39 CO 161/2022

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa, země proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o určení nájemného, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje, ve výroku II. se mění jen tak, že výše nákladů řízení činí částka, jinak se i tento výrok potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. jméno příjmení, advokáta.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I zamítl žalobu, aby žalovanému bylo určeno nájemné na byt číslo o rozloze výměra, anonymizováno, situovaný ve třetím nadzemním podlaží domu adresa, vše zapsáno na list vlastnictví, vedeném anonymizována dvě slova pro anonymizováno obec, stát. instituce, v katastrální uzemí (dále jen byt), ve výši částka, od datum. Výrokem II. žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

2. V odůvodnění uvedl, že žalobou, doručenou datum, se žalobce domáhal určení nájemného žalovanému ve výši částka s tím, že dne datum s žalovaným jako nájemcem uzavřel nájemní smlouvu k bytu, nájemné na základě dodatků 1 ze dne datum, 2 z datum a následné akceptace návrhu na zvýšení nájemného ze dne datum činilo částka a zálohy na úhradu nákladů za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním bytu částka. Dne datum žalobce žalovanému učinil návrh na zvýšení nájemného na částka, na výši nového nájemného se nedohodli. Žalobce proto podal návrh k soudu a požadoval stanovení obvyklého nájemného v daném místě a čase.

3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že navrhované zvýšení přesahuje zákonem stanovených 20 % za poslední tři roky. Podle něho se naposledy dohodli na nájemném ve výši částka na základě dodatku ze dne datum. Pokud v roce rok platil vyšší částky, bylo to proto, že navýšil zálohy na služby na částka měsíčně s ohledem na nedoplatek za rok 2013 ve výši částka.

4. Soud prvního stupně nejprve uvedl, že je podle článku 24 odst. 1 nařízení EP soudem příslušným s ohledem na polohu bytu. S ohledem na článek 4 odst. 1 písm. c) nařízení anonymizována dvě slova a Rady (ES) č. 593/2008 aplikoval právo české.

5. Soud prvního stupně se nejprve zabýval otázkou aktivní legitimace žalobce. Z výpisu z katastru nemovitostí, list vlastnictví pro katastrální uzemí, anonymizována dvě slova pro anonymizováno část Prahy, zjistil, že podílovými spoluvlastníky jsou žalobce s podílem číslo a právnická osoba, a.s., IČO, s podílem číslo. Ze smlouvy o nájmu z datum a dodatků 1 a 2 zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi právnická osoba, a.s., jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem na dobu určitou od datum do datum. Dodatkem číslo byla doba nájmu upravena na dobu neurčitou. Dodatky 1 a 2 uzavírala za pronajímatele právnická osoba, a.s. Z návrhu z datum zjistil, že žalobce zaslal žalovanému návrh na zvýšení nájemného, který žalovaný dopisem z datum odmítl.

6. Soud prvního stupně odkázal na ust. § 3072 odst. 1 věta prvá před středníkem občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (účinnost – dále jen o. z.), podle něhož se nájem řídí tímto zákonem, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem, dále na ust. § 2249 odst. 1 o. z., podle něhož pronajímatel může v písemné formě navrhnout nájemci zvýšení nájemného až do výše srovnatelného nájemného obvyklého v daném místě a čase, pokud navržené zvýšení spolu s tím, k němuž došlo v posledních třech letech, nebude vyšší než dvacet procent, a na § 1128 odst. 1 o. z., podle něhož o běžné správně věci rozhodují spoluvlastníci většinou hlasů.

7. Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná již proto, že žalobu podal menšinový spoluvlastník, kterému náleží 1 % podíl, aniž doložil existenci dohody spoluvlastníků ohledně nakládání se společnou věcí či souhlas většinového spoluvlastníka s podáním žaloby. Totéž se týká i návrhu na zvýšení nájemného, který rovněž podepsal jen žalobce. Aniž by se tak zabýval námitkami žalovaného, žalobu zamítl. Uvedl, že poučení o tom, že na straně žalobce má vystupovat i většinový spoluvlastník, nemohl žalobci poskytnout, neboť nejde o poučení o procesních právech, k tomu odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. ústavní nález.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení za 3 úkony právní služby advokáta (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na jednání) po částka, tři paušály po částka a náhradu za 21 % DPH.

9. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, kterým se domáhal jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání namítal, že soud prvního stupně učinil nedostatečná skutková zjištění a v důsledku toho vyšel z nesprávného skutkového stavu a věc nesprávně právně posoudil. Konkrétně uvedl, že je jediným společníkem a členem představenstva právnická osoba, a.s., k čemuž odkázal na výpis z obchodního rejstříku. Dále odkázal na ust. § 1115 a § 1117 o. z., podle nichž se spoluvlastníci považují za jedinou osobu a jako jediná osoba s ní nakládají a že každý spoluvlastník má právo k celé věci.

10. Žalovaný ve svém písemném vyjádření navrhl potvrzení napadeného rozsudku a požadoval přiznání náhrady nákladů řízení. Pokud jde o tvrzení žalobce, že je jediným společníkem a členem představenstva právnická osoba, uvedl, že se objevilo až v odvolání a zdůraznil, že řízení bylo koncentrováno. S ohledem na projednací zásadu (§ 120 o. s. ř.) dovozoval, že soud se může zabývat jen skutečnostmi a důkazy, které byly účastníky tvrzeny. Pokud jde o aktivní legitimaci menšinového spoluvlastníka ve věci, odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka. Zdůraznil, že žalobce měl svou aktivní legitimaci tvrdit a prokázat. Žalobce se k jednání před soudem prvního stupně nedostavil, řízení bylo koncentrováno, skutečnosti, které by jeho aktivní legitimaci osvědčily, neuvedl. Na základě důkazu výpisem z katastru nemovitostí dospěl soud prvního stupně ke správným závěrům, že nemovitost je ve spoluvlastnictví a žalobce je menšinovým spoluvlastníkem. Při absenci dalších tvrzení ze strany žalobce neprokázal svou aktivní legitimaci.

11. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř. – ve lhůtě patnácti dnů od doručení), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř. – účastníkem řízení), že po obsahové stránce splňuje náležitosti, vyžadované ust. § 205 o. s. ř., postupem podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. přezkoumal správnost napadeného rozsudku a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

12. Žalobce byl k jednání před odvolacím soudem řádně obeslán, z jednání se ze anonymizována dvě slova omluvil a souhlasil s projednáním věci v jeho nepřítomnosti. Odvolací soud proto věc projednal a rozhodl o ní v nepřítomnosti žalobce (§ 101 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř.).

13. Žalovaný se k jednání před odvolacím soudem dostavil a trval na potvrzení napadeného rozsudku z anonymizováno, které uvedl ve svém vyjádření.

14. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že je dána mezinárodní příslušnost soudů země podle článku 24 bod 1) nařízení EP, neboť podle tohoto ustanovení v případě nájmu nemovitosti je příslušný soud členského státu, kde se nemovitost nachází.

15. Pokud jde o rozhodné právo, soud prvního stupně správně tuto otázku posuzoval podle nařízení anonymizována dvě slova a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (anonymizováno I), přehlédl ale, že článek 4 se uplatní v případě neexistence volby práva. V posuzovaném případě byla smlouva o nájmu uzavřena podle zákona č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů, čímž účastníci ve smyslu článku 3 bod 1 provedli volbu práva, kterým se jejich vztah bude řídit. Právní vztah se tak řídí právem země, neboť si ho účastníci zvolili.

16. To, že se v řízení postupuje podle českých procesních předpisů (konkrétně podle občanského soudního řádu číslo Sb. v platném znění), vyplývá z ust. § 8 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém.

17. Žalobce navrhoval provedení důkazu výpisem z obchodního rejstříku právnická osoba, a.s. Ze spisu vyplývá, že v žalobě žalobce tvrdil, že je vlastníkem bytu, o spoluvlastnictví zde není žádná zmínka, důkaz výpisem z obchodního rejstříku nebyl navržen. Jednání nařízeného na datum se žalobce neúčastnil, ač mu předvolání bylo řádně doručeno (doručenka mezi č. l. 30, 31 spisu). Při tomto jednání byl proveden důkaz nájemní smlouvou, kterou se žalovaným uzavřela právnická osoba, a.s., dále výpisem z katastru nemovitostí, z něhož bylo zjištěno, že nemovitost (byt) je ve spoluvlastnictví.

18. Po soudem prvního stupně provedeném dokazování vyšlo najevo, že skutečnosti jsou v žalobě vylíčeny nedostatečně, neboť zde nebylo uvedeno nic o tom, že byt je ve spoluvlastnictví a nebylo vysvětleno, proč žalobu podává menšinový spoluvlastník. Příslušné poučení podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o tom, že žalobce nevylíčil všechny potřebné rozhodné skutečnosti, případně nenavrhl důkazy k jejich prokázání, ale soud prvního stupně žalobci nemohl poskytnout, neboť takové poučení se poskytuje při jednání soudu a žalobce tím, že se jednání neúčastnil, se práva na takové poučení vzdal.

19. Žalovaný namítal, že došlo ke koncentraci řízení podle ust. § 118b o. s. ř., proto k novým skutečnostem a důkazům nelze přihlížet. Podle obsahu protokolu z jednání ale podle tohoto ustanovení účastníci nebyli poučeni, proto podle tohoto ustanovení ke koncentraci řízení nedošlo (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka).

20. Účastníci, resp. přítomný žalovaný, byl poučen podle ust. § 119a odst. 1 o. s. ř. o tom, že všechny rozhodné skutečnosti musí uvést a že důkazy musí být označeny dříve, než ve věci vyhlásí rozhodnutí, neboť později uplatněné skutečnosti a důkazy jsou odvolacím důvodem jen za podmínek uvedených v § 205a (o. s. ř.). Takové poučení platí i pro účastníky, kteří se práva účasti na jednání vzdali. Protože žádný z případů uvedených v ust. § 205a o. s. ř. nenastal, nemohl žalobce uvádět v odvolání nové skutečnosti a důkazy. Navíc jeho tvrzení, že je jediným společníkem a členem představenstva právnická osoba, nemohlo na věci nic změnit, jak bude vysvětleno níže.

21. Z ust. § 1128 odst. 1 o. z. vyplývá, že o běžné správě společné věci rozhodují spoluvlastníci většinou hlasů. Za situace, kdy bylo z výpisu z katastru nemovitostí zjištěno, že žalobce je menšinovým spoluvlastníkem s podílem číslo a většinovým spoluvlastníkem je právnická osoba, s podílem číslo, bylo možné věcnou aktivní legitimaci k podání žaloby dovodit v případě, že by žalobu podali oba spoluvlastníci, nebo pokud by žalobce doložil dohodu spoluvlastníků o tom, že je oprávněn podávat žaloby na zvýšení nájemného, případně jednorázový souhlas většinového spoluvlastníka s podáním této žaloby (obdobně rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka, spisová značka). V posuzovaném případě ale žalobu podal jen menšinový spoluvlastník, dohodu ani souhlas většinového spoluvlastníka nedoložil, existenci spoluvlastnictví v žalobě zamlčel, ač nájemní smlouvu uzavíral právě většinový spoluvlastník. Jestliže nebylo doloženo, že došlo k hlasování, jehož výsledkem by bylo schválení dohody o tom, že žaloby v těchto věcech bude podávat menšinový spoluvlastník, či že byl menšinovému spoluvlastníku udělen souhlas k podání této žaloby většinovým spoluvlastníkem, nelze dovodit jeho věcnou aktivní legitimaci. Samotné personální propojení nesvědčí o tom, že k hlasování došlo. Odvolací soud proto se závěry soudu prvního stupně souhlasí.

22. Žalobě nebylo možné vyhovět proto, že již z žalobních tvrzení vyplývala její nedůvodnost, jak uváděl žalovaný. Žalobce tvrdil, že se účastníci naposledy dohodli na zvýšení nájemného na částka, podle ust. § 2249 odst. 1 o. z. žádal o zvýšení nájemného na částka. Jestliže vůbec netvrdil, že by na věc dopadalo ustanovení § 3074 odst. 2 o. z. (že nájemné bylo stanoveno na základě jiného právního předpisu), platí omezení vyplývající z ust. § 2249 odst. 1 o. z., podle něhož lze nájemné zvýšit o 20 % s tím, že se přihlíží ke zvýšením v posledních třech letech (viz též rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka, k němuž se přihlásil i v rozhodnutí sp. zn. spisová značka). Z částka činí 20 % částka, žalobce ale zvýšení na částka žalobou nepožadoval, chtěl částku podstatně vyšší. Navíc tvrzení o zvýšení nájemného na částka žalovaný zpochybňoval. Pak by k návrhu na zvýšení nájemného na částka nebylo možné přihlížet, neboť při nájemném částka přesahoval 20 % (částka).

23. S ohledem na uvedené odvolací soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek je ve výroku I. o věci samé věcně správný, proto ho podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

24. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně správně rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšnému žalovanému přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Výpočet výše nákladů řízení provedl nesprávně. Nejvyšší soud ČR již např. ve svých rozhodnutích sp. zn. spisová značka, spisová značka vysvětlil, že předmětem řízení je určovací žaloba, jejíž hodnotu nelze vyjádřit v penězích, proto odměna podle ust. § 7 bod 4, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif – dále a. t.) činí částka, což při 3 úkonech činí částka, k odměně je třeba připočítat náhradu hotových výdajů 3 x částka dle § 13 odst. 4 a. t. a k částce částka dle § 137 odst. 3 o. s. ř. náhradu za DPH ve výši 21 %, náklady tak činí částka Odvolací soud proto ohledně výše nákladů řízení výrok II. rozsudku soudu prvního stupně podle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil a ve zbylé části tento výrok podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

25. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. a ve věci samé plně úspěšnému žalovanému přiznal plnou náhradu nákladů řízení za jeho zastoupení advokátem, a to za dva úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu) po částka, dvě náhrady hotových výdajů po částka a náhradu za 21 % DPH z částky částka, celkem částka, a to podle ustanovení advokátního tarifu uvedených výše.

26. O lhůtě k plnění odvolací soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. a o tom, že tyto náklady je třeba zaplatit k rukám advokáta, podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.