5 A 13/2024

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové v právní věci žalobkyně: Mgr. K. H. bytem X zastoupena Mgr. Petrem Veselým, advokátem sídlem Široká 36/5, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti se sídlem Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2 v řízení o žalobě proti rozhodnutí ministra žalovaného ze dne 1. 12. 2023, č. j.: MSP- 74/2023-ODKA-ROZ/3, takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění:

I. Základ sporu

1. Žalobkyně se domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým ministr žalovaného zamítl rozklad žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 6. 2023, č. j. MSP-31/2020-OINS-ZK/37 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž bylo rozhodnuto, že žalobkyně u písemné části zkoušky insolvenčního správce konané dne 20. 10. 2022 byla hodnocena stupněm neuspěl.

2. Žalobkyně dne 9. 5. 2023 podala žádost o vydání deklaratorního rozhodnutí o výsledku zkoušky insolvenčního správce, kterou vykonala dne 20. 10. 2022. Žalovaný o žádosti rozhodl podle § 142 odst. 1 správního řádu ve spojení s § 67 a § 68 správního řádu a vydal (negativní) deklaratorní rozhodnutí. V odůvodnění rozhodnutí popsal, že žalobkyně vykonala dne 20. 10. 2022 písemnou část zkoušky insolvenčního správce, přičemž z posudků (dále též „posudek 1 a posudek 2“) obou členů komise pro hodnocení případových studií (vyhotovených k případové studii, kterou žalobkyně vypracovala v rámci písemné části zkoušky insolvenčního správce) vyplynulo, že celkové hodnocení žalobkyní vypracované případové studie, určené jako aritmetický průměr procentuálních hodnocení případové studie obou členů komise pro hodnocení případových studií, nedosáhlo alespoň 80 % výše bodování; rovněž tak nebyly splněny zákonné podmínky pro předložení uvedené případové studie zkušební komisi pro zkoušky, když ani jeden člen komise (hodnotitel) případovou studii žalobkyně nehodnotil alespoň výší 80 % bodového ohodnocení. Ze shora uvedených důvodů byla žalobkyně v souladu s § 9 odst. 6 ve spojení s § 12 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 312/2007 Sb., o obsahu a dalších náležitostech zkoušek insolvenčních správců (dále jen „vyhláška“), u písemné části zkoušky insolvenčního správce hodnocena stupněm neuspěl.

3. Ministr žalovaného v žalobou napadeném rozhodnutí odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2020, č. j. 5 As 439/2019-40 (dále též „rozsudek NSS o zvláštní insolvenční zkoušce“), který se týkal povinnosti vydat deklaratorní negativní rozhodnutí v případě neúspěšného vykonání zvláštní zkoušky insolvenčního správce, konkrétně v bodě 28. zmíněného rozsudku dospěl NSS k závěru, že je třeba zcela vycházet ze závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 4. 2014, č. j 8 Ans 3/2013-63 (dále také „rozsudek NSS o justiční zkoušce“), který konstatoval existenci této povinnosti ve vztahu k odborné justiční zkoušce. Žalovaný uvedl, že Nejvyšší správní soud s odkazem na usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 10. 2009, sp. zn. I. ÚS 1910/2009, usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. III. ÚS 448/2018, a rozsudek NSS o justiční zkoušce vyložil, že uchazečům o vykonání zvláštní zkoušky insolvenčního správce je třeba garantovat toliko právo na zákonný proces (resp. postup), nikoli však právo na (věcný) výsledek zkoušky (viz body 26. a 27. rozsudku NSS o zvláštní insolvenční zkoušce). Ministr žalovaného s odkazem na výše uvedenou judikaturu měl zato, že správní orgán prvního stupně nebyl oprávněn nikterak přezkoumávat sporovaný posudek 1 a posudek 2, a z nich vyplývající závěry hodnotitelů, jimiž posoudili vypracování případové studie žalobkyní. Prvostupňové rozhodnutí dle ministra žalovaného může pouze deklarovat výsledek písemné části zkoušky insolvenčního správce uvedený v obou posudcích. Z posudku 1 a posudku 2 jednoznačně vyplynulo, že žalobkyně byla u písemné části zkoušky insolvenčního správce s datem konání 20. 10. 2022 hodnocena stupněm „neuspěl“. Ministr žalovaného pak konstatoval, že prvostupňové rozhodnutí odpovídá závěrům obou hodnotitelů pro hodnocení případových studií zachycených v posudku 1 a v posudku 2, pod kterým jsou uvedena i jména jednotlivých hodnotitelů. Posudek 1 i posudek 2 dále obsahují jednoznačnou identifikaci případové studie, její stručné posouzení, procentuální hodnocení a datum vyhotovení posudku. Namítá-li žalobkyně formální nedostatky obou posudků, způsob bodového hodnocení v obou posudcích a správnost hodnocení v posudku 1 a posudku 2, shledal ministr žalovaného tyto argumenty ve vztahu k prvostupňovému rozhodnutí irelevantní. Pro potřeby prvostupňového rozhodnutí označil za relevantní pouze skutečnost, že jeho obsah odpovídá závěrům obou hodnotitelů pro hodnocení případových studií zachycených v posudku 1 a v posudku 2. Ministr žalovaného uzavřel, že považuje všechny námitky žalobkyně za nedůvodné.

II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného

4. Žalobkyně v žalobě uvedla, že si je vědoma závěrů obsažených v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 4. 2014, č. j. 8 Ans 3/2013-63, podle kterého nelze přezkoumávat samotné hodnocení zkušební komise; nicméně současně je nutno dodržet procesní práva žalobce, mezi něž se řadí i právo na řádné odůvodnění rozhodnutí. Žalobkyně měla za to, že napadené rozhodnutí nebylo řádně odůvodněno. Zároveň upozornila na to, že ve správních rozhodnutích citovaná judikatura NSS ve věci zkoušek insolvenčních správců se týkala výsledků ústní části zvláštní zkoušky insolvenčního správce, naproti tomu otázka napadení výsledků písemné části zkoušky insolvenčního správce dosud nebyla judikaturou řešena.

5. Žalobkyně zopakovala, že žalovaný nedostatečně své rozhodnutí odůvodnil, jelikož se nikterak nezabýval jejími námitkami týkající se posudků, toliko uvedl, že není oprávněn přezkoumávat hodnocení v posudku komise, jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 4. 2014, č. j. 8 Ans 3/2013-63. Žalobkyně akcentovala, že se žalovaný měl vypořádat zejména s tím, že jednotlivé posudky jsou vnitřně rozporné, nedostatečné a obsahují formální nedostatky a vady. Ministr žalovaného pak v rámci napadeného rozhodnutí uvedl toliko, že námitky žalobkyně považuje za irelevantní. Žalobkyně tak namítala, že napadené rozhodnutí a prvostupňové rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná.

6. V dalším žalobním bodě žalobkyně namítala rozpor napadeného rozhodnutí se skutkovým stavem zachyceným ve spise. Upozornila, že posudek případové studie ze dne 26. 10 2022 (dále též „posudek 1“) neobsahuje jméno žalobkyně, její datum narození ani adresu trvalého bydliště, a ani datum a místo konání písemné části zkoušky. Obsahuje toliko označení případové studie „PS 003“, ale není v něm již vyplněna rubrika „téma“. Dále v něm následuje přehled jednotlivých úkolů s bodovým hodnocením a velmi stručným (dle názoru žalobkyně zcela nedostatečným) slovním hodnocením, přičemž celkový součet bodů neodpovídá součtu udělených bodových hodnocení za jednotlivé úkoly (součet bodů za jednotlivé úkoly totiž aritmeticky činí částku 61, v kolonce celkové hodnocení je však uvedeno pouze 59 bodů). Žalobkyně uvedla, že ač si je vědoma, že tento rozdíl by neměl vliv na výsledek zkoušky, považuje za zarážející, že k takové chybě došlo a tato následně ani nebyla odhalená ze strany žalovaného při zveřejňování výsledků a hodnotitel nebyl vyzván k vysvětlení tohoto rozporu. Taktéž žalobkyně namítala, že v zápatí posudku 1 je uvedeno datum vyhotovení posudku, ale absentuje zde jméno a vlastnoruční podpis hodnotitele. Posudek případové studie ze dne 25. 10. 2022 (dále jen „posudek 2“) opět neobsahuje jméno žalobkyně, její datum narození ani adresu trvalého bydliště. Označení případové studie je pak naprosto odlišné od posudku 1, a to „31/2022“. Dle žalobkyně není zřejmé, proč je označení (tj. identifikace) případové studie v každém posudku úplně jiné. Rubrika „téma“ v tomto posudku opět chybí, místo toho je zde rubrika nazvaná „specifikace“, kde je uvedeno „zkouška insolvenčních správců ze dne 22. 10. 2022“. Písemnou část zkoušky ale žalobkyně konala dříve, a to již dne 20. 10. 2022. V posudku 2 rovněž následuje přehled jednotlivých úkolů s bodovým hodnocením (celkový součet bodů v tomto posudku odpovídá bodovému hodnocení jednotlivých úkolů) a ve srovnání s posudkem č. 1 obsahuje rozsáhlejší (podrobnější) slovní hodnocení jednotlivých úkolů. V zápatí posudku 2 je uvedeno datum vyhotovení posudku, jméno a příjmení hodnotitele (Mgr. P. B. – anonymizace provedena soudem) a opět zde absentuje jeho vlastnoruční podpis.

7. Dle žalobkyně tak nemůže obstát závěr ministra žalovaného v napadeném rozhodnutí (viz odstavec 23), a to že: „z obou posudků je zřejmé, že žalobkyně byla u písemné části zkoušky insolvenčního správce konané dne 20. 10. 2022“ neúspěšná; a to za situace kdy posudek 1 datum zkoušky vůbec neobsahoval, posudek 2 obsahoval nesprávné datum zkoušky, dále ani v jednom z posudků nejsou uvedena jména hodnotitelů (jméno je uvedeno pouze u posudku 2), dále ani jeden z posudků neobsahuje jednoznačnou identifikaci případové studie (identifikace/označení případové studie je v každém posudku odlišná), a neobsahují ani procentuální hodnocení, když v rubrice „celkový výsledek“ obsahují jen součet bodového hodnocení.

8. Žalobkyně dále uvedla, že uplatnila rozkladovou námitku týkající se způsobu hodnocení. Uvedla, že vyhláška stanoví, že hodnocení případových studií je procentuální, totéž je uvedeno v napadeném rozhodnutí (v procentech je pak zveřejněn i průměr hodnocení jakožto výsledek zkoušky na webových stránkách žalovaného), oba posudky však pracují s bodovým hodnocením. Žalobkyně uvedla, že z posudků, zadání případové studie, ani z právní úpravy není zřejmé, jaký je maximální počet bodů za případovou studii, ani jaký je maximální počet bodů za každý z pěti úkolů. Žalobkyně uvedla, že dle jejího odhadu maximální počet bodů za jednotlivé úkoly činil 30 bodů (úkol č. 1), 10 bodů (úkol č. 2), 20 bodů (úkol č. 3), 20 bodů (úkol č. 4) a 20 bodů (úkol č. 5). Žalobkyně v této souvislosti namítala netransparentnost způsobu hodnocení, neboť dle posudku 1 jí bylo hodnotitelem u úkolu č. 4 uděleno 10 bodů, ale dle slovního hodnocení byla její odpověď zcela nesprávná. Druhý hodnotitel v posudku 2 u téhož úkolu slovně hodnotil odpověď žalobkyně jako zčásti správnou, ale udělil pouze 5 bodů. Dle předpokladu žalobkyně by mohl být maximální počet bodů za tuto otázku až 20, v takovém případě by v rámci posudku 2 s ohledem na jeho slovní posouzení měla obdržet více bodů. Přičemž, pokud by byl její předpoklad správný, pak by u hodnotitele posudku 2 dosáhla hranice 80 bodů, a v takovém případě by měla nárok na přezkum případové studie ze strany zkušební komise podle § 9 odst. 6 vyhlášky a následně by i komise mohla rozhodnout v její prospěch, a to že zkoušku úspěšně vykonala.

9. Závěrem žalobkyně shrnula, že všechny výše uvedené nedostatky žalovaný označuje v napadeném rozhodnutí za irelevantní, aniž by se k nim blíže vyjádřil. Žalobkyně uzavřela, že ministr žalovaného pak v napadeném rozhodnutí dospěl k nesprávnému závěru, že v rámci přezkumu negativního deklaratorního rozhodnutí lze zkoumat pouze soulad výroku se závěrem uvedeným v posudcích.

10. Žalobkyně navrhla zrušit žalobou napadené rozhodnutí, a věc vrátit ministru žalovaného k dalšímu projednání.

11. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 11. 3. 2024 navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. Žalovaný poukázal na žalobou napadené rozhodnutí a setrval na závěrech uvedených v napadeném rozhodnutí. Žalovaný konstatoval, že nebyl oprávněn nikterak přezkoumávat závěry uvedené v posudcích, v této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 4. 2014, č j. 8 Ans 3/2013-63, bod 52. Napadená rozhodnutí dle žalovaného mohou pouze deklarovat výsledek zkoušky insolvenčního správce zachycený v posudcích. Z posudků je přitom zřejmé, že žalobkyně byla u písemné zkoušky hodnocena stupněm „neuspěl“, když celkové hodnocení vypracované případové studie, určené jako aritmetický průměr procentuálních hodnocení případové studie obou hodnotitelů, nedosáhlo alespoň 80 %. V souladu se závěry prvostupňového rozhodnutí pak žalovaný uvedl, že prvostupňové rozhodnutí odpovídá závěrům hodnotitelů pro hodnocení případových studií zachycených v posudcích, pod kterými jsou uvedena jména hodnotitelů. K poukazu žalobkyně na neúplnost posudků žalovaný uvedl, že posudky obsahují všechny požadované náležitosti podle § 9a odst. 4 vyhlášky č. 312/2007 Sb., o obsahu a dalších náležitostech zkoušek insolvenčních správců. Žalovaný uvedl, že v napadeném rozhodnutí se vypořádal se všemi rozkladovými námitkami žalobkyně, žaloba je tak dle žalovaného nedůvodná.

12. Žalobkyně v replice ze dne 28. 3. 2024 zopakovala svou dosavadní argumentaci. Zdůraznila, že si je vědoma judikatury citované žalovaným, podle které nemá v rámci vydaného deklaratorního rozhodnutí nárok na věcný přezkum svých znalostí, avšak má „právo na proces“, současně žalobkyně trvá na tom, že posudky, které sloužily jako podklad pro napadené rozhodnutí, nesplňují všechny požadavky dle příslušné vyhlášky, ani požadavky na ně kladené citovanou judikaturou.

III. Ústní jednání ve věci

13. Na ústním jednání dne 26. 3. 2025 právní zástupce žalobkyně odkázal na žalobu a repliku žalobkyně, dále uvedl, že dle jeho názoru jsou oba posudky členů komise pro hodnocení případových studií nicotné a hodnocení případové studie žalobkyně, v nich obsažené, označil za neobjektivní.

14. Žalovaný na ústním jednání rovněž setrval na svém procesním stanovisku a odkázal na odůvodnění správních rozhodnutí.

15. Soud k důkazu neprovedl žalobkyní navržené důkazy listinami, které jsou součástí spisového materiálu, neboť z něj při přezkumu zákonnosti rozhodnutí žalovaného vychází a správním spisem se dokazování zásadně neprovádí (rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Afs 8/2008–117 ze dne 29. 1. 2009, č. 2383/2011 Sb. NSS).

16. K důkazu však soud přečetl úplné znění obou žalobkyní sporovaných posudků hodnotitelů, a to posudku ze dne 25. 10. 2022 a posudku ze dne 26. 10. 2022, jelikož žalobkyní byla sporována jejich věrohodnost, když jejich obsahová část byla každým z účastníků řízení popsána a následně hodnocena odlišně.

17. Právní zástupce žalobkyně na ústním jednání navrhl vyslechnout JUDr. K., hodnotitelku posudku případové studie ze dne 26. 10. 2022 proto, aby vysvětlila rozpor v aritmetickém součtu bodů a proč jí vypracovaný posudek neobsahuje veškeré povinné údaje a z jaké metodiky při hodnocení případové studie vycházela. Taktéž právní zástupce žalobkyně navrhl výslech Mgr. V., ředitele odboru žalovaného, jenž má na starosti konání zkoušek insolvenčních správců, a to z důvodu ověření, zdali byli všichni hodnotitelé řádně seznámeni s metodikou určující postup hodnotitelů při posuzování případových studií.

18. K dotazu soudu žalovaný konstatoval, že žádná obecná metodika, kterou by se měli jednotliví hodnotitelé při posuzování případových studií řídit, neexistuje. Hodnotitelé mají k dispozici tzv. vzorovou případovou studii, která jim slouží spíše jako pomůcka k tomu, jakým vzorovým způsobem má být případová studie vypracována.

19. Soud usnesením zamítl návrhy právního zástupce žalobkyně na doplnění dokazování svědeckými výslechy JUDr. K. i Mgr. V., a to pro nadbytečnost, jelikož pro tvrzení žalobkyně, jimiž sporuje nesrovnalosti v posudku případové studie ze dne 26. 10. 2022 a způsob hodnocení hodnotitelů, což má v úmyslu danými svědeckými výpověďmi prokázat, je s ohledem na § 9a odst. 4 vyhlášky pro právní posouzení věci podstatným a zcela dostatečným skutkový stav vyplývající ze správního spisu.

20. Účastníci již další návrhy na doplnění dokazování neuplatnili a ani neměli námitky k provedenému dokazování.

IV. Řízení před Městským soudem v Praze a před Nejvyšším správním soudem

21. Městský soud v Praze již ve věci jednou rozhodl, a to rozsudkem ze dne 26. 3. 2025, č. j. 5 A 13/2024-58, jímž výrokem pod bodem I. zrušil žalobou napadené rozhodnutí a věc vrátil zpět žalovanému k dalšímu řízení a výrokem pod bodem II. přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení. Městský soud v odůvodnění rozsudku dospěl k závěru, že správní orgány zaujaly ve věci nesprávný právní názor, jenž způsobil, že žalobou napadené rozhodnutí měl za nedostatečně odůvodněné, neboť byť jej nelze přezkoumávat po věcné (tj. hodnotící, hmotněprávní) stránce, po stránce procesní je třeba jej podrobit soudnímu přezkumu, a to jak z hlediska existence zákonných náležitostí vydaného deklaratorního rozhodnutí, tak i s ohledem na přijatý procesní postup ve věci, tj. zda zkoušky jako takové proběhly způsobem stanovenými právními předpisy a při zachování základních práv a svobod uchazečů. Městský soud pak konstatoval, že námitky žalobkyně, jimiž sporovala nedostatek povinných náležitostí posudků, směřovaly na procesní stránku věci a správní orgány tak byly povinny se s nimi meritorně vypořádat, což se nestalo, a proto napadené rozhodnutí pro nezákonnost zrušil.

22. Ke kasační stížnosti žalovaného Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 16. 4. 2026, č. j. 22 As 72/2025–52 (dále též „zrušující rozsudek“), shora uvedený rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění zrušujícího rozsudku Nejvyšší správní soud konstatoval, že městský soud zaujal ve věci nesprávný právní názor: „… podle nějž se lze domáhat soudního přezkumu procesního postupu, tj. zda odborná profesní zkouška proběhla způsobem stanoveným právními předpisy a při zachování základních práv a svobod uchazeče, (též) žalobou proti deklaratornímu rozhodnutí. Naopak správní orgány z výše uvedených východisek správně vycházely. … V nyní projednávané věci, tj. v rámci řízení o žalobě proti deklaratornímu rozhodnutí, tak městský soud mohl projednat toliko námitky týkající se vad napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení, a souladu výroku deklaratorního rozhodnutí s výsledkem zkoušky zapsaným zkušební komisí, tj. hodnotiteli do posudků. … S výjimkou námitky nepřezkoumatelnosti rozhodnutí ministra pro nedostatek jeho důvodů však žalobkyně žádné takové námitky v žalobě neuplatnila. Veškerými ostatními námitkami totiž směřuje do samotné písemné zkoušky, resp. jejího výsledku zachyceného v posudcích. … Námitky tak mohla a měla, v souladu s výše popsanými judikatorními východisky, uplatnit v zásahové žalobě směřující proti samotné zkoušce. Ne však v žalobě proti negativnímu deklaratornímu rozhodnutí o výsledku zkoušky. To platí i pro ty žalobní námitky, jimiž žalobkyně na první pohled namítá pochybení správních orgánů při „přepisu“ výsledku zkoušky. I těmi totiž zpochybňuje samotný výsledek o neúspěšném vykonání zkoušky, nikoli následný proces přepisu do deklaratorního rozhodnutí.“, s tím, že v dalším řízení bude městský soud postupovat tak, že: „… jednak opět vyjde z toho, že rozhodnutí ministra je přezkoumatelné, a jednak z toho, že zbylými žalobními námitkami žalobkyně napadala samotnou písemnou zkoušku, což však v žalobě proti negativnímu deklaratornímu rozhodnutí o výsledku zkoušky není možné.“.

V. Posouzení žaloby

23. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. Soud uvádí, že po vydání zrušujícího rozsudku již rozhodl, aniž by ve věci nařizoval ústní jednání, jelikož s tímto postupem účastníci souhlasili, resp. účastníci po obeslání výzvou dle § 51 s. ř. s. na ni nereagovali a nepožadovali konání ústního jednání ve věci.

24. Žaloba není důvodná.

25. Při posouzení věci soud vyšel z následující právní úpravy:

26. Podle § 142 odst. 1 správního řádu, platí: „správní orgán v mezích své věcné a místní příslušnosti rozhodne na žádost každého, kdo prokáže, že je to nezbytné pro uplatnění jeho práv, zda určitý právní vztah vznikl a kdy se tak stalo, zda trvá, nebo zda zanikl a kdy se tak stalo.“ 27. Podle § 9 odst. 6 vyhlášky č. 312/2007 Sb., o obsahu a dalších náležitostech zkoušek insolvenčních správců (dále jen „vyhláška“), platí: „Uchazeč úspěšně vykonal písemnou část zkoušky, pokud celkové hodnocení vypracované případové studie, určené jako aritmetický průměr procentuálních hodnocení případové studie obou členů komise pro hodnocení případových studií, dosáhlo alespoň 80 %. Pokud celkové hodnocení vypracované případové studie nedosáhlo alespoň 80 % a zároveň jeden člen komise pro hodnocení případových studií hodnotil vypracovanou případovou studii alespoň 80 %, bude vypracovaná případová studie předložena zkušební komisi pro zkoušky, která do 5 týdnů ode dne konání písemné části zkoušky posoudí podle § 7, zda uchazeč vykonal písemnou část zkoušky. Pokud uchazeč při písemné části zkoušky neuspěl, opakuje při jejím opakování vždy i její testovou část.“ 28. Podle § 9a odst. 2 vyhlášky, platí: „Každý člen komise při hodnocení případové studie posuzuje úroveň řešení zadaného problému nebo modelové situace, schopnost aplikace základních zásad a ustanovení insolvenčního zákona a znalostí potřebných k výkonu funkce insolvenčního správce uvedených v § 3 odst. 2 a způsob písemného projevu uchazeče.“ 29. Podle § 9a odst. 4 vyhlášky, platí: „Členové komise vyhotoví k hodnocené případové studii posudek, který obsahuje identifikaci případové studie, zadané téma případové studie, stručné posouzení případové studie, procentuální hodnocení případové studie, datum vyhotovení posudku a jméno a příjmení člena komise. Vyhotovený posudek zašlou členové komise ministerstvu nejpozději do 1 týdne ode dne konání písemné části zkoušky.“ 30. Soud dle § 110 odst. 4 s. ř. s. vázán právním názorem NSS ve zrušujícím rozsudku připomíná, že NSS ve zrušujícím rozsudku jednoznačně konstatoval, že městský soud byl ve věci oprávněn se zabývat toliko námitkami žalobkyně směřujícími proti přezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí. Přičemž v bodě 45 zrušujícího rozsudku NSS výslovně uvedl, že městský soud: „… opět vyjde z toho, že rozhodnutí ministra je přezkoumatelné“; tudíž soud k žalobní námitce nepřezkoumatelnosti ve shodě s NSS opakuje, že z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí je zřejmé, že žalovaný na uplatněné rozkladové námitky, jimiž žalobkyně sporovala, že posudek 1 neobsahoval datum zkoušky, jméno hodnotitele, a že oba posudky neobsahovaly jednoznačnou identifikaci případové studie, reagoval, byť toliko souhrnně a v obecné rovině, nicméně z rozhodnutí jednoznačně vyplývá, že jejich vypořádání bylo provedeno v souladu se zastávaným právním názorem žalovaného, a to že tyto není oprávněn přezkoumávat; tudíž žalovaný dané námitky neopomněl vypořádat, a proto soud neshledal žalobou napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným. Uvedené posouzení námitky nepřezkoumatelnosti městským soudem shledal správným i NSS ve zrušujícím rozsudku, když v bodech 41 a 42 uvedl: „Byť městský soud uvedl, že ministr na rozkladové námitky reagoval „toliko souhrnně a v obecné rovině“, je z napadeného rozsudku zcela zjevné, že reakci ministra považoval za dostatečnou a jeho rozhodnutí tak neshledal nepřezkoumatelným (bod 34). Stěžovatel nemá pravdu ani v tom, že se městský soud nevypořádal se závěry judikatury. Městský soud se s nimi naopak vypořádal vcelku podrobně (body 28 až 30, 36 a 38 napadeného rozsudku), „pouze“ je nesprávně vyložil a aplikoval na nyní projednávanou věc, jak Nejvyšší správní soud uzavřel v předchozí podkapitole. To však nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku nezpůsobuje. Ostatně, z kasačních námitek je zjevné, že stěžovatel ve skutečnosti nesouhlasí se samotným právním posouzením provedeným městským soudem, což však nelze zaměňovat s nepřezkoumatelností (rozsudek NSS z 30. 5. 2025, čj. 10 As 17/2025-66, bod 17).“ 31. Soud tedy konstatuje, že napadené rozhodnutí shledal přezkoumatelným. Přičemž ostatními žalobními námitkami žalobkyně, jimiž sporovala zákonnost písemné zkoušky insolvenčního správce, tj. formální nedostatky protokolů a i ty, jimiž na první pohled namítala pochybení správních orgánů při „přepisu“ výsledku zkoušky, zpochybňuje samotný výsledek o neúspěšném vykonání zkoušky (viz body 28 a 29 zrušujícího rozsudku), soud není oprávněn se v rámci předmětného řízení o žalobě proti negativnímu deklaratornímu rozhodnutí o výsledku zkoušky zabývat a věcně je přezkoumávat (viz body 29 a 30 zrušujícího rozsudku).

VI. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

32. Lze tak uzavřít, že žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem a judikaturou soudů, proto soud nedůvodnou žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

33. Výrok o nákladech řízení pod body II. a III. je odůvodněn § 60 odst. 1 věta prvá s. ř. s., podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měl plný úspěch žalovaný, avšak žalovanému v řízení žádné náklady nad rámec jeho běžných činností nevznikly, proto mu soud náhradu nákladů řízení dle § 60 odst. 7 s. ř. s. nepřiznal. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Dle § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 22. července 2026 Mgr. Gabriela Bašná v.r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem provedla S. K.