5 A 104/2025

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobkyně: Obec Přestavlky se sídlem č. p. 60, Přestavlky proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10 – Vršovice za účasti: LB MINERALS, s. r. o., IČO: 27994929 se sídlem Tovární 431, Horní Bříza o žalobě proti rozhodnutí ministra žalovaného ze dne 25. 7. 2025, č. j. MZP/2025/290/613 takto:

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žalobkyně n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení.

IV. Osoba zúčastněná na řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění:

I. Základ sporu

1. Dne 25. 6. 2024 podala společnost LB MINERALS, s. r. o. (dále „osoba zúčastněná na řízení“ nebo „žadatel“) u žalovaného podle ustanovení § 4 a § 4a zákona č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, žádost o stanovení průzkumného území pro ložiskový průzkum lokality Soběkury (dále „žádost“). Této žádosti vyhověl žalovaný rozhodnutím ze dne 31. 3. 2025, č. j. MZP/2025/2024/220/587 (dále „prvostupňové rozhodnutí“). Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně rozklad, který ministr žalovaného zamítl v záhlaví tohoto rozsudku uvedeným rozhodnutím, které žalobkyně napadla nyní posuzovanou žalobou.

2. Žalobkyně v průběhu správního řízení opakovaně namítala, že žalovaný nedostál své povinnosti posoudit, zda zájem na průzkumu či na následném využití ložiska není ve střetu, resp. není převýšen, jiným veřejným zájmem (§ 4a odst. 6 zákona o geologických pracích), přičemž vyjmenovávala různé zájmy, které měl žalovaný podle žalobkyně posoudit. Žalovaný námitky žalobkyně shledal nedůvodnými, zejména z důvodu, že zájem na dalším průzkumu převažuje a některé namítané střety zájmů by bylo předčasné řešit v řízení o průzkumném řízení. V napadeném rozhodnutí ministr žalovaného konstatoval, že rozkladové námitky jsou totožné s námitkami uplatněnými v průběhu správního řízení před žalovaným, přičemž tyto námitky byly v prvostupňovém rozhodnutí řádně vypořádány. Ministr žalovaného se předně ztotožnil s názorem žalovaného, že zájem na dalším průzkumu převažuje nad (případnými) jinými veřejnými zájmy ve smyslu § 4a odst. 6 zákona o geologických pracích.

II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného

3. Žalobkyně v žalobě namítala, že napadené rozhodnutí je nezákonné, jelikož správní orgány obou stupňů dospěly ke kladnému závěru o stanovení průzkumného území bez toho, aby se řádně zabývaly otázkou splnění zákonných podmínek podle § 4a odst. 6 zákona o geologických pracích. Zároveň žalobkyně považuje napadené rozhodnutí za částečně nepřezkoumatelné, jelikož žalovaný nevypořádal řadu rozkladových námitek.

4. Konkrétně žalobkyně spatřovala nezákonnost napadeného rozhodnutí v tom, že se žalovaný i ministr žalovaného odmítli zabývat poměřováním, zda jiné veřejné zájmy nepřevyšují nejen zájmy na dalším průzkumu ložiska, ale také na jeho následném využití. Žalovaný i ministr žalovaného se tím odmítli zabývat s odkazem, že ve fázi stanovování průzkumného řízení by bylo takovéto extenzivní posuzování jiných zájmů předčasné. Žalobkyně poukázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2022, č. j. 4 As 38/2022-34, který je podle ní v rozporu se závěry ministra žalovaného a podle kterého mají správní orgány přihlížet i k okolnostem a zájmům, které mohou bránit budoucímu využití ložiska. Ministr žalovaného navázal využití ložiska na výsledky plánovaného průzkumu. To však nemá oporu ve spisu, když budoucí těžbu předpokládá jak žalovaný tak i žadatel ve své žádosti.

5. Žalobkyně namítala, že žalovaný označil za předčasné zabývat se střetem budoucího využití ložiska s dopravní a energetickou infrastrukturou a jejími ochrannými pásmy. Žalovaný pouze uvedl, že bylo-li by třeba v budoucnu tento střet řešit, bylo by možné ho řešit formou přeložek tras dotčené infrastruktury. Toto vypořádání je však podle žalobkyně nedostatečné. Žalovaný se nijak nezabýval tím, zda těžba materiálu může vůbec obstát optikou nákladů na přeložení tras infrastruktury či změny trasování sítí. Stejně tak žalobkyně namítala, že si žalovaný pro své závěry o řešení možných budoucích střetů neopatřil žádné podklady, ani vyjádření zainteresovaných subjektů, například Plzeňského kraje, Policie České republiky, provozovatele přenosové soustavy ČEPS. Žalobkyně rovněž namítala, že sám žadatel v minulosti v řízení o stanovení dobývacího prostoru uvedl, že velikost dobývacího prostoru 4,99 ha je maximální z hlediska střetu zájmů na těžbě se zájmy jinými.

6. Žalobkyně v souladu s požadavky § 4a odst. 6 zákona o geologických pracích očekávala, že se bude žalovaný objektivně zabývat závažnosti zájmu na dalším průzkumu lokality a jejím budoucím těžebním využití, přičemž porovná váhu tohoto zájmu se zájmy výše uvedenými. Tuto otázku však žalovaný vyřešil nedostatečně, když odmítl námitku žalobkyně o převážně soukromém zájmu žadatele a dále poukázal na fakt, že zájem na využívání ložisek nerostů označuje za veřejný legislativa. Žalobkyně považuje za problematické, že se žalovaný nijak nezabýval faktickou konkrétní váhou zájmu na průzkumných pracích a případné těžby ložiska. Podle žalobkyně měl žalovaný konkrétně posoudit, zda je další průzkum potřebný vzhledem k tomu, že svou rozlohou a technickým provedením prakticky kopíruje průzkum provedený v letech 2015 až 2017. Sám žadatel ve svém vyjádření uvedl, že je mu známá kvalita suroviny. Žalovaný však žádnou relevantní úvahu o potřebnosti dalšího průzkumu neprovedl. Taktéž měl žalovaný posoudit fakt, že těženou surovinou má být bentonit na výrobu minerálních steliv. Nejedná se tedy o strategickou surovinu. Taktéž měl žalovaný přihlédnout ke skutečnosti, že žadatel již v daném území má stanovený dobývací prostor v rozloze 4,99 ha, tedy těsně pod limitem pro zjišťovací řízení, potažmo EIA. Stanovení průzkumného území má být další cestou pro rozšiřování těžby a podle žalobkyně jde o obcházení procesu EIA.

7. Žalobkyně dále namítala, že žalovaný nedostatečně posuzoval zájem na ochraně přírodních zdrojů vod. Průzkumné území se nachází v bezprostřední blízkosti obce, žalobkyně byla opakovaně ujišťována, že pracemi nebudou ohroženy zdroje pitné vody využívané obyvateli obce, nicméně z návrhu na stanovení průzkumného území vyplývá, že riziko není zcela vyloučené. Ani vyjádření České geologické služby (dále „ČGS“) tyto obavy nevyvrací. Toto vyjádření totiž vychází z hydrogeologického posudku, který byl žadatelem předložen k žádosti o stanovení dobývacího prostoru Soběkury. Tento posudek je však podle žalobkyně nedostatečný, jelikož se týká zcela odlišného rozsahu potencionálního negativního vlivu. Zabývá se pouze plochou dobývacího prostoru Soběkury, a tedy nikoliv plochou průzkumného území v sousedství obce.

8. Další negativní dopad průzkumných prací a případně dalšího využívání ložiska spočívá ve snížení hodnoty nemovitostí v obci v důsledku evidentního rizika snížení kvality života v obci. Žalobkyně v žalobě uvedla, že v nedávné době investovala do zatraktivnění obce, ať už v podobě nové splaškové kanalizace nebo přípravy nové technické a dopravní infrastruktury na plochách určených k zastavení. Tyto investice by v důsledku průzkumných prací a případné následné těžby přišly přinejmenším z části vniveč. Žalobkyně požadovala po ministru žalovaného, aby vzal uvedené zájmy v potaz. Ten však posuzování zájmů neprovedl a námitky žalobkyně odmítl opět s odkazem na předčasnost a s odkazem na fakt, že žalobkyně se stejnými námitkami neuspěla v řízení o stanovení dobývacího prostoru, aniž by se jimi skutečně zabýval. Podle žalobkyně je tento postup nezákonný a nepřezkoumatelný. Nelze nahrazovat povinnost vlastními úvahami vypořádat námitky účastníka řízení odkazem na úvahy jiného správního orgánu či soudu učiněných ve zcela odlišné věci. Ministr žalovaného pak tento způsob vypořádání jejích námitek dle žalobkyně aproboval.

9. Žalovaný je toho názoru, že v prvoinstančním rozhodnutí řádně provedl podrobné posouzení případného střetu souvisejících veřejných zájmů, a to ve značném rozsahu. To, že existuje nějaký případně kolidující veřejný zájem, automaticky neznamená, že žádost o stanovení průzkumného území bude zamítnuta. Je třeba provést poměření jednotlivých, případně kolidujících veřejných zájmů (s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu) a až na základě toho o záměru rozhodnout. Dle názoru žalovaného byl tento postup v prvoinstančním i druhoinstančním rozhodnutí dodržen a vyplývající závěry byly jasně popsány a odůvodněny. Žalovaný posouzení záměru provedl i ve vztahu k možnému následnému využití ložiska, nicméně je zapotřebí dodat, že se předmětný záměr nachází teprve ve fázi stanovení průzkumného území a toto posouzení má tak své limity.

10. K námitce střetu záměru s dopravní a energetickou infrastrukturou žalovaný uvádí, že tato je předčasná. Průzkumné území neznamená automaticky těžbu v celé jeho ploše. Je rovněž nutné upozornit na to, že v této fázi je projednáván průzkum, nikoliv samotná těžba. Konkrétní technické parametry teoretické budoucí těžby objektivně nelze přesně definovat již nyní, když ložisko není dostatečně prozkoumáno.

11. Podle názoru žalovaného je vyhotovený hydrogeologický posudek zcela dostatečný. Nově plánovaný hydrogeologický průzkum je zaměřen na studium situace celého výhradního ložiska a je tak rozšířením, nikoliv ověřením stávajících informací. Prvostupňové rozhodnutí rovněž stanovilo velké množství závazných podmínek za účelem ochrany ostatních případně dotčených veřejných zájmů. Prvoinstanční rozhodnutí je založeno na dostatečných podkladech vypracovaných odborně způsobilými osobami, které toto ohrožení vylučují.

12. Žalovaný má za to, že argumenty uplatněné žalobkyní v podané žalobě jsou jen s drobnými obměnami totožné s argumenty, které žalobkyně uplatnila již dříve, před vydáním prvoinstančního a napadeného rozhodnutí, přičemž všechny námitky a připomínky byly v odůvodnění prvoinstančního a napadeného rozhodnutí řádně vypořádány.

13. Osoba zúčastněná na řízení je toho názoru, že žalovaný provedl podrobné posouzení případného střetu souvisejících veřejných zájmů, a to ve značném rozsahu, a i ve vztahu k možnému následnému využití ložiska. Námitka střetu záměru s dopravní a energetickou infrastrukturou je předčasná. Případné střety s infrastrukturou jsou standardním problémem ložisek nerostných surovin, které jsou dány nepřemístitelností těchto ložisek. I proto se přistupuje ke zvyšování stupně prozkoumanosti předmětného ložiska a to tak, že je na základě získaných geologických skutečnostní možné lépe hodnotit případný střet kolidujících veřejných zájmů na ochranu a využití nerostného bohatství České republiky a vedení technické infrastruktury. Bloky zásob s nízkým stupněm prozkoumanosti mají totiž své hranice definované s vysokou nepřesností. Je tedy možné, že se evidovaná hranice nachází/nenachází v kolizi s technickou infrastrukturou. Jedině zvýšením stupně prozkoumanosti ložiska se bude moci tento případně kolidující veřejný zájem podrobně zhodnotit.

14. Osoba zúčastněná na řízení se ohrazuje proti námitce žalobkyně, že by v projednávané věci šlo o „soukromou“ těžbu osoby zúčastněné na řízení. Podle § 3 odst. 5 zákona č. 44/1988 Sb., zákona o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), je vyhledávání, průzkum a dobývání výhradních ložisek realizováno ve veřejném zájmu.

15. Vyhotovený hydrogeologický posudek je dostatečný. Dodatečný hydrogeologický průzkum navrhuje za účelem maximálního vyloučení jakýchkoliv negativních vlivů, a i proto, aby vyhověla námitkám, které žalobkyně v průběhu řízení vznesla.

III. Posouzení žaloby

16. Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) v souladu s § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobkyní vymezených námitek, vycházel při tom v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování ministra žalovaného a shledal, že žaloba není důvodná. O věci rozhodl bez jednání, jelikož s takovým postupem žalobkyně i žalovaný vyjádřili souhlas, resp. nevyjádřili nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 51 odst. 1 s. ř. s.).

17. Žalobkyně v žalobě proti napadenému rozhodnutí označila jako žalovaného ministra žalovaného (tj. ministra životního prostředí), soud však konstatuje, že ten není v tomto řízení pasivně legitimován. V řízeních o žalobě proti rozhodnutí o rozkladu je pasivně legitimováno ministerstvo, nikoliv jeho ministr (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 8. 2006, č. j. 4 As 57/2005-64, či usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2007, č. j. 8 Afs 75/2007-115). Skutečnost, že žalobkyně označila za žalovaného ministra a nikoliv ministerstvo, však samo o sobě není vadou žaloby. V řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. s. ř. s. osoba žalovaného není určena tvrzením žalobce, ale kogentně ji určuje zákon, což je v tomto případě Ministerstvo životního prostředí (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004, č. j. 5 Afs 16/2003-56, č. 534/2005 Sb. NSS). Soud proto jednal s Ministerstvem životního prostředí, jako s tím, kdo skutečně žalovaným má být.

18. Soud předně uvádí, že soud je při svém přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí vázán žalobními důvody. Ty jsou v nyní posuzované věci na mnoha místech žaloby velmi obecné a v podstatné části kopíruje rozkladové námitky či námitky uplatněné v řízení před žalovaným. Míra podrobnosti rozsudku je přitom dána především kvalitou a konkrétností žalobní argumentace (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2023, č. j. 1 Afs 157/2022-45). Touto optikou přistoupil soud k posouzení žaloby.

19. Podle § 4a odst. 6 zákona o geologických pracích platí, že ministerstvo žádost o stanovení průzkumného území dále zamítne zejména v případě, že průzkum je v rozporu se státní surovinovou politikou, státní politikou životního prostředí, zájmy obrany státu, zahraničními závazky státu nebo pokud další veřejný zájem převýší zájem na dalším průzkumu a následném využití výhradního ložiska.

20. Z žádosti obsažené ve správním spise vyplývá, že navrhovaná celková plocha průzkumného území činí 2,078622 km2. Toto území protínají dvě silnice a trojí vedení elektrické přenosové soustavy. Aktuálně zjištěné bloky zásob se nenacházejí na celé ploše průzkumného území, přičemž v žádosti je uvedeno, že práce budou směřovány k ověření rozsahu geologických bloků zásob 11 VB a 15 VB (tedy ne všech bloků nacházejících se v průzkumném území), které jsou vyhodnoceny na základě starého vrtného průzkumu z roku 1964. Tento starý průzkum nebyl dostatečně rozsáhlý pro určení reálných hranic bloků zásob (odst. 1.3. žádosti a obrázek č. 1).

21. Žalobkyně namítá, že se správní orgány nezabývaly posuzováním střetů namítaných veřejných zájmů se zájmy na průzkumu a na případné následné těžbě. Konkrétně namítala, že správní orgány nepoměřily zájem na průzkumu území a případné následné těžby se zájmem na nepřerušení dopravní a energetické infrastruktury a jejími ochrannými pásmy. Pouze uvedly, že v budoucnu by bylo možné střet zájmů formou přeložky tras dotčené infrastruktury, avšak nezabývaly se úvahou, zda by z důvodu vysokých nákladů přicházely v úvahu.

22. Žalovaný ve svém rozhodnutí k námitce střetu budoucí těžby s ochrannými pásmy silnice II/230, III/1823 a trojím vedením přenosové soustavy uvedl, že je možné řešení v podobě např. přeložky silnice či elektrického vedení nebo netěžení části zásob dotčeného výhradního ložiska, která by byla v ochranném pásmu. Ministr žalovaného v žalobou napadeném rozhodnutí uvedl, že veřejný zájem na těžbě bentonitu vyplývá přímo ze zákona – z toho, že se jedná o vyhrazený nerost [§ 3 odst. 1 písm. g) horního zákona]. Dále uvedl, že přeložky technické infrastruktury jsou často velmi nákladné, ale nikoliv nemožné. Zda bude možné tímto způsobem postupovat, bude jasnější až po zjištění maximálních informací o ložisku. Stanovení průzkumného území neznamená automaticky těžbu v celé jeho ploše. V případě zpřesnění informací o ložisku může dojít ke zmenšení kolize záměru s liniovými stavbami. Dopravní a technická infrastruktura v průběhu existence výhradního ložiska rovněž prochází renovacemi a modernizacemi. V případě dostatečné znalosti o výhradním ložisku je možné tyto renovace a modernizace plánovat tak, aby mohly být vázané zásoby ložiska uvolněny a tím vyřešeny kolize daných veřejných zájmů. Geologickému průzkumu nebrání existence dopravní a energetické infrastruktury. Ministr žalovaného rovněž poukázal na institut chráněného ložiskového území, který zhoršování střetu záměru na budoucím využití výhradního ložiska a dopravní technické infrastruktury brání.

23. Městský soud v obecné rovině souhlasí s argumentací žalobkyně, že je povinností správního orgánu v procesu stanovení průzkumného území poměřovat zájem na dalším průzkumu a rovněž přihlédnout k okolnostem a zájmům, které mohou bránit budoucímu využití ložiska, a tím zamezit případným zbytečným výdajům na straně žadatele. Nejvyšší správní soud v žalobkyní citovaném rozsudku ze dne 22. 9. 2022, č.j. 4 As 38/2022-34 uvedl, že „zákonodárce zcela jistě neměl na mysli, aby žalovaný dle § 4a odst. 6 zákona o geologických pracích podrobně předestřel problematiku existujících veřejných zájmů na následném využití výhradního ložiska, které ve fázi stanovení průzkumného území nemusí vždy všechny vyjít najevo. To však žalovaného nezbavovalo povinnosti tyto zájmy alespoň obecně vymezit a to ve vztahu ke specifikům fáze řízení, na kterou § 4a odst. 6 zákona o geologických pracích míří, tj. ve vztahu k žádosti o stanovení průzkumného území. Cílem takového posuzování není snad a priori bránit geologickému průzkumu území, nýbrž naopak v co nejranější fázi odhalit možný veřejný zájem, který by mohl bránit těžbě samotné, a tím zamezit případným zbytečným výdajům na straně žadatele, které by tento musel vynaložit v rámci průzkumu výhradního ložiska, a které by přišly „vniveč“ v případě, že by takový veřejný zájem byl odhalen až ve fázi povolování samotné těžby“. Judikatura Nejvyššího správního soudu tak nepožaduje po správním orgánu, aby konkrétně vypočítával a poměřoval, jak řešit střet zájmu na dalším průzkumu a následném využití ložiska a jiných veřejných zájmů. Postačí, aby tak správní orgán učinil obecně. To dle městského soudu žalovaný a následně ministr žalovaného učinili dostatečně. Obecně se zabývali možností vyřešit střet zájmů dopravní a energetické infrastruktury a uvedli, že tento střet je možné technicky vyřešit přeložkami, či jiným způsobem. Správně uvedli, že konkrétní vyřešení tohoto střetu bude možné, až budou známy maximální informace o ložisku. Soud souhlasí se správními orgány, že bez těchto znalostí, není možné uzavřít, zda případné vybudování přeložek bude vůbec nutné, nebo pro žadatele ekonomicky přijatelné.

24. K dílčí námitce žalobkyně, že si žalovaný pro své návrhy na budoucí řešení konfliktu zájmu na dalším využití ložiska a zájmu na nepřerušení dopravní a energetické infrastruktury neopatřil podklady ani vyjádření zainteresovaných subjektů, městský soud uvádí, že na ní lze obdobně použít výše uvedenou argumentaci. Nelze-li konkrétně určit, jak rozsáhlá těžba bude probíhat ani není postaveno na jisto, zda opravdu konflikt zájmů vznikne, je předčasné opatřovat podklady pro různá řešení potenciálního konfliktu zájmů či opatřovat stanoviska zainteresovaných subjektů.

25. Poukazovala-li žalobkyně na to, že i žadatel v řízení o stanovení dobývacího prostoru uvedl, že velikost dobývacího prostoru 4,99 ha je maximální z hlediska střetu zájmů na těžbě se zájmy jinými, zejména pak s ochrannými pásmy dopravní a energetické infrastruktury, soud uvádí, že subjektem, který je povinen posuzovat střet zájmů není žadatel, ale žalovaný. To, jakými důvody žadatel odůvodňoval svou žádost o stanovení dobývacího prostoru, tzn. v jiném správním řízení, je pro řízení o stanovení průzkumného území irelevantní.

26. Žalobkyně dále namítala, že žalovaný nedostatečně posoudil váhu zájmu na dalším průzkumu území a případném následujícím využití ložiska. Podle žalobkyně žalovaný pouze uvedl, že zájem na využívání nerostů označuje za veřejný legislativa. To žalobkyně nezpochybňuje, ale označuje za problematické, že u této prosté identifikace veřejného zájmu žalovaný zůstal, aniž by se zabýval skutečnou vahou tohoto zájmu samotného. V této souvislosti žalobkyně uvedla tři okruhy okolností, které mají podle ní vliv na váhu tohoto zájmu, avšak žalovaný je nezohlednil. Zaprvé, žalovaný nezohlednil, že průzkumné území prakticky kopíruje průzkum provedený v letech 2015 až 2017. Zadruhé, měl být rovněž zohledněn fakt, že v konkurenci výše uvedených veřejných zájmů a na jejich úkor má být těžen bentonit, a to pro výrobu minerálních steliv. Nejedná se tedy o strategickou surovinu, přičemž shledat širší společenskou potřebu minerálních steliv mimo okruh chovatelů domácích zvířat rovněž nelze. Zatřetí, žalovaný měl dle názoru žalobkyně rovněž přihlédnout k tomu, že žadatel usiluje v místě o otvírku dobývacího prostoru Soběkury v rozloze 4,99 ha, tedy těsně pod limitem pro zjišťovací řízení, potažmo EIA. Dle názoru žalobkyně je tak zjevné, že stanovení průzkumného území má být jedním z prostředků obcházení EIA tzv. „salámovou metodou“.

27. Městský soud poznamenává, že všechny výše uvedené námitky jsou opakovanými námitkami, ke kterým se vyjádřil již žalovaný v prvostupňovém rozhodnutí. K první námitce se žalovaný podrobně vyjádřil na straně 19 a 20 prvostupňového rozhodnutí, kde uvedl, že poznatky o technologické charakteristice ložiska jsou naprosto nedostatečné a nelze je posoudit z hlediska moderních aplikací, jako jsou sorbenty, steliva a případně použití jako těsnící materiál pro hlubinné úložiště radioaktivního odpadu. Předmětné ložisko je značně proměnlivé kvality. V napadeném rozhodnutí, pak ministr žalovaného uvedl, že předchozí průzkum měl své limity. Průzkumné práce provedené v letech 2014-2015 byly zaměřeny pouze na vyhledání a vyhodnocení ložiska pro výrobu minerálních steliv „sorbentů“. Nový geologický úkol je zaměřen na ověření technologické jedinečnosti místní suroviny a hodnocení její využitelnosti pro nová průmyslová odvětví. Výše uvedená argumentace žalovaného, respektive ministra žalovaného, je ona relevantní úvaha o potřebnosti dalšího průzkumu, kterou požadovala žalobkyně v žalobě. Tato dílčí žalobní námitka tudíž není důvodná.

28. K druhé námitce se vyjadřoval žalovaný také již v prvostupňovém rozhodnutí. Jak již soud zmínil výše, nový geologický úkol je zaměřen na ověření technologické jedinečnosti bentonitu a hodnocení jeho využitelnosti pro nová průmyslová odvětví. Žalovaný uvedl, že v současnosti jsou v ložisku evidovány tři kvalitativní suroviny – bentonit pro výrobu minerálních steliv, bentonit pro zemědělské účely a přísadové jíly nežáruvzdorné. Není tedy pravdou, že by na těžbě bentonitu neexistovala společenská potřeba mimo okruh chovatelů domácích zvířat. Městský soud taktéž souhlasí, že je v zájmu České republiky, jakožto vlastníka předmětného ložiska, aby bylo zpřesněno ocenění jejího majetku. Rovněž i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 15. 1. 2026, č. j. 9 As 48/2025-43, v bodě [27] uvedl, že je dán veřejný zájem na těžbu bentonitu, což je vyhrazený nerost. Soud tedy uzavírá, že žalovaný zohlednil i fakt, že má být těžen bentonit. Klíčovým faktorem pro další průzkumné práce je však i to, že díky novému průzkumu bude ověřeno, zda je možné využít ložisko jako surovinu s vysokou přidanou hodnotou. I tato dílčí žalobní námitka tak není důvodná.

29. Ke třetí námitce uvádí městský soud, že žalovaný již v prvostupňovém rozhodnutí (strana 20) námitku vypořádal tak, že řízení o stanovení dobývacího prostoru není v působnosti žalovaného, ale v působnosti příslušného báňského úřadu. Proti této úvaze žalobkyně nijak konkrétně v podané žalobě nebrojila. Nereprezentuje-li však žalobkyně v žalobních bodech dostatečně konkrétní názorovou oponenturu vedoucí ke zpochybnění závěrů správního orgánu, nemusí pak soud hledat způsob pro alternativní a originální vyjádření závěrů, k nimž již správně dospěl správní orgán (podrobněji srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2014, č. j. 6 As 54/2013-128). Zároveň platí, že správní soud není oprávněn za žalobkyni domýšlet její argumentaci. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by roli advokáta jedné ze stran sporu (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, č. 2132/2011 Sb. NSS, či rozsudek kasačního soudu ze dne 15. 2. 2012, č. j. 1 Afs 57/2011-95, nebo ze dne 6. 10. 2015, č. j. 6 Afs 9/2015-31). Soud tak pouze obecně uvádí, že s žalovaným souhlasí, že mu nepřísluší posuzovat rozlohu dobývacího prostoru, k čemuž je příslušný jiný správní orgán. Ani tato dílčí námitka není důvodná.

30. Městský soud uzavírá, že námitka nedostatečného posuzování veřejných zájmů ve smyslu § 4a odst. 6 zákona o geologických pracích není důvodná.

31. Žalobkyně dále namítala, že žalovaný nedostatečně posuzoval zájem na ochraně přírodních zdrojů vod, jelikož se odkazoval na vyjádření ČGS, které vychází ze starého hydrogeologického posudku, který se zabýval pouze menší částí dotčené plochy, a nikoliv celého průzkumného území.

32. Soud předně uvádí, že ČGS je státní organizace zřízená Ministerstvem životního prostředí dle § 17 odst. 2 zákona o geologických pracích (Pro výkon státní geologické služby zřídí ministerstvo Českou geologickou službu.). Podle § 17 odst. 1 stejného zákona (Výkonem státní geologické služby se shromažďují a poskytují údaje o geologickém složení území, ochraně a využití přírodních nerostných zdrojů a zdrojů podzemních vod a o geologických rizicích.) je hlavním úkolem ČGS mimo jiné shromažďování a poskytování údajů o zdrojích podzemní vody a o geologických rizicích. Z uvedeného důvodu nemá městský soud pochybnost o tom, že ČGS je odborně schopná posoudit právě riziko průzkumných vrtů na podzemní vodu.

33. Žalobkyně v podané žalobě namítala, že ČGS vycházela pouze z hydrogeologického posudku, který byl žadatelem předložen k žádosti o stanovení dobývacího prostoru Soběkury. Tak tomu není. Ze strany 10 vyjádření ČGS plyne, že ČGS vycházela i z hydrogeologických údajů o hladině podzemní vody u archivních objektů evidovaných v Archivu ČGS (suché vrty GDO 666278 z roku 2003, GDO 355210 z roku 1965, GDO 710199 z roku 2010). Ve stejném odstavci přitom ČGS vztáhla tato data k celému prostoru navrženého průzkumného území. Shodné vyplývá i z obrázku č. 2 uvedeného ve vyjádření ČGS.

34. ČGS uzavřela, že při realizaci vrtných průzkumných prací při dodržení zásad geologického průzkumu dle platných právních předpisů by nemělo dojít k negativnímu ovlivnění místních hydrogeologických poměrů a okolních zdrojů podzemních vod. Soud si uvědomuje, že ČGS neformulovala svůj závěr tak, že nedojde k negativnímu ovlivnění místních hydrogeologických poměrů, ale že pouze uvedla, že by k tomu nemělo dojít. Proto však ČGS doporučila rozdělit geologický průzkum na dvě etapy. V první etapě budou hodnoceny hydrogeologické poměry. ČGS uvedla, že „po odvrtání potřebné sítě opěrné sítě vrtů ČGS doporučuje detailně vyhodnotit hydrogeologické poměry v oblasti PÚ Soběkury tak, aby byl minimalizován potenciální vliv na odběrná místa v okolí PÚ Soběkury vrtnými pracemi v další etapě průzkumu. Na základě výsledků hydrogeologického průzkumu pak ve druhé etapě průzkumu dokončit technické práce geologického průzkumu v potřebném rozsahu tak, jak bude navrženo v projektu pro naplnění deklarovaných cílů geologického průzkumu.“ 35. Žalovaný ve svém prvostupňovém rozhodnutí vycházel z vyjádření ČGS a uvedl, že problematiku ochrany zdrojů podzemních vod při provádění geologických prací ošetřilo podmínkami č. 10 a č.

11. Podmínkou č. 10 stanovil povinnost před započetím vrtného průzkumu zahájit hydrogeologický monitoring, a to minimálně v rozsahu dvou místních domovních studní v jižní části obce Přestavlky, dvou místních domovních studní v jihozápadní části obce Dnešice a dvou domovních studní v severní části obce Soběkury a dále hydrogeologických monitorovacích vrtů HV 1 a HV 2 nacházejících se v dobývacím prostoru Soběkury. V podmínce č. 11 žalovaný na doporučení ČGS stanovil rozdělení prací na dvě etapy – hydrogeologický průzkum za účelem vyhodnocení hydrogeologických poměrů a následné dokončení technické práce geologického průzkumu.

36. Soud tak souhlasí s žalobkyní, že hydrogeologické poměry v oblasti nejsou dostatečně známy. Z toho důvodu však byly práce rozděleny na dvě etapy. V rámci první mají být tyto poměry dostatečně zjištěny tak, aby v rámci druhé etapy byl minimalizován potenciální vliv průzkumných prací na odběrná místa podzemní vody. Žalobkyně již v podané žalobě nijak nebrojí proti této etapizaci. Nijak tak netvrdí, proč toto rozdělení není dostatečné. Soud přitom za ni nemůže její argumentaci domýšlet (viz již citovaná judikatura v bodě [29] tohoto rozsudku). Tato námitka tak není důvodná.

37. Dále žalobkyně namítala, že žalovaný postupoval nesprávně při vypořádávání její námitky, že provádění dalšího průzkumu a případné další využívání ložiska bude mít negativní dopad na snížení hodnoty nemovitostí v obci v důsledku evidentní snížení kvality života v obci a rovněž přijdou vniveč vynaložené investice na výstavbu nové dopravní a technické infrastruktury. Konkrétně žalobkyně namítá, že žalovaný neměl ve vypořádání její námitky pouze odkázat na vypořádání jejích obdobných námitek v řízení při stanovování dobývacího prostoru Soběkury. Dle žalobkyně nelze nahrazovat povinnost vlastními úvahami vypořádat námitky účastníka řízení odkazem na úvahy jiného správního orgánu či soudu učiněných ve zcela odlišné věci. Žalobkyně měla v řízení o stanovení průzkumného řízení nárok na to, aby žalovaný posoudil její námitky a vyjádřil se k nim v rámci vlastní příslušnosti a zcela konkrétně ve vazbě na řešenou věc. Ministr žalovaného pak tento způsob vypořádání jejích námitek dle žalobkyně aproboval.

38. Žalovaný v prvostupňovém rozhodnutí sice odkázal na negativní vypořádání obdobné námitky v řízení o stanovení dobývacího prostoru Soběkury, ovšem tím jeho vypořádání námitky neskončilo. Žalovaný rovněž uvedl, že se jedná o obecné a ničím nedoložené tvrzení, a rovněž, že „na katastr obce na jihovýchodě zasahuje chráněné ložiskové území bez podstatného vlivu na zastavěná území a zastavitelné plochy obce Přestavlky. Obcí zmiňovaná existence rozvojových ploch pro individuální výstavbu, které byly obcí vymezeny při vědomí existence výhradního ložiska, které je z podstaty nepřemístitelné, není z pohledu územního plánování zákonnou překážkou k provedení navrhovaného geologického průzkumu, a to navíc za situace, kdy byl na části výhradního ložiska bentonitu Dnešice-Plzeňsko-jih pravomocně stanoven dobývací prostor.“ Ministr žalovaného se danými námitkami zabýval v žalobou napadeném rozhodnutí, kde uvedl, že „je to však právě institut chráněného ložiskového území, který zhoršování tohoto stavu brání a v případě zpřesnění informací o ložisku prostřednictvím dalšího průzkumu může dojít i ke zmenšení kolize záměru s liniovými stavbami. Dopravní a technická infrastruktura v průběhu existence výhradního ložiska prochází také renovacemi a modernizacemi. V případě dostatečných znalostí o výhradním ložisku je možné tyto renovace a modernizace plánovat tak, aby mohly být vázané zásoby ložiska uvolněny a tím vyřešeny kolize daných veřejných zájmů. Pokud má odvolatel obavy o své investice do rozvoje obce, je třeba opět připomenout institut chráněného ložiskového území, jehož respektováním lze těmto marným investicím zabránit. V chráněném ložiskovém území je totiž umisťování staveb a zařízení nesouvisících s dobýváním výhradního ložiska omezeno.“ Žalobkyně proti těmto názorům žalovaného a jeho ministra již ničeho konkrétního v podané žalobě nevznesla. Neuvedla tak, proč se správní orgány mýlí, proč jsou jejich úvahy nesprávné či na její námitku nedopadající. Jak již soud uvedl, za žalobkyni nemůže domýšlet její argumentaci, proto ani tato námitka není důvodná.

IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

39. Městský soud neseznal žádnou ze vznesených námitek důvodnou, proto z výše uvedených důvodů žalobu jako nedůvodnou zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s.

40. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně v řízení úspěch neměla, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů řízení, nevznikly v řízení žádné náklady nad rámec jeho úřední povinnosti, proto mu soud podle § 60 odst. 7 s. ř. s. náhradu nákladů řízení nepřiznal. Osobě zúčastněné na řízení soud neuložil plnění žádné povinnosti, proto dle § 60 odst. 5 s. ř. s. (ve znění účinném do 31. 12. 2025 dle přechodných ustanovení zákona č. 314/2025 Sb.) nemá právo na náhradu nákladů. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha dne 30. 3. 2026 Mgr. Gabriela Bašná v.r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem provedla S. K.