39 Az 5/2026

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Hroudovou ve věci žalobce: D. U. O., narozený dne X státní příslušnost: Nigerijská federativní republika bytem X zastoupený JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou, ev. č. ČAK 3683, sídlem Karlovo náměstí 18, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 4. 2026, č. j. OAM-881/ZA-ZA11-K03-2025 takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhá přezkoumání v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“). Žalobní body 2. Žalobce v žalobě nejprve shrnul důvody, které ho vedou k žádosti o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Uvedl, že na území ČR pobývá již od roku 2010, kdy se oženil s občankou ČR. Toto manželství však bylo rozvedeno a žalobce navázal další vztah s občankou SR, na jehož základě mu zde bylo v roce 2021 uděleno povolení k trvalému pobytu. To mu však posléze bylo zrušeno, neboť byl roku 2024 pravomocně odsouzen pro spáchání trestného činu. Požádal tedy o udělení mezinárodní ochrany, a to z důvodu svých obav o život v důsledku neléčení autoimunitního onemocnění myasthenia gravis (dále jen „myasthenia“).

3. Žalobce zejména namítal, že napadené rozhodnutí trpí vadou nepřezkoumatelnosti. Poukázal na skutečnost, že dostupnost léčby myasthenia v Nigérii je velmi omezená, a to kvůli strukturálním, ale i finančním překážkám. Následně shrnul kritéria, která tuto obtížnou dostupnost léčby zapříčiňují.

4. Odkázal také na § 14 zákona o azylu, jež představuje kombinaci neurčitého právního pojmu a správního uvážení. Dle žalobce žalovaný nedostál své povinnosti a neposoudil jeho případ nestranně a v kontextu jím uvedených důkazů. Opomněl posoudit zdravotní stav a léčbu žalobce v ČR in concreto. Trvalý přesun žalobce do země původu neznamená pouze zhoršení jeho zdravotního stavu, ale i možnost ohrožení na životě, neboť myasthenia tyto následky může mít. Dle žalobce by měl žalovaný tyto obavy žalobce vyvrátit a obstarat si další konkrétní posouzení zdravotního stavu žalobce a taktéž i podklady týkající se dopadů nedostupnosti adekvátní léčby v Nigérii.

5. Žalobce dále poukázal na judikaturu Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) týkající se zranitelných osob, konkrétně na věc Jawo. V něm SDEU vyslovil názor, že nelze vyloučit možnost, že žadatel o mezinárodní ochranu prokáže existenci výjimečných okolností, ze kterých vyplyne, že by se kvůli své zvláštní zranitelnosti a nezávisle na své osobní vůli a osobní volbě po přiznání mezinárodní ochrany ocitl v silné materiální deprivaci. Dle žalobce v tomto případě tyto výjimečné okolnosti existují a žalobce je jako zranitelná osoba vystaven rizikům, která však žalovaný nezvládl přezkoumatelným způsobem vyvrátit. Žalobce je přesvědčen, že postup žalovaného je v rozporu s právem EU i mezinárodním právem.

6. Žalobce dále odkázal na článek 10 Ústavy ČR, tedy na přímou aplikaci článků 2 a 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „EÚLP“), které je nutno vykládat v souladu se zásadou non-refoulement, což plyne i z rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 14. 4. 2022, č. j. 5 Azs 89/2022-24. Tuto zásadu je dle žalobce nutno respektovat jak v jejím „evropském“ pojetí (vycházejícím z judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) opřeném o článek 3 EÚLP), tak i v pojetí článku 33 odst. 1 Úmluvy o právním postavení uprchlíků.

7. Dle názoru žalobce však žalovaný vyložil zásadu nenavrácení restriktivně pouze ve vztahu k hrozbě porušení článku 3 EÚLP, a to v neprospěch žalobce. Článek 4 odst. 2 a 3 směrnice 2008/115/ES však stanoví, že členské státy EU mohou použít unijní regulaci z oblasti azylu jen pokud jdou ve prospěch cizince, na kterého tato regulace dopadá. ESLP pracuje se zásadou nenavrácení šířeji vůči možným porušením práva na život jako celku, jež plyne z článku 2 EÚLP.

8. Žalobce v této souvislosti odkázal na rozsudek NSS ze dne 31. 1. 2020, č. j. 5 Azs 105/2018- 46, kde NSS konstatoval, že důkazní břemeno ohledně toho, zda jsou splněny veškeré podmínky pro využití vnitrostátní ochrany, respektive „alternativy vnitřního útěku“ nese plně správní orgán, jenž je povinen pro posouzení této otázky shromáždit dostatečně přesné a aktuální informace o zemi původu a řádně je vyhodnotit. NSS ve svém rozsudku ze dne 24. 1. 2008, č. j. 4 Azs 99/2007, uvedl, že při posuzování využitelnosti vnitřní ochrany je nezbytné zhodnotit především reálnost (faktickou i právní), přiměřenost, rozumnost a smysluplnost tohoto řešení.

9. V neposlední řadě pak žalobce namítal porušení článku 8 EÚLP, tedy práva na rodinný a soukromý život.

10. V této věci by se žalovaný měl zabývat dostupností vnitřní ochrany, celkovými poměry panujícími v zemi původu žalobce, osobními poměry žalobce (pohlaví, etnická příslušnost, rodinné vazby, zdravotní stav, věk a ekonomická situace), účinností vnitřní ochrany a postavením žalobce po přesunu z hlediska zajištění základních lidských práv v místě vnitřní ochrany. Z rozsudku NSS ze dne 28. 7. 2009, č. j. 5 Azs 40/2009-74, plyne, že při posuzování možnosti vnitřní ochrany je nutné posoudit čtyři kritéria: zda je jiná část země pro žadatele dostupná, zda je přesun do jiné části země účinným řešením proti pronásledování či vážné újmě v původní oblasti, zda žadateli nehrozí navrácení do původní oblasti a zda ochrana v jiné části země splňuje minimální standard ochrany lidských práv.

11. Žalobce navrhl napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení. Vyjádření žalovaného 12. Žalovaný trval na správnosti napadeného rozhodnutí, neboť zjistil skutečný stav věci, případ posuzoval ve všech souvislostech a vycházel z podkladů s objektivními informacemi. Své právní závěry podrobně odůvodnil. Napadené rozhodnutí tak považuje za zákonné, přezkoumatelné a vydané v souladu s judikaturou NSS, SDEU i ESLP.

13. Ohledně žalobcem namítaného porušení zásady materiální pravdy žalovaný shrnul, že se žalobcem provedl podrobný pohovor, kde měl žalobce možnost předestřít všechny relevantní okolnosti svého azylového příběhu. Svá tvrzení žalobce nadto ještě několikrát doplnil písemnými podáními, zdravotnickou dokumentací, odbornými lékařskými zprávami i dalšími materiály týkajícími se dostupnosti neurologické péče v Nigérii. Veškerými těmito podklady se žalovaný zabýval a řádně je vyhodnotil. Opatřil si též vlastní podklady o situaci v zemi původu žalobce, včetně speciální informace týkající se dostupnosti neurologické péče a léčivého přípravku Prednison ve státě Delta, odkud žalobce pochází. K tomu zdůraznil, že se žalobce dne 31. 3. 2026 podle § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu seznámil se všemi podklady rozhodnutí, přičemž se k nim ve stanovené lhůtě vyjádřil, což žalovaný reflektoval v napadeném rozhodnutí. Žalovaný tedy věnoval dostatečnou pozornost individuálním aspektům tohoto případu a rozhodl s plnou znalostí argumentace žalobce.

14. Stran namítané nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaný uvedl, že napadené rozhodnutí obsahuje samostatné hodnocení podmínek pro udělení azylu podle § 12, § 13 a § 14a zákona o azylu. V každé z těchto částí napadeného rozhodnutí žalovaný vysvětlil, z jakých skutkových zjištění vycházel, které důkazy považoval za rozhodující a proč dospěl k závěru, že žalobci nemá být udělena mezinárodní ochrana v žádné její formě. Dle názoru žalovaného žalobce nenamítal absenci odůvodnění rozhodnutí, nýbrž nesouhlasil s právními závěry žalovaného. To však nečiní dané rozhodnutí nepřezkoumatelným.

15. Co se týče neudělení mezinárodní ochrany dle § 12 zákona o azylu, žalovaný podotkl, že žalobce v průběhu řízení o udělení mezinárodní ochrany neuvedl žádnou skutečnost, ze které by plynulo, že byl v zemi původu pronásledován z některého z azylově relevantních důvodů vymezených v § 12 zákona o azylu. Takovým důvodem není zdravotní stav žalobce ani horší dostupnost zdravotní péče v Nigérii. Žalovaný dále poukázal na skutečnost, že žalobce po svém odjezdu z Nigérie tuto zemi opakovaně navštívil, přičemž uvedl, že při žádné z návštěv nečelil žádným problémům. To dle názoru žalovaného výrazně oslabuje tvrzení žalobce o nemožnosti návratu do Nigérie.

16. K námitce žalobce, že žalovaný nevěnoval dostatečnou pozornost jeho zdravotnímu stavu žalovaný uvedl, že ze správního spisu je zřejmé, že zdravotní stav žalobce byl stěžejní otázkou řízení o udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný stav nijak nerozporoval a zohlednil veškeré materiály, které se ho týkaly. Zdravotní stav žalobce byl tedy individuálně posouzen. Samotná existence onemocnění žalobce však nebyla předmětem právního posouzení. Tím byla otázka, zda zdravotní stav žalobce ve spojení s podmínkami v Nigérii dosahuje intenzity vážné újmy dle § 14a zákona o azylu.

17. Dle názoru žalobce žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav ve vztahu k dostupnosti léčby jeho onemocnění v Nigérii, nesprávně vyhodnotil jím předložené důkazy, nezohlednil jeho postavení zranitelné osoby a při výkladu § 14a zákona o azylu nerespektoval standard ochrany plynoucí z článku 3 EÚLP. Jak již bylo řečeno výše, žalovaný nijak nerozporoval zdravotní stav žalobce. Ohledně možnosti vzniku nelidského či ponižujícího zacházení v souvislosti se zdravotním stavem žalobce žalovaný odkázal na judikaturu ESLP, konkrétně na rozhodnutí velkého senátu Paposhvili proti Belgii ze dne 13. 12. 2016, č. 41738/10. ESLP v tomto rozsudku rozšířil působnost článku 3 EÚLP na případy vážně nemocných osob, zdůraznil však, že se jedná o vážné situace. Porušení článku 3 EÚLP přichází v úvahu pouze tehdy, pokud existují závažné důvody domnívat se, že navrácení osoby povede v důsledku nedostupnosti odpovídající léčby či přístupu k ní k rychlému, významnému a nevratnému zhoršení zdravotního stavu, který způsobí intenzivní utrpení či podstatné zkrácení délky života. K této problematice se ESLP vyjádřil i v rozhodnutí velkého senátu ve věci Savran proti Dánsku ze dne 7. 12. 2021. Z tohoto rozhodnutí plyne, že kvalitnější zdravotní péče či příznivější sociální podmínky nepředstavují důvod pro setrvání cizince v hostitelské zemi, rozhodující je existence konkrétních a podložených důvodů, které nasvědčují existenci rizika nelidského zacházení v případě návratu cizince do země původu. Stejný přístup zastává i SDEU, jenž v rozsudku ve věci C-542/13 M´Bodj uvedl, že samotná potřeba zdravotní péče nebo skutečnost, že léčba v zemi původu nedosahuje úrovně léčby v členském státu EU, nezakládá nárok na udělení doplňkové ochrany. Tuto judikaturu reflektoval ve svých rozhodnutích i NSS. Žalovaný požadavky vyplývající z výše zmíněné judikatury splnil. Jak již bylo popsáno výše, žalovaný si opatřil specializovanou informaci o zemi původu zaměřenou na léčbu myasthenia a její dostupnosti v Nigerii. Z těchto podkladů vyplynulo, že neurologická péče je v Nigérii poskytována zejména ve fakultních nemocnicích a dalších specializovaných zařízeních ve větších městech a léčivé přípravky odpovídající medikaci žalobce jsou v Nigérii dostupné. Žalovaný dále zjistil, že je neurologická péče dostupná i ve státě Edo, který sousedí se státem Delta, z něhož žalobce pochází. Odpovídající léčba je tedy v Nigérii pro žalobce objektivně dostupná a žalovanému nejsou známy žádné důvody pro její odepření plynoucí z osobních poměrů žalobce. K tomu podotkl, že finanční náročnost zdravotní péče sama o sobě nepředstavuje okolnost zakládající existenci vážné újmy dle § 14a zákona o azylu. Zároveň neshledal v tomto případě žádné mimořádné okolnosti případu, které by dosahovaly intenzity, jež je zakázaná článkem 3 EÚLP. Lékařské zprávy doložené žalobcem neprokázaly existenci podmínek předpokládaných judikaturou ESLP. Návrat žalobce do Nigérie tak nezakládá skutečné riziko vážné újmy podle § 14a zákona o azylu.

18. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl. Obsah správního spisu 19. Dne 6. 8. 2025 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany. Dne 12. 8. 2025 poskytl údaje k žádosti o mezinárodní ochranu a uvedl, že je národnosti Iko a nigerijské státní příslušnosti. Dále sdělil, že vyznává křesťanství, není politicky aktivní, je rozvedený a bezdětný. Z Nigérie odletěl v září 2023. Žalobce stran svého zdravotního stavu uvedl, se léčí s onemocněním myasthenia gravis, a to asi čtyři roky. Je proto v péči odborníka. V minulosti mu byl udělen trvalý pobyt na území ČR, o toto povolení však přišel, neboť byl odsouzen za prodej pervitinu k trestu odnětí svobody na dva roky. Jako důvod pro podání žádosti o mezinárodní ochranu v ČR uvedl svůj zdravotní stav, protože v Nigérii by se nemohl léčit. V ČR je lepší léčba. Jiné důvody neuvedl.

20. Dne 12. 8. 2025 byl proveden pohovor k žádosti o udělení mezinárodní ochrany, v jehož rámci žalobce uvedl, že do ČR přijel v roce 2010 z rodinných důvodů. Měl zde manželku, s tou se ale rozvedl, a to v roce 2012 či 2013. V roce 2015 obdržel v ČR trvalý pobyt na dobu pěti let, v roce 2021 následně dostal pobyt trvalý. Ten mu byl kvůli výše popsanému odsouzení za trestný čin zrušen. Žalobce tedy požádal o mezinárodní ochranu, neboť nechtěl žít v ČR nelegálně. Během svého pobytu v ČR Nigérii navštívil třikrát, a to v letech 2016, 2021 a 2023. Poprvé jel za kamarádem na oslavu narozenin jeho rodičů, podruhé, v roce 2021, se mu začal zhoršovat zrak, a tak usoudil, že je to prostředím a odjel do Nigérie. Tam však onemocněl a po dvou týdnech se vrátil zpět. V roce 2023 tam jel na dovolenou, strávil tam dva měsíce. Během svých návštěv neměl žádné problémy, ale necítil se tam tak svobodně a bezpečně jako v ČR. V Nigérii má tři sestry a bratra. Žijí jak ve státě Delta, tak v Lagosu.

21. Co se jeho zdravotního stavu týče, ten se v současné době zhoršil. V roce 2021 mu bylo diagnostikováno onemocnění Myasthenia gravis. Jedná se o autoimunitní onemocnění. Byla mu stanovena léčba a bere léky. Po propuštění z vězení neměl přístup k lékům, proto se rozhodl požádat o mezinárodní ochranu, neboť tak dostal zdravotní pojištění. U žalobce se tato nemoc projevuje zhoršením zraku, přičemž došlo k oslabení svalů na víčku, které se mu zavírá. Špatně se mu též dýchá a cítí slabost po celém těle. Poslední měsíc nebere léky a jeho stav se tak zhoršuje. Užívá celou řadu léků, mimo to mu byly doporučeny masáže a cvičení pro posílení svalů. K lékaři nejprve docházel jednou za tři měsíce, pak jednou za půl roku a nyní jednou ročně. Chodí k neurologovi, jiné specialisty nenavštěvuje. Během pobytu ve vězení se jeho stav zhoršil. Jeho diagnóza ho ovlivňuje i v běžném životě, neboť pracuje jako řidič taxi a když se jeho stav zhorší, nemůže pracovat. Když pracuje usilovně, je z toho unavený a musí si pak vzít následující den volno. Zpravidla si den volna bere po týdnu práce. V osobním životě ho to neomezuje. Stran možností léčby v Nigérii uvedl, že tam vyrůstal a ví, že zdravotnictví je tam na horší úrovni než v ČR. Doložil srovnání mezi léčbou v ČR a v Nigérii. Ve vlasti neměl žádné problémy se státními orgány. Nečelil ani pronásledování z důvodů obsažených v § 12 zákona o azylu. Aktuálně žije se svou slovenskou přítelkyní v Praze. Uvedl, že návrat do vlasti by pro něj znamenal ortel smrti.

22. Dne 18. 8. 2025 žalobce doložil další písemnosti, převážně lékařské zprávy ohledně svého onemocnění a léčby, datující se k únoru 2020. Součástí doložených písemností je i žalobcův osobní popis léčení nemoci, včetně popisu nemoci samé a jejích příznaků, a také porovnání péče v ČR a v Nigérii.

23. Dne 8. 9. 2025 žalovaný obdržel od žalobce písemné vyjádření, kterým tento doplnil svoji výpověď a přiložil lékařskou zprávu ze dne 22. 8. 2025.

24. Dne 19. 2. 2026 žalobce zaslal žalovanému další písemné doplnění včetně lékařské zprávy ze dne 13. 2. 2026.

25. Žalovaný do správního spisu jako podklad pro rozhodnutí založil Informaci OAMP – Nigérie – Dostupnost neurologické péče a léku Prednison ve státě Delta, ze dne 2. 3. 2026 (dále jen „Informace OAMP o dostupnosti péče a léčiv“), Zprávy MZV USA o dodržování lidských práv za rok 2024, ze dne 12. 8. 2025 (dále jen „Zpráva MZV USA“), dále Informaci MZV ČR, č. j. 125752-6/2025-MZV/LPTP ze dne 9. 9. 2025: Situace neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti, Návrat do vlasti po dlouhodobém pobytu v zahraničí (aktualizace Informace MZV ČR, č. j. 120773-6/2024-MZV/LPTP ze dne 9. 9. 2024), Informaci OAMP: Boko Haram, ze dne 21. 3. 2025 a Informaci OAMP: Bezpečnostní a politická situace v zemi, z února 2026.

26. Žalobce se dne 31. 3. 2026 dostavil k seznámení se s podklady ve správním spise, přičemž si pořídil jejich kopie svým mobilním telefonem a předložil fotografie, kde je se svou přítelkyní zachycen při léčbě. Dne 8. 4. 2026 pak žalovaný obdržel jeho vyjádření k podkladům pro rozhodnutí. K dostupnosti léku Prednison žalobce uvedl, že je tento v Nigérii sice dostupný na více místech, tato jsou však velmi vzdálena od jeho bydliště, což vzhledem k absenci automobilu představuje velkou překážku. Pravidelný přísun léků je však podmínkou účinnosti léčby. Stran dostupnosti neurologické péče podotkl, že v praxi je nemožné se k ní bez konexí či úplatků dostat. V Nigérii neexistuje systém zdravotního pojištění jako v ČR. Hradit si léčbu je tak pro většinu obyvatel naprosto nemožné, přičemž je tam velká nezaměstnanost. Dle žalobce je osoba navracející se ze zahraničí považována za bohatou, což však není jeho případ. Nemá ani žádné konexe, k potřebné péči by se tedy v Nigérii nedostal a došlo by k zásadnímu zhoršení jeho zdravotního stavu.

27. Žalovaný dne 30. 4. 2026 vydal napadené rozhodnutí, kterým žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona o azylu neudělil.

28. V napadeném rozhodnutí žalovaný shrnul, že žalobce ve vlasti nevykonával žádnou politickou činnost a nebyl ani členem žádné politické strany či hnutí. Žalovaný dále argumentoval skutečností, že žalobce neměl žádné problémy politického charakteru s nigerijskými státními orgány či bezpečnostními složkami. Důvody pro udělení azylu ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu proto neshledal. K § 12 písm. b) zákona o azylu žalovaný argumentoval, že žalobce neuvedl nic, co by nasvědčovalo tomu, že je pronásledován z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo zastávání určitých politických názorů. Důvody pro udělení azylu ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu proto také neshledal. Žalovaný dále zvážil i okolnosti podstatné pro udělení mezinárodní ochrany podle ustanovení § 13, důvod pro její udělení podle tohoto ustanovení však rovněž neshledal. Co se týče doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu, žalovaný argumentoval následovně. Neshledal, že by žalobci hrozila v případě návratu do vlasti vážná újma formou trestu smrti či popravy. Stran hrozby nebezpečí mučení či ponižujícího zacházení a trestání vycházel žalovaný z relevantní judikatury ESLP. Neshledal však, že by zdravotní stav žalobce, respektive úroveň zdravotnictví v Nigérii, odůvodňoval udělení doplňkové ochrany dle § 14a zákona o azylu. Reálné nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a zákona o azylu musí dle judikatury ESLP dosáhnout velmi vysoké úrovně intenzity. Tomu v případě žalobce nic nenasvědčuje, neboť jeho léčba má „udržovací“ povahu, jež spočívá v užívání jediného léku v kombinaci s kontrolou u specialisty několikrát do roka. Ze shromážděných podkladů plyne, že ve státě posledního žalobcova pobytu není neurolog k dispozici, v sousedním státě Edo, ve městě Benin City však ordinuje. Je tak vzdálen asi 130 km, přičemž žalovaný má za to, že tato vzdálenost nepředstavuje (v poměrech rozlehlé Nigérie) nepřekonatelnou překážku, a to i s přihlédnutím ke skutečnosti, že kontrolu absolvuje celkem čtyřikrát ročně. Argument žalobce ohledně toho, že nedisponuje automobilem, žalovaný nepovažoval za relevantní a poukázal na alternativní řešení pomocí hromadné dopravy, taxi atd. Dále podotkl, že nelze vyloučit konzultaci zdravotního stavu prostřednictvím telefonu či sociálních sítí. Ohledně dostupnosti léku Prednison v Nigérii žalovaný uvedl, že ze shromážděných podkladů plyne jeho dostupnost v několika městech. K námitkám žalobce ohledně vzdálenosti těchto míst žalovaný sdělil, že je třeba vzít v úvahu rozlehlost Nigérie a také možnost nákupu většího množství léku či jeho zaslání. Dodal, že je mu z úřední činnosti známo, že vydávání léků na předpis v Nigérii nepodléhá tak striktním pravidlům jako v ČR a je tedy pouze na prodejci, zda lék prodá a v jakém množství. Žalovaný má za to, že tyto informace ukazují, že léčba a léky jsou ve výše popsaných místech dlouhodobě garantovány. Neznamená to tedy, že by byly pouze tam k dispozici. Co se týče tvrzení žalobce, že bez konexí (které postrádá) či zaplacení úplatku nebude mít ke specialistovi reálně přístup, žalovaný konstatoval, že žádné takové skutečnosti z podkladů neplynou. Vzhledem k tomu, že toto své tvrzení žalobce nijak nedoložil, nemohl ho žalovaný považovat za prokázané. Dále uvedl, že žalobce v ČR pracuje, je po něm tedy možné požadovat, aby si prostředky potřebné k životu a léčbě zajistil i v zemi původu. Dle shromážděných podkladů má léčbu žalobcova onemocnění zajišťovat univerzitní nemocnice, tedy státní zařízení, u kterého lze předpokládat alespoň základní snahu o udržení péče o běžné občany. Žalovaný také podotkl, že ani v ČR nemá každý pacient přístup k jím vybranému pracovišti, či přímo lékaři, i dostupnost některých léků může být omezena. K žalobcem poukazované nutnosti hrazení léčby z důvodu absence jeho účasti v systému zdravotního pojištění v zemi původu, žalovaný uvedl, že ani v ČR není léčba ani léky zadarmo. Za osobu žalobce hradí povinné odvody do systému veřejného zdravotnictví stát. Léčba ani léky tedy nejsou v Nigérii zcela nedostupné, nejedná se ani o zdravotní stav, který by po příletu vyžadoval okamžitou lékařskou péči. Žalobce se může po návratu do Nigérie usadit v místě, které si sám vybere, může si tedy vybrat místo, kde je k dispozici neurologická péče. Žalovaný zvážil i otázku, zda žalobce v případě návratu do Nigérie nemůže být vážně ohrožen na životě nebo důstojnosti jako oběť mezinárodního či vnitřního ozbrojeného konfliktu. Ze shromážděných podkladů dle žalovaného neplyne, že by v Nigérii probíhal konflikt, který by bylo možné označit za mezinárodní či vnitřní ozbrojený. Aktivity teroristické organizace Boko Haram se omezují pouze na severní státy, nepůsobí v místě a státu, kde žalobce pobýval. Dospěl také k závěru, že v zemi neprobíhá žádný ozbrojený konflikt a bezpečnostní situace je stabilní. Ani doplňková ochrana podle § 14a zákona o azylu proto nebyla žalobci udělena. Posouzení věci Městským soudem v Praze 29. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu řádně a včas uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán [§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku, a to vzhledem k článku 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (procedurální směrnice), který se navzdory derogaci procedurální směrnice použije i na řízení o žádostech o mezinárodní ochranu podaných přede dnem 12. 6. 2026 na základě článku 79 odst. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1348 ze dne 14. května 2024 o zavedení společného řízení o mezinárodní ochraně v Unii a o zrušení směrnice 2013/32/EU (procedurální nařízení).

30. Žaloba byla podána včas osobou k tomu oprávněnou.

31. Žaloba není důvodná.

32. Soud v dané věci rozhodl bez jednání, jelikož účastníci řízení s takovýmto postupem nevyjádřili nesouhlas (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Důvodem pro nařízení jednání nebylo ani dokazování, neboť veškeré listiny potřebné pro rozhodnutí jsou obsaženy ve správním spisu, jímž se dokazování neprovádí (rozsudek NSS ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS).

33. Městský soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, neboť vlastní přezkum rozhodnutí je možný pouze za předpokladu, že napadené rozhodnutí splňuje kritéria přezkoumatelnosti. Musí se jednat o rozhodnutí srozumitelné a opřené o dostatek relevantních důvodů (srov. rozsudky NSS ze dne 17. 1 2013, č. j. 1 Afs 92/2012-45, či ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 As 337/2016-64).

34. Dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí.

35. Dle ustálené judikatury jsou nepřezkoumatelnými pro nedostatek důvodů rozhodnutí, není-li zřejmé, z jakých podkladů rozhodnutí činil a jakými úvahami se při hodnocení těchto podkladů správní orgán řídil (rozsudek NSS ze dne 28. 8. 2007, č. j. 6 Ads 87/2006-36). Z rozsudku NSS ze dne 22. 1. 2004, č. j. 4 Azs 55/2003-51 je dále zřejmé, že nepřezkoumatelnost je také dána, jestliže správní orgán v rozhodnutí neuvede podklady rozhodnutí, z nichž dovodil své závěry, případně jestliže nevypořádal rozpory mezi zjištěnými podklady, tj. nevysvětlil proč upřednostnil podklady svědčící o určitém skutkovém závěru oproti jinému (rozsudek NSS ze dne 11. 8. 2004, č. j. 5 A 48/2001-47).

36. Městský soud neshledal, že by napadené rozhodnutí trpělo takovými vadami, pro něž by jej nebylo možné přezkoumat. Z napadeného rozhodnutí je patrné, že žalovaný své závěry podložil přezkoumatelnými úvahami vycházejícími ze všech podstatných individuálních okolností daného případu. Stran neudělení mezinárodní ochrany dle § 12 zákona o azylu z rozhodnutí žalovaného plyne, že žalobce v průběhu řízení o udělení mezinárodní ochrany netvrdil, že by byl pronásledován z důvodů, které jsou v tomto ustanovení zákona o azylu uvedeny. Jediným důvodem pro udělení mezinárodní ochrany byl dle jeho tvrzení jeho zdravotní stav. K posouzení důvodnosti udělení doplňkové ochrany dle § 14a zákona o azylu soud uvádí, že žalovaný vyloučil vážné ohrožení žalobce na životě nebo důstojnosti z důvodu mezinárodního či vnitřního ozbrojeného konfliktu. Vyloučil i možnost, že by žalobce z azylově relevantních důvodů čelil v zemi původu trestu smrti nebo popravě či mučení nebo nelidskému a ponižující zacházení či trestání. Námitku nepřezkoumatelnosti rozhodnutí proto soud důvodnou neshledal.

37. Protože soud neshledal rozhodnutí nepřezkoumatelným, přistoupil k jeho věcnému přezkumu.

38. Vzhledem k tomu, že žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu dne 6. 8. 2025 a údaje k této žádosti poskytl přede dnem 12. 6. 2026, rozhodoval soud v souladu s čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice, čl. 79 odst. 3 procedurálního nařízení a přechodnými ustanoveními zákona o azylu podle znění zákona o azylu účinného přede dnem 12. 6. 2026. Soud při rozhodování vycházel z následujících ustanovení tohoto zákona, ve znění účinném do 11. 6. 2026:

39. Podle § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „s. ř.“) „nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2.“ 40. Podle § 12 písm. a) zákona o azylu „se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod” 41. Podle § 12 písm. b) zákona o azylu „se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.“ 42. Podle § 14a odst. 1 zákona o azylu „se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.“ 43. Podle ust. § 14a odst. 2 zákona o azylu „se za vážnou újmu podle tohoto zákona považuje a) trest smrti nebo poprava, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, nebo c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu.“ 44. Podle § 23c zákona o azylu „podkladem pro vydání rozhodnutí mohou být zejména a) žádost o udělení mezinárodní ochrany a údaje k jejímu doplnění, b) protokol o pohovoru, c) přesné a aktuální informace z různých zdrojů o státu, jehož je žadatel o udělení mezinárodní ochrany státním občanem, nebo v případě osoby bez státního občanství o státu jejího posledního trvalého bydliště.“ 45. Podle přechodného ustanovení ve čl. II bodu 1 zákona č. 314/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen „zákon č. 314/2025 Sb.“), „v řízeních podle zákona č. 325/1999 Sb. zahájených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona provádí Ministerstvo vnitra jednotlivé úkony podle ustanovení upravujících vedení řízení uvedených v zákoně č. 325/1999 Sb., ve znění účinném ke dni provádění příslušného úkonu.“ 46. Podle přechodného ustanovení ve čl. II bodu 9 zákona č. 314/2025 Sb., „v řízeních podle bodu 1 nelze ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona udělit národní humanitární azyl.“ 47. Předně se soud zabýval námitkou nedostatečně zjištěného skutkového stavu žalovaným. Dle názoru soudu byl v průběhu řízení shromážděn potřebný spisový materiál. Zákon o azylu v § 23c uvádí demonstrativní výčet podkladů, jichž lze pro rozhodnutí o mezinárodní ochraně použít. Žalovaný opřel závěry napadeného rozhodnutí o žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany, protokol zachycující pohovor s žalobcem, a také o výše zmiňované zprávy, které obsahují informace o státu původu žalobce, tedy Nigérie, a to i stran dostupnosti neurologické péče. Podle ustálené judikatury musí být informace o zemi původu, které si správní orgán obstará za účelem zjištění reálií v zemi původu při hodnocení důvodnosti obav z pronásledování, v maximální možné míře (1) relevantní, (2) důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů, a (4) transparentní a dohledatelné (rozsudek NSS ze dne 31. 7. 2008, č. j. 5 Azs 55/2008-71). Z hlediska relevance lze zmínit, že se zprávy věnují otázkám a tématům, které korespondují s azylovými důvody žalobce. K důvěryhodnosti a vyváženosti informací lze uvést, že zprávy čerpají z poznatků Amnesty International, EUAA, MZV ČR, MZV USA, OSN a jiných zahraničních zdrojů. Uvedené zdroje soudu nezavdávaly příčinu pochybovat o důvěryhodnosti prezentovaných informací. Rozličnost uvedených zdrojů byla ku prospěchu jejich vyváženosti. Materiály hovořily o negativních i pozitivních aspektech dotčené problematiky. Poznatky, které zprávy přinesly, lze ověřit i z nezávislých zdrojů, byly tedy transparentní a dohledatelné. Podklady pocházejí z let 2025 a 2026, přičemž soudu není známo, že by v Nigérii docházelo k relevantním změnám (a žalobce to též netvrdil). Dle soudu jsou tak tyto podklady rovněž aktuální.

48. Soud dále podotýká, že žalobce využil svého práva dle § 36 odst. 3 s. ř. a dokonce opakovaně se vyjádřil ke shromážděným materiálům. Žalovanému v rámci těchto vyjádření poskytl velmi konkrétní informace týkající se svého zdravotního stavu a léčby na území ČR. Žalovaný vzal tyto dokumenty v potaz, přičemž soud zdůrazňuje, že vážnost zdravotního stavu žalobce žalovaný nijak nerozporoval. Bylo by tedy nadbytečné, aby soud zavázal žalovaného k opatření si dalšího posouzení zdravotního stavu žalobce. Stran nutnosti opatřit podklady popisující dopady nedostupnosti adekvátní léčby v Nigérii soud konstatuje, že informace o dopadech neléčení myasthenia a dopadech nedostupnosti adekvátní léčby předložil žalobce již v průběhu řízení o udělení mezinárodní ochrany. Dopady neléčení této nemoci se nebudou lišit, ať k nim bude docházet v ČR či v Nigérii. Samotné otázce zdravotního stavu žalobce se soud věnuje v tomto rozsudku níže. Soud tak považuje závěr žalobce, že žalovaný v napadeném rozhodnutí posoudil zdravotní stav žalobce na základě obecných informací, za nesprávný. Žalovaný dle soudu zjistil skutkový stav (tedy mimo jiné i poměry panující v zemi původu a osobní poměry žalobce) v dostatečném rozsahu a jím shromážděné podklady splňují výše uvedené požadavky dané ustálenou judikaturou NSS. Námitku proto důvodnou neshledal.

49. Stran námitky, že žalobce je jako zranitelná osoba vystaven rizikům, která však žalovaný nezvládl přezkoumatelným způsobem vyvrátit, soud konstatuje, že z žalobcem uvedeného rozsudku SDEU ve věci Jawo plyne nutnost prokázání výjimečných okolností, ze kterých lze vyvodit, že by se žalobce kvůli své zvláštní zranitelnosti a nezávisle na své osobní vůli a osobní volbě po přiznání mezinárodní ochrany ocitl v silné materiální deprivaci. Tato deprivace je dle SDEU stavem, kdy by osoba nemohla uspokojovat své nejzákladnější potřeby, jako je zejména potřeba se najíst, umýt a ubytovat, a kterou by bylo poškozováno její tělesné či duševní zdraví nebo v důsledku které by se ocitla v zanedbaném stavu, jenž je v rozporu s lidskou důstojností. Není tedy dána v situacích, které třebaže se vyznačují značně nejistou situací dotčené osoby či podstatným zhoršením jejích životních podmínek, neznamenají vážnou materiální deprivaci, kdy se tato osoba ocitá v natolik závažné situaci, že takovou situaci lze stavět na roveň nelidskému či ponižujícímu zacházení.

50. K tomu soud nejprve uvádí, že rozsudek SDEU ve věci Jawo týká jiného procesního kontextu, neboť soud nyní posuzuje návrat žalobce do země původu, nikoli jeho přesun v rámci mechanismů EU. Tuto námitku tak posoudil stran problematiky zranitelnosti žalobce ve smyslu tohoto rozsudku. Z tvrzení žalobce nijak neplyne, že by se ocitl v silné materiální deprivaci, neboť je schopen obstarávat si finanční prostředky prací a ve vlasti má nejen bratra a tři sestry, ale i přátele, přičemž netvrdil ani nedoložil, že by se na ně nemohl alespoň v základní míře obrátit s žádostí o pomoc při zajištění svých základních potřeb. Ve smyslu rozhodnutí Jawo tak žalobce zranitelnou osobou není, neboť nedošlo k prokázání existence výjimečných okolností. Tato námitka tedy není důvodná.

51. Ohledně námitky porušení článků 2 a 3 EÚLP a zásady non-refoulement soud v první řadě odkázal na rozsudek NSS ze dne 15. 2. 2024č. j. 7 Azs 186/2022-48, ze kterého plyne, že princip non-refoulement tvoří základní kámen institutu doplňkové ochrany, nelze je však ztotožnit. Doplňková ochrana dle § 14a zákona o azylu představuje úzce zaměřený institut, který je aplikovatelný pouze v případech, které předjímá jeho znění pod písmeny a) až c). Naproti tomu zásada non-refoulement se uplatní ve všech případech, kdy by bylo vycestování dané osoby z ČR v rozporu s mezinárodními závazky ČR. V nyní vedeném řízení podle zákona o azylu mohl soud přezkoumat situaci žalobce pouze v intencích tohoto zákona, tzn. optikou právního institutu doplňkové ochrany. Mezinárodní závazky ČR tak tímto nebyly nijak pošlapány, neboť negativní výsledek řízení o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany sám o sobě neznamená povinnost žalobce vycestovat z ČR. V návazném řízení o správním vyhoštění, které je upraveno zákonem č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, bude princip non-refoulement plně aplikován, přičemž se lze proti rozhodnutí o správním vyhoštění bránit prostřednictvím soudního přezkumu. Tato námitka je proto také nedůvodná.

52. I právo na respektování soukromého a rodinného života dle článku 8 EÚLP je zajištěno prostřednictvím institutů zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců. Existence rodinného života také nepředstavuje relevantní skutečnost dle § 12 písm. b) ani dle § 14a zákona o azylu. Ani tato námitka není důvodná.

53. Žalovaný tak mohl v rámci řízení o udělení mezinárodní ochrany žalobce posoudit jeho azylový příběh pouze z hlediska zákona o azylu. K tomu soud předně podotkl, že institut humanitárního azylu, na který se žalobce v rámci své žaloby odkazuje, již nelze od 1. 10. 2025 využít, neboť článek II bod 9 zákona č. 314/2025 Sb. zapovídá udělení humanitárního azylu v řízeních, jako je toto (řízení podle článku II bodu 1 zákona č. 314/2025 Sb.).

54. Ohledně udělení mezinárodní ochrany dle § 12 písm. b) se soud ztotožnil s názorem žalovaného. Žalobce neuvedl nic, co by nasvědčovalo tomu, že je pronásledován z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo zastávání určitých politických názorů. Naopak uvedl, že důvodem jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany je jeho zdravotní stav. Do Nigérie se navíc opakovaně vracel, přičemž sám v rámci své výpovědi uvedl, že tam nečelil žádným problémům ze strany státních úřadů či bezpečnostních složek.

55. Stran udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu soud předně odkazuje na rozsudek NSS ze dne 21. 1. 2022, č. j. 5 Azs 70/2020-103, č. 4326/2022 Sb. NSS, jenž v návaznosti na žalovaným odkazovaný rozsudek SDEU ze dne 18. 12. 2014, M’Bodj, C- 542/13, dospěl k závěru, že případy vážného onemocnění či zdravotního postižení žadatele o mezinárodní ochranu za současné neexistence adekvátní zdravotní péče v jeho zemi původu nelze podřadit pod definici vážné újmy ve smyslu článkem 15 kvalifikační směrnice, respektive dle § 14a odst. 2 písm. a) až c) zákona o azylu, a to ani v případech, kdy by z tohoto důvodu bylo navrácení žadatele do země původu v rozporu s článkem 3 EÚLP, ledaže by k odepření takové péče žadateli v zemi původu docházelo úmyslně. Takové odepření by tedy souviselo s důvody pronásledování ve smyslu článkem 9 odst. 3 a článkem 10 kvalifikační směrnice. Nic takového však žalobce netvrdil, což již soud shrnul v předešlém bodě tohoto rozhodnutí. K rozhodnutí velkého senátu Paposhvili proti Belgii ze dne 13. 12. 2016, č. 41738/10, na které poukázal ve svém vyjádření žalovaný, soud uvádí, že se toto rozhodnutí týká řízení o správním vyhoštění, nikoliv řízení o udělení mezinárodní ochrany. Zdravotní stav žalobce a otázka dostupnosti léčby tak budou zohledněny v řízení o správním vyhoštění dle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců. Nepředstavují tedy azylově relevantní skutečnosti. Námitka žalobce týkající se nesprávného posouzení jeho zdravotního stavu tak není důvodná.

56. Vzhledem k výše uvedeným závěrům soud nepovažuje za azylově relevantní ani otázku vnitřního přesídlení žalobce, a proto se jí v rámci tohoto rozsudku podrobně nezabýval. Závěr a náklady řízení 57. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

58. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce ve věci úspěch neměl, a proto mu nenáleží právo na náhradu nákladů řízení. Ve věci měl naopak plný úspěch žalovaný, avšak v řízení mu žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly. Soud proto ve výroku II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 11. srpna 2026 JUDr. Jitka Hroudová, v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje H. P.