4 Ad 25/2025

Rubrum

č. j. 4 Ad 25/2025-57 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou v právní věci žalobkyně: Mgr. L. G. M., narozená dne X bytem X zastoupená advokátem JUDr. Antonínem Mokrým sídlem U Střešovických hřišť 621/15, 169 00 Praha 6 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 5. 8. 2025, č. j. X, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalované ze dne 5. 8. 2025, č. j. X, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 5. 8. 2025, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaná podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“) a § 90 odst. Shodu s prvopisem potvrzuje S. T. 2 4 Ad 25/2025 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítla námitky žalobkyně a potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze 30. 4. 2025, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“).

2. Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně zamítl žádost žalobkyně o invalidní důchod pro nesplnění podmínek dle § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 155/1995 Sb.“).

II. Obsah žaloby

3. Žalobkyně namítala, že rozhodnutí je nesprávné a nezákonné, a to z důvodu neúplného a nesprávného zjištění skutkového stavu, které mělo vliv i na nesprávné právní posouzení.

4. V prvním žalobním bodě žalobkyně spatřovala nesprávnost ve stanovení data vzniku její invalidity, a z toho plynoucího výpočtu potřebné doby pojištění. Namítla, že posudkový závěr, že ke vzniku invalidity došlo až dnem 2. 2. 2025, nemůže obstát, neboť posudkový lékař Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) nezdůvodnil, jaké okolnosti jej vedly právě ke stanovení tohoto data a nikoli data jiného. Žalobkyně vyjádřila domněnku, že toto datum by mohlo odpovídat datu vydání doprovodné zprávy k zapůjčení její zdravotnické dokumentace od ošetřujícího lékaře MUDr. Ing. A. U. Ph.D. Takové stanovení data vzniku invalidity však dle žalobkyně nedává žádný smysl, neboť dokumentace je tímto lékařem vedena od 25. 3. 2010. Zdůraznila, že při rozhodování o stanovení přesného data vzniku invalidity je nezbytné vycházet z objektivních okolností a konkrétních nálezů opírajících se o zdravotní dokumentaci, příp. o osobní vyšetření posuzovaného. Dle žalobkyně by mělo být přihlédnuto i k nejlepším zájmům nemocné osoby, a neměl by zde být prostor pro libovůli. V jejím případě však bylo zvoleno prakticky náhodné datum, které je navíc pro ni nevýhodné. Dále uvedla, že její onemocnění se poprvé projevilo zhruba v roce 2010, kdy musela být poprvé hospitalizována. Následovaly další relapsy a tři další hospitalizace. Dovodila proto, že datum vzniku invalidity mělo být stanoveno minimálně k ukončení její první hospitalizace v únoru či březnu 2010, odkdy trvala její dlouhodobá léčba. Tomu ostatně odpovídá i Závěrečná zpráva z Ústřední vojenské nemocnice – Kliniky psychiatrie a neuropsychiatrie ze dne 1. 9. 2025, kterou navrhla k důkazu.

5. Ve druhém žalobním bodu žalobkyně namítala nesprávnost posouzení stupně její invalidity. Namítla, že posudkový závěr o míře její pracovní neschopnosti postrádá jakékoli zdůvodnění, a je proto nepřezkoumatelný. Upozornila na to, že teprve po podání námitek změnil nový posudkový lékař původní závěr učiněný v rámci řízení na prvním stupni, a to ze stanoveného poklesu pracovní neschopnosti o 60 % na pouhých 35 %, tj. v neprospěch žalobkyně. Stanovisko posudkového lékaře z prvního stupně označil tento za „nevalidní a neakceptovatelné“, nicméně důvody změny nebyly dle žalobkyně přesvědčivě vysvětleny – nebylo konkretizováno, o jaký objektivní nález, o jaký dosavadní průběh, ani o jakou základní diagnózu se má jednat. Proti závěru posudkového lékaře pak dle žalobkyně stojí nejen stanovisko jejího ošetřujícího lékaře – psychiatra MUDr. U., ale i výše odkazovaná závěrečná zpráva z ÚVN, kterou vypracovali tři renomovaní psychiatři z tamní psychiatrické kliniky. Shodu s prvopisem potvrzuje S. T. 3 4 Ad 25/2025 6. Ke svému zdravotnímu stavu žalobkyně uvedla, že s prvními obtížemi se začala potýkat v závěru svého studia na vysoké škole (cca v roce 2009). Tyto obtíže se projevovaly ztrátou koncentrace a častou zvýšenou aktivitou až hyperaktivitou, při které nedokázala dokončit rozdělanou práci. Tento stav trval přibližně rok a vyvrcholil hospitalizací v únoru 2010, při níž byla žalobkyni diagnostikována bipolární afektivní porucha. Studium dokončila v roce 2011, poté od roku 2011 pracovala na základě živnostenského oprávnění až do roku 2017, ale neměla dostatečný výdělek. V prosinci 2021 byla hospitalizována znovu, přestože od roku 2010 byla v soustavné péči MUDr. U. K další hospitalizaci pak došlo v listopadu 2024. V červenci 2025 došlo k dalšímu relapsu, po kterém opět musela nastoupit léčbu. Její diagnóza byla upravena s přihlédnutím k předchozím hospitalizacím na schizoafektivní poruchu. Uvedla, že měla upřímnou snahu se léčit a zapojit se do života tak, aby nikomu nebyla na obtíž. Všechny její dosavadní pokusy o obstarání přiměřeného výdělku však vždy ztroskotaly. Dále uvedla, že medikamentózní léčbu nikdy dlouhodobě neodmítala, pouze ji krátkodobě vysadila v době, kdy cítila, že jí působí stav, kdy se přestává cítit sama sebou. Spolu s ošetřujícím lékařem bylo nutno medikaci často měnit a upravovat. Uzavřela, že její onemocnění bylo již na počátku v roce 2010 identifikováno jako chronické a vážně zasahující do její pracovní i sociální způsobilosti, datum vzniku invalidity mělo být stanoveno ke dni 25. 3. 2010. K důkazu případně navrhla výslech své matky a své sestry.

7. Navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalované

8. Vzhledem k tomu, že žalobkyně získala v rozhodném desetiletém období před vznikem invalidity, tj. od 2. 2. 2015 do 1. 2. 2025, pouze 2 roky a 89 dnů pojištění, ačkoliv zákon č. 155/1995 Sb. vyžaduje alespoň 5 let doby pojištění, a v rozhodném dvacetiletém období před vznikem invalidity, tj. od 2. 2. 2005 do 1. 2. 2025, pouze 8 roků a 283 dnů pojištění, ačkoliv zákon č. 155/1995 Sb. vyžaduje 10 let doby pojištění, nesplnila žalobkyně podmínku získání potřebné doby pojištění. Uvedla, že žalobkyně ani v žalobě nerozporovala zápočet doby pojištění.

9. Dále uvedla, že v otázce posouzení nároku na dávku důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem je vázána posudkem lékaře IPZS. Jedná se o otázku medicinskou. Uvedla, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na podkladě lékařského posudku ze dne 14. 7. 2025 vypracovaného IPZS, který zdravotní stav a invaliditu žalobkyně posoudil tak, že se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona č. 155/1999 Sb., žalobkyně je invalidní dle § 39 odst. 1 téhož zákona, a to pro invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. od 2. 2. 2025, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 35 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je bipolární afektivní porucha, což je zdravotní postižení uvedené v kapitole V., položce 4c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“), pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti ve výši 35 %, tj. střední výši. Uvedla, že s ohledem na objektivně doložené nálezy posuzující lékař vyhodnotil stav jako středně těžké funkční postižení a snížil položku. Posuzující lékař Shodu s prvopisem potvrzuje S. T. 4 4 Ad 25/2025 nesouhlasil s názorem psychiatra na objektivní nález, že vzhledem k základní diagnóze a dosavadnímu průběhu není schopna zaměstnání, lékař v prvním stupni sice správně vyhodnotil rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, ale nesprávně vyhodnotil jeho vliv na pokles pracovní schopnosti.

10. Žalovaná neshledala proběhlé řízení za nesprávné, posudkové řízení nebylo neobjektivní, nebylo zjištěno žádné pochybení při vyhotovení podkladového posudku. Napadené rozhodnutí je dostatečně odůvodněno, jsou uvedeny a konkretizovány všechny lékařské zprávy, z nichž žalovaná vycházela, jakož i posudková rozvaha, zdravotní dokumentace byla pro posouzení a vyhotovení posudku zcela dostačující. Zdravotní stav a jeho funkční důsledky byly pro účely posudkového závěru zjištěny v rozsahu, který je dostatečný pro použití posudkových kritérií stanovených v právních předpisech, protože byly objektivizovány všechny skutečnosti, týkající se zdravotního stavu nebo jeho funkčních důsledků, významné pro posudkový závěr. Posudkový lékař žalované se specializací posudkového lékařství posoudil zdravotní stav žalobkyně, vyšel ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření, jak stanoví zákon č. 155/1995 Sb., vyhodnotil dle platné vyhlášky o invaliditě odborné lékařské zprávy a nálezy pro posudkové řízení o invaliditě, přiřadil zjištěné zdravotní postižení jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti pod položku stanovenou vyhláškou o posuzování invalidity a určil, zda se jedná o invaliditu a jakého stupně či nikoliv, a to v souladu se zákonem č. 155/1995 Sb. a vyhláškou. Podkladový posudek IPZS má dle žalované všechny náležitosti vyžadované § 7 vyhlášky a splňuje tak náležitosti úplnosti, správnosti a přesvědčivosti, vyžadované judikaturou soudů.

11. K datu vzniku invalidity žalovaná uvedla, že je stanoveno dnem odborného vyšetření, kdy byl jednoznačně objektivizován aktuální zdravotní stav. Takový postup je dle žalované zcela v souladu s posudkovou legislativou. Konstantní judikatura správních soudů se shoduje v tom, že datum vzniku invalidity by mělo být stanoveno ke dni, v němž u pojištěnce došlo ke vzniku takového stupně zdravotního postižení způsobujícího dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který způsobuje pro invaliditu zákonem stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti. Vznik invalidity je objektivně existujícím stavem, a nelze ho proto stanovit na základě nahodilých skutečností, jakými v konkrétních případech mohou být např. den jednání, počátek hospitalizace, datum jakéhokoliv lékařského vyšetření, datum podání žádosti o invalidní důchod, datum skončení výplaty nemocenského, jestliže podle zdravotních změn a vyšetření je možno spolehlivě usoudit, ke kterému datu invalidita skutečně vznikla. Teprve až pokud se prokáže, že jde o takový stav, který omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti významné pro pracovní schopnost pojištěnce a kdy lze předpokládat trvání uvedeného stavu, lze konstatovat dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav podle § 26 zákona č. 155/1995 Sb. Pokles pracovní schopnosti ve smyslu § 39 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb. lze posoudit jen ve vztahu ke stavu před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Tzn., že invaliditu nelze uznat za situace uspokojivého zdravotního stavu, který nemá dopad na schopnost vykonávat výdělečnou činnost.

12. S ohledem na námitky žalobkyně žalovaná k důkazu navrhla posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Navrhla, aby soud žalobu zamítl. IV. Další podání účastníků řízení Shodu s prvopisem potvrzuje S. T. 5 4 Ad 25/2025 13. Žalobkyně v návaznosti na posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky v Praze ze dne 14. 1. 2026, ev. č. SZ/2025/1824-PH-13 (dále jen „Posudek MPSV“), sdělila dne 12. 2. 2026 soudu, že vstoupila v jednání s žalovanou o možném vyřešení věci smírnou cestou.

14. Žalovaná dne 18. 2. 2026 doplnila své vyjádření s tím, že žalobkyni dne 4. 2. 2026 informovala, že neuzavírá smír ani žádné dohody. Invalidní důchod lze přiznat a vyplácet jen za splnění zákonných podmínek. Jelikož není pravomocně ukončeno přezkumné soudní řízení, během něhož se řeší datum vzniku invalidity, nelze o nároku na invalidní důchod znovu rozhodnout. Až pokud soud přistoupí ke zrušení napadeného rozhodnutí a žalované uloží znovu rozhodnout, přistoupí žalovaná k vydání nového rozhodnutí. Žalovaná uvedla, že i v případě nově stanoveného dřívějšího data vzniku invalidity je nutné pro vznik nároku na invalidní důchod opět určit nové rozhodné období před tímto dřívějším datem vzniku invalidity a zjistit, kolik činí potřebná doba pojištění, takže nově stanovená získaná doba pojištění se může lišit od té, která byla původně stanovena při vzniku invalidity k 2. 2. 2025. K Posudku MPSV pak žalovaná uvedla, že je z něj zřejmé, že první zdravotní obtíže u žalobkyně sice nastaly dříve (již v roce 2010), po první hospitalizaci však došlo ke zlepšení zdravotního stavu a dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na její pracovní schopnost nebyl takový, aby již odpovídal invaliditě. Žalobkyně v roce 2011 dostudovala a dále pracovala jako OSVČ ve svém oboru. Zhoršení potíží bylo přechodné a bylo uspokojivě řešeno úpravou medikace, léčení nevyžadovalo frekventní kontroly, natož ústavní léčbu, v některých obdobích byla žalobkyně i bez medikace. S Posudkem MPSV lze proto souhlasit, že invalidita žalobkyně nevznikla v roce 2010. Žalovaná dále soudu předložila Osobní list důchodového pojištění (OLDP) žalobkyně, z něhož je zřejmé, že žalobkyně stále nezíská potřebnou dobu pojištění pro vznik nároku na invalidní důchod, ani v případě, je-li Posudkem MPSV stanoven vznik invalidity od 28. 10. 2023. K tomuto datu žalobkyně dosáhla věku 37 let, potřebná doba pojištění se tedy zjišťuje pouze z jednoho období před vznikem invalidity – z poslední deseti let před vznikem invalidity. V období od 28. 10. 2013 do 27. 10. 2023 žalobkyně získala pouze 1096 dní, tj. 3 roky a 1 den doby pojištění, nikoliv zákonem č. 155/1995 Sb. vyžadovaných 5 let doby pojištění. Potřebná doba pojištění není splněna ani v kterémkoliv období dokončeném po vzniku invalidity. Jestliže tedy žalobkyně nebyla uznána invalidní od roku 2010, nelze dle žalované žalobě vyhovět.

15. V podání došlém soudu dne 26. 2. 2026 se žalobkyně nejprve vyjádřila ke svému pokusu o smírné vyřešení věci s žalovanou a dále vyjádřila nesouhlas s určením data vzniku invalidity v Posudku MPSV. Dle ní toto posouzení odporuje jak Závěrečné zprávě ÚVN ze dne 1. 9. 2025, tak i zjištěním a doporučením jejího ambulantního psychiatra ze dne 15. 6. 2025. Namítla, že závěry posudkové komise MPSV neodpovídají reálnému stavu její choroby s tím, že při jednání komise, jehož se osobně účastnila, se jí nikdo nezeptal, s jakými problémy se potýkala v období let 2010 až 2023 z hlediska jejích pracovních schopností. Znovu pak zopakovala skutečnosti týkající se jejího zdravotního stavu. Uvedla, že závěr posudkové komise MPSV o tom, že vznik invalidity nelze posunout před dobu hospitalizace v roce 2023, neboť její stav měl být v předchozím období „stabilizovaný“, neodpovídá skutečnému vývoji jejího onemocnění. K tomu doplnila, že pokud zprávy od ambulantního psychiatra z tohoto období neobsahují nějaká závažná zjištění o aktuálním stavu, pak toto lze vysvětlit tím, že o svých obtížích (pracovních i sociálních) se mu žalobkyně sama nesvěřovala a ani na ně nebyla dotazována. Uvedla, že Shodu s prvopisem potvrzuje S. T. 6 4 Ad 25/2025 její bezprostřední okolí, zejména rodinné, o jejích problémech vědělo, protože i do tohoto soužití její stavy nepříznivě zasahovaly. Proto navrhovala, aby byla vyslechnuta např. její matka nebo sestra; nicméně proti „stabilizovanosti“ zdravotního stavu v období let 2010 až 2023 svědčí i některé zprávy MUDr. U., citované v Posudku MPSV, např. zprávy z let 2013, 2016 a 2021, jakož i zpráva z roku 2025. Tyto jasně nasvědčují tomu, že tento lékař za celé toto období považoval stav žalobkyně za vážný a omezující ji v osobním a pracovním životě.

V. Obsah správního spisu

16. Ze správního spisu vyplývá, že žalobkyně podala dne 28. 1. 2025 žádost o invalidní důchod.

17. Podle posudku ze dne 7. 4. 2025, zn. LPS/2025/2412-P2 CSSZ (dále jen „prvostupňový posudek“), se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona č. 155/1995 Sb., žalobkyně je invalidní podle § 39 odst. 1 téhož zákona, jde o invaliditu II. stupně dle § 39 odst. 2 písm. b) téhož zákona, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 60 %. Den vzniku invalidity byl stanoven na 2. 2. 2025 s tím, že žalobkyně je po vzniku invalidity II. stupně schopna vykonávat výdělečnou činnost jen v podstatně menším rozsahu a intenzitě. Posudkový lékař uvedl, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je bipolární afektivní porucha, pro kterou je tato v péči od února 2010, kdy byla první psychiatrická hospitalizace (od 11. 2. do 24. 3. 2010 v ÚVN Praha 6). Z funkčního hlediska bylo postižení vyhodnoceno jako postižení těžké, s depresivními i manickými fázemi, s psychotickými příznaky, s nutností opakované ústavní léčby (nedodržování doporučené medikamentózní léčby), výkon většiny denní aktivit je podstatně narušen. Tíži funkčního postižení je taxativně přiřazena míra poklesu pracovní schopnosti 60 %, což odpovídá uznání invalidity II. stupně. Datum vzniky invalidity je dáno psychiatrickým vyšetřením dne 2. 2. 2025. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole V, položce 4d přílohy k vyhlášce, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 60 %, procentní míra poklesu pracovní schopnosti se dle § 3 a 4 vyhlášky nemění.

18. Prvostupňovým rozhodnutím ze dne 30. 4. 2025 byla žádost žalobkyně o invalidní důchod zamítnuta pro nesplnění podmínek dle § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. Správní orgán I. stupně uvedl, že podle prvostupňového posudku vznikla invalidita žalobkyně dne 2. 2. 2025; v rozhodném období od 2. 2. 2015 do 1. 2. 2025 získala žalobkyně pouze 2 roky a 89 dnů pojištění, v rozhodném období od 2. 2. 2005 do 1. 2. 2025 získala pouze 8 roků a 283 dnů pojištění. Nesplnila tak podmínku potřebné doby pojištění dle § 40 odst. 1 a 2 zákona č. 155/1995 Sb.

19. Žalobkyně podala proti prvostupňovému rozhodnutí námitky, ve kterých namítala, že den vzniku invalidity měl být určen již k datu 25. 3. 2010, kdy byla poprvé zaregistrována do péče psychiatra a zahájila léčbu pro vážnou duševní poruchu. Již tehdy bylo její onemocnění identifikováno jako chronické a vážně zasahující do její pracovní i sociální způsobilosti. Žalobkyně dále popsala své onemocnění a ohradila se proti tomu, že má k medikaci dlouhodobě negativní vztah. Uvedla, že od roku 2010 opakovaně absolvovala psychiatrickou léčbu včetně hospitalizací, přičemž onemocnění ji dlouhodobě omezuje jak v běžném životě, tak i ohledně možnosti výdělečné činnosti. Žalobkyně proto žádala, Shodu s prvopisem potvrzuje S. T. 7 4 Ad 25/2025 aby byl den vzniku invalidity přehodnocen a stanoven zpětně k datu 25. 3. 2010, příp. již k datu 11. 2. 2010, kdy byla poprvé hospitalizována.

20. V posudku vypracovaném v námitkovém řízení ze dne 14. 7. 2025, zn. LPS/2025-1000- NR-PLZ_CSSZ (dále jen „námitkový posudek“), je uvedeno, že se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav dle § 26 zákona č. 155/1995 Sb., žalobkyně byla shledána invalidní v I. stupni dle § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona, neboť se jednalo o pokles pracovní schopnosti o 35 %, procentní míra poklesu pracovní schopnosti se dle § 3 a 4 vyhlášky nemění. Den vzniku invalidity byl stanoven na 2. 2. 2025 s tím, že žalobkyně je po vzniku invalidity I. stupně vykonávat výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na duševní schopnosti. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je bipolární afektivní porucha, aktuálně bez známek manického či depresivního syndromu, myšlení aktuálně koherentní, bez obsahových poruch charakteru bludů, bez hostility či agresivity, bez sui myšlenek či tendencí, kognitivní funkce orientačně bez hrubšího narušení, susp. osobnostní změny při probl. duševním onemocnění; anamnesticky psychiatrická hospitalizace pro noncompliance (nedodržování doporučené medikamentózní léčby) 11-12/2024. Lékař v námitkovém řízení vyslovil nesouhlas s názorem psychiatra, že není žalobkyně schopna zaměstnání; konstatoval, že nejsou posudkově významné komorbidity. Míru poklesu pracovní schopnosti stanovil posudkový lékař dle kapitoly V, položky 4c přílohy k vyhlášce, ve střední výši 35 %, pro střední nebo vyšší taxaci neshledal důvod. K datu vzniku invalidity uvedl, že je dáno dnem odborného vyšetření, kdy byl jednoznačně objektivizován aktuální zdravotní stav žalobkyně, což je v souladu s posudkovou legislativou. K hodnocení posudkového lékaře na I. stupni uvedl, že tento sice správně vyhodnotil rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, nesprávně však vyhodnotil jeho vliv na pokles pracovní schopnosti.

21. Napadeným rozhodnutím ze dne 5. 8. 2025 žalovaná zamítla námitky žalobkyně a potvrdila prvostupňové rozhodnutí. Vyšla z námitkového posudku, shrnula jeho podklady, učiněná skutková zjištění, včetně hodnocení dle přílohy k vyhlášce, a jeho závěry. Konstatovala, že se v rámci přezkumu prvostupňového rozhodnutí zabývala námitkami žalobkyně, přičemž její zdravotní stav posoudila komplexně nad rámec námitek. Dále uvedla, že datum vzniku invalidity bylo stanoveno lékařem IPZS na 2. 2. 2025. Jelikož ke dni vzniku invalidity byla žalobkyně starší 28 let, potřebná doba pojištění pro vznik nároku na invalidní důchod podle § 40 odst. 1 písm. f) zákona č. 155/1995 Sb. činí 5 let. Za posledních 10 let před vznikem invalidity dle § 40 odst. 2 věty první téhož zákona, tj. od 2. 2. 2015 do 1. 2. 2025, žalobkyně získala pouze 2 roky a 89 dnů doby pojištění. Za posledních 20 let před vznikem invalidity dle § 40 odst. 2 věty druhé téhož zákona, tj. od 2. 2. 2005 do 1. 2. 2025, získala žalobkyně pouze 8 roků a 283 dnů doby pojištění (potřebná doba pojištění zde činí 10 roků). K námitkám žalovaná uvedla, že ke vzniku nároku na invalidní důchod je potřeba splnit jak podmínku vzniku invalidity, tak podmínku získání potřebné doby pojištění. Žalobkyně splnila první podmínku, protože na základě námitkového posudku je invalidní pro invaliditu I. stupně, ale nesplnila druhou podmínku, protože nezískala potřebnou dobu pojištění v rozhodném období. Z tohoto důvodu žalobkyni nevznikl nárok na invalidní důchod. VI. Hodnocení věci Městským soudem v Praze Shodu s prvopisem potvrzuje S. T. 8 4 Ad 25/2025 22. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá s.ř.s. a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

23. K projednání věci soud nařídil ústní jednání, které se konalo dne 22. 5. 2026, žalobkyně i žalovaná setrvaly na svých stanoviscích. Žalobkyně uvedla, že byla dlouhodobě ve sledování psychiatra, vztah s lékařem však nebyl optimální, neboť se jí lékař na její potíže moc nevyptával, žalobkyně přitom v minulosti problémy měla a prožívala těžká léta. Byla vedena jako uchazečka o zaměstnání, v letech 2014–2017 pracovala jako OSVČ, ale neměla moc vysoké výdělky, v roce 2017 se její stav zhoršil, později došlo k hospitalizacím. Není spokojená s datem vzniku invalidity, propouštění zpráva z ÚVN z roku 2025 uvádí, že byla neschopná práce již od roku 2010.

24. Podle § 38 zákona č. 155/1995 Sb. pojištěnec má nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let a stal se a) invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku, nebo b) invalidním následkem pracovního úrazu.

25. Ustanovení § 39 zákona č. 155/1995 Sb. upravuje tři stupně invalidity z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a dále v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně.

26. Podle § 2 odst. 1 vyhlášky pro stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti je nutné určit zdravotní postižení, která jsou příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce, a jejich vliv na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.

27. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.

28. Správní orgán není sám oprávněn zkoumat, zda a k jakému datu se žadatel stal invalidním, správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod, případně jeho změně či zániku, je tak závislé především na odborném lékařském posouzení (viz § 8 zákona č. 582/1991 Sb.). Správní orgán je pouze oprávněn a zároveň též povinen vyhodnotit, zda lékařský posudek, ze kterého při posouzení nároku na invalidní důchod vychází, splňuje požadavky na úplnost a přesvědčivost.

29. Na základě § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely Shodu s prvopisem potvrzuje S. T. 9 4 Ad 25/2025 odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku Institutu posuzování zdravotního stavu; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. V takovém posudku odborné lékařské komise se pak hodnotí celkový zdravotní stav, dochované pracovní schopnosti pojištěnce a zaujímají se v něm též posudkové závěry o invaliditě a jejím vzniku.

30. V projednávaném případě žalobkyně zpochybňovala závěry posudkových lékařů jednak ohledně posouzení svého zdravotního stavu, a dále i ohledně stanovení data vzniku invalidity; žalovaná pak ze závěrů posudkových lékařů vycházela. S ohledem na to soud nechal vypracovat Posudek MPSV (tj. posudek ze dne 14. 1. 2026 ev. č. SZ/2025/1824- PH-13), který soud provedl při jednání jako důkaz; soud sám není oprávněn zdravotní stav žalobkyně zkoumat.

31. Posudek byl vypracován posudkovou komisí ve složení předsedkyně komise MUDr. J. B. a další lékařky s odborností psychiatrie MUDr. P. S. Posudková komise vycházela z dokumentace IPZS, spisové dokumentace soudní, zdravotní dokumentace psychiatra MUDr. U. Při jednání byla žalobkyně přešetřena odborným psychiatrem. Žalobkyně byla jednání přítomna, s posudkovým závěrem byla ústně seznámena. Podle výroku byla žalobkyně od 28. 10. 2023 (určeno lékařským nálezem) invalidní, šlo o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu dosahoval nejméně 35 %, nedosahoval však více než 49 %. Od 18. 12. 2024 (určeno propuštěním z hospitalizace) byla žalobkyně invalidní, šlo o invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu dosahoval nejméně 50 %, nedosahoval však více než 69 %. Doba platnosti posudku byla určena do 31. 12. 2028.

32. Posudková komise shrnula anamnézu (osobní i pracovní), udávané subjektivní potíže, objektivní psychiatrické vyšetření při jednání komise, posudkově významné odborné lékařské nálezy (od roku 2010 počínaje první hospitalizací až do hospitalizace 28. 7. 2025 – 27. 8. 2025 dle zprávy z 1. 9. 2025) a diagnózy. Diagnózu žalobkyně shrnula takto: schizoafektní porucha s postpsychotickým defektem – od 07/2025, bipolární afektivní porucha – od 02/2010.

33. Posudková komise dále uvedla, že žalobkyně byla posuzována k výkonu práce absolventky vysoké školy uměleckoprůmyslové se zaměřením na návrhářství v oděvní tvorbě a částečně na grafiku. Žalobkyně byla sledována pro chronické psychiatrické onemocnění, od 02/2010 pro bipolární afektivní poruchu, s opakovanými hospitalizacemi v delších časových odstupech (2010, 2021 a 2024) pro dekompenzaci afektivní poruchy (manie či deprese). Tato diagnóza byla při hospitalizaci v 07/2025 přehodnocena na schizoafektivní poruchu. Z psychiatrické dokumentace vyplynulo, že žalobkyně byla od propuštění z první hospitalizace (03/2010) dlouhodobě převážně stabilizovaná, apsychotická, asuicidální. Pro relaps depresivní fáze byla od 15. 11. 2021 do 13. 12. 2021 hospitalizována na psychiatrii, kde absolvovala 2 série elektrokonvulsivní léčby, proti radě lékaře podepsala negativní reverz. Během hospitalizace dominovala nerozhodnost, hypoprosexie, anxieta byla zmírněna. Od propuštění byl stav relativně stabilizován, žalobkyně byla schopná absolvovat 14denní dovolenou v USA, snažila se pracovat. V 10/2023 pro zhoršení psychického stavu byl ošetřující lékař rodinou požádán o posouzení dávkování psychiatrické léčby. V dekurzu psychiatra ze dne 28.

10. Shodu s prvopisem potvrzuje S. T. 10 4 Ad 25/2025 2023 byl zhodnocen zdravotní stav a navýšena medikace. Pro nezlepšující se stav byla žalobkyni doporučena hospitalizace, kterou absolvovala od 21. 11. 2024 do 18. 12. 2024. V úvodu hospitalizace byl popsán psychoticismus a poruchové chování při manické fázi. Vstupně bylo nutné fyzické omezení v lůžku a aplikace neklidové medikace. Během hospitalizace došlo k postupnému ústupu bludné produkce, žalobkyně si budovala náhled na onemocnění. V čase dimise byla žalobkyně asuicidální, bez známek hetero či autoagrese, s odeznívající psychotickou produkcí. V následném období (viz lékařské nálezy z 02/2025 a 06/2025) byla žalobkyně spolupracující, lucidní, správně orientovaná, psychomotorické tempo bylo v normě, nebyly zjištěny známky manického či depresivního syndromu. Nebyla zjištěna tenze či anxiety, poruchy vnímání, myšlení bylo koherentní. Nebyla přítomna hostilita a agresivita. K další hospitalizaci od 28. 7. 2025 do 27. 8. 2025 byla žalobkyně přijata pro mutismus, nespolupráci, hypomimii, dezorganizované chování, masivní intrapsychickou tenzi, psychotickým procesem narušené myšlení a vnímání, ztrátu kontaktu s realitou, v domácím prostředí byla popsána recentní heteroagrese vůči manželovi. Během hospitalizace (která probíhala i k datu vydání napadeného rozhodnutí 5. 8. 2025) došlo k přehodnocení základní diagnózy na schizoafektivní poruchu. Při propuštění byla žalobkyně klidná, bez floridní psychotické produkce a bez poruchového chování. Vyšetření při jednání komise prokázalo lucidnost a přesnou orientovanost všemi kvalitami. Psychomotorické tempo bylo volné, mimika a pantomimika byly chudší. Zjištěn byl pokles spontaneity. Na dotazy žalobkyně odpovídala bez latencí, přiléhavě, ale odpovědi nerozvíjela. Kontakt byl ochotný, ale bylo nutné povzbuzování. Myšlení bylo pomalejší, nevýpravné, stereotypní, pozornost se rychle vyčerpala. Bludy aktuálně zjištěny nebyly. Kontakt s realitou byl rozvolněn. Emotivita byla oploštěná, nálada byla aktuálně v normě, bez anxiety, naznačena byla afektivní labilita se sklonem k lakrimaci. Poruchy vnímání nebyly zjištěny. Osobnost tangovaná postpsychotickým defektem. Aktuálně nebyla žalobkyně ani auto ani heteroagresivní.

34. Posudková komise dospěla k závěru, že v rozhodné době byl zjištěn dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byla středně těžká schizoafektivní porucha s postpsychotickým defektem. Od 28. 10. 2023 (nálezem z dekurzu psychiatra) byla procentní míra poklesu pracovní schopnosti hodnocena dle kapitoly V, položky 3c přílohy k vyhlášce a činila 35 %. Posudková komise hodnotila na dolní hranici procentního rozmezí s ohledem na tíži příznaků. Žalobkyně byla invalidní v prvním stupni. Od 18. 12. 2024 (propuštěním z hospitalizace) byla procentní míra poklesu pracovní schopnosti hodnocena dle kapitoly V, položky 3c a činila 45 %. Posudková komise hodnotila s ohledem na progresi příznaků na horní hranici procentního rozmezí a dle § 3 vyhlášky tuto hranici zvýšila o 5 % na celkových 50 %. Žalobkyně byla invalidní ve druhém stupni.

35. Posudková komise hodnotila v rozporu s prvostupňovým a námitkovým posudkem, a to s ohledem na prokázaný vývoj a tíži onemocnění. Uvedla, že samotný vznik onemocnění či registrace do péče psychiatra v roce 2010 nebyly důvodem pro vznik invalidity. Posunutí data invalidity do roku 2010 nebylo dle posudkové komise možné realizovat, a to i s ohledem na dlouhodobou stabilizovanost onemocnění po ukončení hospitalizace v roce 2010, s relapsem vyžadujícím hospitalizaci až v roce 2021, a poté další stabilizací až do 10/2023. Posudková komise posunula datum vzniku invalidity prvního stupně ke dni 28. 10. 2023, kde byla prokazatelně zjištěna progrese psychického onemocnění a z retrospektivního hlediska nešlo vyloučit již příznaky schizoafektivní Shodu s prvopisem potvrzuje S. T. 11 4 Ad 25/2025 poruchy. Vznik invalidity druhého stupně pak určila propuštěním z hospitalizace dnem 18. 12. 2024, při které byla prokázána psychotická produkce. Uvedla, že žalobkyně byla schopna výdělečné činnosti s podstatně menšími nároky na duševní schopnosti a v podstatně menším rozsahu a intenzitě. Byla schopna práce s využitím své vysokoškolské kvalifikace (módní návrhářství) a nabytých zkušeností (grafika), a to v menším rozsahu. Nevhodné byly psychicky náročné práce, řídící, termínové. Uvedla, že námitky uvedené v žalobě byly vyhodnoceny ve vztahu ke zjištěnému psychickému zdravotnímu stavu.

36. Žalobkyně k Posudku MPSV uvedla, že již nemá námitky k potvrzení její invalidity, nicméně nesouhlasila s určením data vzniku této invalidity, k čemuž uplatnila obdobné námitky jako v písemném vyjádření. Doplnila, že závěry posudkové komise neodpovídají reálnému stavu a vývoji jejího onemocnění, měla za to, že měla být uznána invalidní již od roku 2010, poukazovala na zprávu z ÚVN ze dne 1. 9. 2025. Zpochybňovala lékařskou dokumentaci svého ošetřujícího psychiatra, který se žalobkyni dle jejího názoru příliš nevěnoval. Navrhovala výslech své matky a sestry a důkaz výpisem z informativní důchodové aplikace ohledně dob pojištění. Dále navrhla, aby Ústřední vojenská nemocnice vypracovala komplexní posudek zdravotního stavu žalobkyně.

37. Žalovaná neměla k posudku námitek, stanovení data vzniku invalidity je otázkou lékařského posouzení, žalobkyně sice nyní zpochybňuje péči svého psychiatra, ke kterému však chodila 15 let a teprve nyní je nespokojená.

38. Požadavky na kvalitativní stránku posudku jsou stanoveny judikaturou NSS, např. v rozsudku ze dne 25. 1. 2019, č. j. 8 Ads 138/2017-40 k tomu NSS uvedl, že: „Posudek posudkové komise je zpravidla rozhodujícím důkazem při posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. I proto je nezbytné, aby splňoval požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a aby se vypořádal se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Posudkový závěr by tedy měl být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení závisí především. Případné chybějící či nepřesně formulované náležitosti posudku, jež způsobují jeho nepřesvědčivost či neúplnost, nemůže soud nahradit vlastní úvahou, jelikož pro to, na rozdíl od posudkové komise, nemá potřebné medicínské znalosti (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. 4 Ads 19/2009–38).“ 39. Soud považuje Posudek MPSV za úplný, celistvý a přesvědčivý. Zdravotní stav žalobkyně posuzovala posudková komise, který byla v řádném složení, členkou komise byla i lékařka s odborností psychiatrie. Posudková komise vycházela z obsáhlé podkladové dokumentace, jejíž podstatný obsah v posudku shrnula, zejména se jednalo o množství lékařských zpráv z hospitalizací a zpráv z ambulantní psychiatrie, kam žalobkyně dlouhodobě docházela. Vedle podkladové dokumentace pak komise vycházela i z vlastního osobního vyšetření žalobkyně při jednání komise, jehož závěry rovněž v posudku popsala, v jeho rámci žalobkyně měla možnost se vyjádřit. Na základě podkladů pak komise shrnula vývoj zdravotních obtíží žalobkyně, zdravotní i pracovní anamnézu, její diagnózu a léčbu.

40. Posudková komise obsáhle popsala vývoj zdravotních obtíží žalobkyně, kdy tato byla od roku 2010 sledována pro chronické psychiatrické onemocnění (nejprve pro bipolární afektivní poruchu, později přehodnocenou na schizoafektivní poruchu), s opakovanými Shodu s prvopisem potvrzuje S. T. 12 4 Ad 25/2025 hospitalizacemi v delších časových odstupech (2010, 2021, 2024 a 2025). Na základě zjištěného skutkového stavu shrnula, že se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, když za rozhodující příčinu tohoto stavu označila středně těžkou schizoafektivní poruchu s postpsychotickým defektem.

41. Posudková komise hodnotila postižení podle kapitoly V, položky 3c přílohy k vyhlášce, tj. schizofrenie, schizofrenní poruchy a poruchy s bludy; středně těžké postižení, značně snížená úroveň sociálního fungování, jediná ataka nebo ojedinělé ataky, po které/kterých přetrvává reziduální symptomatika, výkon některých denních aktivit narušen. Z procentního rozmezí poklesu pracovní schopnosti u této položky pak zvolila ode dne 28. 10. 2023 pokles o 35 %, ode dne 18. 12. 2024 pak pokles o 45 %, který ještě dále zvýšila dle § 3 vyhlášky o dalších 5 % - celkový pokles tak činil 50 %. Posudková komise nehodnotila na rozdíl od námitkového posudku podle položky 4c, ani na rozdíl od prvostupňového posudku podle položky 4d (Afektivní poruchy), neboť během poslední hospitalizace v létě 2025 došlo k přehodnocení základní diagnózy na schizoafektivní poruchu.

42. Žalobkyně nesouhlasila se stanovením data vzniku invalidity, přičemž dle jejího názoru datum vzniku invalidity mělo být určeno od února/března 2010, kdy se u ní nemoc poprvé projevila a kdy kvůli ní byla poprvé hospitalizována. Posudková komise však dostatečně a přezkoumatelně odůvodnila své závěry ohledně stanovení data vzniku invalidity až od 28. 10. 2023. Posudková komise jednak hodnotila velké množství lékařských zpráv již od roku 2010, kdy na jejich podkladě poukázala zejména na dlouhodobou stabilizovanost onemocnění žalobkyně po ukončení první hospitalizace v roce 2010, což dle názoru soudu v posudku popsanému obsahu této dokumentace odpovídá. Žalobkyně sice zpochybňuje dokumentaci svého ošetřujícího psychiatra z dřívější doby, nicméně není v tom zcela konzistentní, neboť se zároveň odvolává na jeho zprávu ze dne 15. 6. 2025. Dle názoru soudu pak žalobkyně neuvedla žádné konkretizované a relevantní důvody, pro které by nebylo možné z rozsáhlé dokumentace MUDr. U. vedené od roku 2010 vycházet, soud má za to, že ke zpochybnění lékařských zpráv nestačí pouhé neurčité tvrzení žalobkyně, že se jí lékař příliš nevěnoval.

43. Komise pak datum vzniku invalidity (28. 10. 2023) navázala na prokazatelné zjištění progrese psychického onemocnění, kdy již nešlo vyloučit příznaky schizoafektivní poruchy. S ohledem na další progresi příznaků (prokázaná psychotická produkce) pak od 18. 12. 2024 určila posudková komise vyšší stupeň invalidity. Posudková komise zhodnotila velice detailně zdravotní stav žalobkyně, popsala dopady zdravotního postižení na pracovní schopnost žalobkyně, vysvětlila, proč zdravotní postižení klasifikovala dle zvolené položky a proč určila zmíněnou míru poklesu pracovní schopnosti. Náležitě také odůvodnila svůj závěr, že žalobkyně byla od 28. 10. 2023 invalidní v prvním stupni a od 18. 12. 2024 je invalidní ve druhém stupni. Posudková komise pak vycházela i z žalobkyní namítaných zpráv z ÚVN ze dne 1. 9. 2025 a ze zprávy MUDr. U. ze dne 15. 6. 2025, se kterými se v posudku vypořádala. Soud k tomu uvádí, že posudková komise disponuje odborností v oblasti posudkového lékařství, v jehož rámci dochází k hodnocení míry poklesu pracovní schopnosti posuzovaného a v tomto ohledu není vázána závěry jednotlivých podkladových zpráv. Komise na podkladě obsáhlé dokumentace z let 2010–2023 vyhodnotila, proč v tomto období nepříznivý zdravotní stav žalobkyně kritéria invalidity nedosahoval. Soud tak považoval Posudek MPSV za dostatečný a komplexní. Shodu s prvopisem potvrzuje S. T. 13 4 Ad 25/2025 44. Soud proto nepovažoval za nutné v této věci provádět další dokazování. Stanovení data vzniku invalidity je otázkou posudkového lékařství a pokud komise své závěry náležitě odůvodnila, není potřebné vypracovaný posudek nijak doplňovat, ani zadávat srovnávací posudek či znalecký posudek. Soud pak k důkazu neprováděl výslech matky a sestry žalobkyně, neboť závěry posudkové komise jsou podloženy obsáhlou zdravotnickou dokumentací za celé posuzované období, přičemž mezi touto dokumentací a závěry komise nejsou indikovány žádné rozpory či nesrovnalosti. Soud neprováděl k důkazu lékařskou zprávu z hospitalizace ze dne 1. 9. 2025 doloženou žalobkyní, neboť jí měla k dispozici posudková komise, která z ní v posudku vycházela a hodnotila ji. Soud neprováděl k důkazu přípis žalobkyně Veřejnému ochránci práv ze dne 26. 5. 2025, neboť pro předmět daného řízení není relevantní. Soud neprováděl k důkazu ani výpis z informativní důchodové aplikace žalované, neboť jednak jde o pouhé informativní údaje a dále v tomto řízení otázka hodnocení dob pojištění ani nevyvstala.

45. Z výše uvedeného plyne, že žalobkyně byla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní ve druhém stupni invalidity (na rozdíl od námitkového posudku, který stanovil první stupeň invalidity). Dále je podstatné, že posudková komise určila odlišné (dřívější datum) pro vznik invalidity žalobkyně (28. 10. 2023 vs. 2. 2. 2025), než posudek prvostupňový a námitkový. S ohledem na to je třeba považovat napadené rozhodnutí za nezákonné, neboť je nezbytné se znovu zabývat tím, zda žalobkyně mohla splnit potřebnou dobu pojištění. Tento výpočet nemůže učinit v současném řízení soud, ale musí jej učinit žalovaná v navazujícím řízení. Žalobou napadené rozhodnutí tedy vychází z nesprávně zjištěného skutkového stavu věci (jiný stupeň invalidity v době vydání napadeného rozhodnutí a odlišně stanovené datum vzniku invalidity). Bude tak na žalované, aby se v návaznosti na Posudek MPSV znovu zabývala tím, zda žalobkyně splnila podmínky pro přiznání nároku na invalidní důchod (včetně potřebné doby pojištění).

46. Z výše uvedených důvodů soud napadené rozhodnutí zrušil pro jeho nezákonnost dle § 78 odst. 1 s.ř.s. a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s.ř.s.). V dalším řízení, v němž bude žalovaná vázána právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 78 odst. 5 s.ř.s.), bude žalovaná vycházet z Posudku MPSV (ze dne 14. 1. 2026), který nechal soud v tomto řízení vypracovat, žalovaná tomu přizpůsobí svůj další procesní postup.

47. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobkyně byla v řízení úspěšná, ale při jednání prostřednictvím svého zástupce výslovně uvedla, že náhradu nákladů řízení nepožaduje. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Shodu s prvopisem potvrzuje S. T. 14 4 Ad 25/2025 Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 22. května 2026 Mgr. Kateřina Peroutková v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje S. T.