46 Az 4/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Pavlou Klusáčkovou ve věci žalobce: C. P. státní příslušnost: X bytem Y zastoupen advokátem JUDr. Petrem Novotným se sídlem Praha 10, Archangelská 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Praha 7, Nad Štolou 936/3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 4. 2026, č. j. OAM-1296/ZA-ZA11-ZA03- 2025, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Základ sporu

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým byla podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění do 11. 6. 2026 (dále jen „zákon o azylu“), shledána jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany ze dne 11. 11. 2025 nepřípustnou a řízení o udělení mezinárodní ochrany bylo podle § 25 písm. i) zákona o azylu zastaveno.

II. Obsah žaloby

2. Žalobce v podané žalobě namítal, že žalovaný nepostupoval při vydání napadeného rozhodnutí v souladu se zákonem, neboť měl vést meritorní řízení a v jeho rámci posoudit žalobcem prezentované důvody podané žádosti o mezinárodní ochranu, a to s ohledem na skutečnost, že vyšly najevo nové, zásadní skutečnosti, jež nebyly předmětem zkoumání v předchozím řízení a jež v kombinaci s již dříve známými okolnostmi odůvodňovaly udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu, případně udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu.

3. Tvrdil, že žalovaný porušil § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), neboť nezjistil stav věci způsobem, o němž nejsou významné pochybnosti a v rozsahu, který je nezbytný vzhledem ke konkrétním okolnostem případu. Dále měl žalovaný porušit § 50 odst. 2 správního řádu, neboť si neopatřil dostatečné podklady pro své rozhodnutí, když s ohledem na tvrzení žalobce a nově zjištěné skutečnosti v kombinaci s dříve obstaranými podklady bylo v rozporu se zákonem rozhodnuto o tom, že žádost o udělení mezinárodní ochrany je podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu nepřípustná a řízení o udělení mezinárodní ochrany se podle § 25 písm. i) zákona o azylu zastavuje, aniž by došlo k meritornímu projednání.

4. Žalobce byl přesvědčen, že pokud by žalovaný zjistil řádně stav věci a opatřil si dostatečné podklady pro své rozhodnutí, pak by musel rozhodnout o udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu, případně udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu, neboť žalobcem prezentované skutečnosti důvodně svědčí o tom, že v případě návratu do vlasti bude žalobce reálně ohrožen na svém životě, neboť lze mít za prokázané, že v jeho vlasti v současné době panuje katastrofální ekonomická situace, množí se případy vražd a není zde bezpečno pro civilní obyvatelstvo. Navíc se jedná o zemi, která je v ohrožení v důsledku přímé vojenské invaze Ruské federace na Ukrajinu. Uzavřel, že s ohledem na situaci ve své vlasti se v případě svého návratu do vlasti reálně obává o svůj život.

III. Vyjádření žalovaného

5. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout, přičemž odkázal na obsah správního spisu a napadeného rozhodnutí, jakož i na předchozí řízení o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany.

6. Dále uvedl, že posoudil důvody současné druhé žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce a následně provedl srovnání s jeho tvrzeními, která učinil v rámci předchozího správního řízení ve věci mezinárodní ochrany. Žalovaný neshledal důvody pro opakované meritorní posuzování žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany ve vztahu k jím uvedeným důvodům, neboť žalobce neuvedl žádnou novou skutečnost ve smyslu zákona o azylu, která by odůvodňovala opětovné vedení správního řízení. Ostatně to, že podruhé žádá o mezinárodní ochranu ze stejného důvodu uvedl sám žalobce v žalobě.

7. Žalovaný poznamenal, že v domovském státě od předchozí meritorně posouzené žádosti žalobce nedošlo k žádné změně, která by mohla představovat novou skutečnost ve smyslu § 11a odst. 1 písm. b) zákona o azylu. Žalovaný při posouzení žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce vycházel především z jeho výpovědi učiněné v tomto řízení, z rozhodnutí z předchozího řízení a dále z informací, které shromáždil ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v domovském státě. Žalovaný považoval napadené rozhodnutí za zákonné, přezkoumatelné, vycházející z dostatečně zjištěného stavu věci a respektující ustálenou judikaturu. Žalobní argumentace dle žalovaného není způsobilá zpochybnit důvodnost napadeného rozhodnutí.

IV. Posouzení žaloby soudem

8. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo, v mezích žalobních bodů, jimiž je vázán [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)], jakož i nad jejich rámec.

9. Soud rozhodl bez jednání, jelikož účastníci řízení s rozhodnutím věci bez jednání souhlasili.

10. Soud při posouzení věci vyšel z následující právní úpravy:  Podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 11a odst. 1.  Podle § 11a odst. 1 zákona o azylu, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které a) nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a b) svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a.  Podle § 25 písm. i) zákona o azylu řízení se dále zastaví, jestliže je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná.  Podle § 14 zákona o azylu, jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit národní humanitární azyl (dále jen "humanitární azyl") z humanitárního důvodu. Rodinnému příslušníku podle § 13 odst. 2 azylanta, kterému byl udělen humanitární azyl, se v případě hodném zvláštního zřetele udělí humanitární azyl za účelem sloučení rodiny; § 13 se použije obdobně.

11. Soud o podané žalobě uvážil následovně:

12. Žalobce se podanou žalobou domáhá soudního přezkumu rozhodnutí vydaného ve věci jeho opakované žádosti o mezinárodní ochranu.

13. K otázce soudního přezkumu rozhodnutí o opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany a rovněž přípustnosti této žádosti existuje bohatá a ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu. Podle této judikatury odůvodnění rozhodnutí o opakované žádosti musí vždy obsahovat zdůvodněný závěr žalovaného, „1) že žadatel v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvádí žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany, resp. 2) pokud takové skutečnosti či zjištění uvádí, pak pouze takové, které mohl uplatnit již v předchozí žádosti, a 3) že nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany“ (viz rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011-96, č. 2642/2012 Sb. NSS, obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 10. 2017, č. j. 9 Azs 185/2017-38).

14. Dále z judikatury Nejvyššího správního soudu plyne, že pro přípustnost opakovaných žádostí je třeba, aby v konkrétním případě existovaly nové skutečnosti nebo zjištění, které musí mít určitou „přidanou hodnotu“ a kvalitu oproti předchozí žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Smyslem je na jedné straně umožnit nové posouzení v případech, kdy nové skutečnosti nebo zjištění mohou vést k jinému rozhodnutí než u žádosti předchozí, a na druhé straně zajistit, aby nedocházelo k účelovému podávání opakovaných žádostí. Věcné projednání opakované žádosti je výjimkou, „kterou je třeba vykládat restriktivně tak, aby byl respektován jeden ze základních principů rozhodování ve veřejném právu, a sice princip právní jistoty, jehož výrazem je i překážka věci pravomocně rozhodnuté“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 Azs 5/2009-65).

15. Z výše uvedeného je patrné, že k věcnému posouzení opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany lze přistoupit pouze za splnění určitých podmínek. Tímto způsobem žalovaný v projednávaném případě postupoval a v souladu se zákonem a uvedenou judikaturou se zabýval otázkou, zda byly tyto předpoklady naplněny. Na základě obsahu správního spisu, zejména pak podané žádosti, žalovaný v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že žalobce v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany uvedl naprosto stejné motivy svého odchodu z vlasti a neochoty se do vlasti vrátit, jako v průběhu řízení o jeho první žádosti o udělení mezinárodní ochrany, tj. obava z výhružek ze strany věřitelů.

16. S uvedeným závěrem se soud v plném rozsahu ztotožňuje. Z obsahu správního spisu předloženého žalovaným vyplývá, že v prvé žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce uplatnil dva důvody své žádosti, a to (1) dluh ve výši 4 000 € s vysokým úrokem (14 %) a s tím související obava z věřitelů, kteří mu vyhrožují a kteří mu podpálili dům, ve kterém žil s rodinou, a (2) obava z války, respektive předvolání k nástupu k základní vojenské službě. V opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce označil za důvod své žádosti dluh ve výši 4 000 € s úrokem 14 % a s tím související výhružky věřitelů, kteří ho pořezali, podpálili mu dům a neustále ho hledají. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobce ve své opakované žádosti uplatnil naprosto totožný důvod mezinárodní ochrany jako ve své prvé žádosti. Tuto skutečnost ostatně žalobce v podané žalobě výslovně připustil.

17. Žalobce ve svých následných vyjádřeních v průběhu správního řízení poukazoval na katastrofální ekonomickou situaci v domovském státě, kde se množí případy vražd, a na bezpečnostní situaci vzhledem k politickému vývoji, kdy je Moldavská republika ohrožena v důsledku vojenské invaze Ruské federace na Ukrajinu (viz situace v Podněstří). I tato tvrzení však žalobce uplatnil v předchozím řízení o prvé žádosti o mezinárodní ochranu. Žalovaný na tato tvrzení na základě opatřených podkladů (viz Základní přehled o zemi ze dne 7. 5. 2025) v napadeném rozhodnutí odpovídajícím způsobem reagoval.

18. I v tomto případě se soud ztotožňuje se závěry žalovaného. Ekonomická situace v domovském státě není azylově relevantním důvodem. Podle konstantní judikatury správních soudů totiž ekonomické důvody a s tím související životní podmínky v zemi původu nejsou relevantní pro udělení mezinárodní ochrany (srov. rozsudky NSS ze dne 31. 10. 2003, č. j. 4 Azs 23/2003-65, ze dne 30. 10. 2003, č. j. 3 Azs 20/2003-43, nebo ze dne 27. 8. 2003, č. j. 5 Azs 3/2003-54).

19. Co se týče zhoršené bezpečnostní situace v domovském státě žalobce, soud uvádí, že dle dostupných informací v Moldavské republice aktuálně neprobíhá žádný vnitrostátní či mezinárodní ozbrojený konflikt. Konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou se do Moldavské republiky přímo nerozšířil. Tyto skutečnosti nejenže jsou obecně známé, ale rovněž vyplývají ze Základního přehledu o zemi ze dne 7. 5. 2021, vypracovaného žalovaným, jenž je součástí správního spisu. Z této zprávy vyplývá, že „[b]ezpečnostní situace – přes obavy z rozšíření agrese z Ukrajiny do Moldavska a zátěž spojenou s uprchlickou vlnou - zůstávala k datu vzniku zprávy stabilní. Situace na tzv. administrativní hranici mezi územím kontrolovaným centrální vládou a Podněstřím zůstávala též stabilní“.

20. Za relevantní nelze považovat ani odkaz žalobce na situaci v Podněstří. Z podané žaloby a rovněž z tvrzení uvedených žalobcem v průběhu správního řízení totiž nevyplývá žádný přímý vztah žalobce k tomuto regionu. Žalobce neměl poslední bydliště v Podněstří. V Podněstří se dle tvrzení žalobce nezdržuje ani jeho rodina. Žalobce tak nemůže být nikterak ohrožen v důsledku možného dění v Podněstří.

21. Pro úplnost soud uvádí, že ke dni svého rozhodnutí nemá žádné informace o tom, že by se konflikt mezi Ruskou federací a Ukrajinou měl rozšířit i na území sousedící s Ukrajinou, ani že by měla být bezpečnost v Moldavské republice zásadně zhoršena. Soud proto vychází z dosavadních informací o stavu v zemi tak, jak byly ostatně založeny i žalovaným do správního spisu k řízení o opakované žádosti, a dále i ze skutečnosti, že je Moldavsko Českou republikou považováno za bezpečnou zemi původu podle § 2 vyhlášky č. 328/2015 Sb., kterou se provádí zákon o azylu a zákon o dočasné ochraně cizinců ve znění účinném od 1. 10. 2023.

22. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žalobce v projednávané věci v průběhu správního řízení a ani v podané žalobě netvrdil žádné nové skutečnosti, které by mohly založit přípustnost opakované žádosti o mezinárodní ochranu. Žádná z jím uváděných okolností totiž nesvědčí tomu, že by v jeho případě byly dány důvody pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu nebo doplňkové ochrany podle § 14a tohoto zákona. Žalovaný proto nepochybil, jestliže za použití § 11a odst. 1 zákona o azylu k těmto tvrzením nepřihlížel. Soud rovněž neshledal pochybení v odůvodnění napadeného rozhodnutí, které je v tomto směru dostatečně konkrétní a přezkoumatelné a vychází z dostatečných a aktuálních podkladů založených ve správním spise.

23. Odkazy žalobce na § 3 a § 50 odst. 2 správního řádu soud nepovažoval za žalobní body, neboť nebyly usouvztažněny k projednávanému případu. Žalobce totiž netvrdil, v čem konkrétně měl žalovaný porušit povinnost zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, ani neuvedl, které rozhodné podklady si měl žalovaný opatřit a neučinil tak. Argumentace žalobce tak zůstala toliko v rovině obecného odkazu na zákonná ustanovení, aniž by z ní bylo patrno, jaký konkrétní vliv mělo tvrzené pochybení na zákonnost napadeného rozhodnutí.

24. Závěrem soud uvádí, že napadené rozhodnutí přezkoumával podle zákona o azylu ve znění účinném do 11. 6. 2026, neboť žalovaný mohl v době svého rozhodování postupovat toliko podle tehdy účinné právní úpravy. Současně se však soud zabýval i otázkou, zda by právní úprava účinná od 12. 6. 2026 mohla být pro žalobce příznivější a zda by její případná aplikace mohla vést k odlišnému výsledku řízení. Soud však takovou možnost neshledal, a to z následujících důvodů.

25. Podle § 11a odst. 1 zákona o azylu ve znění účinném do 11. 6. 2026 žalovaný u opakované žádosti nejprve posuzoval její přípustnost, tedy zejména to, zda žadatel uvedl nebo zda se objevily nové skutečnosti či zjištění, které bez jeho vlastního zavinění nebyly předmětem posouzení v předchozím pravomocně skončeném řízení a které současně svědčí o tom, že by mohl být vystaven pronásledování ve smyslu § 12 zákona o azylu nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a téhož zákona.

26. S účinností od 12. 6. 2026 byl § 11a zákona o azylu zrušen a úprava další opakované žádosti byla nově vtělena zejména do § 11 zákona o azylu, podle něhož žalovaný provede předběžné posouzení nových okolností podle čl. 55 odst. 3 až 5 azylového procedurálního nařízení, a dále do § 10a odst. 1 zákona o azylu, jenž stanoví rámec nepřípustnosti žádosti. Tato novelizace však podle soudu nepřinesla změnu, která by se mohla příznivě projevit v právním postavení žalobce.

27. Rozhodná hlediska pro posouzení věci totiž zůstala i nadále ve své podstatě zachována. Jak podle předchozí právní úpravy, tak i podle právní úpravy nynější je podstatou posouzení to, zda žadatel v opakované (následné) žádosti uvádí nové relevantní okolnosti způsobilé odůvodnit nové posouzení věci z hlediska podmínek pro poskytnutí mezinárodní ochrany. Jinými slovy, zákonodárce nezměnil materiální kritéria, podle nichž se opakovaná žádost posuzuje, nýbrž pouze procesní formu, v níž se výsledek tohoto posouzení navenek projeví.

28. Jestliže tedy žalobce ani podle dosavadní právní úpravy neuvedl žádné nové skutečnosti či zjištění způsobilé založit nové posouzení jeho věci z hlediska důvodů podle § 12 nebo § 14a zákona o azylu, nemohla by pro něj být příznivější ani právní úprava účinná od 12. 6. 2026. Rozdíl mezi oběma úpravami spočívá toliko v procesním vyústění věci, nikoli v samotném okruhu rozhodných hledisek. Zatímco podle předchozí právní úpravy vedla absence nových relevantních skutečností k závěru o nepřípustnosti opakované žádosti a k odpovídajícímu procesnímu postupu, nová právní úprava vyjadřuje tentýž závěr odlišnou procesní formou. Na právním postavení žalobce by se proto nic nezměnilo ani při aplikaci nové právní úpravy. Závěr 29. Soud tedy neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

30. Protože žalobce nebyl ve sporu úspěšný a žalovanému žádné účelně vynaložené náklady v řízení nevznikly, soud ve druhém výroku rozsudku v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 29. června 2026 Pavla Klusáčková v.r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje M. S.