4 Ad 27/2025

Rubrum

č. j. 4 Ad 27/2025-74 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou v právní věci žalobce: P. V., narozený dne X bytem X zastoupený advokátem Mgr. Petrem Havrlíkem sídlem Zahradnická 71, 261 01 Příbram proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 8. 2025, č. j. X, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalované ze dne 22. 8. 2025, č. j. RN-X, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 20 511 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce se žalobou postoupenou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 22. 8. 2025, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění Shodu s prvopisem potvrzuje S. T. 2 4 Ad 27/2025 pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“) a § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítla námitky žalobce a potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 14. 3. 2025, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“).

2. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobci ode dne 6. 4. 2025 odňat invalidní důchod podle § 56 odst. 1 písm. a) a § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 155/1995 Sb.“).

II. Obsah žaloby

3. Žalobce s napadeným rozhodnutím nesouhlasil, namítal jeho nepřezkoumatelnost a chybné posouzení zdravotního stavu žalobce, pro odnětí invalidního důchodu nebyly splněny podmínky. Dle jeho názoru posudek Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) nezohledňuje veškeré zdravotní potíže žalobce, poukázal na zprávy MUDr. G. ze dne 25. 10. 2024, ze dne 25. 3. 2025 a ze dne 10. 10. 2025 a záznam MUDr. Č. ze dne 15. 8. 2025, které však posudkový lékař nezohlednil. Posudek neobsahuje jasné odůvodnění, proč byla míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 25 %, přitom dle judikatury Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) musí být posudek úplný a přesvědčivý. V daném případě nebyla zohledněna kombinace zdravotních postižení žalobce. Soud se musí vypořádat s důkazními návrhy účastníka řízení.

4. Měl za to, že údaje z lékařských zpráv byly nesprávně posuzované, některé informace týkající se jiných osob byly zaměněny a mylně přiřazeny k žalobci. Žalobce pravidelně od roku 2018 navštěvuje psychoterapeutická sezení, není pravda, že by podstoupil u MUDr. V. pouze dvě sezení (jak uvedla žalovaná), jde o účelový argument žalované k podpoře odnětí invalidního důchodu. Žalovaná argumentovala též tím, že žalobce chová slepice a jezdí na motocyklu, k čemuž žalobce uvedl, že jeho motocykl nemá již několik let platnou technickou kontrolu a žalobce jej nepoužívá, argumentace ohledně slepic není pravdivá. U žalobce se jedná o dlouhodobě nepříznivý a progredující zdravotní stav, jde o středně těžké nebo těžké postižení, avšak jeho zdravotní stav nebyl dostatečně posouzen, žalobce nebyl v rámci celého řízení ani jednou fyzicky vyšetřen. Míra poklesu pracovní schopnosti měla být ohodnocena minimálně na 50 %.

5. Navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalované

6. Žalovaná uvedla, že v otázce posouzení nároku na dávku důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem je vázána posudkem lékaře IPZS. Jedná se o otázku odbornou, vyžadující znalosti v oboru medicíny a též v oboru posudkového lékařství. Uvedla, že žalobce pobíral invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, napadené rozhodnutí bylo vydáno na podkladě lékařského posudku ze dne 28. 7. 2025 vypracovaného IPZS pro účely řízení o námitkách, který invaliditu žalobce posoudil tak, že se u žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona č. 155/1995 Sb., avšak nejde o invaliditu podle § 39 odst. 1 téhož zákona, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 25 % (den zániku invalidity 3. 2. 2025). Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole V., položce 5c Shodu s prvopisem potvrzuje S. T. 3 4 Ad 27/2025 přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška“), pro které byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 25 %, procentní míra poklesu pracovní schopnosti se dle § 3 a § 4 vyhlášky nemění. Za daného stavu žalovaná setrvala na napadeném rozhodnutí a navrhla zamítnutí žaloby.

IV. Obsah správního spisu

7. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce pobíral invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, byl uznán invalidním dne 5. 4. 2019 s datem vzniku invalidity dne 8. 1. 2019, totéž bylo potvrzeno v roce 2021, kontrolní lékařská prohlídka měla být provedena 31. 12. 2023, ale došlo k ní až dne 3. 2. 2025.

8. Následně došlo k přezkoumání zdravotního stavu žalobce. Podle posudku ze dne 3. 2. 2025, č.j. LPS/2024/24171-P2_CSSZ (dále jen „prvostupňový posudek“), se u žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona č. 155/1995 Sb., žalobce však není invalidní podle § 39 odst. 1 téhož zákona, z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 25 %, datum zániku invalidity je 3. 2. 2025, doba platnosti posudku nebyla stanovena, procentní míra poklesu pracovní schopnosti se dle § 3 a 4 vyhlášky nemění. Posudková lékařka stanovila jako příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu úzkostně depresivní poruchu, sociálně fobickou poruchu, smíšenou poruchu osobnosti, chronický VAS převážně LS úseku páteře, idiopatickou osteoporózu, hypovitaminozu D, VAS – bez stenózy kanálu, statodynamickou poruchu LS páteře. Postižení bylo hodnoceno podle kapitoly V, položky 5c) přílohy k vyhlášce.

9. Prvostupňovým rozhodnutím ze dne 14. 3. 2025 byl žalobci odňat invalidní důchod od 6. 4. 2025. Bylo postupováno dle § 56 odst. 1 písm. a) a § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., neboť podle prvostupňového posudku ze dne 3. 2. 2025 již žalobce není invalidní, z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 25 %.

10. Žalobce podal proti prvostupňovému rozhodnutí námitky, ve kterých namítal nesprávné posouzení jeho zdravotního stavu a přiložil lékařské zprávy.

11. V posudku vypracovaném v námitkovém řízení ze dne 28. 7. 2025, zn. LPS/2025/171- NR-VYS_CSSZ (dále jen „námitkový posudek“), bylo shledáno, že se u žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav dle § 26 zákona č. 155/1995 Sb., nicméně žalobce není invalidní dle § 39 odst. 1 téhož zákona, když z důvodu nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 25 %, procentní míra poklesu pracovní schopnosti se dle § 3 a 4 vyhlášky nemění, datum zániku invalidity 3. 2. 2025. Posudkový lékař shledal následující diagnózy: úzkostně depresivní porucha, sociálně fobická porucha, smíšená porucha osobnosti, chronický VAS převážně LS úseku páteře, idiopatická osteopenie, hypovitaminoza D, VAS – bez stenózy kanálu statodynamická porucha LS páteře. Rozhodující příčinou bylo i nadále psychické postižení, postižení bylo rovněž hodnoceno podle kapitoly V, položky 5c) přílohy k vyhlášce. Postižení se jeví jako funkčně lehké s narušením sociálních kontaktů a vazeb, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi, posuzovaný se odstěhoval na chatu, kde funguje na zahradě, pořídil si psa, choval králíky a slepice, věnuje se i motorkám, občas si odskočí do Prahy Shodu s prvopisem potvrzuje S. T. 4 4 Ad 27/2025 k lékařům, jinak si žije svůj poklidný život z invalidního důchodu. Potvrdil závěry prvostupňového posudku.

12. Napadeným rozhodnutím ze dne 22. 8. 2025 žalovaná zamítla námitky žalobce a potvrdila prvostupňové rozhodnutí. Shrnula dosavadní průběh řízení a zákonný podklad. Vyšla z námitkového posudku, shrnula jeho podklady, učiněná skutková zjištění, včetně hodnocení dle přílohy k vyhlášce, a jeho závěry. Konstatovala, že se v rámci přezkumu prvostupňového rozhodnutí zabývala námitkami žalobce, přičemž jeho zdravotní stav posoudila komplexně nad rámec námitek. Jelikož po přezkoumání celkového zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 25 %, a nejsou tak splněny podmínky pro invaliditu dle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., shledala žalovaná námitky jako nedůvodné a prvostupňové rozhodnutí potvrdila, postupovala podle § 56 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb.

V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

13. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá s.ř.s. a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

14. K projednání věci soud nařídil ústní jednání, které se konalo dne 19. 6. 2026, žalobce i žalovaná setrvali na svých stanoviscích.

15. Podle § 38 zákona č. 155/1995 Sb. pojištěnec má nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let a stal se a) invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku, nebo b) invalidním následkem pracovního úrazu.

16. Ustanovení § 39 zákona č. 155/1995 Sb. upravuje tři stupně invalidity z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a dále v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně.

17. Podle § 56 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. zjistí-li se, že nárok na důchod nebo na jeho výplatu zanikl, důchod se odejme nebo jeho výplata se zastaví, a to ode dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které již byl vyplacen.

18. Podle § 2 odst. 1 vyhlášky pro stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti je nutné určit zdravotní postižení, která jsou příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce, a jejich vliv na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.

19. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, Shodu s prvopisem potvrzuje S. T. 5 4 Ad 27/2025 a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.

20. Podle § 3 odst. 1 vyhlášky v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů.

21. Podle § 3 odst. 2 vyhlášky v případě, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pojištěnce má takový vliv na jeho schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace, že pokles pracovní schopnosti pojištěnce je větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti u příčiny, popřípadě rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů.

22. Správní orgán není sám oprávněn zkoumat, zda a k jakému datu se žadatel stal invalidním, správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod, případně jeho změně či zániku, je tak závislé především na odborném lékařském posouzení (viz § 8 zákona č. 582/1991 Sb.). Správní orgán je pouze oprávněn a zároveň též povinen vyhodnotit, zda lékařský posudek, ze kterého při posouzení nároku na invalidní důchod vychází, splňuje požadavky na úplnost a přesvědčivost.

23. Na základě § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku Institutu posuzování zdravotního stavu; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. V takovém posudku odborné lékařské komise se pak hodnotí celkový zdravotní stav, dochované pracovní schopnosti pojištěnce a zaujímají se v něm též posudkové závěry o invaliditě a jejím vzniku.

24. V projednávaném případě žalobce zejména zpochybňoval závěry posudkových lékařů ohledně posouzení svého zdravotního stavu, žalovaná pak ze závěrů posudkových lékařů vycházela. S ohledem na to soud nechal vypracovat posudek Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky v Praze. Posudková komise soudu předložila posudek ze dne 30. 4. 2026, ev. č. SZ/2025/2052-PH-23 (dále jen „Posudek MPSV“), který soud provedl jako důkaz; soud sám není oprávněn zdravotní stav žalobce zkoumat.

25. Posudek byl vypracován posudkovou komisí ve složení předsedkyně komise MUDr. H. Ž. a další lékařky s odborností psychiatrie MUDr. T. M. Posudková komise vycházela z dokumentace IPZS, spisové dokumentace soudní, ze zdravotní dokumentace praktického lékaře, ze zdravotní dokumentace ošetřujícího psychiatra MUDr. G., při jednání byl žalobce přešetřen lékařkou z oboru psychiatrie. Žalobce byl jednání přítomen, s posudkovým závěrem nebyl seznámen. Podle výroku byl žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní, šlo o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. Shodu s prvopisem potvrzuje S. T. 6 4 Ad 27/2025 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., nešlo o invaliditu druhé nebo třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) nebo c) téhož zákona, šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %, nedosahoval však více než 49 %, invalidita trvá nadále bez přerušení, doba platnosti posudku byla stanovena do 30. 4. 2029.

26. Žalobce byl posuzován k výkonu práce řidiče, nyní nepracuje. Posudková komise shrnula anamnézu, udávané subjektivní potíže a posudkově významné lékařské nálezy, rovněž shrnula výsledky vyšetření při jednání komise. Diagnózy žalobce shrnula takto: úzkostně depresivní porucha, panické ataky, sociálně fobická porucha, osobnost s dominantně anankastickými a závislými rysy, chronický bolestivý syndrom páteře s občasnou kořenovou iritací L4 s kolísavou lateralizací, bez kořenové zánikové symptomatologie, EMG 3/2025 bez známek poškození nervu, migrenózní bolesti hlavy na terapii, astma bronchiale, polyvalentní alergie, osteoporóza v.s. idiopatická osteopenie, hyperlipoproteinemie na dietě, cystické ložisko v bazálních gangliích, náhodný nález, doporučeno sledování. Byla shrnuta historie posudkového hodnocení žalobce, dle komise nebylo oduznání invalidity a snížení míry poklesu pracovní schopnosti na 25 % zdůvodněno.

27. Posudková komise v posudkovém zhodnocení uvedla, že na psychiatrii byl léčen od roku 2018, po celou dobu dominovaly kolísavé úzkostné a depresivní příznaky, a to i po dobu užívání antidepresiv a léků proti úzkosti a probíhající podpůrné psychoterapii, jeho tolerance zátěže a schopnost přizpůsobení byly výrazně snížené, měl obavy z míst, kde bylo více lidí, jeho chování bylo vyhýbavé, psychický stav měl negativní vliv na tělesné potíže (bolesti páteře), dlouhodobě měl sníženou radost ze života, byl stažený, s úzkostmi, které se několikrát měsíčně stupňovaly do panických atak se somatovegetativním doprovodem, přítomny byly i potíže se spánkem. K datu vydání napadeného rozhodnutí se jednalo o dlouhodobě nepříznivý ustálený zdravotní stav, jehož hlavní příčinou byla neurotická porucha manifestující se úzkostně depresivními příznaky, panickými atakami a sociální fobií. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším poklesem pracovní schopnosti bylo považováno zdravotní postižení dle kapitoly V, položky 5c), pro které byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 35 %. S ohledem na to, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav měl větší vliv na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti, než odpovídalo horní hranici procentního rozmezí uvedené položky, byla tato hodnota zvýšena o 5 % na celkových 40 %.

28. Dle komise šlo o středně těžké funkční postižení se značně sníženou úrovní sociálního fungování pro závažné chronifikované neurotické příznaky přetrvávající i přes medikamentózní léčbu a podpůrnou psychoterapii. Posuzovaný byl izolovaný, měl kontakt prakticky pouze se členy rodiny a lékaři, výkon některých denních aktivit byl omezen, a to i ohledem na reálné tělesné obtíže související s postižením páteře, kdy somatické obtíže prohlubovaly úzkostné a depresivní příznaky a tyto zpětně zhoršovaly somatické obtíže. Posudková komise na rozdíl od první a námitkové instance zvolila v rámci položky 5c) horní hranici procentního rozmezí se zohledněním osobnostního terénu posuzovaného a přítomného postižení páteře, pro náročnost povolání bylo navýšeno o 5 %. Nešlo o neurotickou poruchu, ani o těžké funkční postižení dle položky 1d), tj. obsedantně kompulzivní poruchu s neschopností kontaktu mimo přirozené Shodu s prvopisem potvrzuje S. T. 7 4 Ad 27/2025 sociální prostředí vedoucí k poskytování ústavní péče s těžkým narušením společenských a pracovních funkcí a výkonu většiny denních aktivit. Výrazné zhoršení psychického stavu dokladované v psychiatrickém nálezu ze dne 10. 10. 2025, ke kterému došlo v souvislosti se zamítnutím invalidního důchodu, nebylo zohledněno, neboť šlo o zhoršený zdravotní stav po datu vydání napadeného rozhodnutí. Komise odůvodnila, proč by hodnocení pro jiná postižení (páteř, úbytek kostní hmoty, bolesti hlavy, astma, a další) nevedlo k posudkově příznivějšímu závěru. K datu vydání napadeného rozhodnutí tak byl invalidní, šlo o invaliditu prvního stupně bez přerušení.

29. Žalobce neměl k Posudku MPSV námitek, považoval jej za úplný, věcně správný a odpovídající jeho skutečnému zdravotnímu stavu, nenavrhoval doplnění dokazování. Měl za to, že komise jeho zdravotní stav posoudila správně a zvolila i odpovídající hodnocení dle kapitoly V, položky 5c) přílohy k vyhlášce, s Posudkem MPSV se ztotožnil a navrhl, aby z něj soud vycházel.

30. Žalovaná neměla k posudku námitek, ponechala rozhodnutí na úvaze soudu.

31. Požadavky na kvalitativní stránku posudku jsou stanoveny judikaturou NSS, např. v rozsudku ze dne 25. 1. 2019, č. j. 8 Ads 138/2017-40 k tomu NSS uvedl, že: „Posudek posudkové komise je zpravidla rozhodujícím důkazem při posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. I proto je nezbytné, aby splňoval požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a aby se vypořádal se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Posudkový závěr by tedy měl být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení závisí především. Případné chybějící či nepřesně formulované náležitosti posudku, jež způsobují jeho nepřesvědčivost či neúplnost, nemůže soud nahradit vlastní úvahou, jelikož pro to, na rozdíl od posudkové komise, nemá potřebné medicínské znalosti (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. 4 Ads 19/2009 – 38).“ 32. Soud považuje Posudek MPSV za úplný, celistvý a přesvědčivý. Zdravotní stav žalobce posuzovala posudková komise, který byla v řádném složení, členkou komise byla i lékařka s odborností psychiatrie. Posudková komise vycházela z řady lékařských zpráv, jejichž podstatný obsah v posudku shrnula, kdy se jednalo rovněž o zprávy předložené žalobce. Vedle podkladové dokumentace komise vycházela i z vlastního osobního vyšetření žalobce při jednání komise, jehož závěry v posudku popsala. Komise se shodla s prvostupňovým i s námitkovým posudkem ohledně hodnocení rozhodujícího postižení dle kapitoly V, položky 5c) přílohy k vyhlášce, avšak hodnotila vyšší základní mírou poklesu pracovní schopnosti 35 %, kterou dále navýšila o 5 %, což dostatečně odůvodnila. Odůvodnila rovněž to, proč nemohlo být hodnoceno dle vyšší položky 5d) a proč nebylo možné přihlédnout k lékařské zprávě ze dne 10. 10. 2025. Rovněž vysvětlila, proč jiná zdravotní postižení žalobce nemohla vést k příznivějšímu posudkovému závěru.

33. Posudková komise zhodnotila podrobně zdravotní stav žalobce, popsala dopady zdravotního postižení na jeho pracovní schopnost, vysvětlila, proč zdravotní postižení klasifikovala dle zvolené položky a proč určila zmíněnou míru poklesu pracovní schopnosti. Náležitě tak odůvodnila svůj závěr, že žalobce je nadále invalidní v prvním stupni a nedošlo tak ke změně. Soud považoval Posudek MPSV za dostatečný a komplexní a nepovažoval za nutné v této věci provádět další dokazování. Soud k důkazu Shodu s prvopisem potvrzuje S. T. 8 4 Ad 27/2025 neprováděl lékařské zprávy předložené žalobcem, protože je měla k dispozici posudková komise, která hodnotila zdravotní stav žalobce.

34. Z výše uvedeného plyne, že žalobce byl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní v prvním stupni invalidity. Napadené rozhodnutí je proto třeba považovat za nezákonné, neboť v rozhodné době nebyly splněny podmínky pro odnětí invalidního důchodu podle § 56 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., invalidita žalobce dále trvala.

35. Z výše uvedených důvodů soud napadené rozhodnutí zrušil pro jeho nezákonnost dle § 78 odst. 1 s.ř.s. a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s.ř.s.). V dalším řízení, v němž bude žalovaná vázána právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 78 odst. 5 s.ř.s.), bude žalovaná vycházet z Posudku MPSV (ze dne 30. 4. 2026), který nechal soud v tomto řízení vypracovat, žalovaná tomu přizpůsobí svůj další procesní postup.

36. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce byl ve věci úspěšný, proto mu přísluší právo na náhradu účelně vynaložených nákladů proti neúspěšné žalované. Náklady vynaložené žalobcem v tomto řízení představují náhradu nákladů právního zastoupení spočívající v odměně za tři úkony právní služby po 4 620 Kč (§ 7, § 9 odst. 5, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, tj. převzetí zastoupení, podání žaloby, účast na jednání soudu), tedy celkem 13 860 Kč, a náhrada hotových výdajů za jeden úkon ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky), celkem 1 350 Kč. Vyjádření k posudku ze dne 25. 5. 2026 soud neuznal jako účelně vynaložený úkon, neboť soud k jeho podání nevyzýval a posudek byl proveden k důkazu až při následném ústním jednání. Ani poradu s klientem dne 18. 6. 2026 soud neuznal jako účelně vynaložený úkon, neboť posudek posudkové komise žalobě plně vyhovoval.

37. Dále žalobci náleží náhrada za promeškaný čas zástupce strávený cestou do místa konání ústního jednání soudu a zpět dne 19. 6. 2026 ve výši 600 Kč (v rozsahu 4 půlhodin po 150 Kč) podle § 14 odst. 1 písm. a) a § 14 odst. 3 advokátního tarifu. Náklady řízení dále tvoří náhrada za použití osobního automobilu na cestu z Příbrami (sídlo právního zástupce) do Prahy k soudnímu jednání a zpět, vzdálenost činí celkem 120 km. Podle vyhlášky č. 575/2025 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2026, je sazba základní náhrady za používání silničních vozidel u osobních silničních motorových vozidel 5,90 Kč. Cena motorové nafty je od 1. 6. 2026 stanovena na částku 44,50 Kč za 1 litr pohonné hmoty. Kombinovaná spotřeba motorové nafty pro cestu použitého osobního vozidla značky Mercedes-Benz činí dle kopie osvědčení o registraci vozidla 8,1 litrů na 100 km. Žalobci tak byla přiznána cestovní náhrada ve výši 708 Kč a náhrada spotřebované motorové nafty ve výši 432,54 Kč. Náklady řízení tak činí celkem 16 950,54 Kč, kdy tato částka je zvýšena o DPH ve výši 21 %, jelikož zástupce je plátcem daně (§ 57 odst. 2 s.ř.s.), tj. 3 559,61 Kč. Celková výše nákladů řízení tedy činí částku 20 511 Kč (zaokrouhleno). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Shodu s prvopisem potvrzuje S. T. 9 4 Ad 27/2025 Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 19. června 2026 Mgr. Kateřina Peroutková v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje S. T.