49 Az 3/2026

Rubrum

čj. 49 Az 3/2026 - 67 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem Martinem Bobákem ve věci žalobce: X, narozeného X státní příslušnost: X bytem v ČR X zastoupeného advokátem Mgr. et Mgr. Václavem Klepšem sídlem náměstí Svobody 50, 342 01 Sušice proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného z 9. 3. 2026, čj. OAM-951/ZA-ZA11-P09-R2-2024, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a podání stran

1. Soud projednává již čtvrtou žalobu nynějšího žalobce. Zároveň pod sp. zn. 1 Az 4/2026 řeší paralelní případ žalobcova partnera. Jakkoli soud rozumí důvodům, pro které žalobce opětovně žádá o mezinárodní ochranu, na základě jím vylíčeného azylového příběhu Shodu s prvopisem potvrzuje K. Š. 2 49 Az 3/2026 žalovaný správně shledal opakovanou žádost nepřípustnou dle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (zákon o azylu), a řízení ve věci žalobcovy žádosti zastavil podle § 25 písm. i) téhož zákona. Žalobce v opakované žádosti skutečně neuplatnil takové důvody, pro které by se žalovaný měl touto jeho žádostí meritorně zabývat. Věcný přezkum žádosti nemohly iniciovat ani změny na X, resp. mezinárodněpolitické procesy, na které žalobce poukazoval. Soud totiž dovodil, že tyto změny a procesy ve světle žalobcova azylového příběhu nelze považovat za azylově relevantní.

2. Žalobce pochází z X. Nejdřív neúspěšně žádal o mezinárodní ochranu v X. Pak mu na základě jeho žádosti z 23. 1. 2015 žalovaný udělil doplňkovou ochranu (rozhodnutí žalovaného z 2. 4. 2015). Dne 15. 3. 2017 žádal o prodloužení udělené doplňkové ochrany. Rozhodnutím z 24. 7. 2017 žalovaný tuto žádost zamítl. Právě uvedené rozhodnutí zrušil Městský soud v Praze rozsudkem z 11. 9. 2018, čj. 4 Az 68/2017-58, a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný byl povinen prokázat zásadní změnu okolností v těch aspektech, které dříve považoval za klíčové. Následně žalovaný rozhodnutím z 28. 12. 2021 opět žalobci neprodloužil doplňkovou ochranu. Uvedl, že v případě návratu na X žalobci již nehrozí nebezpečí vážné újmy dle § 14a zákona o azylu. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce bránil žalobou, kterou zdejší soud zamítl rozsudkem z 15. 2. 2024, čj. 20 Az 7/2022-66. Nejvyšší správní soud (NSS) pak žalobcovu kasační stížnost jako nepřijatelnou odmítl usnesením z 27. 6. 2024, čj. 10 Azs 51/2024-47.

3. Po neúspěchu v řízení týkajícím se prodloužení doplňkové ochrany žalobce 21. 7. 2024 podal opakovanou žádost o mezinárodní ochranu. Tu žalovaný rozhodnutím z 22. 8. 2024 (první rozhodnutí o opakované žádosti) shledal nepřípustnou dle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu a toto řízení zastavil podle § 25 písm. i) téhož zákona. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí bránil žalobou, k níž zdejší soud rozsudkem z 18. 12. 2024, čj. 20 Az 26/2024-56, zrušil toto rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný sice formálně konstatoval, že žalobce neuvedl žádné nové skutečnosti a že se situace na X nezměnila, tyto závěry ovšem nedostatečně zdůvodnil. Z části také neměly oporu ve správním spisu.

4. Žalovaný v dalším řízení žalobce opět vyslechl (protokol z 9. 9. 2025). Žalobce se domníval, že se na X nemůže vrátit mj. proto, že bývalá velvyslankyně vyhrožovala demonstrujícím před ambasádou v Praze (a tedy i žalobci) tím, že budou mít problémy, až se vrátí na X. Žalobce byl aktivní i na sociálních sítích. Za to mu údajně na X hrozí až 2 roky vězení. Na rozdíl od roku 2017 se nyní považuje za politického disidenta. Žalobcův otec je již od roku 2018 uvězněn kvůli útoku na bezpečnost státu. Prý je politickým odpůrcem vlády. Žalovaný pak do správního spisu založil zprávy týkající se X (informace OAMP z 2. 12. 2024, Bezpečnostní a politická situace v zemi; informace MZV z 21. 8. 2025, Situace neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti; informace OAMP z 19. 8. 2025, Sexuální menšiny).

5. Poté, co se žalobce vyjádřil k podkladům rozhodnutí, žalovaný v záhlaví specifikovaným rozhodnutím (napadené rozhodnutí) opakovanou žádost žalobce o mezinárodní ochranu z týchž důvodů shledal nepřípustnou a řízení opět zastavil. V napadeném rozhodnutí zejména uvedl, že žalobce stejně jako v minulém řízení zveličoval a uváděl nepravdivé informace, zahlcoval žalovaného podklady ve snaze prodloužit správní řízení a zakrýt, že neexistují nové skutečnosti, které by odůvodňovaly meritorní posouzení opakované žádosti o mezinárodní ochranu. Situace na X rozhodně není ideální, ale od doby, kdy žalobce Shodu s prvopisem potvrzuje K. Š. 3 49 Az 3/2026 odcestoval, se dodržování lidských práv nijak zásadně nezhoršilo. Migrační politika a obecná situace osob LGBT se naopak zlepšily. Žaloba 6. Žalobce se proti napadenému rozhodnutí brání žalobou. Namítá, že žalovaný měl jeho žádost posuzovat meritorně, a ne ji shledat nepřípustnou. Řízení o mezinárodní ochraně trvalo extrémně dlouho. V období od 2024 do 2026 se udály zásadní události, které žalovaný záměrně přehlížel.

7. Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné a vnitřně rozporné, jelikož se nevypořádalo se závěry Meziamerické komise pro lidská práva (Organizace amerických států), dle nichž se na X zhoršila situace z pohledu dodržování lidských práv, a od roku 2024 tamní zákonodárce také zpřísnil migrační zákony. Tyto závěry žalovaný nezpochybnil, ale také se jimi ani dostatečně nezabýval. Neměl je považovat za účelové a irelevantní. Místo toho žalovaný opřel rozhodnutí pouze o vlastní zprávy, tedy takové, které neopatřily orgány, jež jsou nezávislé na politické poptávce. Další podrobnější zdroje informací, na které tyto žalovaným použité zprávy odkazují, pak žalovaný nezaložil do spisu. Žalovaný zatížil zjišťování skutkového stavu jednostranností, jelikož vycházel výhradně z vlastních zjištění.

8. Řízení o mezinárodní ochraně trvalo extrémně dlouho. Pokud by se žalobce měl po více než 12 letech nuceně vrátit na X, jeho návratu si všimnou státní orgány. Vyjde najevo, že žádal o azyl, a jeho aktivity blíže prošetří (např. účast na demonstraci před ambasádou). Za aktivity na sociálních sítích a účast na demonstracích obdrží trest bez jakýchkoliv právních záruk. Žalovaný se omezil toliko na konstatování, že reakce státních orgánů při dlouhodobém pobytu v zahraničí je „arbitrární“ a „nepředvídatelná“. Dle žalobce není podmínkou postihu skutečnost, že působil jako aktivista či osoba, o kterou je větší zájem. Žalobce dodal, že demonstrace před ambasádou X se účastnil i v roce 2025 na den lidských práv.

9. To, že žalobce publikuje příspěvky na sociálních sítích, již nelze považovat za účelové, jelikož tato aktivita pro něj může při vycestování na X znamenat hrozbu. Na základě žalobcova osobního příběhu (zatčení a šikana pro drobné podnikání, snaha uprchnout do USA, perzekuce rodinných příslušníků pro účast na opozičních hnutí) měl žalovaný vyhodnotit žalobcovy politické postoje jako autentické. Jistě je bude zastávat, i pokud by se na X musel vrátit. V tom případě pak prezentace těchto názorů znamená bezprostřední nebezpečí věznění v nehumánních podmínkách. Žalobcův azylový příběh je třeba číst v reáliích dnešní situace, v níž došlo k zostření režimu. X vyhlásila obecný mimořádný stav pohotovosti pro hrozbu intervence USA. Hrozby USA vůči X jsou reálné. Žalovaný neoznačil zdroje, na základě kterých učinil závěr, že po intervenci USA ve Venezuele se situace pro běžné občany ve Venezuele (natožpak na X) nijak závratně nezměnila. Žalovaný uvedl, že se jedná o obecně známé skutečností, avšak ani v minimální míře se je nepokusil zdokladovat.

10. Tyto nové okolnosti mohou změnit vnímání starších událostí. Po intervencích USA ve Venezuele hrozí X kolaps. Schází zde základní pitná voda, potraviny, zboží, elektřina i zdravotní péče. Nefunguje odvoz odpadků, které nutně způsobují rozšiřování nemocí.

11. Nadto se žalovaný zcela zapomněl věnovat otázce podmínek pro udělení humanitárního azylu (jakkoliv zákonodárce tento instrument vypustil ze zákona). Povinnost řešit situaci v zemi původu z pohledu splnění základních humanitárních podmínek vyplývá z práva EU Shodu s prvopisem potvrzuje K. Š. 4 49 Az 3/2026 a z judikatury Evropského soudu pro lidská práva (ESLP). Návrat žadatele o azyl do nepříznivé humanitární situace v zemi jeho původu může odporovat zákazu mučení a nelidského a ponižujícího zacházení ve smyslu čl. 3 Evropské úmluvy.

12. Žalovaný se údajně nezabýval ani situací LGBT komunity, jejíž členem je žalobce.

13. K žalobě pak přiložil článek ze serveru Seznam Zprávy z 15. 4. 2026 s titulem „Litr benzinu za v Evropě nepřijatelnou cenu. Ulice X ovládlo ticho a zápach“. Vyjádření žalovaného z 28. 4. 2026 14. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Měl za to, že žádost nemohl meritorně posuzovat, jelikož žalobce v opakované žádosti uvedl obdobné důvody, které žalovaný posoudil již v předcházejících řízeních. Skutečnost, že žalovaný v minulosti na dobu určitou udělil žalobci mezinárodní ochranu, nezakládá nárok na vyhovění opakované žádosti o mezinárodní ochranu.

15. Obecná tvrzení žalobce o politickém systému na X nelze považovat za dostatečný důvod pro udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný se situací na X pečlivě zabýval. Jím shromážděné informace nepotvrzují, že by každý navrátilec měl být vystaven reálnému riziku pronásledování nebo vážné újmy.

16. Žalobce neprokázal, že by aktivity jeho zesnulé matky v organizaci X měly přímý dopad na jeho osobu. Obava žalobce z návratu není podložena konkrétními a individualizovanými skutečnostmi. Replika žalobce z 23. 5. 2026 17. Žalobce poukázal na právní závěry rozsudku 19 Az 26/2024 (pozn. soudu: jde o již cit. rozsudek 20 Az 26/2024; v žalobcem mylně citovaném rozsudku soud řešil případ jeho partnera), dle nichž měl žalovaný důsledně porovnat důvody první a opakované žádosti žalobce o mezinárodní ochranu. Dále měl žalovaný popsat situaci na X v době podání první žádosti a v této šíři pak posoudit, zda se tamní situace změnila takovým způsobem, který by mohl zakládat opodstatněnost nové (opakované) žádosti o mezinárodní ochranu. Žalobce konkrétně uvádí, že jde o porovnání stavu v roce 2015 (první žádost) a 2026 (datum vydání rozhodnutí) a zároveň o posouzení nových skutečností za období 2024 až 2026. Napadenému rozhodnutí schází pasáž s porovnáním situace v roce 2015 a 2026.

18. Dle žalobce žalovaný věděl o zásadních změnách v regionu již na počátku roku 2026 (intervence USA ve Venezuele). Vedle výhružek prezidenta USA vůči X také USA zahájily totální blokádu X, což způsobilo kolaps místní ekonomiky. Ten vyvolal mimořádnou humanitární krizi. Žalobce nelze nutit, aby se na „jejím vrcholu“ vrátil na X. Žalovaný měl povinnost shromáždit aktuální a cílené informace k této situaci v širším regionu. Novou skutečností pak není jen změna mezinárodní situace ohledně X, ale rovněž aktivity žalobce, který se účastnil demonstrace před X ambasádou a na sociálních sítích sdílel protirežimní obsah. Ohrožení stávající vládní moci vyvolalo konfrontační nastavení a utužení režimu, který si nemůže dovolit existenci vnitřní opozice. Nová mezinárodněpolitická situace mění vnitropolitické dění, jelikož je zde nebezpečí vzniku ozbrojeného konfliktu. Dosavadní režim se brání jakémukoli protestu silněji než dříve. Žalovaný se tímto aspektem vůbec nezabýval. Shodu s prvopisem potvrzuje K. Š. 5 49 Az 3/2026 19. K ilustraci aktuální situace žalobce doložil zpravodajské články, z nichž dovozuje podobnosti mezi intervencí USA ve Venezuele a situací na X. Prezident USA pohrozil, že nebude ve své blízkosti tolerovat nepřátelský stát. S odkazem na článek z 21. 5. 2026 ze španělského deníku El Mundo žalobce dovodil, že pokud dojde na íránský scénář, pak žalobci hrozí nebezpečí smrti při rozsáhlém bombardování. Ekonomické potíže, nemožnost letecké dopravy a nedostupnost zboží a služeb žalobce ilustroval odkazy na články z 14. 5. 2026 a z 21. 4. 2026 z téhož deníku, resp. z X periodika El Toque.

20. Žalovaný nezpochybnil, že se žalobce zúčastnil demonstrace před X ambasádou. Tuto skutečnost hodnotil jako účelovou, stejně jako publikování protirežimního obsahu na sociálních sítích. Pro posouzení věci však není podstatné, jak takovou aktivitu vnímá žalovaný, ale jak může být tato aktivita vnímána orgány státu, před kterými žalobce hledá v ČR ochranu a jaké důsledky může mít tato jeho aktivita. Žalobce měl za to, že z pohledu X autorit neexistuje žádný důvod, proč by se měly domnívat, že protesty a prezentované postoje nejsou autentické, a že by žalobce neměl být vnímán jako opoziční osoba. Zároveň je logické se domnívat, že X úřad pečlivě monitorují protesty a jejich účastníky před vlastním zastupitelským úřadem.

21. Žalobce dále poukázal na nový zákon o migraci z května 2026, dle něhož není na území X povolen vstup osobám, které organizují, vyvolávají, realizují, účastní se a financují nepřátelské akce proti politickým, ekonomickým a společenským základům X státu (čl. 96 až 98). Žalobce dle tohoto nového zákona ani jen nemůže legálně vstoupit na území X, aniž vyvolá riziko stíhání za skutky podle X zákonů. Žalobce odkazuje i na čl. 282 odst. 1 trestního zákoníku, který stíhá neoprávněný vstup na území a čl. 185 odst. 1 téhož zákona, který kriminalizuje pomluvu veřejného činitele či orgánu, za což hrozí trest odnětí svobody.

22. V nynější situaci je třeba novým způsobem nahlížet i na staré zákony, jakým je např. zákon 88 (Mordaza) z roku 1999, dle kterého je možné ukládat tresty v délce až 20ti let za činnost proti státu a podporu sankcí. Byť je tento zákon primárně cílen na podporu politiky USA a v minulosti za něj byli stíhání zejména novináři, jeho ustanovení jsou formulována způsobem, který umožňuje velmi volnou interpretaci včetně vztažení na osoby, které se účastní zahraničních X demonstrací nebo publikují protirežimní obsah na sítích. Konečně existuje od roku 2024 i speciální zákon o sociální komunikaci, který stanoví pokuty do 30 tis. X pesos (průměrná mzda v zemi se pohybuje kolem 7 tis. pesos). Jakékoli politické vyjádření na sítích lze sankcionovat dle tohoto zákona.

II. Správní spis

23. Soud předesílá, že v této části nemá smysl opakovat již několikrát rekapitulované skutečnosti, na které soud odkazuje tak, jak je shrnuly rozsudky 4 Az 68/2017, 20 Az 7/2022, 20 Az 26/2024, resp. usnesení 10 Azs 51/2024, vše ve věci žalobce. Všechna tam shrnutá skutková specifika soud zohlednil i v tomto řízení. V této části soud shrne alespoň nejzásadnější okamžiky řízení, jak je seznal ze správního spisu.

24. Dne 21. 7. 2024 žalobce podal opakovanou žádost o mezinárodní ochranu. K žádosti pak 24. 7. 2024 mj. sdělil, že je X přesvědčení a svobodný. Má dceru (nar. X), která je nyní s matkou v USA. Je zdravý a nemá žádná zdravotní omezení. Z X vycestoval buď na konci roku 2013 nebo na začátku roku 2014 společně se svým partnerem. Letěl z X přes Moskvu do Srbska. Odtud pěšky do X, kde byl dva roky. Tam neúspěšně žádal o azyl. Z X odjel Shodu s prvopisem potvrzuje K. Š. 6 49 Az 3/2026 v lednu 2015 do ČR. V roce 2016 byl na X, protože zemřela jeho matka. Byl tam jen pár dnů, pak letěl zpět. Zúčastnil se na protestních akcích proti vládě, o čemž již mluvil v minulém řízení. Na X byl ve vězení. O tom také hovořil již v minulém řízení.

25. Žalovaný pak do spisu založil rozhodnutí o neprodloužení doplňkové ochrany z 28. 12. 2021, zprávy o X (informace OAMP z 4. 9. 2023, Bezpečnostní a politická situace v zemi; informace MZV z 12. 3. 2024, Situace neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti; informace MZV USA z 12. 4. 2024, Zpráva o dodržování lidských práv).

26. Žalobce dále 21. 8. 2024 předložil seznam odkazů na videa dostupná na portálu Youtube, které měly zobrazovat tvrdé represe X policie vůči občanům. Téhož dne zaslal žalovanému také nedatované snímky z protestu, který měl v ČR spoluorganizovat. Během demonstrace vyšel z X ambasády „kolega“, který demonstrantům vyhrožoval, že bezpečnostní kamery zachytily každou tvář. Snímky prý pošlou X úřadům, aby demonstranty identifikovaly a zapsaly na seznam. V případě návratu tak státní autority mohou přijmout opatření za organizování protestu proti vládě. Stejného dne žalobce zaslal e-mail s dalšími podklady (stížnosti mezinárodních organizací).

27. V návaznosti na předložení těchto podkladů žalovaný 22. 8. 2024 shledal prvním rozhodnutím opakovanou žádost nepřípustnou a řízení zastavil. Toto rozhodnutí zrušil zdejší soud již cit. rozsudkem 20 Az 26/2024 pro nedostatečné zjištění skutkové stavu věci (podrobněji viz již shora). V návaznosti na pokyny obsažené v právě cit. rozsudku žalovaný založil do spisu rozhodnutí z 2. 4. 2015, jímž žalobci neudělil azyl, ale současně mu udělil doplňkovou ochranu zejména v souvislosti se situací tzv. navrátilců. Žalovaný nemohl vyloučit, že v souvislosti s tehdejší situací na X žalobci hrozilo přímé a bezprostřední nebezpečí vážné újmy.

28. Dne 20. 7. 2025 žalobce doplnil podklady pro vydání nynějšího rozhodnutí o zprávu Meziamerické komise pro lidská práva, která pokrývala situaci za rok 2024. Z ní např. vyplývá, že stát aktivně potlačuje ty, kteří jakkoli vyjádří nesouhlas s politikou v zemi. Žalobce shrnul, že situace na X se od roku 2021 významně zhoršila, a to jak z ekonomického hlediska, tak kvůli zesíleným represím ze strany státu. Na X je absolutní politická nesvoboda.

29. Dne 9. 9. 2025 žalobce u opakovaného pohovoru uvedl, že se nemůže vrátit na X, jelikož bývalá velvyslankyně vyhrožovala X demonstrujícím před ambasádou. Říkala, že budou mít problémy, až se vrátí na X. Popsal, že oproti roku 2015 má jeho rodina problémy na X. Jeho otec byl jako politický odpůrce vlády uvězněn za útok na bezpečnost státu. Vězněn je od roku 2018 až dodnes. Žalobce neví, kde nyní je jeho otec. Nechce dopadnout jak on. Bojí se, že zmizí. K dotazu, proč dosud netvrdil, že jeho otec je ve vězení od roku 2018, poznamenal, že toto v předcházejících řízeních neuváděl, jelikož měl hodně problémů.

30. Od roku 2015 se změnilo to, že žalobce se spolu s partnerem v roce 2022 a 2023 účastnil protestů před ambasádou (k tomu doložil fotky) a žalobce byl aktivní na sociálních sítích, za což mu na X hrozí až dva roky vězení. Protesty začaly v červenci 2021, a to v návaznosti na vraždy, které spáchala X vláda. Žalobce se od roku 2023 fyzicky neúčastnil protestů. Dříve demonstrace organizovala žena, která ovšem umřela. Od té doby žalobce nedemonstroval. Na sociálních sítích je stále aktivní. Na neveřejném profilu na sociální síti Facebook 2x týdně sdílí příspěvky osob z X, které publikují o tamní aktuální situaci, mj. o zmizelých či unesených osobách, politických vězních apod. Za tuto aktivitu mu hrozí vězení. K tomu, Shodu s prvopisem potvrzuje K. Š. 7 49 Az 3/2026 že během pohovoru v roce 2017 uváděl, že se nepovažuje za politického disidenta, nyní konstatoval, že měl jisté obavy, že se tato informace dostane ke X orgánům. Již v předchozím pohovoru žalobce zmínil, že na X byl ve vězení. K tomu doplnil, že jemu a jeho partnerovi státní orgány zabavily obchod. Kvůli tomu protestoval, následně ho zranily na nose a 15 dní byl ve vězení. Dále stále trval na tom, že předvolání na policii, resp. k soudu, které předkládal v minulých řízeních, nejsou padělaná. Na X byl žalobce v roce 2016 kvůli pohřbu své matky. Tehdy na ambasádě ve Španělsku žádal o povolení ke vstupu, jelikož neměl platný pas.

31. V příloze e-mailů z 17. 9. 2025 žalobce doložil screenshoty různých příspěvků na sociálních sítích. Část z nich měl žalobce pod fiktivním profilem „přesdílet“, resp. komentovat.

32. Dále žalovaný do spisu založil informace o X (informace OAMP z 2. 12. 2024, Bezpečnostní a politická situace v zemi; informace MZV z 21. 8. 2025, Situace neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti; informace OAMP z 19. 8. 2025, Sexuální menšiny).

33. K podkladům rozhodnutí se žalobce vyjádřil podáními z 20. 11. 2025 a 3. 1. 2026. Současně zaslal i podání z 2. 11. 2025 obsahující doplnění podkladů ve věci jeho partnera. Z něj vyplývá, že virtuální profil jeho partnera na Facebooku obsahuje skutečnou fotku jeho partnera. Ten ovšem učinil kroky k ztížení jeho identifikace. Na tomto virtuálním profilu byl aktivní i žalobce. Žalobce dále požadoval meritorní posouzení jeho opakované žádosti o mezinárodní ochranu. Zpochybnil úplnost i důvody rozhodnutí z 2. 4. 2015, kterým mu žalovaný neudělil azyl, ale pouze doplňkovou ochranu. Dílem poukázal na informace o X, které shromáždil žalovaný, dílem je kritizoval. V dalším vyjádření z 3. 1. 2026 poukázal na politickou a ekonomickou závislost X na Venezuele, kde probíhala vojenská intervence USA. V důsledku námořní blokády X a přerušení dodávek ropy z Venezuely se prohlubuje krize veřejného sektoru, kolabuje zdravotnictví, dodávky základního zboží i vody. Situace je dynamická a může kdykoli eskalovat buďto kolapsem režimu nebo jeho utužením. Za těchto okolností by návrat žalobce byl rizikový. Žalovaný by měl zvážit možnost udělení azylu, ale i doplňkové ochrany, potažmo humanitárního azylu.

34. Žalovaný pak vydal nyní napadené rozhodnutí, v němž shrnul průběh dosavadních řízení, které inicioval žalobce, a i obsah rozhodnutí, která z těchto řízení vzešla, včetně jejich následného soudního přezkumu. Na s. 9 a násl. napadeného rozhodnutí žalovaný srovnával důvody, které žalobce uplatnil v původní žádosti z roku 2015 s důvody, jež vyjevil v roce 2024 a dále vysvětlil u pohovoru v září 2025. Zjednodušeně řečeno, žalovaný konstatoval, že žalobce neuvedl žádné nové skutečnosti ve smyslu zákona o azylu, kterým by se žalovaný nevěnoval v průběhu předchozího řízení. To se týká jak účasti žalobce na demonstracích, i toho, že na X byl ve vězení. Neexistují důvody, pro které by žalovaný měl opět meritorně řešit žalobcovu věc. Jde-li o situaci navrátilců na X, žalovaný poukázal na to, že X změnila migrační zákony. Ostatně i proto žalobci neprodloužil doplňkovou ochranu, což následně potvrdily i soudy (s. 10). Na s. 12 napadeného rozhodnutí žalovaný doplnil, že žalobce si může, stejně jako v roce 2016, obstarat platný X pas. K tomu žalovaný s odkazem na informaci MZV z 12. 3. 2024 uvedl, že žalobce se v současné době neřadí k aktivistům či protirežimním hlasům, již jednou si pas vyřídil, a není důvod se domnívat, že by si ho opět nevyřídil. Informaci o tom, že žádal o azyl, ČR nikde nesdílí. X orgány se ji nemají jak dovědět. Shodu s prvopisem potvrzuje K. Š. 8 49 Az 3/2026 35. Jde-li o účast na protestech a aktivitu na sociálních sítích, tímto se žalovaný dostatečně zabýval již v rozhodnutí z 28. 12. 2021, na které odkázal a které obstálo v soudním přezkumu (rozsudek 20 Az 7/2022 a usnesení 10 Azs 51/2024). Nadto žalovaný poukázal na rozpory mezi žalobcem a jeho partnerem, jde-li o výpovědi, kdy se účastnili posledního protestu, resp. kdo je organizoval. Dále žalovaný poukázal na to, že v pohovoru v roce 2020 žalobce uváděl, že je v nepravidelném kontaktu s otcem skrze e-mail. Ostatně jeho otec měl převzít (padělaná) předvolání. V roce 2025 pak žalobce sdělil, že jeho otec je od roku 2018 vězněn za opoziční činnost. Ani jeho aktivita na sociálních sítích není průkazná, jelikož doložil pouze screenshoty příspěvků, které sdílel či komentoval jeho partner pod změněným jménem na veřejně nedostupném facebookovém profilu. V tomto žalovaný posoudil politickou aktivitu žalobce jako účelově zveličenou a nevěrohodnou. Nedosahuje jakékoli „opoziční“ úrovně, aby o žalobce mohly mít X složky, vrátí-li se na X, zvýšený zájem.

36. Přestože situace LGBT osob není na X stále ideální, v posledních letech došlo k výraznému (i legislativnímu) posunu. Situace je v tomto ohledu výrazně příznivější než v době, v níž žalobce X opouštěl.

37. Nepříznivá hospodářská situace, a to ani v případě X, není azylovým důvodem. Každou žádost žalovaný řeší individuálně. Nemůže udělit mezinárodní ochranu pouze na základě obecné situace v zemi žalobcova původu. Nadto dosud USA neintervenovaly na X, ale pouze ve Venezuele.

III. Právní posouzení

38. Soud přezkoumal již druhé rozhodnutí žalovaného o opakované žádosti, a to v rozsahu řádně a včas uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). S ohledem na čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice1 se případem zabýval v právní a skutkové rovině k datu svého rozhodnutí (k rozsahu přezkumu srov. i nové navazující rozsudky Soudního dvora Evropské unie z 4. 6. 2026, ve věci C-440/25, Ebilum, a ve věci C-198/25, Quotal, které potvrzují dosavadní judikaturní trend).

39. Předně soud uvádí, že měl pochybnosti o své místní příslušnosti k projednání tohoto případu. Dle pravidel uvedených v § 77 zákona o azylu měl žalobce hlášenou poslední adresu na privátu v Praze, avšak s poznámkou „do 31. 10. 2025“. Soud ze spisu ověřil, že žalobce nedoložil žalovanému novou nájemní smlouvu, která by ho opravňovala pobývat na této adrese i po tomto datu. Ustanovení § 77 odst. 10 zákona o azylu pak předvídá, že za takové situace měl žalovaný zneplatnit údaj o dosavadním místě hlášeného pobytu v evidenci podle § 71. Pak by se ex lege stalo místem hlášeného pobytu azylové zařízení, v němž byl žalobce naposledy hlášen k pobytu (Přijímací středisko Zastávka). V nynějším případě žalovaný nereagoval na to, že žalobce nesplnil svou povinnost hlásit a doložit místo pobytu po uplynutí původně nahlášené nájemní smlouvy. Žalovaný tedy nedbal své zákonné povinnosti. Soud si nakonec spis ponechal jen kvůli tomu, že ctil procesních práv žalobce na brzké vyřízení jeho návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě. Tímto postupem „zhojil“ svoji původní místní nepříslušnost.

40. Žaloba není důvodná. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU z 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (přepracované znění) Úř. věst. L 180, 29. 6. 2013, pp. 60-95. Shodu s prvopisem potvrzuje K. Š. 9 49 Az 3/2026 41. U jednání žalobce zdůraznil stěžejní momenty jeho žalobní argumentace. Poukázal na aktuální dynamiku situace v regionu a na X. Režim je pod tlakem USA, a tedy přijímá nové extrémní zákony a opatření. Usiluje o to, aby se udržel i v prostředí nevídaného mezinárodního tlaku. Dle žalobce nesplnil žalovaný pokyny, které mu uložil soud v rozsudku 20 Az 26/2024. Žádost měl posoudit meritorně. Nemohl ji shledat nepřípustnou. Oproti žalovaným zjištěnému skutkovému stavu je zde nový migrační zákon z počátku května 2026, který zpřísnil pravidla návratu X občanů. Jde o porovnatelnou situaci s rokem 2015, tedy se stavem, v němž žalovaný žalobci udělil doplňkovou ochranu. Na migrační zákon navazují také pravidla zakotvená v trestním zákoně. Žalobce u jednání předložil lékařské potvrzení od praktického lékaře (k potvrzení úzkostí z možného návratu na X), printscreen z facebookového profilu Nejvyššího soudu X z dubna 2026 (tím poukazoval na vážnost trestu, který mu eventuálně na X hrozí), dva typy prohlášení jiných osob, které potvrzují, že se žalobce v ČR účastnil protestů proti X režimu, a konečně podrobné osobní prohlášení žalobce.

42. Žalovaný u jednání setrval na závěrech rozhodnutí. Odkázal také na vyjádření k žalobě.

43. S ohledem na požadavek čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice, obsah žalobních námitek i žalobcem dodatečně předložené podklady, soud zjišťoval skutkový stav k datu jeho rozhodnutí. Ostatně proto nezamítal žádný z řádných procesních důkazních návrhů žalobce, ale všechny je učinil součástí soudního spisu. Tím soud má za splněnou povinnost zohlednit „překotný“ vývoj na X, jak jím argumentoval žalobce.

44. Žalobce předložil řadu zpravodajských článků. Cizojazyčné (španělsky psané) články doložil včetně jejich strojového překladu do češtiny. Tyto sice nemusí nutně splňovat všechna kritéria relevantního zdroje pro účely posouzení žádosti o mezinárodní ochranu, ale současně jde o typ média, které ve svém souhrnu nejagilněji reaguje na změny v té které části světa. Jakkoli žalobcem doložené zpravodajské články nemusely nutně prezentovat dostatečně nezávislý pohled na dění na X, jako jediné přinášely nejaktuálnější informace o tom, co se na X právě děje, resp. o tom, co dle žalobce X a X hrozí. Naproti tomu tři zprávy o zemi původu, které do správního spisu založil žalovaný, a také Informace Ministerstva vnitra z 5. 1. 2026, kterou jako nejnovější dostupnou zprávu z oficiálních zdrojů ministerstva pořídil soud, nemohly již jen pro datum svého vydání řešit nejaktuálnější situaci na X.

45. Jelikož žalovaný u jednání neučinil obsah vyplývající z těchto článků nesporným, soud jednotlivé články provedl k důkazu, a to v pořadí dle data jejich vydání. Nejstarší z předložených článků vydal Diario Las Américas 3. 5. 2024 s titulem „X diktatura by mohla uplatnit trest smrti proti protestujícím“. Z článku mj. plyne, že X režim v poslední době vystupňoval zastrašování osob, které proti němu protestují, mj. hrozbou doživotního vězení či trestu smrti. Z článku Seznam Zprávy z 22. 3. 2026 s titulem „X postihl další celostátní výpadek sítě, bez elektřiny je na 10 milionů lidí“ vyplývá, že X zažila 24 hodin trvající „blackout“, a to v důsledku blokády, kterou vůči dodávkám venezuelské ropy nařídil prezident USA. X kvůli tomu čelí jedné z nejhorších ekonomických krizí za poslední desítky let. Další z článku Seznam Zprávy z 15. 4. 2026 s titulem „Litr benzinu za v Evropě nepřijatelnou cenu. Ulice X ovládlo ticho a zápach“ vypovídá o tom, že X sužují časté a dlouhotrvající výpadky elektrické sítě, vysílání televize a rádia či neuspokojivá situace s odvozem odpadu z ulic X. X jen těžce shánějí benzín, který je nadto extrémně drahý. Na trzích sice nechybí potraviny, ale kvůli bídným platům si např. většina X nemůže dovolit Shodu s prvopisem potvrzuje K. Š. 10 49 Az 3/2026 nákup masa, a tak jedí zeleninu a rýži. Jde o další z kolapsů na X v důsledku pozastavení dodávek ropy, nyní z Venezuely.

46. Z článku „X uzavírá březen rekordními čísly represe“ publikovaném v Diario Las Américas 21. 4. 2026 vyplynulo, že na X dochází k nárustu represivních metod. Represivní složky původně umlčovaly aktivisty a nezávislé žurnalisty, nově se zaměřily také na nesouhlas jednotlivců z širší veřejnosti (např. osoba, která si mobilním telefonem natáčí protest, nebo se rozhořčí na adresu státních složek na sociálních sítích). Situace nepřeje nezávislému tisku.

47. Ten samý portál 4. 5. 2026 publikoval článek s titulem „X uzavřela duben s 1133 protesty a stížnostmi, varuje zpráva OCC“, z něhož je zřejmé, že v dubnu 2026 zaznamenala X observatoř konfliktů celkem 1133 protestů, stížností a kritických vyjádření, a to navzdory tomu, že X zesílila represe a vyhlašovala také zákaz vycházení. Na některé z těchto protestů státní složky reagovaly (např. na hlasitý osmidenní protest známého šampiona z balkónu jeho domu). Většina protestu se pak odehrála prostřednictvím sociálních sítí a nezávislých médií. Celkem 12 protestů spočívalo v bouchání na hrnce a v blokádě ulic kvůli nedostatku vody a dlouhodobým výpadkům elektřiny. Odborníci popsali nynější X jako „výjimečný stav bez vyhlášení nouzového stavu“. V ulicích se lze setkat s kontrolami namířenými proti aktivistům, politickým vězňům z X, X, influencerům a opozičním představitelům. Tyto osoby mohou čelit výhrůžkám, ekonomickým a rodinným represáliím, obtěžování v kyberprostoru či výzvám k opuštění země.

48. Článek ze serveru El Mundo z 14. 5. 2026 s titulem „Protesty se šíří v X uprostřed výpadků elektřiny trvajících více než 20 hodin, zatímco režim uznává kritickou situaci“ potvrzuje, že na X v důsledku výpadků elektrického proudů stoupá nespokojenost. X se bouří, zapalují ohně a konstruují barikády, proti čemuž zasáhla policie. X sužují vysoké teploty, potíže s vařením, uchováváním potravin, čerpáním vody apod. X ministr, který se k této kritické situaci vyjádřil, opomenul zmínit, že selhala X revoluce. Místo toho obviňoval zesílenou ekonomickou a energetickou blokádu nařízenou USA.

49. Server El Toque dne 18. 5. 2026 aktualizoval článek s titulem „Seznam leteckých společností, které zrušily lety na X v roce 2026“, dle něhož došlo k razantnímu omezení leteckého spojení X se světem kvůli nedostatku paliva. Prozatím některé společnosti pokračují v provozu na X. Air Europa a mexické letecké společnosti přidaly mezizastávku k dočerpání paliva, kterého se letadlům nedostává na X. Panamská Copa Airlines udržuje letecké spojení s X, což je jednou z alternativ pro cestující postižené pozastavením přímých linek z Europy. Letecké společnosti z USA nehlásily úplné pozastavení letů.

50. Z článku „Trump pohrozil X, že nebude tolerovat nepřátelský stát. USA obvinily dlouholetého lídra X“, který 20. 5. 2026 publikoval server iRozhlas, plyne, že USA svůj tlak na X nezastaví, dokud X lid nezíská svobodu. USA obvinily dlouholetého X lídra X, jelikož v roce 1996 měl jako ministr obrany nařídit X armádě, aby sestřelila dva malá letadla. Tehdy zahynuli čtyři lidé, kteří pomáhali zachraňovat X, jenž na vratkých člunech mířili do USA. Ministr zahraničí USA také zopakoval nabídku, že pokud X provede významné reformy X systému, USA jí pošle jídlo a léky za 100 mil. dolarů. Denik.cz dne 21. 5. 2026 zveřejnil článek s titulem „Tlak Američanů na X roste. Do X vyslali letadlovou loď“. Tento článek dále rozvíjí již uvedené informace. Jde o demonstraci síly USA v X moři. Server El Mundo dne 21. 5. 2026 aktualizoval článek s titulem „Trump o změně režimu na X. ‚Budu to já, kdo ji provede‘ “. Dle něj se plán na zatčení X podobá zatýkání venezuelského diktátora. USA nespecifikovaly, Shodu s prvopisem potvrzuje K. Š. 11 49 Az 3/2026 jak ho plánují zatknout. X reagovala, že jakýkoli pokus USA narazí na zuřivý odpor X lidu. Je možné, že v důsledku vyhrocené situace dojde k jednomu z extrémních scénářů, tj. k úplnému kolapsu režimu nebo k přijetí drastičtějších opatření.

51. Za účelem získání co nejaktuálnější informace z „oficiálních“ zdrojů soud k důkazu provedl také informaci Ministerstva vnitra z 5. 1. 2026, Bezpečnostní a politická situace v zemi. Tato zpráva ve zkratce potvrzovala a volně navazovala na závěry předcházející informace Ministerstva vnitra z 2. 12. 2024. Potvrdila, že navzdory zákazu mučení a jiného nelidského zacházení příslušníci bezpečnostních složek a jejich spolupracovníci pokračují v šikaně, zastrašování a fyzickém napadání ochránců lidských práv, demokratických aktivistů, politických disidentů a pokojných demonstrantů. X sice zná trest smrti, ale tento nebyl vykonán od roku 2003. V červenci 2024 schválil tamní parlament nové zákony o občanství a imigraci, které stanovily postupy pro X nacházející se v zahraničí. Nová úprava se týká vzdání se X občanství. Tyto zákony zrušily pravidlo, podle kterého byli X, kteří pobývali v zahraničí déle než 24 měsíců, považováni za osoby, které ztratily svůj X status rezidenta. Nová legislativa také umožnila vládě odebrat občanství osoby za činy, které jsou v rozporu s ekonomickými, politickými a sociálními zájmy země. Některé prvky zákonů představovaly pozitivní změnu. X lékařům, diplomatům a sportovcům, kteří „přeběhnou“ do zahraničí, je ovšem stále po několik let zakázáno cestovat do zahraničí. Disidentům a novinářům je pravidelně zakazováno cestovat do zahraničí nebo je jim bráněno v opětovném vstupu do země. X vláda nový zákon o imigraci nezveřejnila v úředním věstníku.

52. Za účelem ověření žalobních tvrzení ohledně zhoršující se situace na X soud dále provedl k důkazu relevantní části X právních předpisů, na které žalobce hojně poukazoval. Žalobcem předložený zákon č. 171/2024, o migraci, ve verzi jeho strojového překladu2, X ministerstvo spravedlnosti zveřejnilo v úředním věstníku až v květnu 2026. Tento zákon se dle čl. 2 písm. a) vztahuje také na X občany. Dle čl. 26 zákon rozděluje X občany na rezidenty na území a na rezidenty v zahraničí. Rezidenti na území jsou ti, kteří splňují podmínku skutečného pobytu (čl. 21 odst. 1), případně ti, kteří z důvodu práce, zdraví, studia apod. pobývají mimo zemi po delší dobu, pokud to prokáží migračnímu úřadu. Rezidenti v zahraničí, kteří usilují o získání statusu rezidenta na území, musí navštívit Úřad pro evidenci totožnosti a bydliště, aby aktualizovali své doklady (čl. 27 odst. 3). Za rezidenty v zahraničí jsou považováni také emigranti, kteří tento status měli již před vstupem tohoto zákona v platnost [čl. 29 odst. 1 písm. b)]. Další odstavce čl. 29 vymezují práva občanů se statusem rezidenta v zahraničí či emigranta. Dle čl. 57 mají X občané právo na vstup, pobyt, tranzit a výstup z území. Mají také právo se zde znovu usadit. Dle čl. 87 odst. 1 se pro vstup na území musí prokázat platným pasem nebo rovnocenným dokladem. Ustanovení § 96 odst. 1, na které upozorňoval žalobce, zakazuje vstup cizinců na území z tam uvedených důvodů, mj. pokud organizují či participují na finančních aktivitách zaměřených proti politickým, ekonomickým a sociálním základům X státu. Konečně je nutné poukázat na čl. 98 odst. 1, dle něhož imigrační úřad může omezit X občanům vstup do země z tam uvedených důvodů. Jde zejména o zajištění obrany, národní bezpečnosti, vnitřního pořádku, potírání epidemií a katastrof, výjimečné situace apod. 2 Pozn. soudu: Patrně jde o ten samý zákon, k němuž se vyjadřuje Informace Ministerstva vnitra z 5. 1. 2026, Bezpečnostní a politická situace v zemi. Shodu s prvopisem potvrzuje K. Š. 12 49 Az 3/2026 53. Z žalobcem předloženého strojového překladu zákona č. 151/2022, trestní zákoník, vyplynulo, že čl. 185 odst. 1 postihuje jako trestný čin urážku vůči veřejnému činiteli či orgánu. Za tento trestný čin hrozí trest odnětí svobody na šest měsíců až jeden rok nebo pokuta ve výši 100 až 300 X pesos, případně obojí. Jde-li o urážku vybraných osob (kvalifikovaná skutková podstata), pak se dle odst. 2 ukládá trest odnětí svobody na jeden až tři roky. Skutková podstata vymezená v čl. 282 odst. 1 považuje za trestný čin vstup na území bez splnění zákonných formalit nebo migračních předpisů. Za to hrozí trest odnětí svobody na jeden až tři roky nebo pokuta ve výši 300 až 1 000 X pesos, případně obojí.

54. Soud dále z žalobcem předloženého strojového překladu zákona č. 88/1999, o ochraně národní nezávislosti a hospodářství, zjistil, že tento zákon reaguje na agresi ze strany USA proti X. Skutkové podstaty a pravidla vymezené např. v čl. 4 odst. 1, čl. 5 odst. 1, čl. 6 odst. 1, čl. 9 odst. 1 či čl. 11 vymezují trestné činy osob, které se podílejí na poskytování informací složkám USA či související destabilizaci X vlády vždy za pomoci USA. Postihuje se také poškozování hospodářských zájmů X či přijímání a distribuce prostředků pocházejících od vlády USA.

55. Jde-li o právní úpravu, soud při dokazování nepominul ani žalobcem předložený zákon č. 162/2023, o sociálních médiích, ve verzi jeho strojového překladu. Účelem tohoto zákona je dle čl. 1 písm. b) stanovit zásady organizace a fungování všech sociálních sdělovacích prostředků v zemi. Ustanovení tohoto zákona se vztahují také na fyzické a právnické osoby (čl. 2). Dle čl. 5 odst. 1 systém sociální komunikace jedná v souladu se socialistickým státem práv a sociální spravedlnosti, státem demokratickým, nezávislým a suverénním. Dle odst. 2 téhož ustanovení pak rozvoj a šíření systému sociální komunikace upevňují politické, ideologické, ekonomické, sociální a kulturní základy společnosti a státu v souladu s dodržováním zásad a hodnot zakotvených v Ústavě. Podle čl. 6 Ústav pro informace a sociální komunikaci kontroluje systém sociální komunikace v zemi. Dle čl. 13 odst. 3 písm. a) obsah v žádném případě nesmí být použit s cílem podkopat ústavní pořádek a destabilizovat socialistický stát. Dle písm. b) téhož ustanovení nesmí obsah podporovat komunikační agresi namířenou proti zemi a dle písm. i) nesmí hanobit, pomlouvat nebo urážet osoby, orgány, organizace a státní či politické instituce v zemi. Čl. 37 pak definuje skutkové podstaty přestupků a čl. 40 vymezuje toliko peněžité sankce za tyto přestupky.

56. Dále žalobce u jednání předložil printscreen z facebookového profilu Nejvyššího soudu X z dubna 2026. Z něho soud zjistil, že tamní Nejvyšší soud v tomto příspěvku na sociální síti toliko odkázal na čl. 4 Ústavy X republiky, dle kterého je mj. zrada vlasti nejzávažnějším zločinem, podléhá nejpřísnějším trestům, a X systém je nezrušitelný.

57. Soud provedl k důkazu také podpůrné prohlášení známé žalobce (patrně také cizinky) z 2. 6. 2026, opatřené doložkou ověřující její podpis, která uvedla, že žalobce se spolu se svým partnerem účastnili na veřejných aktivitách a protestech kritizujících X vládu, obhajujících demokracii a podporujících lidská práva. Prohlásila, že je viděla na protestu před X ambasádou 10. 12. 2025. Dle ní dlouhodobá nejistota ohledně jejich pobytu v ČR negativně ovlivňuje jejich psychický stav.

58. Dále soud vzal na vědomí hromadné podpůrné prohlášení 19 osob s cizojazyčnými jmény, které ve dnech 27. 5. až 2. 6. 2026 podepsaly prohlášení o podobném znění s tím, že tam podepsané osoby poukazují na rizika spojené s návratem žalobce a jeho partnera na X. Shodu s prvopisem potvrzuje K. Š. 13 49 Az 3/2026 Někteří z podepsaných také „dosvědčili“, že žalobce a jeho partner se účastnili protestů kritizujících situaci na X.

59. Při dokazování soud nepominul ani potvrzení od praktického lékaře z 27. 5. 2026, které žalobce předložil až u jednání. Z něj vyplynulo, že žalobce během konzultací vykazuje známky psychického stresu, úzkosti a dlouhodobé psychické zátěže související s obavami z návratu na X. Praktický lékař doporučil psychologickou nebo psychoterapeutickou podporu žalobce. Dále je zde uvedeno, že potvrzení vydal na žádost žalobce.

60. Do spisu soud založil rozšířené osobní prohlášení žalobce z 3. 6. 2026, kterým samostatně nedokazoval, ale pracoval s ním jako s procesním podáním žalobce vloženým do spisu. Zástupce žalobce totiž u jednání potvrdil, že veškeré podstatné okamžiky azylového příběhu žalobce již shrnul v žalobě. Pokud žalobce přesto měl potřebu něco doplnit, mohl tak učinit také u jednání za asistence svého zástupce, event. za pomoci ustanovené tlumočnice. Písemné prohlášení žalobce ostatně nelze vnímat ani jako svébytný důkaz o žalobcově situaci.

61. Tolik ke skutkovým specifikům sporu. Dále soud také opětovně odkazuje na všechna podstatná skutková specifika žalobcova případu, jak je soudy podrobně shrnuly v již shora cit. rozsudcích 4 Az 68/2017, 20 Az 7/2022, 20 Az 26/2024, resp. usnesení 10 Azs 51/2024. Tato nemá smysl opět detailně rekapitulovat. V nynější kauze soud poukáže toliko na ty skutkové detaily, které jsou stěžejní pro opětovné posouzení opakované žádosti o mezinárodní ochranu.

62. Jde-li o vlastní právní posouzení, soud předesílá, že v nynější věci rozhoduje opakovaně, a to poté, co rozsudkem 20 Az 26/2024 zrušil první rozhodnutí žalovaného o opakované žádosti žalobce o mezinárodní ochranu. Proto soud níže také ověří, zda žalovaný dostál pokynů, které mu soud uložil v rozsudku 20 Az 26/2024.

63. Při posouzení stěžejních otázek tohoto sporu soud vycházel z úpravy zákona o azylu před novelou, která bude účinná teprve od 12. 6. 2026. Rozhodná právní úprava se tedy – oproti té, kterou soud použil v rozsudku 20 Az 26/2024 – nezměnila.

64. Soud pouze připomíná, že dle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 11a odst.

1. Podle § 11a odst. 1 téhož zákona platí, že podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které: a) nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a b) svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a. Dle § 25 písm. i) zákona o azylu se řízení zastaví, jestliže je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná.

65. Jádrem tohoto sporu je otázka, zda se lze s ohledem na předchozí řízení nebo podstatnou změnu okolností vztahujících se k možnému pronásledování z důvodů dle § 12 zákona o azylu nebo k hrozbě vážné újmy dle § 14a téhož zákona důvodně domnívat, že by žalobce mohl na X být nyní vystaven pronásledování nebo že mu tam hrozí vážná újma. Soud se při přezkumu rozhodnutí, jímž žalovaný shledal opakovanou žádost nepřípustnou dle § 10a Shodu s prvopisem potvrzuje K. Š. 14 49 Az 3/2026 odst. 1 písm. e) zákona o azylu, má zabývat pouze tím, zda žalobcem uvedené skutečnosti představují nové skutečnosti, které nebyly řešeny v předchozích řízeních, a zda jsou vůbec takového charakteru, že by se mohlo jednat o podstatnou změnu okolností se vztahem k pronásledování nebo hrozbě vážné újmy osob žadatelů, tedy zda jsou ve vztahu k další opakované žádosti o azyl vůbec relevantní (usnesení NSS z 22. 8. 2019, čj. 3 Azs 17/2019- 90). Soud tedy může v nynějším řízení posuzovat toliko to, zda byla další žádost žalobce přípustná, avšak nemůže ji zkoumat věcně. Ostatně žalobce se domáhal právě věcného posouzení jeho opakované žádosti.

66. Dlužno připomenout, že koncept opakovaných žádostí zná právní úprava již poměrně dlouho. Pro přípustnost opakovaných žádostí je třeba, aby v konkrétním případě existovaly nové skutečnosti nebo zjištění, které musí mít určitou přidanou hodnotu a kvalitu oproti předchozí žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Hlavním smyslem a účelem možnosti podat opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany je postihnout případy, v nichž se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit hmotněprávní postavení žadatele a které nemohl uplatnit vlastní vinou během předchozího pravomocně ukončeného řízení. Při opakovaném podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany je proto nutno důsledně dbát na splnění těchto podmínek. Tyto mají na straně jedné garantovat určitou přidanou hodnotu nové žádosti, jenž může vést k jinému rozhodnutí než u předchozí žádosti, a na straně druhé zabránit účelovému podávání opakovaných žádostí (rozsudek NSS z 11. 6. 2009, čj. 9 Azs 5/2009-65).

67. Rozšířený senát NSS v rozsudku z 6. 3. 2012, čj. 3 Azs 6/2011-96, č. 2642/2012 Sb. NSS, stanovil konkrétní podmínky, která musí obsahovat odůvodnění rozhodnutí o nepřípustnosti opakované žádosti o mezinárodní ochranu. Odůvodnění správního rozhodnutí o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany proto musí vždy obsahovat zdůvodněný závěr správního orgánu o tom, že 1) žadatel v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvádí žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany, resp. 2) pokud takové skutečnosti či zjištění uvádí, pak pouze takové, které mohl uplatnit již v předchozí žádosti, a 3) že nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Správnost těchto závěrů správního orgánu podléhá v plném rozsahu soudnímu přezkumu. Přípustnost opakované žádosti je tak třeba posuzovat z pohledu možných nových skutečností a zjištění pro udělení jak azylu, tak doplňkové ochrany. Obsahuje-li opakovaná žádost o udělení mezinárodní ochrany takové nové skutečnosti nebo zjištění, je správní orgán povinen hodnotit takovou žádost jako přípustnou a meritorně o ní rozhodnout.

68. V rozsudku 20 Az 26/2024, bod 37, soud zjistil, že žalovaný v prvním rozhodnutí o opakované žádosti žalobce o mezinárodní ochranu formálně konstatoval, že žalobce neuvedl žádné nové skutečnosti a že se situace v zemi původu nezměnila. Tyto závěry ovšem žalovaný nezdůvodnil a zčásti také neměly oporu ve správním spisu. Proto je soud nemohl přezkoumat.

69. Žalobce poprvé žádal o udělení mezinárodní ochrany v roce 2015. Žalovaný neuvedl, o jaké skutečnosti žalobce opřel své obavy, co konkrétně uvedl ve své žádosti a v případném pohovoru, do správního spisu nezahrnul ani první žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany, ani rozhodnutí o ní, z nichž by tyto skutečnosti mohly být zřejmé. Soud tedy v řízení 20 Az 26/2024 nemohl pracovat s obsahem rozhodnutí ve věci žalobcovy první Shodu s prvopisem potvrzuje K. Š. 15 49 Az 3/2026 žádosti mezinárodní ochrany z hlediska důvodů pro ne/udělení azylu a doplňkové ochrany. Soud jen připomíná, že rozhodnutím o první žádosti žalobce o mezinárodní ochranu žalovaný udělil žalobci doplňkovou ochranu na dobu 24 měsíců a současně „zamítl“ jeho žádost o udělení azylu.

70. V opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, podané téměř deset let po první žádosti, žalobce sice sdělil, že důvody jeho obav jsou v zásadě stále stejné, poukázal ovšem také na nové skutečnosti. Uvedl, že se účastnil protestních akcí proti vládě a že byl ve vězení. Dále žalobce po seznámení se s podklady uvedl, že v ČR spoluorganizoval protest proti X vládě. Během protestu měl z budovy vyjít pracovník ambasády, vyhrožovat účastníkům, že je zachytily bezpečnostní kamery a že údaje budou předány X úřadům k dalším opatřením. Dále žalobce poukázal na stížnosti mezinárodních organizací na špatné zacházení a represi mj. ve vztahu ke komunitě gayů, ke které žalobce patří.

71. Žalovaný v prvním rozhodnutí o opakované žádosti žalobce pouze stručně shrnul, že důvody žalobce pro podání druhé žádosti o udělení mezinárodní ochrany jsou naprosto totožné. Svůj závěr nepodložil konkrétními odkazy či argumentací. Žalovaný měl dle soudu vzít v potaz, že žalobce v nové žádosti a ve vyjádření k podkladům tvrdil skutečnosti, které by mohly být relevantní primárně pro udělení mezinárodní ochrany ve formě azylu, a ne bez dalšího dovozovat účelovost jeho žádosti3. Soud za těchto okolností nedokázal zhodnotit, zda žalovaný správně posoudil aktuální situaci na X. Tuto situaci měl přitom zkoumat z úřední povinnosti (rozsudek NSS z 27. 6. 2019, čj. 6 Azs 15/2019-26).

72. V kontextu shora vyčtených vad prvního rozhodnutí žalovaného o opakované žádosti soud v nynějším řízení pohlížel na napadené rozhodnutí. Přitom zjistil, že napadené rozhodnutí, tedy druhé rozhodnutí o opakované žádosti o mezinárodní ochranu, není ideální. Pokulhává jak z hlediska kvality a hloubky zjištěného skutkového stavu, tak z hlediska kvality odůvodnění, na němž žalovaný založil opětovný závěr o nepřípustnosti opakované žádosti. Žalobce má také pravdu v tom, že žalovaný důsledně neporovnával důvody žádostí žalobce z roku 2015 a 2024. Tyto vady, jakkoli je soud nepominul, ovšem nejsou natolik závažné, že by rozhodnutí nedosáhlo alespoň elementárních standardů, které soudy kladou na rozhodnutí správních orgánů. Žalovaný v nyní přezkoumávaném rozhodnutí napravil nejzávažnější vady, které mu vyčetl rozsudek 20 Az 26/2024. Soud tedy z tohoto důvodu nemusel napadené rozhodnutí rušit.

73. S ohledem na dílčí skutkové mezery a také vzhledem k překotně se měnící situaci na X soud v nynějším řízení doplňoval skutková zjištění. Tím nejen zhojil dílčí mezery ve skutkových zjištěních správních orgánů, ale také dostál své povinnosti posoudit žalobcův případ en nunc, tzn. s ohledem na právní a skutkový stav v době vydání tohoto rozsudku. Ostatně i proto soud provedl kvantitativně poměrně rozsáhlé dokazování, z něhož – řečeno ve zkratce – vyplynulo, že situace na X není příznivá. Obyvatelé X nadále čelí politické nesvobodě a eventuálním sankcím spojeným s protirežimním vystupováním. V důsledku ekonomické a surovinové blokády ze strany USA řeší X pravidelné déletrvající blackouty, s tím spojený nedostatek pitné vody, potravin, omezenou možnost cestovat apod. To vytváří prostředí, v němž vzniká sociální nespojenost, lidé sepisují stížnosti a organizují protesty. V politické 3 Pozn. soudu. Krátce před podáním této opakované žádosti o mezinárodní ochranu NSS nevyhověl kasační stížnosti týkající se rozhodnutí o neprodloužení doplňkové ochrany (viz rozsudek 20 Az 7/2022 a usnesení 10 Azs 51/2024). Shodu s prvopisem potvrzuje K. Š. 16 49 Az 3/2026 rovině se pak stávající elity vymezují proti úsilí USA o změnu tamního režimu a – jak plyne z žalobcem předložených podkladů – také potlačují politické oponenty či demonstranty. Podrobněji se soud bude věnovat nynější dynamice situace na X v dalších odstavcích.

74. Pro soud je stěžejní, že se ve své podstatě nezměnily důvody, pro které žalobce o mezinárodní ochranu žádal v roce 2015, a které také žalovaný zkoumal i v rozhodnutí o jeho žádosti o prodloužení doplňkové ochrany. Nenastaly ani nové zásadní okolnosti, na které by bylo nutné nahlížet jako na „azylově relevantní“ důvody, pro které by žalovaný musel opakovanou žádost žalobce posuzovat meritorně. Pokud totiž vyjdou během řízení najevo skutečnosti, které by mohly odůvodňovat udělení mezinárodní ochrany z jiného důvodu, nemůže žalovaný opakovanou žádost shledat nepřípustnou, aniž se argumentačně vypořádá také s možností udělení mezinárodní ochrany z tohoto jiného (nového) důvodu (srov. rozsudek NSS z 24. 7. 2013, čj. 6 Azs 15/2013-35, k obdobné otázce stran žádosti o prodloužení doplňkové ochrany).

75. Klíčovým je posoudit, zda je třeba na žalobcem tvrzený politický aktivismus nahlížet jako na nový dosud netvrzený důvod, pro který měl žalovaný věcně uchopit žalobcovu žádost.

76. Soud předně uvádí, že navzdory pokynům uvedeným v rozsudku 20 Az 26/2024 žalovaný do správního spisu nezaložil veškeré podklady původního azylového řízení z roku 2015, zejména ne první žádost žalobce o mezinárodní ochranu a protokol o pohovoru k ní. Jakkoli jde o vadu, která jde na vrub žalovaného, soud se řídil zásadou presumpce správnosti správních rozhodnutí a v tomto ohledu vycházel z obsahu rozhodnutí žalovaného z 2. 4. 2015, jež poměrně podrobně rekapitulovalo žalobcovu první žádost o mezinárodní ochranu i žalobcův tehdejší azylový příběh. Z rozhodnutí z 2. 4. 2015, které žalovaný nově založil do správního spisu, soud zjistil, že žalobce podal svou první žádost (zejména) s ohledem na obavy z návratu na X kvůli tomu, že nepodporoval tamní režim, jelikož se odmítal účastnit manifestací na podporu režimu a provolávat slávu X (za to dostal pokutu či byl cca 3 dny zadržen), a že měl potíže s policií kvůli podnikání (s partnerem si založili obchod), z něhož policii odmítali platit „výpalné“. V důsledku toho žalobce i jeho partnera zadržela policie. Policisté ho zranili na nose a jeho rodina musela zaplatit i kauci za propuštění. Dále tvrdil, že v roce 2013 po měsíčním pobytu v X ho předvolali k soudu, jelikož policie vedla na něj spis jako na protispolečenský živel. Nepracoval a měl svůj obchod. Uváděl, že teta jeho partnera patřila k organizaci X a jeho strýc patřil k opozici. Dvakrát se s partnerem pokoušeli opustit X. Poprvé dostali pokutu, podruhé skončili na týden ve vězení. Dále mj. uváděl, že po skončení školy měl potíže kvůli své sexuální orientaci (proto údajně přišel o práci učitele). Jako homosexuál čelil urážkám.

77. Žalovaný takhle uvedené tvrzení hodnotil jako nedostatečné ve vztahu k udělení azylu dle § 12 písm. a) a b) zákona o azylu. Přitom žalobci rozhodnutím z 2. 4. 2015 udělil doplňkovou ochranu, jelikož vzhledem k tehdy platné X legislativě nebylo možné vyloučit přímé a bezprostřední nebezpečí vážné újmy navrátilců na X. Situaci v zemi vyhodnotil jako nedostatečně uspokojivou. Nevyloučil možnost persekuce navrátilců na X. Současně žalovaný neshledal, že by žalobce byl politicky aktivní, resp. že by žalobce měl po návratu na X čelit odůvodněnému strachu z pronásledování z důvodů vymezených v § 12 písm. b) zákona o azylu. Dle žalovaného situace na X nebyla ideální, avšak přestože tam vládl autoritářský režim, žalobce neměl z jím uvedených důvodů automatický nárok na azyl. Shodu s prvopisem potvrzuje K. Š. 17 49 Az 3/2026 78. V řízení, jímž žalobce žádal o prodloužení původně udělené doplňkové ochrany (k tomu viz rozhodnutí žalovaného z 28. 12. 2021, resp. rozsudek 20 Az 7/2022), žalobce tvrdil, že na X v mezičase nenastala žádná relevantní změna podmínek. Opětovně poukazoval na problémy pramenící z jeho sexuální orientace. Obával se uvěznění, jelikož měl dřív potíže s policií a má rodinné příslušníky, kteří jsou proti režimu. Osobně se v dubnu 2017 nepovažoval za disidenta. Na X měl tehdy otce, jednoho bratra a sestřenici, s nimiž byl v kontaktu. V ČR kontaktoval velvyslanectví X, jelikož potřeboval nový pas, aby se mohl účastnit pohřbu matky. Za tímto účelem navštívil X ambasádu v Praze 22. 1. a 23. 1. 2016. Po příletu a při odletu z X nečelil žádným potížím. Domníval se ovšem, že X orgány stále o něj mají zájem z důvodu vystupňování tlaku na jeho rodinné příslušníky. To, že při návštěvě X v roce 2016 neměl s tamními úřady žádné problémy, vysvětlil tím, že nezareagovaly včas, resp. že na X cestoval z humanitárních důvodů (účast na pohřbu matky). V doplňujícím pohovoru v červenci 2020 pak tvrdil, že X režim zabil jeho matku, jelikož zanedbali péči o ní. Uvedl, že matka byla členkou organizace X od 1995 do její smrti v 2016. Konkretizoval, že pokud je proti vládě byť i jen jedna osoba, problém má pak celá rodina. Jeho bratr je prý ve vězení za to, že protestoval. Byl členem X. Žalobce nově tvrdil, že se sám v letech 2012 a 2013 účastnil tří či čtyř manifestací, kvůli čemuž se musel dostavit na policii. Žalovaný během pohovoru žalobce upozornil na tento rozpor ve výpovědi oproti pohovoru z roku 2015. Žalobce potvrdil, že ho politika nezajímá, ale že se těchto demonstrací skutečně účastnil jako student, resp. poté, co ho vyloučili z univerzity. Již tehdy žalobce sdělil, že od roku 2018 sdílí, resp. šíří informace o dění na X. Upozorňoval, že X agenti sledují každého X, který vycestuje do zahraničí. Během dalšího pohovoru v říjnu 2020 pak žalobce mj. sdělil, že předvolání před trestní senát z roku 2019 a 2020, které dokládal žalovanému v souvislosti se zájmem X orgánů o jeho osobu, mu zaslal jeho otec.

79. V nynější opakované žádosti z června 2024 a během navazujícího řízení pak žalobce zejména tvrdil, že je politicky aktivní na sociálních sítích a že se v ČR účastnil demonstrací kritizujících X režim. Kvůli tomu se obává návratu na X. Nelze pominout, že také nově tvrdil, že jeho otec je již od roku 2018 uvězněn.

80. Jakkoli se může na první pohled zdát, že žalobce v opakované žádosti z června 2024 vnesl prostřednictvím tvrzeného politického aktivismu novou kvalitu jeho azylového příběhu, není tomu tak. Na žalobce nelze nahlížet ani na jako uprchlíka sur place. Soud si je plně vědom, že žalobce v původním azylovém řízení z roku 2015 netvrdil, že by byl politicky aktivní osobou. Dle jeho tehdejších tvrzení ovšem měl problémy s policií, která ho zadržela, jelikož protestoval proti zabavení a zavření jeho obchodu s oblečením. S vládní politikou nesouhlasil, ale tvrdil, že se nezapojoval se do protivládních demonstrací. Nesdělil ani název žádné politické skupiny vystupující proti režimu, jíž by byl členem (srov. rozsudek 20 Az 7/2022, bod 58). V první žádosti také upřesnil, že teta jeho partnera patřila k X, které se stavěly do opozice vůči X režimu. Žalobcův strýc také nesouhlasil s tamní vládou. Z tohoto sdělení v roce 2015 nelze bez dalšího dovozovat, že by žalobce byl na X přímo politicky aktivní. „Zárodky“ jistého politického aktivismu bylo možné vnímat jen v kontextu jeho protestů proti zákroku úřadů vůči obchodu, který provozoval, v nepřiznané účasti na demonstracích v letech 2012 a 2013 a konečně v širším rodinném zázemí žalobce.

81. Podstatné je, že žalobce tyto „zárodky“ upřesnil v posléze vedeném řízení o prodloužení doplňkové ochrany, v němž je žalovaný již náležitým způsobem posoudil. Zde se již výslovně dovolával ochrany před hrozbou uvěznění po případném návratu do země původu Shodu s prvopisem potvrzuje K. Š. 18 49 Az 3/2026 z důvodu dřívější protirežimní činnosti a aktivit jeho rodinných příslušníků. V tomto dalším řízení se v doplňujícím pohovoru z července 2020 – navzdory jeho předcházejícím tvrzením – zmínil, že se účastnil 3 či 4 manifestacích v letech 2012 a 2013. Konkretizoval pak, že ho policie zadržela až v letech 2013 či 2014 v souvislosti s tím, že neměl zaměstnání.

82. V řízení o žádosti o prodloužení doplňkové ochrany pak žalobce tvrzení o protirežimní činnosti dokresloval aktivitami na sociálních sítích a účastí na demonstraci na Palackého náměstí kvůli porušování lidských práv na X. Zdejší soud mu již v rozsudku 20 Az 7/2022, bod 59, vysvětlil, že příspěvky a fotografie hnutí X či X na sociálních sítích nedokládají činnost samotného žalobce a není z nich patrná vůbec žádná souvislost s osobou žalobce. Jde-li o účast na demonstraci na Palackého náměstí coby žalobcovu ojedinělou aktivitu, nebylo zřejmé, že by žalobce své záběry z této akce jakkoli zveřejnil, a tím by umožnil, aby se o nich dozvěděly X bezpečnostní složky. Takhle popsané politické aktivity žalobce soud vyhodnotil jako účelovou snahu o prodloužení doplňkové ochrany, jelikož žalobce v potřebném rozsahu věrohodně neprokázal skutečnou politickou aktivitu, jíž by mohly X státní orgány věnovat pozornost.

83. V kontextu právě uvedeného pak nelze hodnotit žalobcem tvrzenou účast na nižších jednotkách protirežimních demonstrací v ČR a ani jím tvrzené, avšak nedoložené aktivity na sociálních sítích (vše v nynějším řízení) jako nutně kvalitativně azylový důvod. Dle soudu se zárodky žalobcova „politického aktivismu“, resp. tvrzení o něm, objevovaly již v předchozích řízení, byť je žalobce jednoznačněji vyjevil až v řízení o opakované žádosti o mezinárodní ochranu. O tom svědčí také žalobcovo vysvětlení, že v původním řízení se nechtěl identifikovat jako politický disident, jelikož měl obavy, že se tato informace dostane ke X orgánům. Soud nezpochybňuje, že žalobce v průběhu posledních cca deseti letech prošel jistým vývinem. Jistě je v obecné rovině možné, že z osoby, kterou původně politika nezajímala, se stal čilý politický aktivista. Z předložených podkladů ovšem nevyplývá, že by správní orgány měly na žalobce nahlížet jako na tuzemského aktivistu vyhraněného proti X režimu. Stále platí to, co uvedl zdejší soud v rozsudku 20 Az 7/2022, a tedy, že žalobce věrohodně neprokázal skutečnou veřejnou politickou aktivitu, která by mohla zajímat X orgány.

84. Žalobce v nynějším řízení vzpomínal jednak protestní akce před Velvyslanectvím X republiky, jednak na Palackého náměstí v Praze. Soud nezpochybňuje, že se žalobce nějakých protestů skutečně účastnil. O tom ostatně svědčí jak jím předložené fotografie (viz správní spis), tak jím u jednání doložené prohlášení jiných osob. Jakkoli je – jak vyslovil žalovaný – otázkou, kdy přesně se protestů účastnil (zda v letech 2021 a 2022, nebo od 2021 do 2023), tato skutečnost z pohledu soudu nediskvalifikuje žalobce v tom smyslu, že se neúčastnil žádného z jím deklarovaných protestů. I pokud by byla pravda, že se žalobce účastnil protestů toliko v roce 2021 a 2022, jak tvrdil jeho přítel, a ne tedy v letech 2021 až 2023, dle mínění soudu žalobce netvrdil ani neprokázal dostatečnou frekvenci a zejména intenzitu jeho „protestního“ jednání na to, aby ho bylo možné považovat za skutečného politického aktivistu či osobu, o kterou by X orgány mohly jevit zvýšený zájem. Tento závěr soud činí při vědomí toho, že žalobce tvrdil a prokazoval, že se i v roce 2025 před Velvyslanectvím X v Praze účastnil protestů na Den lidských práv (10. 12. 2025). Jakkoli lze účast žalobce na této další demonstraci vnímat také jako projev „dlouhodobosti“ žalobcových politických zájmů, soud nepominul, že žalobce ani jen netvrdil, že se v roce 2024 aktivně účastnil nějakých protestů. Jen stěží si lze představit, že by X orgány jevily Shodu s prvopisem potvrzuje K. Š. 19 49 Az 3/2026 zvýšený či detailní zájem o každého X, který během delší doby pobývá v zahraničí a tam se ojediněle účastní demonstrací za dodržování lidských práv na X.

85. Soudu se jeví, podobně jako žalovanému, že účast žalobce na demonstracích do jisté míry odpovídá tomu, zda správní orgány či soudy právě řeší jeho případ, resp. v jaké fázi se jeho řízení nachází. Účastní se té které demonstrace. V návaznosti na to pak v řízení týkající se jeho mezinárodní ochrany prokazuje, že je na něj nutné pohlížet jako na politického aktivistu. To vše navzdory tomu, že ze zbylých podkladů nevyplývá, že by tomu tak nutně bylo. Žalobcův politický aktivismus, jakkoli ho nelze zcela popřít, sebou nese prvky účelovosti. Jakkoli nelze říct, že by žalobce byl minimálně od roku 2021 politicky zcela lhostejnou osobou (jak tvrdil v roce 2015), soud neshledal ani přímý a dostatečně intenzivní vztah žalobce k politickému dění. Tvrzený politický aktivismus, lze-li tak o počínání žalobce mluvit, pozůstává z účastí na sporadických a izolovaných demonstracích v „krytu“ většího hloučku osob. X úřady primárně potírají demonstranty, kteří oponují režimu na území X. Žalobce je z tomto pohledu v odlišné situaci, jelikož protestoval na území ČR, kde X orgány mají toliko ztíženou či téměř žádnou možnost jeho identifikace či sledování jeho aktivit.

86. Dlužno dodat, že soud neshledal relevantním ani tvrzení žalobce, že si účastníky jedné z demonstrací před Velvyslanectvím X v Praze tamní pracovníci fotili, resp. že jim vyhrožovali. K tomu soud nepřehlédl nesourodost v tvrzeních žalobce, který v průběhu správního řízení tvrdil, že z ambasády „vyšla“ velvyslankyně, jindy mluvil o jiných zaměstnancích. V kontextu jiných žalobcových tvrzení, které soudy již v minulém řízení shledaly nedůvěryhodnými (viz i protichůdná tvrzení o tom, že v roce 2016 si vybavoval cestovní doklad v Praze a následné rezolutní tvrzení, že tak činil v Madridu) či s ohledem na to, že v předcházejícím řízení měl předkládat i padělané podklady (předvolání k výslechu), pak tvrzení o vyhrožování demonstrantům a jejich „přiznané“ focení v exteriéru velvyslanectví nevyznívá důvěryhodně. Dlužno dodat, že dle záběrů, které žalobce založil do správního spisu, byli minimálně některé z demonstrací před velvyslanectvím přítomni i policisti, kteří tam sledovali dodržování českého právního řádu.

87. Soud si je vědom toho, že X právní předpisy zamezují svobodě projevu v takovém smyslu, jak ji známe z českého prostředí. I ze zákona o sociálních médiích vyplývá, že příspěvky na sociálních sítích musí plnit předem předepsané parametry. Zejména nemají mít protirežimní vyznění, za které hrozí na tamní poměry nemalé peněžité sankce. Ostatně proto soud nepochybuje, že tamní svobodu projevu sužuje cenzura, kterou úřady realizují prostřednictvím nástrojů předpokládaných právními předpisy. Je možné, že X orgány neomezují záběr jejich „kontroly“ na obsah sociálních sítí pouze na území X, jak plyne ze zákona o sociálních médiích. To ovšem neznamená, že by tyto orgány nutně na sociálních sítích sledovaly a kontrolovaly veškerou celosvětovou vůči režimu kritickou aktivitu, např. další sdílení kritických příspěvků jiných osob žijících na X či tamních organizací.

88. I pokud by tomu tak alespoň v části bylo, žalobce nepředkládal důkazy o jeho vlastní politicky mířené aktivitě na sociálních sítích. Tuto aktivitu toliko tvrdil. V průběhu řízení doložil screenshoty, které zachycují aktivitu na profilu jeho přítele, tedy ne nutně jeho vlastní, kterou by bylo – z pohledu X úřadů – možné přičíst žalobci. Nelze přehlédnout, že žalobcův partner má na tomto profilu přes 600 přátel, avšak profil nadále nastavil jako neveřejný. Nadto vlastní identifikaci jeho osoby dvojnásobně ztížil tím, že své jméno napsal v jiném písmu, než v latince, a na profil umístil fotografii ze zahraničí (nikoli z Prahy), z níž ho nelze dobře identifikovat. Tyto okolnosti jednoznačně svědčí pro závěr, že žalobci Shodu s prvopisem potvrzuje K. Š. 20 49 Az 3/2026 z pohledu jeho „politických“ komentářů či sdílení na sociálních sítích nemůže hrozit újma ze strany X orgánů. Soud dodává, že zákon o sociálních médiích stanovuje peněžité sankce. Domníval-li se snad žalobce, že publikování kritických příspěvků na sociálních sítích podléhá trestnímu postihu (o tom svědčí jeho domněnka, kterou vyjádřil u pohovoru 9. 9. 2025), pak soud jeho obavy nesdílí. Obecně vzato, nástroje trestního práva působí jako nejsilnější forma regulace nejzávažnějších protiprávních jednání. Skutečnost, že v obecné rovině lze hanlivé příspěvky na sociální síti podřadit pod skutkovou podstatu trestného činu urážky dle čl. 185 X zákona č. 151/2022, trestní zákoník, ještě neznamená, že by orgány činné v trestní řízení na X takhle skutečně posoudily žalobcovo tvrzené jednání. Již jen z toho, že obdobné skutkové podstaty, nadto specifičtěji definované, obsahuje zákon o sociálních médiích, se soud domnívá, že u příspěvků, jaké předložil žalobce, by tamní orgány prvotně zvažovaly přestupkovou kvalifikaci.

89. Nadto nelze pominout dílčí rozpory mezi jednotlivými výpověďmi žalobce, které vytváří zdání, že žalobce v průběhu času svůj azylový příběh dle jeho aktuálních potřeb modifikoval. Tyto přitom házejí stín i na další žalobcem tvrzené okolnosti. Zatímco v roce 2015 si nevzpomněl, že jeho matka byla aktivní v hnutí X, v roce 2020 již popisoval, že s touto organizací spolupracovala od roku 1995 až do její smrti v X. V roce 2015 jako X označil toliko tetu svého přítele. Obdobné napětí soud shledal, i když žalobce mluvil o svém otci. V roce 2015 o něm nemluvil jako o protirežimně laděné osobě, u pohovoru v říjnu 2020 tvrdil, že mu úřední předvolání od X úřadů z roku 2019 a 2020 zaslal jeho otec a v červnu 2024 pak tvrdil, že jeho otec je od 2018 uvězněn pro protirežimní činnost. I pokud by X orgány skutečně mohly mít zájem o žalobce z titulu protirežimních členů jeho rodiny, neprokázal, že by to mohlo mít na něj vliv. Netvrdil a neprokazoval takovou soudržnost jejich vztahů, z nichž by bylo možné dovozovat, že by X úřady po více než deseti letech od odjezdu z X řešily žalobce jako osobu z „protirežimní rodiny“.

90. Soud tedy uzavírá, že žalobce neprokázal takovou kvalitu svého politického aktivismu, která by vyvolávala nutnost věcně posoudit jeho opakovanou žádost o mezinárodní ochranu. V té rovině, v jaké tvrdil tyto jeho zájmy, nešlo o kvalitativně nový azylový důvod. Jelikož žalobce během několika pohovorů o jeho opakovaných žádostech vytvořil četné rozpory, resp. nepřeklenutelné mezery v jeho azylovém příběhu, nebylo na místě, aby napadené rozhodnutí rušil a věc žalovanému vracel k opětovnému vyhodnocení žalobcovy opakované žádosti o mezinárodní ochranu.

91. Již jen proto nelze důvodně uvažovat o tom, že žalobci skutečně hrozí nebezpečí trestního stíhání, jehož se dovolával odkazem na strojové překlady shora uvedených X zákonů, resp. za pomoci příspěvku na facebookovém profilu Nejvyššího soudu X, který toliko kopíroval znění jím vybraného článku Ústavy.

92. Tyto závěry obstojí i v perspektivě aktuálních zpráv o situaci na X. Jakkoli je patrné, že postihy vůči navrátilcům po dlouhodobém pobytu v zahraničí jsou nadále arbitrární a nepředvídatelné, resp. že o těchto postizích nejsou dosud známe žádné detaily, soud stejně jako žalovaný odmítá přistoupit na žalobcovu logiku, že v důsledku nahodilé reakce X orgánů by ČR měla udělit mezinárodní ochranu každému X, který zde bude o ní žádat. Nic na tom nemění ani žalobcem tvrzené utužení či zostření režimu v důsledku napětí mezi X a USA (k tomu viz podrobněji níže). Mezinárodní ochrana je výjimečným instrumentem, po kterém je třeba sáhnout toliko za konkrétní a výjimečné důkazně podložené situace. K takové vzhledem ke všemu zde uvedenému u žalobce nedošlo. Soud podotýká, že Shodu s prvopisem potvrzuje K. Š. 21 49 Az 3/2026 z pohledu důvodů, pro které lze udělit mezinárodní ochranu, žalobce nijak zásadně nevybočuje z řady X, kteří emigrovali z X.

93. Jde-li pak o námitku, že žalovaný dostatečně nezjistil skutkový stav věci, ani tato nemůže být úspěšná. Soud nepopírá, že žalovaný mohl opakované žádosti věnovat více pozornosti. Jistě by nebylo na škodu věci, pokud by shromáždil více podkladů k aktuální situaci na X, resp. pokud by tyto podklady reagovaly také na nejčerstvější dění v důsledku nové úrovně obchodní a ropné blokády, kterou USA zahájily na počátku roku 2026. Jak však soud vysvětlil již shora, žalobce v této kauze netvrdil takové nové okolnosti, nadto ne věrohodně, že by žalovaný měl povinnost shromažďovat detailnější podklady k jeho rozhodnutí. V té rovině, v jaké žalobce podal opakovanou žádost o mezinárodní ochranu, proto postačovalo, pokud žalovaný opatřil zprávy o X z „vlastní dílny“. Soud druhým dechem dodává, že u jednání záměrně vyhověl všem řádným důkazním návrhům, aby žalobce netrpěl jím tvrzeným deficitem zamlžení situace na X v důsledku zaujatých zpráv Ministerstva vnitra a Ministerstva zahraničních věcí. Vzhledem k četným podkladům, které aktivně dokládal žalobce, soud neshledal potřebu – nad rámec nové informace Ministerstva vnitra z 5. 1. 2026 – vyhledávat další zdroje popisující dnešní situaci na X.

94. V kontextu shora uvedeného je třeba hodnotit i námitku žalobce, že se žalovaný nedostatečně zabýval, resp. nevycházel z jím předložené zprávy Meziamerické komise pro lidská práva. Bylo samozřejmě na místě, aby se žalovaný s těmito závěry podrobněji vypořádal. Avšak v kontextu dalšího dokazování v řízení před soudem vyplynulo, že tento dílčí nedostatek nezakládá vadu, pro kterou by soud musel zrušit napadené rozhodnutí. Jakkoli je ze závěrů Meziamerické komise pro lidská práva pro rok 2024 patrné, že na X stále vládne autoritářský režim, ani z toho, jak tyto závěry interpretoval žalobce (vyjádření z 20. 7. 2025) neplyne nic zásadního, co by správní orgány či soud nezjistily i z jiných podkladů. Dle soudu je stěžejní, že porušování práva na svobodu, osobní integritu, domovní svobodu a svobodu pohybu stíhá zejména společensky významné osoby, opoziční politiky, aktivisty či novináře. Jak soud vysvětlil již výše, na základě tvrzení, která předložil žalobce, nelze žalobce považovat za veřejně známého aktivistu či obránce lidských práv. Je sice možné, že na X po vlně protestů z června 2021 došlo k přechodnému zhoršení situace politických oponentů, avšak z ničeho neplyne, že by X orgány měly právě žalobce již nyní považovat za takového oponenta či politického aktivistu (viz již shora). To samé se týká tvrzených aktivit žalobce na sociálních sítích, k nimž se soud také již podrobněji vyjádřil. V tomto ohledu se situace na X nijak významně nezměnila, což soud usuzuje také z dosavadní azylové judikatury ve věcech X.

95. Proti žalobci by z pohledu zprávy Meziamerické komise pro lidská práva mohly být namířené výpady z jiného důvodu, a to vzhledem k jeho sexuální orientaci. Jak je však patrné i z jiných podkladů založených ve spisu, X v poslední dekádě učinila podstatné kroky, které jdou vstříc k LGBT komunitě. Již jen z tohoto důvodu, nelze v tomto směru vnímat zprávu jako důkaz o nutném zhoršení podmínek pro LGBT osoby.

96. Žalobce dále obsáhle namítal, že X čelí bezprecedentní situaci v důsledku vyhrocených vztahů z USA. To se projevuje jednak nejistotou ohledně toho, zda USA na území X provedou vojenskou operaci (podobně jak ve Venezuele či Íránu), jednak akutními důsledky zesílené obchodní a ropné blokády X. Shodu s prvopisem potvrzuje K. Š. 22 49 Az 3/2026 97. Soud považuje za obecně známou skutečnost, že prezident USA nařídil blokádu dodávek ropy na X. Tuto okolnost dobře ilustrují publicistické články, které žalobce předkládal soudu. Tyto články ve svém souhrnu popisují také důsledky obchodní a ropné blokády X, která již dlouhé měsíce čelí výpadkům elektrického proudu, nedostatku či nedostupnosti některých služeb, zboží či léků, krizi odpadového hospodářství apod. Z předložených podkladů soud seznal, že X vskutku čelí nevídané energetické krizi, která ovlivňuje běžný chod společnosti. V důsledku nepravidelných blackoutů, nedostupnosti pohonných hmot, některých potravin či služeb sílí také protesty běžných lidí proti soudobému politickému uspořádání X, která je nyní zčásti „odřízlá“ od zbytku světa v důsledku značného omezení leteckého spojení. S rostoucí mírou demonstrací a stížností roste, dle žalobcem založených článků, i míra represe státních složek vůči oponentům režimu.

98. Jakkoli nelze vyloučit, že kritická politická, ekonomická a sociální situace na X bude gradovat, z dosud provedených podkladů není zřejmé, že by návrat běžného občana X jakým je žalobce, měl za těchto nových podmínek vyvolat reakci státních složek. Tyto nyní mají – minimálně dle předložených podkladů – poměrně dost nových starostí s tím, aby stávající režim udržely při moci. V kontextu právě uvedeného je pak vysoce pravděpodobné, že by nezaostřily svoji pozornost na návrat politicky nijak exponované osoby, která není veřejně známým oponentem režimu. Soud míní, že státní orgány na návrat žalobce nejspíš nijak nezareagují, jak tomu ostatně bylo i při jeho poslední návštěvě X v roce 2016. Není přitom na místě řešit čistě hypotetickou situaci, jak by se státní složky zachovaly vůči žalobci, pokud by žalobce i po návratu na území začal kriticky publikovat na sociálních sítích apod.

99. Žalobce nemá pravdu ani v tom, že správní orgány a soud měly přihlížet k recentním obratům v mezinárodněpolitické situaci stran vztahů X a USA. Soud nemůže vyloučit, že v jistém okamžiku v budoucnosti může dojít k nějaké intervenci USA na území X, avšak z ničeho není zřejmé, že by hrozba takové vojenské operace byla iminentní. Jakkoli prezident USA realizoval vybrané vojenské akce, nelze říct, že by uskutečnil veškeré jím deklarované hrozby. Soud nadto souhlasí s žalovaným, že vojenská operace ve Venezuele, jak je patrné z obecných volně dostupných informací, spočívala v rychlé jednorázové akci namířené proti vedoucí osobnostem tamního režimu. Za účelem dílčího závěru o situaci ve Venezuele žalovaný nemusel shromažďovat podrobné zprávy o tom, jak tato operace ovlivnila běžný chod společnosti či životy lidí. V hypotetické rovině, i pokud by snad USA podnikly na území X nějakou intervenci, nyní nelze dovozovat, že by žalobci mělo hrozit azylově relevantní nebezpečí (např. v důsledku plošného bombardování X, jak namítal žalobce). Ani toto dílčí tvrzení tedy dle soudu nezakládá novou okolnost, pro kterou měl žalovaný meritorně posuzovat opakovanou žádost o mezinárodní ochranu.

100. V replice z 23. 5. 2026 se žalobce zaměřil na změny ve stávající právní úpravě s tím, že X zostřila dosavadní imigrační zákony. U jednání poukazoval zejména na čl. 96 zákona č. 171/2024, o migraci, tak, jak ho předložil soudu. Soud neměl důvod nevycházet ze strojově přeloženého znění tohoto zákona. Zjistil ovšem, že na rozdíl od jiných ustanovení zákona se pravidla uvedené v žalobcem zdůrazněném čl. 96 uplatní toliko na cizince, nikoli tedy na občany X, kteří mají status rezidentů na území či v zahraničí. Neuplatní se tedy na žalobce, což u jednání nezpochybnil ani žalobce, ani jeho zástupce. Tento zákon, jak ho navnímal soud, odpovídá shrnutí proobčansky míněné novely migračního práva z roku 2024, jak uváděla informace Ministerstva vnitra z 5. 1. 2026. Ostatně i sbírkové číslo tohoto zákona je z roku 2024, jakkoli ho úřední věstník zveřejnil až v květnu 2026. Ani ze Shodu s prvopisem potvrzuje K. Š. 23 49 Az 3/2026 zbylých provedených částí (ustanovení) zákona neplyne, že by se výrazným způsobem vymykal standardní regulaci migrace. Soud k tomu poukazuje na dlouhodobý trend spočívající v obrušování původně přísných podmínek zakotvených v právních předpisech (srov. rozsudek 20 Az 7/2022, body 49 a 50, a tam cit. judikaturu v žalobcově věci). Také nelze přehlížet, že žalobce opustil X v roce 2014 přes oficiální hraniční přechod. Tehdy neporušil ustanovení migračního zákona. Žalobce dosud neměl problémy politického charakteru, ačkoli nesouhlasil s politikou režimu. V souvislosti s návštěvou X v roce 2016 bez nesnází získal cestovní pas, jeho vstup na území proběhl bez komplikací, během pobytu nepřišel do styku s policií či bezpečnostními složkami a následně mohl z území bez obtíží odcestovat zpět do ČR. Jen stěží by ho bezpečnostní složky nezadržely, pakliže by jej evidovaly coby aktivního odpůrce režimu. Umožnění vstupu a opětovného vycestování z X území jednoznačně svědčí o jejich nezájmu o osobu žalobce. K tomuto novému žalobcem tvrzenému důvodu tedy soud přihlédl, ovšem ani v něm neshledal důvod pro vyhovění žalobě.

101. Soud doplňuje, že institut národního humanitárního azylu ve smyslu § 14 zákona o azylu byl zrušen zákonem č. 314/2025 Sb. s účinností od 1. 10. 2025. Žalovaný proto ani nemohl uvažovat o tom, že by žalobci udělil humanitární azyl. Tento zvláštní institut byl vnitrostátním azylovým instrumentem bez relevantního předobrazu v právu EU. Žalobce poukázal na judikaturu ESLP, dle níž se členské země Rady Evropy mají zabývat také splněním základních humanitárních podmínek v zemi původu, do které má být žadatel navrácen (rozsudek ESLP z 28. 6. 2011, ve věcech Sufi a Elmi proti Velké Británii, stížnosti č. 8319/07 a č. 11449/07). Situaci v somálských utečeneckých táborech, resp. tamní bezvýchodiskovou situaci, kterou ESLP řešil v právě cit. rozsudku, ovšem nelze ani jen volně srovnávat s okolnostmi, jimž nyní čelí X. Život na X jistě není ideální a zdaleka nedosahuje kvalit života, který žije průměrný Evropan. To ovšem neznamená, že by ČR měla v důsledku akutní surovinové a ekonomické blokády X udělit mezinárodní ochranu mnoha X, na které současná krize dopadá. Zákon o azylu jasně vymezuje relevantní důvody, pro které lze udělit mezinárodní ochranu. Současnou situaci nelze vnímat jako nový důvod k meritornímu posouzení žalobcovy opakované žádosti o mezinárodní ochranu.

102. Konečně je třeba doplnit, že žalobce u jednání nově předložil také potvrzení od praktického lékaře, dle něhož čelí úzkostem z návratu na X. Jakkoli by pro účely tohoto řízení plně stačilo vyslovit, že tento „pozdě“ tvrzený důvod žalobcovy opakované žádosti o mezinárodní ochranu je účelovým, soud tak neučinil. Vnímá totiž nelehkou situaci žalobce, který po dekádu pobývá v ČR, a nyní by se měl po sérii neúspěšných řízení vrátit na X. Nelze se tedy divit ani tomu, že by žalobce skutečně čelil nepříjemnému stresu a úzkostem. Žalobce ovšem ani jen nedoložil, že by se léčil, resp. že by vyhledal specializovanou lékařskou, tzn. psychologickou či psychiatrickou péči, které by se mu nemohlo dostat i jinde než v ČR. Z předloženého potvrzení není parné, že by žalobce měl naordinovány léky k tlumení úzkostí. Jak ovšem soud sdělil žalobci již při vyhlášení rozsudku, skutečnost, že nemá nárok na mezinárodní ochranu, neznamená, že nemůže svou pobytovou situaci v ČR řešit prostřednictvím nástrojů, které nabízí zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR. Ostatně, jak vyplynulo z dokazování, dopravní dostupnost X k dnešnímu dni není jednoduchá, a tedy žalobce patrně ještě nějakou dobu, minimálně do uklidnění nynější situace, pravděpodobně zůstane v ČR. IV. Závěr a náklady řízení Shodu s prvopisem potvrzuje K. Š. 24 49 Az 3/2026 103.Soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

104. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce ve věci neměl úspěch a žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u NSS, který o ní též rozhoduje. Kasační stížnost by svým významem měla podstatně přesahovat vlastní zájmy stěžovatele (§ 104a s. ř. s.). Praha, 3. června 2026 Martin Bobák v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje K. Š.