla stanovena zkušební doba. Žalobce se ale ani z druhého odsouzení nepoučil. sebereflexe se nedostavila a znovu se dopustil závažné trestné činnosti, za kterou byl rovnou odsouzen nepodmíněně a to na 4 roky a 6 měsíců do ostrahy. Navíc předchozí podmíněné odsouzení mu bylo přeměněno na 20 měsíců nepodmíněně. Rovněž nelze akceptovat tvrzení, že nedošlo k trvalému poškození zdraví, či ohrožení života. Jak je uvedeno v napadeném rozhodnutí a rovněž v trestním rozsudku, který je součástí spisového materiálu, jen shodou okolností nezávislých na vůli žalobce nedošlo v případě napadení poškozeného k fatálnímu zranění, kdy poškozený dopadl na hranu obrubníku bokem a došlo ke zlomenině pánevní kosti, přičemž kdyby po předmětném útoky ze strany žalobce dopadl na obrubník hlavou a ne pánví, mohlo se jednat o zranění fatální. Rovněž nelze bagatelizovat ani další spáchanou trestnou činnost tím, že se nejednalo o zranění s trvalými následky. Žalobce napadl s dalším odsouzeným poškozeného ranami pěstí do obličeje a když se tento snažil krýt, žalobce neváhal a nožem mu zasadil 2 bodné rány do spodní části zad a následně znovu údery pěstí opět poškozeného napadl. Takovéto jednání je zcela netolerovatelné, neomluvitelné a neakceptovatelné. Popsaného jednání se navíc dopustil v době, kdy byl ve zkušební době podmíněného odsouzení za předchozí, rovněž násilnou trestnou činnost. Z uvedeného je tak zjevné, že závažnost trestné činnosti žalobce se s časem stupňovala, zákony České republiky a pravomocná odsouzení trestními soudy pro žalobce nic neznamenají a v kontextu uvedeného je rovněž zjevné, že žalobce se nijak neintegroval do většinové společnosti, i přes jeho déle trvající pobyt v ČR.

8. K posouzení přiměřenosti uvedl, že se jí důkladně a podrobně v řízení zabýval a v napadeném rozhodnutí, kde popsal a odůvodnil, proč považuje vydané rozhodnutí za přiměřené. Je nutné doplnit, že v daném případě žalobce splnil hned 3 důvody pro zrušení trvalého pobytu, přičemž ke zrušení trvalého pobytu plně postačí naplnění pouze jednoho z uvedených důvodů, což je navíc přitěžující okolnost v neprospěch žalobce. Osoby zúčastněné na řízení 9. Soud vyzval zástupce žalobce podle § 34 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“), aby označil osoby zúčastněné na řízení, neboť ze správního spisu nebylo možné konkrétní údaje těchto osob zjistit. Zástupce žalobce, ač výzvu převzal, nijak na ni nereagoval. Správní spis 10. Ze správního spisu předloženého žalovaným správním orgánem soud zjistil, že dne 28. 1. 2026 žalovaný zahájil správní řízení se žalobcem ve věci zrušení povolení k trvalému pobytu s odkazem na ust. § 77 odst. 1 písm. h) a písm. i) a § 77 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců, když si opatřil rozsudky, ze kterých je patrná žalobcem spáchaná trestná činnost i jednotlivá odsouzení.

11. K zahájení řízení se vyjádřil žalobce s tím, že navrhl provedení dokazování všemi jeho vydanými odsuzujícími rozsudky k posouzení společenské nebezpečnosti dříve páchané trestné činnosti. Současně navrhl provedení vlastního výslechu, aby se mohl vyjádřit k vlastní sebereflexi, kterou z uvedeného vyvodil a demonstroval i svůj náhled na trestnou činnost, a navrhl také provedení výslechu jeho matky.

12. Dne 18. 2. 2026 byl žalobce vyrozuměn o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Zástupce žalobce po nahlížení do spisu uvedl, že se vyjádří do 30 dnů, což ale neučinil. Dne 14. 4. vydal žalovaný nyní žalobou napadené rozhodnutí.

13. Za podstatné považoval zjištění, že byl žalobce 3krát pravomocně odsouzen za spáchání trestných činů. Jednalo se o tyto rozsudky: - Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 7. 5. 2021, sp. zn. 49 Tm 1/2021, kterým byl žalobce odsouzen pro spáchání trestného činu vydírání dle ust. § 175 odst. 1 trestního zákoníku a loupeže dle ust. § 173 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v délce 15 měsíců s podmíněným odkladem na 2 roky. - Obvodního soudu pro Prahu 1 z 2. 8. 2022, sp. zn. 47 Tm 1/2022, a to pro spáchání trestného činu těžkého ublížení na zdraví dle ust. § 145 odst. 1 trestního zákoníku ve stádiu pokusu a výtržnictví dle ust. § 358 odst. 1 trestního zákoníku. Odsouzen byl k trestu odnětí svobody v délce 20 měsíců s podmíněným odkladem na 3 roky, souhrnný trest společně s trestem z rozsudku OS Praha 7 sp. zn. 49 Tm1/2021. Dne 24. 6. 2025 byl trest přeměněn na nepodmíněný v délce 20 měsíců do věznice s ostrahou. - Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2024, sp. zn. 40 T 13/2024 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 4. 2025, sp. zn. 10 To 11/2025, a to pro spáchání trestného činu těžkého ublížení na zdraví dle § 145 odst. 1 a odst. 2 písm. g) trestního zákoníku, a to ve stádiu pokusu a ve formě spolupachatelství, a výtržnictví dle ust. § 358 odst. 1 a odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, ve formě spolupachatelství. Odsouzen byl k trestu odnětí svobody v délce 4 roky a 6 měsíců do věznice s ostrahou.

14. Žalovaný konstatoval, že se cizinec aktuálně nachází ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici Praha-Pankrác s plánovaným termínem propuštění dne 25. 5. 2030.

15. Z výše uvedeného přehledu žalobcovy trestné činnosti dovodil žalovaný, že cizinec opakovaně a dlouhodobě závažným způsobem narušuje a narušil veřejný pořádek, stupeň společenské nebezpečnosti je značně navýšen jak recidivou jednání cizince, tak způsobenými zraněními a taktéž tím, že neváhá použít zbraň proti poškozenému, v jeho případě nůž. Násilné trestné činnosti se dopouští opakovaně, od dalšího páchání trestné činnosti jej neodradí ani fakt, že je ve zkušební lhůtě z předchozího odsouzení. Cizinec nerespektuje zákony hostitelské země a není ani schopen podřídit se pravidlům chování v ČR. Je tak zcela jednoznačně splněna podmínka pro zrušení trvalého pobytu dle ust. § 77 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců, neboť bylo prokázáno, že se účastník svým jednáním opakovaně dopustil závažného narušení veřejného pořádku.

16. Zdůraznil také, že povolení k trvalému pobytu je nejvyšším možným cizineckým pobytovým statusem, a proto lze u cizince s takovýmto oprávněním předpokládat, že se plně začlení do české společnosti a osvojí si její pravidla. Zejména se od něj očekává respekt k normám, které chrání základní práva a hodnoty (např. život, zdraví a či majetek).

17. Vyjádření žalobce vyhodnotil žalovaný jako ryze účelové a formální. Odůvodnil, proč nepřistoupil k výslechu cizince a jeho matky. Zdůraznil, že žalobce neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, které by jimi měly být prokázány a ani neoznačil žádné důkazy na podporu svých tvrzení, ačkoli si sám k tomu stanovil lhůtu. Zabýval se i dopadem rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce, který neshledal nepřiměřený. Neshledal ani rozpor s čl. 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), a to za situace, kdy žalobce nijak nenamítal, že zrušení trvalého pobytu je v rozporu s tímto článkem. Závěrem pak odůvodnil stanovení lhůty k vycestování v délce 30 dnů, kterou považuje za dostatečnou a přiměřenou, a poučil žalobce o možnosti požádat o jiný speciální pobytový status v případě, že by z opodstatněných důvodů nemohl vycestovat. Posouzení věci soudem 18. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.).

19. Soud rozhodl bez jednání, jelikož ve věci lze rozhodnout jen na základě listinných důkazů, k nimž měli účastníci možnost se vyjádřit nebo které jsou jim známy. Žalovaný navíc s tímto postupem souhlasil a žalobce s ním neprojevil nesouhlas (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Důvodem pro nařízení jednání nebylo ani dokazování, neboť veškeré listiny potřebné pro rozhodnutí jsou obsaženy ve správním spisu, jímž se dokazování neprovádí (rozsudek NSS ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS).

20. Žaloba byla podána včas osobou k tomu oprávněnou.

21. Žaloba není důvodná.

22. Před věcným vypořádáním jednotlivých žalobních bodů soud připomíná, že „míra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod – byť i vyhovující – obecnější, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej. Není naprosto na místě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by funkci žalobcova advokáta“ (viz rozsudek rozšířeného senátu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, č. 2162/2011 Sb. NSS). V souladu s tímto právním názorem postupoval soud i v projednávané věci.

23. Z napadeného rozhodnutí je patrné, že žalovaný shledal celkem tři důvody pro zrušení trvalého pobytu žalobci, a to podle § 77 odst. 1 písm. h) a písm. i) a zároveň podle § 77 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců, přičemž ke zrušení trvalého pobytu plně postačí naplnění pouze jednoho z uvedených důvodů.

24. Podle § 77 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců ministerstvo zruší platnost povolení k trvalému pobytu, jestliže byl cizinec pravomocně odsouzen soudem České republiky za spáchání úmyslného trestného činu k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce přesahující 3 roky anebo byl cizinec opakovaně pravomocně odsouzen soudem České republiky za spáchání úmyslného trestného činu k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, 25. Podle § 77 odst. 1 písm. i) zákona o pobytu cizinců ministerstvo zruší platnost povolení k trvalému pobytu, jestliže byl cizinec v České republice ve 3 a více případech odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu, za podmínky, že od právní moci posledního odsouzení do zahájení řízení o zrušení povolení k trvalému pobytu neuplynula doba delší než 1 rok.

26. Ustanovení § 77 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců stanoví, že ministerstvo platnost povolení k trvalému pobytu dále zruší, jestliže cizinec opakovaně závažným způsobem naruší veřejný pořádek nebo práva a svobody druhých anebo je důvodné nebezpečí, že by mohl ohrozit bezpečnost státu, za podmínky, že toto rozhodnutí bude přiměřené z hlediska jeho zásahu do soukromého nebo rodinného života cizince.

27. Podle § 174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců správní orgán při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke státu jeho posledního trvalého bydliště. Účastník řízení je povinen v rámci řízení poskytnout ministerstvu veškeré relevantní informace potřebné k posouzení přiměřenosti vydaného rozhodnutí.

28. Mezi účastníky není sporu o to, že je splněna podmínka pro zrušení trvalého pobytu stanovená v § 77 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců tím, že žalobce byl soudem ČR pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Stejně tak je splněna i podmínka stanovená v § 77 odst. 1 písm. i) tohoto zákona, tedy že byl žalobce v České republice ve 3 a více případech odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu, za podmínky, že od právní moci posledního odsouzení do zahájení řízení o zrušení povolení k trvalému pobytu neuplynula doba delší než 1 rok. Žalobce nerozporoval ani splnění první podmínky pro zrušení trvalého pobytu uvedené v § 77 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců, tedy opakované a dlouhodobě závažné narušení veřejného pořádku ze strany žalobce.

29. Za této situace tak městský soud, vázán žalobními body, nemohl přezkoumat zákonnost úvah a závěrů žalovaného z hlediska naplnění předpokladů ve smyslu § 77 odst. 1 písm. h) a písm. i) a § 77 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Opačný postup by představoval vadu řízení před soudem (srov. k tomu rozsudek NSS ze dne 14. 2. 2008, č. j. 7 Afs 216/2006- 63). Uvedená východiska a mantinely je nutné respektovat i při nynějším přezkumu napadeného rozhodnutí.

30. Žalobce se v řádně a včas uplatněných žalobních bodech soustředil na to, že podle něho žalovaný nedostatečně zohlednil skutečnost, že se trestné činnosti dopouštěl jako mladistvý, a ani jeho současnou sebereflexi. Je přesvědčen, že žalovaný nezjistil skutečný stav věci, neboť bylo nutné žalobcovu trestní minulost poměřit se všemi polehčujícími okolnostmi, kdy hlavním argumentem ve prospěch žalobce je to, že dosáhl určité nápravy, o čemž svědčí pozitivní hodnocení ve věznici. Žalovanému vytýká, že neprovedl jeho vlastní výslech, při kterém jedině mohl prokázat svou nápravu a zmírnit obavy z vlastní nebezpečnosti pro společnost. Zdůraznil, že jeho trestná činnost nevedla k trvalému narušení zdraví nebo ohrožení života, je schopen své protiprávní jednání odčinit a jeho budoucí pobyt na svobodě není nebezpečný. Ačkoli připustil, že vykázal množství trestných činů, je podle něj napadené rozhodnutí nepřiměřeně přísné a porušuje požadavky ust. § 174a zákona o pobytu cizinců, neboť žalovaný nezjistil dostatečně skutečný stav věci a v řízení prováděl pouze důkazy pro něj přitěžující. Provedené řízení bylo proto neobjektivní a napadené rozhodnutí nesprávné.

31. Ačkoli to žalobce nenamítal, soud se z úřední povinnosti zabýval přezkoumatelností napadeného rozhodnutí, přičemž jeho nepřezkoumatelnost neshledal.

32. Pokud žalobce poukazoval na to, že napadené rozhodnutí není ve smyslu § 174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců přiměřené, zdůrazňuje soud, že ustanovení § 77 zákona o pobytu cizinců ukládá posuzovat přiměřenost napadeného rozhodnutí jen v případě odst. 2, nikoliv v případě odst.

1. Obecný test přiměřenosti tedy provedl již zákonodárce. V běžných případech a v obecné rovině lze totiž v případě § 77 odst. 1 zákona o pobytu cizinců předpokládat, že veřejný zájem bude převažovat nad zájmem cizince na nenarušení jeho soukromého a rodinného života. Takový přístup zákonodárce není ojedinělý a týká se řady ustanovení zákona o pobytu cizinců. Pro tyto případy NSS dovodil, že i přes absenci výslovného zákonného požadavku jsou správní orgány povinny s ohledem na mezinárodní závazky vyplývající z čl. 8 Úmluvy výjimečně posoudit přiměřenost zásahu do rodinného a soukromého života cizince, avšak k potenciální aktivaci uvedeného článku musí cizinec ve správním řízení vznést konkrétní námitku nepřiměřenosti zásahu do soukromého či rodinného života. Teprve pak se správní orgán s touto námitkou musí vypořádat (viz např. rozsudek NSS ze dne 12. 12. 2019, č. j. 10 Azs 310/2019-32, bod 13 a judikaturu tam citovanou, nebo rozsudek č. j. 10 Azs 256/2019-39, bod 15). Žalovaný ve shodě s citovanou judikaturou poukázal na to, že žalobce nijak nenamítal, že zrušení jeho trvalého pobytu je v rozporu s čl. 8 Úmluvy. Přesto se případným rozporem zrušení trvalého pobytu žalobce s tímto článkem na straně 11 zabýval, přičemž dospěl k závěru, že zrušení trvalého pobytu žalobci je zcela legitimní a v souladu s tímto článkem Úmluvy, neboť jsou splněny podmínky, za kterých lze do soukromého nebo rodinného života zasáhnout, a to z důvodu ochrany většinové společnosti před trestnou činností a z důvodu ochrany veřejného pořádku a rovněž i veřejného zdraví s ohledem na opakovanou násilnou trestnou činnost žalobce. Soud tedy uzavírá, že důvody pro zrušení žalobcova trvalého pobytu uvedené v ust. § 77 odst. 1 písm. h) i písm. i) zákona o pobytu cizinců byly naplněny a soud se tak se závěry žalovaného ztotožňuje. Tyto dva důvody jsou tedy dány a pro zrušení žalobcova trvalého pobytu na území ČR zcela postačí.

33. Vzhledem k tomu, že žalovaný uvedl jako třetí důvod pro zrušení trvalého pobytu i důvod uvedený v § 77 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců, přezkoumal soud k námitce žalobce i to, zda se žalovaný dostatečně zabýval splněním druhé podmínky stanovené v tomto ustanovení, tedy otázkou přiměřenosti dopadu napadeného rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce. Zde je nutné zdůraznit, že žalobce v žalobě důvody nepřiměřenosti dopadů napadeného rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života vymezil pouze velmi obecně, a není tak patrné, které důkazy, jež měly svědčit ve jeho prospěch, ani přes návrh žalobce žalovaný neprovedl. Soud není povinen za žalobce domýšlet jeho žalobní argumentaci, proto ve stejné rovině uvádí, že z napadeného rozhodnutí je patrné, že se žalovaný přiměřeností napadeného rozhodnutí velmi podrobně zabýval na stranách 6 až 10 napadeného rozhodnutí. S ohledem na absenci konkrétních žalobních námitek soud na precizní odůvodnění napadeného rozhodnutí také v obecné rovině odkazuje. Pokud žalobce konkrétně namítá, že je nutno poměřit „něco k něčemu“, je z napadeného rozhodnutí patrné, že žalovaný posoudil na jedné straně veřejný zájem daný zejména dodržováním platných zákonů, spáchanou trestnou činnost žalobce, počet odsouzení, závažnost protiprávního jednání, skutečnost, že cizinec má plánovaný termín propuštění ke dni 25. 5. 2030, i to, že závažnost a nebezpečnost trestné činnosti žalobce má výrazně stoupající tendenci a že se další násilné činnosti dopustil v době, kdy mu běžela zkušební doba předchozího odsouzení za násilnou trestnou činnost, což mimo jiné vedlo k přeměně trestu na trest nepodmíněný. Dále zohlednil i to, že žalobce v posledním případě zcela bezdůvodně 2x bodl poškozeného nožem, tedy že vyjma útoků použil i zbraň, přičemž jen shodou okolností na vůli žalobce nezávislých neskončily poslední 2 útoky daleko závažnějšími, či přímo fatálními následky pro poškozené. Žalovaný pak uvedl i řadu dalších skutečností, které zohlednil při poměřování „něco k něčemu“, na které soud plně odkazuje. Na druhé straně žalovaný zohlednil soukromý a rodinný život cizince a další okolnosti v jeho prospěch, jako je délka pobytu v ČR a další zjištěné skutečnosti k jeho osobě. Vycházel z toho, že žalobce je svobodný, bezdětný, na území ČR žije jeho rodina, avšak ani jeden z příslušníků rodiny nemá pobyt, který by byl na žalobce jakkoli navázán. Soud považuje za podstatné, že žalobce v podané žalobě sice namítal, že rozhodnutí je nepřiměřeně přísné, avšak nikoli proto, že má v ČR rodinu, ale proto, že žalovaný nepostupoval způsobem vedoucím ke zjištění skutečného stavu věci a dokazování neprováděl dle představ a požadavků žalobce. Tomu koresponduje i to, že žalobce na výzvu soudu po podání žaloby žádné možné osoby, které by mohly být rozhodnutím dotčeny na svých právech, neuvedl. Žalovaný nikterak nepopřel možný zásah do rodinných a soukromých vazeb, který si ale primárně způsobil žalobce sám, a to opakovanou trestnou činností a na to navázaným odsouzením a dlouholetým výkonem trestu odnětí svobody. Soud se tedy ztotožnil se závěrem žalovaného, že je nutné zásah považovat za přiměřený a plně odpovídající zjištěným skutečnostem, když je nutné připomenout, že zrušením trvalého pobytu nedojde k následnému zákazu pobytu žalobce na území a nebude mu tedy bráněno v návštěvách ČR, a navíc má žalobce možnost si pobyt v ČR legalizovat jiným způsobem, než je trvalý pobyt, který je nevyšším typem pobytového oprávnění, se kterým jsou ale spojena nejen práva cizince, ale také povinnosti.

34. Žalovaný se také velmi podrobně vypořádal s tvrzením žalobce o jeho sebereflexi, když žalobce v řízení před správním orgánem pouze navrhl provedení dokazování všemi jeho vydanými odsuzujícími rozsudky k posouzení společenské nebezpečnosti dříve páchané trestné činnosti, což žalovaný provedl, když všechny jeho odsuzující rozsudky jsou součástí správního spisu. Z napadeného rozhodnutí je patrné, že se všemi těmito rozsudky žalovaný podrobně zabýval, jednotlivé rozsudky a v nich uvedenou žalobcovu trestnou činnost podrobně rozebral, a na jejich základě pak učinil závěry, které vedly ke zrušení trvalého pobytu žalobce. Pokud žalobce v žalobě uvádí, že chtěl prokázat svou nápravu a zmírnění obav ze své nebezpečnosti pro společnost, a proto navrhoval provedení vlastního výslechu, který však žalovaný neprovedl, zdůrazňuje soud, že žalobce ke své sebereflexi a navrženému výslechu ve správním řízení pouze uvedl, že výslech navrhuje proto, „aby se mohl vyjádřit k vlastní sebereflexi, kterou z uvedeného vyvodil a demonstroval i svůj náhled na trestnou činnost“. Naproti tomu postavil žalovaný argumentaci, ve které uvedl důvody, pro které k provedení výslechu nepřistoupil. S ohledem na žalobcem páchanou opakovanou trestnou činnost žalovaný zcela v souladu se zjištěnými skutečnostmi uzavřel, že žalobce měl projevit svou sebereflexi a změnu svého chování již z prvního, případně druhého odsouzení, což se prokazatelně nestalo a důsledkem toho je, že se na dlouhou dobu nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, i to, že mu byl zrušen trvalý pobyt. Žalovaný zcela správně vyhodnotil okolnosti žalobcem páchané trestné činnosti, zvyšování závažnosti protiprávního jednání cizince v čase, a to i přes předchozí odsouzení trestními soudy, z čehož učinil jediný možný závěr, že se sebereflexe u žalobce nedostavila, a jeho tvrzení o sebereflexi proto vyhodnotil zcela správně jako účelové a provedení žalobcova výslechu jako nadbytečné. Pro úplnost soud uvádí, že žalobce, ač v žalobě tvrdil, že je ve věznici pozitivně kázeňsky hodnocen a bude usilovat o podmíněné propuštění z výkonu trestu, své tvrzení nijak nedoložil, a proto z něj nebylo možné učinit žádné závěry ve prospěch žalobce.

35. Dle soudu o žalobcově sebereflexi nesvědčí ani v žalobě uvedené tvrzení, ve kterém zlehčuje následky své trestné činnosti, která podle něj nevedla k trvalému narušení zdraví či ohrožení života. Z odsuzujících trestních rozsudků je ale zcela jednoznačně patrné, že se žalobce dopustil násilných trestných činů úmyslně, poranění způsobená jeho útoky byla pro poškozené zcela zásadními zásahy do jejich životů a zdraví, a k závažnějším život ohrožujícím změnám nedošlo pouze shodou okolností nezávislých na vůli žalobce.

36. Soud tak ve shodě se správními orgány nepopírá, že dojde k zásahu do žalobcova rodinného života, avšak s ohledem na opakovanou úmyslnou trestnou činnost nelze shledat dopad rozhodnutí správních orgánů do rodinného života žalobce a jeho rodinných příslušníků nepřiměřeným. Původcem případných neblahých dopadů této skutečnosti je totiž jen a pouze žalobce sám. Soud dodává, že napadené rozhodnutí nelze považovat za nepřiměřené i s přihlédnutím k tomu, že žalobce je v produktivním věku, nevykonává specifickou činnost, kterou by nemohl vykonávat v zemi původu, je zdráv a z ničeho nevyplývá, že by nebyl schopen se v zemi původu o sebe postarat, tedy samozřejmě až poté, co bude propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody.

37. Soud závěrem znovu zdůrazňuje, že žalovaný shledal celkem tři důvody pro zrušení trvalého pobytu žalobci, přičemž ke zrušení trvalého pobytu plně postačí naplnění pouze jednoho z uvedených důvodů. Soud ve shodě s žalovaným dospěl k závěru, že jsou naplněny všechny tři důvody pro zrušení trvalého pobytu žalobci. Závěr a náklady řízení 38. Z výše uvedených důvodů soud neshledal žalobu důvodnou a nezjistil ani žádnou vadu, k níž by byl povinen přihlédnout z úřední povinnosti, proto žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

39. O nákladech řízení účastníků soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť nebyl procesně úspěšný. Úspěšný žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval a ze soudního spisu neplyne, že by mu vznikly nějaké náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti. Soud proto ani žalovanému právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, a to v tolika vyhotoveních (podává-li se v listinné podobě), aby jedno zůstalo soudu a každý účastník dostal jeden stejnopis. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 23. července 2026 JUDr. Jitka Hroudová, v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje H. P.