5 A 115/2024

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobce: MALÁ HLUBOKÁ a. s. se sídlem Bašty 416/8, 602 00 Brno zastoupený advokátem JUDr. Zdeňkem Navrátilem sídlem Bašty 416/8, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo financí Letenská 525/15, 118 10 Praha 1 za účasti: Ministerstvo pro místní rozvoj se sídlem Staroměstské náměstí 932/6, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 9. 2024, č. j. MF-7165/2019/1203-42, takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Osoba na řízení zúčastněná nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení shora specifikovaného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo rozhodnuto o sporu z veřejnoprávní Smlouvy o podmínkách poskytnutí dotace z Regionálního operačního programu NUTS II Jihozápad uzavřené dne 30. 4. 2012, ve znění dodatku č. 1 ze dne 4. 2. 2013 a dodatku č. 2 ze dne 4. 2. 2014 (dále jen „Smlouva o dotaci“) mezi žalobcem coby příjemcem dotace a Regionální radou regionu soudržnosti Jihozápad. Regionální rada regionu soudržnosti Jihozápad byla ke konci roku 2021 zrušena a její právní nástupkyní se stala Česká republika. Za Českou republiku jedná v právních vztazích, do kterých takto vstoupila, Ministerstvo pro místní rozvoj (čl. II body 1. a 2. zákona č. 251/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, a další související zákony). Soud tak v tomto řízení jedná s osobou zúčastněnou na řízení, kterou je Ministerstvo pro místní rozvoj (dále také „poskytovatel dotace“).

2. Ze správního spisu a z napadeného rozhodnutí vyplývají následující podstatné skutečnosti:

3. Napadeným rozhodnutím žalovaný nevyhověl návrhu žalobce na zaplacení částky 3 170 624,88 Kč, jež představovala krácení části dotace na projekt s názvem „Rekonstrukce oranžerie na wellness a pivní lázně (koupele)“. Ve vztahu k projektu byla dne 17. 6. 2013 provedena kontrola projektu, o níž byl pořízen Protokol o výsledku fyzické kontroly INTERIM – 1. a 2. etapa, ze dne 2. 7. 2013 (dále také jen „Protokol o kontrole“). Z protokolu o kontrole vyplývá, že projekt byl ve značné časové prodlevě a že se na místě stavby nenacházejí následující položky, které byly uplatněny k proplacení v rámci 2. etapy s žádostí o platbu – faktura č. 13FP/012 (2013101): - část položek č. 16 a 17, - položka č. 28 – Ocelové schodiště, - část položky č. 33, - položky č. 41, 66, 67, 124, 128, 130, 131, 75, 99, 102, - elektromontáže – položky č. 210 – 07, 210 – 08, 210 – 08, 220 – 10, 220 –15, - vzduchotechnika – položky Větrací jednotka, Kondenzační jednotka, Izolace potrubí, Tlumiče hluku, Regulační klapka, - bazénová technologie.

4. Proti protokolu podal žalobce dne 31. 7. 2013 námitky, které byly poskytovatelem dotace vypořádány ve Vypořádání námitek proti závěrům fyzické kontroly interim za I. a II. etapu projektu ze dne 20. 8. 2013. Dne 20. 9. 2013 proběhla ze strany poskytovatele dotace monitorovací návštěva, o níž bylo pořízeno interní sdělení (dále jen „Interní sdělení o monitorovací návštěvě dne 20. 9. 2013“), podle něhož nebyly na místě stavby všechny fakturované položky. Další monitorovací návštěva pak proběhla dne 12. 11. 2013, o níž bylo také pořízeno interní sdělení (dále jen „Interní sdělení o monitorovací návštěvě dne 12. 11. 2013“), přičemž ani při této monitorovací návštěvě nebyly na místě stavby všechny fakturované položky.

5. Poté poskytovatel dotace zaslal žalobci Oznámení o krácení finančních prostředků dotace ze dne 25. 3. 2014, jímž mu oznámil, že na základě Protokolu o kontrole byly u 2. etapy projektu, faktury č. 13/FP012 jako nezpůsobilé označeny výdaje spojené s částí položek č. 16 a 17, položkou č. 28 – Ocelové schodiště, částí položky č. 33, položkami č. 41, 66, 67, 124, 128, 130, 131, 75, 99 a 102, položkami č. 210 – 07, 210 – 08, 210 – 08, 220 – 10, 220 -15 a 220 - 15 – Elektromontáže, Vzduchotechnikou – položkami Větrací jednotka, Kondenzační jednotka, Izolace potrubí, Tlumiče hluku, Regulace hluku a Bazénovou technologií, a to z důvodu, že se jedná o nerealizované položky. Z fakturované částky 8 190 000 Kč bez DPH činily tyto výdaje 6 341 250,47 Kč bez DPH, z čehož 50 % podíl dotace představoval částku 3 170 624,88 Kč.

6. Dne 28. 3. 2017 byl žalovanému doručen návrh na zahájení sporného řízení podaný žalobcem. Žalovaný vydal rozhodnutí ze dne 18. 12. 2020, č. j. MF-7165/2019/1203-21 (dále také „první rozhodnutí“), kterým návrhu žalobce vyhověl a uložil poskytovateli dotace povinnost zaplatit částku 3 170 624,88 Kč. Poskytovatel dotace podal proti prvnímu rozhodnutí žalovaného žalobu, kterou Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 1. 2023, č. j. 14 Af 3/2021-71, zamítl. Ke kasační stížnosti poskytovatele dotace rozhodl Nejvyšší správní soud (dále také „NSS“) rozsudkem ze dne 27. 3. 2024, č. j. 2 Afs 21/2023-32, tak, že rozsudek Městského soudu v Praze zrušil, a zároveň zrušil první rozhodnutí žalovaného a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení. Z rozsudku NSS ze dne 27. 3. 2024, č. j. 2 Afs 21/2023-32, vyplývá následující právní názor: „důkazní břemeno stran prokázání řádné realizace 2. etapy Projektu tížilo OZNŘ (pozn. soudu v nynějším řízení žalobce). Byť žalovaný fakticky primárně hodnotil důkazní prostředky předložené OZNŘ, zároveň opakovaně uvedl, že stěžovatelka neunesla své důkazní břemeno, nebo že nebyla prokázána nezpůsobilost výdajů (např. body 76, 79 a 83). Prokázat způsobilost sporných položek ve sporném řízení správním tedy bylo na OZNŘ, naopak na stěžovatelce bylo, aby tento skutkový závěr vyvrátila prokázáním opaku, anebo jej alespoň dostatečně zpochybnila; v obou případech by ji pak bylo třeba považovat za procesně úspěšnou stranu sporu.

25. V dalším řízení je tedy na žalovaném, aby posoudil, zda z důkazních prostředků předložených OZNŘ vyplývá řádná realizace 2. etapy Projektu. Dospěje-li k závěru, že OZNŘ své důkazní břemeno unesla, pak tento skutkový závěr musí přezkoumatelně konfrontovat se skutečnostmi vyplývajícími z důkazních prostředků předložených stěžovatelkou, tedy mj. i z Interních sdělení o monitorovacích návštěvách z 20. 9. 2013 a 12. 11. 2013 provedených k důkazu. Jejich nezohlednění je třeba považovat za podstatnou vadu správního řízení s vlivem na zákonnost napadeného rozhodnutí a odůvodňující jeho zrušení.“ 7. Žalovaný po vrácení věci vyzval žalobce k vyjádření se k neproplaceným výdajům a interním sdělením o monitorovacích návštěvách. Žalobce ve vyjádření ze dne 29. 5. 2024 k interním sdělením o monitorovacích návštěvách uvedl, že jsou nepřezkoumatelná, neboť v nich nejsou uvedeny žádné konkrétní skutečnosti, ze kterých by vyplývaly důvody krácení dotace. Žalovaný dne 13. 9. 2024 vydal napadené rozhodnutí, kterým návrh žalobce o zaplacení částky 3 170 624,88 Kč zamítl. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobce neunesl důkazní břemeno dle § 141 odst. 4 správního řádu a nepředložil žádné dokumenty prokazující, že neuznané položky byly skutečně realizovány, případně uskladněny, jak tvrdí žalobce. Žalovaný neměl za prokázané, že k uskladnění dotčených položek skutečně došlo a potvrdil závěr poskytovatele dotace ohledně nezpůsobilosti výdajů a práva poskytovatele na krácení dotace podle čl. XII odst. 3 Smlouvy o dotaci.

II. Žaloba a vyjádření žalovaného

8. Žalobce nesouhlasil se závěrem žalovaného o tom, že neunesl důkazní břemeno a nepředložil žádné doklady prokazující, že neuznané položky byly skutečně realizovány. Dle žalobce žalovaný dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným právním a skutkovým zjištěním.

9. Žalobce byl přesvědčen, že již na základě dříve doložených důkazů bylo možné dovodit, že výdaje jsou způsobilé a zakládají žalobci nárok na proplacení dle Smlouvy o dotaci. Žalobce uvedl, že chybějící položky byly řádně dodány a realizovány, nicméně v den kontroly byly umístěny ve skladu z důvodu vážné povodňové situace. Žalobce těžko může zpětně prokázat uložení věci do skladu, pokud na místě kontroly nebyl nikdo, kdo by disponoval přístupem do tohoto skladu. Dále žalobce uvedl, že o všech těchto položkách vedl stavební deník, aby v případě nesrovnalosti bylo možné prokázat, že jednotlivé položky byly na místo plnění dodány a realizovány. V souvislosti se stavebním deníkem žalobce namítal, že žalovaný při hodnocení tohoto důkazu pochybil, pokud uvedl, že stavebním deníkem nelze prokázat skutečnou realizaci chybějících položek. Žalovaný na jednu stranu ve svém odůvodnění rozhodnutí uvádí, že vypovídající hodnota záznamů ze stavebního deníku je velmi nízká, na druhou stranu však tvrdí, že dle předložených kopií stavebního deníku vyplývá, že některé neuznané položky byly realizovány. Pokud tedy lze dle názoru žalovaného ze stavebního deníku dovodit realizaci alespoň některých sporných položek, má žalobce za to, že žalovaný měl v dané věci postupovat tak, že by žalobci přiznal dotaci alespoň v té části, dle níž je realizace jednotlivých položek zřejmá. Stejně tak ostatní doložené důkazy, které podporovaly a dokreslovaly tvrzení žalobce ohledně klimatických podmínek, zkolaudování stavby, nečinnosti poskytovatele dotace apod., žalovaný nevzal vůbec v potaz a několikrát ve svém odůvodnění rozhodnutí pouze rekapituloval, že žádným z důkazů nebylo prokázáno, že částka, jejíhož zaplacení se žalobce domáhá, představuje způsobilé výdaje a zakládá nárok na jejich proplacení.

10. V souvislosti s výše uvedeným žalobce na podporu svých tvrzení soudu předložil a navrhl provést k důkazu následující listiny: Čestné prohlášení Mgr. R. M. ze dne 6. 11. 2024, Čestné prohlášení Ing. P. Ř. ze dne 6. 11. 2024, Čestné prohlášení J. S. ze dne 6. 11. 2024 a Vyjádření k vydanému kolaudačnímu souhlasu s užíváním stavby a k vedení stavebního deníku na stavbě Ing. V. S., autorizovaného inženýra v oboru pozemní stavby ze dne 02.10.2024.

11. V dalším žalobním bodě žalobce namítal nepřezkoumatelnost Protokolu o kontrole z důvodu, že se poskytovatel dotace do dnešního dne nevypořádal s námitkami žalobce proti tomuto protokolu. Protokol obsahuje nepřesné a nečitelné údaje, a není tak z jeho obsahu zřejmé, jaké konkrétní položky neměly být ze strany žalobce realizovány. Uvedl, že mu byl doručen nic nevypovídající Protokol o kontrole, součástí kterého je počmáraný nečitelný rozpočet bez jakéhokoliv bližšího vysvětlení a naprosto nečitelné fotografie, ze kterých taktéž není možné poznat údajně neprovedené položky. Žalobci tak nebyla dána možnost se k jednotlivým tvrzeným neprovedeným položkám konkrétněji vyjádřit. Žalobce dodal, že i v případě, že by měl soud za to, že tento protokol lze použít jako důkaz v tomto řízení, ač s tímto žalobce zásadně nesouhlasí, je dle žalobce nutno vzít v potaz, že vypovídající hodnota tohoto důkazu je podstatně snížena a vedle důkazů doložených žalobcem nemůže v žádném případě obstát.

12. Žalobce závěrem namítal, že Protokol o kontrole je datován ke dni 17. 6. 2013, monitorovací návštěvy byly provedeny dne 20. 9. 2013 a dne 12. 11. 2013, nicméně žalobce požádal o proplacení dotace až ke dni 20. 3. 2014, tedy dávno po proběhlých kontrolách. Žalobce tak má za to, že poskytovatel dotace měl po této žádosti ověřit, zda se již předmětné položky na místě nachází či nikoliv.

13. Žalobce navrhl, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

14. Žalovaný ve vyjádření k žalobě stručně shrnul skutkový stav a uvedl, že žaloba není důvodná. K hodnocení důkazů odkázal na body 43 a 44 napadeného rozhodnutí. K námitce ohledně neunesení důkazního břemene žalobcem uvedl, že žalobce pouze tvrdil, že sporné položky byly uskladněny mimo prostor stavby, k těmto tvrzením ovšem nepředložil žádné důkazy. Dle interních sdělení o monitorovacích návštěvách žalobce neumožnil opakovaně přístup k těmto položkám tak, aby mohl kontrolní orgán ověřit tvrzení žalobce. Žalovaný zohlednil Protokol o kontrole včetně interních sdělení v napadeném rozhodnutí v bodech 48 až 51 a 58, kde vysvětlil, jaké závěry z těchto podkladů učinil, námitka žalobce je tedy nedůvodná. K provedenému důkazu stavebním deníkem uvedl, že záznamy ze stavebního deníku neprokazují, že by všechny položky byly skutečně realizovány. Vůbec pak neprokazují, že pokud i byly realizovány a poté přeneseny a uskladněny v externím skladu, že by pak následně byly vráceny zpět. Jak vyplývá z interních sdělení o monitorovacích návštěvách, ani více než třičtvrtě roku po ukončení 1. etapy a půl roku po ukončení 2. etapy, tj. dlouho po skončení nepříznivého počasí (povodně), nebyly neuznané položky na svém místě. Žalovaný dodal, že i kdyby trvaly důvody pro externí uskladnění delší dobu, byl by žalobce povinen prokázat, že se neuznané položky fyzicky nacházely v tvrzeném místě jejich uskladnění. Žádný takový důkaz však žalobce nepředložil ani v průběhu správního řízení, ani jako součást žaloby.

15. K námitce, že žalovaný nevzal v potaz důkazy, které podporovaly a dokreslovaly tvrzení žalobce ohledně klimatických podmínek, zkolaudování stavby a nečinnosti poskytovatele dotace žalovaný uvedl, že se k těmto navrženým důkazům vyjádřil v napadeném rozhodnutí pod body 55 až 61. Zvážil, které z navržených důkazů jsou potřebné ke zjištění skutkového stavu, a své rozhodnutí řádně odůvodnil. K nově navrženým důkazům v soudním řízení žalovaný uvedl, že všechna čestná prohlášení mohla být předložena již ve sporném řízení před žalovaným. Nadto důkazní hodnota čestných prohlášení o stavu rozestavěného projektu v konkrétní den učiněných po více než 11 letech od provedené kontroly, je značně zeslabena vzhledem k přirozenému zapomínání svědků během času či možnosti jiných vlivů, a nejde tak o bezprostřední svědectví k danému skutkovému stavu. Žalovaný navrhl soudu zamítnout návrh na provedení důkazů čestnými prohlášeními Mgr. R. M. ze dne 6. 11. 2024, Ing. P. Ř. ze dne 6. 11. 2024, J. S. ze dne 6. 11. 2024 a vyjádřením Ing. V. S. ze dne 2. 10. 2024.

16. K námitce ohledně nepřezkoumatelnosti Protokolu o kontrole žalovaný odkázal na body 48 až 51 a 58 napadeného rozhodnutí. Žalovaný navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

III. Ústní jednání ve věci

17. Na ústním jednání konaném dne 22. 7. 2026 právní zástupce žalobce setrval na své předchozí argumentaci uvedené v žalobě.

18. Žalovaný odkázal na své vyjádření k žalobě a na odůvodnění napadeného rozhodnutí, a rovněž setrval na svém stanovisku.

19. Soud k důkazu přečetl podstatný obsah následujících listin, navržených žalobcem k prokázání tvrzení, že žalovaným neproplacené položky byly z jeho strany realizovány:

20. Z Čestného prohlášení Mgr. R. M. ze dne 6. 11. 2024 vyplývá, že Mgr. M. jakožto hlavní stavbyvedoucí, v něm uvedl, že stavební deník vedl řádně, zapisoval do něj veškeré podstatné a zákonem stanovené skutečnosti, byl přítomen u předání části díla, které bylo provedeno v plném rozsahu a kvalitě dle předávacích protokolů a přiloženého položkového soupisu provedených prací dne 12. 3. 2013. Z důvodu nepříznivých klimatických podmínek spojených s extrémními srážkami od 20. týdne roku 2013, byla část technologického vybavení přesunuta do zabezpečeného skladu na staveništi. Jakmile to klimatické podmínky dovolily, demontované zařízení bylo vráceno zpět na své místo. Dílo bylo provedeno dle předávacího protokolu řádně v termínu, dne 31. 3. 2014 bylo kompletní dílo zkolaudováno bez vad a nedodělků.

21. Z Čestného prohlášení Ing. P. Ř. ze dne 6. 11. 2024 vyplývá, že Ing. Ř. jakožto jednatel generálního dodavatele předmětné stavby, v něm potvrdil, že předával provedené a dokončené práce podle Protokolu o předání a převzetí části díla – Etapa 2., které následně sloužily jako podklad k fakturaci. Ing. Ř. prohlásil, že předmětné práce a dodávky byly řádně provedeny a dokončeny, a že byl osobně přítomen u předání části díla, které bylo provedeno dle položkového soupisu provedených prací dne 12. 3. 2013. Dále prohlásil, že stavba byla předána kompletní bez vad a nedodělků a další fakturované položky byly vždy uvedeny v soupisu prací a následně uhrazeny.

22. Z Čestného prohlášení J. S. ze dne 6. 11. 2024 vyplývá, že J. S. jako předseda představenstva žalobce přebíral a podepisoval provedené práce dle Protokolu o předání a převzetí části díla – Etapa 2, které následně sloužily k fakturaci. Prohlašuje, že provedené práce a dodávky včetně položkového rozpočtu byly řádně provedeny, a dílo bylo provedeno řádně a v plném rozsahu dle předávacích protokolů a přiloženého položkového soupisu provedených prací dne 12. 3. 2013. Závěrem prohlásil, že stavba byla zkolaudována bez vad a nedodělků dne 31. 3. 2014.

23. Z Vyjádření k vydanému kolaudačnímu souhlasu s užíváním stavby a k vedení stavebního deníku na stavbě ze dne 2. 10. 2024 vyplynulo, že se Ing. V. S., jako autorizovaný inženýr v oboru pozemní stavby, vyjádřil k vydanému kolaudačnímu souhlasu a vedení stavebního deníku. Uvedl, že dle kolaudačního souhlasu stavební úřad provedl dne 31. 3. 2014 závěrečnou kontrolní prohlídku stavby, při které podle ustanovení § 122 odst. 3 zákona č. 183/2006, o územním plánování a stavebním úřadu, nezjistil závady bránící jejímu bezpečnému užívání ani rozpor se závaznými stanovisky dotčených orgánů k užívání stavby. Dále provedl analýzu stavebního deníku, ze kterého zjistil, že 2. etapa prací proběhla v termínu od 13. 12. 2012 do 12. 3. 2013. K předání části stavby a technologií 2. etapy došlo dne 12. 3. 2013 na základě zápisu mezi Mgr. M. R. a Ing. T. P., předání proběhlo bez výhrad.

24. Ostatní podklady a listiny, z nichž městský soud vycházel, a jichž se dovolávaly i procesní strany ve svých podáních, jsou obsaženy ve správním spisu, jímž se dokazování zásadně neprovádí; přičemž žádná ve správním spise založená listina nebyla sporována z hlediska její věrohodnosti (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008- 117, č. 2383/2011 Sb. NSS).

25. Nicméně s ohledem na tvrzení žalobce, který sporoval věrohodnost Protokolu o výsledku fyzické kontroly INTERIM – 1. a 2. etapa, ze dne 2. 7. 2013 a pořízenou fotodokumentaci, soud k důkazu přečetl jak obsah ručně psaného Protokolu o kontrole, resp. záznamu z kontroly, tak jeho následně vyhotovenou strojově psanou verzi. Soud poté konstatoval, že jak ručně psaná verze záznamu o kontrole, tak strojově vypracovaný Protokol o kontrole jsou řádně čitelné a oba dokumenty se v podstatných zjištěních učiněných během kontroly u žalobce dne 17. 6. 2013 nikterak neliší. Součástí příloh k záznamu i Protokolu byly Položkový rozpočet ETAPA I., Položkový rozpočet ETAPA 2 a Položkový rozpočet všechny vypracované společností PENA plus s.r.o. Soud konstatuje, že poslední strana Položkového rozpočtu je v případě několika položek natolik rozmazaná, že tyto jsou skutečně nečitelné; nicméně jedna ze sporných položek, a to bazénová technologie, je zde zachycena v dobře čitelné formě. Další přílohou záznamu a Protokolu o kontrole je i pořízená fotodokumentace z místa kontroly. Soud dává žalobci za pravdu v tom, že fotografie, které jsou přílohou ručně psaného záznamu o kontrole jsou natolik tmavé, že z nich nelze rozpoznat, co je na nich vyobrazeno. Oproti tomu fotografie, které jsou přílohou strojově psaného Protokolu o kontrole jsou již dobře osvětleny a je z nich zřejmé, že byly pořízeny z prostor, kde probíhaly nějaké stavební přípravy či úpravy (prostor je vyklizen, na hromadách je navezen určitý materiál např. dřevo, cihly, a je zde připravena i míchačka). K dotazu soudu žalovaný k odlišně viditelné fotodokumentaci vysvětlil, že k ní došlo nedopatřením vlivem nekvalitního okopírování pořízených fotografií.

26. Účastníci na ústním jednání nevznesli nové návrhy na doplnění dokazování a ani neuplatnili námitky proti provedenému dokazování.

V. Posouzení věci Městským soudem v Praze

27. Na základě podané žaloby přezkoumal Městský soud v Praze napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu dle § 75 s. ř. s.

28. Žaloba není důvodná.

29. Při posouzení věci soud vyšel z následující právní úpravy:

30. Podle § 10b odst. 1 písm. a) zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, rozhoduje spory z právních poměrů při poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci podle správního řádu Ministerstvo financí, je-li jednou ze smluvních stran kraj, svazek obcí, jehož členem je hlavní město Praha, nebo Regionální rada regionu soudržnosti.

31. Podle § 141 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve sporném řízení vychází správní orgán z důkazů, které byly účastníky navrženy. Pokud navržené důkazy nepostačují ke zjištění stavu věci, může správní orgán provést i důkazy jiné. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází správní orgán při zjišťování stavu věci z důkazů, které byly provedeny. Správní orgán může též vzít za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků.

32. Nejvyšší správní soud ve svém zrušujícím rozsudku ze dne 27. 3.2024, č. j. 2 Afs 21/2023-32 (viz odstavec 6. tohoto rozsudku), který se týkal v pořadí prvního rozhodnutí žalovaného, připomněl, že s ohledem na § 141 odst. 4 správního řádu je ve sporném řízení: „důkazní břemeno zejména na účastnících řízení a je tak do určité míry modifikována zásada materiální pravdy (§ 3 správního řádu). Správní orgán pak vychází zejména z důkazů, které byly účastníky navrženy; nadto může provést i další důkazy podle svého uvážení, přičemž zejména by měl doplnit ty důkazy, které jsou potřeba k ochraně veřejného zájmu (viz. § 2 odst. 4 správního řádu)“ (srov. též rozsudky NSS ze dne 7. 11. 2012, č. j. 1 As 114/2012-27, bod 23, a ze dne 7. 2. 2018, č. j. 9 As 330/2016-192, č. 3712/2018 Sb. NSS, bod 71). Nejvyšší správní soud ve výše citovaném rozsudku v bodě [24] rovněž uvedl, že prokázat způsobilost sporných položek ve sporném řízení správním bylo na žalobci (pozn. soudu v řízení před NSS žalobce vystupoval jako osoba zúčastněná na řízení); naopak na poskytovateli dotace bylo, aby tento skutkový závěr vyvrátil prokázáním opaku, nebo jej aspoň dostatečně zpochybnil. Dospěje-li správní orgán k závěru, že žalobce své důkazní břemeno unesl, pak tento skutkový závěr musí přezkoumatelně konfrontovat se skutečnostmi vyplývajícími z důkazních prostředků předložených poskytovatelem dotace (srov. bod [25] rozsudku NSS ze dne 27. 3.2024, č. j. 2 Afs 21/2023-32).

33. Žalovaný po vrácení věci zrušujícím rozsudkem Nejvyššího správního soudu v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že žalobce neunesl své důkazní břemeno, neboť neprokázal, že by položky, které nebyly nalezeny během kontroly a monitorovacích návštěv poskytovatele dotace, byly skutečně na stavbě provedeny, příp. že technologické zařízení nebo stavební prvky byly skutečně v den kontroly uskladněny v externím skladě (viz odstavec 2 tohoto rozsudku). Žalobce s tímto závěrem nesouhlasil a namítal, že ve sporném řízení předložil dostatek důkazů k prokázání opaku, tj. že sporné položky byly na stavbu řádně dodány, resp. realizovány. Žalobce připustil, že sporné položky byly v den kontroly umístěny nikoli v prostoru stavby, nýbrž ve skladu, a to z důvodu vážné povodňové situace. Žalobce současně poukázal na stavební deník a namítal, že z něj lze dovodit realizaci aspoň některých sporných položek, což dle žalobce uznal i sám žalovaný. Žalobce byl proto přesvědčen, že žalovaný měl při nejmenším uznat aspoň ty položky, jejichž realizace byla zřejmá.

34. Soud nevešel na argumentaci žalobce, že nemohl prokázat uložení sporných položek v externím skladě, což odůvodnil tím, že v průběhu kontroly zde nebyl nikdo, kdo by disponoval přístupem do skladu. Soud pro stručnost odkazuje na bod 58. napadeného rozhodnutí, ve kterém žalovaný zcela logicky vysvětlil, že pokud žalobce požadoval proplacení výdajů za sporné položky, které prokazatelně nebyly v době kontroly na místě realizace stavby, nýbrž měly být, dle tvrzení žalobce, z bezpečnostních důvodů uloženy v blíže nespecifikovaném externím skladě, bylo pak na žalobci, aby prokázal uložení sporných položek v externím skladě. Žalovaný akcentoval, že žalobce své tvrzení o uložení sporných položek v externím skladě nepodpořil žádnými důkazy, např. smlouvou o úschově nebo uskladnění věci, fotodokumentaci, a zároveň neumožnil (celkem 3krát) zástupcům poskytovatele dotace provést fyzickou kontrolu v místě uskladnění sporných položek s vysvětlením, že: „klíč od skladu není k dispozici“. Soud ověřil, že z Protokolu o kontrole vyplývá, že na místě stavby chyběly v den provedení kontroly 17. 6. 2013 položky vyspecifikované soudem v bodě 3. tohoto rozsudku. V záznamu ze dne 17. 6. 2013 zástupce žalobce Ing. T. P. uvedl, že: „část chybějících položek je v místě stavby nedostupných, část je mimo místo realizace (technické důvody)“. Z Interního sdělení o monitorovací návštěvě dne 20. 9. 2013 vyplývá, že na místě stavby opět chyběly fakturované položky, výslovně uvedeny byly: „obsyp objektu bez prohození sypaniny, nekompletní točité schodiště, po kterém se nedá chodit, točité ocelové schodiště, pouzdra pro posuvné dveře, umyvadlo, klozet, sprchová kabina, bojler, dlažba, mozaika, svítidla, reproduktory, protiproud, chrliče, masážní hlavice, osvětlení pod hladinou, čerpadla, whirpool vana“. Dále z Interního sdělení o monitorovací návštěvě dne 20. 9. 2013 vyplývá, že na dotaz kontrolující osoby, kde se chybějící věci z faktur za 1. a 2. etapu nacházejí, osoba přítomná v den monitorovací návštěvy pan R. uvedl, že: „v zamčeném skladu (stodole) naproti zájezdnímu hostinci přes silnici“, přičemž od tohoto skladu neměl klíče. Z Interního sdělení o monitorovací návštěvě dne 12. 11. 2013 vyplývá, že na místě stavby opět chyběly fakturované položky, výslovně uvedeny: „obsyp objektu bez prohození sypaniny, nekompletní točité schodiště, po kterém se nedá chodit, točité ocelové schodiště, pouzdra pro posuvné dveře, umyvadlo, baterie, zápachová uzávěrka, klozet, sprchová kabina, výtoková armatura, baterie, kombi bojler včetně armatur, komplet vestavěná svítidla a nouzová svítidla, vestavěné reproduktory, součásti bazénů protiproud, chrliče, vzduchové trysky, masážní hlavice, osvětlení pod hladinou, čerpadla“. Pan R. přítomný i v den monitorovací návštěvy ze dne 12. 11. 2013 zopakoval, že chybějící věci se nacházejí v zamčeném skladu naproti zájezdnímu hostinci přes silnici. Na poukaz kontrolující osoby, že se do tohoto skladu lze dostat přes otevřenou restauraci, pan R. reagoval, že se tam nacházejí pouzdra pro posuvné dveře. Na místě pak bylo kontrolující osobou zjištěno, že se ve skladě naproti hostinci nenacházejí ani pouzdra pro posuvné dveře, načež pan R. a pan N. (nově) uvedli, že podle nich jsou všechny chybějící věci uskladněny ve skladech č. 3 a č. 4 (pod Hasičárnou), avšak od těchto skladů nemají klíče. Na dotaz, zda by mohl někdo, kdo má klíče přijet, odpověděli, že pan S. a pan P. jsou v Brně.

35. Ve světle výše uvedeného má soud tvrzení žalobce, že chybějící sporné položky byly řádně dodány a realizovány, nicméně v den kontroly byly umístěny ve skladu z důvodu vážné povodňové situace, a že žalobce není schopen zpětně prokázat uložení věcí ve skladě, za nevěrohodné a ryze účelové. Naopak soud přisvědčuje žalovanému, že pokud žalobce žádal proplacení sporných položek, tížilo jej břemeno důkazní, tj. povinnost prokázat, např. smlouvou o úschově, fotodokumentaci, či zajistit přístup pro zástupce poskytovatele dotace do skladů, kde byly sporné položky umístěny. Tuto povinnost měl již při první kontrole dne 17. 6. 2013, nicméně mohl ji splnit i během dalších návštěv kontrolujících osob ve dnech dne 20. 9. 2013 nebo 12. 11. 2013. Zároveň soud zdůrazňuje, že dle čl. VI. odst. 8 Smlouvy o dotaci měl žalobce povinnost umožnit zaměstnancům nebo zmocněncům poskytovatele dotace vstup do objektů a na pozemky dotčené projektem a jeho realizací. Soud v této souvislosti připomíná, že dle ustálené judikatury NSS na poskytnutí dotace není právní nárok, a že poskytovatel dotace může příjemce dotace omezit přísnými podmínkami, srov. s rozsudkem NSS ze dne 16. 9. 2022, č. j. 9 Afs 80/2022-46: „[d]otace je dobrodiním státu, čemuž odpovídá i jeho oprávnění svázat příjemce dotace určitými, a často i přísnými podmínkami.“, dále např. rozsudek NSS ze dne 5. 9. 2023, č. j. 1 Afs 77/2023-29, a ze dne 23. 4. 2025, č. j. 2 Afs 137/2024-86. Tím, že žalobce poskytovateli dotace neumožnil přístup do skladu (tj. do objektu dotčeného realizací projektu), ve kterém dle jeho tvrzení byly uloženy chybějící sporné položky, porušil ustanovení Smlouvy o dotaci a podmínky poskytnutí dotace. Soud se tedy ztotožnil se závěrem žalovaného, že žalobce neunesl důkazní břemeno a neprokázal, že částka, jejíhož zaplacení se v případě sporných položek domáhá, představuje způsobilé výdaje a zakládá nárok na jejich proplacení dle Smlouvy o dotaci. Nedůvodná je tak i námitka žalobce, že nemohl prokázat uložení věcí do skladu, když v den kontroly na místě nebyl nikdo, kdo by disponoval přístupem do tohoto skladu. Jak soud uvedl výše, povinností žalobce dle Smlouvy o dotaci bylo zajistit poskytovateli dotace přístup do objektů a na pozemky dotčené projektem a jeho realizací, jelikož žalobce takto nepostupoval, byť tak objektivně učinit mohl (osoby, jež měly disponovat klíčem od skladu, zajisté mohly být kontaktovány, přivolány a dostavit se i později na místo kontroly) nelze pak svou obranu postavit na pouhém tvrzení, že již není v silách žalobce zpětně prokázat uložení sporných položek ve skladě.

36. K námitce žalobce, že žalovaný pochybil při hodnocení stavebního deníku, a že měl žalobci přiznat částku dotace alespoň na některé ze sporných položek, jejichž realizace ze stavebního deníku vyplývá, konstatuje soud následující. Žalobce se ve Smlouvě o dotaci zavázal k dokončení 2. etapy projektu ke dni 31. 12. 2012, Dodatkem č. 1 ke Smlouvě o dotaci byl termín pro dokončení 2. etapy (a realizací položek fakturovaných v rámci 2. etapy projektu) prodloužen do 31. 3. 2013. Soud z kopie části stavebního deníku, který byl doložen žalobcem a je i součástí správního spisu, ověřil, že ve stavebním deníku jsou záznamy z první poloviny března roku 2013, které uvádějí: „Hrubování“, „Omítání“ a „Čištění staveniště“. Soud poukazuje na to, že ještě dne 11. 3. 2013 je ve stavebním deníku zaznamenáno: „Konstrukce Krovu, Laťování, Omítání, Čištění Staveniště“, přitom dle záznamu ze dne 12. 3. 2013 měla být 2. etapa projektu již předána zhotovitelem Mgr. M. jako hlavním stavbyvedoucím a převzata za žalobce Ing. P.. Záznamy ohledně bazénové technologie, která měla být realizována v rámci 2. etapy projektu a byla žalobcem uplatněna k proplacení v rámci 2. etapy projektu, se ovšem ve stavebním deníku objevují až v průběhu května 2013, např. záznam ze stavebního deníku z 16. 5. 2013 „bazénová technologie – rozvod potrubí“, záznamy od 20. 5. 2013 až do 4. 6. 2013 uvádějí: „kompletace bazénové technologie“, poté dne 5. 6. 2013: „ukončení zkoušky systému bazénové technologie“. Záznamy ve stavebním deníku pokračují v průběhu června 2013, kde záznamy ze dne 7. 6. a ze dne 10. 6. 2013 uvádějí: „déšť, odčerpávání nastoupané vody, zatopení prostoru bazénu“, záznamy zapsané od 11. 6. 2013 až do 16. 6. 2013 zní: „demontáž a čištění prvků bazénové technologie“. Soud tak ze stavebního deníku má za prokázané, že instalace bazénové technologie byla provedena v průběhu května 2013. Soud poukazuje i na to, že další chybějící položky jako elektromontáže, vzduchotechnika či např. dlažba, mozaika, vestavěna svítidla, vestavěné reproduktory, chrliče, vzduchové trysky, osvětlení pod hladinou (viz Interní sdělení o monitorovacích návštěvách ze dne 20. 9. 2013 a 12. 11. 2013) vyžadovaly nejen prostou montáž/demontáž, ale i související práce např. při pokládání dlažby, rozvedení osvětlení atd. Žalobce se přitom ve Smlouvě o dotaci ve znění Dodatku č. 1 zavázal k dokončení 2. etapy projektu (a realizaci položek fakturovaných v rámci 2. etapy projektu) ke dni 31. 3. 2013. Dle soudu tak i ze záznamů ze stavebního deníku je zřejmé, že žalobce svou povinnost dokončit 2. etapu projektu ke stanovenému datu 31. 3. 2013 nesplnil. Nadto z Protokolu o kontrole včetně fotodokumentace a z Interních sdělení o monitorovacích návštěvách ze dne 20. 9. 2013 a ze dne 12. 11. 2013 vyplývá, že ani v listopadu 2013 nebyla 2. etapa projektu dokončena a všechny sporné fakturované položky nebyly realizovány. Soud znovu zdůrazňuje, že bylo povinnosti žalobce dodržet podmínky Smlouvy o dotaci, přičemž dle ustálené judikatury NSS dotace je dobrodiním státu, a poskytovatel dotace může poskytnutí dotace odepřít při nesplnění podmínek dotace, což se v daném případě stalo. Soud se tak ztotožnil se závěrem žalovaného v bodě 63. napadeného rozhodnutí, že žalobce neunesl své důkazní břemeno a neprokázal způsobilost výdajů sporných položek, nemá tudíž nárok na jejich proplacení.

37. Soud se ztotožnil i se závěrem žalovaného v bodě 53. napadeného rozhodnutí, že záznamy ze stavebního deníku jsou velmi stručné, heslovité, není z nich patrno, kdo je prováděl a jaký byl skutečný rozsah provedených prací. Vypovídací hodnota obecných záznamů ze stavebního deníku je proto snížená, a při konfrontaci těchto záznamů s konkrétními zjištěními vyplývajícími z Protokolu o kontrole a z Interních sdělení o monitorovacích návštěvách ze dne 20. 9. 2013 a 12. 11. 2013 nemohou obstát. Zejména zápis ve stavebním deníku ze dne 12. 3. 2013, v němž je výslovně uvedeno, že tento den mělo dojít k předání a převzetí 2. etapy projektu působí nevěrohodně a účelově, neboť den předtím 11. 3. 2013 bylo zapsáno, že probíhá „Konstrukce Krovu, Laťování, Omítání, Čištění Staveniště“ a teprve v průběhu května 2013 docházelo ke „kompletaci bazénové technologie“.

38. Co se týče ostatních žalobcem navržených důkazů ve správním řízení, konkrétně důkazů, které podporovaly a dokreslovaly tvrzení žalobce ohledně klimatických podmínek, soud pro stručnost odkazuje na bod 55. napadeného rozhodnutí. Soud se opět ztotožnil se závěrem žalovaného, že z dalších žalobcem předložených listin, které měly podporovat tvrzení o povodních, konkrétně z dopisu Českého hydrometeorologického ústavu ze dne 18. 10. 2013 a z e-mailové zprávy poskytovatele dotace ze dne 10. 6. 2013, ve které poskytovatel dotace vyzval k nahlášení povodňových škod, vyplývá, že v květnu a červnu 2013 došlo k nadprůměrným srážkám, které způsobily výskyt povodní. Žalobce se ovšem ve Smlouvě o dotaci ve znění Dodatku č. 1 zavázal k dokončení 2. etapy projektu již ke dni 31. 3. 2013, tudíž výskyt povodní v následujícím časovém období, tj. v květnu a červnu roku 2013, nebyl způsobilým argumentem ke zproštění povinnosti žalobce mít práce dokončené již v březnu 2013. Zároveň důkazy ohledně povodní nijak neprokazují, že skutečně došlo k žalobcem tvrzenému uskladnění chybějících položek do skladu.

39. K důkazům čestnými prohlášeními, jež žalobce navrhl v rámci soudního řízení, konstatuje soud následující. Z Čestného prohlášení Mgr. R. M. ze dne 6. 11. 2024, vyplývá, že Mgr. M. jako hlavní stavbyvedoucí převzal část díla, tj. 2. etapu projektu, jako kompletní a v celém rozsahu zhotovenou dne 12. 3. 2013. Toto tvrzení je ovšem v rozporu se záznamy ze stavebního deníku předloženého žalobcem, ze kterého vyplývá, že k rozvodům potrubí – bazénová technologie docházelo ve dnech 16. 5. 2013 a 17. 5. 2013, a ke kompletaci bazénové technologie došlo dne 4. 6. 2013. Tvrzení uvedená v Čestném prohlášení Mgr. M. tak odporují zjištěním ze stavebního deníku, soud proto tvrzení uvedená v Čestném prohlášení Mgr. R. M. ze dne 6. 11. 2024 považuje za účelová a nevěrohodná. Rovněž tak tvrzení z Čestného prohlášení Ing. P. Ř. ze dne 6. 11. 2024 a z Čestného prohlášení J. S. ze dne 6. 11. 2024 o tom, že část díla (2. etapa) byla provedena řádně a v plném rozsahu dle předávacích protokolů a přiloženého položkového soupisu provedených prací dne 12. 3. 3013, soud považuje za účelová. Tato tvrzení odporují záznamům ze stavebního deníku doloženého samotným žalobcem, a nemohou obstát při konfrontaci se zjištěními obsaženými v Protokolu o kontrole a Interních sděleních o monitorovacích návštěvách ze dne 20. 9. 2013 a ze dne 12. 11. 2013. Tvrzení, že stavba byla zkolaudována bez vad a nedodělků dne 31. 3. 2014 (tj. rok poté, co měla být dokončena 2. etapa) nemění nic na závěru, že dle podmínek ze Smlouvy o dotaci k dokončení 2. etapy projektu mělo dojít ke dni 31. 3. 2013. Ani tvrzení z Čestných prohlášení o tom, že ke kolaudaci došlo dne 31. 3. 2014, ani z Vyjádření k vydanému kolaudačnímu souhlasu s užíváním stavby ze dne 2. 10. 2024 Ing. V. S., dle kterého stavební úřad provedl dne 31. 3. 2014 závěrečnou kontrolní prohlídku stavby, při které nezjistil závady bránící jejímu bezpečnému užívání ani rozpor se závaznými stanovisky dotčených orgánů k užívání stavby, neprokazují, že k dokončení 2. etapy došlo ke dni 31. 3. 2013. Jinými slovy skutečnost, že ke kolaudaci stavby došlo ke dni 31. 3. 2014, neprokazuje způsobilost výdajů za 2. etapu projektu, jež měla být dokončena o jeden rok dříve, tj. ke dni 31. 3. 2013.

40. S ohledem na vše výše uvedené soud nevešel na námitky žalobce, že na základě jím doložených důkazů a tvrzení má nárok na proplacení úplné (nekrácené) dotace, a že nebyly splněny podmínky pro krácení dotace. Soud naopak souhlasí se závěrem žalovaného, že žalobce neprokázal způsobilost výdajů za sporné položky za 2. etapu projektu, čímž neunesl své důkazní břemeno ve sporném řízení s poskytovatelem dotace.

41. Ve druhém žalobním bodě žalobce namítal, že Protokol o kontrole je nepřezkoumatelný, neboť obsahuje nepřesné a nečitelné údaje, a že z jeho obsahu není zřejmé, jaké konkrétní položky neměly být realizovány. Totéž žalobce namítal ve vztahu k fotografiím a položkovému rozpočtu, které tvoří přílohy Protokolu o kontrole.

42. K této námitce soud konstatuje, že ze správního spisu ověřil, že nejen strojově psaný Protokol o výsledku fyzické kontroly INTERIM – 1. a 2. etapa ze dne 2. 7. 2013 (pozn. kontrola byla provedena dne 17. 6. 2013), nýbrž i jeho ručně psaná verze, obsahují zcela čitelné údaje psané na počítači. Z Protokolu o výsledku fyzické kontroly INTERIM – 1. a 2. etapa, ze dne 2. 7. 2013, pro který soud v bodě 3. tohoto rozsudku zavedl technickou zkratku „Protokol o kontrole“ zcela zřetelně vyplývá, že v místě realizace pro 2. etapu chyběly tyto položky: - část položek č. 16 a 17; - položka č. 28 – Ocelové schodiště; - část položek č. 33; - položky č. 41, 66, 67, 124, 128, 130, 131, 75, 99, 102; - elektromontáže – položky č. 210 – 07, 210 – 08, 210 – 08, 220 – 10, 220 –15, 220 –15; - vzduchotechnika – položky Větrací jednotka, Kondenzační jednotka, Izolace potrubí, Tlumiče hluku, Regulační klapka; - bazénová technologie (viz též bod 3. rozsudku).

43. Soud upozorňuje, že ručně psaný záznam vyhotovený na místě dne 17. 6. 2013, jenž je součástí správního spisu, není Protokolem o kontrole ze dne 2. 7. 2013, ten byl vyhotoven později a obsahuje záznamy psané na počítači (srov. s rozsudkem NSS ze dne 31. 7. 2019, č. j. 6 As 29/2019-32: „Podle § 9 písm. a) kontrolního řádu platí, že kontrolující je v souvislosti s výkonem kontroly povinen zjistit stav věci v rozsahu nezbytném pro dosažení účelu kontroly a v závislosti na povaze kontroly doložit kontrolní zjištění potřebnými podklady. Úkolem kontrolujícího je tedy zjistit a popsat objektivně, úplně a přesně faktický stav věci, tento posléze zachytit v protokolu o kontrole (který může být v souladu s § 12 odst. 2 kontrolního řádu vyhotoven ve lhůtě 30 dnů ode dne provedení posledního kontrolního úkonu a ve zvláště složitých případech do 60 dnů) a v závislosti na povaze kontroly pak jednotlivá kontrolní zjištění také doložit příslušnými kontrolními podklady. V daném případě byl ručně psaný záznam vyhotoven pracovníky státního dozoru za účelem zaznamenání skutkového stavu na místě, a to v podobě poznámek sloužících jako pomocný podklad pro následné vyhotovení protokolu o kontrole. Je přitom na úvaze každého kontrolního pracovníka, v jaké podobě si poznatky z provedené kontroly odnese, a pokud tak učiní formou ručně psaných poznámek, představuje taková listina toliko interní podkladový materiál, na který nejsou kladeny žádné formální požadavky a který v řízení nemůže sloužit jako důkaz. Tím je, jak stěžovatel správně poukázal v kasační stížnosti, dle § 51 odst. 1 a § 53 správního řádu až protokol o kontrole, proti kterému (přesněji proti v něm obsaženým kontrolním zjištěním) kontrolní řád v § 13 připouští podání námitek.“ (pozn. podtržení provedeno soudem). Soud tak nevešel na argumentaci žalobce, že Protokol o kontrole obsahuje nečitelné údaje, ze kterých není zřejmé, jaké konkrétní položky nebyly realizovány. Nadto i ručně psaný záznam, jenž není protokolem ale pouze podkladem pro následné vyhotovení protokolu, obsahuje dostatečně čitelné údaje. Přičemž chybějící položky uvedené v ručně psaném záznamu obsahově odpovídají položkám uvedeném v Protokole o kontrole vyhotoveném dne 2. 7. 2013. Soud pro úplnost dodává, že jak ručně psaný záznam ze dne 17. 6. 2013, tak Protokol o kontrole vyhotovený 2. 7. 2013 obsahuje podpis osoby pověřené žalobcem Ing. T. P. Přílohu Protokolu o kontrole tvoří fotodokumentace a položkový rozpočet, přičemž i fotografie soud shledal zřetelnými, z nichž je patrný určitý stav věci – stav projektu. Protokol o kontrole v kombinaci s fotodokumentací a položkovým rozpočtem, který byl vytvořen a dodán samotným žalobcem, představuje dle soudu zcela přezkoumatelný podklad, který je způsobilým důkazním prostředkem v řízení. Soud doplňuje, že položkový rozpočet za 1. a 2. etapu (položkový soupis provedených prací) byl vyhotoven samotným žalobcem, a je opatřen razítkem PENA plus a. s. (právní předchůdce žalobce). Ohledně poslední strany položkového rozpočtu, kde se skutečně nacházejí některé řádky rozmazané natolik, že nejsou čitelné, soud konstatuje, že se nejedná o položky, které jsou v dané věci spornými, když sporná položka „bazénová technologie“ je na této straně dobře čitelná. A co se týče fotodokumentace soud akcentuje, že fotodokumentace přiložená k Protokolu o kontrole je dobře „čitelná“, resp. z fotografií je pouhým okem vidět stav na staveništi a kolem něj. Žalovaný na ústním jednání vysvětlil nesoulad viditelnosti fotodokumentace přiložené k záznamu a k Protokolu o kontrole tím, že k ní došlo nedopatřením, vlivem nekvalitního okopírování pořízených fotografií; nicméně ani žalobkyně v řízení nesporovala, že se jedná o fotografie pořízené z kontroly ze dne 17. 6. 2013, jež jsou taktéž přílohou Protokolu o kontrole. Námitku žalobce ohledně nevěrohodnosti (resp. nečitelnosti) Protokolu o kontrole, fotodokumentace a položkového rozpočtu, soud shledal nedůvodnou.

44. Žalobce dále namítal, že do dnešního dne nebyly vypořádány jeho námitky k Protokolu o kontrole. Soud ze správního spisu ověřil, že žalobcovy Námitky k Protokolu o výsledku fyzické kontroly INTERIM – 1. a 2. etapa, ze dne 31. 7. 2013, byly vypořádány v rámci Vypořádání námitek proti závěrům fyzické kontroly Interim za I. a II. etapu projektu ze dne 20. 8. 2013 (dále také jen „Vypořádání námitek“). Žalobci bylo Vypořádání námitek doručeno dne 2. 9. 2013, jak vyplývá z kopie doručenky založené ve správním spise. Soud konstatuje, že námitka žalobce ohledně nevypořádání jeho námitek k provedené kontrole a protokolu byla uplatněna ryze v obecné rovině. Soud připomíná, že obsah a kvalita žaloby v zásadě předurčuje obsah a kvalitu rozhodnutí soudu. Není přitom úlohou soudu, aby za žalobce žalobní argumentaci dotvářel. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by roli advokáta jedné ze stran sporu (rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, č. 2132/2011 Sb. NSS, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 10. 2022, č. j. 8 Azs 94/2022-30). Soud přezkoumal Vypořádání námitek v míře obecnosti odpovídající míře obecnosti uplatněné žalobní námitky a shledal ji nedůvodnou. Soud dodává, že v rámci námitek k provedené kontrole žalobce k většině sporných položek uvedl, že chybějící položky za 2. etapu byly uskladněny u dodavatele v místě stavby a nedopatřením k nim nebyl možný přístup. Poskytovatel dotace na tato tvrzení žalobce reagoval, neboť ve Vypořádání námitek uvedl: „Z fotodokumentace, která je nedílnou přílohou Protokolu o výsledku fyzické kontroly INTERIM, z místa realizace ze dne 17. 6. 2013 je patrné, že v době fyzické kontroly nebyla na místě připravenost pro realizaci neprovedených položek, které byly již fakturovány. Nikde v místě realizace nebyly uskladněny neprovedené položky dle Protokolu o výsledku fyzické kontroly interim. Zástupce příjemce, přítomen fyzické kontrole, kontrolory ujistil, že vše, co chybí na místě realizace oproti soupisu provedených prací za I. a II. etapu, se v místě realizace nenachází či je nedostupné. Při kontrole na místě nebylo z Vaší strany zmíněno, že by chybějící položky byly na skladě dodavatele v místě stavby, jak uvádíte v námitkách. Jelikož jste při fyzické kontrole neprokázali existenci fakturovaných položek, jedná se automaticky o nezpůsobilé výdaje…Tyto položky neměly být fakturovány a uvedeny v soupisu provedených prací k fakturám, jež byly na ÚRR JZ předloženy k proplacení.“ K opakující se námitce žalobce, že skladovací prostory byly nepřístupné (zabezpečeny před krádeži) a rovněž část staveniště, opakuje soud, že bylo povinností žalobce dle čl. VI. odst. 8 Smlouvy o dotaci umožnit zástupci poskytovatele dotace vstup do objektů a na pozemky dotčené projektem a jeho realizací. Pokud žalobce vstup do skladovacích prostor dotčených projektem neumožnil (a to nejen při kontrole 17. 6. 2013, ale ani při dalších návštěvách dne 20. 9. 2013 a 12. 11. 2013) a neprokázal existenci sporných fakturovaných položek, jednalo se bezesporu o nezpůsobilé výdaje.

45. V závěru žaloby žalobce namítal, že požádal o proplacení dotace ke dni 20. 3. 2014, a poskytovatel dotace měl proto ověřit, zda se předmětné položky nachází na místě i po této žádosti. Soud předně připomíná, že předmětem soudního řízení je návrh na zahájení sporného řízení ohledně krácení dotace za 2. etapu projektu. Dle Smlouvy o dotaci ve znění Dodatku č. 1 byly etapy č. 1 a 2. sloučeny, a byl stanoven nový termín pro ukončení 2. etapy na 31. 3. 2013. Dle čl. V. odst. 2 Smlouvy o dotaci platí, že: „Příjemce předkládá poskytovateli Žádost o platbu v termínu stanoveném v čl. III. této Smlouvy.“, přičemž Dodatkem č. 1 byl čl. III. Smlouvy o dotaci změněn tak, že Mezní datum ukončení etapy/Termín předložení etapové monitorovací zprávy s žádostí o platbu byl stanoven na 31. 3. 2013. Žalobce tak měl monitorovací zprávu s žádostí o platbu za 2. etapu předložit do 31. 3. 2013. Z podkladů založených ve správním spise vyplývá, že žalobce skutečně předložil monitorovací zprávu s žádostí o platbu za 1. a 2. etapu ve stanoveném termínu, načež proběhla kontrolní návštěva dne 17. 6. 2013. Z odpovědi poskytovatele dotace na podnět žalobce k prověření postupu ze dne 3. 9. 2014 (ve správním spise založen pod č. P31) vyplývá, že veškeré dokumenty ke 2. etapě projektu byly žalobcem dodány dne 2. 4. 2013, a to včetně faktury 13FP/012 (2013101), ve které byla fakturována částka 8 190 000 Kč bez DPH za 2. etapu projektu. Po provedených kontrolách dne 17. 6. 2013, a dalších monitorovacích návštěvách ve dnech 20. 9. 2013 a 12. 11. 2013 došlo k vydání Oznámení příjemci o krácení finančních prostředků dotace (za 2. etapu projektu) ze dne 25. 3. 2014. Přičemž již ve Vypořádání námitek proti závěrům fyzické kontroly Interim za I. a II. etapu projektu ze dne 20. 8. 2013 byl žalobce upozorněn na to, že neměl uplatnit položky, které nebyly dodány a namontovány, byť byly součástí faktury, která byla předložena k proplacení za 2. etapu. Soud se ztotožnil i se závěrem poskytovatele dotace, že žalobce se tímto jednáním, tj. fakturací neprovedených prací a jejich následným požadováním k proplacení, dopustil hrubého porušení čl. I. odst. 3 a čl. IV. odst. 4 Smlouvy o dotaci. Žalobce tak nemůže namítat, že po ukončení celého projektu (3. etapy) a odeslání finální žádosti o platbu dne 20. 3. 2014, poskytovatel dotace již realizaci položek za 2. etapu neověřoval. Je zcela evidentní, že realizace prací a položek za 2. etapu měla být uskutečněna do 31. 3. 2013, jednak v souladu s povinností žalobce dokončit 2. etapu ke dne 31. 3. 2013, a jednak protože žalobce tyto práce a položky fakturoval a předložil poskytovateli dotace k proplacení.

46. Soud shledal námitky žalobce ohledně Protokolu o kontrole, vypořádání námitek k tomuto protokolu, i ohledně povinnosti poskytovatele dotace ověřit realizací položek za 2. etapu projektu po datu 20. 3. 2014, za zcela nedůvodné.

VI. Závěr a náklady řízení

47. Lze tak uzavřít, že žaloba je nedůvodná, jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem a judikaturou soudů, soud ve správním řízení neshledal ani procesní pochybení, která by měla za následek nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí, proto soud nedůvodnou žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

48. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 věta prvá s. ř. s., žalobce nebyl ve věci samé úspěšný a úspěšnému žalovanému prokazatelné náklady řízení nad rámec běžných činností správního úřadu nevznikly. Proto bylo rozhodnuto tak, že žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému soud náhradu nákladů řízení nepřiznal dle § 60 odst. 7 s. ř. s.

49. Podle § 60 odst. 5 s. ř. s. ve znění účinném do 31. 12. 2025 má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu pouze těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Protože soud osobě zúčastněné na řízení žádnou povinnost neuložil, rozhodl, že tato osoba nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud doplňuje, že dle § 60 odst. 5 věta prvá s. ř. s. ve znění účinném od 1. 1. 2026 má osoba na řízení zúčastněná právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalobci, pokud bránila své právo, které jí vyplývalo z rozhodnutí nebo jiného úkonu napadeného žalobou. Avšak dle přechodných ustanovení v části sedmé čl. XI odst. 2 zákona č. 314/2025 Sb., je stanoveno, že se na řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije § 60 odst. 5 s. ř. s. ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Jelikož dané řízení bylo zahájeno přede dnem účinnosti zákona č. 314/2025 Sb., soud rozhodl o nákladech řízení osoby na řízení zúčastněné v souladu se zněním § 60 odst. 5 s. ř. s. účinným do 31. 12. 2025 tak, jak uvedeno shora. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 22. července 2026 Mgr. Gabriela Bašná v.r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje J. V.