4 Ad 23/2025

Rubrum

č. j. 4 Ad 23/2025-69 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou v právní věci žalobce: R. N., narozený dne X bytem X zastoupený advokátem Mgr. Tomášem Strakatým sídlem Národní 973/41, 110 00 Praha 1 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 7. 2025, č. j. X, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 24. 7. 2025, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“) a § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítla námitky Shodu s prvopisem potvrzuje S. T. 2 4 Ad 23/2025 žalobce a potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 14. 4. 2025, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“).

2. Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobci zamítnuta žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek dle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 155/1995 Sb.“).

II. Obsah žaloby

3. Žalobce namítal, že napadené rozhodnutí ve spojení s příslušným posudkem nesprávně hodnotí závažnost onemocnění žalobce, když sice stanoví astma jako rozhodující příčinu, aniž by však zohlednilo dopad jiných komorbidit, které se u žalobce prokazatelně vyskytují. Kdyby byly zohledněny tyto komorbidity, musel by být pokles pracovní schopnosti hodnocen nejméně mírou 35 %. Poukazoval na lékařskou zprávu ze dne 29. 4. 2025, ze dne 11. 1. 2024 či ze dne 13. 12. 2023, které popisují zhoršení a nestabilitu astmatu. Žalobce dále trpí diabetes mellitus II. stupně s komplikacemi, chronickými bolestmi, degenerativními změnami páteře (k tomu též protruze disku, epidurální lipomatóza s útlakem durálního vaku), senzitivním deficitem a funkčním omezením chůze (k tomu viz zprávy ze dne 26. 8. 2025, 29. 8. 2025 a ze dne 4. 8. 2025).

4. Právní úprava přitom apeluje na to, aby v případě více komorbidit byla procentní míra poklesu pracovní schopnosti stanovena se zřetelem k závažnosti jejich vlivu na pracovní schopnosti žalobce. Žalobce prokázal, že jeho zdravotní stav je dlouhodobě nepříznivý, má zásadní dýchací potíže, což výrazně omezuje fyzickou zátěž, diabetes vede k organickým komplikacím (polyneuropatie) a jeho pohybový aparát je zásadně postižen (bolesti páteře včetně omezené chůze), to vše vede k zásadnímu snížení pracovní schopnosti žalobce. Nebylo řádně vyhodnoceno, proč nebyly komorbidity považovány za významné, dle názoru žalobce mělo být připočteno alespoň 5 %, poukázal na § 3 odst. 1 vyhlášky č. 359/2009 Sb. Navrhl posouzení zdravotního stavu žalobce Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí.

5. Navrhl, aby soud zrušil jak napadené rozhodnutí, tak prvostupňové rozhodnutí, a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

III. Vyjádření žalované

6. Žalovaná uvedla, že v daném případě se jedná o nárok na invalidní důchod, kdy invalidita je otázkou medicinskou. Odkázala na námitkový posudek, který pokles pracovní schopnosti žalobce ohodnotil mírou 30 %, žádná z komorbidit neměla takový funkční dopad, aby bylo dosaženo invalidity. Nezjistila pochybení při vyhotovení posudku, posudek splňuje všechny předepsané náležitosti, napadené rozhodnutí je dostatečně odůvodněno. Nebyly splněny zákonné podmínky pro uznání invalidity a přiznání nároku na invalidní důchod. Navrhla přezkoumání zdravotního stavu Posudkovou komisí MPSV.

7. Za daného stavu nelze žalobě vyhovět a navrhla, aby soud žalobu zamítl.

IV. Obsah správního spisu

8. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce podal dne 19. 2. 2025 žádost o invalidní důchod. Shodu s prvopisem potvrzuje S. T. 3 4 Ad 23/2025 9. Podle prvostupňového posudku ze dne 5. 4. 2025 se u žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je postižení dýchacího systému (astma bronchiale), posudkově hodnoceno srovnatelně s kapitolou X, odd. B, položkou 3b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška“), jako středně těžké postižení s mírou poklesu pracovní schopnosti 30 %, která odpovídá klinickému nálezu dle objektivizace funkčního postižení odborným plicním vyšetřením. Základní míra poklesu pracovní schopnosti nebyla navýšena, protože další dokumentovaná onemocnění (kardiologický nález) je ve stadiu diagnostiky. Nejedná se tedy o žádný stupeň invalidity. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se dle § 3 a 4 vyhlášky nemění.

10. Prvostupňovým rozhodnutím ze dne 14. 4. 2025 byla zamítnuta žádost žalobce o invalidní důchod pro nesplnění podmínek dle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., neboť podle prvostupňového posudku není invalidní, z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jeho pracovní schopnost poklesla pouze o 30 %.

11. Žalobce podal proti prvostupňovému rozhodnutí námitky, kde poukázal na své astma bronchiale a hypertenzi, požádal o přezkoumání zdravotního stavu, připojil aktuální zprávy.

12. Podle námitkového posudku ze dne 4. 7. 2025 se u žalobce jedná o dlouhodobě nepřiznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona č. 155/1995 Sb., nicméně žalobce není invalidní dle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., z důvodu nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 30 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se dle § 3 a 4 vyhlášky nemění. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce je astma bronchiale, ostatní poruchy zdravotního stavu uvedené v diagnostickém souhrnu pracovní potenciál podstatně nelimitují a na DNZS se podílí jen v malé, funkčně nevýznamné míře. Posudkový závěr obsažený v prvostupňovém posudku byl plně potvrzen, i po přezkumu tak bylo hodnoceno shodně podle kapitoly X, oddíl B, položky 3b, s ohledem na fyzický charakter profesí a komorbiditu volen pokles pracovní schopnosti ve středu taxace ve výši 30 %, což plně odpovídá celkovému postižení pracovního potenciálu (klidové parametry dýchání jsou v normě a lehce zhoršené při exacerbacích, ty poslední v odstupu půl roku). Stav vyžaduje volbu vhodné profese a nevyžaduje invalidizaci.

13. Napadeným rozhodnutím ze dne 24. 7. 2025 žalovaná zamítla námitky žalobce a potvrdila prvostupňové rozhodnutí. Shrnula dosavadní průběh řízení a zákonný podklad. Vyšla z námitkového posudku, shrnula jeho podklady, učiněná skutková zjištění, včetně hodnocení dle přílohy k vyhlášce, a jeho závěry. Konstatovala, že se v rámci přezkumu prvostupňového rozhodnutí zabývala námitkami žalobce, přičemž jeho zdravotní stav posoudila komplexně nad rozsah námitek. Jelikož po přezkoumání celkového zdravotního stavu činí pokles pracovní schopnosti žalobce 30 % a nejsou tak splněny podmínky pro vznik invalidity podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., shledala žalovaná námitky jako nedůvodné a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze Shodu s prvopisem potvrzuje S. T. 4 4 Ad 23/2025 14. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá s.ř.s. a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

15. K projednání věci soud nařídil ústní jednání, které se konalo dne 19. 6. 2026, žalobce byl k jednání řádně předvolán, z jednání se však omluvil, stejně jako jeho právní zástupce, přičemž žalobce nepožadoval odročení a navrhl, aby soud jednal v jeho nepřítomnosti (i v nepřítomnosti jeho zástupce). Žalovaná setrvala na svém stanovisku.

16. Podle § 38 zákona č. 155/1995 Sb. pojištěnec má nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let a stal se a) invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku, nebo b) invalidním následkem pracovního úrazu.

17. Ustanovení § 39 zákona č. 155/1995 Sb. upravuje tři stupně invalidity z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a dále v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně.

18. Podle § 2 odst. 1 vyhlášky pro stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti je nutné určit zdravotní postižení, která jsou příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce, a jejich vliv na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.

19. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.

20. Podle § 3 odst. 1 vyhlášky v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10procentních bodů.

21. Správní orgán není sám oprávněn zkoumat, zda a k jakému datu se žadatel stal invalidním, správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod, případně jeho změně či zániku, je tak závislé především na odborném lékařském posouzení (viz § 8 zákona č. 582/1991 Sb.). Správní orgán je pouze oprávněn a zároveň též povinen vyhodnotit, zda lékařský posudek, ze kterého při posouzení nároku na invalidní důchod vychází, splňuje požadavky na úplnost a přesvědčivost. Shodu s prvopisem potvrzuje S. T. 5 4 Ad 23/2025 22. Na základě § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku Institutu posuzování zdravotního stavu; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. V takovém posudku odborné lékařské komise se pak hodnotí celkový zdravotní stav, dochované pracovní schopnosti pojištěnce a zaujímají se v něm též posudkové závěry o invaliditě a jejím vzniku.

23. V projednávaném případě žalobce zejména zpochybňoval závěry posudkových lékařů ohledně posouzení svého zdravotního stavu, žalovaná pak ze závěrů posudkových lékařů vycházela. S ohledem na to soud nechal vypracovat posudek Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky v Praze. Posudková komise soudu předložila posudek ze dne 3. 3. 2026, ev. č. SZ/2025/1634-PH-10 (dále jen „Posudek MPSV“), který soud provedl při jednání jako důkaz; soud sám není oprávněn zdravotní stav žalobce zkoumat.

24. Posudek MPSV byl vypracován posudkovou komisí ve složení předseda komise MUDr. JUDr. J. Š., Ph.D., a další lékařka s odborností interní lékařství MUDr. S. C. Podle výroku k datu vydání napadeného rozhodnutí žalobce nebyl invalidní, nešlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %, doba platnosti posudku nebyla stanovena. Žalobce byl jednání přítomen, s posudkovým závěrem nebyl ústně seznámen, při jednání byl žalobce přešetřen lékařkou z oboru interny. Posudková komise vycházela ze spisové dokumentace ČSSZ, spisové dokumentace soudní (včetně žaloby a doložených lékařských nálezů), posuzovaný se dostavil k jednání komise. Byl posuzován jako školník, údržbář, lektor BOZP – nepedagogický pracovník, pracuje na plný úvazek.

25. Posudková komise uvedla seznam diagnóz žalobce a shrnula řadu posudkově významných lékařských nálezů z posledních let včetně zpráv označených v žalobě a předložených žalobcem při jednání komise, rovněž shrnula výsledky vyšetření při jednání komise.

26. Komise konstatovala dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou bylo astma bronchiale, posudková komise hodnotila dle kapitoly X, oddílu B, položky 3b přílohy k vyhlášce se stanovením míry poklesu pracovní schopnosti o 20 %. Stran problematiky astmatu nebyl zjištěn ani takový klinický postup či i s exacerbacemi, který by i při veškeré pracovní anamnéze a dalších postiženích svědčil pro hodnocení nad úroveň spodní meze položky 3b, kapitoly X, oddílu B přílohy k vyhlášce – již samotné zařazení do této položky bylo maximalistické i při zjištěných výsledcích spirometrie (viz zpráva plicní ambulance ze dne 13. 12. 2023 či zpráva ze dne 18. 2. 2026 s více výsledky).

27. Další postižení posuzovaného nebyla dle komise takového rázu, aby vedla ke konstatování jiné základní položky, která by vedla ke konstatování vyšší míry poklesu pracovní schopnosti, nebylo zjištěno posudkově významné kardiální postižení (ani k referované problematice arytmie by nebylo možno hodnotit nad rámec položky 7a, kap. IX, odd. A, když nebylo zjištěno takové postižení srdce). Stran obstrukční spánkové apnoe komise konstatovala, že hodnoceno je s klinickým postupem, CPAP přístroj dosud nenasazen, ani neproběhly další kontroly, nebylo by možno hodnotit nad rámec Shodu s prvopisem potvrzuje S. T. 6 4 Ad 23/2025 položky 5b, kapitola VI. Ohledně diabetes mellitus II. typu sice byla upravována medikace, ale ani v případě hodnocení dle položky 2b, kapitoly IV. by nebylo možno hodnotit nad spodní mez položky při absenci posudkově významných komplikací. Stran vertebrogenního algického syndromu by nebylo možno hodnotit nad spodní mez položky 1b, kapitoly XIII., oddílu E při absenci senzimotorického deficitu a stran polyneuropatie dolních končetin by nebylo možno hodnotit nad položku 9a, kapitoly VI. Komise se dále vyjádřila i k diagnózám arteriální hypertenze, vředové chorobě gastroduodenální, depresivnímu syndromu, jaterní steatóze, polyartróze a dalším. Komise shrnula, že zodpověděla námitky žalobce a vyhodnotila všechny skutečnosti uvedené v žalobě a obsažené v doložených lékařských zprávách, nebyla zjištěna invalidita.

28. Žalobce ani žalovaný k Posudku MPSV neuplatnili žádné námitky.

29. Požadavky na kvalitativní stránku posudku jsou stanoveny judikaturou NSS, např. v rozsudku ze dne 25. 1. 2019, č. j. 8 Ads 138/2017-40 k tomu NSS uvedl, že: „Posudek posudkové komise je zpravidla rozhodujícím důkazem při posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. I proto je nezbytné, aby splňoval požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a aby se vypořádal se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Posudkový závěr by tedy měl být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení závisí především. Případné chybějící či nepřesně formulované náležitosti posudku, jež způsobují jeho nepřesvědčivost či neúplnost, nemůže soud nahradit vlastní úvahou, jelikož pro to, na rozdíl od posudkové komise, nemá potřebné medicínské znalosti (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. 4 Ads 19/2009–38).“ 30. Soud považuje Posudek MPSV za dostatečný a přesvědčivý. Zdravotní stav žalobce posuzovala posudková komise, který byla v řádném složení, členkou komise byla i lékařka s odborností interní lékařství. Posudková komise vycházela z obsáhlé podkladové dokumentace, jejíž podstatný obsah v posudku shrnula, jednalo se i o lékařské zprávy předložené a namítané žalobcem. Vedle podkladové dokumentace pak komise vycházela i z vlastního osobního vyšetření žalobce při jednání komise, jehož závěry rovněž v posudku popsala.

31. Posudková komise hodnotila rozhodující postižení shodně s prvostupňovým i s námitkovým posudkem, a to podle kapitoly X, oddílu B, položky 3b přílohy k vyhlášce, tj. astma pod částečnou kontrolou, omezení denních aktivit jen při výskytu příznaků a exacerbaci, PEF, FEV1 < 80% náležitých hodnot nebo osobních nejlepších hodnot, denní příznaky více než 2x týdně, noční příznaky, potřeba úlevových léků více než 2x týdně, tři nebo více exacerbací za rok. Tato položka umožňuje hodnocení procentním rozmezím 20-40 %, z čehož se komise přiklonila ke spodní hranici, což v posudku vysvětlila na podkladě lékařských zpráv obsahujících výsledky spirometrie. Ani s ohledem na další postižení žalobce komise neshledala důvod tuto základní míru 20 % navýšit.

32. Posudková komise se podrobně zabývala i četnými komorbiditami žalobce, avšak věcně a s ohledem na přílohu k vyhlášce vysvětlila, proč tyto nemohly vést k navýšení míry poklesu pracovní schopnosti a posudkově příznivějšímu závěru pro žalobce. Komise se tak vypořádala se všemi podstatnými skutečnostmi. Soud tak neshledal důvod dále doplňovat dokazování. Shodu s prvopisem potvrzuje S. T. 7 4 Ad 23/2025 33. Na základě provedeného dokazování tak soud dospěl k závěru, že žalobce nebyl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní. Míra poklesu jeho pracovní schopnosti činila pouze 20 %, což neodpovídá žádnému stupni invalidity podle § 39 zákona č. 155/1995 Sb. Napadené rozhodnutí je tak v souladu se zákonem.

34. Na základě shora uvedeného soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji dle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

35. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. Žalobce neměl ve věci úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalované náklady řízení nenáleží ze zákona. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 19. června 2026 Mgr. Kateřina Peroutková v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje S. T.