5 A 13/2025

Rubrum

č. j. 5 A 13/2025-114 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobců: a) Obec Lužice se sídlem Lužice 23, 384 11 Netolice b) Městys Lhenice se sídlem Školní 124, Lhenice zastoupený advokátkou Mgr. Sandrou Podskalskou se sídlem Údolní 567/33, Brno proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10 za účasti: AD FUTURE MINERALS s.r.o., IČO 17843529 se sídlem Cihlářská 782/10a, Praha 9 zastoupená advokátem JUDr. Danielem Hlaváčem se sídlem Jandova 208/8, Praha 9 o žalobě proti rozhodnutí ministra životního vypravené dne 11. 12. 2024, č. j. MZP/2024/290/1627, sp. zn. R/4241, takto:

Výrok

Shodu s prvopisem potvrzuje J. V. 2 5 A 13/2025

I. Rozhodnutí ministra životního prostředí vypravené dne 11. 12. 2024, č. j. MZP/2024/290/1627, sp. zn. R/4241, s e r u š í a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobkyni a) náhradu nákladů řízení ve výši 21 405 Kč, a to do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci b) náhradu nákladů řízení ve výši 33 674 Kč, a to do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, k rukám jeho právní zástupkyně Mgr. Sandry Podskalské.

IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení

Odůvodnění

I. Základ sporu

1. Dne 1. 8. 2023 podala společnost AD FUTURE MINERALS s.r.o. (dále „zúčastněná osoba“ nebo „žadatel“) u žalovaného podle ustanovení § 4 a § 4a zákona č. 62/1988 Sb., o geologických pracích (dále „geologický zákon“), žádost o stanovení průzkumného území pro průzkum vyhrazených nerostů v katastrálních územích obcí Chvalovice, Lhenice a Lužice. Této žádosti vyhověl žalovaný rozhodnutím ze dne 12. 3. 2024, č. j. MZP/2024/212/1022 (dále „prvostupňové rozhodnutí“). Proti tomuto rozhodnutí podali oba žalobci rozklad, který ministr žalovaného zamítl v záhlaví tohoto rozsudku uvedeným rozhodnutím, které žalobci napadli nyní posuzovanými žalobami ze dne 21. 1. 2025 [žalobkyně a)] a ze dne 12. 2. 2025 [žalobce b)]. Řízení o žalobách obou žalobců Městský soud v Praze (dále „městský soud“) spojil ke společnému projednání a rozhodnutí usnesením ze dne 23. 4. 2025, čj. 5 A 13/2025-68. Toto usnesení nabylo právní moci dne 24. 4. 2025.

2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí ministr žalovaného uvedl, že zájem na dalším průzkumu převažuje a některé namítané střety zájmů by bylo předčasné řešit v řízení o průzkumném řízení. Vyjádřil se i k problémům souvisejícím s nelegální těžbou vltavínů. Z hlediska ochrany vodního zdroje Chvalovice – Dolní Chrášťany ministr žalovaného považoval za správný a dostatečný požadavek na předložení hydrogeologického posudku až před případnou realizací konkrétních navržených průzkumných vrtů. Hluboké vrty jsou geologickými pracemi se zásahem do pozemku, tj. technickými pracemi, které se projektují po posouzení střetů zájmů na základě vydaného rozhodnutí o stanovení průzkumného území. Ministr žalovaného zopakoval, že nerostné bohatství je nepřemístitelné, a že zúčastněná osoba má v úmyslu zkoumat kritické suroviny, na jejichž průzkumu má stát značný zájem, a že teprve po provedeném průzkumu a případném nalezení nerostu a navržení způsobu těžby bude možné posoudit, který zájem převáží. V případě ochrany přírody a krajiny, ochrany živočichů a zdravého životní prostředí jde dle názoru ministra žalovaného o zájmy, které se vyskytují prakticky na celém území České republiky a pokud by tyto veřejné zájmy měly za všech okolností převažovat, nebylo by možné téměř nikde stanovit žádné další průzkumné území. Místní šetření za účasti vlastníků pozemků geologický zákon nepředpokládá a neprovádí se. Ústní jednání, při kterém se mohli vlastníci pozemků k záměru vyjádřit, se konalo. Žalovaný se vypořádal s uplatněnou námitkou ve vztahu k prvkům územního systému Shodu s prvopisem potvrzuje J. V. 3 5 A 13/2025 ekologické stability (ÚSES) na straně 10 napadeného rozhodnutí, vyjádřením Ministerstva průmyslu a obchodu se zabýval na straně 9 napadeného rozhodnutí. Žalovaný správně vyhodnotil požadavek Krajského úřad Jihočeského kraje na provedení biologického průzkumu jako předčasný a ztotožnil se s názorem žalovaného, že zájem na dalším průzkumu převažuje nad (případnými) jinými veřejnými zájmy ve smyslu § 4a odst. 6 geologického zákona. II. Obsah žalob II. 1 námitka nepřezkoumatelnosti 3. Žalobci namítají, že žalovaný i ministr žalovaného v odůvodnění svých rozhodnutí toliko opakují závěry, že žádný z dalších veřejných zájmů přítomných v lokalitě dotčené stanovením průzkumného území nepřeváží nad zájmem na průzkumu ložiska a že další veřejné zájmy nebudou prováděním průzkumných prací dotčeny. Neuvádí přitom vůbec, z jakých podkladů vycházely a jak je hodnotily, jakými úvahami se řídily, jak vykládaly relevantní právní předpisy. Současně mají žalobci za to, že se správní orgány dostatečně nezabývaly posuzováním střetů namítaných veřejných zájmů se zájmy na průzkumu a vůbec se nezabývaly poměřováním veřejných zájmů se zájmem na případné následné těžbě. Konkrétně namítají, že správní orgány dostatečně nepoměřily zájem na průzkumu území a případné následné těžby se zájmem na ochraně vodních zdrojů, ochraně zvláště chráněných druhů, prvkům systému ekologické stability a významným krajinným prvkům, možného dotčení zemědělské půdy (ovocné sady) a poškození melioračních zařízení. Opominuly též, že plochy, na nichž bylo stanoveno průzkumné území, jsou vymezeny územním plánem obce Lužice jako plochy s nepřípustným způsobem využití – těžba nerostů, a proto na nich nelze případnou následnou těžbu provést. Rovněž se nezbývaly prašností, hlukem a zátěží okolních komunikací zvýšených v důsledku provádění průzkumných prací. Žalovaný posouzení ochrany veřejných zájmů fakticky přenesl na krajský úřad, když uvedl, že posuzování těchto zájmů patří až do fáze projektování geologických prací. Dle žalobců je takový postup nesprávný. Při stanovení průzkumného území se řeší, zda vůbec může průzkum na daném území probíhat. Proto musí žalovaný např. zjišťovat, jaké zvláště chráněné druhy se v území vyskytují a zda lze průzkum z tohoto hlediska vůbec realizovat. Ve fázi projektování geologických prací a vyjadřování krajského úřadu k němu se spíše řeší, jak a kde přesně budou geologické práce probíhat. Nadto vyjádření krajského úřadu k projektu geologických prací nemá povahu rozhodnutí ani závazného stanoviska, nepředchází mu řízení a dochází k němu jen při naplnění zákonných podmínek. Ochrana veřejných zájmů je navíc v této fázi v podstatě ponechána na subjektu sestavujícím projekt geologických prací. Tím žalovaný porušil zásadu předběžné opatrnosti dle § 13 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, a zásadu prevence dle § 17 téhož zákona. Otázkou posuzování veřejných zájmů ve vztahu k následné těžbě se pak žalovaný ani jeho ministr nezabývali vůbec.

4. Žalobce b) poukázal na nevhodnost a nezákonnost zvoleného způsobu provedení průzkumných prací. Rýhování může mít negativní dopad nejen na životní prostředí (ohrožení migračních tras silně ohrožených druhů obojživelníků – např. žába blatnice skvrnitá, která se na území rozmnožuje), ale i na vlastníky dotčených pozemků (degradace produkčních schopností pozemku v důsledku potenciálního podpovrchového odtoku vody a smísení různých vrstev půdy). Ačkoli se jedná o zcela zásadní problematiku, zúčastněná osoba ani neuvádí, jakým způsobem bude rýhy provádět, nespecifikovala Shodu s prvopisem potvrzuje J. V. 4 5 A 13/2025 množství, lokalizaci ani celkovou délku rýh, či jak bude výkopy zabezpečovat, ačkoliv počítá, že výkop bude obnažený i několik dní. V celé oblasti není zpracovaná jediná studie posuzující např. migrační trasy obojživelníků, zimoviště, místa rozmnožování atd. Navržený průzkum rýhováním je jednou z nejlepších příležitostí k průzkumu výskytu vltavínů v území, neboť překopaný materiál lze snadno detekovat jako místo výskytu vltavínů. Průzkumné práce s ohledem na jejich dopady na další přítomné veřejné zájmy lze provádět (pokud vůbec) jen metodami nedestruktivními bez zásahu do pozemku (např. letecká magnetometrie, regionální magnetometrie, radiometrie, satelitní geofyzikální analýza, XRF spektrometrie, LIBS spektrometrie).

5. Žalobkyně a) dále namítla, že se žalovaný nevypořádal s její námitkou, že celé správní území obce se nachází ve vymezeném území Ministerstva obrany. Souhlasné závazné stanovisko Ministerstva obrany ze dne 12. února 2024, čj. MO 134021/2024-1322, sp. zn. 170445/2024-1322-OÚZ-BR se vztahuje pouze na posouzení otázky, že Odbor ochrany územních zájmů a státního odborného dozoru SM MO neeviduje inženýrské sítě a podzemní vedení, které by byly s daným stavebním záměrem v kolizi. II. 2 vady řízení 6. Žalobkyně a) namítá porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, když nebylo provedeno jednání na místě samém a jednání s občany – vlastníky pozemků, ačkoli o ně žádala. K prokázání tvrzení ohledně neprovedení místního šetření byl navržen výslech ministra životního prostředí (Mgr. Petr Hladík) a dále JUDr. H. D., MBA, ředitelky odboru státní správy I.

7. Dle názoru obou žalobců žalovaný při rozhodování vycházel z nedostatečných podkladů, a to ze stanoviska Městského úřadu Prachatice ze dne 4. 10. 2023, č. j. ŽP: 60775/2023 (dále jen „stanovisko MÚP“), a ze stanoviska AOPK, Správy CHKO Blanský les, ze dne 25. 10. 2023, č. j. 5326/JC/23 (dále jen „stanovisko AOPK“). Stanovisko MÚP vůbec nehodnotí zásahy, které v jednotlivých oblastech provádění průzkumu způsobí, a stanovisko AOPK jen bez bližšího zdůvodnění uvádí, že nebudou dotčeny chráněné fenomény na území CHKO Blanský les. Do řízení bylo podáno i vyjádření Krajského úřadu Jihočeského kraje, Odboru životního prostředí, zemědělství a lesnictví, Oddělení ochrany přírody, ZPF, SEA a CITES ze dne 18. 10. 2023, sp. zn. OZZL 113365/2023/krtr SO, č. j. KUJCK 124529/2023. Žalovaný vydal napadené rozhodnutí i přes projevený nesouhlas Ministerstva průmyslu a obchodu vyjádřené v dopise ze dne 19. 9. 2023, zn. MPO 93003/2023.

III. Vyjádření žalovaného

8. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Měl za to, že posuzoval relevantní veřejné zájmy zmíněné účastníky správního řízení a dotčenými orgány státní správy. Vycházel přitom z toho, že veřejný zájem na vyhledání a průzkumu tzv. kritických surovin je velmi vysoký.

9. Ze žádosti zúčastněné osoby vyplynulo, že v první fázi budou prováděny práce netechnického charakteru, tj. bez zásahu do pozemku. Tyto práce nemohou nijak ovlivnit prvky ochrany přírody a krajiny, zemědělský půdní fond, lesní pozemky, zdroje pitné vody ani žádné jiné prvky požívající ochranu ve veřejném zájmu. Pokud by výsledky neinvazivních prací prokázaly nadějné nahromadění některé z kritických surovin, veřejný zájem na jejich dalším průzkumu by ještě zesílil. Žalovaný proto mohl Shodu s prvopisem potvrzuje J. V. 5 5 A 13/2025 jako převažující veřejný zájem vyhodnotit pouze takový, který by zcela znemožňoval případnou následnou těžbu. Takovým veřejným zájmem by mohly být první zóny CHKO nebo národních parků, území se zdrojem vody se značným významem (CHOPAV) apod. Nic z právě uvedeného se na ploše průzkumného území Lhenice nevyskytuje.

10. Co se týče výskytu zvláště chráněných druhů, tato skutečnost není dle žalovaného v případě takto rozsáhlého průzkumného území apriori překážkou pro realizaci průzkumných prací. Průzkumné práce lze provést tak, aby zvláště chráněné druhy nebyly zasaženy, anebo v případě, že by to bylo nezbytné, byly provedeny v souladu s požadavky orgánu ochrany přírody. Před zpracováním projektu geologických prací pak musí organizace provádějící průzkum zjišťovat i výskyt zvláště chráněných druhů a navrhnout průzkumné práce tak, aby nebyly ohroženy, případně požádat orgán ochrany přírody o udělení výjimky. Tato finančně i časově náročná práce nemůže předcházet rozhodování o stanovení průzkumného území.

11. Pokud jde o to, že zúčastněná osoba sleduje své vlastní soukromé zájmy, žalovaný poznamenal, že průzkum lze při dodržování právních předpisů zrealizovat a nelze předjímat, že bude zúčastněná osoba porušovat právní předpisy. Krajský úřad sice nebude ve fázi projektování geologických prací posuzovat veřejné zájmy, leč může zúčastněné osobě uložit zpracování biologického průzkumu. Žalovaný připustil, že teoreticky může dojít k situaci, kdy krajský úřad nevydá vyjádření, to však zúčastněnou osobu nezbavuje povinnosti zjišťovat při projektování geologických prací, zda se nedotýkají zájmů chráněných zvláštními předpisy.

12. Stran rozsáhlosti průzkumného území žalovaný podotkl, že musí hodnotit všechny faktory, tedy i velikost území, když při zohlednění ostatních veřejných i soukromých zájmů zakládá velikost průzkumného území větší prostor pro zohlednění např. zvláště chráněných druhů.

13. Ohledně nedostatečných podkladů žalovaný uvedl, že kvalitu vyjádření dotčených orgánů státní správy nemůže nijak ovlivnit, přičemž se stanoviskem Krajského úřadu Jihočeského kraje se vypořádal.

14. Námitku, že celé správní území obce Lužice se nachází ve vymezeném území Ministerstva obrany žalovaný vypořádal na str. 12 prvostupňového rozhodnutí. Žalovaný se rovněž vypořádal s nesouhlasným vyjádřením Ministerstva průmyslu a obchodu, a to na str. 9 a 10 prvostupňového rozhodnutí.

15. Při rozhodování o stanovení průzkumného území ministerstvo nezkoumá soulad s územním plánem. Naopak, teprve pokud je po provedení průzkumných prací zjištěno a osvědčeno ložisko, jsou podle ustanovení § 13 odst. 1 geologického zákona orgány územního plánování a stavební úřady povinny vycházet při své činnosti z výsledků geologických prací s cílem zajistit v co největší míře ochranu zjištěných a předpokládaných ložisek nerostů a vytvářet podmínky pro jejich hospodárné využití. Námitka žalobce a), že plochy, na nichž bylo stanoveno průzkumné území, jsou vymezeny územním plánem jako plochy s nepřípustným způsobem využití – těžba nerostů, proto není důvodná. Shodu s prvopisem potvrzuje J. V. 6 5 A 13/2025 IV. Vyjádření osoby na řízení zúčastněné 16. Zúčastněná osoba se k žalobám obou žalobcům vyjádřila ve dvou podáních, a to v podání ze dne 19. 2. 2025 původně určenému pouze k žalobě žalobce b), a dále v podání ze dne 15. 5. 2025 již určenému k žalobám obou žalobců. Na tomto místě soud rekapituluje podstatný obsah obou vyjádření.

17. Zúčastněná osoba má za to, že žalobcům nesvědčí aktivní procesní legitimace dle § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), nýbrž dle odst. 2 téhož paragrafu, ta se však omezuje toliko na porušení procesních práv. Žalobci tak nemají aktivní věcnou legitimaci k většině uplatněných žalobních bodů, neboť nejsou nositeli hmotného práva, se kterým by mohla být spojena.

18. K nesouhlasnému stanovisku Ministerstva průmyslu a obchodu zúčastněná osoba uvádí, že MPO mylně vychází z nesprávné teze, že záměr je v rozporu s prováděním státní surovinové politiky.

19. Zúčastněná osoba se domnívá, že žalovaný vážil veřejné zájmy dostatečně, k čemuž odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2022, č. j. 4 As 38/2022- 34. Zúčastněná osoba usiluje pouze o stanovení průzkumného území, nikoli o těžbu. Ostatně dikce § 4a odst. 6 geologického zákona hovoří o dalším průzkumu, zákonodárcem je tak vyžadován jakýsi předchozí průzkum, který však v průzkumném území Chvalovice dosud neproběhl.

20. K obavám stran možného ohrožení vodních zdrojů zúčastněná osoba uvedla, že průzkumné území bylo zvoleno tak, aby do něj zasahovalo minimum vodních zdrojů a jejich chráněných území. Do průzkumného území zasahuje pouze vodní zdroj, a to vrtaná studna HV-1 Dolní Chrášťany, která má stanovená ochranná pásma I. a II. stupně, v jejichž dokumentaci je uvedeno, jaké činnosti mohou být v těchto pásmech prováděny. Ze zkušeností zúčastněné osoby vyplývá, že vyhledávací průzkumné práce neovlivňují hladiny podzemních vod ani jejich kvalitu. To potvrzuje i hydrogeologická zpráva, kterou nechala vypracovat.

21. Ve vztahu k výskytu chráněných druhů volně žijících živočichů a rostlin a prvkům ekologické stability zúčastněná osoba uvedla, že tito se v průzkumném území nachází ve stejném množství a koncentraci jako mimo průzkumné území Chvalovice (zcela srovnatelně s ostatními částmi ČR). Riziko ovlivnění žalobcem b) zmiňovaných druhů je dle názoru zúčastněné osoby její činností zcela zanedbatelné.

22. K otázce rýhování jako způsobu provádění průzkumných prací, zúčastněná osoba uvedla, že rýhování patří mezi technické práce a 90 % geologických průzkumných prací ve vyhledávací fázi (tzn. že se v oblasti nenachází žádné známé registrované ložisko vyhrazených nerostů, mezi něž patří i kritické suroviny) je bez zásahu do pozemku. Technické práce se provádí pouze v případě nalezení silné anomálie, ve velmi omezené míře a slouží pouze k odebrání vzorků ze skalního podkladu. Mezi hlavní technické práce patří rýhy a vrty, s tím, že je možné provést obě varianty, pouze jednu variantu nebo žádnou z nich. Zvolená metoda závisí na dané geologické a místní situaci. Dále se zúčastněná osoba obsáhle věnuje vysvětlení metod průzkumných prací.

23. K problematice nelegální těžby vltavínu zúčastněná osoba uvádí, že v místech výskytu vltavín nelze rýhování provést, protože je v těchto místech skalní podklad velmi hluboko a není možné z něj rýhou bezpečně odebrat vzorky a rýhu bezpečně zdokumentovat. Shodu s prvopisem potvrzuje J. V. 7 5 A 13/2025 V. Replika žalobce b) k vyjádření žalovaného a zúčastněné osoby 24. V replice na vyjádření žalovaného ze dne 10. 4. 2025 žalobce b) setrval na své žalobní argumentaci.

25. V replice na vyjádření zúčastněné osoby ze dne 23. 6. 2025 žalobce b) uvedl, že ústní jednání, které proběhlo dne 12. 10. 2023, se omezilo především na obecné prezentace zúčastněné osoby a metod průzkumu, avšak bez detailního rozboru konkrétních veřejných zájmů přítomných v daném území a jejich možného ohrožení. Žalobce b) zdůraznil, že jeho námitky jsou namířeny zejména proti konkrétnímu navrhovanému způsobu provádění geologického průzkumu v konkrétním území za konkrétních okolností, kdy ministerstvo řádně neposoudilo všechny přítomné veřejné zájmy jednotlivě, ani ve vzájemných souvislostech, což je v rozporu s jeho zákonnou povinností. Kdyby ministerstvo dostálo svým povinnostem a řádně posoudilo všechny relevantní okolnosti, mohlo by dojít k závěru, že průzkum je možné v daném území provádět pouze určitými metodami, které budou šetrnější k životnímu prostředí a dalším veřejným zájmům, nebo že některé části území je třeba z průzkumu vyloučit. Žalobce b) nesouhlasí, že by nebyl k podání žaloby procesně legitimován v plném rozsahu. Již ve své žalobě žalobce b) popisuje zásahy, které napadené rozhodnutí do jeho právní sféry působí. Žalobce b) byl napadenými rozhodnutími v důsledku jejich vad zkrácen na svém právu na samosprávu a na příznivé životní prostředí svých obyvatel, k jejichž ochraně je povolán dle zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení). Žalobce b) je tedy aktivně procesně legitimován k podání žaloby nejen dle § 65 odst. 2 s.ř.s., ale i dle § 65 odst. 1 s.ř.s. Žalobce b) je k podání žaloby legitimován i aktivně věcně. Úkolem městysu je pečovat v souladu s místními předpoklady a zvyklostmi o vytváření podmínek pro uspokojování potřeb svých občanů, zejména o uspokojování potřeby ochrany a rozvoje zdraví, dopravy a spojů, celkového kulturního rozvoje a veřejného pořádku atd. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu („NSS“) ze dne 26. 6. 2013, č. j. 6 Aps 1/2013 – 51, bod 26, je obec přímo ze své povahy povolána k zastupování a ochraně práv a zájmů svých občanů, kteří ji tvoří. Provedením průzkumu budou ohrožena práva žalobce b) na samosprávu a na příznivé životní prostředí a zájmy jeho obyvatel, k jejichž ochraně je podle právních předpisů povolán. Ohledně vážení veřejných zájmů má žalobce b) za to, že žalovaný nedostál ani požadavkům rozsudku ze dne 22. 9. 2022, sp. zn. 4 As 38/2022. Ve zbytku žalobce rozvíjel argumentaci obsaženou v žalobě.

VI. Ústní jednání

26. Na ústním jednání dne 10. 6. 2026 právní zástupce žalobce b) v podrobnostech odkázal na žalobu, přičemž zároveň zdůraznil, že správní orgány nedostatečně zjistily existenci veřejných zájmů a u zjištěných veřejných zájmů opomněly porovnat je ve vztahu k následné těžbě, což činí napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným. Odkázal rovněž na rozsudek zdejšího soudu sp. zn. 17 A 75/2024. Žalobkyně a) se z jednání omluvila a souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Žalovaný zopakoval argumentaci uvedenou ve vyjádření k žalobě, přičemž zdůraznil, že napadené rozhodnutí považuje za přezkoumatelné, když veškeré v úvahu připadající veřejné zájmy byly dostatečně identifikovány i poměřovány.

27. Soud konstatoval, že listinami, které jsou součástí předloženého správního spisu, se dokazování neprovádí (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Soud nicméně k důkazu neprovedl ani další Shodu s prvopisem potvrzuje J. V. 8 5 A 13/2025 účastníky navrhované důkazy. Návrh žalobce b) a zúčastněné osoby na provedení dokazování ve věci škodlivosti rýhování [fotografie zachycující změny způsobené zásahy do půdy, článek „Zemní liniové stavby a jejich negativní vliv na životní prostředí a volně žijící živočichy“, článek věnující se vlivu liniových výkopů na obojživelníky a nutnosti posoudit migrační trasy v rámci celé oblasti (https://www.mzp.cz/web/edice.nsf/B18C18B302379CCCC1256FC000407A70/$file/e -02- 2.htm), Ransko – vrty, Přírodní rezervace Ranská jezírka, letecký snímek Ransko] soud zamítl pro nadbytečnost, když otázka posouzení škodlivosti rýhování překračuje přezkumný rámec soudního řízení správního.

28. Soud k důkazu rovněž neprovedl navržené výslechy Mgr. Petra Hladíka a JUDr. H. D., MBA, když pro posouzení žalobní námitky neprovedení místního šetření postačí materiál založený ve správním spise.

29. Soud k důkazu provedl výpis z portálu Informačního systému ochrany přírody: https://portal.nature.cz/w/druh-21#/ k výskytu Čolka velkého.

VII. Posouzení žaloby

30. Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) v souladu s § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobci vymezených námitek, vycházel při tom v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného a shledal, že žaloba je důvodná.

31. Soud si je vědom, že právně i skutkově související věcí se městský soud již zabýval, a to v rozsudku ze dne 27. 6. 2025, čj. 17 A 75/2024-67, týkajícím se stanovení průzkumného území Lhenice. V tomto rozsudku sedmnáctý senát městského soudu dospěl k závěru o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí ministra žalovaného ze dne 24. 6. 2024, čj. MHP/2024/290/307, kterým byl zamítnut rozklad proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 1. 2024, čj. MZP/2024/212/43, kterým bylo k žádosti shodného žadatele stanoveno průzkumné území Lhenice pro průzkum ložiska vyhrazeného nerostu.

32. Nakolik nyní rozhodující pátý senát v mnoha otázkách s vypořádáním provedeným sedmnáctým senátem v rozsudku sp. zn. 17 A 75/2024 souhlasí, je třeba uvést, že v mezidobí mezi vydáním rozsudku sedmnáctého senátu a vydáním tohoto rozsudku Nejvyšší správní soud vydal dne 18. 9. 2025 rozsudek čj. 1 As 235/2024 – 44, kterým upřesnil závěry dosavadní judikatury v otázce posuzování střetu veřejných zájmů podle § 4a odst. 6 geologického zákona.

33. Nejvyšší správní soud v rozsudku sp. zn. 1 As 235/2024-44 zejména upřesnil, že pro posouzení míry hodnocení žádosti o stanovení průzkumného území je významné, zda jde o průzkum, jenž může vést k následné těžbě ložiska (viz rozsudek NSS č.j. 7 As 59/2009 – 142 nebo ze dne 22. 9. 2022, č. j. 4 As 38/2022 - 34) či zda se jedná o geologický průzkum, který má sloužit pouze k ověření, zda je v dané lokalitě vůbec možné následné využití lokality k požadovaným účelům, obzvláště má-li stanovení průzkumných území sloužit toliko k vytipování možných území, z nichž pouze na některém proběhne následné využití (tzv. screeningový průzkum) (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 11. 2018, č. j. 4 As 155/2018 – 63, ze dne 15. 8. 2019, č.j. 9 As 121/2018 - 47, nebo ze dne 29. 5. 2020, č. j. 2 As 377/2018 - 61). V druhém případě by bylo přísné požadovat po správních orgánech, aby se zabývaly otázkou existence veřejných zájmů spjatých Shodu s prvopisem potvrzuje J. V. 9 5 A 13/2025 s využitím území, protože není ani s jistotou dáno, zda na fázi geologického průzkumu budou navazovat další procesní fáze, resp. výsledky tohoto průzkumu jsou pro další postup klíčové. V takových případech pak otázka, zda jiný veřejný zájem nepřevýšil zájem na stanovení průzkumného území, může být zkoumána výlučně ve vztahu k předmětu řízení o stanovení průzkumného území, konkrétně tedy jen k těm činnostem, které mohou být konány na základě rozhodnutí o stanovení průzkumného území (tj. průzkum), bez vazby na další případné využití území (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 11. 2018, čj. 4 As 155/2018-63).

34. Z žádosti zúčastněné osoby založené ve správním spise vyplývá, že cílem geologických prací v nyní rozhodované věci je zjištění existence a případně i následné ověření plošného a hloubkového rozsahu horninových struktur s obsahem Li, Be, Nb, Ta v průzkumném území Chvalovice. Navrhovaná celková plocha průzkumného území činí 10,644842 km2 a průzkum bude proveden v celé ploše území s výjimkou plochy sídel Chvalovice a Dolní Chrášťany. Navrhované území neobsahuje registrovaná ložiska vyhrazených nerostů ani dobývací prostory, přičemž průzkum tohoto typu nebyl v minulosti v oblasti navrhovaného průzkumného území nikdy prováděn.

35. V kontextu uvedeného má tedy soud za to, že v právě posuzované věci jde o druhý případ zmiňovaný v bodě 33 tohoto rozsudku, tedy o situaci, kdy zúčastněná osoba žádala o průzkum toliko k ověření, zda je v dané lokalitě vůbec možné následné využití lokality k požadovaným účelům a vytipování možných území, z nichž pouze na některém proběhne následné využití. Za takové situace je městský soud názoru, že ve shodě s rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 11. 2018, čj. 4 As 155/2018-63, ze dne 15. 8. 2019, č.j. 9 As 121/2018 - 47, nebo ze dne 29. 5. 2020, č. j. 2 As 377/2018 – 61 se žalovaný měl toliko zabývat otázkou, zda neexistuje veřejný zájem převažující nad veřejným zájmem na dalším průzkumu, přičemž posouzení střetu veřejných zájmů též ve vztahu k následnému využití výhradního ložiska, jak vyžaduje dovětek § 4a odst. 6 geologického zákona, nebylo v posuzované věci zapotřebí (viz bod 33 tohoto rozsudku).

36. Veden těmito východisky se pátý senát částečně odlišil od posouzení věci a závěrů sedmnáctého senátu městského soudu uvedených v rozsudku sp. zn. 17 A 75/2024. VII. 1 námitka nedostatku procesní a věcné legitimace žalobců 37. Soud se v prvé řadě zabýval námitkou nedostatku aktivní legitimace (procesní i věcné) žalobců a dospěl k závěru, že tato námitka není důvodná.

38. Dle § 2 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, obec pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů; při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem. Kromě žalobcem b) zmíněných rozsudků sp. zn. 6 Aps 1/2013-51 a sp. zn. 2 As 187/2017 lze poukázat i na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 2. 2025, č. j. 9 As 176/2023-65, body 27– 32. Citovaný rozsudek se zabýval žalobou obce proti rozhodnutí, jímž byl stanoven dobývací prostor k dobývání výhradního ložiska štěrkopísku. Citovaný rozsudek aproboval předchozí závěr krajského soudu, že obci svědčí aktivní žalobní legitimace ve vztahu k ochraně životního prostředí. Dále citovaný rozsudek konstatoval, že „[s]tanovením dobývacího prostoru a na něj navázaným povolením hornické činnosti […] může nade vší pochybnost dojít ke změně poměrů v území, které mají potenciál negativně ovlivnit jak kvalitu povrchových a podzemních vod, tak rozliv vodního toku v případě povodně. Tyto skutečnosti jsou s to zasáhnout do práva na ochranu zdraví, na příznivé životní Shodu s prvopisem potvrzuje J. V. 10 5 A 13/2025 prostředí, ale i do práva vlastnického občanů města Terezín, a proto stěžovatel mohl vznést tyto námitky mimo jiné jakožto obec pečující o potřeby svých občanů a hájící veřejný zájem.“.

39. Ostatně i rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2022, čj. 4 As 38/2022-34 a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 11. 2018, čj. 4 As 155/2018-63 týkající se stanovení průzkumného území se zabývaly žalobami obcí. Soud proto uzavírá, že žalobci svými žalobními námitkami hájí svá práva, resp. práva svých občanů, a veřejný zájem. VII. 2 námitka nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí 40. Soud se dále zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů tak má místo zejména tehdy, opomene-li správní orgán či soud na námitku účastníka zcela (tedy i implicitně) reagovat (srov. rozsudky NSS ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012-45, ze dne 27. 5. 2015, č. j. 6 As 152/2014-78, ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 As 337/2016-64, ze dne 27. 2. 2019, č. j. 8 Afs 267/2017-38, či ze dne 7. 5. 2019, č. j. 7 As 362/2018-23). Nepřezkoumatelnost rozhodnutí zakládají též tzv. opomenuté důkazy, jimiž se správní orgán přes návrh účastníka vůbec nezabýval (srov. např. rozsudek NSS ze dne 30. 5. 2008, č. j. 4 As 21/2007-80). Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů brání posouzení jeho zákonnosti v rozsahu uplatněných žalobních bodů, a proto představuje vadu rozhodnutí, ke které soud přihlíží i bez námitky (viz např. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 15. 1. 2008, č. j. 2 As 34/2006-73, č. 1546/2008 Sb. NSS, a ze dne 8. 3. 2011, č. j. 7 Azs 79/2009-84). Napadené rozhodnutí je proto třeba zrušit (viz např. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 15. 1. 2008, č. j. 2 As 34/2006-73, č. 1546/2008 Sb. NSS, a ze dne 8. 3. 2011, č. j. 7 Azs 79/2009-84). Při přezkumu napadeného rozhodnutí může soud vycházet výlučně z odůvodnění rozhodnutí, které přezkoumává, nedostatky odůvodnění způsobující nepřezkoumatelnost nelze dodatečně zhojit ve vyjádření k žalobě (viz např. rozsudek NSS ze dne 13. 10. 2004, č. j. 3 As 51/2003-58, či ze dne 19. 12. 2008, č. j. 8 Afs 66/2008-71). Soud nemůže chybějící úvahy za správní orgán dovozovat ani z obsahu správního spisu (viz rozsudek NSS ze dne 4. 2. 2010, č. j. 7 Afs 1/2010-53). Za nepřezkoumatelné pro nedostatek odůvodnění je třeba považovat i rozhodnutí, ve kterém absentuje posouzení dalších veřejných zájmů, které by mohly převýšit zájem na dalším průzkumu.

41. Podle § 4a odst. 6 zákona o geologických pracích ministerstvo žádost o stanovení průzkumného území dále zamítne zejména v případě, že průzkum je v rozporu se státní surovinovou politikou, státní politikou životního prostředí, zájmy obrany státu, zahraničními závazky státu nebo pokud další veřejný zájem převýší zájem na dalším průzkumu a následném využití výhradního ložiska.

42. Ust. § 4a odst. 6 zákona o geologických pracích obsahuje demonstrativní výčet negativních podmínek, při jejichž naplnění (přesněji při naplnění kterékoli z nich) správní orgán žádost o stanovení průzkumného území zamítne. Pokud se jedná o poměřování „dalšího veřejného zájmu“ se zájmem na průzkumu a následném využití výhradního ložiska, správní orgán musí nejprve posoudit, zda určitá skutečnost spadá do rozsahu vymezeného neurčitým právním pojmem veřejného zájmu. Je-li obsah neurčitého pojmu naplněn, provede správní orgán poměřování se zájmem na průzkumu a eventuálním využití ložiska (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2015, č. j. 8 As Shodu s prvopisem potvrzuje J. V. 11 5 A 13/2025 73/2014 - 84). Úkolem žalovaného v řízení o stanovení průzkumného území je tedy porovnat jednotlivé, mnohdy protichůdné, veřejné zájmy a přezkoumatelným způsobem svou úvahu zdůvodnit (viz rozsudek č. j. 7 As 70/2009 - 190), přičemž na stanovení průzkumného území není právní nárok.

43. Žalobci namítají, že žalovaný i ministr žalovaného v odůvodnění svých rozhodnutí toliko opakují závěry, že žádný z dalších veřejných zájmů přítomných v lokalitě dotčené stanovením průzkumného území nepřeváží nad zájmem na průzkumu ložiska a že další veřejné zájmy nebudou prováděním průzkumných prací dotčeny. Neuvádí přitom vůbec, z jakých podkladů vycházel a jak je hodnotil, jakými úvahami se řídil, jak vykládal relevantní právní předpisy. Současně mají žalobci za to, že se správní orgány nezabývaly posuzováním střetů namítaných veřejných zájmů se zájmy na průzkumu a na případné následné těžbě. Konkrétně namítají, že správní orgány dostatečně nepoměřily zájem na průzkumu území a případné následné těžby se zájmem na ochraně vodních zdrojů, ochraně zvláště chráněných druhů, prvkům systému ekologické stability a významným krajinným prvkům, možného dotčení zemědělské půdy (ovocné sady) a poškození melioračních zařízení, jakož i otázkou střetu s územním plánem žalobkyně a). Rovněž se nezabývaly prašností, hlukem a zátěží okolních komunikací zvýšených v důsledku provádění průzkumných prací.

44. Žalovaný na str. 11 napadeného rozhodnutí uvedl, že „Zatímco ministerstvo považuje veřejný zájem na průzkumu za jednoznačně převažující nad veřejným zájmem na ochraně přírody a krajiny a veřejným zájmem na ochraně vodních zdrojů, poměřovat tyto a případné další veřejné zájmy s veřejným zájmem na následné těžbě je s ohledem na neznámý rozsah a umístění ložiska a případný způsob těžby značně obtížné. Ministerstvo však po zvážení všech dostupných informací, které má v současné době k dispozici, dospělo k závěru, že mu ve fázi povolování průzkumu není znám takový veřejný zájem, který by následnou těžbu neumožňoval“.

45. Soud souhlasí se správními orgány, že ve chvíli počínajícího průzkumu dosud těžbou nedotčeného území značného obsahu, kdy není zřejmé, zda a vůbec bude ložisko nalezeno a kde se bude nacházet je obtížné identifikovat všechny v úvahu připadající veřejné zájmy a tyto poměřovat (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 235/2024). Vypořádání této otázky tak jak je shrnuto v bodě 44 tohoto rozhodnutí tak soud považuje za dostatečné.

46. Soud se dále zabýval jednotlivými, žalobci identifikovanými, veřejnými zájmy, které žalovaný dle jejich názoru nedostatečně poměřil s veřejným zájmem na průzkumu nerostného bohatství a již vůbec je nepoměřoval s veřejným zájmem na následné těžbě. VII. 2. 1 ochrana zvláště chráněných druhů 47. K ochraně zvláště chráněných druhů žalovaný na str. 10 prvostupňového rozhodnutí uvedl, že „Výskyt zvláště chráněných druhů není překážkou pro provedení průzkumných prací a ve fázi rozhodování o stanovení průzkumného území nelze konstatovat, že veřejný zájem na ochraně zvláště chráněných druhů převažuje nad veřejným zájmem na případném využití ložiska, neboť není znám přesný výskyt chráněných druhů a současně není jisté, na jaké ploše a zda vůbec budou technické práce prováděny. Ministerstvo vyhodnotilo jako předčasný požadavek Krajského úřadu Jihočeského kraje zpracovat přírodovědný průzkum dotčeného území a písemné hodnocení vlivu zamýšleného zásahu na rostliny a živočichy dle § 67 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. .... Z § 6 odst. 3 geologického zákona totiž Shodu s prvopisem potvrzuje J. V. 12 5 A 13/2025 vyplývá, že krajský úřad se k projektu geologických prací vyjádří z hlediska zájmů chráněných zvláštními předpisy a pouze v odůvodněných případech může zadavateli uložit zpracování biologického hodnocení s tím, že zahájení geologických prací se na přiměřenou dobu odloží.“ Ministr žalovaného se s takovým posouzení v napadeném rozhodnutí ztotožnil a dospěl ke stejnému právní závěru jako žalovaný, tedy, že „teprve ve fázi zpracování projektu technických prací je žadatel povinen zjištěné střety zájmů projednat s příslušnými orgány a navrhnout nejlepší řešení z hlediska jejich ochrany“. Oba správní orgány dospěly k závěru, že při stanovení průzkumného území není adekvátní nechat zpracovat biologický průzkum, neboť posuzování střetu veřejných zájmů má své místo až ve fázi povolování projektu technických prací.

48. V rozsudku ze dne 22. 9. 2022, čj. 4 As 38/2022-34, Nejvyšší správní soud k obdobně koncipované žalobní námitce uvedl, že potencionální střety zájmů z hlediska ochrany přírody a krajiny měl žalovaný s ohledem na znění § 4a odst. 6 geologického zákona alespoň na obecné úrovni řešit již v napadeném rozhodnutí, nikoli výlučně v souvislosti se schvalováním projektu geologických prací. Jinak řečeno, již ve fázi před zahájením geologických prací musí správní orgán pom ě ř ovat ve ř ejné zájmy. Přestože v nyní posuzované věci jde (na rozdíl od 4 As 38/2022) o tzv. screeningový průzkum, má soud za to, že obecné závěry, ke kterým dospěl kasační soud lze obdobně užít i v nyní projednávané věci. I v tomto případě totiž může již samotným prováděním průzkumných prací (zúčastněnou osobou navrhovaných vrtů či rýhování) dojít k narušení veřejných zájmů na ochraně zvláště chráněných živočichů v tomto území žijících. A proto je třeba již ve fázi stanovení průzkumného území tyto alespoň v obecné rovině identifikovat a poměřit se zájmem na provádění samotné průzkumné činnosti.

49. Krajský úřad Jihočeského kraje žalovaného v rámci správního řízení upozornil na výskyt zvláště chráněných druhů, což připouští i žalovaný na str. 10 prvostupňového rozhodnutí, žalobce b) ve správním řízení žalovaného konkrétně upozornil na hnízdiště orla mořského v katastrálním území Hrbov. Žalobce b) dále žalovaného upozornil, že na daném území se nachází migračních trasy silně ohrožených druhů obojživelníků – např. žába blatnice skvrnitá, která se na území rozmnožuje. Přičemž navržený způsob provedení průzkumných prací – rýhování – může mít negativní dopad na ochranu tohoto chráněného druhu.

50. Přesto žalovaný nevyvinul žádnou iniciativu ke zjištění možného výskytu zvláště chráněných druhů a s ohledem na jejich potenciální existenci poměření střetu veřejného zájmu na průzkumné činnosti s ochranou zvláště chráněných druhů. Přitom, jak žalobce b) správně poukázal v žalobě, přibližný výskyt zvláště chráněných druhů bylo lze jednoduše zjistit nahlédnutím do veřejně přístupné nálezové databáze vedené Agenturou na ochranu přírody a krajiny.

51. Soud tak uzavírá, že stran veřejného zájmu na ochraně zvláště chráněných druhů je napadené rozhodnutí ve vztahu ke stanovení průzkumného území (povolení průzkumu) odůvodněno nedostatečně a je tedy nepřezkoumatelné. VII. 2. 2 ochrana prvků ekologické stability a významných krajinných prvků 52. Co se týče prvků systému ekologické stability a významných krajinných prvků, žalovaný na str. 10 prvostupňového rozhodnutí uvedl, že „Na ploše se nachází významné krajinné prvky ve smyslu§ 3 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně přírody a krajiny (lesy, vodní toky, rybníky).“ …. „Průzkum prováděný průzkumnými vrty a kopanými povrchovými rýhami Shodu s prvopisem potvrzuje J. V. 13 5 A 13/2025 podle názoru ministerstva neovlivní významné krajinné prvky ani funkčnost prvků ÚSES v navrženém průzkumném území. Jejich umístění bude žadatel konzultovat s Městským úřadem Prachatice na základě jeho požadavku. Za tím účelem byla stanovena podmínka rozhodnutí doložit městskému úřadu situační zákres terénních prací do katastrální mapy s uvedením parcelních čísel dotčených pozemků.“ 53. Žalobce b) již ve správním řízení namítal, že odůvodnění žalovaného je postaveno na subjektivním názoru, který není opřen o relevantní podklady a úvahy. Z předloženého odůvodnění tak zejména vůbec není zřejmé, na základě jakých skutečností žalovaný dospěl k názoru, že průzkum prováděný průzkumnými vrty a kopanými povrchovými rýhami neovlivní významné krajinné prvky ani funkčnost prvků ÚSES v navrženém průzkumném území. A to zvláště v situaci kdy povinnost doložit situační zákres terénních prací je stanovena pro futuro.

54. Ministr žalovaného tuto otázku v napadeném rozhodnutí nijak nerozvedl ani nedoplnil.

55. Soud se s názorem žalobce b) ztotožňuje. Z odůvodnění rozhodnutí obou správních orgánů nelze zjistit, na základě jakých skutečností dospěly k závěru, že průzkum prováděný průzkumnými vrty a kopanými povrchovými rýhami neovlivní významné krajinné prvky ani funkčnost prvků ÚSES, když není zřejmé, v jakém rozsahu, četnosti a lokalizaci budou rýhy a vrty prováděny a žalovaný ani ministr žalovaného žádná zjištění a stanovení případných omezujících podmínek v tomto ohledu neučinil.

56. Odůvodnění napadeného rozhodnutí v této otázce soud považuje za nepřezkoumatelné. VII. 2. 3 ochrana vodních zdrojů 57. Rovněž ochrana vodních zdrojů úzce souvisí s metodou provádění technické fáze průzkumných prací. Žalovaný na str. 11 prvostupňového rozhodnutí připustil, že obavy žalobců považuje za podložené, poněvadž žalobci nejsou napojeni na dálkový vodovod a vrtané studny jsou jediným zdrojem pitné vody a navrhované zatamponování (zabetonování) průzkumných vrtů často nezabrání případnému propojení hlubších puklinových zvodní.

58. V tomto případě ovšem žalovaný ochranu vodních zdrojů zohlednil a správně v prvostupňovém rozhodnutí stanovil podmínku před schválením projektu geologických prací doplnit situační zákres navržených hlubokých vrtů o posouzení autorizovaného hydrogeologa o jejich bezpečnosti z hlediska ovlivnění vodních zdrojů.

59. Toto odůvodnění považuje soud za dostačující a stanovenou podmínku za správnou. VII. 2. 4 dotčení zemědělské půdy a možné poškození melioračních zařízení 60. Co se týče možného dotčení zemědělské půdy (ovocné sady) a možného poškození melioračních zařízení, ministr žalovaného na str. 9 napadeného rozhodnutí uvedl, že průzkumné území bylo stanoveno na ploše, kde ovocné sady zdaleka netvoří významnou část. Dále uvedl, že podle ust. § 14 geologického zákona je žadatel při záměru provádět geologické práce spojené se zásahem do pozemku povinen před vstupem na cizí pozemek uzavřít s vlastníkem pozemku písemnou dohodu o provádění geologických prací. Průzkumné práce tedy budou vždy odsouhlaseny pěstitelem. Případná těžba, pokud by k ní v budoucnosti došlo, by se omezila na ložisko, které s jistotou bude zaujímat pouze část plochy průzkumného území. Nelze proto již ve fázi rozhodování o stanovení průzkumného území tvrdit, že veřejný zájem na ochraně zemědělské půdy nebo sadů Shodu s prvopisem potvrzuje J. V. 14 5 A 13/2025 převýší veřejný zájem na případné následné těžbě, neboť není známo, zda vůbec a pokud ano, tak kde, bude nalezeno a osvědčeno ložisko.

61. K této námitce soud uvádí, že podmínka souhlasného projevu vůle k zásahu do pozemku dle § 14 odst. 1 geologického zákona je limitována odstavcem 2 téhož ustanovení, podle kterého může být vlastníku pozemku uloženo strpět provádění geologických prací. Jinými slovy může být vlastníkovi pozemku provádění průzkumných prací vnuceno. Uvedené se ovšem v posuzované věci neuplatní, neboť se nejedná o žádnou z průzkumných činností taxativně vyjmenovaných pod písm. a) až i) tohoto odstavce.

62. Závěr ministra žalovaného o podmínce souhlasného projevu vůle vlastníka pozemku (pěstitele) je tedy správný. Současně je ovšem třeba poukázat na argumentaci žalobců, že navržený způsob provádění geologických prací průzkumnými vrty a kopanými povrchovými rýhami může ovlivnit kvalitu zemědělské půdy v důsledku potenciálního podpovrchového odtoku vody a smísení různých vrstev půdy, tedy i v důsledku skutečností na případném nesouhlasu jednoho konkrétního vlastníka nezávislých. Tyto důsledky žalovaný ani prvostupňový správní orgán ve svých rozhodnutích nikterak nezohlednily. Proto i posouzení této otázky ze strany žalovaného, resp. jeho ministra, soud nepovažuje za dostatečné. VII. 2. 5 rozpor s územním plánem obce Lužice, prašnost, hluk a zátěž komunikací 63. Ohledně žalobcem b) namítaného rozporu s územním plánem obce Lužice, prašnosti, hluku a zátěže komunikací soud konstatuje, že žalobce b) tyto námitky v žalobě i v rozkladu sice uplatnil ve zcela obecné rovině, ovšem napadené rozhodnutí se k nim nevyjádřilo vůbec. Alespoň obecné a stručné vypořádání je přitom dle soudu nezbytné. I v tomto ohledu je tedy napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. VII. 2. 6 správní území obce Lužice se nachází ve vymezeném území Ministerstva obrany 64. Žalobkyně a) dále namítala, že se žalovaný nevypořádal s její námitkou, že celé správní území obce se nachází ve vymezeném území Ministerstva obrany. Dle názoru žalobkyně a) se totiž souhlasné závazné stanovisko MO ze dne 12. února 2024 Čj. MO 134021/2024- 1322, Sp. zn. 170445/2024-1322-OÚZ-BR vztahuje pouze na v něm uvedené skutečnosti, tedy, že Odbor ochrany územních zájmů a státního odborného dozoru SM MO neeviduje inženýrské sítě a podzemní vedení, které by byly s daným stavebním záměrem v kolizi.

65. Žalovaný na str. 15 napadeného rozhodnutí ke zcela shodně koncipované námitce uvedl, že Ministerstvo obrany v předmětném stanovisku konstatuje, že záměr není v rozporu s jeho zájmy a nekoliduje s ochranou zájmů Ministerstva obrany. V závazné části, tj. výroku, Ministerstvo obrany zřetelně uvedlo, že se záměrem geologických prací pro průzkum ložiska vyhrazených nerostů i pro případnou následnou těžbu souhlasí. Věta citovaná žalobkyní a) je pak bez kontextu celé věci vytržena z odůvodnění napadeného rozhodnutí.

66. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný neopomněl rozkladovou námitku žalobkyně a) vypořádat a námitka nepřezkoumatelnosti rozhodnutí z tohoto důvodu nemůže být úspěšná. VII. 3 neprovedení místního šetření 67. Soud připomíná, že řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. s. ř. s. je postaveno na principu, že je to žalobce, kdo s ohledem na dispoziční zásadu Shodu s prvopisem potvrzuje J. V. 15 5 A 13/2025 přísně ovládající tento typ soudního řízení soudu předestírá konkrétní důvody, pro které považuje žalobou napadené rozhodnutí za nezákonné. Obsah a kvalita žaloby v zásadě předurčuje obsah a kvalitu rozhodnutí soudu. Není přitom úlohou soudu, aby za žalobce žalobní argumentaci dotvářel. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by roli advokáta jedné ze stran sporu (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, č. 2132/2011 Sb. NSS, či rozsudek kasačního soudu ze dne 15. 2. 2012, č. j. 1 Afs 57/2011-95, nebo ze dne 6. 10. 2015, č. j. 6 Afs 9/2015-31). Opakuje-li žalobce námitky, které již vznesl v řízení před správním orgánem, aniž by konkrétně reagoval na odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž žalovaný jeho odvolací námitky podrobně vypořádal (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 54/2013-128 ze dne 12. 11. 2014), může se soud věnovat jejich vypořádání pouze v míře obecnosti, v jaké je sám žalobce vznesl.

68. K námitce žalobkyně a) ohledně neprovedení místního šetření se ministr žalovaného vyjádřil na straně 12 napadeného rozhodnutí tak, že místní šetření za účasti vlastníků pozemků geologický zákon nepředpokládá a neprovádí se. Dále odkázal na vypořádání této otázky provedené žalovaným na str. 11 a 12 prvostupňového rozhodnutí. V něm žalovaný uvedl, že vlastníci pozemků nejsou účastníky řízení. Řada pozemků uvnitř stanoveného průzkumného území nebude průzkumnými pracemi vůbec dotčena. Současně platí, že podle § 14 odst. 1 geologického zákona je žadatel při záměru provádět geologické práce spojené se zásahem do pozemku povinen před vstupem na cizí pozemek uzavřít s vlastníkem pozemku písemnou dohodu o provádění geologických prací, zřizování pracovišť, přístupových cest, přívodu vody a energie, jakož i provádění nezbytných úprav půdy a odstraňování porostů, popřípadě zřizování staveb. Stanovením průzkumného území žadatel získává exkluzivitu pro provádění průzkumných prací po určitou dobu. Technické práce se zásahem do pozemku však může provádět až na základě zpracovaného projektu geologických prací a písemné dohody s vlastníky pozemků. Rozhodnutí o stanovení průzkumného území vlastníky pozemků k ničemu nezavazuje a strpět provádění geologických prací musí pouze v zákonem stanovených případech, které však na posuzovaný případ nedopadají.

69. S takovým vypořádáním soud souhlasí a považuje jej v obecné rovině za správný.

70. Jak již soud uvedl v bodě 61 tohoto rozsudku podmínka souhlasného projevu vůle k zásahu do pozemku dle § 14 odst. 1 geologického zákona je limitována odstavcem 2 téhož ustanovení, podle kterého může být vlastníku pozemku uloženo strpět provádění geologických prací. Uvedené se ovšem v posuzované věci neuplatní, neboť se nejedná o žádnou z průzkumných činností taxativně vyjmenovaných pod písm. a) až i) tohoto odstavce. Byť jde o průzkum vyhrazených nerostů [a teoreticky tedy o případ zmiňovaný v písm. b)], z z napadeného rozhodnutí i ze samotné žádosti zúčastněné osoby vyplývá, že v posuzované věci nejde o průzkum plně hrazený z prostředků státního rozpočtu, ale o průzkum hrazený zúčastněnou osobou. Ustanovení odstavce 2 se proto na právě posuzovaný případ neuplatní.

71. Soud pak k uvedenému doplňuje, že za účastníky řízení o stanovení průzkumného řízení jsou dle § 4a odst. 2 geologického zákona považováni žadatel, obec, na jejímž území je návrh průzkumného území nebo jeho část situována, popřípadě osoba, které zvláštní zákon postavení účastníka řízení přiznává (např. občanská sdružení či spolky podle § 70 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny). Samotní vlastníci dotčených pozemků za účastníky řízení považováni nejsou, ochrana jejich práv a oprávněných Shodu s prvopisem potvrzuje J. V. 16 5 A 13/2025 zájmů je uskutečňována skrze obec, na jejímž území se pozemek nachází. I v případě, bylo-li by místní šetření nařízeno, samotným vlastníkům dotčených pozemků by právo účasti na něm neplynulo.

72. Tuto námitku tak soud důvodnou neshledává. VII. 4 negativní stanovisko Ministerstva průmyslu a obchodu 73. Žalobkyně a) poukazuje na skutečnost, že Ministerstvo průmyslu a obchodu ve svém dopise ze dne 19. 9. 2023, zn. MPO 93003/2023 vyjádřilo nesouhlas se stanovením průzkumného území, a že stanovisku MPO nelze přikládat menší právní význam než rozhodnutí žalovaného.

74. Podle § 4a odst. 6 geologického zákona platí, že ministerstvo žádost o stanovení průzkumného území dále zamítne zejména v případě, že průzkum je v rozporu se státní surovinovou politikou, státní politikou životního prostředí, zájmy obrany státu, zahraničními závazky státu nebo pokud další veřejný zájem převýší zájem na dalším průzkumu a následném využití výhradního ložiska.

75. Při posuzování souladu žádosti se státní surovinovou politikou správní orgán vykládá dokument obsahující tuto politiku, přičemž správnost jeho interpretace podléhá přezkumu ve správním soudnictví (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2009, čj. 7 As 59/2009-142). V případě, že dospěje k závěru o rozporu žádosti se surovinovou politikou, je povinen ji zamítnout.

76. Žalovaný si k této otázce vyžádal stanovisko Ministerstva průmyslu a obchodu jakožto ústředního orgánu státní správy ve věci využívání nerostného bohatství a tvorby jednotné surovinové politiky [§ 13 odst. 1 písm. a) zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy]. Ministerstvo průmyslu a obchodu ve svém vyjádření ze dne 16. 10. 2023, čj. MPO 93003/2023, uvedlo, že považuje průzkum prováděný soukromou osobou za rozporný s postupem provádění surovinové politiky státu. Dle názoru MPO je cílem a veřejným zájmem státu v procesu vyhledávání a osvojování ložisek vyhrazených nerostů získání většího státního vlivu, a proto geologický průzkum takových surovin mají primárně zajišťovat státní subjekty.

77. Přes negativní stanovisko MPO žalovaný žádosti zúčastněné osoby vyhověl, přičemž v odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí shrnul vyjádření zúčastněné osoby a poté uvedl, že surovinová politika a zejména geologický zákon nebyly dosud změněny v intencích usnesení vlády č. 713 ze dne 17. 10. 2017, kterým Vláda ČR vzala na vědomí Zprávu o nutnosti zajištění ekonomických zájmů státu v oblasti využití kritických superstrategických surovin Evropské unie a některých dalších surovin a souhlasila kromě jiného se zvýšením kontroly státu nad využíváním superstrategických/kritických surovin Evropské unie rozšířených o ložiska zlata, uranu a lithia, tantalu, zirkonia a titanu, a dále se zapojením státního podniku DIAMO, České geologické služby a případně dalších státních subjektů do plnění záměrů a cílů státu v oblasti využití uvedených surovin. Do doby přijetí nové právní úpravy a změny surovinové politiky je nutno respektovat aktuálně účinnou právní úpravu, přičemž dosud v tomto směru neproběhly žádné změny geologického ani horního zákona a také nebyla schválena změna surovinové politiky.

78. Žalovaný na str. 2 napadeného rozhodnutí odkázal na prvostupňové rozhodnutí, ve kterém žalovaný k nesouhlasnému stanovisku uvedl, že názor Ministerstva průmyslu a Shodu s prvopisem potvrzuje J. V. 17 5 A 13/2025 obchodu, že průzkum kritických surovin mají primárně zajišťovat státní subjekty nemá oporu v platné legislativě.

79. Městský soud připomíná, že jeho úkolem není věcně hodnotit otázku, zda průzkum prováděný soukromou osobou představuje rozpor se surovinovou politikou státu, ale toliko přezkoumat správnost interpretace prováděné správním orgánem (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2015, čj. 8 As 73/2014-84, bod 35). Přezkoumat správnost interpretace provedené správními orgány je ovšem možné pouze v případě, že správní orgány tuto řádně provedly.

80. Městský soud je toho názoru, že správní orgány při posouzení této otázky své povinnosti řádně nedostály. Je tomu tak zejména proto, že žalovaný ani jeho ministr řádně nezdůvodnili, proč považují stanovisko Ministerstva průmyslu a obchodu ze rozporné s aktuálně platným právem. Je zcela zřejmé, že již v době rozhodování žalovaného byla surovinová politika státu upravována nejen obecně platnými právními předpisy, ale též interními dokumenty vydávanými Ministerstvem průmyslu a obchodu jako ústředním orgánem státní správy v oblasti surovinové politiky, konkrétně materiálem „Surovinová politika České republiky v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů“ schváleným usnesením Vlády České republiky č. 411 dne 14. června 2017 a dále „Zprávou o nutnosti zajištění ekonomických zájmů státu v oblasti využití kritických superstrategických surovin Evropské unie a některých dalších surovin“ schválenou usnesením Vlády České republiky usnesením č. 411 dne 14. června 2017. Právě o zamýšlené cíle jmenované Zprávy a usnesení vlády č. 411 MPO opřelo své negativní stanovisko.

81. Za takové situace dle názoru městského soudu nestačilo svůj nesouhlas s vyjádřením MPO opřít o nijak nezměněnou obecnou právní úpravu, ale bylo zapotřebí vzít v úvahu též další dokumenty vyjadřující postoj ČR k surovinové politice. Takové posouzení v obou přezkoumávaných rozhodnutích zcela chybí.

82. Tato námitka je důvodná. VII. 6 nedostatečně zjištěný skutkový stav 83. Žalobce b) namítá, že žalovaný vycházel z nedostatečných podkladů, když stanovisko Městského úřadu Prachatice, Odboru životního prostředí ze dne 4. 10. 2023, č. j. ŽP: 60775/2023, vůbec nehodnotí zásahy, které v jednotlivých oblastech provádění průzkumu zúčastněná osoba způsobí. Odbor životního prostředí ve stanovisku uvedl, že žádost není dostatečná pro posouzení potenciálních zásahů, přesto žalovaný zúčastněnou osobu nevyzval k jejímu doplnění tak, aby mohl být navrhovaný průzkum dostatečně přezkoumán.

84. Z obsahu správního spisu soud ověřil, že Městský úřad Prachatice, odbor životního prostředí, ve vztahu k ochraně přírody a krajiny konstatoval, že z předloženého oznámení a k němu doložených podkladů není zřejmý přesný rozsah zamýšlených zásahů, a proto nelze vydat jednoznačné souhlasné stanovisko, ale pouze stanovení obecných požadavků a zásad ochrany přírody a krajiny.

85. Tato žalobní námitka úzce souvisí s namítanou (a soudem zjištěnou) nepřezkoumatelností napadeného rozhodnutí pro nedostatečné odůvodnění střetu existujících protichůdných veřejných zájmů. Soud souhlasí s žalobcem b), že žalovaný měl zúčastněnou osobu vyzvat k bližší specifikaci navrhovaných prací, zejména co do způsobu provádění technické fáze průzkumné činnosti tak, aby mohly být potenciální dopady těchto zásahů do životního Shodu s prvopisem potvrzuje J. V. 18 5 A 13/2025 prostředí průzkumného území dostatečně zváženy ještě před vydáním napadeného rozhodnutí. Nezjistil-li žalovaný ve správním řízení bližší podrobnosti k plánovaným zásahů, je zřejmé, že nemohl ani řádně posoudit otázku existence rozporných veřejných zájmů.

86. I tuto žalobní námitku soud shledává důvodnou.

87. Oproti tomu, pokud jde o zprávu Agentury pro ochranu přírody a krajiny, Správy CHKO Blanský les, ze dne 25. 10. 2023, č. j. 5326/JC/23, soud shledává námitku žalobce b) za nedůvodnou. Ze stanoviska zřetelně vyplývá, že Agentura své vyjádření postavila na údajích zjištěných ze správního spisu (z těchto mimo jiné vyplývá, že CHKO Blanský les se nachází mimo průzkumné území a průzkumná činnost bude prováděna v technické části vrty a rýhami), a seznala, že významný vliv na příznivý stav předmětů ochrany nebo celistvost evropsky významné lokality Blanský les lze vyloučit.

88. Námitku, že Agentura ochrany přírody a krajiny své stanovisko řádně neodůvodnila tak soud považuje za nedůvodnou.

VIII. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

89. Soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je částečně nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a částečně nezákonné. Proto jej zrušil dle § 76 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 78 odst. 1 s. ř. s. Soud nezrušil prvostupňové rozhodnutí, jak navrhovali žalobci, neboť ke zrušení prvostupňového rozhodnutí přikročí soud v zásadě tehdy, pokud by s ohledem na vyřčený právní názor soudu nezbývalo danému správnímu orgánu nic jiného než zrušit prvostupňové rozhodnutí (prekluze u přestupku, daní apod.). Projednávaná věc však neodpovídá této situaci. Dále soud vrátil věc dle § 78 odst. 4 s. ř. s. žalovanému k dalšímu řízení, ve kterém bude žalovaný vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

90. V dalším řízení bude žalovaný, resp. ministr životního prostředí, povinen znovu posoudit otázku existence rozporných veřejných zájmů. Za tímto účelem zajistí bližší specifikaci navrhovaných prací, zejména co do způsobu provádění technické fáze průzkumné činnosti v takovém rozsahu, aby mohly být potenciální dopady těchto zásahů do životního prostředí průzkumného území dostatečně zváženy ještě před vydáním napadeného rozhodnutí. Současně učiní opatření ke zjištění přibližného výskytu zvláště chráněných druhů. V novém rozhodnutí ministr žalovaného neopomine vypořádat námitku rozporu s územním plánem obce Lužice a vyjádří se k obavě o zvýšenou prašnost, hluku a zátěže komunikací. Ve vztahu k negativnímu stanovisku MPO ministr žalovaného provede opětovné správní uvážení, v rámci něhož se bude řídit východisky uvedenými v podkapitole VII. 4 tohoto rozsudku.

91. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Jelikož žalobci byli ve věci zcela úspěšní, uložil soud žalovanému zaplatit jim náhradu nákladů řízení.

92. Náklady žalobkyně a) představují náklady na soudní poplatek ve výši 3 000 Kč za podání žaloby a odměnu a náhradu hotových výdajů advokáta. Odměna náleží celkem za 3 úkony právní služby, a to převzetí a přípravu zastoupení, žalobu a repliku [§ 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném od 1. 1. 2025]. Za každý Shodu s prvopisem potvrzuje J. V. 19 5 A 13/2025 úkon právní služby náleží zástupci žalobkyně mimosmluvní odměna ve výši 4 620 Kč [§ 9 odst. 5 advokátního tarifu], která se zvyšuje o 450 Kč paušální náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. K tomu se připočítává i sazba daně z přidané hodnoty. Celkem tedy činí náhrada nákladů řízení částku 21 405 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen uhradit k rukám žalobkyně a), do 30 dní od právní moci tohoto rozsudku, neboť její právní zastoupení již skončilo.

93. Náklady žalobce b) představují náklady na soudní poplatek ve výši 3 000 Kč za podání žaloby a odměnu a náhradu hotových výdajů advokáta. Odměna náleží celkem za 5 úkonů právní služby, a to převzetí a přípravu zastoupení, žalobu, 2x repliku a účast na jednání soudu [§ 11 odst. 1 písm. a), d) a f) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném od 1. 1. 2025]. Za každý úkon právní služby náleží zástupkyni žalobce mimosmluvní odměna ve výši 4 620 Kč [§ 9 odst. 5 advokátního tarifu], která se zvyšuje o 450 Kč paušální náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. K tomu se připočítává i sazba daně z přidané hodnoty. Celkem tedy činí náhrada nákladů řízení částku 33 674 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen uhradit žalobci b), k rukám její právní zástupkyně, ve lhůtě 30 dní od právní moci tohoto rozsudku.

94. Zúčastněné osobě soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť jí neuložil plnění žádných povinností, ani neshledal důvody zvláštního zřetele hodné (§ 60 odst. 5 s. ř. s. a contrario).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha, dne 10. června 2026 Mgr. Gabriela Bašná v.r. Shodu s prvopisem potvrzuje J. V. 20 5 A 13/2025 předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje J. V.