44 Az 3/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem Milanem Tauberem ve věci žalobce: I. Y., narozen XXX státní příslušnost Uzbekistán bytem XXX zastoupen advokátem JUDr. Matějem Šedivým sídlem Václavské náměstí 21, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 3. 2026, č. j. OAM-160/ZA-ZA11-ZA05- 2026, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Základ sporu a obsah žaloby

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení napadeného rozhodnutí, kterým byla zamítnuta jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodná podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů.

2. Žalobce namítá, že správní orgán nesprávně právně posoudil jím uváděné důvody žádosti, když je kvalifikoval jako ryze ekonomické, ačkoliv podle jeho tvrzení měly širší humanitární a sociální povahu. Uvádí, že v řízení poukazoval na svou nepříznivou životní situaci v zemi původu, zejména na tíživé ekonomické podmínky, nemožnost zajistit dostatečný příjem a skutečnost, že v zemi původu živí rodinu, zahrnující manželku, nezletilé dítě, rodiče a sourozence. Má za to, že jeho obavy z návratu do vlasti nebyly správním orgánem náležitě posouzeny, neboť se nezabýval možností přiznání azylu z humanitárních důvodů ani doplňkové ochrany, přičemž opomenul relevantní hodnocení ekonomické situace v zemi původu.

3. Dále žalobce vytýká, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť neobsahuje dostatečné odůvodnění, zejména co do hodnocení jeho tvrzení a úvah vedoucích k závěru o nedůvodnosti žádosti. Správní orgán se podle něj soustředil především na bezpečnostní a politickou situaci v zemi původu, aniž by adekvátně zohlednil ekonomické a sociální aspekty jeho případu, a nevypořádal se s jeho individuální situací. Žalobce rovněž namítá použití podkladů vypracovaných samotným správním orgánem, aniž by byly dostatečně objektivní, a nedostatečné zjištění skutkového stavu věci.

4. Žalobce současně poukazuje na zásady dokazování ve věcech mezinárodní ochrany, podle nichž je třeba v případě pochybností vycházet z tvrzení žadatele, pokud není možné jeho výpovědi plně doložit, a zdůrazňuje, že správní orgán měl aktivně přispět ke zjištění skutkového stavu. Dle jeho názoru správní orgán bagatelizoval jeho tvrzení o hrozbě vážné újmy při návratu do vlasti, spočívající zejména v ekonomické tísni a nemožnosti zajistit základní životní potřeby, a nedostatečně posoudil možnost poskytnutí doplňkové ochrany.

5. Konečně žalobce uvádí, že napadené rozhodnutí nesplňuje požadavky na řádné odůvodnění a porušuje jeho právo na spravedlivý proces, neboť z něj nevyplývá vztah mezi provedenými skutkovými zjištěními a právními závěry. S ohledem na uvedené skutečnosti navrhuje, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

II. Vyjádření žalovaného k podané žalobě

6. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě setrvává na závěrech napadeného rozhodnutí. Uvádí, že při rozhodování vycházel z dostatečně zjištěného skutkového stavu a z relevantních a aktuálních informací o zemi původu žalobce, přičemž jeho rozhodnutí považuje za zákonné a přezkoumatelné.

7. K samotným důvodům žádosti žalobce žalovaný uvádí, že tyto spočívají primárně v obtížné ekonomické situaci v zemi původu a v rodinné situaci žalobce, kdy je jediným výdělečně činným členem rodiny. Takové důvody však podle žalovaného nelze považovat za relevantní ve smyslu zákona o azylu, neboť mezinárodní ochrana neslouží k řešení nepříznivé hospodářské situace ani k zajištění lepších životních podmínek žadatele.

8. Žalovaný dále zdůrazňuje, že žalobce netvrdil ani nedoložil žádné skutečnosti svědčící o jeho pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu, ani o tom, že by mu hrozila vážná újma ve smyslu § 14a téhož zákona. Uváděné okolnosti mají dle žalovaného ryze soukromý a ekonomický charakter a nejsou způsobilé založit důvodnost žádosti o mezinárodní ochranu. Žalobce rovněž neuvedl žádné konkrétní skutečnosti nasvědčující individuálnímu ohrožení jeho osoby v zemi původu.

9. Žalovaný současně poukazuje na okolnosti podání žádosti o mezinárodní ochranu, kdy má za to, že tato byla učiněna účelově, až v situaci hrozícího vyhoštění, s cílem oddálit nebo znemožnit návrat žalobce do vlasti. Podle jeho názoru by žalobce, nebýt zásahu orgánů veřejné moci, o mezinárodní ochranu nepožádal, a v zemi původu mu nehrozí žádné reálné nebezpečí.

10. Žalovaný uzavírá, že žalobní námitky nejsou způsobilé zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí, odkazuje na správní spis a navrhuje, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

III. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze

11. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobce i žalovaný s tímto postupem souhlasili, resp. nevyjádřili nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Veškeré podklady a listiny, z nichž soud vycházel, a jichž se dovolávaly i procesní strany ve svých podáních, jsou obsaženy ve správním spisu, jímž se dokazování neprovádí (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Zároveň nebylo navrženo provedení důkazních prostředků, které by nebyly součástí správního spisu předloženého žalovaným.

12. Žaloba není důvodná.

13. Napadené rozhodnutí bylo vydáno před 12. 6. 2026. Soud proto při posouzení jeho zákonnosti vycházel ze zákona o azylu ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí; srov. čl. II bod 5 zákona č. 314/2025 Sb. Žádost o mezinárodní ochranu byla současně podána před 12. 6. 2026, a proto se na řízení o ní podle čl. 79 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1348 nadále vztahovala směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU. Soud proto na věc aplikoval zejména § 12, § 14a a § 16 zákona o azylu ve znění rozhodném pro napadené správní rozhodnutí.

14. Podle § 12 zákona o azylu se azyl cizinci udělil, bylo-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec byl pronásledován za uplatňování politických práv a svobod nebo měl odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství měl, popřípadě, byl-li osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

15. Podle § 14a odst. 1 zákona o azylu se doplňková ochrana udělila cizinci, který nesplňoval důvody pro udělení azylu, bylo-li zjištěno, že by mu při návratu do země původu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy a že nemohl nebo nebyl ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany této země. Za vážnou újmu se podle § 14a odst. 2 zákona o azylu považoval trest smrti nebo poprava, mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu anebo vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu.

16. Žalobce namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, konkrétně že žalovaný nedostatečně zohlednil socioekonomické důvody ohrožující žalobce, nezohlednil důvody pro udělení humanitárního azylu či doplňkové ochrany, vycházel z nepřípustných podkladů, a konečně že nezjistil adekvátně skutkový stav a naopak žalobcova tvrzení podrobil nepřiměřenému důkaznímu standardu.

17. Žalobce výslovně uvedl při pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 13. 2. 2026, že ve své zemi původu nečelí žádnému pronásledování ani nebezpečí. Ze země původu vycestoval z důvodu, že v ní není práce, přičemž žalobce musí finančně zabezpečit své rodiče, tři sestry, manželku a dceru (všechny žijící v žalobcově zemi původu) – v zemi původu jsou přitom nízké mzdy, a tak by mu příjem nepostačoval na živobytí. V průběhu pohovoru tak žalobce opakovaně uváděl ekonomické důvody pro pobyt v ČR a zároveň vyvracel jakékoliv obavy o svůj život či zdraví v souvislosti s návratem do země původu nebo že by měl problémy se státními složkami v zemi původu.

18. Napadené rozhodnutí není nepřezkoumatelné. Z jeho odůvodnění je seznatelné, z jakých podkladů žalovaný vyšel, jaký skutkový stav z nich zjistil a jakými právními úvahami se řídil. Žalovaný vyšel zejména z výpovědi žalobce při pohovoru, při němž žalobce opakovaně uvedl, že jeho odchod a zájem setrvat v České republice jsou motivovány nízkými výdělky v zemi původu a potřebou finančně podporovat rodinu. Současně výslovně popřel, že by v zemi původu čelil pronásledování, problémům se státními orgány nebo jinému nebezpečí. Žalovaný tyto skutečnosti v napadeném rozhodnutí shrnul a vysvětlil, proč jsou naplněny podmínky § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu. To, že žalobce s tímto právním hodnocením nesouhlasí, samo o sobě nepřezkoumatelnost rozhodnutí nezakládá.

19. Podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí, se žádost zamítla jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel neuváděl skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že by mu hrozila vážná újma podle § 14a, a současně uváděl pouze ekonomické důvody. Šlo o dvě kumulativní podmínky. Obě byly v projednávané věci splněny.

20. Žalobce neuvedl žádné skutečnosti svědčící o odůvodněném strachu z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo zastávání určitých politických názorů. Netvrdil ani, že by jeho ekonomické obtíže byly důsledkem cíleného nebo diskriminačního jednání spojeného s některým z těchto důvodů. Samotná obava z nižšího příjmu, obtížnějšího pracovního uplatnění a omezené schopnosti finančně podporovat rodinu není bez přistoupení dalších okolností pronásledováním ve smyslu § 12 zákona o azylu. Ekonomické důvody by mohly nabýt azylové relevance pouze ve spojení s dalšími skutečnostmi, které by je kvalitativně měnily; žalobce však žádné takové skutečnosti neuvedl.

21. Žalobce neuvedl ani skutečnosti svědčící o skutečném nebezpečí vážné újmy podle § 14a odst. 2 zákona o azylu. Výslovně popřel, že by mu při návratu hrozilo osobní nebezpečí, a neuvedl nic, co by nasvědčovalo hrozbě trestu smrti, mučení, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání. Z informací založených ve správním spise současně nevyplynulo, že by v relevantní části země původu probíhal mezinárodní nebo vnitřní ozbrojený konflikt, v jehož důsledku by žalobci hrozilo vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti v důsledku svévolného násilí. Samotná obava z nízkého příjmu a obtížného zajišťování rodiny za popsaných okolností skutečné nebezpečí vážné újmy nezakládá.

22. Žalovaný nemohl žalobci udělit národní humanitární azyl a nepochybil, pokud jeho věcné podmínky neposuzoval. § 14 zákona o azylu byl čl. I bodem 36 zákona č. 314/2025 Sb. s účinností od 1. 10. 2025 zrušen. Podle čl. II bodu 9 téhož zákona nelze ode dne účinnosti této změny národní humanitární azyl udělit ani v řízeních zahájených dříve.

23. Samotná skutečnost, že část informací o zemi původu byla zpracována útvarem žalovaného, nezakládá jejich nepoužitelnost. Rozhodující je, zda takové informace vycházejí z identifikovatelných externích zdrojů a zda jsou relevantní, důvěryhodné a vyvážené, aktuální a ověřené z různých zdrojů, transparentní a dohledatelné. Analytické materiály založené ve správním spise obsahují identifikaci použitých externích zdrojů a odpovídající citační aparát. Vedle politické a bezpečnostní situace se zabývají také obecnou ekonomickou situací, podporou v nezaměstnanosti, sociální podporou, zadlužením fyzických osob a přístupem ke zdravotní péči. Jsou tedy relevantní i k socioekonomickým okolnostem tvrzeným žalobcem. Ze správního spisu ani z žalobních tvrzení přitom nevyplynulo, že by se mezi vypracováním těchto materiálů a vydáním napadeného rozhodnutí situace v zemi původu podstatně změnila. Žalobce rovněž nezpochybnil žádný konkrétní údaj v těchto materiálech, ale namítal pouze jejich autorství a formu. Soud proto shledal, že uvedené podklady splňují požadavky kladené na informace o zemi původu. Rozsah zjišťování byl současně přiměřený tomu, že žalobce netvrdil žádné pronásledování ani hrozbu vážné újmy.

24. Nedůvodná je rovněž námitka, že žalovaný žalobcova tvrzení podrobil nepřiměřenému důkaznímu standardu. Žalovaný nezpochybnil pravdivost žalobcových tvrzení o nízkých výdělcích a potřebě finančně podporovat rodinu ani po žalobci nepožadoval jejich nepřiměřené dokládání. Tato tvrzení vzal za základ rozhodnutí a posoudil jejich právní relevanci. Nešlo tedy o situaci důkazní nouze ohledně azylově relevantního skutkového děje, v níž by bylo namístě použít pravidlo pochybností ve prospěch žadatele. Toto pravidlo nezakládá povinnost správního orgánu domýšlet za žadatele skutečnosti, které sám neuvedl. Žalobce při pohovoru dostal prostor uvést všechny důvody své žádosti, opakovaně popsal své ekonomické a rodinné poměry a současně popřel existenci pronásledování či jiného nebezpečí. Žalovaný proto zjistil skutkový stav v rozsahu potřebném pro rozhodnutí podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu.

IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

25. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

26. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měl plný úspěch žalovaný, avšak žalovanému v řízení žádné náklady nad rámec jeho běžných činností nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 31. července 2026 Milan Tauber v.r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje M. S.