5 A 14/2025

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobce: MALÁ HLUBOKÁ a. s. se sídlem Bašty 416/8, 602 00 Brno zastoupený advokátem JUDr. Zdeňkem Navrátilem sídlem Bašty 416/8, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo financí Letenská 525/15, 118 10 Praha 1 za účasti: Ministerstvo pro místní rozvoj se sídlem Staroměstské náměstí 932/6, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 1. 2025, č. j. MF-13276/2017/1203-57, takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení shora specifikovaného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo rozhodnuto o sporu z veřejnoprávní Smlouvy o podmínkách poskytnutí dotace z Regionálního operačního programu NUTS II Jihozápad uzavřené dne 30. 4. 2012, ve znění dodatku č. 1 ze dne 4. 2. 2013 a dodatku č. 2 ze dne 4. 2. 2014 (dále jen „Smlouva o dotaci“) mezi žalobcem coby příjemcem dotace a Regionální radou regionu soudržnosti Jihozápad. Regionální rada regionu soudržnosti Jihozápad byla ke konci roku 2021 zrušena a její právní nástupkyní se stala Česká republika. Za Českou republiku jedná v právních vztazích, do kterých takto vstoupila, Ministerstvo pro místní rozvoj (čl. II body 1. a 2. zákona č. 251/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, a další související zákony). Soud tak v tomto řízení jedná s osobou zúčastněnou na řízení, kterou je Ministerstvo pro místní rozvoj (dále také „poskytovatel dotace“).

2. Ze správního spisu a z napadeného rozhodnutí vyplývají následující podstatné skutečnosti:

3. Napadeným rozhodnutím žalovaný nevyhověl návrhu žalobce na zaplacení částky 1 044 140,85 Kč, jež představovala krácení části dotace za 1. etapu projektu s názvem „Rekonstrukce oranžerie na wellness a pivní lázně (koupele)“. Ve vztahu k projektu byla dne 17. 6. 2013 provedena kontrola projektu, o níž byl pořízen Protokol o výsledku fyzické kontroly INTERIM – 1. a 2. etapa, ze dne 2. 7. 2013 (dále též „Protokol o kontrole“). Z protokolu o kontrole vyplývá, že projekt je ve značné časové prodlevě a že se na místě stavby nenacházejí následující položky, které byly uplatněny k proplacení v rámci 1. etapy s žádostí o platbu – faktura č. 2012104 (12FP/059): - položka č. 220-12 – Elektromontáže, - položka č. 108 - Bazénová technologie.

4. Proti protokolu podal žalobce dne 31. 7. 2013 námitky, které byly poskytovatelem dotace vypořádány ve Vypořádání námitek proti závěrům fyzické kontroly Interim za I. a II. etapu projektu ze dne 20. 8. 2013. Dne 20. 9. 2013 proběhla ze strany poskytovatele dotace monitorovací návštěva, o níž bylo pořízeno interní sdělení (dále jen „Interní sdělení o monitorovací návštěvě dne 20. 9. 2013“), podle něhož nebyly na místě stavby všechny fakturované položky. Další monitorovací návštěva pak proběhla dne 12. 11. 2013, o níž bylo také pořízeno interní sdělení (dále jen „Interní sdělení o monitorovací návštěvě dne 12. 11. 2013“), přičemž ani při této monitorovací návštěvě nebyly na místě stavby všechny fakturované položky.

5. Poté poskytovatel dotace zaslal žalobci Oznámení o krácení finančních prostředků dotace ze dne 16. 12. 2013, jímž mu oznámil, že na základě Protokolu o kontrole byly u 1. etapy projektu, faktury č. 2012104 (12/FP059) jako nezpůsobilé označeny výdaje na položku č. 220-12 – Elektromontáže, a položku č. 108 - Bazénová technologií, a to z důvodu, že se jedná o nerealizované položky. Z fakturované částky 4 202 614 Kč bez DPH činily tyto výdaje 2 088 281,90 Kč bez DPH, z čehož 50 % podíl dotace představoval částku 1 044 140,95 Kč.

6. Dne 28. 3. 2017 byl žalovanému doručen návrh na zahájení sporného řízení podaný žalobcem. Žalovaný vydal rozhodnutí ze dne 14. 9. 2020, č. j. MF-13276/2017/1203-22, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 16. 9. 2020, č. j. MF-13276/2017/1203-24 (dále také „první rozhodnutí“), kterým návrhu žalobce vyhověl a uložil poskytovateli dotace povinnost zaplatit částku 1 044 140,95 Kč. Poskytovatel dotace podal proti prvnímu rozhodnutí žalovaného žalobu, kterou Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 5. 2022, č. j. 6 Af 29/2020-58, zamítl. Ke kasační stížnosti poskytovatele dotace rozhodl Nejvyšší správní soud (dále také „NSS“) rozsudkem ze dne 12. 4. 2024, č. j. 3 Afs 160/2022-41, tak, že rozsudek Městského soudu v Praze zrušil, a zároveň zrušil první rozhodnutí žalovaného a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení. Z rozsudku NSS ze dne 12. 4. 2024, č. j. 3 Afs 160/2022-41, vyplývá následující právní závěr: „

23. Se závěrem městského soudu se však Nejvyšší správní soud nemůže ztotožnit. Jak namítla stěžovatelka, závěr o splnění podmínek pro udělení kolaudačního souhlasu na základě kontrolní prohlídky z 31. 3. 2014 (z něhož žalovaný dovodil naplnění účelu dotace) a ani protokol o předání první etapy (mezi OZNŘ a jejím dodavatelem) ze dne 12. 12. 2012 přímo nedokládají pravdivost tvrzení, že se k 31. 12. 2012 na místě stavby nacházely všechny sporné položky (které tam podle zjištění poskytovatele dotace ve dnech 17. 6. 2013, 20. 9. 2013 a 12. 11. 2013 scházely). Lze souhlasit se stěžovatelkou, že v případě protokolu o předání se jedná o soukromou listinu, z níž lze dovodit, že OZNŘ (pozn. soudu v nynějším řízení žalobce) a její dodavatel považovali mezi sebou za předanou určitou část díla, neplyne z ní ale, že toto dílo bylo též v souladu s dotačními podmínkami pro realizaci Projektu. Žalovaný v napadeném rozhodnutí kromě toho vyšel i ze stavebního deníku. Zabýval se však pouze obdobím mezi 2. 5. 2013 a 16. 6. 2013, a nikoliv obdobím do 31. 12. 2012, kdy měla být 1. etapa Projektu realizována…

26. Nejvyšší správní soud dodává, že co do úvah o rozložení důkazního břemene mezi strany sporu je rozhodnutí žalovaného na samé hranici přezkoumatelnosti. Jak již bylo uvedeno, důkazní břemeno stran prokázání řádné realizace 1. etapy Projektu tížilo OZNŘ (pozn. soudu v nynějším řízení žalobce), jakožto navrhovatelku. Byť žalovaný fakticky primárně hodnotil důkazní prostředky předložené OZNŘ, zároveň opakovaně uvedl, že stěžovatelka neunesla své důkazní břemeno, nebo že nebyla prokázána nezpůsobilost výdajů (např. body 78, 80 a 84). Prokázat způsobilost sporných položek ve sporném řízení správním bylo na OZNŘ, naopak na stěžovatelce bylo, aby tento skutkový závěr vyvrátila prokázáním opaku, anebo jej alespoň dostatečně zpochybnila; učinila-li by tak úspěšně, bylo by ji pak třeba považovat za procesně úspěšnou stranu sporu. Ze spisu navíc vůbec neplyne, že by se žalovaný jakkoli zabýval zásadní otázkou pro možnost krácení finančních prostředků dotace, tedy zda vůbec byly chybějící položky na místě realizace Projektu v době uskutečnění jeho 1. etapy…

28. V dalším řízení bude tedy na žalovaném, aby posoudil, zda z důkazních prostředků předložených OZNŘ vyplývá řádná realizace 1. etapy Projektu. Dospěje-li k závěru, že OZNŘ své důkazní břemeno unesla, pak tento skutkový závěr musí přezkoumatelně konfrontovat se skutečnostmi vyplývajícími z důkazních prostředků předložených stěžovatelkou, tedy mj. i z Interních sdělení o monitorovacích návštěvách z 20. 9. 2013 a 12. 11. 2013 provedených k důkazu. Jejich nezohlednění je třeba považovat za podstatnou vadu správního řízení s vlivem na zákonnost napadeného rozhodnutí a odůvodňující jeho zrušení.“ 7. Žalovaný po vrácení věci zrušujícím rozsudkem NSS vyzval žalobce k vyjádření se k neproplaceným výdajům a interním sdělením o monitorovacích návštěvách. Žalobce ve vyjádření k neproplaceným výdajům ze dne 27. 5. 2024 uvedl, že všechny práce a dodávky, které byly vyfakturovány a uplatněny k proplacení v rámci 1. žádosti o platbu, byly realizovány. Ve vyjádření ze dne 29. 5. 2024 k interním sdělením o monitorovacích návštěvách uvedl, že jsou nepřezkoumatelná, neboť v nich nejsou uvedeny žádné konkrétní skutečnosti, ze kterých by vyplývaly důvody krácení dotace. Žalovaný dne 3. 1. 2025 vydal napadené rozhodnutí, kterým návrh žalobce o zaplacení částky 1 044 140,85 Kč zamítl. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobce neunesl důkazní břemeno dle § 141 odst. 4 správního řádu, neboť nepředložil žádné důkazy prokazující, že neuznané položky byly skutečně provedeny či dodány v rámci 1. etapy. Neprokázal tedy, že sporná částka představuje způsobilé výdaje na uznatelné položky, na jejichž proplacení by měl podle čl. I odst. 3 Smlouvy o dotaci nárok.

II. Žaloba a vyjádření žalovaného

8. Žalobce nesouhlasil se závěrem žalovaného o tom, že neunesl důkazní břemeno a nepředložil žádné doklady prokazující, že neuznané položky byly skutečně realizovány. Dle žalobce žalovaný na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným právním a skutkovým zjištěním.

9. Žalobce byl přesvědčen, že na základě jím doložených důkazů bylo možné dovodit, že uplatněné výdaje jsou způsobilé a zakládají žalobci nárok na proplacení dle Smlouvy o dotaci. Žalobce uvedl, že chybějící položky byly řádně dodány a realizovány, nicméně v den kontroly byly umístěny ve skladu z důvodu vážné povodňové situace. Žalobce těžko může zpětně prokázat uložení věcí do skladu, pokud na místě kontroly nebyl nikdo, kdo by disponoval přístupem do tohoto skladu. Dále žalobce uvedl, že o všech těchto položkách vedl stavební deník, aby v případě nesrovnalostí bylo možné prokázat, že jednotlivé položky byly na místo plnění dodány a realizovány. V souvislosti se stavebním deníkem žalobce namítal, že žalovaný při hodnocení tohoto důkazu pochybil, pokud uvedl, že stavebním deníkem nelze prokázat skutečnou realizaci chybějících položek. Žalovaný na jednu stranu ve svém odůvodnění rozhodnutí uvádí, že záznamy ve stavebním deníku nasvědčují tomu, že bazénová technologie byla patrně realizována, na druhou stranu však uvádí, že záznamy neprokazují, že položky č. 220-15 – Elektromontáže a č. 108 Bazénová technologie byly skutečně realizovány. Žalobce proto namítal, že si žalovaný v napadeném rozhodnutí jednak protiřečí, a rovněž tak že se stavebním deníkem jako důkazem dostatečně nezabýval, ač bylo dle žalobce možné tímto důkazem prokázat realizaci sporných položek.

10. Žalobce rovněž namítal, že žalovaný nevzal v potaz fotografie doložené žalobcem dne 17. 10. 2024. Tvrzení žalovaného, že fotografie byly doloženy bez jakéhokoliv komentáře, označil za nepravdivé, jelikož spolu s přiloženými fotografiemi byla žalovanému doručena textová zpráva, ve které uvedl, že po obdržení vizuálně lepších fotografií, je zřejmé, že na nich lze vidět (rozpoznat) sporné položky rozpočtu, které byly zařazeny jako neuznatelné a nebyly proplaceny. Tyto fotografie dle žalobce dokládají, že sporné položky byly provedeny. S ohledem na to, že žalovaný nevzal uvedený důkaz vůbec v potaz, přiložil žalobce předmětné fotografie spolu s dodejkou datové zprávy a s textovou zprávou k žalobě, a žádal soud o jejich provedení k důkazu v soudním řízení.

11. Dále žalobce nesouhlasil s hodnocením čestných prohlášení žalovaným, ke kterým žalovaný pouze uvedl, že jsou obecná a neprokazují skutečnou realizaci neuznaných položek v rámci 1. etapy. Žalobce naopak poukázal na to, že v Čestném prohlášení Mgr. M. R. ze dne 2. 10. 2024 Mgr. M. popsal průběh stavby, kde působil jakožto hlavní stavbyvedoucí. Z tohoto čestného prohlášení vyplývá, že Mgr. M. R. byl přítomen u předání části díla dne 12. 12. 2012, které bylo provedeno v plném rozsahu a v kvalitě dle předávacích protokolů a přiloženého položkového soupisu provedených prací, součástí tohoto prohlášení je především prohlášení Mgr. M., že veškeré položky v soupisu provedených prací byly k 12. 12. 2012 beze zbytku provedeny. V Čestném prohlášení Ing. P. Ř. ze dne 2. 10. 2024 jakožto jednatele společnosti ARKSTAV s.r.o., tedy generálního dodavatele předmětné stavby, je uvedeno, že provedené práce a dodávky dle výkazu provedených prací a dodávek, včetně všech položek položkového rozpočtu byly řádně provedeny a dokončeny, a že byl Ing. Ř. osobně přítomen u předání této části díla dne 12. 12. 2012. Žalobce ve správním řízení rovněž přiložil Vyjádření k vydanému kolaudačnímu souhlasu s užíváním stavby a k vedení stavebního deníku Ing. V. S., autorizovaného inženýra v oboru pozemní stavby ze dne 2. 10. 2024, ve kterém Ing. S. uvedl, že z podkladů předložených žalobcem shledal, že dne 24. 3. 2014 podal žalobce žádost o kolaudační souhlas. Stavební úřad provedl dne 31. 3. 2014 závěrečnou kontrolní prohlídku stavby, při které nezjistil závady bránící jejímu bezpečnému užívání ani rozpor se závaznými stanovisky dotčených orgánů k užívání stavby. Současně Ing. S. provedl analýzu stavebního deníku a uvedl, že ze stavebního deníku je patrné, že v termínech od 27. 10. 2012 do 12. 12. 2012 proběhla na specifikované stavbě 1. etapa jeho realizace. K předání díla došlo dne 12. 12. 2012 na základě zápisu mezi Mgr. M. R. a Ing. T. P. S ohledem na tvrzení stavebního inženýra Ing. S. je dle žalobce zřejmé, že pokud byla stavba provedena dle schválené projektové dokumentace, na jejímž základě vznikl položkový rozpočet, byly veškeré položky řádně realizované.

12. Žalobce rovněž namítal, že žalovaný nedostatečně zohlednil ostatní doložené důkazy, které podporovaly a dokreslovaly tvrzení žalobce ohledně klimatických podmínek, zkolaudování stavby a nečinnosti poskytovatele dotace. Nesouhlasil s tím, že žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí pouze zrekapituloval, že žádným z důkazů nebylo prokázáno, že částka, jejíhož zaplacení se žalobce domáhá, představuje způsobilé výdaje a zakládá nárok na jejich proplacení.

13. V dalším žalobním bodě žalobce namítal nepřezkoumatelnost Protokolu o kontrole z důvodu, že se poskytovatel dotace do dnešního dne nevypořádal s námitkami žalobce proti tomuto Protokolu. Protokol obsahuje nepřesné a nečitelné údaje, a není tak z jeho obsahu zřejmé, jaké konkrétní položky neměly být ze strany žalobce realizovány. Uvedl, že mu byl doručen nic nevypovídající Protokol o kontrole, jehož součástí je počmáraný nečitelný rozpočet bez jakéhokoliv bližšího vysvětlení a naprosto nečitelné fotografie, ze kterých taktéž není možné poznat údajně neprovedené položky. Žalobci tak nebyla dána možnost se k jednotlivým tvrzeným neprovedeným položkám konkrétněji vyjádřit. Žalobce dodal, že i v případě, že by měl soud za to, že Protokol o kontrole lze použít jako důkaz v tomto řízení, ač s tímto žalobce zásadně nesouhlasí, je dle žalobce nutno vzít v potaz, že vypovídající hodnota tohoto důkazu je podstatně snížena a vedle důkazů doložených žalobcem nemůže v žádném případě obstát.

14. Žalobce závěrem namítal, že žalovaný se nedostatečně zabýval námitkami a důkazy předloženými žalobcem, a pouze tvrdil, že nejsou relevantní. S tímto tvrzením se žalobce neztotožnil, a měl za to, že veškeré jím uplatněné námitky a důkazy jsou plně relevantní k prokázání provedení sporných položek. Žalobce navrhl, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

15. Žalovaný ve vyjádření k žalobě stručně shrnul zjištěný skutkový stav věci. K žalobní námitce neunesení důkazního břemene poukázal na to, že žalobce pouze tvrdil, že sporné položky byly uskladněny mimo prostory stavby; nicméně k těmto tvrzením nepředložil žádné důkazy prokazující tuto skutečnost. Navíc dle interních sdělení o monitorovacích návštěvách žalobce opakovaně kontrolnímu orgánu neumožnil přístup k dotčeným položkám, aby tato tvrzení mohla být ověřena. Dodatečně žalobce krátce před vydáním rozhodnutí dodal čestná prohlášení a vyjádření ze dne 2. 10. 2024, a dne 17. 10. 2024 (po lhůtě určené správním orgánem k doplnění důkazů) a tři fotografie bez vysvětlujícího komentáře. Žalovaný tyto dodatečně předložené důkazy posoudil tak, jak je uvedeno v bodě 76. napadeného rozhodnutí, tj. že v čestném prohlášení Mgr. M., čestném prohlášení Ing. Ř. i ve vyjádření Ing. S. je pouze obecně deklarováno, že stavební deník byl veden řádně, všechny fakturované položky byly realizovány a 1. etapa díla byla řádně předána. Tato deklaratorní tvrzení však sama o sobě neprokazují, že konkrétní neuznané položky byly skutečně provedeny či dodány v rámci 1. etapy. K fotografiím, jež byly doručeny dne 17. 10. 2024, tj. po uplynutí lhůty pro předložení důkazů (která končila dnem 4. 10. 2024), žalovaný nepřihlédl. V této souvislosti odkázal na bod 72. napadeného rozhodnutí. Žalovaný upozornil, že výdaje na vzduchotechniku nejsou předmětem tohoto sporu a dále, že se jedná o fotografie, které byly pořízeny na staveništi při kontrole dne 17. 6. 2013 a jsou tedy součástí Protokolu o kontrole.

16. K nepřezkoumatelnosti Protokolu o kontrole žalovaný odkázal na body 59. až 61. a 76. napadeného rozhodnutí, kde vysvětlil, jak hodnotil tento důkaz a jaké závěry z něj vyvodil. Dodal, že žalobce celkem třikrát neumožnil poskytovateli dotace přístup ke sporným položkám, a tudíž mu neumožnil ověřit řádné a včasné plnění Smlouvy o dotaci. Poukázal na bod 82. napadeného rozhodnutí, ve kterém shrnul, že Protokol o kontrole je listinou, na jejímž základě mohl poskytovatel dotace dotaci krátit, neboť kontrola byla provedena v souladu s platnými právními předpisy a Protokol o kontrole obsahuje všechny náležitosti stanovené v § 12 odst. 1 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), včetně poučení o možnosti podat námitky.

17. K námitce, že žalovaný nevzal v potaz důkazy, které podporovaly a dokreslovaly tvrzení žalobce ohledně klimatických podmínek, zkolaudování stavby a nečinnosti poskytovatele dotace žalovaný odkázal na bod 70. napadeného rozhodnutí. Zopakoval, že tyto důkazy nejsou relevantní pro posouzení uznatelnosti výdajů, neboť ani jeden z těchto důkazů nedává odpověď na otázku, zda neuznané položky byly včas a řádně provedeny dle Smlouvy o dotaci. Závěrem žalovaný shrnul, že žalobce nevyvrátil kontrolní zjištění žádnými navrženými důkazy, resp. neprokázal svá tvrzení, že poskytovatelem dotace neuznané položky byly v rámci 1. etapy skutečně realizovány, a že se jedná o způsobilé výdaje. Žádný z žalobcem předložených důkazů neprokazuje jeho nárok na proplacení sporné částky. Žalovaný rovněž odkázal na čl. I bod 3 Smlouvy o dotaci, podle kterého byla dotace poskytnuta na způsobilé výdaje projektu, a na čl. IV bod 4 Smlouvy o dotaci, podle kterého: „částka dotace, která bude příjemci poskytnuta, bude určena na základě skutečně vynaložených, odůvodněných a řádně prokázaných způsobilých výdajů“, současně odkázal na rozsudek Nejvyššího správního ze dne 29. 10. 2009, č. j. 1 Afs 100/2009–63, v němž NSS připomněl, že na poskytnutí dotace není právní nárok.

18. Žalovaný navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

19. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného zopakoval svá předchozí žalobní tvrzení a dále uvedl, že kontroly byly na staveništi prováděny vždy neohlášeně, často i v odpoledních hodinách, a proto na ně nebylo možné řádně reagovat. K jakýmkoliv konkrétním zjištěním se vždy žalobce vyjadřoval, nicméně na jeho vyjádření již nebylo ze strany poskytovatele dotace reagováno. Žalobce zdůraznil, že na černobílých fotografiích, které obdržel od poskytovatele dotace a které byly pořízeny při první kontrolní návštěvě, jsou viditelné položky, které nebyly proplaceny a jsou předmětem daného sporu. Ke každé konkrétní fotografii žalobce vypracoval popis, z něhož vyplývá, jaká konkrétní sporná položka se na té které fotografii nachází. Žalobcem doložené důkazy a tvrzení tak plně podporují jeho argumentaci, že zde nebyly splněny podmínky pro krácení dotace a že má žalobce nárok na proplacení jím nárokované částky.

20. Žalovaný v duplice ze dne 2. 5. 2025 ke třem fotografiím, které žalobce navrhl provést k důkazu v soudním řízení, akcentoval, že jsou součástí Protokolu o kontrole, tudíž jsou součástí správního spisu. Tyto fotografie žalovaný posoudil v kontextu celého Protokolu o kontrole a v napadeném rozhodnutí v bodech 59., 76., 78., 82., kde podrobně vyložil, jak Protokol o kontrole posoudil a jaké závěry z něj vyvodil. Mimo jiné dovodil i to, že fotografie samy o sobě ani v kontextu všech ostatních žalobcem navržených důkazů nedokazují splnění podmínek Smlouvy o dotaci, tj. že sporné položky byly instalovány řádně a včas, tzn. dle dodatků ke Smlouvě o dotaci 1. etapa do 31. 12. 2012 a 2. etapa do 31. 3. 2013.

III. Ústní jednání ve věci

21. Na ústním jednání konaném dne 22. 7. 2026 právní zástupce žalobce setrval na své předchozí argumentaci uvedené v žalobě.

22. Žalovaný odkázal na své vyjádření k žalobě a na odůvodnění napadeného rozhodnutí, a rovněž setrval na svém stanovisku.

23. Soud k důkazu přečetl podstatný obsah následujících listin, navržených žalobcem (a doložených k žalobě viz č. l. 6 až 10 soudního spisu) k prokázání jeho tvrzení, že žalovaným neproplacené položky byly z jeho strany řádně realizovány:

24. Fotografie pojmenovaná elektroinstalace, příprava pro rozváděč.pdf, Fotografie pojmenovaná technologie bazénu, rozvody filtrace.pdf, Fotografie pojmenovaná vzduchotechnika.pdf. Dodejka z datové schránky, ze které vyplývá, že žalobce odeslal tří fotografie a doprovodnou textovou zprávu žalovanému dne 17. 10. 2024. V textové zprávě je uvedeno: „po obdržení lepších fotografií jsou na nich rozeznatelné stavební položky rozpočtu, které byly zařazeny jako neuznatelné a nebyly proplaceny, ať už v první nebo v druhé etapě. Fotografie dokládají, že položky byly provedeny…“ Soud z provedených důkazu zjistil, že na Fotografií technologie bazénu, rozvody filtrace.pdf jsou viditelné trubky (potrubí), které jsou vyvedeny zpod základové desky, na Fotografií elektroinstalace, příprava pro rozváděč.pdf je zřetelná příprava pro elektrorozvaděč (na stěně je viditelný prázdný čtyřhranný otvor a nad ním visí nepřipevněné trubky či kabely). Na Fotografií vzduchotechnika.pdf je vidět vzduchotechnika – potrubí umístěné u stropu, soud k důkazu touto fotografií konstatuje, že vzduchotechnika nebyla předmětem tohoto řízení. Soud konstatoval, že fotografie čtené na ústním jednání (doložené jako přílohy k žalobě) jsou ty samé fotografie, které jsou součástí příloh Protokolu o kontrole, žalobce na nich toliko barevně označil, resp. zakroužkoval, určité výseče, na nichž ukazoval, kde se ta která ze sporných položek nalézá.

25. Soud k důkazu přečetl i Protokol o kontrole (který je součásti správního spisu), neboť žalobce sporoval jeho věrohodnost a taktéž i ručně psaný záznam vyhotovený na místě v den kontroly 17. 6. 2013, který sice nebyl součástí správního spisu doloženého žalovaným v dané věci. Nicméně soudu je tento znám z úřední činnosti, a to z řízení vedeného před zdejším soudem pod sp. zn. 5 A 115/2024, ve které vystupují stejní účastníci, a jedná se o 2. etapu téhož projektu a stejnou kontrolu ze dne 17. 6. 2013 [soud dodává, že kopie záznamu s přílohami je součástí příloh založených do samostatné přílohové obálky v soudním spise]. Soud poté konstatoval, že jak ručně psaná verze záznamu o kontrole, tak strojově vypracovaný Protokol o kontrole jsou řádně čitelné a oba dokumenty se v podstatných zjištěních učiněných během kontroly u žalobce dne 17. 6. 2013 nikterak neliší. Přílohou záznamu a Protokolu o kontrole je i pořízená fotodokumentace z místa kontroly. Soud dává žalobci za pravdu v tom, že fotografie, které jsou přílohou ručně psaného záznamu o kontrole jsou natolik tmavé, že z nich nelze rozpoznat, co je na nich vyobrazeno. Oproti tomu fotografie, které jsou přílohou strojově psaného Protokolu o kontrole jsou již dobře osvětleny a je z nich zřejmé, že byly pořízeny z prostor, kde probíhaly nějaké stavební přípravy či úpravy (prostor je vyklizen, na hromadách je navezen určitý materiál např. dřevo, cihly, a je zde připravena i míchačka). K dotazu soudu žalovaný k odlišně viditelné fotodokumentaci vysvětlil, že k ní došlo nedopatřením vlivem nekvalitního okopírování pořízených fotografií.

26. Soud dále k důkazu přečetl podstatný obsah Položkového rozpočtu pro bazénovou technologii (který je součástí správního spisu), a to pro 1. etapu, zejména část položkového rozpočtu pro bazénovou technologií (položku č. 108), která byla žalobcem rozepsána zvlášť. Z položkového rozpočtu pro bazénovou technologií vyplynulo, že v rámci 1. etapy žalobce k proplacení uplatnil následující položky: velký bazén – nerez. bazén do 50 m3, rozvod potrubí, stavební přípomoci, malý bazén – potrubní rozvody a stavební přípomoci, whirpool – rozvody potrubí, v celkové výši 1 610 988,21 Kč.

27. Ostatní podklady a listiny, z nichž městský soud vycházel, a jichž se dovolávaly i procesní strany ve svých podáních, jsou obsaženy ve správním spisu, jímž se dokazování zásadně neprovádí; přičemž ostatní ve správním spise založené listiny nebyly sporovány z hlediska jejich věrohodnosti (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS).

28. Účastníci řízení na ústním jednání nenavrhovali provedení dalších důkazů a ani neuplatnili námitky k provedenému dokazování.

V. Posouzení věci Městským soudem v Praze

29. Na základě podané žaloby přezkoumal Městský soud v Praze napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu dle § 75 s. ř. s.

30. Žaloba není důvodná.

31. Při posouzení věci soud vyšel z následující právní úpravy:

32. Podle § 10b odst. 1 písm. a) zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, rozhoduje spory z právních poměrů při poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci podle správního řádu Ministerstvo financí, je-li jednou ze smluvních stran kraj, svazek obcí, jehož členem je hlavní město Praha, nebo Regionální rada regionu soudržnosti.

33. Podle § 141 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve sporném řízení vychází správní orgán z důkazů, které byly účastníky navrženy. Pokud navržené důkazy nepostačují ke zjištění stavu věci, může správní orgán provést i důkazy jiné. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází správní orgán při zjišťování stavu věci z důkazů, které byly provedeny. Správní orgán může též vzít za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků.

34. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 12. 4. 2024, č. j. 3 Afs 160/2022-41, který se týkal v pořadí prvního rozhodnutí žalovaného v dané věci, připomněl, že s ohledem na § 141 odst. 4 správního řádu je ve sporném řízení: „důkazní břemeno zejména na účastnících řízení a je tak do určité míry modifikována zásada materiální pravdy (§ 3 správního řádu). Správní orgán pak vychází zejména z důkazů, které byly účastníky navrženy; nadto může provést i další důkazy podle svého uvážení, přičemž zejména by měl doplnit ty důkazy, které jsou potřeba k ochraně veřejného zájmu (viz. § 2 odst. 4 správního řádu)“ (srov. též rozsudky NSS ze dne 7. 11. 2012, č. j. 1 As 114/2012-27, bod 23, a ze dne 7. 2. 2018, č. j. 9 As 330/2016-192, č. 3712/2018 Sb. NSS, bod 71). Nejvyšší správní soud ve výše citovaném rozsudku v bodě [26] rovněž uvedl, že prokázat způsobilost sporných položek ve sporném řízení správním bylo na žalobci (pozn. soudu v řízení před NSS žalobce byl osobou zúčastněnou na řízení), naopak na poskytovateli dotace bylo, aby tento skutkový závěr vyvrátil prokázáním opaku, nebo jej aspoň dostatečně zpochybnil. Dospěje-li správní orgán k závěru, že žalobce své důkazní břemeno unesl, pak tento skutkový závěr musí přezkoumatelně konfrontovat se skutečnostmi vyplývajícími z důkazních prostředků předložených poskytovatelem dotace, tedy mj. i z Interních sdělení o monitorovacích návštěvách ze dne 20. 9. 2013 a 12. 11. 2013 (srov. bod [28] rozsudku NSS ze dne 27. 3.2024, č. j. 2 Afs 21/2023-32).

35. Žalovaný po vrácení věci Nejvyšším správním soudem v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že žalobce neunesl své důkazní břemeno, neboť neprokázal, že položky, které nebyly nalezeny během kontroly a monitorovacích návštěvách poskytovatele dotace, byly skutečně na stavbě provedeny. Žalobce s tímto závěrem nesouhlasil a namítal, že ve sporném řízení předložil dostatek důkazů k prokázání skutečnosti, že sporné položky byly realizovány. Žalobce uvedl, že sporné položky byly řádně dodány a namontovány, nicméně v den kontroly byly umístěny ve skladu z důvodu vážné povodňové situace. Žalobce poukázal na stavební deník, a namítal, že žalovaný při hodnocení tohoto důkazu pochybil, neboť z něj lze dovodit realizaci sporných položek, což dle žalobce uznal i sám žalovaný. V tomto směru žalobce poukázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, ve kterém žalovaný výslovně uvedl, že: „Záznamy ve stavebním deníku tedy nasvědčují tomu, že bazénová technologie byla patrně realizována, ale neprokazují, že položky č. 220-15 – Elektromontáže a č. 108 – Bazénová technologie byly skutečně realizovány.“ Žalobce tak měl za to, že žalovaný si protiřečí, a že stavebním deníkem lze prokázat realizaci sporných položek.

36. K důkazu stavebním deníkem soud konstatuje následující. Soud ze správního spisu ověřil, že žalobce k důkazu doložil stavební deník, kterým se žalovaný zabýval zejména v bodě 63. napadeného rozhodnutí. Žalovaný se zabýval zápisy ze stavebního deníku počínaje zápisem ze dne 11. 12. 2012 „rozvody a vyústění tech., sítí, bazénová technologie“, zápisem ze dne 12. 12. 2012 „doprava tech. části bazénu“, ze dne 23. 1. 2013 „kontrola výkonu technologií bazénu“, ze dne 28. 1. 2013 „doprava bazén“, zápisy ve dnech 1. a 4. 2. 2013 pokračují „montáže bazén. technologií“. Dále žalovaný v napadeném rozhodnutí poukázal na záznamy v květnu a červnu 2013, soud ověřil, že tvrzení žalovaného v napadeném rozhodnutí odpovídají záznamům ze stavebního deníku. Dne 10. 5. 2013 probíhalo „čerpání vody, rozvody a baz. technologie, zaplavení otvorů…“, dne 16. 5. 2013 „bazénová technologie – rozvody potrubí“, v průběhu celého května pak probíhala „kompletace bazénové technologie“ nebo „rozvody sítí a baz. technologie“. Z výše uvedených záznamů žalovaný na jednu stranu dovodil, že bazénová technologie byla patrně realizována, vzápětí ovšem navázal, že záznamy ve stavebním deníku neprokazují, že položky č. 220-15 – Elektromontáže a č. 108 – Bazénová technologie byly skutečně realizovány (viz bod 63. napadeného rozhodnutí). Soud přisvědčuje žalobci, že takto formulovaná věta je vnitřně rozporná; nicméně v následujících pasážích napadeného rozhodnutí žalovaný na několika místech vysvětlil a akcentoval, že obě sporné neuznané položky měly být zrealizovány v souladu s podmínkami stanovenými ve Smlouvě o dotaci, tj. k datu ukončení 1. etapy do dne 31. 12. 2012 (viz bod 64. napadeného rozhodnutí). Dále v bodě 75. napadeného rozhodnutí žalovaný opět dospěl k závěru, že: „navrhovatelka měla prokázat, že neuznané položky byly realizovány v rámci 1. etapy, tj. do 31. 12. 2012“. I když tedy poslední věta v bodě 63. napadeného rozhodnutí působí nedokončeně a nedává sama o sobě logický smysl, v kontextu obsahu celého napadeného rozhodnutí, zejména jeho navazujících pasáží, je dle názoru soudu zřejmé, že žalovaný dospěl k jednoznačnému právnímu názoru, na jehož základě vydal napadené rozhodnutí, a to že žalobce neprokázal realizaci obou sporných neuznaných položek v době rozhodné, tj. v rámci 1. etapy, tj. do 31. 12. 2012. Ze záznamů ze stavebního deníku totiž vyplývá, že realizace bazénové technologie probíhala ještě v květnu a červnu následujícího roku, tj. 2013, např. rozvody potrubí dne 16. 5. 2013, rozvody síti a bazénové technologie dne 27. 5. 2013, kompletace bazénové technologie ve dnech 22. 5. – 24. 5, a 4. 6. 2013. Soud tak má ze záznamů ze stavebního deníku za prokázané, že bazénová technologie byla realizována, ovšem opožděně až v květnu a červnu 2013. Jinými slovy řečeno, záznamy ze stavebního deníku neprokazují, že by obě sporné neuznané položky (Elektromontáže a Bazénová technologie) byly řádně realizovány v rámci 1. etapy, tj. v termínu do 31. 12. 2012. Žalobce se přitom ve Smlouvě o dotaci zavázal k dokončení 1. etapy projektu (a realizaci položek fakturovaných v rámci 1. etapy projektu) ke dni 31. 12. 2012. Dle soudu tak i ze záznamů ze stavebního deníku vyplývá, že žalobce svou povinnost dokončit 1. etapu projektu ke dni 31. 12. 2012 nesplnil.

37. Soud doplňuje, že v Námitkách k protokolu o výsledku fyzické kontroly INTERIM – 1. a 2. etapa ze dne 31. 7. 2013 žalobce k chybějící bazénové technologií uvedl, že: „rozvody potrubí mezi bazénem a technologickou částí byly v době kontroly provedeny, jsou uloženy pod základovou deskou a vyvedeny na jedné straně u okraje“. Soud konstatuje, že toto tvrzení odpovídá fotografii pojmenované technologie bazénu, rozvody filtrace.pdf, jež soud provedl k důkazu a která je i součásti správního spisu – Protokolu o kontrole. Přestože z fotografie předložené žalobcem k důkazu, je patrné, že rozvod potrubí byl v době kontroly dne 17. 6. 2013 proveden, ze zápisu ze stavebního deníku zároveň vyplývá, že rozvod potrubí probíhal ještě minimálně dne 16. 5. 2013, tj. opět po termínu ukončení 1. etapy. Co se týče neuznané položky Elektromontáže, ke které žalobce rovněž doložil fotografii nazvanou elektroinstalace, příprava pro rozváděč.pdf, konstatuje soud, že z fotografie je sice patrná příprava pro rozváděč, v rámci 1. etapy žalobce ovšem fakturoval Elektromontáže (rozváděče podružné), a nadto fotografie ze dne 17. 6. 2013 neprokazuje, že žalobce fakturované elektromontáže provedl v rámci 1. etapy do dne 31. 12. 2012. Naopak z fotografie je zřejmé, že žalobce ke dni 17. 6. 2013 realizoval pouze přípravu pro rozváděč, nikoliv rozváděče samotné. Z Protokolu o kontrole a z přiložené fotodokumentace rovněž vyplynulo, že při kontrole dne 17. 6. 2013 na místě stavby chyběl bazén (1. etapa projektu) a další položky z 2. etapy realizace projektu, kterou se žalobce zavázal dokončit ke dni 31. 3. 2013. Tyto další položky nebyly na místě stavby ani v době kontroly dne 17. 6. 2013, ani v době monitorovacích návštěv dne 20. 9. 2013 a 12. 11. 2013 (viz Interní sdělení o monitorovacích návštěvách ze dne 20. 9. 2013 a 12. 11. 2013). Rozhodující je tak skutečnost, že žalobce porušil podmínky Smlouvy o dotaci, a to povinnost dodržet harmonogram realizace – 1. etapy projektu do dne 31. 12. 2012. Dle ustálené judikatury NSS přitom na poskytnutí dotace není právní nárok, a poskytovatel dotace může příjemce dotace omezit přísnými podmínkami, srov. s rozsudkem NSS ze dne 16. 9. 2022, č. j. 9 Afs 80/2022-46: „Dotace je dobrodiním státu, čemuž odpovídá i jeho oprávnění svázat příjemce dotace určitými, a často i přísnými podmínkami.“, dále např. rozsudek NSS ze dne 5. 9. 2023, č. j. 1 Afs 77/2023-29, a ze dne 23. 4. 2025, č. j. 2 Afs 137/2024-86: „S odkazem na výše uvedenou jednotnou judikaturu NSS je tedy možné shrnout, že na poskytnutí dotace neexistuje právní nárok, je dobrodiním státu a žalovaný při posuzování dotačních žádostí disponuje správním uvážením, v jehož rámci je omezen zákazem svévole (viz rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 30. 9. 2015, č. j. 9 Ads 83/2014-46, č. 3324/2016 Sb. NSS).“.

38. Soud shrnuje, že přestože část bazénové technologie, např. rozvody potrubí, byly realizovány v květnu 2013, a v době kontroly dne 17. 6. 2013 jsou na fotografiích patrné rozvody potrubí a příprava pro elektrorozvaděč, uvedené neprokazuje, že žalobce 1. etapu projektu dokončil a položky fakturované v rámci 1. etapy realizoval v rozhodném termínu do 31. 12. 2012. Soud se tak ztotožnil se závěrem žalovaného, že žalobce neunesl důkazní břemeno, neboť neprokázal, že neuznané položky byly provedeny či dodány v rámci 1. etapy, tj. do 31. 12. 2012.

39. Co se týče čestných prohlášení, které žalobce doložil k důkazu ve správním řízení, odkazuje soud na body 65. až 67. napadeného rozhodnutí. Žalovaný se čestným prohlášením Mgr. M. a Ing. Ř. zabýval, dospěl ovšem k závěru, že tvrzení Mgr. M. a Ing. Ř. o tom, že 1. etapa projektu byla řádně předána dne 12. 12. 2012 jsou obecná a neprokazují, které konkrétní neuznané položky byly skutečně realizovány v rámci 1. etapy. Soud se se závěrem žalovaného ztotožnil. Pro úplnost soud dodává, že z čestného prohlášení Mgr. M. ze dne 2. 10. 2024 vyplývá, že Mgr. M. jako hlavní stavbyvedoucí byl přítomen u předání části díla dne 12. 12. 2012, které dle Mgr. M. bylo provedeno v plném rozsahu v kvalitě dle předávacích protokolů a přiloženého položkového soupisu provedených prací. V Čestném prohlášení Ing. Petra Ř. ze dne 2. 10. 2024 jakožto jednatele společnosti ARKSTAV s.r.o., tedy generálního dodavatele předmětné stavby, je uvedeno, že práce a dodávky byly provedeny dle výkazu, včetně všech položek položkového rozpočtu, a že Ing. Ř. byl osobně přítomen předání této části díla dne 12. 12. 2012. Soud konstatuje, že ve světle výše uvedeného posouzení, a to zejména viz Protokol o kontrole s fotodokumentací a stavební deník, však vyplývá, že k rozvodům potrubí a kompletaci bazénové technologie došlo až během května a června 2013; tudíž soud považuje tvrzení Mgr. M. a Ing. Ř. za účelová a nevěrohodná. Jak soud uvedl výše, žalobce se zavázal 1. etapu dokončit k 31. 12. 2012, položky spadající pod položku č. 108 – technologie bazénu ve výši 1 610 988,21 Kč (velký bazén – nerez. bazén do 50 m3, rozvod potrubí, malý bazén – potrubní rozvody, whirpool – rozvody potrubí) žalobce fakturoval v rámci 1. etapy. Jak ovšem vyplývá ze stavebního deníku rozvody potrubí probíhaly ještě v květnu 2013, nadto velký nerezový bazén chyběl při kontrole dne 17. 6. 2013 (viz Protokol o kontrole a přiložená fotodokumentace).

40. Pro dokreslení skutkových okolností soud poukazuje i na to, že žalobce v Námitkách k protokolu o výsledku fyzické kontroly INTERIM – 1. a 2. etapa ze dne 31. 7. 2013 k chybějícímu bazénu uvedl, že: „jednotlivé díly nerezového bazénu byly uskladněny a připraveny k následné montáži. Při montáži ve 3. etapě však bylo zjištěno, že rozměry bazénu neodpovídají zaměřeným hodnotám na stavbě, a proto byl bazén demontován a odvezen dodavatelem zpět. V současné době je již smontován na místě“. Nevěrohodně tak působí i tvrzení žalobce ohledně ochrany části bazénové technologie před povodněmi. Opět rozhodující skutečností ve věci ovšem zůstává, že žalobce neprokázal, že realizoval položku č. 108 – bazénová technologie (včetně nerezového bazénu) v termínu do 31. 12. 2012, jak byl povinen dle podmínek Smlouvy o dotaci. Poskytovatel dotace tak byl oprávněn dotaci zkrátit a nerealizované či pozdě realizované výdaje neuznat. Soud na tomto místě poukazuje též na závěry z rozsudku NSS ze dne 12. 4. 2024, č. j. 3 Afs 160/2022-41, kterým NSS zrušil první rozhodnutí žalovaného: „Lze souhlasit se stěžovatelkou, že v případě protokolu o předání se jedná o soukromou listinu, z níž lze dovodit, že OZNŘ (pozn. soudu v nynějším řízení žalobce) a její dodavatel považovali mezi sebou za předanou určitou část díla, neplyne z ní ale, že toto dílo bylo též v souladu s dotačními podmínkami pro realizaci Projektu. Žalovaný v napadeném rozhodnutí kromě toho vyšel i ze stavebního deníku. Zabýval se však pouze obdobím mezi 2. 5. 2013 a 16. 6. 2013, a nikoliv obdobím do 31. 12. 2012, kdy měla být 1. etapa Projektu realizována“.

41. Ani Vyjádření k vydanému kolaudačnímu souhlasu s užíváním stavby ze dne 2. 10. 2024 Ing. V. S., dle kterého stavební úřad provedl dne 31. 3. 2014 závěrečnou kontrolní prohlídku stavby, při které nezjistil závady bránící jejímu bezpečnému užívání ani rozpor se závaznými stanovisky dotčených orgánů, neprokazuje, že k dokončení 1. etapy došlo ke dni 31. 12. 2012. Tvrzení o tom, že stavba byla zkolaudována bez vad a nedodělků dne 31. 3. 2014 nemění nic na závěru, že dle podmínek ze Smlouvy o dotaci k dokončení 1. etapy projektu mělo dojít k 31. 12. 2012. Soud se tak ztotožnil se závěrem žalovaného k hodnocení tohoto důkazu v bodě 67. napadeného rozhodnutí, že tvrzení ohledně kolaudačního souhlasu neprokazuje, že neuznané položky byly realizovány v rámci 1. etapy projektu.

42. Co se týče ostatních žalobcem navržených důkazů ve správním řízení, konkrétně důkazů, které podporovaly a dokreslovaly tvrzení žalobce ohledně klimatických podmínek a nečinnosti poskytovatele dotace, soud pro stručnost odkazuje na body 68. až 70. napadeného rozhodnutí. Soud se ztotožnil se závěrem žalovaného, že z dalších žalobcem předložených listin, které měly podporovat tvrzení žalobce o povodních, konkrétně z dopisu Českého hydrometeorologického ústavu ze dne 18. 10. 2013 a z e-mailové zprávy poskytovatele dotace ze dne 10. 6. 2013, ve které poskytovatel dotace vyzval k nahlášení povodňových škod, vyplývá, že v květnu a červnu 2013 došlo k nadprůměrným srážkám, které způsobily výskyt povodní. Žalobce se ovšem ve Smlouvě o dotaci zavázal k dokončení 1. etapy projektu dříve, a to ke dni 31. 12. 2012, tudíž ani výskyt povodní v květnu a červnu 2013 tak není způsobilým argumentem ke zproštění povinnosti žalobce řádně realizovat práce dle podmínek Smlouvy o dotaci. Žalobcem namítanou nečinností poskytovatele dotace, se žalovaný zabýval v bodě 70. napadeného rozhodnutí, kde v tomto směru odkázal na listiny předložené žalobcem (např. na Oznámení o změně projektu ze dne 17. 6. 2013, 29. 8. 2013, 29. 9. 2013, na dopisy ze dne 8. 10. 2013, 12. 11. 2013). Soud se ztotožnil se závěrem žalovaného, že z těchto listin vyplývá, že žalobce opakovaně informoval poskytovatele dotace o problémech projektu způsobených záplavami a o finanční tísni, do které se žalobce dostal zdlouhavou administrací 1. a 2. etapy, a žádal o posunutí termínu pro dokončení projektu. Tato komunikace žalobce s poskytovatelem dotace však opět neprokazuje, že k realizaci 1. etapy došlo v termínu do 31. 12. 2012, naopak osvědčuje zjištěné skutkové okolnosti věci, tj. že se žalobce s realizací 1. a 2. etapy dostal do prodlení.

43. S ohledem na vše výše uvedené soud nevešel na námitky žalobce, že na základě jím doložených důkazů a tvrzení má nárok na proplacení dotace, a že nebyly splněny podmínky pro krácení dotace. Soud se tedy ztotožnil se závěrem žalovaného, že žalobce neprokázal způsobilost výdajů za 1. etapu projektu, a neunesl své důkazní břemeno ve sporném řízení s poskytovatelem dotace, neboť neprokázal provedení neuznaných položek v rámci 1. etapy.

44. Ve druhém žalobním bodě žalobce namítal, že Protokol o kontrole je nepřezkoumatelný, neboť obsahuje nepřesné a nečitelné údaje, a že z jeho obsahu není zřejmé, jaké konkrétní položky neměly být realizovány. Totéž žalobce namítal ve vztahu k fotografiím a položkovému rozpočtu, které tvoří přílohy Protokolu o kontrole.

45. K této námitce soud konstatuje, že ze správního spisu ověřil, že Protokol o výsledku fyzické kontroly INTERIM – 1. a 2. etapa ze dne 2. 7. 2013 (pozn. kontrola byla provedena dne 17. 6. 2013) obsahuje zcela čitelné údaje psané na počítači. Z Protokolu o výsledku fyzické kontroly INTERIM – 1. a 2. etapa, ze dne 2. 7. 2013, pro který soud v bodě 3. tohoto rozsudku zavedl technickou zkratku „Protokol o kontrole“ zcela zřetelně vyplývá, že v místě realizace pro 1. etapu chyběly tyto položky: - položka 220-12 - Elektromontáže - položka 108 - Bazénová technologie. Soud upozorňuje, že ručně psaný záznam vyhotovený na místě dne 17. 6. 2013, který soud provedl k důkazu na ústním jednání, není Protokolem o kontrole ze dne 2. 7. 2013, ten byl vyhotoven později a obsahuje záznamy psané na počítači (srov. s rozsudkem NSS ze dne 31. 7. 2019, č. j. 6 As 29/2019-32: „Podle § 9 písm. a) kontrolního řádu platí, že kontrolující je v souvislosti s výkonem kontroly povinen zjistit stav věci v rozsahu nezbytném pro dosažení účelu kontroly a v závislosti na povaze kontroly doložit kontrolní zjištění potřebnými podklady. Úkolem kontrolujícího je tedy zjistit a popsat objektivně, úplně a přesně faktický stav věci, tento posléze zachytit v protokolu o kontrole (který může být v souladu s § 12 odst. 2 kontrolního řádu vyhotoven ve lhůtě 30 dnů ode dne provedení posledního kontrolního úkonu a ve zvláště složitých případech do 60 dnů) a v závislosti na povaze kontroly pak jednotlivá kontrolní zjištění také doložit příslušnými kontrolními podklady. V daném případě byl ručně psaný záznam vyhotoven pracovníky státního dozoru za účelem zaznamenání skutkového stavu na místě, a to v podobě poznámek sloužících jako pomocný podklad pro následné vyhotovení protokolu o kontrole. Je přitom na úvaze každého kontrolního pracovníka, v jaké podobě si poznatky z provedené kontroly odnese, a pokud tak učiní formou ručně psaných poznámek, představuje taková listina toliko interní podkladový materiál, na který nejsou kladeny žádné formální požadavky a který v řízení nemůže sloužit jako důkaz. Tím je, jak stěžovatel správně poukázal v kasační stížnosti, dle § 51 odst. 1 a § 53 správního řádu až protokol o kontrole, proti kterému (přesněji proti v něm obsaženým kontrolním zjištěním) kontrolní řád v § 13 připouští podání námitek.“ (pozn. podtržení provedeno soudem). Soud tak nevešel na argumentaci žalobce, že Protokol o kontrole obsahuje nečitelné údaje, ze kterých není zřejmé, jaké konkrétní položky nebyly realizovány. Nadto i ručně psaný záznam, jenž není protokolem ale pouze podkladem pro následné vyhotovení protokolu, obsahuje dostatečně čitelné údaje. Přičemž chybějící položky uvedené v ručně psaném záznamu obsahově odpovídají položkám uvedeném v Protokole o kontrole vyhotoveném dne 2. 7. 2013. Soud pro úplnost dodává, že jak ručně psaný záznam ze dne 17. 6. 2013, tak Protokol o kontrole vyhotovený 2. 7. 2013 obsahuje podpis osoby pověřené žalobcem Ing. T. P. Přílohu Protokolu o kontrole tvoří fotodokumentace a položkový rozpočet, přičemž i fotografie soud shledal zřetelnými, z nichž je patrný určitý stav věci – stav projektu. Protokol o kontrole v kombinaci s fotodokumentací a položkovým rozpočtem, který byl vytvořen a dodán samotným žalobcem, představuje dle soudu zcela přezkoumatelný podklad, který je způsobilým důkazním prostředkem v řízení. Soud doplňuje, že položkový rozpočet za 1. a 2. etapu (položkový soupis provedených prací) byl vyhotoven samotným žalobcem, a je opatřen razítkem PENA plus a. s. (právní předchůdce žalobce). Ohledně poslední strany položkového rozpočtu, kde se skutečně nacházejí některé řádky rozmazané natolik, že nejsou čitelné, soud konstatuje, že se nejedná o položky, které jsou v dané věci spornými, když sporná položka „bazénová technologie“ je na této straně dobře čitelná. A co se týče fotodokumentace soud akcentuje, že fotodokumentace přiložená k Protokolu o kontrole je dobře „čitelná“, resp. z fotografií je pouhým okem vidět stav na staveništi a kolem něj. Žalovaný na ústním jednání vysvětlil nesoulad viditelnosti fotodokumentace přiložené k záznamu a k Protokolu o kontrole tím, že k ní došlo nedopatřením, vlivem nekvalitního okopírování pořízených fotografií; nicméně ani žalobkyně v řízení nesporovala, že se jedná o fotografie pořízené z kontroly ze dne 17. 6. 2013, jež jsou taktéž přílohou Protokolu o kontrole. Námitku žalobce ohledně nevěrohodnosti (resp. nečitelnosti) Protokolu o kontrole, fotodokumentace a položkového rozpočtu, soud shledal nedůvodnou.

46. Žalobce dále namítal, že do dnešního dne nebyly vypořádány jeho námitky k Protokolu o kontrole. Soud ze správního spisu ověřil, že žalobcovy Námitky k protokolu o výsledku fyzické kontroly INTERIM – 1. a 2. etapa, ze dne 31. 7. 2013, byly vypořádány v rámci Vypořádání námitek proti závěrům fyzické kontroly interim za I. a II. etapu projektu ze dne 20. 8. 2013 (dále též „Vypořádání námitek“). Žalobci bylo Vypořádání námitek doručeno dne 2. 9. 2013, jak vyplývá z kopie doručenky. Soud konstatuje, že námitka žalobce ohledně nevypořádání jeho námitek k provedené kontrole a protokolu byla uplatněna ryze v obecné rovině. Soud připomíná, že obsah a kvalita žaloby v zásadě předurčuje obsah a kvalitu rozhodnutí soudu. Není přitom úlohou soudu, aby za žalobce žalobní argumentaci dotvářel. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by roli advokáta jedné ze stran sporu (rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, č. 2132/2011 Sb. NSS, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 10. 2022, č. j. 8 Azs 94/2022-30). Soud přezkoumal Vypořádání námitek v míře obecnosti odpovídající míře obecnosti uplatněné žalobní námitky a shledal ji nedůvodnou. Poskytovatel dotace se námitkami žalobce zabýval, kdy ve Vypořádání námitek uvedl: „Z fotodokumentace, která je nedílnou přílohou Protokolu o výsledku fyzické kontroly INTERIM, z místa realizace ze dne 17. 6. 2013 je patrné, že v době fyzické kontroly nebyla na místě připravenost pro realizaci neprovedených položek, které byly již fakturovány. Nikde v místě realizace nebyly uskladněny neprovedené položky dle Protokolu o výsledku fyzické kontroly interim. Zástupce příjemce, přítomen fyzické kontrole, kontrolory ujistil, že vše, co chybí na místě realizace oproti soupisu provedených prací za I. a II. etapu, se v místě realizace nenachází či je nedostupné. Při kontrole na místě nebylo z Vaší strany zmíněno, že by chybějící položky byly na skladě dodavatele v místě stavby, jak uvádíte v námitkách. Jelikož jste při fyzické kontrole neprokázali existenci fakturovaných položek, jedná se automaticky o nezpůsobilé výdaje…Tyto položky neměly být fakturovány a uvedeny v soupisu provedených prací k fakturám, jež byly na ÚRR JZ předloženy k proplacení.“ K námitce žalobce, že skladovací prostory byly nepřístupné (zabezpečeny před krádeži) a rovněž část staveniště, konstatuje soud, že bylo povinnosti žalobce dle čl. VI. odst. 8 Smlouvy o dotaci umožnit zástupci poskytovatele dotace vstup do objektů a na pozemky dotčené projektem a jeho realizací. Pokud žalobce vstup do skladovacích prostor dotčených projektem neumožnil (a to nejen při kontrole 17. 6. 2013, ale i při dalších návštěvách dne 20. 9. 2013 a 12. 11. 2013) a neprokázal existenci fakturovaných položek, jedná se o nezpůsobilé výdaje.

47. K argumentaci žalobce ohledně kvalifikačních předpokladů pracovníků provádějících kontrolu na místě (že neměli poznat trubky v podlaze bazénu) konstatuje soud, že důkazní břemeno bylo na straně žalobce, a ten mohl ve sporném řízení s poskytovatelem dotace prokázat, že neuznané položky byly skutečně dodány či realizovány. Žalobci se ve sporném řízení nepodařilo tyto skutečnosti prokázat. Nadto žalovaný měl k dispozici ze strany poskytovatele dotace Protokol o kontrole a Interní sdělení o monitorovacích návštěvách ve dnech 20. 9. 2013 a 12. 11. 2013, ze kterých vyplynulo, že ani v době kontrol veškeré chybějící položky, které žalobce již fakturoval, nebyly v místě stavby. Soud tak na tuto argumentaci žalobce nevešel. Soud se naopak ztotožnil se závěrem poskytovatele dotace, že žalobce tímto jednáním, tj. fakturací neprovedených prací a jejich následným požadováním k proplacení, dopustil hrubého porušení čl. I. odst. 3 a čl. IV. odst. 4 Smlouvy o dotaci.

48. V závěru žaloby žalobce namítal, že žalovaný se námitkami a předloženými důkazy dostatečně nezabýval. Jak soud uvedl již výše v rozsudku, žalovaný se zabýval veškerými důkazy předloženými žalobcem, a to stavebním deníkem, čestnými prohlášeními Mgr. M. a Ing. Ř., Vyjádřením Ing. S., i dalšími žalobcem doloženými důkazy ohledně klimatických podmínek a komunikace žalobce s poskytovatelem dotace. Co se týče tři fotografií předložených žalobcem ve správním řízení, konstatuje soud, že žalobce tyto fotografie včetně textové zprávy doložil dne 17. 10. 2024 (viz Doručenka z datové schránky); přičemž soud opakuje, že se jedná o fotografie, které jsou součástí příloh k Protokolu o kontrole, žalobce na nich jen barevně označil konkrétní místa, kde se mají nacházet dle jeho tvrzení realizované, ale žalovaným neuznané položky. Soud ze správního spisu ověřil, že žalovaný stanovil pro předložení důkazů (po zrušení prvního rozhodnutí žalovaného NSS) lhůtu do 4. 10. 2024. Žalobce fotografie předložil po stanoveném datu, žalovaný se jimi s ohledem na shora uvedené nemusel zabývat znovu, jelikož je sám měl k dispozici a dovodil z nich skutkový stav věci. Soud nicméně tyto fotografie provedl k důkazu v soudním řízení, a zabýval se jimi v bodech 24. a 37. tohoto rozsudku. V obecné rovině uplatněnou námitku žalobce, že se žalovaný nedostatečně zabýval jeho námitkami a předloženými důkazy, soud tak shledal nedůvodnou.

VI. Závěr a náklady řízení

49. Lze tak uzavřít, že žaloba je nedůvodná, jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem a judikaturou soudů, soud ve správním řízení neshledal ani procesní pochybení, která by měla za následek nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí, proto soud nedůvodnou žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

50. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 věta prvá s. ř. s., žalobce nebyl ve věci samé úspěšný a úspěšnému žalovanému prokazatelné náklady řízení nad rámec běžných činností správního úřadu nevznikly. Proto bylo rozhodnuto tak, že žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému soud náhradu nákladů řízení nepřiznal dle § 60 odst. 7 s. ř. s.

51. Podle § 60 odst. 5 s. ř. s. ve znění účinném do 31. 12. 2025 má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu pouze těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Protože soud osobě zúčastněné na řízení žádnou povinnost neuložil, rozhodl, že tato osoba nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud doplňuje, že dle § 60 odst. 5 věta prvá s. ř. s. ve znění účinném od 1. 1. 2026 má osoba na řízení zúčastněná právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalobci, pokud bránila své právo, které jí vyplývalo z rozhodnutí nebo jiného úkonu napadeného žalobou. Avšak dle přechodných ustanovení v části sedmé čl. XI odst. 2 zákona č. 314/2025 Sb., je stanoveno, že se na řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije § 60 odst. 5 s. ř. s. ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Jelikož dané řízení bylo zahájeno přede dnem účinnosti zákona č. 314/2025 Sb., soud rozhodl o nákladech řízení osoby na řízení zúčastněné v souladu se zněním § 60 odst. 5 s. ř. s. účinným do 31. 12. 2025 tak, jak uvedeno shora. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 22. července 2026 Mgr. Gabriela Bašná v.r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje J. V.