4 Ad 17/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou v právní věci žalobkyně: Ing. Mgr. J. P., narozená dne X bytem X zastoupená advokátkou JUDr. Barborou Steinlauf sídlem Fetrovská 893/29, 160 00 Praha 6 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 5. 2025, č. j. X, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 19. 5. 2025, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaná podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“) a § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítla námitky žalobkyně a potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 5. 2. 2025, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“).

2. Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně zamítl žádost žalobkyně o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu podle § 41 odst. 3 a pro nesplnění podmínek dle § 39 odst. 2 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 155/1995 Sb.“).

II. Obsah žaloby

3. Žalobkyně namítala, že žalovaná ve svém rozhodnutí pochybila, čímž žalobkyni významnou měrou poškodila v jejích právech, a že vydání napadeného rozhodnutí předcházela řada pochybení žalované. Žalobkyně namítala, že žalovaná postupovala chybně, pokud shledala, že míra poklesu pracovní neschopnosti žalobkyně z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu činí pouze 55 % (dle posudku ze dne 7. 5. 2025). Uvedla, že je přesvědčena, že skutečná míra poklesu její pracovní schopnosti, jak vyplývá z předložených lékařských zpráv, odpovídá nejméně 70 %, a proto jí náleží invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně.

4. Žalobkyně dále namítala, že zjištění posudkového lékaře neodpovídají jejímu skutečnému zdravotnímu stavu, její postižení psychického charakteru a přidružená somatická onemocnění jsou natolik závažná, že ji zásadním způsobem omezují jak v pracovní činnosti, tak ve všech oblastech života. Dle žalobkyně posudky, z nichž vycházely správní orgány, trpí zásadní vadou, pokud shledaly, že pokles pracovní schopnosti žalobkyni dosahuje nejdříve 60 % a následně pouze 55 %. Uvedla, že paranoidní schizofrenie je závažné duševní onemocnění, které nelze vyléčit, ale pouze udržovat prostřednictvím psychofarmak tak, aby nedocházelo k častějším atakům nemoci. I tak je prognóza tohoto onemocnění značně nejistá a nelze očekávat zlepšení, spíše pozvolné zhoršování. V případě, kdy dojde i přes dodržování nastaveného léčebného režimu k novému vzplanutí onemocnění, tak se pacient vrací na začátek své cesty k uzdravování. Rozhodně dle žalobkyně nelze hovořit o tom, že by se pacientovi zlepšily kognitivní funkce, jak uvedla žalovaná v napadeném rozhodnutí; skutečnost, že žalobkyně nebyla od roku 2019 hospitalizována na psychiatrické klinice, sama o sobě nevypovídá o tom, že se zlepšila její pracovní schopnost.

5. Žalobkyně namítla, že posudek, ze kterého žalovaná vycházela, je neodborný; navíc v rámci správního řízení nebyla ani jednou prohlédnuta posudkovým lékařem. Dále namítla, že z posudku nevyplývá, jakou odbornost měl posudkový lékař, nadto z veřejně přístupného internetového vyhledávače lze zjistit, že MUDr. D. K., která posudek vypracovala, je praktickou lékařkou, nikoliv psychiatričkou. Stejně tak MUDr. K., která vypracovala předchozí posudek, je internistkou. Dle žalobkyně je psychiatrie skutečně specializovaný obor, vyžadující specifické vědomosti, znalosti a zkušenosti a v daném případě měl být vypracován posudek z oboru psychiatrie.

6. Poukázala na to, že její stav se nezlepšil, ale zhoršil. Správní orgán tak nesprávně a neúplně zjistil skutkový stav věci, resp. žalovaná nijak nezohlednila, že se od doby posledního rozhodování zdravotní stav žalobkyně významně zhoršil. Uvedla, že je absolventkou dvou vysokých škol, ale v důsledku svého onemocnění není schopna se zařadit do pracovního procesu na pracovní pozici, která by odpovídala jejímu vzdělání. V současné době není schopna pracovat ani v režimu zkráceného polovičního úvazku jako šička v chráněné dílně. Velice často je v pracovní neschopnosti, a to minimálně týden za měsíc. Dle lékařského nálezu ze dne 15. 1. 2025 nikdy u žalobkyně nedošlo k remisi. Zhoršení příznaků popsala tak, že trpí fóbií z většího počtu lidí, pociťuje větší úzkost a strach, vyžaduje častější přestávky v práci, objevují se u ní bludy a halucinace a také častější únava (až vyčerpání). Dále uvedla, že není schopna se učit novým věcem nebo se setkávat v práci s novými lidmi, trpí poruchami spánku, je neschopná koncentrace a je podrážděná. Není tak schopna fungovat ani v rovině společenské. Uvedla, že není schopna fungovat bez medikace ani v minimálním režimu. Její psychické onemocnění je nevyléčitelné, zhoršuje se, její zdravotní stav není v remisi a není kompenzován.

7. Podotkla, že trpí dalšími onemocněními, které by samy o sobě neměly vliv na její pracovní schopnost, nicméně v souvislosti s primárním onemocněním dochází k umocňování projevů a příznaků jejího špatného psychického stavu. Byl jí nově diagnostikován myom v děloze, dále plísňové onemocnění nehtů. Dále žalobkyně trpí chronickou autoimunitní tyreoditidou (onemocnění štítné žlázy). Důsledkem všech těchto onemocnění je pak i vznik obezity. Dle žalobkyně tak je nutné její zdravotní stav posuzovat globálně a v souvislostech. Žalovaná tak pochybila, pokud tyto skutečnosti nezohlednila a nedostatečně se zabývala jednotlivými lékařskými zprávami, zejména pak zprávou MUDr. G., ošetřující psychiatričky žalobkyně. Namítla, že závěry posudkového lékaře jsou pak v přímém rozporu se zprávou MUDr. A. S. ze dne 8. 4. 2025, kde se výslovně konstatuje, že u pacientky došlo ke zhoršení stavu a nález odpovídá invalidnímu důchodu třetího stupně. Žalobkyně proto navrhla, aby byl pro účely soudního řízení vypracován nový znalecký posudek, který bude lépe odrážet specifika dotčených lékařských oborů, tj. psychiatrie, endokrinologie a alergologie. K důkazu navrhla řadu lékařských zpráv.

8. Navrhla, aby soud napadené i prvostupňové rozhodnutí zrušil, věc vrátil žalované k dalšímu řízení a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení.

III. Vyjádření žalované

9. Žalovaná uvedla, že v otázce posouzení nároku na dávku důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem je vázána posudkem lékaře Institutu pro posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“). Jedná se o otázku odbornou, vyžadující znalosti v oboru medicíny a též v oboru posudkového lékařství. Uvedla, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na podkladě lékařského posudku ze dne 7. 5. 2025 vypracovaného pro účely řízení o námitkách lékařem žalované, který invaliditu žalobkyně posoudil tak, že žalobkyně je nadále invalidní pro invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 55 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole V., položce 3c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“), pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 45 %. Vzhledem k jeho vlivu na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace byla tato hodnota podle § 3 odst. 2 vyhlášky zvýšena o 10 % na celkových 55 %. Dle žalované lékařský posudek splňuje požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a vypořádává se se všemi rozhodujícími skutečnostmi.

10. S ohledem na námitky žalobkyně žalovaná k důkazu navrhla posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Dále uvedla, že předmětem sporu je zjištění, zdali k datu vydání napadeného rozhodnutí odpovídal zdravotní stav žalobkyně některému ze tří stupňů invalidity dle § 39 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb.; pro tento účel se vychází ze zdravotnické dokumentace soustředěné právě k tomuto datu. Dle žalované tak nelze přihlédnout ke zdravotní dokumentaci datované po datu vydání napadeného rozhodnutí.

11. Navrhla, aby soud žalobu zamítl.

IV. Obsah správního spisu

12. Ze správního spisu vyplývá, že žalobkyně byla od roku 2003 uznána plně invalidní, na základě posudku ze dne 9. 1. 2023 bylo shledáno, že od 9. 1. 2023 došlo ke snížení na II. stupeň invalidity, což bylo potvrzeno v námitkovém řízení, invalidní důchod jí byl od 12. 5. 2023 snížen. Žalobkyně podala dne 16. 12. 2024 žádost o změnu výše invalidního důchodu poskytovaného pro invaliditu II. stupně z důvodu zhoršení zdravotního stavu.

13. Podle posudku ze dne 28. 1. 2025, č. j. LPS/2024/30674-P2_CSSZ (dále jen „prvostupňový posudek“), se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona č. 155/1995 Sb., žalobkyně je invalidní podle § 39 odst. 1 téhož zákona, jde nadále o invaliditu II. stupně dle § 39 odst. 2 písm. b) téhož zákona, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 60 %. Den vzniku invalidity byl stanoven na 9. 1. 2023 s tím, že žalobkyně je po vzniku invalidity II. stupně schopnost vykonávat výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na duševní schopnosti, v podstatně menším rozsahu a intenzitě a s podstatně menšími nároky na kvalifikaci. Doba posudku byla stanovena trvale. Posudkový lékař uvedl, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je paranoidní schizofrenie s progredujícím defektem osobnosti. První hospitalizace byla v roce 2003 jako paranoidní psychóza s příznaky schizofrenie (5 měsíců v P/N Bohnice), další hospitalizace byly v letech 2005, 2016 a 2019. Jako doklad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu posudkový lékař označil psychiatrický nález ze dne 15. 1. 2025. Ostatní onemocnění nemají vliv na pokles pracovní schopnosti posuzované. Z funkčního hlediska bylo postižení vyhodnoceno jako postižení těžké s přetrvávajícím reziduální symptomatikou. Z doporučeného rozpětí poklesu pracovní schopnosti 50-60 % posudkový lékař zvolil horní hranici s tím, že jde nadále o invaliditu II. stupně. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole V, položce 3d přílohy k vyhlášce, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 60 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se podle § 3 a 4 vyhlášky nemění.

14. Prvostupňovým rozhodnutím ze dne 5. 2. 2025 byla žádost žalobkyně ze dne 16. 12. 2024 zamítnuta podle § 41 odst. 3 a pro nesplnění podmínek dle § 39 odst. 2 písm. c) zákona č. 155/1999 Sb. Správní orgán I. stupně uvedl, že podle prvostupňového posudku je žalobkyně podle § 39 odst. 2 písm. b) předmětného zákona nadále invalidní pro invaliditu II. stupně; ke změně stupně invalidity nedošlo.

15. Žalobkyně podala proti prvostupňovému rozhodnutí námitky, jejichž obsah je prakticky totožný s námitkami žalobními. Dne 14. 4. 2025 žalobkyně doplnila lékařské zprávy z dalších specializovaných vyšetření.

16. V posudku vypracovaném v námitkovém řízení ze dne 7. 5. 2025, č. j. LPS/2025/492- NR-MRS_CSZZ (dále jen „námitkový posudek“), je uvedeno, že se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav dle § 26 zákona č. 155/1995 Sb., žalobkyně byla shledána invalidní ve II. stupně dle § 39 odst. 2 písm. b) téhož zákona, neboť se jednalo o pokles pracovní schopnosti o 55 %. Bylo uvedeno, že invalidita nadále trvá a že žalobkyně je po vzniku invalidity II. stupně schopná vykonávat výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na duševní schopnosti. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je paranoidní schizofrenie, při zavedené léčbě bez psychotické produkce, se zlepšením kognitivních funkcí, s lehkým defektem osobnosti. Postižení lékař hodnotil jako funkčně středně těžké. Míru poklesu pracovní schopnosti stanovil posudkový lékař dle kapitoly V, položky 3c přílohy k vyhlášce při uvedeném klinickém nálezu a zohlednění dalších postižení horní hranicí daného rozmezí (30–45 %), tj. 45 %, kterou navýšil pro neschopnost využít dosaženého vzdělání o 10 % na celkových 55 %. K hodnocení lékaře I. instance uvedl, že hodnocení dle kapitoly V, položky 3d přílohy k vyhlášce a mírou 60 % neodpovídá kritériím uvedeným v dané položce, protože nejsou častější ataky onemocnění, mezi atakami nepřetrvává závažná reziduální symptomatika, od roku 2019 nebyla zaznamenána významná ataka nemoci a nebyla nutná hospitalizace. Uvedl, že k datu prvostupňového rozhodnutí zjištěný dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídal nadále II. stupni invalidity. K námitkám žalobkyně uvedl, že dle odborných nálezů nebylo objektivizováno zhoršení zdravotního stavu oproti předchozímu posouzení a že další komplikující onemocnění nejsou tak funkčně závažná, aby způsobovala pokles pracovní schopnosti vyšší, než odpovídá horní hranici poklesu pracovní schopnosti u základního onemocnění.

17. Napadeným rozhodnutím ze dne 19. 5. 2025 žalovaná zamítla námitky žalobkyně a potvrdila prvostupňové rozhodnutí. Shrnula dosavadní průběh řízení a zákonný podklad. Vyšla z prvostupňového i námitkového posudku, shrnula jejich podklady, učiněná skutková zjištění, včetně hodnocení dle přílohy k vyhlášce, a jejich závěrů. Konstatovala, že se v rámci přezkumu prvostupňového rozhodnutí zabývala námitkami žalobkyně, přičemž její zdravotní stav posoudila komplexně nad rámec námitek. Uvedla, že dle námitkového posudku činí pokles pracovní schopnosti žalobkyně z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu 55 %, žalobkyně je tak invalidní ve II. stupni.

V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

18. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá s.ř.s. a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

19. K projednání věci soud nařídil ústní jednání, které se konalo dne 17. 7. 2026, žalobkyně i žalovaná setrvaly na svých stanoviscích.

20. Podle § 38 zákona č. 155/1995 Sb. pojištěnec má nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let a stal se a) invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku, nebo b) invalidním následkem pracovního úrazu.

21. Ustanovení § 39 zákona č. 155/1995 Sb. upravuje tři stupně invalidity z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a dále v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně.

22. Podle § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb. při změně stupně invalidity se nově stanoví výše procentní výměry invalidního důchodu, a to ode dne, od něhož došlo ke změně stupně invalidity. Nová výše procentní výměry invalidního důchodu se stanoví jako součin procentní výměry invalidního důchodu, který náležel ke dni, který předchází dni, od něhož dochází ke změně stupně invalidity, a koeficientu přepočtu podle přílohy č. 2 k tomuto zákonu.

23. Podle § 2 odst. 1 vyhlášky pro stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti je nutné určit zdravotní postižení, která jsou příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce, a jejich vliv na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.

24. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.

25. Podle § 3 odst. 1 vyhlášky v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10procentních bodů.

26. Podle § 3 odst. 2 vyhlášky v případě, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pojištěnce má takový vliv na jeho schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace, že pokles pracovní schopnosti pojištěnce je větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti u příčiny, popřípadě rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů.

27. Správní orgán není sám oprávněn zkoumat, zda a k jakému datu se žadatel stal invalidním, správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod, případně jeho změně či zániku, je tak závislé především na odborném lékařském posouzení (viz § 8 zákona č. 582/1991 Sb.). Správní orgán je pouze oprávněn a zároveň též povinen vyhodnotit, zda lékařský posudek, ze kterého při posouzení nároku na invalidní důchod vychází, splňuje požadavky na úplnost a přesvědčivost.

28. Na základě § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku Institutu posuzování zdravotního stavu; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. V takovém posudku odborné lékařské komise se pak hodnotí celkový zdravotní stav, dochované pracovní schopnosti pojištěnce a zaujímají se v něm též posudkové závěry o invaliditě a jejím vzniku.

29. V projednávaném případě žalobkyně zejména zpochybňovala závěry posudkových lékařů ohledně posouzení svého zdravotního stavu, žalovaná pak ze závěrů posudkových lékařů vycházela. S ohledem na to soud nechal vypracovat posudek Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky v Praze. Posudková komise soudu předložila posudek ze dne 3. 6. 2026, ev. č. SZ/2025/1161-PH-39 (dále jen „Posudek MPSV“), který soud provedl při jednání jako důkaz; soud sám není oprávněn zdravotní stav žalobkyně zkoumat.

30. Posudek byl vypracován posudkovou komisí ve složení předsedkyně komise MUDr. J. B. a další lékařky s odborností psychiatrie MUDr. P. S. Posudková komise vycházela z dokumentace IPZS, spisové dokumentace soudní včetně žaloby a doložených lékařských nálezů (z kožního oddělení ze dne 6. 12. 2024, z obezitologie ze dne 6. 11. 2024, z endokrinologie ze dne 7. 11. 2024, z gynekologie ze dne 16. 9. 2024, z interny ze dne 8. 4. 2025, laboratorní vyšetření ze dne 19. 3. 2025, z plicního oddělení ze dne 9. 4. 2025, z nálezu praktického lékaře ze dne 19. 3. 2025, z radiodiagnostiky ze dne 23. 8. 2023, z ortopedie ze dne 29. 8. 2023 a z kompletní zdravotní dokumentace z psychiatrie MUDr. G.). Při jednání byla žalobkyně přešetřena odborným psychiatrem MUDr. S. Žalobkyně byla jednání přítomna, s posudkovým závěrem byla ústně seznámena. Podle výroku byla žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., jednalo se o invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) téhož zákona, pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého stavu dosahoval nejméně 50 %, nedosahoval však více než 69 %. Invalidita dle posudku trvala nadále.

31. Posudková komise shrnula anamnézu, udávané subjektivní potíže, objektivní psychiatrické vyšetření při jednání komise, posudkově významné odborné lékařské nálezy (včetně řady nálezů z psychiatrie) a diagnózy. Diagnózy žalobkyně shrnula takto: paranoidní schizofrenie s mírným defektem osobnosti – od roku 2003, se stavem po opakovaných hospitalizacích v roce 2003, 2005, 2016 a naposledy 2019, chronická autoimunitní thyreoditida (bez terapie), drobná (3 mm) plantární ostruha levé patní kosti – zjištěná v roce 2023, obezita I. stupně, stav po laparoskopickém odstranění ovariální cysty – 1997, uterus myomatosus, plísňové onemocnění nehtů nohou.

32. Posudková komise dále uvedla, že žalobkyně jako absolventka vysoké školy ekonomické a vysoké školy teologické pracovala jako administrativní pracovnice, pastorační asistentka, v cool centru. Od srpna 2020 jako šička v chráněné dílně v polovičním úvazku (20 hod. týdně). Byla posuzována k výkonu vysokoškolsky odborných prací. Uvedla, že v roce 2020 byla žalobkyně posouzena invalidní ve III. stupni pro paranoidní schizofrenii, jednalo se o stav po opakovaných hospitalizacích. V roce 2023 byla posouzena invalidní ve II. stupni pro paranoidní schizofrenii, v témže roce byla v řízení o námitkách posouzena shodně. V 01/2025 byla posouzena invalidní ve II. stupni pro paranoidní schizofrenii s progredujícím defektem osobnosti, to bylo potvrzeno v řízení o námitkách. Žalobkyně je sledována a léčena pro chronické psychotické onemocnění – paranoidní schizofrenii, absolvovala celkem 4 hospitalizace (2003, 2005, 2016 a naposledy 2019), od té doby byla léčena pouze ambulantně. Jak bylo zjištěno z dekurzu ošetřujícího psychiatra, stav byl dlouhodobě stabilizovaný, bez známek psychotických objevů. Obsah klinického vyšetření byl od roku 2023 prakticky stejný a popisoval lucidnost, kompletně správnou orientovanost, přiměřený kontakt, s adekvátními odpověďmi, koherentním myšlením, vždy bez floridních psychotických příznaků. Dále oživlou emotivitu, zlepšení mnestické a kognitivní funkce. Po celou dobu byla hodnocena osobnost žalobkyně pouze s mírným defektem. V dekurzech byl popsán pouze kolísající spánek. U žalobkyně nebyly prokázány od roku 2023 časté ataky ani závažnější reziduální symptomatika. I objektivní psychiatrické vyšetření při jednání komise, které bylo provedeno cca 1 rok po datu vydání napadeného rozhodnutí, prokázalo trvající stabilizovaný stav, kdy se floridní psychotické symptomy podařilo léčbou úspěšně a dlouhodobě potlačit. V popředí klinického obrazu stála obsedantně-kompulzivní symptomatika, která posuzovanou výrazně nelimitovala ve výkonu běžných aktivit. Postpsychotický defekt osobnosti (reziduální schiz. příznaky) nebyl závažný. Dále byla žalobkyně sledována pro chronickou autoimunitní thyreoditidu; stav byl dlouhodobě stabilizovaný, medikována nebyla. Nově – v roce 2025 byla zjištěna intolerance laktózy. Stav byl řešen dietními opatřeními, tj. vyloučení mléčných výrobků z jídelníčku. Na levé patní kosti byla prokázána v roce 2023 drobná cca 3 mm plantární ostruha. Doporučena byla rehabilitace. Stav nepodmiňoval invaliditu, stejně tak jako lehká obezita, plísňové onemocnění nehtů nohou při probíhající léčbě, myomatózní děloha a stav po laparoskopickém odstranění cysty vaječníku.

33. Posudková komise dospěla k závěru, že v rozhodné době se jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byla paranoidní schizofrenie s mírným defektem osobnosti. Zdravotní postižení bylo hodnoceno dle kapitoly V, položky 3c přílohy k vyhlášce s poklesem pracovní schopnosti 45 %; dle § 3 vyhlášky posudková komise zvýšila na práci žalobkyně o 10 % na celkových 55 %. Konstatovala, že žalobkyně byla i nadále invalidní ve II. stupni.

34. Posudková komise hodnotila v rozporu s prvostupňovým posudkem, ale ve shodě s námitkovým posudkem, a to s ohledem na prokázanou tíži psychického postižení. Nehodnotila dle položky 3d vyhlášky, neboť u žalobkyně se nejednalo o těžké schizofrenní onemocnění, s častějšími atakami, mezi atakami přetrvávající závažnou reziduální symptomatikou a podstatným narušením některých denních aktivit. Naopak, jak vyplývá z podrobného výpisu dekurzu, onemocnění bylo po několik let klinicky psychiatricky prakticky neměnné, recidivovaly pouze poruchy spánku. Uvedla, že žalobkyně byla schopna výdělečné činnosti s podstatně menšími nároky na duševní schopnosti a v podstatně menším rozsahu a intenzitě. Nevhodné byly psychicky náročné činnosti, práce řídicí a stresové náročné. Žalobkyně vykonávala manuální práce v chráněné dílně, vyloučena nebyla ani možnost výkonu psychicky nenáročných administrativních činností. Uvedla, že žalobní námitky byly spolu s doloženými lékařskými nálezy vyhodnoceny s tím, že u žalobkyně nebylo v posuzovaném období shledáno psychotické onemocnění těžké až zvlášť těžké tíže, s těžkým defektem osobnosti, s těžkým postižením kognitivních a mnestických funkcí a s nutností hospitalizací.

35. Žalovaná neměla k posudku námitek. Žalobkyně k posudku uvedla, že žalobkyni nejvíce omezují poruchy spánku (které jsou v posudku zjištěny), limitují jí ve schopnosti práce, žalobkyně má časté pracovní neschopnosti. Neměla však návrhy na doplnění dokazování.

36. Požadavky na kvalitativní stránku posudku jsou stanoveny judikaturou NSS, např. v rozsudku ze dne 25. 1. 2019, č. j. 8 Ads 138/2017-40 k tomu NSS uvedl, že: „Posudek posudkové komise je zpravidla rozhodujícím důkazem při posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. I proto je nezbytné, aby splňoval požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a aby se vypořádal se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Posudkový závěr by tedy měl být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení závisí především. Případné chybějící či nepřesně formulované náležitosti posudku, jež způsobují jeho nepřesvědčivost či neúplnost, nemůže soud nahradit vlastní úvahou, jelikož pro to, na rozdíl od posudkové komise, nemá potřebné medicínské znalosti (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. 4 Ads 19/2009–38).“ 37. Soud považuje Posudek MPSV za úplný a přesvědčivý. Zdravotní stav žalobkyně posuzovala posudková komise MPSV, která je odborným orgánem v oblasti posudkového lékařství, komise byla v řádném složení, členkou komise byla i lékařka s odborností psychiatrie. Posudková komise vycházela z obsáhlé podkladové dokumentace, jejíž podstatný obsah v posudku shrnula, zejména se jednalo o množství lékařských zpráv, a to včetně lékařských zpráv z psychiatrie za několik let. Vedle podkladové dokumentace pak komise vycházela i z vlastního osobního vyšetření žalobkyně při jednání komise, jehož závěry rovněž v posudku popsala. Na základě podkladů pak komise shrnula vývoj zdravotních obtíží žalobkyně, zdravotní i pracovní anamnézu, její diagnózy, léčbu a rovněž se zabývala jejími subjektivními potížemi.

38. Posudková komise obsáhle popsala vývoj zdravotních obtíží žalobkyně, kdy tato byla od roku 2003 sledována pro chronické psychiatrické onemocnění (nejprve pro paranoidní psychózu, poté pro paranoidní schizofrenii), s opakovanými hospitalizacemi v delších časových odstupech (2003, 2005, 2016 a 2019). Na základě zjištěného skutkového stavu shrnula, že se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, když za rozhodující příčinu tohoto stavu označila paranoidní schizofrenii s mírným defektem osobnosti.

39. Posudková komise hodnotila postižení shodně s námitkovým posudkem podle kapitoly V, položky 3c přílohy k vyhlášce, tj. schizofrenie, schizofrenní poruchy a poruchy s bludy; středně těžké postižení, značně snížená úroveň sociálního fungování, jediná ataka nebo ojedinělé ataky, po které/kterých přetrvává reziduální symptomatika, výkon některých denních aktivit narušen. Z procentního rozmezí poklesu pracovní schopnosti u této položky pak zvolila pokles o 45 %, který ještě dále zvýšila dle § 3 odst. 2 vyhlášky (tj. z důvodu vlivu postižení na práci) o dalších 10 % - celkový pokles tak činil 55 %. Posudková komise nehodnotila na rozdíl od prvostupňového posudku podle položky 3d (Schizofrenie, schizofrenní poruchy a poruchy s bludy; těžké postižení, častější ataky, mezi atakami přetrvává závažná reziduální symptomatika, výkon některých denních aktivit podstatně narušen.) Tento svůj postup komise řádně vysvětlila a na podkladě lékařských zpráv odůvodnila, že nebyla naplněna příslušná kritéria položky 3d, která jsou specifikována v příloze k vyhlášce.

40. Žalobkyně opakovaně odkazovala na zprávu MUDr. G. ze dne 15. 1. 2025, přičemž komise i tuto zprávu zahrnula mezi podklady a vycházela z ní, nicméně komise vzala též v potaz komplexní dokumentaci z psychiatrie od roku 2023 až do 18. 3. 2025 (celkem 13 lékařských zpráv), kdy z nich vyhodnotila dlouhodobý stav žalobkyně i s jeho specifiky (včetně namítaných potíží s nespavostí a pracovních neschopností), poukázala i na vlastní vyšetření při jednání komise uskutečněné jeden rok po vydání napadeného rozhodnutí. Na tomto podkladě pak komise vyvodila věcné závěry o tom, že kritéria položky 3d přílohy k vyhlášce nebyla naplněna.

41. Posudková komise zhodnotila velice detailně zdravotní stav žalobkyně, popsala dopady zdravotního postižení na pracovní schopnost žalobkyně, vysvětlila, proč zdravotní postižení klasifikovala dle zvolené položky a proč určila zmíněnou míru poklesu pracovní schopnosti. Náležitě tak odůvodnila svůj závěr, že žalobkyně je i nadále invalidní ve II. stupni a nedošlo ke změně. Soud tak neshledal důvod k doplnění dokazování.

42. Žalobkyně v žalobě namítala, že se její zdravotní stav neustále zhoršuje. Soud na základě provedeného dokazování konstatuje, že v době vydání napadeného rozhodnutí zdravotní stav žalobkyně nedosahoval míry invalidity pro stupeň III., což však nevylučuje, že při dalším zhoršení zdravotního stavu žalobkyně nemůže být situace v budoucnu odlišná. V takovém případě může žalobkyně podat novou žádost o změnu výše invalidního důchodu a zhoršení stavu doložit aktuálními lékařskými zprávami.

43. Soud neprováděl k důkazu lékařské zprávy, které žalobkyně doložila k žalobě, neboť je měla k dispozici posudková komise, která v řízení posuzovala zdravotní stav žalobkyně. Soud sám není oprávněn zdravotní stav žalobkyně zkoumat.

44. Z uvedeného plyne, že k datu vydání napadeného rozhodnutí nebyly splněny podmínky pro zvýšení invalidního důchodu a napadené rozhodnutí je v souladu se zákonem.

45. Na základě shora uvedeného soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji dle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

46. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. Žalobkyně neměla ve věci úspěch, proto jí náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalované náklady řízení nenáleží ze zákona.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 17. července 2026 Mgr. Kateřina Peroutková v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje S. T.