41 C 1/2025

Plný text

Městský soud v Praze rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem ve věci žalobce: právnická osoba sídlem adresa adresa proti žalovanému: Jméno žalovaného., IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím (evropské řízení o drobných nárocích)

I. Zamítá se žaloba na úhradu částky částka se zákonným úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši částka do tří dnů od doručení rozsudku.

1. Žalobce vlastní výhradní ekonomická práva k fotografiím vytvořeným panem jméno FO. Žalobce provádí prodej svých fotografií prostřednictvím adresa. Fotografie jsou prodávány žalobcem jako omezené tisky podezřelý výraz a jsou licencovány společnostem dle exkluzivních podmínek. Žalovaný spravuje webovou stránku adresa pro své podnikání. Na této platformě žalovaný neoprávněně zobrazil fotografii s názvem podezřelý výraz. K tomuto došlo bez získání souhlasu žalobce. Fotografie je dílem fotografa jméno FO původně zveřejněná na adresa. Žalobce se dozvěděl o porušení svého autorského práva, žalovaného kontaktoval, ale bezúspěšně. Cenový model žalobce nabízí licence výhradně pro jednotlivá odvětví. To znamená, že pouze jedna společnost – celosvětově – v rámci konkrétního odvětví může získat licenční práva k fotografii. Kvůli celosvětové exkluzivitě se cena nemění v závislosti na regionu klienta. Cena závisí na délce licencování a je veřejně dostupná na adresa Žalobce předpokládá, že žalovaný zveřejnil fotografii od datum (datum poslední úpravy na serveru) do datum. Poplatek za licenci je proto vykalkulován na částku částka; k tomu je třeba přidat 100% příplatek za nezveřejnění jména fotografa; celková částka je tedy částka, nicméně žalobce snižuje svůj nárok na částka. Jelikož je licenční poplatek splatný před použitím fotografie, měl by žalovaný nést úroky od data prvního zveřejnění fotografie. Oprávněnost výše nároku žalobce dále dokládá i srovnáním s obdobnými licenčními modely jiných subjektů.

2. Žalovaný nároky uplatněné žalobou neuznává a uvedl, že stránky, které provozuje, jsou dostupné na adrese adresa tedy jiné, než uvádí žalobce. Před přibližně deseti lety žalovaný pověřil vytvořením svých webových stránek společnost právnická osoba (jméno FO pak žalovaný předčasně ukončil, protože webové stránky nefungovaly, a v podobě připojené k žalobě tedy již dávno neexistují, žalovaný je k prezentaci nikdy nepoužil.

3. O žalobě soud v souladu s čl. 5 odst. 1a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. července 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích (dále jen „nařízení o drobných nárocích“), rozhodl bez nařízení jednání, neboť ústní projednání věci nepovažoval za nutné (bylo závěry možno učinit na základě listinných důkazů; soud účastníky vyzval k doplnění relevantních tvrzení) a žádná ze stran o nařízení jednání nepožádala.

4. Listinnými důkazy předloženými účastníky byly prokázány tyto skutečnosti:

5. Smlouvami ze dne datum (prvá uzavřena mezi jméno FO a právnická osoba; druhá uzavřena mezi právnická osoba a žalobcem) bylo prokázáno, že jméno FO poskytl společnosti právnická osoba výhradní licenci k užívání svých fotografií, včetně jejich uveřejňování, a že jmenovaná společnost poskytla podlicenci žalobci. Smluvně bylo ujednáno, že žalobce je oprávněn i vymáhat vůči třetím osobám nároky související s neoprávněným užitím fotografií, ať již existujících či budoucích (čl. 1 a 3 smluv).

6. Z printscreenu z webu adresa soud zjistil pouze, že na tomto webu je umístěna fotografie podezřelý výraz.

7. Z printscreenu webu adresa soud zjistil, že na tomto je rovněž umístěna fotografie podezřelý výraz, a to nad nápisem podezřelý výraz. Na stránce je uveden jako webdesigner právnická osoba. Na stránkách je odkaz na weby: adresa 8. Z přípisu společnosti právnická osoba z datum (zaslán k dotazu soudu) soud zjistil, že tato společnost v minulosti spolupracovala s panem Anonymizováno jméno FO, který používal rovněž obchodní označení právnická osoba a v roce datum vytvářel předmětné webové stránky: adresa pro žalovaného. Podle vyjádření této společnosti pocházely veškeré použité fotografie z předchozího webu objednatele. Takto vytvořené stránky byly reálně v provozu po dobu jednoho roku, a to do datum Poté žalovaný začal využívat jiné webové stránky.

9. Ve smyslu § 121 o.s.ř. soud vyšel z obecně známé skutečnosti, že adresa je doména používaná platformou adresa, která umožňuje tvorbu webových stránek a za situace, kdy si uživatel nezakoupí vlastní doménu, jeho webová adresa bude ve formátu adresa. Doménu adresa drží a spravuje společnost právnická osoba, což je adresa technologická firma se sídlem v právnická osoba.

10. Na základě zjištěných skutečností soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalobce je právnickou osobou vykonávající majetková autorská práva k fotografiím vytvořeným jméno FO. Žalovaný není a nebyl držitelem domény adresa. Tím, kdo na předmětnou webovou stránku fotografie umístil byl pan jméno FO, a to v roce datum. Žalovaný web adresa v žalovaném období neužíval, stránky byly v provozu do datum (vzhledem k žalovanému období (datum a dále) nebylo relevantním zjišťovat, kdo tyto do této doby užíval).

11. Soud nehodnotil listiny dokládající fakturaci licenčních poplatků žalobcem jiným subjektům ani listiny ke struktuře licenčních poplatků jiných subjektů (podezřelý výraz, neboť toto nebylo předmětem řízení, jedná se pouze o listiny dokládající, že takovéto částky s jinými subjekty žalobce smluvně ujednal, resp. že jiné částky jiný subjekt účtuje.

12. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

13. Vzhledem k tomu, že žalobce má sídlo v adresa a ve věci je přítomen mezinárodní prvek, soud se nejprve zabýval otázkou mezinárodní příslušnosti českých soudů. Podle čl. 4 odst. 1 ve spojení s čl. 63 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (tzv. nařízení Brusel I bis) se mezinárodní příslušnost určuje podle místa bydliště nebo sídla žalovaného. Jelikož žalovaný má sídlo na území České republiky, jsou k projednání a rozhodnutí této věci mezinárodně příslušné soudy České republiky. Co se týče rozhodného práva, podle čl. 8 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (nařízení Řím II) se použije české právo jako právo státu, pro jehož území je uplatňována ochrana dotčených práv duševního vlastnictví (tzv. lex loci protectionis).

14. Podle § 12 odst. 1 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „aut. zák.“), autor má právo své dílo užít v původní nebo jiným zpracované či jinak změněné podobě, samostatně nebo v souboru anebo ve spojení s jiným dílem či prvky a udělit jiné osobě smlouvou oprávnění k výkonu tohoto práva; jiná osoba může dílo užít bez udělení takového oprávnění pouze v případech stanovených tímto zákonem.

15. Podle § 18 odst. 1 aut. zák. sdělováním díla veřejnosti se rozumí zpřístupňování díla v nehmotné podobě, živě nebo ze záznamu, po drátě nebo bezdrátově.

16. Podle § 40 odst. 4 aut. zák. právo na náhradu škody a na vydání bezdůvodného obohacení podle zvláštních právních předpisů zůstává nedotčeno; místo skutečně ušlého zisku se autor může domáhat náhrady ušlého zisku ve výši odměny, která by byla obvyklá za získání takové licence v době neoprávněného nakládání s dílem. Výše bezdůvodného obohacení vzniklého na straně toho, kdo neoprávněně nakládal s dílem, aniž by k tomu získal potřebnou licenci, činí dvojnásobek odměny, která by byla za získání takové licence obvyklá v době neoprávněného nakládání s dílem.

17. Podle § 41 věty první aut. zák. domáhat se nároků podle § 40 odst. 1 písm. b) až d) a f) a § 40 odst. 3 a 4 je oprávněna namísto autora osoba, která smluvně nabyla výhradní oprávnění k výkonu práva dílo užít, nebo které je výkon tohoto oprávnění svěřen zákonem; nároku na přiměřené zadostiučinění k odčinění nemajetkové újmy se tato osoba může domáhat pouze za zásah do majetkových práv autorských.

18. Pro posouzení nároku žalobce je klíčové, že autorské právo je právem absolutním, což znamená, že platí vůči všem (erga omnes), a každý je povinen se vyhnout jeho porušování nebo ohrožování. Autorské právo zahrnuje jak osobnostní výlučná práva (§ 11 autorského zákona), tak i majetková výlučná práva (§ 12 a násl. aut. zákona). K výlučným majetkovým právům autora patří zejména právo dílo užít. Ostatní osoby mohou toto právo vykonávat pouze tehdy, pokud jim autor prostřednictvím licenční smlouvy poskytne příslušná oprávnění. Autorský zákon ani jiné právní předpisy neposkytují žádnou definici, která by přesně vymezila, co vše spadá pod pojem užití autorského díla. Ustanovení § 12 odst. 4 autorského zákona však obsahuje demonstrativní výčet práv, jejichž vykonávání vede k užití autorského díla (tato práva jsou podrobněji specifikována v § 13 až § 23 autorského zákona). Mezi způsoby užití autorského díla patří i jeho sdělování veřejnosti podle § 18 odst. 1 a 2 autorského zákona, což zahrnuje zpřístupnění díla nebo jeho rozmnoženin v nehmotné podobě prostřednictvím drátového nebo bezdrátového přenosu. To zahrnuje i zpřístupňování díla (nebo jeho nehmotných rozmnoženin) veřejnosti tak, že kdokoli má k dílu přístup z libovolného místa a v čase, který si zvolí. Tímto způsobem tedy lze zpřístupnit autorské dílo i prostřednictvím počítačových (internetových) sítí.

19. V řízení bylo prokázáno (a ani mezi účastníky nebylo sporné), že žalobce je ve smyslu § 41 aut. zák. na základě poskytnuté podlicence výhradním nositelem oprávnění k užití fotografií, jejichž autorem je jméno FO a že je oprávněn vykonávat tato majetková autorská práva.

20. Pokud jde o zbývající podmínky nároku dle § 40 odst. 4 aut. zák., pak pro vznik tohoto nároku je nezbytné, aby: 1) předmětná fotografie byla autorským dílem ve smyslu autorského zákona; 2) toto dílo bylo neoprávněně užito bez souhlasu autora; 3) přičemž žalovaný musí být osobou, která tato práva porušila; 4) dále musí být tvrzeno a prokázáno, že žalovaný se obohatil na úkor autora nebo tomuto ušel zisk, 5) a poškozený musí tvrdit (a prokázat) výši škody či bezdůvodného obohacení (přičemž výše obohacení se určuje podle obvyklé ceny licence nebo odměny za užití díla). Všechny tyto podmínky musí být naplněny kumulativně.

21. Po skutkové stránce se žalobce domáhá nároků na základě tvrzení, že na webové stránce adresa je umístěna fotografie podezřelý výraz, k níž má žalobce majetková autorská práva.

22. K tomuto soud uzavírá, že adresa je doména používaná platformou adresa, která umožňuje tvorbu webových stránek bez nutnosti programování. Pokud si uživatel nezakoupí vlastní doménu, jeho webová adresa bude ve formátu adresa V případě adresa tak jde o subdoménu podezřelý výraz, nelze tak zjistit vlastníka webu pomocí klasického vyhledávání (podezřelý výraz apod.). Doménu adresa drží a spravuje společnost právnická osoba což je adresa technologická firma se sídlem v adresa. Pokud tedy dojde k porušení autorských práv, je třeba toto řešit přímo s tímto držitelem domény; prostřednictvím jejich oficiálního formuláře.

23. Žalovaný tak nenese odpovědnost za tvrzené porušení autorských práv z důvodu, že by byl držitelem domény, na níž je fotografie bez souhlasu žalobce umístěna. V tomto smyslu není pasivně legitimován.

24. Z provedeného dokazování dále vyplývá, že žalovaný není ani osobou, která by fotografii na předmětnou webovou stránku umístila. V řízení bylo prokázáno, že fotografii v roce datum na danou stránku umístil pan jméno FO a žalovaný s touto webovou stránkou nemůže disponovat.

25. Pokud tedy došlo k zásahu do majetkových autorských práv žalobce samotným umístěním fotografie na adresa, stalo se tak jednáním jiné osoby, odlišné od žalovaného. Ani v tomto smyslu tak není pasivně legitimován.

26. Nejedná se přitom o web, který by žalovaný aktivně užívala a zejm. mohl ovlivnit jeho obsah, tedy ani v tomto ohledu nelze uzavřít, že by žalovaný byl osobou, který za tvrzené porušení autorských práv odpovídá (opět absence pasivní legitimace).

27. Jelikož tak nebyla naplněna podmínka spočívající v tom, že to byl žalovaný, kdo neoprávněně do majetkových práv žalobce zasáhl, soud žalobu v celém rozsahu zamítl. Žalovaný není pasivně legitimován.

28. Soud k tomuto doplňuje, že žalobce byl usnesením ze dne datum, č. spisová značka poučen, v souladu s čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení o drobných nárocích, za přiměřeného použití § 118a odst. 1 o.s.ř. o nutnosti doplnit skutková tvrzení, konkrétně v této souvislosti měl žalobce doplnit i tvrzení, že to byl žalovaný, kdo skutečně provozoval kolidující webovou stránku. Žalobce na usnesení reagoval podáním ze dne datum a datum, nicméně svá tvrzení o držbě domény žalovaným nedoložil. Soud má přitom – viz výše - za vyvrácené, že by žalovaný byl tím, kdo vlastní předmětnou doménu nebo tím, kdo může ovládat její obsah či tím, kdo předmětnou fotografii na web umístil.

29. Žalobce pak nedoplnil (kle stejnému poučení) ani jiná relevantní skutková tvrzení, z nichž by bylo možné vyvodit příp. jinak založenou odpovědnost žalovaného za obsah webu v předmětném období za situace, kdy je doména držena jiným subjektem.

30. Vzhledem k tomu, že nebyla splněna výše uvedená kumulativní podmínka pro vznik nároku dle § 40 odst. 4 aut. zák. vůči žalovanému, soud se k ostatním podmínkám nezbytným pro přiznání žalobního nároku vyjadřuje pouze stručně. Předně by muselo být prokázáno, že předmětná fotografie je autorským dílem ve smyslu autorského zákona, což zůstalo sporné. V řízení nebylo rovněž vyřešeno, zda byla fotografie skutečně zveřejněna po celou dobu, za kterou žalobce nárokoval porušení práv; soud žalobce usnesením ze dne datum, č.j. spisová značka, poučil o nutnosti doplnit skutková tvrzení i k tomuto, avšak žalobce na toto právně relevantně nereagoval; zde tedy žalobce neunesl povinnost tvrzení. Stejně tak žalobce nedotvrdil a neprokázal, že požadovaná částka odpovídá obvyklé ceně licenčního poplatku, když tento nárok a jeho výši odvozoval pouze od vlastního ceníku, což neodpovídá, a ni po stránce skutkových tvrzení, tomu, jaká je obvyklá výše licenční odměny (žalobce pouze tvrdil, za jakou částku smluvně licence nabízí, což je skutečnost jiná).

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle čl. 16 nařízení o drobných nárocích, kdy žalovanému, který byl ve věci plně úspěšný, dle § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal plný nárok na náhradu nákladů řízení, které sestávají z náhrady nákladů řízení ve výši 2x režijního paušálu částka dle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za 2x písemné vyjádření k žalobě (datum a datum). Jejich zaplacení uložil soud neúspěšnému žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod. Proti rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Městského soudu v Praze. Rozhodnutí je podle čl. 15 odst. 1 nařízení o drobných nárocích předběžně vykonatelné. Lhůta k plnění tedy počíná běžet již ode dne doručení rozsudku žalobci, který má podle něj povinnost plnit (§ 160 odst. 4 o. s. ř.). Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.