5 A 146/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudkyň Mgr. Gabriely Bašné a Mgr. Aleny Krýlové v právní věci žalobce: D. V. D., zastoupen: Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Brno, Příkop 8, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen do 60 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku vydat rozhodnutí o žádosti žalobce ze dne 19.10.2015 o povolení k trvalému pobytu na území České republiky.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 10.228,- Kč Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce Mgr. Marka Sedláka, advokáta.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 16.8.2016 domáhal vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému povinnost vydat do 30 dnů od právní moci rozsudku rozhodnutí o jeho žádosti ze dne 19.10.2015 o udělení povolení k trvalému pobytu na území České republiky. Žalobce v žalobě uvedl, že dne 19.10.2015 na Zastupitelském úřadě České republiky v Hanoji podal žádost o trvalý pobyt. Žádost mu byla zastupitelským úřadem po podání proti jeho vůli vrácena. Tento nezákonný postup se však týkal pouze výkonu spisové služby, neměl žádný vliv na skutečnost, že podáním žádosti bylo dne 19.10.2015 řízení zahájeno, stále trvá a nebylo ukončeno v zákonem předepsané lhůtě. Žalobce proto dne 15.7.2016 podal ke Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (dále jen „Komise“) žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti, o kterém dne podání žaloby nebylo rozhodnuto. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobce prostřednictvím zmocněnce podal dne 19.10.2015 žádost o vydání povolení k trvalému pobytu na území České republiky za účelem sloučení rodiny, a to jako přílohu ke stížnosti. Podaná stížnost byla vyhodnocena jako nedůvodná a včetně originálů příloh vrácena zpět žalobci. Žádost žalobce nebyla pracovníky velvyslanectví přijata do dalšího řízení, jelikož zmocněnec žalobce nebyl zaregistrován k podání žádosti v systému Visapoint. O žádosti žalobce se žalovaný dozvěděl až v září roku 2016 a zahájil dne 3.9.2016 řízení pod sp. zn. OAM-13936/TP-2016. Žalobce nepředložil plnou moc zmocněnce, proto byl zmocněnec dne 15.9.2016 vyzván k prokázání zmocnění k zastupování žalobce. Žalovaný rovněž zmocněnce dne 5.10.2016 informoval na jeho žádost o stavu řízení. Namítl, že návrh na provedení opatření proti nečinnosti a následné rozhodnutí Komise nejsou součástí správního spisu. Uzavřel, že činí nezbytné úkony ke zjištění skutečného stavu věci, průtahy v řízení jsou způsobeny žalobcem a jeho zmocněncem, který k žádosti nedoložil plnou moc ani náležitosti potřebné dle zákona č. 326/1999 Sb., zákon o pobytu cizinců na území České republiky ve znění rozhodném (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Žalovaný navrhl soudu, aby nedůvodnou žalobu zamítl. Ze správního spisu soud zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: Dne 19.10.2015 podal žalobce na Zastupitelském úřadu ČR v Hanoji žádost o povolení k trvalému pobytu na území České republiky za účelem sloučení rodiny. Tato žádost mu byla obratem vrácena zpět s odůvodněním, že pro podání žádosti o dlouhodobý pobyt za účelem společného soužití rodiny nemá žalobce registraci v systému Visapoint. Proti uvedenému postupu podal žalobce téhož dne zastupitelskému úřadu písemnou stížnost, k níž jako přílohu připojil předmětnou žádost o povolení k trvalému pobytu na území ČR za účelem sloučení rodiny. Připojení žádosti žalobce o povolení k trvalému pobytu na území ČR ke stížnosti vyplývá ze samotného textu stížnosti a razítka na ní. Na uvedenou stížnost reagovalo Velvyslanectví České republiky v Hanoji dopisem ze dne 16.12.2015, č.j. 1652/2015-HANOI-III, v němž bylo žalobci sděleno, že stížnost nebyla shledána důvodnou, jelikož se žalobce k podání žádosti neobjednal v systému Visapoint. Z dopisu rovněž vyplývá, že žalobci byly vráceny zpět originály příloh, které byly ke stížnosti přiloženy. Z výpisu z evidence cizinců s povoleným pobytem na území ČR vyhotoveném dne 3.9.2016 žalovaným vyplývá, že žalobce žádal o povolení trvalého pobytu za účelem společného soužití cizinců podle § 66 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců s tím, že řízení pod sp. zn. OAM-13936/TP-2016 bylo zahájeno dne 19.10.2015. Součástí správního spisu je rovněž podání žalobce označené jako Žádost o opatření proti nečinnosti sepsané ke dni 13.7.2016, adresované Komisi a evidované ve spise Komise pod sp. zn. MV-101173/SO-2016, ve kterém žalobce žádá Komisi ve smyslu § 80 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád ve znění rozhodném (dále jen „správní řád“) o uplatnění opatření proti nečinnosti Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra České republiky. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“), jelikož účastníci s rozhodováním bez nařízení jednání souhlasili. Soud rozhodoval na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí (§ 81 s.ř.s.) a o podané žalobě uvážil následovně: Žaloba je důvodná. Při posouzení věci soud vyšel z následující právní úpravy: Podle § 79 odst. 1 s.ř.s. ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, se může žalobou domáhat toho, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo vydat osvědčení. Podle § 37 odst. 4 správního řádu podání je možno učinit písemně nebo ústně do protokolu anebo v elektronické podobě podepsané uznávaným elektronickým podpisem. Podle § 44 odst. 1 správního řádu řízení o žádosti je zahájeno dnem, kdy žádost nebo jiný návrh, kterým se zahajuje řízení, došel věcně a místně příslušnému správnímu orgánu. Podle § 169 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, rozhodnutí se vydá ve lhůtě 180 dnů ode dne podání žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu. Podle § 169 odst. 13 zákona o pobytu cizinců cizinec, který není uveden v právním předpise vydaném podle § 182 odst. 1 písm. e), je povinen požádat o vydání povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu pouze na zastupitelském úřadu ve státě, jehož je cizinec státním příslušníkem, popřípadě jenž vydal cestovní doklad, jehož je cizinec držitelem, nebo ve státě, ve kterém má cizinec povolen dlouhodobý nebo trvalý pobyt. Nesplní-li cizinec tuto povinnost, řízení o žádosti není zahájeno a zastupitelský úřad věc usnesením odloží. Usnesení se pouze poznamená do spisu. Podle § 169 odst. 14 zákona o pobytu cizinců žádost o povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu je cizinec povinen podat osobně. Zastupitelský úřad může v odůvodněných případech od povinnosti podle věty první upustit. Podstatou sporu mezi žalobcem a žalovaným je okamžik zahájení správního řízení o žalobcově žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu a splnění podmínky bezvýsledného vyčerpání prostředků na ochranu proti nečinnosti pro podání správní žaloby žalobcem. V nyní projednávané věci ze správního spisu vyplývá, že žalobce osobně podal na Zastupitelském úřadě v Hanoji dne 19.10.2015 žádost o vydání povolení k trvalému pobytu za účelem sloučení rodiny. Žádost žalobce nebyla přijata, jelikož žalobce nebyl registrován v systému Visapoint. S takovým postupem žalobce nesouhlasil a podal proti němu téhož dne stížnost, jejíž přílohou byla žádost žalobce o vydání povolení k trvalému pobytu. Zastupitelský úřad stížnost žalobce i s přílohami, tedy i s jeho žádostí o vydání povolení k trvalému pobytu přijal a jelikož neshledal stížnost důvodnou, spolu s dopisem ze dne 16.12.2015 žalobci žádost vrátil. Vzhledem ke shora uvedenému má soud za to, že v nyní projednávaném případě bylo správní řízení zahájeno dne 19.10.2015, neboť žádost žalobce o vydání povolení k trvalému pobytu byla podána osobně u příslušného zastupitelského úřadu. Prokazatelně k podání žádosti došlo tím, že byla jako příloha předána spolu se stížností na postup pracovníka při přijímání samotné žádosti v podatelně zastupitelského úřadu. Zastupitelský úřad pak měl žádost žalobce k dispozici od 19.10.2015 až do dne vrácení originálu žádosti žalobci. Není rozhodné, že žalobce podal žádost po formální stránce jako přílohu ke stížnosti, ani že originál žádosti byl žalobci vrácen. Stejně tak skutečnost, že žalobce nebyl pro podání žádosti registrován v systému Visapoint, není pro posouzení důvodnosti podané žaloby rozhodná. V této souvislosti odkazuje soud na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 30.4.2015, č.j. 7 Azs 282/2014-48, ve kterém k systému Visapoint uvedl, že „Tento systém funguje na principu elektronických úředních hodin a plní pouze funkci organizační. Registrace v tomto systému není zákonnou podmínkou pro zahájení řízení.“. Tedy podstatné je naopak pouze to, že se žádost dostala do dispozice příslušného zastupitelského úřadu. Zákonem stanovené podmínky pro podání žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu stanovené v § 169 odst. 13 a 14 zákona o pobytu cizinců žalobce splnil. Žalobce žádost podal osobně na zastupitelském úřadu ve státě, jehož je žalobce státním příslušníkem. Žádost se dostala do dispozice příslušného zastupitelského úřadu, tedy žalovaný měl povinnost o žádosti rozhodnout. Neobstojí námitka žalovaného, že se o žádosti dozvěděl až dne 3.9.2016. Pro rozhodování soudu není právně významné, že zastupitelský úřad žalovaného o podané žádosti neinformoval nebo mu ji nepředal. Soud je toho názoru, že správní řízení o žádosti je zahájeno okamžikem, od kterého zastupitelský úřad disponuje se žádostí, nikoli okamžikem předání žádosti žalovanému. Navíc ze správního spisu zřetelně vyplývá (konkrétně z Výpisu z evidence cizinců s povoleným pobytem na území ČR vyhotoveném dne 3.9.2016), že žádost byla zaevidována s tím, že správní řízení bylo zahájeno dne 19.10.2015, tedy dnem kdy se žádost dostala do dispozice zastupitelského úřadu. Neobstojí ani námitka žalovaného, dle které žádost žalobce o uplatnění opatření proti nečinnosti a rozhodnutí o ní nejsou součástí správního spisu. Z předloženého správního spisu naopak vyplývá, že žádost žalobce o uplatnění opatření proti nečinnosti sepsaná ke dni 13.7.2016 je jeho součástí. Žalobce pak doložil, že žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti došla Komisi dne 15.7.2016. Vzhledem k tomu že Komise v zákonem stanovené třicetidenní lhůtě dle § 71 odst. 3 správního řádu o žádosti žalobce nerozhodla, tj. do 15.8.2016, mohl se žalobce úspěšně bránit proti nečinnosti správního orgánu podáním správní žaloby u soudu dne 16.8.2016. S ohledem na výše uvedené soud žalovanému podle § 81 odst. 2 s.ř.s. uložil povinnost vydat rozhodnutí o žádosti žalobce ve správním řízení, které bylo podáním žádosti zahájeno. S ohledem na zákonnou lhůtu 180 dnů pro vydání rozhodnutí o povolení k trvalému pobytu dle § 169 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců se jeví uložená lhůta 60 dnů, která běží ode dne právní moci rozsudku, přiměřenou. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 věta prvá s.ř.s. Žalobce měl ve věci úspěch, soud mu proto přiznal náklady řízení, které jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2.000,- Kč a náklady právního zastoupení za dva úkony právní služby (převzetí zastoupení a sepsání žaloby), přičemž sazba odměny za jeden úkon právní služby činí dle advokátního tarifu – vyhlášky č. 177/1996 Sb. částku 3.100,- Kč (§ 7, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a), d) cit. vyhlášky v rozhodném znění), tj. 2 x 3.100,- Kč, dvě paušální částky ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 3 cit. vyhlášky v rozhodném znění), tj. 2 x 300,- Kč, a DPH ve výši 1.428,- Kč. Celková výše nákladů, které žalobci v tomto řízení vznikly, činí 10.228,- Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v této výši ve stanovené lhůtě k rukám právního zástupce žalobce Mgr. Marka Sedláka, advokáta. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 11. listopadu 2016 JUDr. Eva P e c h o v á předsedkyně senátu