48 Az 4/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem Janem Ferfeckým ve věci žalobce: B. B., narozen X státní příslušnost Alžírská demokratická a lidová republika pobytem X zastoupen Organizací pro pomoc uprchlíkům, z. s. sídlem Poděbradská 173/5, 190 00 Praha 9 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 3. 2026, č. j. OAM-850/ZA-ZA11-LE05- R3-2021, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 3. 2026, č. j. OAM-850/ZA-ZA11-LE05-R3-2021, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce pochází z Alžírska a je etnickým Berberem. Od roku 2014 je aktivním členem Hnutí za sebeurčení Kabýlie, v důsledku čehož je alžírskou státní mocí považován za teroristu a čelí vyhrůžkám. Žalobce v České republice (ČR) požádal o udělení mezinárodní ochrany, ale žalovaný jeho žádost opakovaně zamítl pro nevěrohodnost části žalobcova azylového příběhu a nedostatek azylově relevantních důvodů. Žalobce se tak žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného (napadené rozhodnutí), kterým nebyla žalobci udělena mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, v rozhodném znění (zákon o azylu).

II. Obsah správního spisu

2. Ze správního spisu vyplynulo, že žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany již 8. 10. 2021; údaje k této žádosti poskytl dne 14. 10. 2021. Uvedl, že je státním příslušníkem Alžírské demokratické a lidové republiky a je etnickým Berberem, přičemž nemá žádné náboženské přesvědčení. Ke svému politickému přesvědčení sdělil, že je od roku 2014 členem Hnutí za sebeurčení Kabýlie (MAK). V rámci hnutí pečoval o jeho fungování na regionální úrovni v místě, kde bydlel. Účastnil se rovněž demonstrací a dalších akcí. Z Alžírska vycestoval dne 3. 10. 2021 na rybářské lodi do Španělska, odkud přes Francii a Německo přicestoval 7. 10. 2021 do ČR. Je svobodný a bezdětný, netrpí žádnými zdravotními potížemi, nebere pravidelnou medikaci. O mezinárodní ochranu požádal, protože mu vyhrožuje alžírská státní moc z důvodu jeho členství v hnutí MAK, které bojuje za osvobození Kabýlie a které tamní vláda považuje za teroristické.

3. Ve spise je dále založen protokol o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany konaném 14. 10. 2021. Žalobce tvrdil, že bude v zemi původu jako aktivní člen a sekretář hnutí MAK uvězněn, neboť policisté již pátrali po jeho rodném listě na obecním úřadě v obci, kde pobýval. Uvedl, že Alžírsko je muslimská a arabská země, ale on se necítí být ani jedním, což se ho na úrovni zákonů negativně dotýká, ačkoli v každodenním životě pro něj rasa nebo náboženské přesvědčení ještě nepředstavovaly v zemi původu problém.

4. Dne 12. 10. 2021 žalobce doplnil do správního spisu dopis, ve kterém vyložil důvody, které ho vedly k odchodu ze země původu, a přiložil rovněž své fotografie z demonstrací a dva internetové zpravodajské články o zabavování cestovních dokladů (č. l. 16–20 ve správním spisu). Do spisu bylo rovněž doplněno svědectví prezidenta hnutí MAK F. M. ve formě dopisu z 15. 10. 2021 o tom, že se žalobce opravdu podílel na činnosti MAK (č. l. 28 ve správním spisu).

5. Žalovaný dne 14. 12. 2021 vydal rozhodnutí, č. j. OAM-850/ZA-ZA11-LE26-2021, kterým zamítl žádost žalobce jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 2 zákona o azylu. Žalobce se tomuto rozhodnutí bránil žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně (též jen krajský soud). Jmenovaný soud rozsudkem z 20. 10. 2022, č. j. 34 Az 4/2022 - 44, toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný totiž nedisponoval dostatečnými podklady, na jejichž základě by bylo možné uzavřít, že i ve vztahu k žalobci lze Alžírsko považovat za bezpečnou zemi původu podle § 86 odst. 4 zákona o azylu ve spojení s § 2 bodem 2 vyhlášky č. 328/2015 Sb., kterou se provádí zákon o azylu a zákon o dočasné ochraně cizinců.

6. Žalovaný správní spis doplnil o zprávy o zemi původu. Žalobce při seznámení s podklady dne 9. 1. 2023 zopakoval, proč se v Alžírsku cítí ohrožen, a uvedl, že byl v Praze napaden agresorem, který na něj hovořil arabsky, a že alžírské tajné služby mohou bojovníkům za svobodnou Kabýlii, jako je žalobce, škodit i v zahraničí. Poukázal na to, že naposled kabylský předseda vlády a alžírský ministr spravedlnosti hovořili o zločinech, jichž se Alžírsko na původním kabylském obyvatelstvu dopouští a také hovořil o genocidě, k níž došlo před dvěma lety. Tvrdil, že alžírská vláda odmítá přijmout tělo Kabyla zavražděného ve Francii, a to pro jeho etnicitu, o čemž hovoří tisková zpráva ze serveru Siwel. Žalobce uvedl, že zavražděný byl jeho přítel a spolubojovník.

7. Spolu s vyjádřením z 25. 1. 2023 (č. l. 145 ve správním spisu) žalobce doložil větší množství zpráv týkajících se porušování lidských práv členů hnutí MAK v Alžírsku. Předložil tiskovou zprávu Amnesty International z 9. 1. 2023, jakož i zprávu OSN a Africké komise pro lidská práva k dění v Alžírsku. Součástí materiálů bylo i vyjádření prezidenta Alžírské ligy za lidská práva na sociální síti Facebook na stránce Siwel – Agence kabyle, podle kterého dne 26. 11. 2022 bylo několik aktivistů hnutí MAK odsouzeno k trestu smrti v trestním řízení, které dle mezinárodních lidskoprávních organizací nelze označit za nestranné a nezávislé (č. l. 111–144 ve správním spisu).

8. S vyjádřením z 1. 3. 2023 pak žalobce předložil i Úřední věstník Alžírské republiky z 13. 2. 2022, dle kterého bylo za teroristy označeno několik osob, včetně jeho přítele, který působil ve stejné regionální organizaci hnutí MAK jako žalobce a s nímž žalobce Alžírsko opustil. Součástí vyjádření byl i podklad o odsouzení prezidentky Congres mondial amazigh za organizaci povstaleckého hnutí, kterou žalobce rovněž osobně znal (č. l. 147–153 ve správním spisu).

9. Dne 3. 5. 2023 pak žalobce předložil seznam politických vězňů v Kabýlii z 2. 12. 2021, který vypracovala agentura Siwel. Většinu z těchto osob žalobce osobně zná a je s nimi zachycen na fotografiích z demonstrací (č. l. 162–166 ve správním spisu).

10. Dne 27. 7. 2023 provedl žalovaný s žalobcem doplňující pohovor k žádosti. Při něm žalobce uvedl, že alžírská policie v průběhu dvou let zatkla dva z jeho přátel a vyptávala se na jeho osobu, takže raději přerušil s některými osobami kontakt. Sdělil, že je aktivní na sociální síti Facebook, kde se vyjadřuje k svobodné Kabýlii. Na jeho veřejném profilu mu již někdo vyhrožoval. Zdůraznil, že o mezinárodní ochranu žádá jakožto důležitý aktivista bojující za nezávislost Kabýlie, kterého chce policie zatknout. Stát důrazněji proti Kabylům vystupuje od roku 2016, kdy MAK vyhlásilo autonomii Kabýlie a v roce 2019 byl zvolen nový alžírský prezident, který začal měnit alžírskou politiku, což žalobce vedlo k tomu, aby v roce 2021 zemi původu opustil, ačkoli do té doby žádné problémy neměl.

11. Přípisem z 24. 1. 2024 žalobce předložil dokument s názvem Svědectví ve prospěch pana Belaida Bouacherine podepsaný A. A. Q., právním poradcem předsedy kabylské prozatímní vlády a prezidentem Kabylské ligy za lidská práva (č. l. 182–183 ve správním spisu). Ze svědectví mj. vyplývá, že měl být žalobce v Alžírsku v nepřítomnosti odsouzen.

12. Proti nečinnosti žalovaného se žalobce bránil žalobou podanou k Městskému soudu v Praze, o níž zdejší soud rozhodl rozsudkem z 31. 1. 2024, č. j. 17 A 110/2023 - 53, tak, že žalovanému uložil povinnost vydat rozhodnutí. Žalovaný znovu obstaral zprávy o zemi původu a dne 7. 3. 2024 umožnil žalobci seznámit se s podklady pro rozhodnutí. Žalovaný rozhodl dne 30. 5. 2024, pod č. j. OAM-850/ZA-ZA11-LE05-R2-2021, tak, že se mezinárodní ochrana dle § 12, § 13, § 14, §14a a § 14b zákona o azylu neuděluje, a to z toho důvodu, že žalobcův azylový příběh v nosných částech považoval za nevěrohodný. Svou argumentaci do velké míry opřel o skutečnost, že do svého odjezdu ze země žalobce v Alžírsku žádnému azylově relevantnímu pronásledování ani vážné újmě nečelil.

13. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce bránil žalobou ke Krajskému soudu v Brně. Ten rozsudkem z 28. 3. 2025, č. j. 34 Az 16/2024 - 100 (zrušující rozsudek), předmětné rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud dokazoval rozsudky francouzského národního azylového soudu (CDNA), jež dokládají, že soudy ve Francii ruší rozhodnutí tamějšího orgánu rozhodujícího ve věcech mezinárodní ochrany, jedná-li se o žadatele aktivně působící v hnutí MAK. Dále provedl účastnický výslech žalobce a výslech svědka A. A. Q., právního poradce prezidenta Kabýlie. Svědek potvrdil, že žalobce byl sekretářem frakce MAK a za svou činnost byl v zemi původu v nepřítomnosti odsouzen. Informaci o odsouzení žalobce získal svědek od svého advokáta v Alžírsku, který za svou činnost byl vzat do vazby a byla mu provedena domovní prohlídka. Odsouzení nelze doložit rozsudkem, neboť je alžírská vláda neposkytuje. Obává se totiž, že by odsouzení rozsudky mohli použít jako podklad k získání mezinárodní ochrany v zahraničí. Dokazováno na ústním jednání bylo rovněž fotografiemi žalobce s berberským zpěvákem O., scanem komunikace z aplikace Messenger (pozn.: chatovací platforma sociální sítě Facebook) zachycujícím fotografii žalobce s prezidentem hnutí MAK F. M., jakož i komunikaci žalobce s osobou, která mu posílá výhrůžky. Soud posuzoval i investigativní videoreportáž, která mapuje nátlak alžírských orgánů na aktivisty hnutí MAK; video F. M. natočené v reakci na videoreportáž a vyjadřující podporu kabylským aktivistům včetně žalobce; a listinu s názvem Svědectví ve prospěch nezávislého aktivisty Kabýlie ze dne 8. 2. 2025, jako jejíž autor je uveden rovněž F. M.

14. Z odůvodnění zrušujícího rozsudku plyne, že se soud neztotožnil se závěrem žalovaného o nevěrohodnosti žalobcova azylového příběhu a vzal za prokázané, že žalobce v Hnutí za sebeurčení Kabýlie aktivně působil, a i nadále působí. Za prokázanou měl i skutečnost, že žalobce nadále po svém vycestování udržuje vazby na MAK, podporuje jeho myšlenky a cíle a je v kontaktu s dalšími členy hnutí. Soud rovněž vysvětlil, že k provedení připustil důkazy předložené žalobcem až v řízení před soudem, jelikož měl povinnost provést úplné a ex nunc posouzení právních i skutkových otázek a také proto, že postoj žalovaného byl v průběhu správního řízení k jiným důkazům existence vazeb žalobce na jiné osoby působící v MAK odmítavý.

15. Soud se zabýval i posouzením přiměřené pravděpodobnosti pronásledování žalobce pro případ jeho návratu do země původu. Dal za pravdu žalovanému, že u žalobce nejsou splněny podmínky pro udělení azylu dle § 12 písm. a) zákona o azylu, neboť mu neuvěřil, že by se v době před svým odjezdem do ČR potýkal s problémy s alžírskou státní mocí. Ve vztahu k § 12 písm. b) zákona o azylu však zdůraznil prospektivní aspekt posuzování věcí v tomto typu řízení a odkázal na judikaturu, která stanoví správnímu orgánu povinnost posuzovat žádosti žadatelů nejen s ohledem na azylově relevantní jednání, ke kterému již došlo, ale i s ohledem na hrozby, které mohou pro konkrétního žadatele nastat až po jeho návratu do země původu. Tyto hrozby pak měl žalovaný posuzovat prizmatem přiměřené pravděpodobnosti, tj. zda nežádoucí následek nastane v případech obdobných tomu žalobcovu natolik často, že je nikoli ojedinělý a je třeba s ním počítat jako s jevem běžným [rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) z 26. 3. 2008, č. j. 2 Azs 71/2006 - 82]. Soud také citoval ze zprávy Informace OAMP – Alžírsko – Kabylové, Strana Hnutí za sebeurčení Kabýlie (MAK) z 26. 4. 2023, na jejímž základě dospěl k závěru, že žalovaný nesprávně posoudil přiměřenou pravděpodobnost pronásledování žalobce. Ze zprávy totiž zřetelně vyplynula existence hrozeb v Alžírsku pro osoby, jako je žalobce. Krajský soud zdůraznil, že hnutí MAK bylo zařazeno na seznam teroristických subjektů, alžírské orgány postihují navrátivší žadatele o mezinárodní ochranu, u nichž pojmou podezření na náklonnost k teroristické skupině, je aplikován široký výklad trestního práva umožňující trestní stíhání z politických důvodů a kabylští aktivisté jsou zranitelní vůči svévolnému zatýkání. Tyto skutečnosti však žalovaný ve svém rozhodnutí nezvažoval.

16. Krajský soud vyslovil závazný právní názor, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce je otevřeně vystupujícím členem Hnutí za sebeurčení Kabýlie a žalovaný měl povinnost s touto informací pracovat a hrozbu pro žalobce posoudit touto optikou. Závěr o přiměřenosti pravděpodobnosti, že bude žalobce podle § 12 písm. b) zákona o azylu v zemi původu pronásledován, pak indikuje především skutečnost, že jeden z čelních představitelů MAK A. A. Q. podal před soudem hodnověrné osobní svědectví o tom, že žalobce byl v nepřítomnosti v zemi původu odsouzen.

17. Žalobce dne 11. 2. 2026 vyzval žalovaného k okamžitému splnění povinnosti spočívající ve vydání rozhodnutí s ohledem na zrušující rozsudek. Doložil rovněž lékařskou zprávu z 9. 2. 2026, potvrzující, že se od 4. 11. 2025 léčí s úzkostí a depresí. Proti nečinnosti žalovaného se žalobce opět bránil žalobou, jíž zdejší soud rozsudkem z 2. 3. 2026, č. j. 10 A 195/2025 - 45, vyhověl a uložil žalovanému povinnost do 30 dnů od právní moci rozsudku rozhodnout.

18. Žalovaný měl v době před vydáním napadeného rozhodnutí k dispozici tyto zprávy o zemi původu: Informace OAMP – Alžírsko – Hodnocení Alžírska jako bezpečné země původu, Stav: duben 2019 z 9. 4. 2019; Informace OAMP – Alžírsko – Vztah Berberů a Arabů na území Alžírska z 5. 1. 2017; Informace MZV ČR – Alžírsko – Situace neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti, Návrat do vlasti po dlouhodobém pobytu v zahraničí z 5. 10. 2022; Informace OAMP – Alžírsko – Hodnocení Alžírska jako bezpečné země původu, Stav: říjen 2022 z 27. 10. 2022; Informace OAMP – Alžírsko – Bezpečnostní a politická situace v zemi, Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv, Stav: únor 2024 z 2. 2. 2024; Informace OAMP – Alžírsko – Hodnocení Alžírska jako bezpečné země původu, Stav: říjen 2023; Informace OAMP – Alžírsko – Kabylové, Strana Hnutí za sebeurčení Kabýlie (MAK) z 26. 4. 2023; a Informace MZV ČR – Alžírsko – Situace neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti, Návrat do vlasti po dlouhodobém pobytu v zahraničí z 5. 10. 2022.

19. Dne 30. 3. 2026 pak žalovaný vydal nyní napadené rozhodnutí. Předně konstatoval, že byť některé z podkladů nepovažuje za relevantní ve vztahu k žalobcovu azylovému příběhu, či dokonce za podvrhy, v souladu se závazným právním názorem krajského soudu tyto přesto akceptoval. Uzavřel, že u žalobce není dán azylový důvod dle § 12 písm. a) zákona o azylu, neboť v důsledku své aktivity v rámci hnutí MAK nebyl před svým odchodem v zemi původu pronásledován.

20. O skutečnost, že žádné potíže s alžírskými orgány žalobce před odjezdem ze země neměl, opřel žalovaný i svou argumentaci k § 12 písm. b) zákona o azylu. Trval na tom, že jakákoli hrozba pro případ návratu žalobce do země je zcela hypotetická, když obava ze zatčení pramení pouze ze skutečnosti, že se policista na obecním úřadu poptával po žalobcově rodném listu. Konstatoval, že ani kvůli své angažovanosti v hnutí MAK a účasti na demonstracích žalobce nečelil žádným negativním následkům. Dále uvedl, že respektuje závazný právní názor krajského soudu, tvrzení žalobce jsou ovšem dotčena rozpory, pokud jde o skutečnost, že byl generálním sekretářem MAK a že se situace pro kabylské aktivisty zhoršila v roce 2021. V napadeném rozhodnutí dále zpochybnil opodstatněnost obav žalobce z návratu do země, a to ve světle žalobcem tvrzeného odsouzení v nepřítomnosti, neboť to potvrzovalo jen písemné svědectví A. A. Q. doložené žalovaným dne 24. 1. 2024 a žalobce sám před soudem, ale nikoli během správního řízení. Žalovaný uzavřel, že kvůli snížené věrohodnosti azylového příběhu žadatele nebylo možné dojít k závěru o přiměřené pravděpodobnosti pronásledování. Žalovaný se zabýval i možnostmi udělení azylu podle § 13 zákona o azylu a doplňkové ochrany dle § 14a a § 14b téhož zákona.

III. Obsah žaloby

21. Žalobce v žalobě nejprve shrnul důvody, pro které žádal o mezinárodní ochranu, tedy že byl aktivistou v hnutí MAK, v němž působil i jako generální sekretář; práva Kabylů nejsou v Alžírsku respektována; v roce 2021 zařadila alžírská vláda hnutí MAK na seznam teroristických organizací, což vedlo k nárůstu počtu politických vězňů v řadách Kabylů; žalobce byl již po účasti na demonstracích za osvobození Kabýlie zadržen a vyslýchán; policista na obecním úřadě sháněl žalobcův rodný list; žalobce je ateista a v Alžírsku je svázán náboženskými pravidly; alžírská vláda odmítla do oblastí Kabýlie posílat zdravotnické pomůcky během pandemie covid-19 a úmyslně založila lesní požáry s cílem obvinit bojovníky za osvobození Kabýlie; a také kvůli tomu, že problémy s aktivitou v hnutí MAK má i žalobcův bratr.

22. Předně namítal, že žalovaný v napadeném rozhodnutí nerespektoval právní názor soudu, jímž byl vázán, a žádným způsobem nehodnotil důkazy provedené soudem, přičemž tyto nezařadil ani do podkladů pro napadené rozhodnutí. Uvedl, že žalovaný pochybil, když se soustředil na újmu, která žalobci v zemi původu již vznikla, aniž by zvážil prospektivní aspekt hodnocení žádosti ve věcech mezinárodní ochrany. Žalovaný v napadeném rozhodnutí sice vyjadřuje, že je vázán právním názorem soudu a postupuje v souladu s ním, ale ve skutečnosti vyvozoval závěry přímo odporující tomu, čím byl soudem zavázán, a s jeho právním názorem polemizoval. Žalobce brojil také proti bagatelizaci, které se měl žalovaný dopouštět ve vztahu k jeho azylovému příběhu.

23. Krajský soud v Brně žalovanému uložil, aby věc hodnotil optikou standardu přiměřené pravděpodobnosti, přičemž zdůraznil, že pro posouzení azylového důvodu dle § 12 písm. b) zákona o azylu není podstatné, zda se žalobce s nějakou formou pronásledování setkal již v minulosti, ale zda je takovým jednáním ohrožen v případě jeho návratu do domovské země, přičemž tento nežádoucí následek je v případech obdobných tomu žalobcovu nikoli ojedinělý. Žalobce také odkázal na závěr soudu, že nejsou pochybnosti o jeho angažovanosti v hnutí MAK a je možné ho považovat za aktivistu. Také ze zpráv o zemi původu krajský soud dovodil, že u osob spojených s MAK, které se účastní demonstrací nebo používají kabylské symboly, existuje přiměřená pravděpodobnost pronásledování v budoucnu, bez ohledu na to, zda se v Alžírsku s ústrky ze strany státní moci setkaly, či nikoli. Žalobce měl však za to, že žalovaný předložil názor zcela opačný, když konstatoval, že žalobcova obava ze zatčení nebo jiné formy pronásledování nevychází z konkrétních skutečností, a tedy není přiměřeně pravděpodobné, že nežádoucí následek nastane. Žalobce rovněž upozornil, že žalovaný opakovaně odkázal na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) z 29. 4. 2019, č. 12148/18, ve věci A. M. proti Francii, přestože i dle krajského soudu nejsou závěry z předmětného rozhodnutí v případě žalobce aplikovatelné.

24. Žalobce rovněž nesouhlasil se závěrem, že je věrohodnost jeho azylového příběhu snížená. Krajský soud ve zrušujícím rozsudku uvedl, že po doplněném dokazování nemá pochybnosti, že žalobce byl aktivním členem MAK, a i po svém odjezdu ze země udržoval kontakt s ostatními členy a myšlenky hnutí dále podporoval. Soud tedy stěžejní části azylového příběhu žalobce označil za nesporné. Žalovaný přesto hledal rozpory v těch částech žalobcovy výpovědi, kde nebyly, a tvrdil skutečnosti, které zjevně ze správního spisu nevyplývaly.

25. Žalobou se žalobce rovněž bránil postupu, kterým žalovaný jako podklad pro rozhodnutí nepoužil důkazy provedené soudem, ani se k nim jiným způsobem nevyjádřil, čímž porušil § 78 odst. 6 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.). Žalovaný ignoroval rozsudky francouzského národního azylového soudu, k nimž Krajský soud v Brně uvedl, že jsou relevantní z důvodu společné evropské úpravy azylového práva a které naznačují, že již samotná příslušnost osoby k hnutí MAK může založit přiměřenou pravděpodobnost jejího pronásledování. Zohledněny nebyly ani důkazy fotografiemi, videem a záznamy komunikace v aplikaci Messenger. Žalovaný se nijak nevyjádřil ani k provedenému výslechu svědka A. A. Q., který potvrzoval některé ze skutečností, které se žalovaný pokoušel vyvrátit. Pouze uvedl, že názor soudu o pravdivosti výpovědi svědka akceptuje, ale skutečnosti v něm obsažené nepovažuje za pravdivé.

26. Žalobce se rovněž domníval, že je v jeho věci namístě, aby soud postupoval podle doktríny Torubarov, když v předchozím řízení soud jednoznačně konstatoval, že je žalobce návratem do země původu ohrožen. Žalobce odkázal na rozsudek Soudního dvora Evropské unie (SDEU) z 29. 7. 2019, ve věci C-556/17, Alexej Torubarov proti Bevándorlási és Menekültügyi Hivatal (věc Torubarov). Tento postup pak SDEU potvrdil rozsudkem z 19. 3. 2020, ve věci C-406/18, PG proti Bevándorlási és Menekültügyi Hivatal. Žalobce dále argumentoval i judikaturou českých soudů (rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích z 9. 2. 2026, č. j. 60 Az 2/2025 - 33, nebo Krajského soudu v Brně z 30. 3. 2026, č. j. 41 Az 1/2026 - 135). Žalobce navrhl, aby zdejší soud ve zrušujícím rozsudku zavázal žalovaného právním názorem, dle něhož musí udělit žalobci azyl podle § 12 písm. b) zákona o azylu.

27. Žalobce dále namítal, že ve správním řízení bylo porušeno jeho právo na seznámení s podklady pro rozhodnutí a možnost se k nim vyjádřit, čímž žalovaný řízení zatížil závažnou procesní vadou.

IV. Vyjádření žalovaného

28. Žalovaný ve svém vyjádření nejprve shrnul žalobcovu žalobní argumentaci. Žalobní námitky označil za neopodstatněné, když žalobce pochybení vytýkaná žalovanému nijak nepodložil. Zopakoval, že žalobci v zemi původu pronásledování ani vznik vážné újmy nehrozí. Zdůraznil, že při rozhodování vycházel ze správně zjištěného skutkového stavu a všechny závěry jsou přezkoumatelné. Uvedl, že v rámci správního řízení poskytl žalobci dostatečný prostor k prezentaci důvodů pro udělení mezinárodní ochrany, proto odmítl, že by žalobce jakkoli zkrátil na jeho právech. Nesouhlasil s tím, že žalobci neumožnil seznámit se s podklady pro napadené rozhodnutí, neboť na č. l. 191 je ve správním spisu založen protokol z 7. 3. 2024 právě o tomto úkonu.

29. Dále žalovaný zopakoval, že žalobce potížím v zemi původu nikdy nečelil, sám během správního řízení neupozornil na skutečnost, že byl v nepřítomnosti v Alžírsku odsouzen, a přístup alžírských orgánů k žalobci poté, co se mu někdo vloupal do jeho bytu, svědčí spíše o tom, že žalobci po návratu do země původu nic nehrozí. Shledal, že věrohodnost žadatele byla snížena a shromážděné podklady nenasvědčují tomu, že by s přiměřenou pravděpodobností byl pronásledován.

30. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl.

V. Posouzení věci Městským soudem v Praze

31. Žalobu podala včas osoba k tomu oprávněná. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.), jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti. Při přezkumu soud vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku. Uvedený postup se opírá o čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice1, který se s ohledem na čl. 79 odst. 3 procedurálního nařízení2, použije i nadále na řízení o žádostech o mezinárodní ochranu podaných před 12. 6. 2026, jako je tomu i v nyní posuzované věci. Soud tedy na základě čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice, čl. 79 odst. 3 procedurálního nařízení a přechodných ustanovení zákona č. 314/2025 Sb., kterým se mění zákon o azylu, věc posuzoval dle právní úpravy účinné do 11. 6. 2026. Nepominul ani dřívější § 32 odst. 9 zákona o azylu.

32. Soud o žalobě rozhodl bez jednání, neboť s tím strany souhlasily (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Nařídit jednání nebylo nutné ani z důvodu dokazování, neboť pro posouzení důvodnosti žaloby postačovalo vyjít z obsahu správního spisu; strany pak nad jeho rámec žádné důkazy nenavrhly.

33. Žaloba je důvodná. Obecná východiska pro udělení azylu 34. Podle čl. 18 Listiny základních práv Evropské unie právo na azyl je zaručeno při dodržování Ženevské úmluvy o právním postavení uprchlíků ze dne 28. července 1951 a Protokolu týkajícího se právního postavení uprchlíků ze dne 31. ledna 1967 a v souladu se Smlouvou o Evropské unii a Smlouvou o fungování Evropské unie.

35. Podle čl. 1 oddílu A odst. 2 prvního pododstavce Ženevské úmluvy o právním postavení uprchlíků pro účely této úmluvy pojem „uprchlík“ se vztahuje na kteroukoliv osobu, jež: (…) se nachází mimo svou vlast a má oprávněné obavy před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo i zastávání určitých politických názorů, je neschopna přijmout, nebo vzhledem ke shora uvedeným obavám, odmítá ochranu své vlasti; totéž platí pro osobu bez státní příslušnosti nacházející se mimo zemi svého dosavadního pobytu následkem shora zmíněných událostí, a která vzhledem ke shora uvedeným obavám se tam nechce nebo nemůže vrátit.

36. Podle § 12 zákona o azylu azyl se cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

37. Podle § 2 odst. 4 zákona o azylu pronásledováním se rozumí závažné porušení lidských práv, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání anebo jednání, která ve 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013, o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1348 ze dne 14. května 2024 o zavedení společného řízení o mezinárodní ochraně v Unii a o zrušení směrnice 2013/32/EU. svém souběhu dosahují intenzity pronásledování, pokud jsou prováděna, podporována nebo trpěna původci pronásledování.

38. Podle § 2 odst. 6 zákona o azylu původcem pronásledování nebo vážné újmy se rozumí státní orgán, strana nebo organizace ovládající stát nebo podstatnou část území státu, jehož je cizinec státním občanem nebo v němž měla osoba bez státního občanství poslední trvalé bydliště (…).

39. Podle čl. 10 kvalifikační směrnice3 mezi důvody pronásledování patří mj. národnost, která se neomezuje na existenci nebo neexistenci státní příslušnosti, ale zahrnuje zejména příslušnost k určité skupině vymezené jejími kulturními, etnickými nebo jazykovými znaky, společným zeměpisným nebo politickým původem nebo jejím vztahem k obyvatelstvu jiného státu; a zastávání politických názorů ohledně potenciálních původců pronásledování uvedených v článku 6 a jejich politik nebo postupů, bez ohledu na to, zda žadatel podle dotyčných názorů, myšlenek nebo přesvědčení jednal.

40. Podle čl. 9 odst. 2 kvalifikační směrnice zahrnuje pojem pronásledování kromě dalších i tato jednání: diskriminační právní, správní, policejní nebo soudní opatření, nepřiměřené nebo diskriminační trestání stíhání nebo trestání.

41. Na základě úpravy v zákoně o azylu a kvalifikační směrnici je tak možné udělit mezinárodní ochranu žadateli, který je (i) pronásledován či se takového jednání obává pro případ návratu do země původu, (ii) jehož strach z pronásledování je odůvodněn, (iii) v jehož případě je dána příčinná souvislost mezi nežádoucím následkem v podobě pronásledování a azylově relevantními důvody a (iv) zároveň takovému žadateli není dostupná vnitřní ochrana, jakož (v) ani alternativa vnitřního přesídlení v zemi původu. Závazný právní názor vyslovený Krajským soudem v Brně 42. Žalovaný ve věci žalobce rozhodoval již potřetí poté, co krajský soud zrušujícím rozsudkem druhé rozhodnutí, kterým žalovaný žalobci mezinárodní ochranu neudělil, zrušil. Krajský soud nařídil ústní jednání, při kterém provedl několik důkazů, včetně výpovědi svědka. Zavázal žalovaného právním názorem, aby závěry o tom, že žalobce je aktivistou hnutí MAK, který stále udržuje vazby na hnutí i jeho další členy, posuzoval optikou přiměřené pravděpodobnosti. Žalobce v žalobě namítal, že závazný právní názor vyslovený krajským soudem nebyl dodržen a úvahy v napadeném rozhodnutí jsou v přímém rozporu s tím, jak skutkové okolnosti v žalobcově věci hodnotil soud. Rovněž žalovanému vytkl, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí zcela opomněl důkazy provedené soudem.

43. Zdejší soud proto přistoupil k hodnocení, zda žalovaný v souladu se zákonnou povinností plynoucí mu z § 78 odst. 5 a 6 s. ř. s. zařadil do podkladů pro napadené rozhodnutí důkazy provedené soudem a dodržel ve své argumentaci závazný právní názor soudu.

44. V části napadeného rozhodnutí, kde žalovaný shrnul důkazy, které použil jako podklady pro napadené rozhodnutí, není zmíněn žádný z důkazů provedených soudem (rozsudky CDNA, svědecká výpověď A. A. Q., fotografie s interpretem O., screenshot z aplikace Messenger, investigativní reportáž o přístupu alžírské vlády k aktivistům, video F. M. a listina z 8. 2. 2025). Těmito důkazy se žalovaný ani v jiných částech napadeného rozhodnutí 3 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany (přepracované znění). nezabýval, nebo je zmínil pouze okrajově, aniž by je řádně hodnotil nebo rozporoval jejich relevanci. Žalobce proto důvodně namítal, že žalovaný pochybil, když nevěnoval důkazům doplněným krajským soudem žádnou pozornost, přestože § 78 odst. 6 s. ř. s. vyžaduje, aby důkazy provedené v řízení před soudem byly jako podklady pro rozhodnutí správním orgánem zahrnuty.

45. Žalovaný nerespektoval závěry krajského soudu ani pokud jde o hodnocení provedených důkazů. Krajský soud ve zrušujícím rozsudku především konstatoval, že po doplnění dokazování nemá důvodné pochybnosti, že žalobce byl aktivním členem Hnutí za sebeurčení Kabýlie, který i po vycestování ze země původu udržuje vazby na toto hnutí a podporuje jeho myšlenky a cíle a zůstává v kontaktu s ostatními členy. V tom považoval tvrzení žalobce za věrohodná (zejména bod 47 zrušujícího rozsudku). Dílčí nevěrohodnost jeho tvrzení dovodil jen ve vztahu k okolnostem dřívějšího pronásledování v Alžírsku (bod 49 zrušujícího rozsudku). Přesto žalovaný na str. 9 a 10 napadeného rozhodnutí po ujištění, že respektuje závazný právní názor soudu, poukazoval na údajné rozpory v žalobcově azylovém příběhu, mj. z důvodu, že jako jedinou aktivitu v hnutí MAK označil účast na demonstracích. Žalovaný tak sice zohlednil, že krajský soud vyšel rovněž z fotografií z demonstrací, na nichž žalobce zachází se symboly Kabýlie, jež považoval soud za důkaz žalobcových aktivit v rámci MAK, přesto považoval tvrzení žalobce za nevěrohodná. Krajský soud přitom nevycházel jen z tohoto důkazu a ani účast na demonstracích nebyla jediným důvodem pro závěr o vazbách žalobce na hnutí MAK. Nehledě na to, že žalobce od počátku hovořil též o sběru informací či rozdávání letáků, což zde žalovaný pominul.

46. V návaznosti na právě uvedené zdejší soud zdůrazňuje, že krajský soud nepochyboval o vazbách žalobce na prezidenta hnutí MAK F. M., na jeho poradce A. A. Q., jakož i na politicky angažovaného zpěváka O. Dopis prezidenta Kabýlie F. M. z 15. 10. 2021 žalovaný nyní již pod tíhou závazného právního názoru krajského soudu jako podklad rozhodnutí akceptoval, jeho obsah však označil bez hlubšího zdůvodnění jen za částečně věrohodný. Následně jej už nijak nehodnotil a nezohlednil, že vazby žalobce na danou osobu krajský soud označil za prokázané (srov. i podklady shrnuté v bodě 38 zrušujícího rozsudku).

47. Žalovaný nyní již jako podklad akceptoval písemné svědectví A. A. Q. z 24. 1. 2024 a nezpochybňoval jeho autenticitu. Na jeho obsah rovněž reagoval v rámci své argumentace k žalobcovu odsouzení v nepřítomnosti alžírským soudem. Zcela však setrval na tom, že žalobce sám při žádné příležitosti nezmínil, že by v zemi původu byl pro svou aktivitu v MAK odsouzen. Zopakoval tak svůj závěr, který učinil už v rozhodnutí, jež krajský soud zrušujícím rozsudkem zrušil, a to navzdory úvaze soudu, že při ústním jednání bylo dostatečně vysvětleno, v jakém období k odsouzení žalobce mělo dojít, kde svědek informace získal a proč není možné rozhodnutí alžírského soudu předložit v řízení o udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný zcela pominul svědeckou výpověď A. A. Q. před soudem.

48. Krajský soud také uzavřel, že investigativní reportáž mapující nátlak alžírských orgánů na aktivisty hnutí MAK ve spojení s předloženou komunikací z aplikace Messenger je minimálně indicií o tom, že žalobce není osobou, která by alžírskému režimu měla být lhostejná. Ani tento závěr ovšem žalovaný nepřijal, když tvrzení žalobce ohledně výhrůžek, se kterými se setkal na sociální síti Facebook, označil za zcela nevěrohodná. To však žalovaný neučinil na základě hodnocení důkazů provedených soudem, neboť, jak již bylo zmíněno v předchozích bodech tohoto rozsudku, tyto zcela ignoroval. Učinil tak pouze na základě toho, že žalobce o výhrůžkách nedostatečně věrohodně vypovídal.

49. Pokud jde o samotné hodnocení důvodů, pro které by žalobci měl být udělen azyl, krajský soud shodně s žalovaným dospěl k závěru, že není namístě udělit žalobci azyl podle § 12 písm. a) zákona o azylu, neboť žalobci neuvěřil, že byl azylově relevantním způsobem pronásledován už v době, kdy zemi původu opouštěl. Ve vztahu k § 12 písm. b) zákona o azylu však soud zdůraznil, že je třeba posuzovat rovněž budoucí hrozbu pronásledování, a to skrze standard přiměřené pravděpodobnosti.

50. Krajský soud výslovně uvedl, že pro posouzení žalobcovy žádosti je stěžejní, že byla prokázána jeho aktivita v hnutí MAK, a to minulá i současná, a o jeho politické angažovanosti v tomto hnutí neměl pochyby. Na základě zpráv o zemi původu z 2. 2. 2024 a z 26. 4. 2023 pak konstatoval, že v případě aktivistů kolem hnutí MAK lze hovořit o přiměřené pravděpodobnosti pronásledování, vrátí-li se do Alžírska. Soud poukázal také na skutečnost, že Hnutí za sebeurčení Kabýlie bylo alžírskými státními orgány zařazeno na seznam teroristických organizací a že výklad trestního práva ve vztahu k osobám domnělým ze sympatizování s teroristickou organizací je velmi široký, což umožňuje zahajování trestního stíhání z politických důvodů. Soud upozornil, že Informace MZV z 5. 10. 2022 pak hovoří o tom, že navracející se osoby podezřelé z náklonnosti k teroristické organizaci čelí postihům.

51. Žalovaný však žádnou ze skutečností uvedených v předchozím bodě nezahrnul do svých úvah a svou argumentací se ani nepokusil zpochybnit jejich relevanci ve vztahu k žalobci. Zdejší soud považuje za zvlášť nápadné, že žalovaný nijak nepracoval s informací, že hnutí MAK bylo alžírskou vládou označeno za separatistickou a teroristickou skupinu (Informace OAMP z 26. 4. 2023). Zpráva o zemi původu totiž prokazuje vyjádření žalobce, že by mohl být považován za teroristu a dále podporuje význam podkladů, které žalobce v průběhu správního řízení žalovanému předkládal (seznamy odsouzených aktivistů, články o porušování principů spravedlivého procesu v Alžírsku apod.) bez adekvátní reakce žalovaného. Krajský soud taktéž žalovaného upozornil, že rozsudek ESLP ve věci A. M. proti Francii, není přiléhavý, a jeho irelevanci ve vztahu k věci žalobce vysvětlil. Navzdory jednoznačně vyjádřenému názoru soudu žalovaný v napadeném rozhodnutí opětovně (bez zohlednění rozsudků CDNA) na tento rozsudek odkázal a opřel o něj své úvahy.

52. Zatímco Krajský soud v Brně doplnil dokazování, vyložil skutečnosti nasvědčující existenci hrozeb pro žalobce a uložil žalovanému posoudit důvody pro udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu s ohledem na prospektivní optiku a standard přiměřené pravděpodobnosti, žalovaný bez zřetele k závěrům soudu z podstatné části pouze zopakoval argumentaci, která již jednou před správním soudem neobstála. Prospektivní rozměr hrozby pronásledování, tolik akcentovaný krajským soudem, v podstatné míře pominul (v podrobnostech viz níže). Zdejší soud má za to, že v částech odůvodnění napadeného rozhodnutí, v nichž žalovaný deklaroval svou vázanost právním názorem soudu, šlo pouze o formální konstatování, kterým se žalovaný snažil dostát zákonnému požadavku. Žalovaný totiž nadále setrval na své původní argumentaci a z těch skutkových okolností, jež v rozporu se zákonem neopomněl, vyvozoval závěry odporující hodnocení provedenému krajským soudem.

53. Zdejší soud rovněž neshledal, že by žalovaný sám po vydání zrušujícího rozsudku doplnil dokazování, které by mělo za následek, že pro nová skutková zjištění by již nebylo možné závazný právní názor soudu aplikovat (srov. rozsudek NSS z 18. 6. 2004, č. j. 2 Ads 16/2003 - 56). V mezidobí mezi vydáním zrušujícího rozsudku a vydáním napadeného rozhodnutí rovněž nedošlo ke změně právní úpravy ani zásadnímu judikaturnímu obratu.

54. Nelze tedy než konstatovat, že žalovaný nedodržel závazný právní názor soudu ve smyslu § 78 odst. 5 s. ř. s., aniž by přesvědčivě zdůvodnil, proč v souladu s ním nepostupoval. Nadto žalovaný nerespektoval ani zákonný požadavek § 78 odst. 6 s. ř. s., neboť se v odůvodnění napadeného rozhodnutí nijak relevantně nezabýval důkazy, které provedl krajský soud. Žalovaný takovým postupem založil vadu napadeného rozhodnutí dle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s., která musí vést k jeho zrušení.

55. Pro úplnost soud uvádí, že si je vědom, že žalovaný žalobci neumožnil po vrácení věci seznámit se s podklady pro vydání napadeného rozhodnutí a vyjádřit se k nim. Tento závěr je ovšem bez vlivu na posouzení, zda napadené rozhodnutí obstojí jako celek, neboť žalovaný závazný právní názor vyjádřený ve zrušujícím rozsudku a doplněné důkazy ignoroval (s novými podklady v podstatné míře fakticky nepracoval). Soud pouze zdůrazňuje, že v dalším řízení je žalovaný povinen podle § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, postupovat. Žalobci měl být azyl udělen 56. Dále se zdejší soud zabýval tím, zda tedy měla být žalobci mezinárodní ochrana optikou závazného právního názoru krajského soudu udělena. Nepostačuje totiž uzavřít, že žalovaný nerespektoval závazný právní názor správního soudu, ale je nutné se i věcně zabývat jeho závěry (obsah napadeného rozhodnutí věcnému přezkumu nebrání).

57. Nejprve tedy soud hodnotil, zda jsou u žalobce dány důvody pro udělení azylu ve smyslu § 12 zákona o azylu. Soud souhlasí, že ve vztahu k § 12 písm. a) žalovaný správně konstatoval, že žalobce v zemi původu v době před podáním žádosti o mezinárodní ochranu v ČR žádnému jednání ze strany státní moci, které by bylo možné kvalifikovat jako azylově relevantní pronásledování, nebyl vystaven. V žalobcově případě proto nejsou dány důvody pro udělení azylu podle § 12 písm. a) zákona o azylu.

58. Na rozdíl od § 12 písm. a) zákona o azylu však absence pronásledování před odjezdem žalobce z Alžírska nemohla a nemůže bez dalšího vést k závěru, že u žalobce nejsou dány ani azylové důvody podle písm. b) téhož ustanovení.

59. Zdejší soud vychází ze závěrů Krajského soudu v Brně, jimiž je v této věci vázán. Po doplnění dokazování soudem lze tedy mít za prokázané, že byl žalobce od roku 2014 členem Hnutí za sebeurčení Kabýlie. Ze zprávy o zemi původu Informace OAMP z 26. 4. 2023 nevyplynulo, že jde o organizaci dopouštějící se o domácího či mezinárodního terorismu ani že by její členové prosazovali své politické cíle násilím. Žalobce rovněž v rámci jedné z regionálních sekcí hnutí působil jako generální tajemník a účastnil se demonstrací na podporu kabylské myšlenky (právo menšinové kabylské populace na sebeurčení). Žalobce tuto skutečnost konzistentně tvrdil od počátku řízení o jeho žádosti, na své členství upozornil i při účastnickém výslechu na ústním jednání. V průběhu řízení byl žalobce rovněž schopen popisovat aktivity hnutí MAK a vyjádřit, v čem spočívá jeho náklonnost k základní myšlence hnutí. Předložil rovněž několik fotografií, na nichž je zachycen při protestu, jak drží symboly svobodné Kabýlie. Ohledně pravosti těchto fotografií nevyvstaly žádné pochyby. Žalobcovu úlohu ve struktuře MAK potvrdila i písemná svědectví z 15. 10. 2021 a 24. 1. 2024, jakož i svědek A. Q. na ústním jednání.

60. Žalobce také nepochybně i v současné době, tj. po vycestování ze země původu, udržuje kontakt s dalšími osobami bojujícími za osvobození Kabýlie. Pokud jde o kontakt s prezidentem hnutí MAK F. M., ten byl ve prospěch žalobce ochoten sepsat dopis datovaný k 15. 10. 2021, ve kterém potvrdil jeho aktivity v rámci hnutí. O tom, že je autorem dopisu F. M., nemá soud pochybnosti; žalobce prokazatelně udržuje vazby i na jiné vůdčí osobnosti usilující o sebeurčení Kabýlie a doložil scan z konverzace v aplikaci Messenger, jehož provedením jako důkazu krajský soud zjistil, že je na něm zachycena i fotografie žalobce v přátelském objetí s F. M. Krajský soud při jednání ve věci rovněž nechal přehrát video, na němž prezident M. vyjadřuje podporu aktivistům hnutí MAK, včetně žalobce. Na ústním jednání bylo přečteno i další svědectví ve prospěch nezávislého kabylského aktivisty z 8. 2. 2025, jehož autorem měl být F.M. Soud tak nemá důvod pochybovat, že žalobce prezidenta hnutí MAK osobně zná a neztrácí s ním kontakt. Nejeví se proto ani pravděpodobné, že by žalobce na podporu svého tvrzení musel vytvářet podvrh dokumentů sepsaných F. M., jak tvrdil žalovaný.

61. Důvodně nelze zpochybnit ani žalobcovy vazby na poradce předsedy kabylské prozatímní vlády a prezidenta Kabylské ligy za lidská práva A. A. Q., který nejenže sepsal svědectví k činnosti žalobce v hnutí MAK a následkům, které pro žalobce toto členství mělo, datované k 24. 1. 2024, ale osobně poskytl i svědeckou výpověď před soudem. Jako důkazy byly krajským soudem provedeny i fotografie, na nichž je žalobce zachycen s kabylským umělcem O., které soud považuje za pravé. Lze proto uzavřít, že soud nepochybuje o vazbách žalobce na vícero osob angažovaných v hnutí MAK, příp. alespoň podporujících kabylskou myšlenku.

62. V řízení bylo též prokázáno, že Hnutí za sebeurčení Kabýlie bylo v roce 2021 označeno alžírskými orgány za separatistické a teroristické. Tomuto kroku vlády následovalo pronásledování osob i pro pouhé domnělé členství v organizaci MAK. Hnutí rovněž bylo obviněno ze založení rozsáhlých lesních požárů, jeho členové zatýkáni a obviňováni z narušování státní integrity. Koncem roku 2022 bylo ve vazbě více než 280 osob, které alžírské orgány zadržely v souvislosti s protivládními protesty v roce 2019, v jejichž čele stály Kabylové (Informace OAMP z 26. 4. 2023). Ze spisu dále vyplynulo, že neúspěšní žadatelé o mezinárodní ochranu vracející se do Alžírska jsou vystaveni postihům, pojmou-li alžírské úřady podezření, že osoba spolupracuje s organizací považovanou za teroristickou, včetně MAK (Informace MZV z 5. 10. 2022). O existenci hrozby zatčení a následného trestního stíhání pro žalobce pak svědčí i Informace OAMP z 27. 10. 2022 a 26. 4. 2023, které hovoří o širokém výkladu trestního práva umožňujícím trestní stíhání osob pro jejich politické názory.

63. Žalovaný v průběhu správního řízení doložil Úřední věstník Alžírské republiky z 13. 2. 2022, ve kterém byly jako teroristé označeny osoby, které žalobce z hnutí MAK osobně znal; předložil rovněž seznam kabylských politických vězňů ze dne 2. 12. 2021 vypracovaný agenturou Siwel, v němž rovněž označil osoby, se kterými se znal a je s nimi zachycen na předkládaných fotografiích z demonstrací. Ve svém vyjádření z 25. 1. 2023 také odkázal na větší množství zpráv týkajících se porušování lidských práv členů MAK, jakož i zprávu Úřadu Vysokého komisaře OSN v rámci Univerzálního periodického přezkumu s názvem Summary of stakeholders´ submissions on Algeria z 19. 8. 2022 a zprávu Africké komise pro lidská práva a práva národů, pracovní skupiny pro původní obyvatelstvo/komunity a menšiny v Africe z období 15. 11. až 5. 12. 2021. S odkazem na vyjádření Amnesty International z 9. 1. 2023 a vyjádření prezidenta Alžírské ligy za lidská práva na sociální síti Facebook na stránce Siwel – Agence kabyle z 26. 11. 2022 žalobce též uvedl, že několik aktivistů hnutí MAK bylo odsouzeno k trestu smrti v trestním řízení, které dle mezinárodních lidskoprávních organizací nelze označit za nestranné a nezávislé.

64. Zdejší soud neidentifikoval okolnosti, které by vedly ke zpochybnění tvrzení, že žalobce byl v Alžírsku in absentia trestně stíhán a následně odsouzen, a to pro jeho aktivitu vyvíjenou v hnutí MAK. Skutečnost, že žalobce osobně žalovanému nesdělil, že k odsouzení došlo, je odůvodněná časovou sousledností. Žalobce v době provedení prvního ani doplňujícího pohovoru k žádosti nemusel o svém odsouzení vědět, když k němu došlo až v době, kdy se už nacházel mimo zemi původu. Písemné svědectví A. A. Q., v němž je žalobcův odsuzující rozsudek poprvé zmíněn, je datováno k 24. 1. 2024, zatímco provedené pohovory tomuto datu předcházely. Žalobce i svědek následně při ústním jednání okolnosti odsouzení popsali a přesvědčivě vysvětlili, že alžírské úřady se zdráhají rozsudky poskytnout, protože nemají zájem na tom, aby uprchnuvší osoby odsouzené z politických důvodů měly rozsudky k dispozici. Mohly by se totiž stát důkazem o pronásledování aktivistů, což by vedlo k udělování mezinárodní ochrany v zahraničí. V řízení bylo rovněž vyjasněno, že žalobce i svědek informace o předmětném soudním procesu získávají pouze od advokáta, který práva aktivistů v Alžírsku hájí a sám je za svou činnost postihován.

65. Ve vztahu k hodnocení, zda se konkrétně v případě žalobce jeví přiměřeně pravděpodobné, že s ním po návratu do země původu bude zacházeno azylově relevantním způsobem, soud dále považuje za vhodné citovat ze zrušujícího rozsudku: „[Pro hodnocení vzniku pronásledování podle § 12 písm. b) zákona o azylu se posuzuje] budoucí hrozba pronásledování, která sice může, ale nutně nemusí vycházet z minulého pronásledování (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2017, č. j. 1 Azs 227/2017-33 nebo ze dne 26. 7. 2018, č. j. 7 Azs 162/2018-47). Při tomto hodnocení se uplatní důkazní standard přiměřené pravděpodobnosti (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2008, čj. 2 Azs 71/2006-82). Aby bylo přiměřeně pravděpodobné, že žalobce bude v případě návratu do Alžírska čelit pronásledování (zatčení, uvěznění) pro příslušnost k hnutí MAK, musí být tento důsledek v případech obdobných případu žalobce nikoli ojedinělý. To znamená, že ‘k nežádoucímu důsledku v případech obdobných případu žalobce dochází natolik často, že s ním ten, komu takový následek hrozí, musí počítat jako se vcelku běžným jevem, a nikoli jako s jevem toliko výjimečným‘. Při posouzení, zda je požadovaný důkazní standard naplněn či nikoli, je nutno vyjít z relevantních informací o zemi původu žalobce, s nimiž je nutno tvrzení žalobce konfrontovat.“ 66. Je patrné, že ve správním spisu jsou shromážděny relevantní zprávy o zemi původu, jakož i další materiály vypovídající o situaci politicky angažovaných Kabylů v Alžírsku. Tyto potvrzují hrozbu zatčení či uvěznění, kterou žalobce ve vztahu k své osobě tvrdil od počátku. Z podkladů rovněž vyplynulo, že pronásledování aktivistů MAK není následkem ojedinělým, když za účast na demonstracích bylo zatčeno více než 280 osob, alžírská vláda se snaží ve společnosti vytvořit negativní obraz Kabylů (Informace OAMP z 26. 4. 2023) a existují celé seznamy členů MAK označených za teroristy, kteří pro takovou činnost byli odsouzeni (Informace OAMP z 26. 4. 2023, Úřední věstník Alžírské republiky z 13. 2. 2022, seznam politických vězňů v Kabýlii vypracovaný agenturou Siwel z 2. 12. 2021). Že by i žalobce mohl být osobou zájmovou pro alžírské tajné služby i další státní orgány, vyplývá nejen ze samotné skutečnosti, že je aktivistou MAK, ale i z výhrůžek, které dostává skrze chatovací aplikaci Messenger. Žalobce předložil screenshot této konverzace, o jehož pravosti nejsou důvodné pochybnosti, když provedená reportáž potvrzuje praktiku špionáže a zastrašování politicky nepohodlných osob, jimiž se alžírský režim snaží nejen členy MAK umlčet.

67. Soud konstatuje, že represe kabylských aktivistů je v Alžírsku nikoli výjimečnou, ale spíše běžnou praxí, která bude s přiměřenou pravděpodobností zaměřena i na žalobce v případě, že se do země původu vrátí. Lze tedy učinit závěr, že (i) žalobci jako aktivistovi Hnutí za sebeurčení Kabýlie hrozí v Alžírsku pronásledování, (ii) strach žalobce z takového pronásledování je odůvodněn a (iii) hrozící represe je přímým důsledkem žalobcova politického aktivismu na podporu hnutí MAK. Pro žalobce pak zcela zjevně není dostupná vnitřní ochrana, když je to právě stát, který je původcem jeho pronásledování a který nedůvodně označuje a soudí osoby za náklonnost k teroristickým organizacím a systematicky vyhrožuje svým občanům pobývajícím v zahraničí, kteří proti němu vystupují. Rovněž alternativa vnitřního přesídlení není dána, když pronásledování žalobce není vázáno na konkrétní území Alžírska a jeho původcem není regionální vláda nebo entita, nýbrž orgány s celostátní působností. I zbývající kritéria uvedená v bodě 41 tohoto rozsudku tak byla v žalobcově případě naplněna. Závazný právní názor Městského soudu v Praze 68. Na základě obsahu správního spisu ve spojení se zcela konkrétními závěry Krajského soudu v Brně dospěl zdejší soud k závěru, že v případě žalobce byly splněny podmínky pro udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu. Žalobcův strach z pronásledování v zemi původu z důvodu jeho politické činnosti v hnutí MAK je odůvodněný. Alžírské orgány členy hnutí MAK svévolně zadržují, zahajují s nimi trestní stíhání a vydávají trestní rozsudky v jejich nepřítomnosti.

69. Tento rozsudek je v pořadí třetím zrušujícím rozsudkem ve věci žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany. Krajský soud v Brně doplnil dokazování a vyslovil závazný právní názor, že žalobce má vazby na hnutí MAK, jehož aktivitu se alžírské orgány snaží potlačit, a zavázal žalovaného, aby hrozby plynoucí z činnosti žalobce posuzoval optikou přiměřené pravděpodobnosti. Žalovaný ovšem závěry krajského soudu ignoroval, jím provedenými důkazy se vůbec nezabýval a skutková zjištění z nich plynoucí nereflektoval. O řádné a úplné posouzení žalobcovy věci ve světle zrušujícího rozsudku se tudíž fakticky ani nepokusil a opakoval argumenty, které krajský soud již v předcházejícím řízení vyvrátil.

70. Zjevná ignorace právního názoru vysloveného krajským soudem naznačuje, že žalovaný nemá v úmyslu věc žalobce hodnotit v souladu s názorem soudu, a i nadále bude trvat na argumentaci vedoucí k zamítnutí žalobcovy žádosti o udělení mezinárodní ochrany v ČR. O tom svědčí i nezákonné průtahy, ke kterým v řízení docházelo (a jež vyvolaly i potřebu soudní ochrany), když žalobce o mezinárodní ochranu žádal už v roce 2021 a o 5 let později žalovaný nebyl schopen vydat rozhodnutí, které by v přezkumu soudem obstálo.

71. Zdejší soud přitom navazuje na úplné a ex nunc posouzení všech relevantních skutkových a právních okolností krajským soudem. Nemohl jinak, než dovodit, že žalobce má nárok na udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu. V rozsudku ve věci Torubarov judikoval SDEU, že aby právo na účinnou soudní ochranu nebylo vyprázdněno, musí mít soud i v kasačním modelu soudnictví možnost nahradit rozhodnutí správního orgánu vlastním rozhodnutím. Současně však k udělení mezinárodní ochrany namísto správního orgánu může soud přistoupit až poté, co závěr o nutnosti udělení mezinárodní ochrany vůči správnímu orgánu vyjádří a tento následně přijme protichůdné rozhodnutí, aniž prokáže, že nastaly nové okolnosti zakládající důvod pro odlišné rozhodnutí.

72. Z toho důvodu, že krajský soud ve zrušujícím rozsudku výslovně žalovaného k udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu nezavázal (byť k tomu jeho úvahy jasně směřovaly), rozhodl zdejší soud znovu o zrušení napadeného rozhodnutí a věc žalovanému vrací k dalšímu řízení s tím, že jej zavazuje věcným a zcela konkrétním právním názorem.

73. Žalovaný musí v dalším řízení vyjít z toho, že žalobce má nárok na azyl podle § 12 písm. b) zákona o azylu. Žalobci tudíž azyl podle uvedeného ustanovení udělí. Pouze za předpokladu, že v období mezi vydáním tohoto rozsudku a nového rozhodnutí zjistí okolnosti dle § 15 zákona o azylu, které by žalobce ze získání azylu v ČR vylučovaly, bude moci rozhodnout v rozporu s vysloveným závazným názorem soudu. Nyní takové okolnosti soudu známy nejsou a žalovaný je ani nenamítal.

74. Soud rovněž avizuje, že pokud by žalovaný bez shledání důvodů pro vyloučení žalobce opět azyl neudělil, bude soud postupovat v souladu s rozsudkem ve věci Torubarov a azyl žalobci sám udělí.

VI. Závěr a náklady řízení

75. Lze tedy uzavřít, že žaloba byla podána důvodně. Na základě výše uvedeného soud napadené rozhodnutí pro vady řízení i věcnou nezákonnost dle § 76 odst. 1 písm. c) a § 78 odst. 1 s. ř. s. zrušil. Věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.), v němž bude žalovaný vysloveným právním názorem soudu dle § 78 odst. 5 s. ř. s. vázán.

76. Výrok II je odůvodněn § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobci by náleželo vůči neúspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů, které v řízení před soudem důvodně vynaložil. Řízení ve věcech mezinárodní ochrany jsou ovšem osvobozena od soudního poplatku a žalobce u soudu neuplatnil jiné náklady (byl zastoupen neziskovou organizací). Soud tak rozhodl, že právo na náhradu nákladů řízení nemá. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, který o ní též rozhoduje. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručen. Kasační stížnost by svým významem měla podstatně přesahovat vlastní zájmy stěžovatele (§ 104a s. ř. s.). V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 31. července 2026 Mgr. Jan Ferfecký v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje K. Š.