4 A 4/2026

Rubrum

č. j. 4 A 4/2026-52 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou v právní věci žalobkyně: O. B., narozená dne X bytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který spatřovala v tom, že žalovaný dne 2. 12. 2025 Shodu s prvopisem potvrzuje P. V. 2 4 A 4/2026 zrušil termín její rezervace k pořízení biometrických údajů pro účely vydání průkazu o povolení ke zvláštnímu dlouhodobému pobytu, čímž zanikla její registrace ke zvláštnímu dlouhodobému pobytu.

II. Obsah žaloby

2. Žalobkyně uvedla, že je držitelkou dočasné ochrany dle § 3 odst. 1 zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Lex Ukrajina“). Dále uvedla, že dne 11. 5. 2023 vydal Obvodní soud pro Prahu 4 trestní příkaz pod č. j. 46 T 36/2023-33, kterým žalobkyni uložil trest zákazu činnosti řízení motorových vozidel na dobu 15 měsíců a peněžitý trest ve výši 12 500 Kč. Usnesením ze dne 25. 1. 2024, č. j. 46 T 36/2023-83, bylo podmíněno upuštěno od zbytku výkonu trestu se stanovením zkušební doby v délce trvání 18 měsíců. Usnesením téhož soudu ze dne 24. 10. 2025 pak bylo konstatováno, že žalobkyně se ve zkušební době osvědčila, a proto se na žalobkyni pro účely trestní zachovalosti od právní moci tohoto usnesení hledí, jako by nebyla odsouzena. Dále uvedla, že v ČR jinak žije řádným životem. Vyjádřila svůj zájem o zvláštní dlouhodobý pobyt podle § 7p Lex Ukrajina. Následně provedla registraci k vydání průkazu povolení dle § 7s Lex Ukrajina a byl jí přidělen termín dne 8. 12. 2025 v 9:25 hod. k dostavení se za účelem sejmutí biometrických údajů nutných pro pořízení biometrického průkazu o povolení k pobytu. Dne 2. 12. 2025 však byla žalovaným prostřednictvím e-mailu vyrozuměna o zrušení rezervace termínu s odkazem na důvod dle § 7t odst. 6 Lex Ukrajina, neboť na základě stanoviska Policie ČR nebo zpravodajské služby ČR představuje žalobkyně hrozbu pro veřejný pořádek nebo bezpečnost státu. Žalobkyně s tímto postupem nesouhlasí a považuje jej za nezákonný.

3. K přípustnosti žaloby žalobkyně uvedla, že postup žalovaného spočívající ve zrušení rezervace termínu podle § 7t odst. 6 Lex Ukrajina není pro nedostatek formy správním rozhodnutím ve smyslu § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), proti kterému by se mohla bránit žalobou proti správnímu rozhodnutí, ale je neformálním úkonem žalovaného (o zrušení se dozvěděla e-mailem), ve kterém lze pojmově spatřovat nezákonný zásah ve smyslu § 82 s.ř.s. Dle žalobkyně je pak splněna podmínka subsidiárního užití zásahové žaloby vůči ostatním žalobním typům ve správním soudnictví dle § 5 s.ř.s. ve spojení s § 68 písm. a), § 79 odst. 1 a § 85 s.ř.s. Dále upozornila na to, že není postaveno na jisto, zda řízení o zvláštním dlouhodobém pobytu bylo zákonodárcem skutečně konstruováno jako jednostupňové (srov. § 7o odst. 4 Lex Ukrajina), nicméně žalobkyně neměla možnost před podáním zásahové žaloby vyčerpat jakékoliv jiné prostředky ochrany.

4. K nezákonnosti zásahu žalobkyně namítla, že byla přímo zkrácena na svých právech postupem žalovaného, který jí zrušil termín rezervace k pořízení biometrických údajů pro účely vydání průkazu o povolení ke zvláštnímu dlouhodobému pobytu, což dle § 7t odst. 6 Lex Ukrajina vedlo ex lege k zániku registrace k pobytu žalobkyně. Dále uvedla, že tento úkon byl zaměřen přímo a výlučně vůči ní. Namítla, že tento zásah ji zkrátil na jejích veřejných subjektivních právech, když zrušením rezervace termínu zanikla její registrace ke zvláštnímu dlouhodobému pobytu. Přestože tedy splnila Shodu s prvopisem potvrzuje P. V. 3 4 A 4/2026 poměrně přísně nastavené podmínky zvláštního dlouhodobého pobytu a bylo jí umožněno pokračovat dále v registraci a rezervaci termínu, tak v důsledku zásahu žalovaného nemůže tento typ pobytu nabýt. Připomněla, že zvláštní dlouhodobý pobyt by ji opravňoval k pobytu na území ČR po dobu 5 let a zajišťoval by jí možnost oprávněně dlouhodobě pobývat na území i v případě rozhodnutí o dalším neprodlužování dočasné ochrany, což by specificky pro ni, která pochází z Ch., bylo velmi důležité. Dále by tímto získala možnost přechodu na jiné pobytové oprávnění a také možnost požádat o trvalý pobyt. Úkon žalovaného ve formě e-mailu z 2. 12. 2025 je možno podřadit pod pojem zásah v širším smyslu dle § 82 s.ř.s.

5. K nezákonnosti zásahu žalobkyně popsala institut zvláštního dlouhodobého pobytu s tím, že i v rámci řízení o tomto pobytovém oprávnění musí být respektovány základní zásady činnosti správních orgánů dle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Namítla, že žalovaný v e-mailu ze dne 2. 12. 2025 nesdělil k tvrzenému ohrožení veřejného pořádku nebo bezpečnosti státu žádné podrobnosti, ale odkázal pouze na příslušná ustanovení Lex Ukrajina, její registrace zanikla ex lege. Žalobkyně měla za to, že ji není možné bez dalšího vysvětlení a upřesnění označit za osobu představující nebezpečí pro veřejný pořádek. Spáchala sice nenásilný trestný čin dle § 337 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“), ovšem sám trestní soud podmíněně upustil od výkonu zbytku trestu a následně konstatoval, že žalobkyně ve zkušební době vedla řádný život a odsouzení se zahlazuje dle § 74 odst. 2 trestního zákoníku. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 6. 2. 2013, č. j. 1 As 175/2012-34, uvedla, že správní orgány mají sice možnost vzít při dalším rozhodování v potaz i zahlazené odsouzení, ale musí přitom prokázat potenciál chování osoby narušit veřejný pořádek i přes zahlazené odsouzení. Namítla, že praxe žalovaného vede k faktickému vyprazdňování institutu zahlazení odsouzení, a to i přes vedení řádného života po odsouzení a integraci do společnosti. Důvod pro zrušení registrace ke zvláštnímu pobytu dle § 7t odst. 5 písm. d) Lex Ukrajina by pak dle žalobkyně představoval nástroj další penalizace osob, na které se má ze zákona hledět, jako by nebyly odsouzeny. Žalobkyně dále odkázala na rozsudek NSS ze dne 26. 1. 2015, č. j. 8 Azs 25/2014-48. Žalobkyně měla za to, že může být zasaženo do jejího práva na zachování lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a jména dle čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“); další negativní dopady se mohou týkat práva na rodinný život dle čl. 32 odst. 1 Listiny, a to vše v kontextu případné diskriminace. Podotkla, že se dozvěděla pouze, že je „bezpečnostním rizikem“, což jí stigmatizuje i před okolím a v důsledku vede k nucenému přehodnocení plánů do budoucna. Žalobkyně přitom nemůže své chování nijak změnit, neb si není vědoma žádného závadového jednání či kontaktů na své straně. Dála namítala, že ačkoliv je limitována v možnosti efektivně namítat nezákonnost určitých zjištění, neboť neví, co je jejich obsahem, tak dle ní nemohlo dojít ke skutečně individualizovanému zhodnocení bezpečnostního rizika, které by se zakládalo na praxi zhodnocení reálného chování žalobkyně. Tím došlo k porušení zásady legitimního očekávání, zásady legality a zásady materiální pravdy. Shodu s prvopisem potvrzuje P. V. 4 4 A 4/2026 6. Rovněž namítala, že v jejím případě není zřejmé, zda vůbec má žalovaný k dispozici předmětná stanoviska bezpečnostních služeb, a pokud ano, které z nich a na jakých bezpečnostních rizicích je založeno, a zda stanovisko odůvodňuje závěry učiněné žalovaným k využití zásahu dle § 7t odst. 6 Lex Ukrajina. Žalobkyně dále odkázala na nálezy Ústavního soudu ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. III. ÚS 2116/21 a ze dne 12. 7. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 11/2000 a na rozsudek NSS ze dne 25. 11. 2011, č. j. 7 As 31/2011-101. Uzavřela, že závěr žalovaného, dle kterého představuje individuální bezpečnostní riziko, není souladný se zásadou materiální pravdy a je založen na vadném úsudku žalovaného, který nemůže vyplývat ze shromážděných podkladů.

7. Navrhla, aby soud deklaroval, že výše specifikovaný zásah žalovaného byl nezákonný, aby žalovanému zakázal pokračovat v porušování práv žalobkyně a aby mu přikázal obnovit stav před zrušením termínu rezervace. Přiložila trestní příkaz ze dne 11. 5. 2023 č.j. 46 T 36/2023, usnesení ze dne 24. 10. 2025 č.j. 46 T 36/2023 a screenshot e-mailu ze dne 2. 12. 2025 o zrušení registrace.

III. Vyjádření žalovaného

8. Žalovaný potvrdil, že žalobkyně v souladu s § 7p odst. 1 Lex Ukrajina projevila zájem o vydání zvláštního dlouhodobého pobytu. Následně bylo postupem podle § 7r téhož zákona zjištěno, že žalobkyně podmínky uvedené v § 7q téhož zákona splňuje, a proto byla vyznačena v seznamu zájemců jako osoba, která může získat zvláštní dlouhodobý pobyt a může se tedy registrovat ke zvláštnímu dlouhodobému pobytu postupem podle § 7s odst. 1 Lex Ukrajina. To také učinila, když se dne 14. 9. 2025 za použití své elektronické identity registrovala ke zvláštnímu dlouhodobému pobytu.

9. Podotkl, že úspěšná registrace ke zvláštnímu dlouhodobému pobytu ještě neznamená, že toto pobytové oprávnění bude cizinci vydáno. Cizinec musí před pořízením biometrických údajů za účelem výroby průkazu o povolení k pobytu předložit doklady uvedené v § 7p odst. 2, příp. v odst. 3 Lex Ukrajina. Další předpoklady pro vydání zvláštního povolení k dlouhodobému pobytu jsou poté uvedeny v § 7t odst. 5 téhož zákona. Jedním z těchto předpokladů je také to, že podle stanoviska policie nebo zpravodajské služby není cizinec nebezpečím pro veřejný pořádek nebo bezpečnost České republiky.

10. V případě žalobkyně policie uplatnila negativní stanovisko k vydání zvláštního dlouhodobého pobytu. Toto stanovisko žalovaný obdržel ve formě jednoduchého sdělení typu „ano“ či „ne“, které policie, případně zpravodajské služby připojují k údajům každého registrovaného zájemce o zvláštní dlouhodobý pobyt. Skutečnost, že představuje hrozbu veřejnému pořádku či bezpečnosti státu podle § 7t odst. 5 písm. d) Lex Ukrajina, byla zjištěna již před pořízením biometrických údajů za účelem výroby průkazu o povolení k pobytu, a proto bylo postupováno podle § 7t odst. 6 téhož zákona, tedy o zrušení termínu pro pořízení biometrických údajů a zániku registrace ke zvláštnímu dlouhodobému pobytu byla žalobkyně informována elektronicky na svou e-mailovou adresu. Shodu s prvopisem potvrzuje P. V. 5 4 A 4/2026 11. K poukazu žalobkyně na trestní příkaz vydaný Obvodním soudem pro Prahu 4 a usnesení téhož soudu žalovaný uvedl, že registraci žalobkyně ke zvláštnímu dlouhodobému pobytu zrušil z jiných důvodů.

12. Současně je žalovaný toho názoru, že jeho postup podle § 7t odst. 6 Lex Ukrajina, tedy zrušení termínu pro pořízení biometrických údajů za účelem vydání průkazu o povolení k pobytu, který má za následek zánik registrace k dlouhodobému k pobytu, není rozhodnutím. Je tomu tak už proto, že použití části druhé správního řádu, která obsahuje právní úpravu rozhodnutí, je ve věci zvláštního dlouhodobého pobytu podle § 7o odst. 5 Lex Ukrajina vyloučeno. Ani ve smyslu § 65 s.ř.s. se nejedná o rozhodnutí. Na vydání zvláštního dlouhodobého pobytu totiž není ve smyslu § 7o odst. 3 zákona Lex Ukrajina právní nárok. Z tohoto důvodu nemůže být tento úkon žalovaného (zrušení termínu pro pořízení biometrických údajů) úkonem, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva a povinnosti. To znamená, že podmínka pro podání zásahové žaloby spočívající v tom, že v případě postupu žalovaného nešlo o rozhodnutí, je tedy podle názoru žalovaného splněna.

13. Jestliže však podle § 7o odst. 3 zákona Lex Ukrajina není na vydání zvláštního dlouhodobého pobytu právní nárok, toto současně vylučuje, aby byla žalobkyně zkrácena na svých právech dle § 82 s.ř.s.

14. Žalovaný postupoval v souladu se zákonem, neboť obdržel od policie negativní stanovisko k udělení zvláštního dlouhodobého pobytu ve smyslu § 7t odst. 5 Lex Ukrajina, čímž vznikla překážka pro vydání zvláštního dlouhodobého pobytu žalobkyni dle § 7t odst. 1 písm. d) Lex Ukrajina a žalovaný byl povinen zrušit žalobkyni termín pro pořízení biometrických údajů, čímž došlo k zániku registrace. V této věci se nevede správní řízení, nevydává se rozhodnutí, a tudíž se nepředpokládá ani užití správního uvážení. Odkázal na důvodovou zprávu k novele Lex Ukrajina zákonu č. 24/2025 Sb. Úvahu ohledně hrozby pro veřejný pořádek či bezpečnost státu při formulaci stanoviska činí policie či zpravodajská služba. Za situace, kdy není na vydání zvláštního dlouhodobého pobytu právní nárok, konkrétní důvody stanoviska policie nelze přezkoumávat, lze zkoumat pouze to, zda takové stanovisko existuje či ne.

15. Nevydání zvláštního dlouhodobého pobytu pak nemá žádný vliv na platnost oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany, jehož je žalobkyně držitelkou. Žalovaný přiložil část seznamu se stanoviskem policie týkajícím se žalobkyně a printscreeny z elektronického systému registrace ke zvláštnímu dlouhodobému pobytu.

16. Navrhl, aby soud žalobu odmítnul, protože nejsou splněny podmínky pro věcné posouzení žaloby, neboť žalobkyně není aktivně legitimována k jejímu podání, příp. aby ji soud pro nedůvodnost zamítl.

17. Pozdějším podáním pak žalovaný soudu zaslal odůvodnění stanoviska Policie ČR, Úřadu služby kriminální policie a vyšetřování Policejního prezidia ze dne 10. 3. 2026, č. j. PPR-14209-2/ČJ-2026-990390. Policie uvedla, že dne 28. 4. 2023 bylo žalobkyni sděleno podezření ze spáchání úmyslného trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, dle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, neboť na základě zjištěných skutečností byl dostatečně odůvodněn závěr, že žalobkyně dne 28. 4. 2023 kolem 00:30 hod. na pozemní komunikaci v P. 4, ul. V. u zastávky autobusu N. K., P. Shodu s prvopisem potvrzuje P. V. 6 4 A 4/2026 4, byla kontrolována hlídkou Policie ČR jako řidička osobního motorového vozidla specifikované reg. zn., kdy následnou lustrací bylo zjištěno, že jí byl vysloven platný zákaz řízení všech motorových vozidel na dobu od 11. 2. 2023 do 11. 8. 2023, kdy toto rozhodnutí vydal Magistrát hl. m. Praha s nabytím právní moci dne 11. 2. 2023, vedené pod č. j. MHMP 147790/2023/Hop, s čímž byla žalobkyně prokazatelně seznámena. Předmětné trestní řízení bylo vedeno pod č. j. KRPA-149849/TČ-2023-001411. Žalobkyně byla následně trestním příkazem samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 4, vedeno pod č. j. 46 T 36/2023 (nabytí právní moci dne 8.6. 2023), uznána vinnou ze spáchání uvedeného trestného činu a byl jí uložen peněžitý trest a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na 15 měsíců. Dle záznamu z evidence Rejstříku trestů bylo dne 30. 1. 2024 podmíněně upuštěno od výkonu trestu a stanovena zkušební doba do 30. 7. 2025. Policie uvedla, že na základě těchto okolností posoudila skutkové okolnosti dané věci, vzala v úvahu relevantní skutečnosti při posouzení přiměřenosti daného zásahu, a to zejména skutkový stav věci, časové okolnosti skutku, závažnost daného jednání, osobu pachatele a další relevantní skutečnosti, na základě nichž došla k závěru, že žalobkyně je nebezpečím pro veřejný pořádek. Uvedla, že aplikované opatření je nejmírnějším způsobem ochrany společnosti a žalobkyni není trvale odepřeno pobytové oprávnění. Při testu proporcionality vycházela policie z kolize jednotlivých práv, tedy práv žalobkyně na udělení předmětného pobytového oprávnění a zájmů společnosti. Dále uvedla, že nerušený výkon pravomocných rozhodnutí orgánů veřejné moci je součástí veřejného pořádku a v tomto konkrétním případě, považuje žalobkyni za pachatele úmyslného trestného činu. Poukázala na kriminologické hledisko, kdy z kriminologických výzkumů a rozsáhlých statistických výstupů vyplývá, že právě u pachatelů úmyslné trestné činnosti je zvýšená míra recidivy a nelze tak vyloučit, že by se mohla žalobkyně dopustit v budoucnu další trestné činnosti, směřující k narušení veřejného pořádku. Z popsaného skutkového jednání je patrné, že žalobkyně svým úmyslným jednáním nerespektuje pravomocná rozhodnutí orgánů veřejné moci a narušuje tak základní principy právního státu, které jsou založené na dodržování právních norem. Veřejný pořádek vyžaduje respekt k pravomocným rozhodnutím a v případě jejich nedodržování dochází k erozi preventivní a stabilizační funkce státu, což je typickým znakem narušení veřejného pořádku. Na základě toho vydala negativní stanovisko a konstatovala, že žalobkyně je nebezpečím pro veřejný pořádek ve smyslu Lex Ukrajina.

IV. Replika žalobkyně

18. Žalobkyně v replice odkázala na rozsudky zdejšího soudu ze dne 22. 1. 2026, č. j. 10 A 146/2025-35, a ze dne 9. 2. 2026, č. j. 10 A 183/2025-37, které vyvrací námitku žalovaného, že není splněna jedna z kumulativních podmínek pro podání zásahové žaloby dle § 82 s.ř.s. (tedy, že nedochází k naplnění podmínky zkrácení na právech žalobkyně, neboť na vydání pobytového titulu není právní nárok).

19. K odůvodnění stanoviska Policie ČR žalobkyně znovu odkázala na rozsudek zdejšího soudu č. j. 10 A 146/2025-35, bod 42, s tím, že žalobkyně vede v ČR řádný život, o čemž svědčí mimo jiné i fakt, že splnila velmi přísné podmínky pro udělení zvláštního dlouhodobého pobytu. Policie nevycházela z jiných skutečností, které by vyústily Shodu s prvopisem potvrzuje P. V. 7 4 A 4/2026 v ohrožení veřejného pořádku, a nepoukázala na žádnou další činnost žalobkyně, která by s veřejným pořádkem měla být v rozporu.

V. Hodnocení Městským soudem v Praze

20. Městský soud v Praze v souladu s § 82 a násl. s.ř.s. přezkoumal popsaný skutkový děj. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu ke dni svého rozhodnutí (§ 87 odst. 1 s.ř.s.).

21. Soud ve věci samé rozhodl bez jednání dle § 51 odst. 1 s.ř.s., jelikož ve věci lze rozhodnout jen na základě listinných důkazů, k nimž měli účastníci možnost se vyjádřit nebo které jsou jim známy, a žalobkyně a žalovaný s projednáním věci bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. souhlasili.

22. Ze skutkového hlediska je mezi stranami nesporné, že žalobkyně je držitelkou dočasné ochrany, projevila zájem o vydání zvláštního dlouhodobého pobytu, byla vyznačena v seznamu zájemců jako osoba, která může získat zvláštní dlouhodobý pobyt a může se tedy registrovat ke zvláštnímu dlouhodobému pobytu. To také učinila, když se dne 14. 9. 2025 za použití své elektronické identity registrovala ke zvláštnímu dlouhodobému pobytu. Dne 2. 12. 2025 byla žalovaným prostřednictvím e-mailu vyrozuměna o zrušení rezervace termínu pro pořízení biometrických údajů s odkazem na důvod dle § 7t odst. 6 Lex Ukrajina, neboť na základě stanoviska Policie ČR nebo zpravodajské služby ČR představuje žalobkyně hrozbu pro veřejný pořádek nebo bezpečnost státu. V případě žalobkyně policie uplatnila negativní stanovisko k vydání zvláštního dlouhodobého pobytu, které žalovaný obdržel ve formě jednoduchého sdělení „ne“, přičemž žalovaný z něj vycházel. Obvodní soud pro Prahu 4 vydal dne 11. 5. 2023 trestní příkaz pod č. j. 46 T 36/2023-33, kterým žalobkyni uznal vinnou ze spáchání úmyslného trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, kterého se dopustila tím, že dne 28. 4. 2023 v 00:30 hod. v P. 4 na pozemní komunikaci V. u zastávky MHD N. K. řídila osobní motorové vozidlo, ačkoli si byla vědoma toho, že jí byl příkazem Magistrátu hl. města Prahy č. j. MHMP 147790/2023/Hop ze dne 19. 1. 2023, s nabytím právní moci dne 11. 2. 2023, uložen mj. zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu šest měsíců, za což jí byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 15 měsíců a peněžitý trest ve výši 12 500 Kč, trestní příkaz nabyl právní moci dne 8. 6. 2023. Usnesením ze dne 25. 1. 2024, č. j. 46 T 36/2023-83, bylo podmíněno upuštěno od zbytku výkonu trestu zákazu činnosti se stanovením zkušební doby v délce trvání 18 měsíců, tedy do 30. 7. 2025. Usnesením téhož soudu ze dne 24. 10. 2025 pak bylo konstatováno, že žalobkyně se ve zkušební době osvědčila.

23. Mezi stranami však bylo sporné již to, zda je postup žalovaného skutečně zásahem a zda vůbec může vést ke zkrácení práv žalobkyně (není-li na zvláštní dlouhodobý pobyt podle § 7o odst. 3 Lex Ukrajina právní nárok). Těmito či souvisejícími otázkami se již správní soudy v několika rozhodnutích zabývaly (srov. rozsudky zdejšího soudu ze dne 22. 1. 2026, č. j. 10 A 146/2025-35, ze dne 9. 2. 2026, č. j. 10 A 183/2025-37, ze dne 11. 2. 2026, č. j. 8 A 187/2025-29, ze dne 18. 2. 2026, č. j. 8 A 146/2025-27, ze dne 31. 3. 2026, č. j. 18 A 134/2025-57, či rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 1. 2026, č. j. 30 A 73/2025-65). V některých podstatných aspektech soud i z těchto rozhodnutí Shodu s prvopisem potvrzuje P. V. 8 4 A 4/2026 vychází, v něčem se naopak od jejich závěrů z dále vyložených důvodů v dílčích ohledech odchyluje.

24. Pokud jde o povahu předmětného pobytového oprávnění, zdejší soud v rozsudku č.j. 10 A 146/2025-35 zdůraznil, že podle § 7o Lex Ukrajina platí, že „zvláštní dlouhodobý pobyt je povolením k dlouhodobému pobytu podle § 17 písm. c) zákona o pobytu cizinců na území České republiky.” To mimo jiné znamená, že vyhovění žádosti představuje na základě právní fikce vydání správního rozhodnutí. Pokud je totiž zvláštní dlouhodobý pobyt považován za povolení k dlouhodobému pobytu ve smyslu zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců”), platí, že vydáním rozhodnutí o žádosti se rozumí převzetí průkazu o povolení k pobytu (srov. § 169t odst. 7 zákona o pobytu cizinců ve spojení s § 7o odst. 2 Lex Ukrajina). I když se na postup pro získání zvláštního dlouhodobého pobytu nevztahují pravidla části druhé a třetí správního řádu, neznamená to, že žalovaný uvedeným způsobem nevydává rozhodnutí.

25. Žalobkyně však napadá úkon žalovaného, který spočívá ve zrušení termínu pro pořízení biometrických údajů (a v zániku registrace), o čemž byla vyrozuměna e-mailem žalovaného ze dne 2. 12. 2025. Právě zrušením termínu žalovaného, nikoli samotným vyrozuměním, se cítí být zkrácena na svých právech, byť vychází z toho, že ke zrušení došlo právě až oním vyrozuměním.

26. V této souvislosti je nutné též zdůraznit, že ačkoli je zvláštní dlouhodobý pobyt pobytovým oprávněním ve smyslu zákona o pobytu cizinců, jedná se primárně o specifické oprávnění v režimu Lex Ukrajina s vlastní dílčí procesní úpravou. Celý proces je založen na zvláštních evidenčních a registračních postupech zájemců, potažmo žalovaného, které lze rozdělit do tří fází: Fáze I – projevení zájmu a vyznačení osob (§ 7o–§ 7p): držitel dočasné ochrany projeví zájem o zvláštní dlouhodobý pobyt; současně souhlasí se zpracováním a vyžádáním nezbytných údajů; žalovaný na základě zdrojů údajů dle § 7q (údaje od jiných orgánů veřejné moci) vyznačí v neveřejném seznamu zájemců osoby způsobilé k registraci; Fáze II – elektronická registrace (§ 7s): výlučně vyznačeným osobám je umožněna on- line registrace; Fáze III – převzetí průkazu o povolení k pobytu (§ 7t): tomu předchází pořízení aktuálních biometrických údajů, předložení požadovaných dokladů a ověření neexistence překážek dle § 7t odst. 5.

27. Podle § 7t odst. 5 písm. d) Lex Ukrajina nejpozději před převzetím průkazu o povolení k pobytu cizincem Ministerstvo vnitra ověří, zda byla provedena registrace k pobytu za všechny společně registrované osoby a zda cizinec a společně registrované osoby na základě informace nebo stanoviska Policie České republiky nebo zpravodajské služby České republiky nejsou nebezpečím pro veřejný pořádek nebo bezpečnost státu.

28. Podle citovaného ustanovení žalovaný nejpozději před převzetím průkazu o povolení k pobytu cizincem ověří, že není dána některá ze zákonných překážek, mimo jiné dle písm. d), zda není dána existence nebezpečí pro veřejný pořádek nebo bezpečnost státu.

29. Podle § 7t odst. 6 Lex Ukrajina platí, že je-li zjištěna překážka dle odstavce 5 před pořízením biometrických údajů, žalovaný cizinci a s ním společně registrovaným Shodu s prvopisem potvrzuje P. V. 9 4 A 4/2026 osobám zruší termín pro pořízení biometrických údajů. O zrušení termínu vyrozumí cizince na adresu jeho elektronické pošty. Zrušením daného termínu zaniká i registrace k pobytu cizinci a s ním společně registrovaným osobám.

30. K zásahu do práv tak dochází již faktickým úkonem zrušení termínu k pořízení biometrických údajů, čímž dochází i k zániku registrace. Tento úkon žalovaného nepředstavuje ani pozitivní rozhodnutí o vyjádřeném zájmu cizince ani rozhodnutí negativní ve smyslu zamítnutí žádosti (zvláštní úprava nepředpokládá vydávání zamítavého rozhodnutí). Jde o faktický úkon, který ukončí proces registrace pobytu, tedy potenciálně se může jednat o nezákonný zásah. Podstatné dále je, že dle Lex Ukrajina již na úkon „zrušení termínu“ nenavazuje žádný další úkon či postup ve věci „vyjádřeného zájmu o zvláštní dlouhodobý pobyt“ (viz § 7p odst. 1 Lex Ukrajina). Úkolem žalovaného je totiž už jen vyrozumět cizince o zrušení termínu pro pořízení biometrických údajů na adresu jeho elektronické pošty se sdělením konkrétní zákonné překážky (to lze označit za svého druhu zvláštní úpravu ve vztahu k § 155 odst. 3 správního řádu). Takový e-mail již do práv cizince sám o sobě nezasahuje. Ani takový e-mail tudíž není správním rozhodnutím, přičemž svou formou ani obsahem jím být ani nemůže – představuje pouhou neformální informaci o předchozím postupu (k tomu viz též usnesení zdejšího soudu ze dne 17. 2. 2026, č. j. 4 A 62/2025-28). Žalobkyně ostatně ani samotný e-mail jako rozhodnutí nenapadá.

31. Zrušení termínu ve spojení se zánikem registrace tak představují zásah do práv cizince. Dokud nebude splněna podmínka registrace k pobytu, žalobkyně si nebude moci převzít průkaz o povolení k pobytu. Napadený úkon spočívající ve zrušení termínu a zániku registrace tak představuje jednorázový zásah s trvajícími důsledky (do procesu získání průkazu povolení ke zvláštnímu dlouhodobému pobytu). Žalobkyně se proti němu může bránit žalobou podle § 82 a násl. s.ř.s.

32. Žalovaný namítal, že takový zásah nemohl žalobkyni vůbec zkrátit na právech s ohledem na to, že dle § 7o odst. 3 Lex Ukrajina není na zvláštní dlouhodobý pobyt právní nárok. Navrhoval odmítnutí žaloby. Tím zpochybňoval aktivní procesní legitimaci žalobkyně. Soud k tomu zdůrazňuje, že absence právního nároku na určitý výsledek (vydání pobytového oprávnění) nevylučuje postup žalovaného z kontroly v rámci správního soudnictví, přičemž soudní přezkum nebyl zákonem vyloučen. Žalobkyně má i v takovém případě právo na řádný postup správních orgánů podle zákona, ochranu před jejich excesy či svévolí. Ač není chráněn samotný výsledek, je posuzován způsob, jakým správní orgán postupoval (obdobně srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 30 A 73/2025-65, bod 22). Pro srovnání lze poukázat i na absenci právního nároku na udělení dlouhodobého víza podle § 51 odst. 2 zákona o pobytu cizinců, kdy NSS nepochyboval o tom, že rozhodnutí o neudělení víza je rozhodnutím dle § 65 s.ř.s., když zasahuje do subjektivního práva žadatele (rozsudek NSS ze dne 21. 12. 2011, č. j. 5 Ans 5/2011-221, č. 2544/2012 Sb. NSS). Soudy ostatně přezkoumávají postupy správních orgánů např. i v případě neudělení státního občanství či nepřiznání dotace, na něž též zásadně není právní nárok. Není přitom pochyb o tom, že získáním zvláštního dlouhodobého pobytu by žalobkyně získala výhodnější pobytové oprávnění, zejména co do jeho délky. Shodu s prvopisem potvrzuje P. V. 10 4 A 4/2026 33. Soud tedy shrnuje, že má za splněné všechny podmínky řízení o zásahové žalobě. Žalobkyně se o zásahu dozvěděla dne 2. 12. 2025, svou žalobu podala dne 2. 2. 2026, a tedy tak učinila v souladu s § 84 odst. 1 s.ř.s. včas ve dvouměsíční lhůtě. Mezi stranami je pak nesporné, že Lex Ukrajina ani jiný právní předpis neupravuje jiný prostředek právní ochrany (srov. § 85 s.ř.s.) proti úkonům žalovaného v procesu získávání zvláštního dlouhodobého pobytu. Pokud je primárním cílem žalobkyně, aby dosáhla revokace přímo tohoto úkonu žalovaného, tj. aby znovu získala termín k pořízení biometrických údajů a tím dosáhla obnovení registrace k pobytu, nemá k dispozici jiný procesní nástroj, než zásahovou žalobu. Na tomto faktickém úkonu by totiž stricto sensu nic nezměnila ani její případná obrana proti vlastnímu vyrozumění e-mailem, např. cestou podnětu k postupu dle § 156 odst. 2 správního řádu (nehledě na to, že se jedná o dozorčí prostředek, který není v její moci).

34. Pouze pro úplnost soud podotýká, že žalobkyně by se svých práv nemohla úspěšně domáhat ani žalobou na ochranu proti nečinnosti podle § 79 s.ř.s., která umožňuje dosáhnout uložení povinnosti vydat osvědčení či rozhodnutí. Faktickým zásahem žalovaného totiž pominuly účinky registrace k pobytu coby nezbytné podmínky k získání zvláštního dlouhodobého pobytu. Pro její neexistenci pak žalovaný nemůže vydat žalobkyni „pozitivní rozhodnutí“, tedy průkaz o povolení k pobytu. Při vyloučení části druhé a třetí správního řádu podle § 7o odst. 5 Lex Ukrajina není po zrušení registrace k pobytu právní podklad ani k vydání negativního zamítavého rozhodnutí (toliko k vyrozumění cizince e-mailem). Žalobkyně se ostatně vydání takového případného rozhodnutí ani nedomáhá.

35. Soud tudíž mohl přistoupit k věcnému posouzení žaloby. Ochranu před nezákonným zásahem může správní soud poskytnout tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky, aby žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Není-li byť jen jedna z uvedených podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle § 82 a násl. s.ř.s. poskytnout (rozsudek NSS ze dne 17. 3. 2008, č. j. 2 Aps 1/2005-65, č. 603/2005 Sb. NSS).

36. S ohledem na výše uvedené lze označit za splněnou první, druhou, čtvrtou a pátou podmínku. Sporným dále zůstává, zda žalovaný postupoval v souladu se zákonem (3. podmínka).

37. Soud nejprve připomíná, že podle § 7o odst. 5 Lex Ukrajina je vyloučeno použití části druhé a třetí správního řádu. Žalovaný nevede správní řízení a nevydává (zamítavé) správní rozhodnutí. Na jeho postup proto nelze klást požadavky standardně kladené na odůvodňování rozhodnutí, na vedení správního spisu a shromáždění podkladů pro rozhodnutí, potažmo seznamování účastníků řízení s nimi. Právní úprava naopak záměrně stanovuje značně neformální postup. Jak se podává z důvodové zprávy k zákonu č. 24/2025 Sb., jímž byl institut zvláštního dlouhodobého pobytu do Lex Ukrajina vložen, je tomu tak s ohledem na vysoký počet držitelů dočasné ochrany a na možnosti veřejné správy vést individuální správní řízení, resp. vystavovat dílčí potvrzení Shodu s prvopisem potvrzuje P. V. 11 4 A 4/2026 pro potřeby tohoto individuálního správního řízení. Proces je proto koncipován s maximální mírou automatičnosti. Jinými slovy, zákonodárce nepočítá s tím, že by vznikal klasický správní spis, ale pouze zakládá digitální stopu v rámci informačního systému žalovaného. Celý postup je založen primárně na automatickém posouzení, v seznamu (registrovaných) zájemců se pak toliko vyznačuje (ne)splnění jednotlivých podmínek (srov. i výše uvedený rozsudek č. j. 8 A 187/2025-29).

38. Postup žalovaného v posuzované věci je upraven v Lex Ukrajina, kdy z jeho § 7t odst. 5 písm. d) se podává, že žalovaný musí u Policie ČR a zpravodajských služeb ověřit, zda cizinec nepředstavuje nebezpečí pro veřejný pořádek nebo bezpečnost státu. Dané ustanovení tedy předpokládá, že tyto orgány zašlou žalovanému informaci/stanovisko, zda takové nebezpečí cizinec představuje, či nikoli. Právní úprava ovšem nepožaduje, aby byl zájemce s obsahem sdělení předem seznámen, nepožaduje ani, aby žalovaný sám celý jeho obsah zájemcům sděloval nebo aby blíže zdůvodňoval, proč má překážku dle § 7t odst. 5 písm. d) Lex Ukrajina za splněnou. Zájemce má být podle § 7t odst. 6 tohoto zákona neformálně informován toliko o tom, jaká překážka byla v jeho případě shledána. Tomuto požadavku žalovaný dostál a tedy nepochybil, pokud nic dalšího žalobkyni nesdělil.

39. Soud níže vysvětlí, že stanovisko je sice pro žalovaného závazné, nejedná se však o závazné stanovisko ve smyslu § 149 správního řádu, a to už jen proto, že část třetí tohoto zákona se v tomto případě nepoužije. Stanovisko policie dle § 7t odst. 5 písm. d) Lex Ukrajina nemusí mít podobu formálního správního aktu obsahujícího odůvodnění, z něhož by snad žalovaný jako z podkladu vycházel a jež by mělo být zájemcům zpřístupněno. Policie zjevně poskytuje hodnocení v rámci samotného informačního systému, v němž zaznamenává údaje na základě interních podkladů (opět srov. i rozsudek č.j. 8 A 187/2025-29).

40. Soud nicméně konstatuje, že vyloučení části druhé a třetí správního řádu nezbavuje žalovaného povinnosti postupovat dle jiných ustanovení správního řádu, zejména pak v souladu se základními zásadami činnosti správních orgánů upravenými v § 2 až 8 uvedeného zákona. Žalovaný by měl mimo jiné vycházet z toho, že veřejná správa je službou veřejnosti, měl by vycházet dotčeným osobám vstříc a přiměřeně je poučit (§ 4 odst. 1 a 2 správního řádu). Soud by považoval za žádoucí, aby žalovaný zájemcům (v situaci, kdy nejde o utajovanou informaci) přinejmenším sdělil, na základě kterého stanoviska byla daná překážka shledána (uvedením orgánu, který je vydal, a data jeho vyznačení v informačním systému). Takový úkon nutně nejde nad rámec předestřené právní úpravy (ta daný postup žalovanému nezapovídá). Soud se však již touto otázkou blíže nezabýval, neboť se netýká podstaty věci. Meritem věci totiž je posouzení zákonnosti zrušení termínu pro pořízení biometrických údajů spojeného se zánikem registrace.

41. S uvedeným ovšem úzce souvisí další rovina věci. Žalobkyně namítala, že závěr žalovaného, dle kterého žalobkyně představuje individuální bezpečnostní riziko, není souladný se zásadou materiální pravdy a je založen na vadném úsudku žalovaného, který nemůže vyplývat ze shromážděných podkladů. Soud má za to, že pro žalovaného je sdělení bezpečnostních složek závazné, resp. z něj bez dalšího vychází. Právní úprava Shodu s prvopisem potvrzuje P. V. 12 4 A 4/2026 nevyžaduje, aby žalovaný nebezpečí pro veřejný pořádek či bezpečnost státu sám hodnotil či přezkoumával stanovisko policie. Žalovaný nevede správní řízení a neshromažďuje podklady rozhodnutí, vše probíhá s maximální mírou automatizace. Lex Ukrajina od žalovaného pouze vyžaduje, aby ověřil, že podle sdělení bezpečnostních orgánů takové nebezpečí neexistuje – volba právě tohoto pojmu signalizuje, že po žalovaném se požaduje toliko prosté ujištění se o absenci případné hrozby pro veřejný pořádek či bezpečnost státu, a to výhradně na základě informace či stanoviska policie/zpravodajské služby. Z hlediska systematického to podle soudu odpovídá i povaze posuzování dalších možných překážek podle § 7t odst. 5 Lex Ukrajina (pobyt na základě dočasné ochrany, nevedení v evidenci SIS či nežádoucích osob, trestní zachovalost ve smyslu záznamu v rejstříku trestů), u nichž jde v zásadě jen o prostou kontrolu údajů z úředních evidencí, nikoli o složitější posuzování skutkových a právních otázek. Popsaný postup celkově odpovídá i maximálně automatizovanému a bezdokladovému procesu udělení předmětného pobytového oprávnění popsanému výše.

42. Žalovaný je vázán zákonem a pokud sdělení Policie ČR nebo zpravodajské služby obsahuje závěr, že cizinec nebezpečí pro veřejný pořádek či bezpečnost státu představuje, nemůže žalovaný podle soudu postupovat jinak, než podle § 7t odst. 6 Lex Ukrajina zrušit termín pro pořízení biometrických údajů a cizince informovat o zrušení termínu a o tom, která překážka podle odst. 5 byla zjištěna; zrušením termínu pro pořízení biometrických údajů registrace k pobytu zaniká. Žalovaný sám však takové nebezpečí neposuzuje. V informativním e-mailu má dle výslovného znění zákona žalovaný sdělit pouze to, která překážka pro udělení pobytového oprávnění byla shledána. Nepředpokládá se tedy, že by žalovaný k této otázce činil své vlastní závěry a tyto zájemcům sděloval.

43. Z uvedeného rovněž plyne, že žalovaný pro svůj postup bezpodmínečně nepotřebuje mít k dispozici i zdůvodnění stanoviska policie/zpravodajské služby. Pokud je pro něj stanovisko závazné a nemá povinnost jej věcně přezkoumávat či hodnotit, nelze na podkladě rozhodné právní úpravy ani dovozovat, že by musel mít k dispozici jeho odůvodnění. Žalovaný tudíž nepochybil, pokud vyšel pouze ze stručného jednoslovného stanoviska v informačním systému. I kdyby odůvodnění k dispozici měl, nemohl by zvolit jiný postup. Z hlediska ochrany práv zájemců (žalobkyně) je však klíčové, zda postup žalovaného (resp. postup Policie ČR či zpravodajské služby) obstojí i v řízení před soudem, který v tomto případě vystupuje nikoli v přezkumné, ale fakticky v nalézací roli. Z toho plyne, že není v rozporu se zákonem, pokud si žalovaný vyžádá odůvodnění stanoviska policie až pro účely soudního řízení. Žalobkyně měla v soudním řízení možnost se s tímto odůvodněním plně seznámit a vyjádřit se k jeho obsahu, čehož také využila. V konečném důsledku tak nemohla být nijak zkrácena na svých procesních právech.

44. S ohledem na subsidiární povahu správního soudnictví nelze takový postup považovat za zcela ideální, neboť těžiště sporu mezi stranami neprobíhá před správními orgány, ale před soudem. Nynější právní úprava zvláštního dlouhodobého pobytu však takový přístup, kdy se věcné posouzení námitek cizince vůči stanovisku soustředí až do fáze soudního řízení o zásahové žalobě, fakticky vyžaduje. Nejde ostatně o úplně výjimečnou Shodu s prvopisem potvrzuje P. V. 13 4 A 4/2026 situaci. Judikatura za určitých podmínek připouští, aby správní orgány až v řízení před soudem odůvodnily svůj postup, a tedy aby soud o některých otázkách rozhodoval v zásadě jako první (např. u zápisu do seznamu advokátů či advokátních koncipientů; k tomu viz rozsudek NSS ze dne 6. 9. 2021, č. j. 5 As 462/2019-35, č. 4257/2021 Sb. NSS). Ani zdejší soud v rozsudku č. j. 10 A 146/2025-35 nezpochybnil možnost předložení zdůvodnění stanoviska policie až v řízení před soudem, toto stanovisko pak soud sám věcně zhodnotil. Naopak v rozsudku č. j. 10 A 183/2025-37 zdejší soud označil za nepřezkoumatelný a nepodložený postup žalovaného jen na podkladě stručného negativního stanoviska policie, pokud přes výzvu soudu žalovaný nepředložil jeho bližší zdůvodnění.

45. Soud si je vědom též rozsudku městského soudu č. j. 8 A 146/2025-27, který úpravu § 7t odst. 5 písm. d) Lex Ukrajina systematicky a jazykově provázal s § 169m zákona o pobytu cizinců. Soud však má k tomuto posouzení výhrady, ustanovení § 169m zákona o pobytu cizinců se týká nakládání s utajovanými informacemi v řízeních podle uvedeného zákona, přičemž vymezuje pouze způsob uchování takových informací a způsob jejich zohlednění v odůvodnění rozhodnutí. Nic z toho ovšem nemůže být relevantní pro proces získání zvláštního dlouhodobého pobytu, o němž se nevede správní řízení, nevede se správní spis a nevydává se rozhodnutí. Nehledě na to, že ani osmý senát zdejšího soudu z uvedeného nečinil jasné závěry, pokud by mělo jít o zajištění přezkoumatelnosti postupu žalovaného, jehož se nyní dovolává žalobkyně.

46. Lze tedy shrnout, že žalovaný nemusí mít pro svůj postup k dispozici odůvodnění stanoviska policie, měl by však následně takové odůvodnění stanoviska policie či zpravodajské služby předložit soudu, kdy se soud musí věcně zabývat jeho obsahem. Shledá-li soud pochybení na straně policie či zpravodajské služby, přičte toto pochybení k tíži žalovanému, který se pak v důsledku nezákonného postupu policie dopustí nezákonného zásahu (byť sám striktně vzato nepochybil).

47. Je tedy třeba posoudit, zda policie řádně zdůvodnila, že je žalobkyně nebezpečím pro veřejný pořádek. V této souvislosti se však soud musel zabývat i otázkou, do jaké míry může závěry policie sám přezkoumávat. Opětovně je totiž nutné připomenout, že žalobkyně nemá na zvláštní dlouhodobý pobyt právní nárok, nemá tedy nárok ani na výsledek v podobě vydání průkazu povolení k pobytu. Zároveň je zvláštní dlouhodobý pobyt ryze „nadstavbovým“ institutem pro cizince, kterým jinak náleží dočasná ochrana podle Lex Ukrajina. Jeho neudělení tak na možnosti oprávněně pobývat na území České republiky nic nemění. Jedná se o jakýsi „benefit“ ze strany státu, který nemá předobraz ani v unijním právu – jde o čistě národní pobytové oprávnění (opět viz i důvodová zpráva k zákonu č. 24/2025 Sb.).

48. Zásah soudu do postupu žalovaného, popřípadě jiného správního orgánu, týkajícího se zvláštního dlouhodobého pobytu by proto obecně měl být spíše výjimečný, založený zejména na ochraně řádného procesu, neboť veřejná správa musí při svém postupu dodržovat pravidla stanovená zákonem, nesmí postupovat svévolně, diskriminačně či jinak v demokratickém právním státě nepřípustně. V tomto rámci pak má určitý prostor pro relativně volnou úvahu. Soud musí zohlednit jednak povahu předmětného Shodu s prvopisem potvrzuje P. V. 14 4 A 4/2026 pobytového titulu, jak ji popsal výše, jednak výraznou neformálnost celého procesu. K soudní ochraně tudíž musí přistupovat spíše zdrženlivě.

49. Takto musí soud nahlížet i na hodnocení překážky dle § 7t odst. 5 písm. d) Lex Ukrajina, ač ta není striktně vzato založena na správním uvážení (ani jej nepředpokládá), ale na výkladu a použití neurčitého právního pojmu, tj. nebezpečí pro veřejný pořádek či bezpečnost státu. Uvedené neurčité právní pojmy musí příslušné orgány (zde policie/zpravodajské služby) aplikovat na konkrétní případ. Vzhledem k výše uvedenému není dle soudu nutné, aby policie/zpravodajská služba v každém případě prováděla podrobný výklad konkrétního obsahu daného neurčitého pojmu. Z jejího odůvodnění pro účely soudního řízení však musí být alespoň implicitně zřejmé, proč považuje tento pojem u konkrétního cizince za naplněný. Postup soudu lze připodobnit např. k přezkumu neudělení dlouhodobého víza, na jehož udělení rovněž (zásadně) není právní nárok. Ohledně dlouhodobých víz Ústavní soud v usnesení ze dne 11. 12. 2024, sp. zn. IV. ÚS 3178/24, připomněl, že subjektivní ústavně zaručené právo cizinců na pobyt na území České republiky neexistuje, je věcí suverénního státu, za jakých (nediskriminujících) podmínek připustí pobyt cizinců na svém území. Pro Ústavní soud pak bylo v dané věci (jednalo se o posouzení trestní zachovalosti) podstatné, zda postup správního orgánu nebyl svévolný či excesivní, zda měl racionální základ a zda byl logicky a srozumitelně odůvodněn.

50. Podle zdejšího soudu tudíž postačí, jestliže policie/zpravodajská služba srozumitelně, konzistentně a na podkladě konkrétních skutkových zjištění alespoň pro účely soudního řízení vysvětlí, z jakých důvodů určitá osoba představuje nebezpečí pro veřejný pořádek či bezpečnost státu. Dané pojmy přitom nepochybně mohou být vykládány a aplikovány relativně široce. Soud považuje za nutné se dílčím způsobem odchýlit od přístupu desátého senátu v rozsudku č. j. 10 A 146/2025-35, na který odkazovala žalobkyně, a který velmi restriktivně posuzoval, zda zahlazené odsouzení samo o sobě představuje nebezpečí pro veřejný pořádek. Soud se s tímto rozsudkem neztotožňuje především v otázce výkladu daného pojmu v rozhodném ustanovení Lex Ukrajina.

51. Desátý senát vyšel z judikatury správních soudů vztahující se k zákonu o pobytu cizinců. Připomněl jednak usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 26. 7. 2011, č. j. 3 As 4/2010- 151, č. 2420/2011 Sb. NSS, podle kterého „(p)ři výkladu pojmů „veřejný pořádek“, resp. „závažné narušení veřejného pořádku“, používaných v různých kontextech zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, je třeba brát v úvahu nejen celkový smysl dané právní úpravy, ale přihlížet i k rozdílným okolnostem vzniku, původu a účelu jednotlivých ustanovení, v nichž jsou tyto pojmy užity“. Dále poukázal na rozsudek NSS ze dne 18. 4. 2013, č. j. 5 As 73/2011-146, v němž NSS vyložil, že narušením veřejného pořádku „může být jen takové jednání, které bude představovat skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti. I v takovém případě je však potřeba zohlednit individuální okolnosti života cizince a přihlédnout k jeho celkové životní situaci.“ Mezi takové skutečnosti patří podle NSS nejen charakter a závažnost spáchané trestné činnosti, ale i další okolnosti, např. místo spáchání trestného činu, a doba, která uplynula od jeho spáchání, chování cizince po vykonání trestu odnětí svobody, délka jeho pobytu v České republice, ale i to, zda se po příchodu do České republiky dopustil další trestné či jinak protiprávní činnosti. Shodu s prvopisem potvrzuje P. V. 15 4 A 4/2026 52. V obou případech NSS hodnotil obdobný, nikoli však shodný pojem spojený s veřejným pořádkem, a sice to, že cizinec závažným způsobem narušuje veřejný pořádek podle § 119 odst. 2 písm. b), resp. § 87l odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Nadto tak činil na podkladě unijní úpravy, kterou uvedená ustanovení transponují, a judikatury Soudního dvora EU.

53. V případě Lex Ukrajina se však v prvé řadě vůbec neuplatní unijní úprava, neboť zvláštní dlouhodobý pobyt není unijním pobytovým titulem. Za druhé, rozšířený senát akcentoval nezbytnost důsledného zohledňování kontextu jednotlivých ustanovení cizineckého zákona užívajících v různých podobách pojem veřejného pořádku. Roli hraje nejen pozadí vzniku jednotlivých ustanovení, jejich vlastní formulace (k té viz i níže), ale i intenzita zásahu do postavení cizince (k tomu srov. rozsudek NSS ze dne 6. 2. 2013, č. j. 1 As 175/2012-34, či ze dne 7. 12. 2021, č. j. 7 Azs 282/2021-40). Jiné dopady má nepochybně správní vyhoštění, které ukončuje pobyt na území, či rozhodnutí, jímž se již existující pobytové oprávnění (např. trvalý pobyt) ruší. Jiné dopady má, pokud se takové oprávnění „jen“ neudělí. Odlišný dopad od uvedených případů pak nepochybně bude mít postup veřejné správy v situaci nenárokového a „nadstavbového“ pobytového titulu, jakým je zvláštní dlouhodobý pobyt, v situaci, kdy žadatel disponuje jiným plnohodnotným pobytovým titulem.

54. K tomu přistupuje též problematika konkrétní formulace způsobu a míry ohrožení veřejného pořádku. Zákon o pobytu cizinců rozlišuje jednak situace, kdy měl cizinec již narušit veřejný pořádek [např. § 87a odst. 1 písm. b)], dále případy, kdy jej aktuálně narušuje (viz bod 51 tohoto rozsudku), nebo případy, kdy „jen“ hrozí narušení veřejného pořádku do budoucna [např. § 9 odst. 1 písm. h), § 56 odst. 1 písm. g) či § 87e odst. 1 písm. f)]. Ze systematiky zákona lze odvodit, že v případě závažnějšího zásahu do postavení cizince, zejména v podobě odnětí pobytového oprávnění, se vyžaduje zpravidla již předchozí narušení veřejného pořádku či jeho aktuální narušování; u mírnějších zásahů (zpravidla, pokud jde o udělení nového oprávnění) postačuje nebezpečí jeho narušení do budoucna. Ještě podstatnější je pak skutečnost, že zákon o pobytu cizinců ve všech případech vyžaduje závažné narušení veřejného pořádku (v jednom případě pak výslovně požaduje i narušení opakované – § 77 odst. 2 písm. a). Slovo „závažné“ implikuje, že se musí jednat o intenzivní poruchové jednání, nikoliv pouze o bagatelní prohřešek. Ne každé porušení právní normy představuje závažné narušení veřejného pořádku. Normy správního práva trestního a trestního práva hmotného pokrývají často i méně závažná jednání, jimiž dochází k ohrožení zájmů chráněných zákonem (tedy veřejného pořádku). Samotná skutečnost, že cizinec byl odsouzen pro trestný čin, neznamená, že se dopustil jednání vážně narušujícího veřejný pořádek (srov. rozsudek NSS č.j.1 As 175/2012-34).

55. Dle ust. § 7t odst. 5 písm. d) Lex Ukrajina se má ověřovat pouze existence nebezpečí pro veřejný pořádek, není tedy obsažen požadavek závažnosti. To znamená, že veřejná správa může při hodnocení prostého nebezpečí přihlížet i k poznatkům založeným na společensky méně škodlivém jednání cizince, než v případě silnějšího kritéria závažnosti. I z tohoto důvodu se nemohou plně uplatnit východiska rozsudku NSS sp. zn. 5 As 73/2011, z nichž bez dalšího vyšel ve svých úvahách desátý senát zdejšího soudu v rozsudku č. j. 10 A 146/2025-35. Pod pojem nebezpečí pro veřejný pořádek tak může Shodu s prvopisem potvrzuje P. V. 16 4 A 4/2026 být řazeno i méně závažné protiprávní jednání, zvláště, pokud naplňuje skutkovou podstatu trestného činu. Takové jednání nemusí vést k závažnému narušení zájmů chráněných zákonem.

56. Stejně tak nemusí být nutně rozhodné, že již bylo odsouzení cizince zahlazeno a nefiguruje tak ve výpisu z trestního rejstříku. Od posuzování nebezpečí pro veřejný pořádek je totiž nutné odlišovat hodnocení trestní zachovalosti podle § 7t odst. 5 písm. c) Lex Ukrajina, které zároveň odkazuje na § 174 zákona o pobytu cizinců, dle nějž se za trestně zachovalého považuje jen cizinec, který nemá ve výpisu z rejstříku trestů záznam o pravomocném odsouzení za spáchání trestného činu. Dle názoru soudu však i trestně zachovalá osoba může stále představovat nebezpečí pro veřejný pořádek či bezpečnost státu. Takové nebezpečí může být založeno např. na jednání, které dříve naplňovalo skutkovou podstatu trestného činu, ale cizinec nebyl odsouzen, popř. jeho odsouzení bylo zahlazeno (osvědčil se), ale také na jednání, která naplňuje skutkovou podstatu správního deliktu, popř. na jiném jednání, které lze z pohledu veřejného pořádku či bezpečnosti státu označit za problematické.

57. Soud se tak nemůže bez dalšího ztotožnit ani s obecnými závěry rozsudku č. j. 8 A 146/2025-27, dle kterého v rámci zkoumání, zda cizinec představuje nebezpečí pro veřejný pořádek, nelze přihlížet ke dříve spáchanému trestnému činu, pokud se na cizinec hledí, jako by nebyl odsouzen. Podle osmého senátu šlo fakticky o hodnocení trestní zachovalosti, která je vyčerpávajícím způsobem upravena v § 7t odst. 5 písm. c) Lex Ukrajina. V posuzované věci však soud zastává názor, že nebezpečí pro veřejný pořádek může být založeno i na zahlazeném odsouzení, popř. na spáchání trestného činu, který (např. z důvodu tzv. odklonu) soudem ani projednáván nebyl.

58. K tomu soud poznamenává, že Nejvyšší správní soud v pobytových věcech v některých případech připouští, aby bylo bráno na zřetel i zahlazené odsouzení, a to právě v souvislosti s veřejným pořádkem, srov. rozsudek NSS ze dne 6. 2. 2013, č. j. 1 As 175/2012-34: „Zahlazení odsouzení nenastoluje fikci, že se čin, skutek nestal. Pouze se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen (§ 70 odst. 1 trestního zákona, shodně § 106 trestního zákoníku). Neznamená to však, že by rozhodnutí o zahlazení bylo pro posouzení zákonnosti rozhodnutí žalovaného zcela bez významu.“ Z toho plyne, že zahlazení odsouzení nepředstavuje absolutní překážku pro zohlednění spáchané trestné činnosti cizince ve vztahu k jeho nebezpečí pro veřejný pořádek. Soud má za to, že pokud je z konkrétních okolností případu možné dovozovat, že cizinec stále představuje nebezpečí pro veřejný pořádek, je možné v tomto kontextu předchozí zahlazené odsouzení určitým způsobem zohlednit. Policie v daném případě tímto způsobem postupovala.

59. Policie své stanovisko založila na tom, že se žalobkyně dne 28. 4. 2023 dopustila úmyslného trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, když řídila osobní motorové vozidlo i přes platný zákaz řízení všech motorových vozidel uložený správním orgánem na dobu od 11. 2. 2023 do 11. 8. 2023. Zohlednila rovněž, že dne 30. 1. 2024 bylo podmíněně upuštěno od výkonu trestu zákazu činnosti a byla stanovena zkušební doba do 30. 7. 2025. O těchto skutkových okolnostech přitom není mezi stranami sporu. Není sporu ani o tom, že dle usnesení soudu ze dne 24. 10. 2025 se žalobkyně ve zkušební době osvědčila. Shodu s prvopisem potvrzuje P. V. 17 4 A 4/2026 60. V souvislosti s uvedenou trestnou činností se policie zabývala zejména její povahou, kdy akcentovala, že se jednalo o úmyslnou trestnou činnost. Považovala za podstatné, že žalobkyně nerespektovala pravomocné rozhodnutí orgánu veřejné moci a narušila tak základní principy právního státu, které jsou založeny na dodržování právních norem. Uvedla, že veřejný pořádek vyžaduje respekt k pravomocným rozhodnutím, přičemž je třeba chránit jejich nerušený výkon. Soud v tomto kontextu považuje za nezbytné doplnit, že žalobkyně se dopustila určitého primárního přestupku, pro který jí byl správním orgánem jako správní trest uložen zákaz řízení všech motorových vozidel na dobu půl roku. Toto prvotní sankční opatření však úmyslně nerespektovala, motorové vozidlo přesto řídila, a to nedlouho (dne 28. 4. 2023) po účinnosti sankce (od 11. 2. 2023). Tedy, žalobkyně se opakovaně dopustila deliktního jednání, a to nejprve v rovině přestupkové a brzy poté i v rovině trestněprávní. Z žaloby neplyne, že by své jednání jakkoli vysvětlovala. Ze stanoviska policie je dále zřejmé, že vzala v úvahu i časové hledisko, kdy zkušební doba byla stanovena do 30. 7. 2025, přičemž ke zvláštnímu dlouhodobému pobytu se žalobkyně registrovala dne 14. 9. 2025. Z toho plyne, že mezi koncem zkušební doby a registrací žalobkyně uplynul pouhý 1,5 měsíce. Policie též poukázala na obecné zvýšené riziko recidivy u pachatelů úmyslné trestné činnosti, k čemuž odkázala na statistiky a kriminologické výzkumy. Měla za to, že aplikované opatření je nejmírnějším způsobem ochrany společnosti a žalobkyni není trvale odepřeno pobytové oprávnění.

61. Soud shledal, že předmětné stanovisko policie je srozumitelné, založené na konkrétních poznatcích, racionální a nevykazující rysy nepřezkoumatelnosti či svévole. Je třeba připustit, že toto stanovisko mohlo být i podrobnější. Soud jej nicméně v kontextu dané věci považuje za dostačující, a to při zohlednění neformálnosti a rychlosti celého procesu mimo rámec správního řízení, absence zákonných požadavků na podobu předmětného stanoviska, zajištění žalobkyně plnohodnotným pobytovým titulem v podobě dočasné ochrany a konstrukce zvláštního dlouhodobého pobytu jako určitého národního nenárokového beneficia státu.

62. Soud dospěl k závěru, že správní orgány nevybočily z možného rozsahu pojmu „nebezpečí pro veřejný pořádek“, kdy jeho naplnění v konkrétním případě akceptovatelným způsobem vyložily. Trestná činnost spočívala v nerespektování pravomocného zákazu řízení motorových vozidel, tedy pravomocného rozhodnutí, jakožto podstatné součásti právního státu. Opakované protiprávní jednání žalobkyně nelze označit za bagatelní, naopak se jednalo o nezanedbatelné narušení pořádku ve věcech veřejných. Nelze ani tvrdit, že by od samotného skutku uplynula značná doba, přičemž zkušební doba uplynula nedlouho před registrací žalobkyně. Za těchto okolností bylo zcela opodstatněné stanovisko policie, že žalobkyně stále určité nebezpečí pro veřejný pořádek představuje.

63. Policie přitom nepominula, že překážka dle § 7t odst. 5 písm. d) Lex Ukrajina nemá představovat sankci za jednání, kterého se cizinec dopustil v minulosti, ale prevenci před možným budoucím narušováním veřejného pořádku.

64. Soud má za to, že při posuzování otázky, zda cizinec představuje nebezpečí pro veřejný pořádek, je s ohledem na povahu jeho minulého protizákonného jednání třeba Shodu s prvopisem potvrzuje P. V. 18 4 A 4/2026 obezřetnosti i jisté míry předběžné opatrnosti. ČR má právo od cizinců, kteří chtějí dlouhodobě pobývat na jejím území, vyžadovat patřičný respekt ke svému právnímu řádu (srov. rozsudek NSS č. j. 2 Azs 29/2019-33). S ochranou veřejného pořádku nepochybně koliduje nedávné trestněprávní jednání žalobkyně zaměřené právě proti veřejnému pořádku (pozn. soudu: předmětný trestný čin je zařazen v hlavě X trestního zákoníku, která obsahuje trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných), které navazovalo na jiné předchozí protiprávní jednání žalobkyně (za které jí byl správním orgánem uložen zákaz činnosti). Na uvedeném přitom nutně nic nemění ani osvědčení se žalobkyně. To sice představuje určitý indikátor jejího dalšího chování, nicméně neznamená, že se skutku nedopustila a neznamená to ani, že automaticky nadále nepředstavuje nebezpečí pro veřejný pořádek.

65. Lze shrnout, že negativní stanovisko policie v řízení před soudem obstálo. Z toho vyplývá, že žalovaný nepochybil, zrušil-li žalobkyni termín pořízení biometrických údajů, což vedlo k zániku její registrace. Celý postup byl v souladu se zákonem.

66. Na základě shora uvedeného soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji dle § 87 odst. 3 s.ř.s. zamítl.

67. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobkyně neměla ve věci úspěch, proto jí náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalovanému náklady řízení nad rámec úřední činnosti nevznikly. Poučení Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 25. června 2026 Mgr. Kateřina Peroutková v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje P. V.