43 A 16/2026

Plný text

č. j. 43 A 16/2026-28 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem Janem Schneeweisem v právní věci žalobce: S. M. zastoupený advokátkou JUDr. Irenou Strakovou se sídlem Karlovo náměstí 18, Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 o žalobě ze dne 7. 5. 2026 na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti žalobce o dočasnou ochranu zaevidované pod č. j. OAM-0391552/ DO-2026 jako nepřijatelné dne 30. 4. 2026 takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění:

1. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozsudku, jímž by soud vyslovil, že zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobci dne 30. 4. 2026 vrátil jeho žádost o udělení dočasné ochrany jako nepřijatelnou, byl nezákonný. Zároveň žalobce navrhl, aby soud žalovanému zakázal pokračovat v porušování jeho práv.

2. V žalobě žalobce uvedl, že z Ukrajiny naposledy přicestoval 6. 2. 2022. V této době disponoval polským vízem s platností od 7. 10. 2021 do 11. 3. 2022. Do České republiky Shodu s prvopisem potvrzuje I. V. 2 43 A 16/2026 přicestoval poté, co na území Polské republiky neměl v úmyslu pobývat z důvodu partnerského soužití s občankou Ukrajiny disponující dočasnou ochranou v České republice. Na doporučení žalovaného zrušil žalobce 3. 6. 2025 všechna pobytová oprávnění v Polské republice a požádal o vydání dlouhodobého víza za účelem strpění pobytu dle § 33 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Tato žádost byla zamítnuta 3. 7. 2025. Dne 30. 4. 2026 podal žalobce žádost o poskytnutí dočasné ochrany v České republice. Žalovaný mu ji však vrátil jako nepřijatelnou dle § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Lex Ukrajina“).

3. Posouzením žádosti jako nepřijatelné došlo k zásahu do práv žalobce, na něhož dopadá čl. 8 odst. 1 Směrnice Rady 2001/55/ES ze dne 20. července 2001, o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími (dále jen „směrnice o dočasné ochraně“) při splnění podmínky čl. 2 odst. 1 prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. března 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana (dále jen „prováděcí rozhodnutí 2022/382“). Osoby spadají do některé z kategorií dle čl. 2 prováděcí rozhodnutí 2022/382 mají právo na dočasnou ochranu na celém území EU. Žalobce následně odkázal na rozsudek Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) ve věci C-753/23 Krasiliva, na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 3. 4. 2025, č.j. 1 Azs 174/2024-42 a také na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 8. 2025, č.j. 18 A 38/2025-36. Konstatoval, že jeho žádost byla shledána nepřijatelnou dle § 5 odst. 1 písm. f) Legis Ukrajina a odcitoval závěry blíže neupřesněné judikatury o tom, že dotčené ustanovení je v rozporu s evropským právem.

4. Stran důvodu nepřijatelnosti dle § 5 odst. 1 písm. b) Legis Ukrajina žalobce uvedl, že ani tento nemůže obstát a v této souvislosti odkázal na rozsudek NSS ze dne 6. 3. 2025, č.j. 5 Azs 258/ 2025-14 a dále na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2024, č.j. 14 A 99/2023- 46. Žádost žalobce nelze shledat nepřijatelnou. Poté, co byla žalobci jeho žádost vrácena, s ním bylo zahájeno řízení o správním vyhoštění a ještě téhož dne (30. 4. 2026) bylo vydáno rozhodnutí, jímž bylo žalobci uloženo správní vyhoštění z území EU a smluvních států a zákaz pobytu v délce jednoho roku. Tento postup je dalším nezákonným zásahem do práv žalobce. Nezákonnost postupu žalovaného žalobce dovozuje i z vývoje jeho celkové pobytové situace. Žalobce se snažil zlegalizovat svůj pobyt zákonnou cestou, žalovaný mu však neposkytl součinnost a nepoučil jej o jeho právech. Žalovaným doporučený postup podání žádosti o dlouhodobé vízum za účelem strpění byl sice v souladu se zákonem o pobytu cizinců, ale žalovaný dodržel svou dlouhodobou praxi nevydávání dlouhodobého víza za účelem strpění pobytu dle § 56 odst. 1 písm. l) téhož zákona. Žalobci byl doporučen postup, který nevedl k zamýšlenému výsledku. Tento pobytový status je nadto vyloučen ze soudního přezkumu. Trvajícím nezákonným zásahem došlo k druhotnému ohrožení pobytu žalobce, čemuž jej žalovaný vystavil v rozporu se zákonem. Shodu s prvopisem potvrzuje I. V. 3 43 A 16/2026 5. Závěrem žalobce poukázal na zrušení závazného stanoviska žalovaného ze dne 20. 5. 2022, č.j. MV-93965-1/OAM-2022 ke dni 1. 4. 2026. Důvody, které žalobci bránily ve vycestování, však nadále trvají. Žalovaný žalobce nesprávně poučil o možnosti podání žádosti o dlouhodobé vízum, a naopak jej nepoučil o možnosti domáhat se udělení dočasné ochrany soudní cestou. Žádost žalobce byla označena za nepřijatelnou v době, kdy se v České republice zdržoval bez pobytového oprávnění, v důsledku čehož mu bylo uloženo správní vyhoštění.

6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. Následně odkázal na relevantní právní úpravu a konstatoval, že žalobce je sice občanem Ukrajiny, ale k 24. 2. 2022 na území Ukrajiny nepobýval. Tato skutečnost plyne z tvrzení žalobce uvedeného v žádosti, že se uvedeného dne nacházel na území České republiky. Nepobýval-li žalobce před 24. 2. 2022 na Ukrajině, nesplňuje podmínku čl. 2 prováděcího rozhodnutí 2022/382, a není tedy osobou, která byl měla na poskytnutí dočasné ochrany nárok. Směrnice o dočasné ochraně se vztahuje pouze na osoby, které zemi původu opustily, resp. musely opustit v důsledku situace, která v této zemi nastala a v důsledku jejího trvání se do ní nemohou bezpečně a na trvalo vrátit. Za vysídlenou osobu je tedy nutno považovat osobu, která zemi původu opustila v důsledku situace, která nastala, například v důsledku ozbrojeného konfliktu (musí existovat příčinná souvislost). Jedině tak může být osoba pro účely směrnice o dočasné ochraně považována za osobu vysídlenou, která má nárok na dočasnou ochranu. Na udělení dočasné ochrany podle směrnice o dočasné ochraně tedy nemají nárok občané Ukrajiny, kteří se před 24. 2. 2022 nacházeli mimo její území. To je i případ žalobce.

7. Žalovaný následně poukázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2026, č.j. 23 A 8/2026-18, z něhož plyne, že pokud je prokázáno, že se cizinec na Ukrajině ke dni vypuknutí invaze nenacházel, je na něm, aby případně prokázal, že měl na Ukrajině těžiště svých zájmů. Není na žalovaném, aby aktivně vyhledával skutečnosti odůvodňující udělení dočasné ochrany (tento závěr plyne i z obecných zásad řízení o žádosti). Žalobce existenci těžiště zájmů na Ukrajině nezmínil (a neučinil tak ani v podané žalobě). Žalovaný tedy neměl jinou možnost než mu žádost vrátit. Postup žalovaného je také v souladu s Operačními pokyny k provádění prováděcího rozhodnutí 2022/382 (sdělení Komise č. 2022/C 126 I/01).

8. K argumentaci směřující vůči postupu žalovaného ve věcech nepřijímání žádostí dle § 5 odst. 1 písm. f) Legis Ukrajina ponechal žalovaný bez reakce, neboť s posuzovanou věcí nesouvisí. Ze zjištěných skutečností plyne, že žalobce není osobou, na kterou se vztahuje prováděcí rozhodnutí 2022/382, jelikož nepobýval na území Ukrajiny před 24. 2. 2022, a to ani při aplikaci extenzivního výkladu a mezi ruskou invazí na Ukrajinu a jeho příchodem do ČR, resp. do EU není žádná příčinná souvislost. Žalobce tedy není osobou vysídlenou z Ukrajiny.

9. Po posouzení věci samé soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

10. Žaloba je přípustná. Závěry rozsudku NSS ze dne 3. 4. 2025, čj. 1 Azs 174/2024 - 42, bod 26, a rozsudku SDEU ve věci Krasiliva, je třeba v otázce přípustnosti bez dalšího vztáhnout i na věci týkající se nepřijatelnosti žádosti dle § 5 odst. 1 písm. b) a f) Legis Ukrajina. Žaloba je rovněž včasná a podala ji osoba k tomu oprávněná.

11. Při přezkoumání tvrzeného zásahu soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí [§ 87 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s“)]. Shodu s prvopisem potvrzuje I. V. 4 43 A 16/2026 12. Dále soud připomíná, že řízení o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu podle § 82 a násl. s. ř. s. je postaveno na principu, že je to žalobce, kdo s ohledem na dispoziční zásadu ovládající řízení před správními soudy soudu předestírá konkrétní důvody, pro které považuje žalobou napadené rozhodnutí za nezákonné. Obsah a kvalita žaloby v zásadě předurčuje obsah a kvalitu rozhodnutí soudu. Není přitom úlohou soudu, aby za žalobce žalobní argumentaci dotvářel. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by roli advokáta jedné ze stran sporu (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008- 78, č. 2132/2011 Sb. NSS, či rozsudek kasačního soudu ze dne 15. 2. 2012, č.j. 1 Afs 57/2011-95, nebo ze dne 6. 10. 2015, č. j. 6 Afs 9/2015-31, obecně k řízení před správními soudy též rozsudek NSS ze dne 28. 8. 2025, čj. 6 As 60/2024-110 či rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2024, č. j. 10 A 53/2022-157).

13. V řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu přezkoumává soud pouze zákonnost sděleného důvodu nepřijatelnosti této žádosti a nikoliv jiný. To odpovídá i bodu 23 rozsudku NSS ze dne 17. 4. 2025, č. j. 9 Azs 256/2023-31, v němž NSS uvedl, že „i chybné uvedení důvodu vrácení žádosti bylo samo o sobě nezákonným zásahem, jelikož nemělo oporu v žalobcem v žádosti uvedených skutečnostech.“ Žádost žalobce byla označena za nepřijatelnou dle § 5 odst. 1 písm. b) Legis Ukrajina a soud se tedy může při soudním přezkumu zabývat pouze zákonností tohoto postupu. Ustanovení § 5 odst. 1 písm. f) Legis Ukrajina, k němuž se vztahuje značná část žalobní argumentaci žalovaný vůbec neaplikoval a tedy ani soudy nesčetněkrát dovozený rozpor tohoto ustanovení s evropským právem nemůže mít na posouzení žaloby žádný vliv.

14. Soud se tedy dále zabýval postupem žalovaného ve vztahu k jím aplikovanému § 5 odst. 1 písm. b) Legis Ukrajina. Žalovaný označil žádost žalobce za nepřijatelnou z důvodu, že žalobce není osobu, na kterou se povinně vztahuje prováděcí rozhodnutí 2022/382. Žalobce v této souvislosti pouze odkázal na judikaturu, která se týkala státních příslušníků Ukrajiny, kterým buďto nebyla dočasná ochrana udělena proto, že v rozhodné době disponovali pobytovým oprávněním i v jiné zemi, případně tohoto oprávnění krátkodobě využili. Žalobce přitom v podané žalobě sám uvedl, že z Ukrajiny naposledy vycestoval 6. 2. 2022, přičemž již předtím disponoval dlouhodobým vízem Polské republiky s platností od 7. 10. 2021 do 11. 3. 2022. K rozhodnému dni se přitom dle tvrzení obsaženého v samotné žádosti nacházel dokonce již na území České republiky.

15. K vlastnímu věcnému posouzení žaloby soud nejprve připomíná, že ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. může soud poskytnout tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky, aby žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout (k tomu viz např. rozsudek NSS ze dne 17. 3. 2008, č. j. 2 Aps 1/2005 - 65, č. 603/2005 Sb. NSS).

16. První, druhou, čtvrtou a pátou podmínku má soud za splněnou; nemá pochybnosti o tom, že vrácení žádosti směřuje přímo proti žalobkyni a že neudělení dočasné ochrany ji zkracuje na právech. Podstatou sporu je splnění třetí podmínky – zda šlo o zásah zákonný či nikoli. Shodu s prvopisem potvrzuje I. V. 5 43 A 16/2026 17. Podle § 5 odst. 1 písm. b) Lex Ukrajina je žádost nepřijatelná, jestliže je podána cizincem, který není uveden v § 3. V § 3 uvedeného zákona jsou vymezeny osoby, na něž se zákon (dočasná ochrana) vztahuje. Podle § 3 odst. 1 uděluje žalovaný dočasnou ochranu cizincům, na které se povinně vztahuje prováděcí rozhodnutí 2022/382.

18. V prováděcím rozhodnutí Rady 2022/382, jež aktivovalo stav hromadného přílivu osob, jak jej předpokládá směrnice o dočasné ochraně, jsou takové osoby vymezeny zejména jako ukrajinští státní příslušníci pobývající na Ukrajině před 24. únorem 2022, kteří byli z Ukrajiny vysídleni dne 24. 2. 2022 nebo po tomto datu v důsledku vojenské invaze ruských ozbrojených sil [čl. 2 odst. 1 písm. a)].

19. Pro přiznání postavení osoby oprávněné podle § 3 Legis Ukrajina ukrajinskému státnímu příslušníku je tak zapotřebí kumulativního splnění podmínky (i) pobytu na Ukrajině před 24. 2. 2022 a (ii) vysídlení z Ukrajiny dne 24. 2. 2022 nebo po tomto datu v důsledku vojenské invaze ruských ozbrojených sil. NSS přitom ve své judikatuře dovodil, že 20. Žalovaný má za to, že již první podmínka, a to podmínka existence pobytu na Ukrajině přede dnem 24. 2. 2022, v případě žalobce splněna nebyla. A to z důvodu, že žalobce se k tomuto dni nacházel v České republice a poté již území členských států EU neopustil. Žalobce v žalobě nepředložil žádné přesvědčivé argumenty brojící proti závěru žalovaného o neexistenci splnění podmínky „pobývání na území Ukrajiny“ přede dnem 24. 2. 2022. Toliko konstatoval, že jeho žádost nelze s odkazem na jím citovanou judikaturu shledat nepřijatelnou. V souladu s dispoziční zásadou je to přitom žalobce ten, kdo by měl svá tvrzení řádně specifikovat a osvědčit. Úlohou soudu není za žalobce argumentaci domýšlet.

21. Soud z žádost o poskytnutí dočasné ochrany ověřil, že žalobce v ní uvedl, že ke dni 24. 2. 2022 pobýval v České republice. Žalobce se přitom v žalobě ani nepokusil okolnosti svého pobytu ke dni 24. 2. 2022 řádně konkretizovat, zejména neuvedl a nedoložil žádné důkazy, z nichž by vyplývalo, že se ke dni 24. 2. 2022 vrátil na území Ukrajiny a pobýval tam. Soud má za to, že v řízení bylo žalovaným prokázáno, že žalobce se ke dni 24. 2. 2022 zdržoval na území členských států EU, konkrétně v České republice a nikoliv na Ukrajině. S tímto závěrem navíc koresponduje i žalobní tvrzení, v němž žalobce potvrdil, že naposledy z Ukrajiny vycestoval 6. 2. 2022. S ohledem na shora uvedené vyhodnotil soud obranu žalobce postavenou na toliko obecném tvrzení o nemožnosti označit jehož žádost za nepřijatelnou, za nedůvodnou.

22. Již první podmínka stanovená v čl. 2 odst. 1 prováděcího rozhodnutí 2022/382, tedy podmínka, že jde o osobu pobývající na Ukrajině před 24. únorem 2022 [čl. 2 odst. 1 písm. a)], tak v případě žalobce nebyla splněna. Vzhledem k tomu, že zákonná úprava [§ 5 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 3 odst. 1 Lex Ukrajina] žádá, aby pro přijetí žádosti o udělení dočasné ochrany byly kumulativně splněny obě podmínky stanovené v čl. 2 odst. 1 prováděcího rozhodnutí 2022/382, nepostupoval žalovaný nezákonně, pokud žádost žalobce z důvodu nesplnění již jen první z uvedených podmínek nepřijal. Postup žalovaného při nepřijetí žádosti žalobce o dočasnou ochranu tedy nelze označit za nezákonný zásah.

23. Na těchto závěrech nemůže nic změnit ani tvrzení žalobce o následném vydání rozhodnutí o správním vyhoštění, resp. jeho tvrzení o doporučeném postupu žalovaného. Proti rozhodnutí o správním vyhoštění se žalobce může bránit správní žalobou a má tedy jiný prostředek obrany. Ve vztahu k tvrzenému doporučenému postupu ze strany žalovaného žalobce nic více netvrdil ani nedoložil. Petit žaloby současně směřoval výhradně na Shodu s prvopisem potvrzuje I. V. 6 43 A 16/2026 nezákonný zásah spočívající ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu z důvodu její nepřijatelnosti.

24. Soud shrnuje, že výluka ze soudního přezkumu je ve vztahu k důvodům nepřijatelnosti podle ustanovení § 5 odst. 1 písm. b) Legis Ukrajina v rozporu s evropským právem a nelze ji aplikovat. Proto soud žalobu projednal a shledal, že není důvodná. Ve věci je dán důvod nepřijatelnosti podle ustanovení § 5 odst. 1 písm. b) Legis Ukrajina, a proto nelze postup žalovaného, který žádost žalobce o udělení dočasné ochrany ze dne 26. 11. 2025 vrátil pro nepřijatelnost, považovat za nezákonný.

25. Ze všech shora uvedených důvodu tedy soud žalobu prvým výrokem tohoto rozsudku podle § 87 odst.1 s.ř.s. zamítl.

26. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce v řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů řízení, nevznikly v řízení žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti.

27. Ve věci samé soud rozhodl bez nařízení jednání (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaný s tím souhlasil výslovně a žalobce se nevyjádřil, a souhlasil tak implicitně. Soud neshledal potřebu nařídit jednání ani pro potřeby dokazování. Podkladem pro rozhodnutí soudu je primárně tiskopis žádosti o dočasnou ochranu, kterou žalobce podal u žalovaného a který mu žalovaný vrátil. Obsah tohoto dokumentu je oběma stranám z povahy věci dobře znám a není mezi nimi sporný. Posouzení důvodnosti žaloby záleží na zodpovězení právní otázky. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 23. června 2026 Mgr. Bc. Jan Schneeweis v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje I. V.