4 Az 1/2026

Rubrum

č. j. 4 Az 1/2026-24 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou v právní věci žalobkyně: P. A., narozená dne X bytem X zastoupená advokátem JUDr. Matějem Šedivým sídlem Václavské náměstí 21, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 11. 2025, č. j. OAM-1020/ZA-ZA15-K01- 2025, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 11. 2025, č. j. OAM-1020/ZA-ZA15-K01-2025 (dále jen „napadené Shodu s prvopisem potvrzuje S. T. 2 4 Az 1/2026 rozhodnutí“), kterým žalovaný neudělil žalobkyni mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).

II. Obsah žaloby

2. Žalobkyně uvedla, že o mezinárodní ochranu požádala proto, že její X trpí onemocněním ledvin, žalobkyně nemohla vydělat dostatečné finanční prostředky na léčbu v domovském státě, proto přesídlila do ČR, kde našla pracovní uplatnění a ráda by zde setrvala z humanitárních důvodů. Dále sdělila, že si v souvislosti s léčbou již zemřelého X vypůjčila významné finanční prostředky, jež není schopna soukromým lichvářům splácet, pročež čelí pronásledování z jejich strany, když se agresivně domáhají úhrady, avšak ona těmito prostředky nedisponuje a vydělanými penězi hodlá hradit léčbu nemocné X.

3. Žalobkyně konstatovala, že sice neuplatňuje žádné důvody, pro které by jí hrozilo pronásledování z azylově relevantních důvodů, ale domnívá se, že jsou v jejím případě dány důvody pro udělení humanitárního azylu, jelikož po ztrátě X (který X daroval ledvinu) je nucena sama hradit životní náklady rodiny čítající X nezletilé X, přičemž jedna z nich trpí onemocněním X a řešení jejího zdravotního stavu je vysoce nákladné. Žalobkyně měla za to, že žalovaný nepostupoval podle § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), neboť nezjistil skutečný stav věci a zcela pominul ústřední bod její výpovědi, a to neutěšenou ekonomickou a sociální situaci v zemi původu. Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť neobsahuje hodnocení ekonomické a bezpečnostní situace v zemi. V této souvislosti poukázala na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) č. j. 4 Ads 17/2007-66, které stanovuje náležitosti řádného odůvodnění. Dané odůvodnění se nezabývá životní situací žalobkyně, není přiléhavý argument, že měla svou situaci řešit prostřednictvím zákona o pobytu cizinců, jelikož musí řešit zdravotní stav X okamžitě.

4. Žalobkyně se domnívala, že dostatečně předestřela svůj azylový příběh, který jasně dokládá možné pronásledování ze strany věřitelů, případně hrozbu vážné újmy. V souvislosti s tím odkázala na metodickou Příručku k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků vydanou OSN v roce 1992.

5. Žalovaný podle žalobkyně uvedl, že neposkytla dostatečnou podporu pro svá tvrzení a humanitární azyl jí tak přiznán nebyl. Tento postoj však není nijak podložen a jde pouze o subjektivní hodnocení na úrovni obecných spekulací. Žalobkyně byla toho názoru, že žalovaný jednak odmítl přispět svou aktivní činností ke zjištění skutkového stavu věci, a také nerespektoval obecné pravidlo, kdy se v pochybnostech a při nemožnosti ověřit tvrzení žadatele rozhodne v jeho prospěch. To vedlo k bagatelizaci tvrzení žalobkyně v řízení před správním orgánem. Dle názoru žalobkyně je zjevné, že jí uváděné skutečnosti svědčí pro důvodnost přiznání azylu, respektive doplňkové ochrany, přičemž poukázala na rozhodnutí NSS, č. j. 2 Azs 423/2004-81, kde je uvedeno, že smyslem institutu azylu a zákona o azylu není pouze ochrana systematických či celoživotních disidentů, ale také všech jednotlivců, kteří jsou ve své zemi původu ohrožováni pro uplatňování svých politických práv. Žalobkyně spatřovala své ohrožení v nebezpečí mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení či trestání. Dle rozhodnutí NSS, č. j. 2 Azs 71/2006-82, je povinností správního orgánu nevystavit žadatele o azyl mučení, nelidskému či ponižujícímu zacházení či trestání, pokud hrozí reálné nebezpečí, že bude takovému jednání vystaven. Podle žalobkyně nelze Shodu s prvopisem potvrzuje S. T. 3 4 Az 1/2026 vyloučit existenci tohoto nebezpečí po návratu do vlasti, byť nikoliv ze strany státní moci, ale ze strany soukromé osoby, přičemž v důsledku korupce v řadách státních orgánů se nemůže na tyto obrátit se žádostí o pomoc při ochraně před věřiteli. Žalovaný toto odmítl, ale neshromáždil k tomu žádný podklad, mělo tedy být postupováno ve prospěch žalobkyně. Žalobkyně v této souvislosti odkázala na rozsudek NSS č. j. 3 As 60/2006-46, který dovodil, že soud je v odůvodnění povinen uvést, čeho se žalobce domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný, stručně a jasně vyložit, které skutečnosti má za prokázané a které nikoli, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce.

6. Žalobkyně uvedla, že žalovaný porušil své povinnosti, když řádně nevypořádal její obavy. Tento závěr opřela o rozsudek NSS, č. j. 8 Afs 75/2005-130, ve kterém je konstatováno, že z odůvodnění musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Pokud by tomu tak nebylo, rozhodnutí by bylo nepřezkoumatelné, neboť by nedávalo dostatečné záruky pro to, že nebylo vydáno v důsledku libovůle a způsobem porušujícím ústavně zaručené právo na spravedlivý proces. Žalobkyně byla toho názoru, že napadené rozhodnutí nemá, vzhledem k výše popsaným důvodům, povahu řádného, přesvědčivého a přezkoumatelného rozhodnutí. Vydáním napadeného rozhodnutí bylo podle ní zasaženo do jejího práva na spravedlivý proces. Její životní situace byla posouzena necitlivě a nehumánně.

7. Žalobkyně navrhla, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí.

III. Vyjádření žalovaného

8. Žalovaný považoval žalobní námitky za neopodstatněné a popřel jakékoli porušení ustanovení správního řádu či zákona o azylu. Odkázal přitom na obsah správního spisu, zejména na žádost o udělení mezinárodní ochrany, použité informace o zemi původu, výpověď žalobkyně a napadené rozhodnutí.

9. Žalovaný dostatečně zjistil skutkový stav věci, který mu umožňoval vydat ve věci rozhodnutí. Opatřil si dostatečně aktuální informace o zemi původu žalobkyně. Žalovaný považoval námitky žalobkyně toliko za vyjádření obecného nesouhlasu s jeho rozhodnutím a za této situace v souladu s ustálenou judikaturou dovodil, že nelze tvrdit, že by žalovaným provedené dokazování bylo nedostatečné a skutková podstata, ze které vycházel, neměla oporu ve spise. Žalovaný je přesvědčen, že dokazování provedl podrobně a úplně a že se zabýval všemi okolnostmi případu. V napadeném rozhodnutí srozumitelným způsobem odůvodnil, proč není možné žalobkyni udělit žádnou z forem mezinárodní ochrany. Dále k tomu žalovaný sdělil, že je to právě žalobkyně, kdo má dle judikatury NSS v řízení o mezinárodní ochranu povinnost tvrzení.

10. Žalovaný se situací v Kazachstánu dostatečně zabýval, přičemž vycházel z relevantních a aktuálních zpráv o této zemi. V daném případě nebyly podle žalovaného dány žádné důvody pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu. Žalovaný připomněl, že čistě ekonomické potíže v zemi původu nečiní z dané osoby uprchlíka ve smyslu Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951, kterou je ČR vázána, a nejsou tedy ani důvodem pro udělení azylu, byť by životní podmínky v dané zemi byly jakkoli tíživé, ledaže by ekonomická situace a opatření mající nepříznivý dopad na životní úroveň příslušné osoby Shodu s prvopisem potvrzuje S. T. 4 4 Az 1/2026 byly skrytě namířeny proti určité národnostní, rasové nebo politické skupině. Zde by pak podle okolností případu přicházelo v úvahu naplnění podmínek pro udělení azylu. Ekonomické problémy v zemi původu žalobkyně tak dle názoru žalovaného nelze bez dalších okolností považovat za důvod relevantní pro udělení azylu.

11. Žalovaný se taktéž zabýval rodinnou, sociální a ekonomickou situací žalobkyně a přihlédl i k jejímu věku a zdravotnímu stavu. Konstatoval, že žalobkyně je dospělou, plně právně způsobilou, práceschopnou a zdravou osobou. Upozornil, že na udělení humanitárního azylu není právní nárok a je udělován pouze za výjimečných okolností v případech, kdy nebyl shledán důvod pro udělení azylu dle § 12 zákona o azylu, a kdy by bylo zcela „nehumánní" azyl neudělit. Žalovaný po pečlivém prověření všech okolností pobytu žalobkyně na českém území shrnul, že její životní situaci nelze považovat za nikterak mimořádnou a z výše uvedeného jednoznačně vyplývá, že její případ není případem zvláštního zřetele hodným, jak to vyžaduje § 14 zákona o azylu, nýbrž případem zcela běžným. Doplnil, že dle ustálené judikatury NSS nelze ekonomické důvody žádosti o udělení mezinárodní ochrany (resp. odchodu ze země původu) bez dalšího považovat za relevantní z hlediska důvodů pro udělení azylu dle § 12 zákona o azylu či doplňkové ochrany dle § 14a zákona o azylu.

12. Žalovaný rovněž připomněl, že institut mezinárodní ochrany je zcela výjimečným institutem umožňujícím legální pobyt na území České republiky a v žádném případě jej nelze zaměňovat ani jím nahrazovat jiné formy pobytu upravené v zákoně o pobytu cizinců. Potřeba žalobkyně legalizovat si na území ČR další pobyt důvodem pro udělení mezinárodní ochrany není a nemůže být, neboť řízení o udělení mezinárodní ochrany v žádném případě nenahrazuje pobytové řízení cizinců. Konstatoval, že v případě žalobkyně neseznal žádné výjimečné okolnosti, které by důvodem pro udělení doplňkové ochrany z důvodu respektování práva na soukromý život mohly být. V průběhu správního řízení žalobkyně neuvedla žádné důvody, pro které by bylo možné udělit některou z forem mezinárodní ochrany. Žalovaný se v odůvodnění napadeného rozhodnutí dostatečně vypořádal se všemi skutečnostmi sdělenými žalobkyní a podrobně uvedl, na základě jakých skutečností ve věci rozhodl. V průběhu řízení žalovaný hodnotil celý případ individuálně a posoudil veškeré argumenty, které žalobkyně uvedla. Námitky uvedené v žalobě shledal žalovaný irelevantními a účelově uplatněnými.

13. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

IV. Obsah správního spisu

14. Ze správního spisu soud zjistil, že dne 10. 9. 2025 podala žalobkyně žádost o udělení mezinárodní ochrany v ČR. Dne 18. 9. 2025 žalobkyně poskytla údaje ke své žádosti, sdělila, že je státní příslušnicí Kazachstánu, nemá žádné politické přesvědčení, nikdy nebyla politicky aktivní ani členkou politické strany. O politiku se nezajímá. Je X, má X, které žijí v Kazachstánu, X. X onemocněl a byt museli s X prodat, aby ho mohli léčit. X ale zemřel. X, který daroval ledvinu X, rovněž zemřel. Z vlasti vycestovala dne X, přes X do Prahy a od té doby pobývá v ČR. Disponovala X turistickým vízem, v X ale nikdy nebyla. O mezinárodní ochranu žádá, neboť má v Kazachstánu dluhy a musí je splatit. Prodala byt, aby mohla zaplatit operaci X a nemá ve vlasti bydlení. Musí splatit dluhy, vydělat peníze na byt a na léčbu X, která má rovněž zdravotní problémy s X. Shodu s prvopisem potvrzuje S. T. 5 4 Az 1/2026 15. V průběhu pohovoru dne 18. 9. 2025 žalobkyně uvedla, že před svým odjezdem z vlasti žila z dávek od státu, jelikož se starala o svého invalidního X, který měl invalidní důchod. Vlast se rozhodla opustit zhruba osm měsíců po X smrti, jelikož věřitelé po ní požadovali splacení dluhů. V té době se živila příležitostnými brigádami. Vysvětlila, že má pouze základní vzdělání a lidé, kteří nemají vzdělání vysokoškolské, nebo jsou staršího věku, nemohou najít práci, případně je práce málo ohodnocená, proto se rozhodla z vlasti vycestovat. Jeden známý jí poradil, že v ČR jsou vysoké platy a že zde může vydělat peníze a splatit byt. Ke svým půjčkám ve vlasti vypověděla, že si od dvou soukromých osob půjčila 100 milionů kazašských tenge a od banky 50 000 dolarů. Bance splatila 3 000 dolarů, soukromým osobám nic. V ČR vykonávala převážně brigády. Půjčky si vzala před třemi lety, a to na X svého X. V současnosti žalobkyně posílá peníze X a ta splácí bance. Nemá ale stabilní práci a podařilo se jí splatit jen těch 3 000 dolarů bance. Zhruba před měsícem jí volal jeden z věřitelů a vyhrožoval jí zabitím, pokud svůj dluh nesplatí. Žalobkyně věřitelům říkala, že potřebuje čas na splacení dluhů. X měla doma zlaté šperky, prodala je a nějakou částku věřitelům zaplatila. Vysvětlila, že po smrti X jí zpočátku nevyhrožovali, nejprve byli slušní, v září 2023 ji ale lehce zbili. Chodili k ní domů, přišli čtyřikrát až pětkrát, a X z toho byla vystresovaná. Na policii se žalobkyně neobrátila, říkala si, že to bude stát moc peněz na právníky a soud, přestěhovala se do jiné části města a od té doby jí vyhrožovali jen telefonicky. K dotazu žalovaného, zda mají v současnosti její X ve vlasti nějaké potíže, uvedla, že X nikdo nekontaktoval, když však naposledy hovořila žalobkyně s věřiteli, vyhrožovali jí ukradením mladší X. Ani tehdy se na policii neobrátila. Domnívá se, že by jí řekli, že to jsou rodinné problémy a že si je musí řešit sama. Věřitelé jí volali i během jejího pobytu v ČR, za poslední dva roky jí volali asi 3-4x. Žalovaný konfrontoval žalobkyni s tvrzeními uvedenými v protokolu sepsaném v rámci řízení o jejím správním vyhoštění, kde tvrdila, že jí v Kazachstánu nehrozí žádné nebezpečí. Žalobkyně odpověděla, že uvedla problémy, že má dluhy a prodala byt. O výhrůžce ukradením X nemluvila, ale o výhrůžkách obecně hovořila, jelikož tam byla ruská tlumočnice, tak jí pravděpodobně nerozuměla, nebo její slova špatně přetlumočila. K dotazu, proč nehovořila o výhrůžkách únosem X, uvedla, že zkolabovala, museli jí zavolat sanitku a ona byla v takovém stavu, že nerozuměla, na co se ptají, takže nic neuváděla. Ohledně rozporných sdělení k překážce pro vycestování žalobkyně sdělila, že přiznává, že uvedla, že jí v návratu nic nebrání, ale zároveň také uvedla, že nemá byt a nemá kam jít, odpovídala jen stručně na otázky. Vysvětlila dále, že X vízum jí vyřídil zprostředkovatel a její cestu zaplatil věřitel, aby si mohla v zahraničí vydělat na splacení dluhu. Vyřídil jí vízum ještě před tím, než jí začal vyhrožovat, říkal jí, proč neodletěla do EU a už si nevydělává peníze. V ČR má kamarádku, která jí slíbila pomoc při hledání práce, v X nikoho nezná, proto tam nejela. Jiné problémy žalobkyně ve vlasti neměla, potřebuje pouze zaplatit dluhy, koupit byt a zaplatit za léčbu X. V současnosti léčbu platí její X, nebo se X neléčí. V případě návratu do vlasti se obává, že ji věřitel zabije, tam se to stává. Problémy se státními orgány ani jakékoliv potíže zapříčiněné její rasou, pohlavím, náboženstvím, národností, příslušností k určité sociální skupině nebo zastáváním určitých politických názorů ve vlasti neměla. V Kazachstánu se obrátila na pracovní agentury, které jí zprostředkovaly zaměstnání, ale nikdy jí nezaplatili celou výplatu, aktuální situaci na trhu práce ve vlasti nezná. O mezinárodní ochranu dříve nepožádala, jelikož byla ve špatném zdravotním stavu (měla vysoký krevní tlak) a o této možnosti ani nevěděla. Rodinné příslušníky v ČR nemá. Jiné problémy v zemi původu nemá. Shodu s prvopisem potvrzuje S. T. 6 4 Az 1/2026 16. Žalovaný shromáždil následující podklady ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Kazachstánu: Informace OAMP – Kazachstán – Bezpečnostní a politická situace v zemi ze dne 14. 3. 2025, Informace OAMP – Zahraniční mobilita a návraty do země ze dne 12. 4. 2024, Informace OAMP – Postavení dlužníků v Kazachstánu ze dne 29. 9. 2025, Informace OAMP – Policie ze dne 25. 2. 2025, Informace OAMP – Situace Uzbeků v Kazachstánu ze dne 9. 9. 2025 a Informace MZV ČR č.j. 108700-6-2025- MZV/LPTP ze dne 10. 4. 2025 (výjezd a návrat občanů Kazachstánu z/do vlasti).

17. Žalobkyně se seznámila s podklady pro vydání rozhodnutí dne 5. 11. 2025, neměla k nim námitky a nenavrhla jejich doplnění.

18. V napadeném rozhodnutí ze dne 6. 11. 2025 žalovaný konstatoval, že tvrzenými důvody žádosti jsou obava z věřitele v případě návratu do vlasti a snaha vydělat si v ČR prostředky na nový byt a léčbu X. Žalovaný důvody dle § 12 písm. a) zákona o azylu neshledal. Dále zdůraznil, že žalobkyně neuvedla žádné skutečnosti svědčící o možném pronásledování z důvodů uvedených v § 12 písm. b) zákona o azylu. Žalobkyně sama výslovně uvedla, že neměla ve vlasti žádné problémy z důvodů rasy, národnosti, náboženství, pohlaví, příslušnosti k sociální skupině ani zastávání politických názorů. Uvedené potíže s věřitelem spočívají výhradně ve vymáhání dluhů ze strany soukromých osob (tedy nikoli ze strany orgánů státu), které nejsou motivovány žádným azylově relevantním důvodem. Již proto se nemůže jednat o důvody dle § 12 písm. b) zákona o azylu. K těmto tvrzeným potížím žalovaný odkázal na judikaturu NSS, podle níž jednání soukromých osob může být považováno za pronásledování jen tehdy, pokud stát odmítá poskytnout ochranu z azylově relevantních důvodů. Podle žalovaného však z Informace OAMP – Policie ze dne 25. 2. 2025, vyplývá, že policie v Kazachstánu poskytuje ochranu v případech běžné kriminality, oběti (postižené osoby) se na ni běžně obracejí a v případě nečinnosti existují opravné prostředky, například možnost podat anonymní stížnosti k prokuratuře či vyšší policejní instanci. Žalovaný z Informace OAMP ze dne 9. 9. 2025 zjistil, že žalobkyně jakožto členka etnické menšiny by sice mohla čelit komplikacím ve venkovských oblastech, avšak jelikož pochází z velkého města, kde je přístup k policejní ochraně lepší, tak se může obrátit na policejní orgány, případně podat stížnost k vyšší instanci či k ombudsmanovi. S ohledem na výše uvedené žalovaný dovodil, že je relevantní požadovat po žalobkyni, aby před tvrzenými výhrůžkami ze strany věřitele vyhledala pomoc ve své vlasti. V této souvislosti odkázal na rozsudky NSS ze dne 10. 6. 2008, č. j. 8 Azs 23/2008-75 a ze dne 17. 10. 2024, č.j. 5 Azs 147/2024-24 týkající se Kazachstánu. Pokud jde o ekonomické problémy a zadlužení, nejedná se o důvody pro poskytnutí azylu. Žalovaný též odkázal na Informaci OAMP – Postavení dlužníků v Kazachstánu ze dne 29. 9. 2025, podle které se Kazachstán dlouhodobě potýká s vysokou mírou zadlužení obyvatelstva, což se stát snaží řešit, v březnu 2025 představil novou regulaci úvěrových agentur s cílem zamezit neetickým půjčkám, problematiku dluhů řeší též zákon z roku 2023 o osobním bankrotu, vymáhání dluhů řeší i zákon o exekucích a s výjimkou výživného nejsou dluhy trestně stíhány. Z toho žalovaný dovodil, že problém zadluženosti kazašských občanů je masovým jevem, bez ohledu na jejich národnost, žalobkyně může čelit exekuci, což však důvod k udělení azylu nepředstavuje (stejně tak jako její ekonomické potíže). Dále žalovaný upozornil na zjevnou účelovost podané žádosti žalobkyně cílenou pouze na legalizaci pobytu, když žádost podala až dva roky po příjezdu do ČR a po vydání správního vyhoštění. K humanitárnímu azylu žalovaný uvedl, že z důvodu novelizace zákona o azylu jej již nelze udělit. Žalovaný se zabýval rovněž tím, zda žalobkyně splňuje důvody pro udělení doplňkové ochrany. Nenalezl žádné Shodu s prvopisem potvrzuje S. T. 7 4 Az 1/2026 skutečnosti, na jejichž základě by jí mohla hrozit v případě návratu vážná újma uložením nebo vykonáním trestu smrti či poprava, přičemž trest smrti ani tamní právní systém podle shromážděných informací neumožňuje uložit za žádný trestný čin. Neshledal ani nebezpečí mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání. Žalobkyně je bezúhonnou občankou, která nikdy neměla problémy se státními orgány, ani ze shromážděných informací nevyplývá, že by jí při návratu hrozilo reálné nebezpečí vážné újmy, přičemž v případě pokračujících problémů s věřitelem se může obrátit na policii a ze shromážděných informací nelze dovozovat, že by právě jí nebyla pomoc poskytnuta, může podat i stížnost a má reálnou možnost domoci se svých práv a ochrany. Nadto dle Informace OAMP – Zahraniční mobilita a návraty do země ze dne 12. 4. 2024, nejsou žádné informace o kriminalizaci navrátilců ze států EU. Dle Informace MZV ze dne 10. 4. 2025 jsou cesty do zahraničí běžné, postih neúspěšným žadatelům o mezinárodní ochranu nehrozí, žalobkyně se může bez problémů vrátit. Podle zjištěných informací žalobkyni nehrozí ani nebezpečí vyplývající z ozbrojeného konfliktu, neboť v Kazachstánu žádný takový konflikt neprobíhá.

V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

19. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu řádně a včas uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“)), i nad jejich rámec, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku, a to s ohledem na § 32 odst. 9 zákona o azylu, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

20. Soud o věci samé rozhodl bez nařízení jednání, neboť žalobkyně i žalovaný souhlasili s projednáním a rozhodnutím dané věci bez nařízení jednání ve smyslu § 51 odst. 1 s.ř.s.

21. Podle § 2 odst. 4 zákona o azylu pronásledováním se rozumí závažné porušení lidských práv, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání anebo jednání, která ve svém souběhu dosahují intenzity pronásledování, pokud jsou prováděna, podporována nebo trpěna původci pronásledování.

22. Podle § 2 odst. 6 zákona o azylu původcem pronásledování nebo vážné újmy se rozumí státní orgán, strana nebo organizace ovládající stát nebo podstatnou část území státu, jehož je cizinec státním občanem nebo v němž měla osoba bez státního občanství poslední trvalé bydliště. Původcem pronásledování nebo vážné újmy se rozumí i soukromá osoba, pokud lze prokázat, že stát, strana nebo organizace, včetně mezinárodní organizace, kontrolující stát nebo podstatnou část jeho území nejsou schopny nebo ochotny odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před pronásledováním nebo vážnou újmou.

23. Podle § 12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno, že cizinec dle písm. a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod nebo dle písm. b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

24. Podle § 14 zákona o azylu, ve znění účinném do 30. 9. 2025, jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit národní humanitární azyl (dále jen „humanitární azyl“) z humanitárního důvodu. Shodu s prvopisem potvrzuje S. T. 8 4 Az 1/2026 25. Podle přechodného ustanovení zavedeného zákonem č. 314/2025 Sb., čl. II, bod 1, v řízeních podle zákona č. 325/1999 Sb. zahájených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona provádí Ministerstvo vnitra jednotlivé úkony podle ustanovení upravujících vedení řízení uvedených v zákoně č. 325/1999 Sb., ve znění účinném ke dni provádění příslušného úkonu.

26. Podle přechodného ustanovení zavedeného zákonem č. 314/2025 Sb., čl. II, bod 9, v řízeních podle bodu 1 nelze ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona udělit národní humanitární azyl.

27. Podle § 14a odst. 1 zákona o azylu se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.

28. Podle § 14a odst. 2 zákona o azylu se za vážnou újmu podle tohoto zákona považuje a) trest smrti nebo poprava, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, nebo c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu.

29. Soud konstatuje, že žaloba je z větší části pouze obecná a jednotlivé námitky většinou neobsahují konkrétní vysvětlení, jakým způsobem se měl žalovaný namítaného porušení dopustit. Z žaloby je nicméně patrné, že žalobkyně spatřovala opodstatněné důvody pro udělení mezinárodní ochrany v tom, že potřebuje vydělat finanční prostředky na léčbu své X a je ohrožena soukromými osobami (lichváři), kterým dluží peníze. Žalobkyně nezpochybňovala, že jí nehrozí pronásledování z důvodu politických postojů, rasy, sexuální orientace nebo náboženství.

30. Pro úplnost tak soud uvádí, že žalobkyně nesplňovala důvody pro udělení azylu dle § 12 písm. a) zákona o azylu, s čímž se žalovaný zcela dostatečným způsobem vypořádal.

31. Z hlediska možnosti udělení azylu dle § 12 písm. b) zákona o azylu vzal žalovaný v potaz, že žalobkyně žádá z důvodu nepříznivé ekonomické situace a obav z věřitelů, přičemž dospěl k závěru, že žalobkyně netvrdí žádné skutečnosti, které by bylo možné podřadit pod taxativní azylově relevantní důvody ve smyslu uvedeného § 12 písm. b) zákona o azylu. To ostatně žalobkyně ani nezpochybňuje. Tedy již z tohoto důvodu žalobkyni nebylo možné udělit azyl dle § 12 písm. b) zákona o azylu, neboť její nepříznivá ekonomická situace, ani problémy s věřiteli nemají žádnou souvislost s rasou, pohlavím, náboženstvím, národností, příslušností k určité sociální skupině či zastáváním určitých politických názorů, jak správně uvedl žalovaný.

32. Pokud jde o jednání soukromých osob, žalovaný přiléhavě poukázal na to, že žadatel musí nejprve využít všech prostředků ochrany, které nabízí jeho domovský stát, přičemž potenciální důvod k udělení mezinárodní ochrany by mohl nastat teprve tehdy, kdyby ochrana v zemi původu selhala nebo byla nedostatečná. K tomu viz např. rozsudek NSS ze dne 11. 3. 2004, č. j. 6 Azs 8/2003 – 44: „Neučinil-li stěžovatel žádné kroky k využití všech prostředků, které právní řád v zemi jeho původu k ochraně práv a svobod poskytuje, nelze učinit závěr, že by mu taková ochrana nebyla poskytnuta, případně že by mu sice poskytnuta byla, ale neúčinně“. Dle rozsudku NSS ze dne 22. 12. 2005, č. j. 6 Azs 479/2004 – 41: „aby bylo možné shledat absenci ochrany ze strany státu, musel by stěžovatel vyčerpat všechny reálně dostupné prostředky ochrany.“ Soud též odkazuje na rozsudek NSS ze dne 12. 10. 2023, č. j. 18 Az Shodu s prvopisem potvrzuje S. T. 9 4 Az 1/2026 29/2023-30, podle kterého „v případě soukromých osob jako původců pronásledování nebo vážné újmy musí přistoupit k samotnému pronásledování také záměrná nečinnost státních orgánů či jejich neschopnost poskytovat ochranu před původci pronásledování.“ Vyhrožování ze strany soukromých osob nelze považovat za pronásledování, pokud politický systém dává občanům možnost domáhat se ochrany svých práv u státních orgánů (rozsudek NSS ze dne 18. 12. 2003, č. j. 4 Azs 38/2003-36). Potíže se soukromými osobami tedy mohou zakládat azylově relevantní důvod pouze v případě, že státní orgány nejsou schopny nebo ochotny zajistit proti takovému jednání odpovídající ochranu.

33. Žalovaný přitom na podkladě aktuálních informací o zemi původu zjistil, že v Kazachstánu se lze v případech běžné kriminality obrátit na policii, která poskytuje obětem odpovídající ochranu, přičemž v případě její nečinnosti jsou k dispozici opravné prostředky, zejména možnost podat stížnost k vyšší policejní instanci či prokuratuře. Tedy vnitrostátní ochrana je v zemi původu dostupná. Žalobkyně se však na policii v zemi původu neobrátila, aniž k tomu prezentovala relevantní důvody (vycházela pouze z domněnky, že by byla odmítnuta, resp. z toho, že by musela vynakládat peníze na právníky), k tomu srov. např. rozsudek NSS ze dne 22. 12. 2005, č. j. 6 Azs 479/2004 – 41. Žalovaný se zabýval i potenciálním vlivem etnické příslušnosti žalobkyně na možnost domoci se vnitrostátní ochrany (byť ani žalobkyně možný problém v této souvislosti netvrdila). Na podkladě Informace OAMP ze dne 9. 9. 2025 zjistil, že ani příslušnost žalobkyně k etnické menšině sama o sobě neznamená, že by byla omezena v přístupu k policejní ochraně, zejména pokud pochází z velkého města, kde je dostupnost policejní ochrany lepší než ve venkovských oblastech a kde existují i další instanční mechanismy ochrany.

34. Tedy, lze uzavřít, že vedle absence azylově relevantních důvodů dle § 12 písm. b) zákona o azylu není splněna ani podmínka nedostupnosti vnitrostátní ochrany před jednáním soukromých osob v zemi původu, přičemž žalobkyně tuto ochranu dosud nevyužila. Soud shledal, že žalovaný v této souvislosti zjistil skutkový stav zcela dostatečně, přičemž jeho úvahy jsou srozumitelné, konzistentní a podložené informacemi o zemi původu, relevantní právní úpravou a judikaturou. Teprve v žalobě žalobkyně zcela obecně namítla, že se na státní orgány nemůže obrátit s žádostí o pomoc v důsledku korupce. Soud má však za to, že tato zcela povšechná, nekonkretizovaná a nepodložená námitka nemůže vyvrátit zjištění žalovaného založené na informacích o zemi původu, dle kterého je žalobkyni v zemi původu i s ohledem na její individuální charakteristiku ochrana dostupná. K tomu žalovaný odkázal i na rozsudek NSS ze dne 17. 10. 2024, č.j. 5 Azs 147/2024-24 týkající se Kazachstánu, kde aproboval závěr žalovaného, dle kterého sice kazašská policie nepožívá velkou důvěru ze strany společnosti, v případě běžné kriminality však policie poskytuje obětem ochranu.

35. Žalobkyně dále namítala, že se žalovaný nezabýval neutěšenou ekonomickou a sociální situací v domovském státě, v této souvislosti nezjistil potřebné informace a tento důvod její žádosti řádně nevypořádal. S touto námitkou nelze souhlasit, neboť žalovaný se tímto důvodem žalobkyně zabýval, přičemž uvedl, že ekonomické potíže včetně zadlužení nejsou důvodem pro udělení azylu. K tomu soud konstatuje, že dle dlouhodobé judikatury NSS ekonomické (či sociálně-ekonomické) problémy nejsou azylově relevantními důvody, které by mohly samy o sobě vést k udělení některé z forem mezinárodní ochrany (viz např. usnesení NSS ze dne 30. 1. 2025, č.j. 8 Azs 273/2024-43, ze dne 9. 1. 2025, č.j. 7 Azs 332/2024- 15, bod 9 a zde odkazovaná judikatura, či ze dne 21. 1. 2025, č.j. 1 Azs 286/2024-28, bod 11, případně rozsudek NSS ze dne 15. 12. 2003, č.j. 4 Azs 31/2003-64, či usnesení téhož soudu Shodu s prvopisem potvrzuje S. T. 10 4 Az 1/2026 ze dne 8. 4. 2021, č.j. 5 Azs 113/2019 42). Žalovaný navíc z Informace OAMP – Postavení dlužníků v Kazachstánu ze dne 29. 9. 2025 zjistil, že Kazachstán se dlouhodobě potýká s vysokou mírou zadlužení obyvatelstva, přičemž stát tuto situaci řeší prostřednictvím regulačních mechanismů, včetně právní úpravy osobního bankrotu, dluhy jsou vymáhány v exekučních řízeních a s výjimkou výživného nepředstavují trestněprávní otázku, zadlužení je běžným společenským jevem bez ohledu na národnost. Žalovaný tedy v této souvislosti zjistil situaci v zemi původu zcela dostatečně a dále přiléhavě a v souladu s judikaturou odůvodnil, že ekonomické obtíže žalobkyně, byť mohou nepříznivě ovlivňovat její životní situaci, nemohou založit důvod pro udělení mezinárodní ochrany v jakékoli její formě. Žalobkyně pak v námitce ohledně nedostatečně zjištěného skutkového stavu již nijak blíže nespecifikovala, jaké další pro věc podstatné skutečnosti měl žalovaný ještě zjistit.

36. K obecné žalobní námitce, dle které žalovaný nerespektoval zásadu rozhodování v pochybnostech ve prospěch žadatele, soud uvádí, že v dané věci žádné pochybnosti nevznikly a pro aplikaci této zásady tudíž vůbec nebyl prostor.

37. Žalobkyně dále v žalobě namítala, že jsou v jejím případě dány důvody pro udělení humanitárního azylu, jelikož se nachází v obtížné životní situaci. Žalovaný se však v napadeném rozhodnutí možností udělení tzv. humanitárního azylu dle § 14 zákona o azylu vůbec nezabýval, neboť konstatoval, že na základě přechodných ustanovení zákona č. 314/2025 Sb., kterým se mění zákon o azylu, nelze ani v řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti zákona udělit národní humanitární azyl. Soud k tomu uvádí, že v průběhu správního řízení došlo k legislativní změně, na jejímž základě bylo s účinností od 1. 10. 2025 ustanovení § 14 zákona o azylu zrušeno zákonem č. 314/2025 Sb. Podle přechodných ustanovení této novely nelze od uvedeného data humanitární azyl udělit, a to ani v řízeních, která byla zahájena před nabytím její účinnosti. Za této situace žalovaný postupoval v souladu s platnou právní úpravou, pokud se otázkou humanitárního azylu v projednávané věci nezabýval. S ohledem na to nemůže možnost udělení humanitárního azylu posuzovat ani soud.

38. Žalovaný se dostatečně vypořádal i s možností udělení doplňkové ochrany, přičemž vycházel z výpovědi žalobkyně i z aktuálních informací o zemi původu a opatřil si dostatek podkladů pro rozhodnutí. Trest smrti ani poprava žalobkyni nehrozí. Z hlediska ochrany před jednáním soukromých osob žalovaný zjistil, že žalobkyni je v zemi původu dostupná vnitrostátní ochrana. Soud pak konstatuje, že z hlediska nutnosti prioritního vyčerpání možností takové ochrany platí stejné principy, jaké jsou uvedeny výše v části týkající se azylu. Totéž platí o socioekonomických důvodech žádosti, které obecně důvod pro udělení mezinárodní ochrany nepředstavují (k tomu viz judikatura výše). Ozbrojený konflikt v zemi neprobíhá. Žalobní námitky směřující k nesprávnému či nedostatečnému posouzení důvodů pro udělení doplňkové ochrany tak nejsou důvodné.

39. Žalobkyně namítala též nenaplnění kritérií řádného, přesvědčivého a přezkoumatelného rozhodnutí. Soud tento náhled nesdílí, napadené rozhodnutí je plně přezkoumatelné, když žalovaný přehledně a úplně shrnul tvrzení žalobkyně, k tomu shromáždil potřebné podklady týkající se situace v zemi původu a tyto řádně označil v napadeném rozhodnutí, srozumitelně uvedl, jakými úvahami se řídil při posouzení případu žalobkyně, jak věc posoudil po právní stránce a jaké právní předpisy a judikaturu při tom použil, vyjádřil se ke všem podstatným tvrzením a námitkám žalobkyně. Napadené rozhodnutí tak netrpí vytýkanými vadami a uvedenou námitku soud shledal důvodnou. Shodu s prvopisem potvrzuje S. T. 11 4 Az 1/2026 40. Pro úplnost soud konstatuje, že ani v případě posouzení žádosti žalobkyně podle nové právní úpravy zákona o azylu účinné od 12. 6. 2026 by žalobkyně nesplňovala podmínky pro udělení mezinárodní ochrany.

41. S ohledem na shora uvedené soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji dle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

42. O náhradě nákladů řízení jeho účastníků soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s., kdy žalobkyně ve věci neměla úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalovanému žádné náklady řízení nad rámec úřední činnosti nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 18. června 2026 Mgr. Kateřina Peroutková v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje S. T.