39 Co 68/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Andrey Borovičkové, Ph.D. a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované A. zahraniční osoba registrovaná pod č. hodnota sídlem adresa zainteresované společnosti podnikající v České republice prostřednictvím odštěpného závodu Jméno žalované B, IČO: IČO zainteresované společnosti, sídlem Adresa žalované B zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o 98 269 Kč s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 7. října 2025, č. j. 46 C 51/2025 - 135

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. co do částky 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od datum do zaplacení potvrzuje; co do částky 86 269 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od datum do zaplacení se mění tak, že se žaloba v tomto rozsahu zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 39 203,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky Jméno advokátky.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 98 269 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od datum do zaplacení (výrok I.) a náhradu nákladů řízení 51 584 Kč. (výrok II.)

2. Žalobce se žalobou, podanou dne datum, domáhal zaplacení žalované částky z titulu vrácení plnění ze smlouvy o podezřelý výraz, č. hodnota ze dne datum neplatné pro neurčitost, s tím, že na pojistném zaplatil 301 000 Kč, přičemž žalovaná mu poskytla odkupné 202 731 Kč. Zároveň dovozoval zneužívající povahu smluvních ujenání, která zakládá značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v přesvědčení, že smlouva byla uzavřena platně. Vznesla námitku promlčení nároku na vrácení všech plnění poskytnutých před datum s tím, že žalobce znal pojistnou smlouvu a průběžně dostával výroční dopisy. Žalobce považoval vznesenou námitku promlčení za rozpornou s dobrými mravy a dovozoval, že subjektivní promlčecí lhůta počla běžet až poradou s právním zástupcem.

3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl ke skutkovým zjištěním uvedeným v odstavci 5–19, zejména zjistil, že se strany pokusily sjednat smlouvou označenou jako „podezřelý výraz“ investiční životní pojištění s měsíčním pojistným 5 000 Kč (v průběhu pojištění měněným k žádostem žalobce), pojistnou částkou pro případ smrti 30 000 Kč s trváním pojištění do věku 60 let a umístěním 100 % pojistného do fondu dynamické strategie. Dle speciálních pojistných podmínek byla žalovaná oprávněna snížit každý měsíc počet akumulačních podílových jednotek na podílovém účtu o částku potřebnou k úhradě rizika spojeného s pojištěním a o správní poplatky přímo související s administrativními a správními náklady na řízení finančního fondu. Částka potřebná k úhradě rizika spojeného s pojištěním se měla vypočíst ze sazebníku, který je přístupný v sídle pojišťovny, a pojistné částky platné k datu snižování počtu akumulačních jednotek. Nákupní cena podílové jednotky finančního fondu se měla stanovit tak, aby rozdíl mezi nákupní cenou a prodejní cenou činil maximálně 5 % nákupní ceny. Celkem bylo k pojistné smlouvě uhrazeno 302 000 Kč. Pojištění bylo ukončeno k žádosti žalobce k datum a žalobci bylo vyplaceno odkupné 202 731 Kč. Žalobce vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 98 269 Kč dopisem ze dne datum.

4. Soud prvního stupně poté s odkazem na § 3028 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.), § 39, § 52, § 55, § 56, § 100, § 107, § 451, § 457, § 458 a § 524 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (dále obč. zák.), § 1 a § 4 zákona č. 37/2004, o pojistné smlouvě a judikaturu SDEU, Orgán veřejné moci i Orgán veřejné moci dovodil, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná pro neurčitost ujednání o výši a způsobu stanovení rizikového pojistného, které je neoddělitelné od ostatního obsahu smlouvy. Zároveň se žalovaná dopustila nekalé obchodní praktiky ve smyslu judikaturyr SDEU tím, že žalobci neposkytla informace obsahující údaje s jasným, přesným a srozumitelným popisem hospodářské a právní povahy aktiv, včetně obecných zásad, jimiž se řídí jejich výnosnost, jakož i jasné, přesné a srozumitelné informace v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/83/ES ze dne datum, což neumožnilo žalobci porozumět povaze a strukturování nabízeného pojistného produktu, jakož i rizikům s ním spojeným. Plněním z této smlouvy vzniklo žalované bezdůvodné obohacení. Soud prvního stupně vysvětlil, že subjektivní promlčecí lhůta počla běžet datum, kdy byl žalobce informován o neplatnosti smlouvy právní analýzou. Z okamžiku doručení výročních dopisů (pojistek) vycházet nelze, neboť podrobnější rozpis rozkladu placeného pojistného v nich obsažený nemůže založit vědomí žalobce o neurčitosti ujednání. Proto také žalobce ke smlouvě po 15 let přistupoval jako k platné. Soud prvního stupně dále dovodil, že pro rozpor se zásadou efektivity právních nástrojů nelze uplatnit objektivní promlčecí lhůtu s ohledem na dlouhodobost trvání pojistného vztahu mezi žalobcem a žalovanou a chování žalované, která způsobila neplatnost pojistné smlouvy i postavení žalobce v tomto vztahu jako spotřebitele. Rozpor námitky promlčení s dobrými mravy soud prvního stupně neshledal. Soud prvního stupně poté dodal, že žalobci vznikl nárok na vydání toho, co plnil z neplatné pojistné smlouvy, tj. 98 269 Kč (301 000 Kč - 202 731 Kč) spolu s úrokem z prodlení plynoucím ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené ve výzvě k plnění ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

5. S tímto odůvodněním soud prvního stupně žalobě vyhověl a žalobci přiznal dle § 142 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení ve specifikaci dle odstavce 42 rozsudku.

6. Proti tomuto rozhodnutí podala žalovaná odvolání. Setrvala na stanovisku, že pojistná smlouva byla sjednána platně. Akcentovala, že dle § 12 odst. 3 zákona o pojistné smlouvě byla povinna sdělit žalobci zásady pro stanovení výše pojistného pouze na jeho žádost. Tu však nikdy neobdržela. Dovolávala se priority výkladu smlouvy jako platné s tím, že se podle ní po celou dobu obě strany smlouvy chovaly. Prosazovala, že počátek běhu subjektivní lhůty je třeba dovozovat od okamžiku uzavření smlouvy, neboť již tehdy žalobce znal důvody neplatnosti smlouvy a mohl přinejmenším pojmout podezření, že je smlouva neplatná. Nejpozději se však počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty vztahuje k okamžiku, kdy se žalobce seznámil s pravidelně doručovanými výročními dopisy, z nichž si mohl vytvořit úsudek o ekonomickém výsledku pojistně investičního záměru. Žalovaná dále poukazovala na to, že dle konstantní judikatury není na místě aplikovat judikaturu SDEU přijatou ve vztahu ke smlouvám o úvěru. Nakonec soudu prvního stupně vytýkala, že pochybil, pokud nejprve neposoudil otázku promlčení jednotlivých plnění a až poté neprovedl zúčtování nepromlčených plnění, když nelze jednostranně započíst promlčené pohledávky.

7. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Argumentoval konstantní judikaturu soudů k neplatnosti smluv o investičním životním pojištění, kterou nelze zvrátit poukazem na stanovení pojistného na základě pojistně matematických vzorců. Souhlasil také s posouzením počátku běhu subjektivní promlčecí doby soudem prvního stupně i s aplikací unijní ochrany spotřebitele na projednávanou věc, kterou nelze omezit jen na ochranu spotřebitele ze smlouvy o úvěru. Dodal, že neplatnost smlouvy nelze zhojit jejím dlouhodobým plněním.

8. Z obsahu odvolání žalované se podávají odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. b), e) a g) o. s. ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený výrok rozsudku včetně řízení, které mu předcházelo, v intencích § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a odvolání shledal po doplnění dokazování o detail smlouvy životního pojištění důvodným.

9. Dle tohoto detailu v období od datum do datum žalobce uhradil 12 x 1 000 Kč.

10. V intencích konstantní judikatury nebylo pochyb o tom, že uzavřená smlouva je dle § 37 odst. 1 obč. zák. absolutně neplatná pro neurčitost smluvních ujednání o výši rizikového pojistného a výši nákladů, které je žalovaná oprávněna žalobkyni strhávat, a tak snižovat kapitálovou hodnotu smlouvy. Tato neurčitost, kterou nelze odstranit výkladem smlouvy, znemožnila při uzavření smlouvy posoudit nákladovou strukturu pojistné smlouvy a tím i stanovit rozsah plnění, k němuž se žalovaná zavázala. Na závěr o neurčitosti smlouvy nemá vliv, že zákon o pojistné smlouvě ukládal pojistiteli informační povinnost ohledně tam uvedených skutečností jen k žádosti pojistníka.

11. Soud prvního stupně však pochybil při aplikaci unijního práva, když i otázka nutnosti posoudit smlouvu z pohledu nepřiměřenosti, netransparentnosti či zneužívající povahy smluvních ujednání ve smyslu směrnice Rady 93/13/EHS, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/právnická osoba právech spotřebitelů byla již judikatorně přesvědčivě vyřešena. Sankce neplatnosti právního úkonu podle § 37 odst. 1 obč. zák. se váže k náležitostem projevu vůle; projev vůle je neurčitý, je-li po jazykové stránce sice srozumitelný, avšak nejednoznačný zůstává jeho věcný obsah, a neurčitost tohoto obsahu nelze překlenout ani za použití výkladových pravidel uvedených v § 35 odst. 2 obč. zák.; výkladem projevu vůle lze pouze zjišťovat obsah právního úkonu, nelze však jím doplňovat údaje, jež právní úkon neobsahuje (srov. usnesení Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Není-li požadavek určitosti dodržen, stíhá písemný právní úkon sankce absolutní neplatnosti podle § 37 odst. 1 obč. zák. (srov. např. rozsudky Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka, ze dne datum, sp. zn. spisová značka, a ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Požadavek jasnosti a srozumitelnosti ujednání (článek 4 odst. 2 a článek 5 směrnice) se liší od požadavku určitosti právního úkonu. Je proto třeba odlišit soudní přezkum naplnění (obecných) požadavků na platnost právního úkonu (smlouvy), typicky právě z hlediska jeho určitosti, která představuje kvalitu jeho obsahu (jednajícím se nepodařilo jednoznačným způsobem stanovit obsah vůle, přičemž tuto se nepodařilo překlenout ani za použití výkladových pravidel), od obsahové kontroly ujednání ve smlouvě (testu přiměřenosti) – tedy zda konkrétní (platná) ujednání v rozporu s požadavkem dobré víry (přiměřenosti) znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Vada ujednání spočívající v chybějícím obsahu vůle jednajících, jejímž následkem je neplatnost smlouvy, možnost zkoumání jeho přiměřenosti, případně zneužívající povahy, ve smyslu tzv. generální klauzule (čl. 3 odst. 1) směrnice neumožňuje (srovnej rozsudek Orgán veřejné moci sp. zn. spisová značka a usnesení Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Závěry nálezu Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka, prosazovaného žalobcem, že neplatnost smlouvy z čistě vnitrostátních důvodů nevylučuje, že smlouva není neplatná i z důvodu porušení unijních pravidel (obojí může mít různé právní důsledky), s nimiž v obecné rovině nelze než souhlasit, se na projednávanou věc nevztahují. Konkrétní smlouva může být neplatná z mnoha důvodů, avšak žalobce dovozuje neplatnost smlouvy pro rozpor s unijním právem těch ujednání, která soud prvního stupně i odvolací soud shledaly neurčitými. Pak lze jen parafrázovat konstantní judikaturu, že pokud nelze zjistit, co bylo sjednáno, nelze také zjistit, jestli je sjednaná úprava přiměřená nebo zneužívající. Netransparentní může být jen určité ujednání. Ujednání vztahující se k určení platby na investice, respektive na pojištění je přitom podstatné a hlavní ujednání smlouvy. Orgán veřejné moci podrobně vysvětlil vztah národního a unijního práva a uvedl, že zásada efektivity je vázána na případy zjevného porušení unijního práva, k čemuž v těchto věcech nedošlo, neboť důvodem neplatnosti pojistné smlouvy byla neurčitost obligatorních ujednání, nikoli jejich nepřiměřenost ve smyslu tzv. generální klauzule (čl. 3 odst. 1) směrnice. Odvolací soud při existenci tohoto podrobného a přesvědčivého rozsudku Orgán veřejné moci nenalezl důvod, pro který by bylo na místě předložit předběžnou otázku. Institut předložení předběžné otázky totiž slouží pouze k vyjasnění spornosti výkladu unijního práva, je-li tento výklad jasný, vedlo by předložení předběžné otázky k tíži obou stran jen ke zbytečnému prodloužení řízení.

12. Námitka promlčení nebyla vznesena v rozporu s dobrými mravy. Uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srovnej např. rozsudek Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka, uveřejněný pod číslem 29/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka, či ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. např. rozsudky Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka, uveřejněný pod číslem 59/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne datum, sp. zn. spisová značka, či usnesení ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je pak třeba dovozovat toliko z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoli z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku (srov. např. rozsudky Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka, a ze dne datum, sp. zn. spisová značka, nebo usnesení ze dne datum, sp. zn. spisová značka). V řízení nebyly prokázány žádné okolnosti, které by svědčily o zneužití námitky promlčení žalovanou. Tomuto závěru nakonec přisvědčil i Orgán veřejné moci v rozhodnutí sp. zn. spisová značka.

13. I otázku běhu subjektivní promlčecí lhůty posoudil soud prvního stupně v souladu s recentní judikaturou Orgán veřejné moci (srovnej rozsudek Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Počátek běhu lhůty je u práva na vydání bezdůvodného obohacení podle § 107 odst. 1 obč. zák. vázán k momentu, v němž se oprávněný skutečně dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo jej získal. Vědomostí se míní znalost konkrétních skutkových okolností, z nichž lze odpovědnost za bezdůvodné obohacení dovodit, nikoliv obeznámenost s právní kvalifikací. Oprávněný se v naznačeném smyslu o vzniku bezdůvodného obohacení i příslušné profitující osobě dozví, má-li k dispozici údaje, jež mu umožňují podat žalobu u soudu (srov. například rozsudek Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka nebo usnesení Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Orgán veřejné moci výslovně formuloval, že takovým okamžikem není uzavření smlouvy či okamžik platby pojistného. Ty jsou samy o sobě objektivními okolnostmi, které nevypovídají o subjektivní vědomosti oprávněného o bezdůvodném obohacení (srovnej nález Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Subjektivní vědomost o tom, že se žalovaná na úkor žalobce obohacuje bezdůvodně, nemůže být bez dalšího určena ani okamžikem doručení tzv. výročního dopisu, neboť taková okolnost (svou povahou objektivní) o okamžiku, kdy se žalobce poprvé dozvěděl o možnosti uplatnit své právo u soudu, nevypovídá, když ani poté nelze z ničeho dovozovat, že si žalobce alespoň v laické rovině osvojil právní závěr o neplatnosti smlouvy. Žalobce naopak i po doručení výročních dopisů hradil pojistné a mezi stranami probíhala standardní smluvní komunikace. Skutečnou vědomost o neplatnosti smlouvy získal žalobce až při poradě s právním zástupcem.

14. Objektivní promlčecí lhůta pro práva z bezdůvodného obohacení dle § 457 obč. zák. činí dle § 107 obč. zák. tři roky a běží ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo. V období od datum do datum žalobce uhradil 12 000 Kč, v tomto rozsahu proto nárok žalobce nebyl promlčen a má právo na jeho vrácení. Ve zbylém rozsahu 86 269 Kč byla žalované poskytnuta plnění před datum, v důsledku uběhnutí objektivní promlčecí lhůty došlo k promlčení nároku, a protože žalovaná vznesla námitku promlčení, nemohl soud podle § 100 odst. 1 ve spojení s § 107 odst. 2 obč. zák. žalobci nárok v tomto rozsahu přiznat.

15. Vzájemné obohacení z neplatné smlouvy se posuzuje jako celek. Tam, kde si strany mají navzájem vracet peněžitá plnění podle § 457 obč. zák., přizná soud žalobci pouze nárok na zaplacení částky, o kterou peněžité plnění poskytnuté žalobcem žalované přesahuje peněžité plnění poskytnuté žalobci žalovanou. Takové vzájemné zúčtování peněžitých plnění není (v poměrech obč. zák.) započtení (srovnej část A III. stanoviska bývalého Orgán veřejné moci přijaté ve věcech neoprávněného majetkového prospěchu (nyní bezdůvodné obohacení) ze dne datum, sp. zn. spisová značka, uveřejněného pod č. 26/1975 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí Orgán veřejné moci pod číslem hodnota, rozhodnutí Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka, rozsudek Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka, usnesení Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka a nejnověji rozsudek Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka), proto se na něj nevztahují pravidla pro započtení pohledávek ani analogicky (srovnej rozsudek Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí Orgán veřejné moci pod číslem hodnota).

16. Poskytne-li strana, která doposud plnila méně, další plnění straně smlouvy, která plnila více, zaniká tím samým právo strany, která plnila více, na vrácení plnění v tomto rozsahu. Povinnost vrátit plnění (a tedy i právo na vrácení) totiž nastává v okamžiku přijetí plnění – kdy nárok ještě promlčen být nemůže – a k tomuto okamžiku se vypořádávají i vzájemně poskytnutá plnění.

17. V těchto poměrech je třeba na žalovanou poskytnuté plnění hledět jako na plnění dlužníka, jenž nepostačovalo ke splnění jeho celého závazku. Protože občanský zákoník neobsahoval výslovnou úpravu zániku více dluhů u téhož věřitele v důsledku jejich splnění (právní úprava původně uvedená v ustanovení § 73 občanského zákoníku /podle něhož má-li splnit témuž věřiteli dlužník několik dluhů a plnění nestačí na vyrovnání všech, je vyrovnán dluh, o němž dlužník při plnění prohlásí, že jej chce splnit; jinak je plněním uhrazen dluh nejdříve splatný, a to nejprve jeho příslušenství/ byla dnem datum zrušena /srov. čl. bod 43 zákona č. 509/1991 Sb., kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník/, aniž by byla nahrazena jinou, shodnou či odlišnou, úpravou), nelze bez dalšího dovodit, že věřitel má právo určit, který z dluhů má být vyrovnán, a je třeba vycházet z principu priority (přednostního vyrovnání některého z více dluhů). Za situace, kdy veškeré nároky uplatněné žalobcem byly nároky z bezdůvodného obohacení, vznikající ze stejné neplatné smlouvy a šlo o nároky shodné povahy, které neměly odlišný způsob zajištění, je na místě vycházet z principu priority založeného na době vzniku závazků, když odvolací soud nenalezl žádný racionální důvod pro uplatnění principu poměrného uspokojení pohledávek (obdobně Orgán veřejné moci v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Naopak nebylo by v souladu s ustanovením § 560 obč. zák. a synallagmatickou povahou vzájemných povinností, kdyby v důsledku promlčení měla plnit jen jedna ze stran, zatímco druhá strana by si přijaté plnění ponechala (obdobně § 107 odst. 3 obč. zák.).

18. Z těchto důvodů byl nárok žalobce na zaplacení 12 000 Kč včetně příslušenství důvodný a odvolací soud proto napadený rozsudek soudu prvního stupně co do zaplacení 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od datum do zaplacení podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a ve zbytku jej podle § 220 odst. b) o. s. ř. změnil tak, že žalobu zamítl.

19. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. náleží procesně převážně úspěšné žalované právo na náhradu 76 % (88 – 12) nákladů řízení v celkové výši 51 583,70 Kč, kterou představuje náhrada soudního poplatku za podané odvolání ve výši 4 914 Kč a náhrada nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen tarif) z tarifní hodnoty ve výši 98 269 Kč za 7 úkonů právní služby (převzetí právního zastoupení a první porada s klientem, podání vyjádření, účast u jednání dne datum, podání doplnění tvrzení a důkazů z datum, účast u jednání dne datum, podání odvolání, účast u jednání před odvolacím soudem) po 5 060 Kč včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) tarifu a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. 76 % této částky činí 39 203,60 Kč. Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.