5 A 149/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobkyně: VÝROBA KRMIV spol. s r.o., IČO: 26174898 se sídlem Hostýnská 520/14, Praha 10 – Malešice zastoupená Mgr. Terezou Doležalovou, advokátkou se sídlem Ke dráze 422/4, Praha 10 – Dolní Měcholupy proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství se sídlem Těšnov 65/17, Praha 1 – Nové Město o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 9. 2025, č. j. MZE-69057/2025-14132, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žalobkyně n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Základ sporu

1. Rozhodnutím Městského úřadu Lysá nad Labem (dále jen „MÚ Lysá nad Labem“) ze dne 6. 6. 2025, č. j. MULNL-ŽP/46621/2025/Ji, byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku na úseku týrání zvířat. Konkrétně dne 27. 4. 2024 v provozovně Stratov z důvodu nefunkčního větrání haly došlo k týrání 9 342 ks kuřat, z nichž 1 249 ks zemřelo trýznivým způsobem. Tím porušila § 4 odst. 1 písm. l) a § 12c odst. 1 a 2 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, čímž se dopustila přestupků dle § 27a odst. 1 písm. b) a odst. 4 písm. h) zákona na ochranu zvířat proti týrání. Za dané přestupky byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 50 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 24. 6. 2025.

2. Státní zemědělský a intervenční fond (dále jen „Fond“) rozhodnutím ze dne 8. 7. 2025, č. j. SZIF/2025/0488142, následně zamítl žalobkyni žádost o poskytnutí dotace na opatření „Zvýšení obranyschopnosti v chovu prasat vakcinací pro rok 2024“, jelikož zjistil, že žalobkyně byla výše uvedeným rozhodnutím MÚ Lysá nad Labem uznána vinnou ze spáchání přestupku týrání zvířat.

3. Žalovaný v záhlaví tohoto rozsudku uvedeným rozhodnutím (nynější žalobou napadené rozhodnutí) zamítl podané odvolání žalobkyně. Dle žalovaného z § 8 odst. 2 nařízení vlády č. 64/2023 Sb., o stanovení podmínek provádění opatření zvýšení obranyschopnosti v chovu prasat vakcinací, ve znění účinném do 14. 3. 2026, plyne, že se neposkytne dotace žadateli, který porušil § 2, 4 nebo 5 zákona na ochranu zvířat proti týrání. Toto pravidlo se vztahuje na žadatele, nikoliv na stejné hospodářství označené v žádosti o dotaci. Je proto nevýznamné, že přestupek týrání zvířat nesouvisel s chovem prasat. Podmínka nařízení vlády č. 64/2023 Sb. neumožňuje zkoumání rozsahu ani závažnosti porušení.

II. Obsah žaloby, vyjádření žalovaného a replika žalobkyně

4. Žalobkyně v podané žalobě namítala, že v žalobou napadeném rozhodnutí chybí vlastní přezkumné posouzení. Žalovaný měl posoudit zákonnost rozhodnutí i procesu v plném rozsahu i nad rámec odvolacích námitek. Neučinil-li to, zakládá to vadu nepřezkoumatelnosti.

5. Žalovaný se rovněž nezabýval odvolacími námitkami směřujícími proti správnosti a zákonnosti rozhodnutí MÚ Lysá nad Labem. Zároveň žalovaný ani nehodnotil důkazní prostředky předložené k odvolání, které prokazovaly řádné zacházení se zvířaty.

6. Správní orgány pouze převzaly závěry učiněné MÚ Lysá nad Labem, aniž by zkoumaly např. skutečnou příčinu úhynu kuřat, klimatické a teplotní podmínky v den spáchání přestupku, příčinnou souvislost mezi poruchou ventilace a úhynem kuřat. Příčinná souvislost byla přitom v přestupkovém řízení pouze presumována, avšak nebyla dokazována. Dle žalobkyně tak nelze učinit bezpečný závěr, že došlo k týrání zvířat. Podle žalobkyně skutečnost, že přestupek byl konstatován pravomocným rozhodnutím MÚ Lysá nad Labem neznamená, že Fond a žalovaný mohli tento závěr mechanicky převzít jako důvod pro neposkytnutí dotace. Pravomocné rozhodnutí jiného správního orgánu je pouze podkladem rozhodnutí, nikoliv nevyvratitelným závěrem o splnění či nesplnění podmínek podle jiného právního předpisu. Navíc rozhodnutí MÚ Lysá nad Labem je zatíženo zásadními vadami (např. nesprávný výklad pojmu „chovat“, nesprávně zjištěný skutkový stav, neprokázání odpovědnosti za přestupek, nepřezkoumatelnost, atd.). Nepřezkoumatelné rozhodnutí nemůže být použito jako jediný podklad v jiném řízení.

7. Žalobkyně zároveň podala podnět k provedení přezkumného řízení rozhodnutí MÚ Lysá nad Labem ke Krajskému úřadu Středočeského kraje.

8. Fond měl žalobkyni vyzvat k doložení imunizačního programu, což neučinil. Tímto porušil žalobkynino legitimní očekávání, že bude vyzvána k odstranění případných vad, jak se stalo v minulých letech, když žádala o dotaci. Žalobkyně navíc výslovně uvedla, že imunizační program doložila, a že Portál farmáře neumožňuje podat žádost bez vložení povinných příloh.

9. Ustanovení § 5 odst. 2 písm. b) nařízení vlády č. 64/2023 Sb. navazuje na podmínku poskytnutí dotace na hospodářství, nikoliv na jiné provozy žadatele. Fond přitom odůvodnil své rozhodnutí právě porušením tohoto ustanovení nařízení vlády č. 64/2023 Sb. V nyní posuzované věci byla však požadována dotace na chov prasnic a prasniček na jiném hospodářství žalobkyně. V tomto postupu spatřuje žalobkyně porušení zásady předvídatelnosti. Zároveň však i při tvrzeném porušení tohoto ustanovení aplikuje na věc § 8 odst. 2 nařízení vlády č. 64/2023 Sb., který se vztahuje na porušení zákona na jakémkoliv hospodářství žadatele, čímž není zřejmé, z jakého právního důvodu bylo rozhodnuto a jaká skutková zjištění jej k tomuto závěru vedla.

10. Fond rovněž aplikoval na věc § 8 odst. 3 písm. b) nařízení vlády č. 64/2023 Sb., když vycházel i ze situace, za které byl počet zvířat „roven“, ačkoli citované ustanovení dopadá jen na případ počtu „nižšího“. Toto ustanovení tak není na věc aplikovatelné. Je rovněž nepřezkoumatelné, jaké skutkové zjištění vedlo Fond k aplikaci tohoto ustanovení. I v tomto spatřuje žalobkyně porušení zásady předvídatelnosti.

11. Fond nezjistil dostatečně skutkový stav a jeho rozhodnutí postrádá základní náležitosti. Hodnotil pouze jeden podklad rozhodnutí izolovaně a neposuzoval, že tvrzený delikt vznikl na jiném hospodářství a v jiném druhu chovu. Zároveň se nezabýval odpovědností žalobkyně za přestupek. Fond byl rovněž povinen posoudit, zda zvolený výklad § 5 odst. 2 písm. b) nařízení vlády č. 64/2023 Sb. odpovídá limitům vyplývajícím z čl. 36 Listiny základních práv a svobod a ze zásady proporcionality. Jeho výklad je nepřiměřený, odporující proporcionalitě a představuje zásah do práva na spravedlivý proces podle citovaného článku.

12. Z výše uvedených důvodů žalobkyně namítá, že správní orgány vystoupily z limitů správního uvážení a porušily její právo na spravedlivý proces.

13. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že námitky směřující proti odpovědnosti za přestupek měla žalobkyně uplatnit primárně v řízení o přestupku. Byla to žalobkyně, kdo se proti rozhodnutí MÚ Lysá nad Labem neodvolala. MÚ Lysá nad Labem je věcně příslušným správním orgánem k projednání přestupků na úseku týrání zvířat. Fond není oprávněn jakýmkoliv způsobem zasahovat do řízení vedeného příslušným MÚ Lysá nad Labem, či zpochybňovat rozhodnutí vydaná v rámci jeho působnosti. Žalovaný odkázal na princip presumpce správnosti správního aktu. Žalovaný je tímto rozhodnutím také vázán.

14. Ve věci je podstatné, že § 8 odst. 2 nařízení vlády č. 64/2023 Sb. neumožňuje poskytnutí dotace žadateli, který na některém ze svých hospodářství porušil § 2, 4 nebo 5 zákona na ochranu zvířat proti týrání. Tato skutečnost byla bez pochybností v řízení potvrzena. Tato podmínka se váže na žadatele, nikoliv na hospodářství, což potvrdily již i správní soudy. Ustanovení § 5 odst. 2 písm. b) nařízení vlády č. 64/2023 Sb., které hovoří o konkrétním hospodářství, nebylo v případě žalobkyně aplikováno.

15. Bylo-li by rozhodnutí MÚ Lysá nad Labem v přezkumném řízení, ke kterému dala žalobkyně podnět, zrušeno, byl by to důvod pro obnovu řízení nebo pro přezkumné řízení.

16. Žalovaný nesouhlasil s tvrzením, že se měl zabývat odvolacími námitkami týkajícími se potvrzení třetích osob o řádném chovu, jelikož správní orgány ani soudy nemají obecnou povinnost se vypořádat s každou dílčí námitkou. Pro posouzení věci je podstatné, zda k týrání došlo. Tento fakt je ze spisového materiálu zřejmý. V tomto ohledu jsou potvrzení třetích osob pro věc irelevantní. To, že takto žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí nekonstatoval výslovně, není důvodem pro nepřezkoumatelnost.

17. Žalovaný přiznal, že námitky týkající se nedoložení imunizačního programu a fungování Portálu farmáře skutečně nevypořádal. V posuzované věci tato vada však nemá vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, neboť výrok rozhodnutí by byl shodný, i kdyby k dané vadě nedošlo. Porušení § 8 odst. 2 nařízení vlády č. 64/2023 Sb. je samostatným důvodem pro zamítnutí žádosti o dotaci, na což nemá vliv porušení podmínky dle § 8 odst. 3 stejného nařízení. I kdyby dané námitky žalobkyně byly oprávněné, přesto by rozhodnutí obstálo na jiných nosných důvodech. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu nemá každé porušení procesních předpisů za následek nezákonnost správního rozhodnutí, ale až takové porušení, dosáhne-li určité intenzity. Podstatné je, zda by při absenci vady mohl být výsledek řízení odlišný.

18. Jde-li o námitky směřující proti prvostupňovému správnímu rozhodnutí, to tvoří s druhoinstančním rozhodnutím jeden celek.

19. Žalobkyně v podané replice nesouhlasila s názorem žalovaného, dle kterého samotná existence pravomocného rozhodnutí o přestupku automaticky zakládá nesplnění podmínek pro poskytnutí dotace. Podle § 57 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, je správní orgán vázán pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu pouze v tom směru, že k určitému jednání došlo a bylo kvalifikováno jako přestupek. Tato vázanost se však vztahuje pouze k existenci deliktu, nikoli k právním následkům, které z něj mají plynout v jiném veřejnoprávním vztahu. Posouzení, zda zjištěné jednání naplňuje podmínky neposkytnutí dotace podle § 8 odst. 2 nařízení vlády č. 64/2023 Sb., je samostatnou právní otázkou, kterou byl žalovaný povinen posoudit. Toto ustanovení přitom nestanoví, že se neposkytne dotace v případě existence pravomocného rozhodnutí o přestupku, ale v případě, že žadatel poruší § 2, 4 nebo 5 zákona na ochranu zvířat proti týrání. Právní norma tedy neodkazuje na procesní výsledek jiného řízení, nýbrž na materiální naplnění určité právní skutečnosti. Rozhodnutí o přestupku pak může představovat skutkový podklad pro posouzení této podmínky, nikoliv však její automatické naplnění. Napadené rozhodnutí stojí výlučně na konstatování existence přestupku. Z jeho odůvodnění není patrné, jakým způsobem žalovaný aplikoval § 8 odst. 2 nařízení vlády č. 64/2023 Sb. na zjištěný skutkový stav ani z jakých úvah dovodil, že právě toto jednání žalobkyně zakládá nesplnění podmínek pro poskytnutí dotace.

III. Posouzení žaloby

20. Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) v souladu s § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobkyní vymezených námitek, vycházel při tom v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného a shledal, že žaloba není důvodná. O věci rozhodl bez jednání, jelikož s takovým postupem žalobkyně i žalovaný vyjádřili souhlas, resp. nevyjádřili nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Žalobkyně sice navrhla provedení důkazů, avšak to samo o sobě neznamená nesouhlas s rozhodnutím o věci bez nařízení jednání (usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 2. 2016, č. j. 7 As 93/2014-48, č. 3380/2016 Sb. NSS). Většina žalobkyní navržených důkazních prostředků je již obsažena v předloženém správním spise, kterým se dokazování neprovádí (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS). K těm důkazním prostředkům, které nejsou obsaženy ve správním spise, se soud vyjádří dále (bod [40] tohoto rozsudku). Soud rovněž v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. vycházel při svém rozhodnutí z odpovědi Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 21. 1. 2026, č. j. 010894/2026/KUSK, na podnět žalobkyně k provedení přezkumného řízení, a z doručenek prokazujících dodání žalobkyni i její právní zástupkyni dne 26. 1. 2026. Tuto odpověď spolu s doručenkami soud zaslal žalobkyni i žalovanému, aby se k ní měli možnost vyjádřit. III. 1 Námitky nepřezkoumatelnosti 21. Soud se nejdříve zabýval námitkami nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného. Bylo-li by totiž rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelné, nemohl by soud přezkoumat správnost věcného řešení, ke kterému žalovaný dospěl.

22. Podle § 8 odst. 2 nařízení vlády č. 64/2023 Sb. platilo, že dotace za příslušný kalendářní rok se neposkytne, zjistí-li Fond, že žadatel nedodržel podmínku stanovenou v § 5 odst. 2 písm. b) anebo na některém ze svých hospodářství porušil § 2, 4 nebo 5 zákona na ochranu zvířat proti týrání.

23. Nejvyšší správní soud se ve své rozhodovací činnosti problematikou nepřezkoumatelných správních rozhodnutí opakovaně zabýval a zastává názor, že o nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nedostatek důvodů jde zejména tehdy, pokud z jeho odůvodnění není patrné, proč správní orgán rozhodl způsobem uvedeným ve výroku rozhodnutí (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005-118, nebo ze dne 23. 7. 2009, č. j. 9 As 71/2008-109). Kasační soud přitom ve své judikatuře zdůrazňuje, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006-74, č. 1566/2008 Sb. NSS).

24. Těmto požadavkům rozhodnutí žalovaného vyhovuje, jelikož je z něj zřejmé, proč žalovaný rozhodl tak, jak rozhodl. Žalovaný ve svém rozhodnutí velmi zřetelně uvedl, že dotace se podle § 8 odst. 2 nařízení vlády č. 64/2023 Sb. neposkytne, nedodržel-li žadatel na některém ze svých hospodářství § 2, 4 nebo 5 zákona na ochranu zvířat proti týrání. Zároveň uvedl, že žalobkyně byla rozhodnutím MÚ Lysá nad Labem uznána vinnou ze spáchání přestupku z důvodu porušení § 4 odst. 1 písm. l) zákona na ochranu zvířat proti týrání. K odvolací námitce, podle níž k porušení došlo u chovu kuřat, tedy nesouvisí s požadovanou dotací na chov prasat, žalovaný uvedl, že pravidlo nedodržení § 2, 4 nebo 5 zákona na ochranu zvířat proti týrání uvedené v § 8 odst. 2 nařízení vlády č. 64/2023 Sb. jednoznačně směřuje na osobu žadatele nehledě na hospodářství nebo druh zvířat, které deklaruje do žádosti. Toto odůvodnění je z pohledu přezkoumatelnosti naprosto dostatečné. Nelze tak říci, že by v rozhodnutí chybělo vlastní přezkumné posouzení.

25. Žalobkyně dále vadu nepřezkoumatelnosti spatřuje v tom, že se žalovaný nezabýval jejími námitkami směřujícími proti správnosti a zákonnosti rozhodnutí MÚ Lysá nad Labem. Zároveň žalovaný ani nehodnotil důkazní prostředky předložené k odvolání, které prokazovaly řádné zacházení se zvířaty. Podle ustálené judikatury jak správních soudů, tak Ústavního soudu, povinnost řádného odůvodnění rozhodnutí nelze mechanicky ztotožňovat s povinností poskytnout podrobnou odpověď na každý jednotlivý v žalobě uplatněný argument. Podstatné je posouzení jádra případu a poskytnout odpověď na základní námitky, které v sobě mohou v některých případech konzumovat i odpověď na námitky dílčí a související (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2013, č. j. 7 As 79/2012-54, ze dne 29. 8. 2013, č. j. 7 As 182/2012-58, ze dne 19. 2. 2014, č. j. 1 Afs 88/2013-66). Dle Ústavního soudu „není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná“ [nález ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08 (N 26/52 SbNU 247)]. Tyto závěry lze vztáhnout i na rozsah povinnosti odůvodnění správních orgánů. Žalovaný své rozhodnutí vystavěl na názoru, že porušení § 4 zákona na ochranu zvířat proti týrání bylo zjištěno rozhodnutím MÚ Lysá nad Labem, jež nabylo právní moci. Dle soudu je zjevné, že žalovaný byl názoru, že pravomocné rozhodnutí je dostačující k tomu, aby byla naplněna hypotéza § 8 odst. 2 nařízení vlády č. 64/2023 Sb. Za takové situace se nemusel zabývat případně tvrzenými vadami rozhodnutí MÚ Lysá nad Labem, jelikož tyto námitky měly být vzneseny v řízení, ve kterém bylo rozhodnutí MÚ Lysá nad Labem vydáno. Z obdobného důvodu se žalovaný nemusel zabývat navrženými důkazními prostředky, kterými chtěla žalobkyně prokázat, že se o zvířata stará řádně. Byl-li žalovaný přesvědčen, že pro jeho řízení je dostatečné, že žalobkyně byla pravomocným rozhodnutím MÚ Lysá nad Labem uznána vinnou z porušení § 4 zákona na ochranu zvířat proti týrání, bylo nadbytečné jakkoliv posuzovat předložené důkazní prostředky. Soud uzavírá, že názor žalovaného na tyto vznesené námitky a navržené důkazní prostředky je z jeho odůvodnění dostatečně zjistitelný, i když by samozřejmě bylo vhodnější, reagoval-li by na dané výslovně.

26. Podle § 5 odst. 2 písm. b) nařízení vlády č. 64/2023 Sb. platilo, že Fond poskytne dotaci v plné výši, jestliže žadatel po celou dobu plnění podmínek na uvedeném hospodářství chová hospodářská zvířata tak, aby nedocházelo k jejich týrání nebo usmrcování nepovoleným způsobem.

27. Žalobkyně dále namítala, že žalovaný měl rozhodnutí Fondu přezkoumat i nad rámec odvolacích námitek a jelikož Fond nesprávně vyložil hmotné právo, měl jeho rozhodnutí zrušit. Soud souhlasí s žalobkyní, že rozhodnutí Fondu bylo částečně nesprávné. Fond totiž ve svém rozhodnutí odkázal na porušení podmínky § 5 odst. 2 písm. b) nařízení vlády č. 64/2023 Sb., která dopadá na hospodářství, ve kterém došlo k týrání nebo usmrcení nepovoleným způsobem. Toto ustanovení tak zjevně není aplikovatelné v nyní posuzované věci, když týrání zvířat se žalobkyně dopustila na jiném hospodářství než na tom, k jakému žádá nyní posuzovanou dotaci. Jak však správně uvedl žalovaný ve vyjádření k žalobě, správní řízení je ovládáno zásadou jednotnosti řízení. Tato zásada znamená, že řízení představuje jeden celek až do vydání rozhodnutí a pojímá se dohromady (ve svém komplexu). Jako jeden celek jsou vnímána též všechna rozhodnutí vydaná v jednotlivých fázích řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 3. 2017, č. j. 5 Azs 270/2016-39). Případné nedostatky odůvodnění prvostupňového rozhodnutí mohou být napraveny druhostupňovým rozhodnutím (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 12. 10. 2004, č. j. 5 Afs 16/2003-56, č. 534/2005 Sb. NSS, a rozsudky ze dne 28. 12. 2007, č. j. 4 As 48/2007-80, ze dne 26. 3. 2008, č. j. 9 As 64/2007-98, či ze dne 29. 11. 2012, č. j. 4 Ads 97/2012- 66). Žalovaný tak byl oprávněn opravit vadu odůvodnění prvostupňového správního rozhodnutí a nebyl nucen rozhodnutí Fondu zrušit.

28. Ze stejného důvodu nemůže vést ke zrušení žalobou napadeného rozhodnutí námitka porušení zásady předvídatelnosti (bod [9] tohoto rozsudku), kterého se měl dopustit Fond, když nesprávně aplikoval § 5 odst. 2 písm. b) nařízení vlády č. 64/2023 Sb. Toto vadné odůvodnění napravil žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí.

29. Žalobkyně dále namítala, že Portál farmáře nefungoval správně a Fond ji měl vyzvat, aby doložila imunizační program. Zároveň namítala, že tyto námitky vznesla již v podaném odvolání a žalovaný na ně nereagoval. Soud souhlasí s žalobkyní, že na tyto námitky měl žalovaný reagovat a jedná se tak o vadu jeho rozhodnutí. Není to však vada, jež by vedla ke zrušení žalobou napadeného rozhodnutí. Ne každá vada nepřezkoumatelnosti totiž vede ke zrušení rozhodnutí správního orgánu. Je třeba vždy přihlédnout k okolnostem jednotlivého případu, k charakteru nevypořádaných námitek a k intenzitě porušení, tedy k tomu, jak velký zásah byl nevypořádáním takových námitek způsoben (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2019, č. j. 9 As 140/2019-22). Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 16. 5. 2019, č. j. 1 Afs 98/2018-27, uvedl, že „o vadu řízení, která by mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, se nejedná, pokud lze dovodit, že by výrok rozhodnutí byl stejný i za situace, kdyby k vadě řízení vůbec nedošlo“ (srov. i tam citovanou judikaturu). Žalovaný vystavěl své rozhodnutí na jednoznačné úvaze, která sama o sobě vedla k zamítnutí žádosti. Vada nepřezkoumatelnosti a i tvrzené pochybení Fondu týkající se Portálu farmáře a imunizačního programu se nijak nedotýká rozhodného důvodu (viz výše bod [24] tohoto rozsudku), na kterém žalovaný své rozhodnutí vystavěl. I kdyby k dané vadě nepřezkoumatelnosti nedošlo, nemohlo se to nijak dotknout výroku žalobou napadeného rozhodnutí.

30. Ze stejného důvodu není podstatná námitka žalobkyně týkající se nesprávné aplikace § 8 odst. 3 písm. b) nařízení vlády č. 64/2023 Sb. o počtu zvířat (bod [10] tohoto rozsudku). Žalovaný vystavěl své rozhodnutí na jiném důvodu pro zamítnutí žádosti, nikoliv na porušení § 8 odst. 3 písm. b) nařízení vlády č. 64/2023 Sb. I kdyby tak Fond nesprávně posoudil tuto podmínku, nemělo by to vliv na výrok rozhodnutí žalovaného. Je tak i nedůvodná odpovídající námitka porušení zásady předvídatelnosti. III. 2 Závaznost rozhodnutí o spáchání přestupku 31. Mezi stranami není sporu o tom, že žalobkyně byla rozhodnutím MÚ Lysá nad Labem uznána vinnou ze spáchání přestupku dle § 27a odst. 1 písm. b) zákona na ochranu zvířat proti týrání, jelikož porušila § 4 odst. 1 písm. l) stejného zákona. Mezi stranami je sporné, zda žalovaný mohl pouze na základě existence tohoto rozhodnutí zamítnout žalobkyninu žádost o dotaci, aniž by sám materiálně posoudil porušení § 2, 4 nebo 5 zákona na ochranu zvířat proti týrání. Podle žalobkyně bylo rozhodnutí MÚ Lysá nad Labem pouze podkladem rozhodnutí správních orgánů, podle žalovaného byl tímto rozhodnutím vázán.

32. Podle § 57 odst. 1 písm. c) správního řádu platí, že správní orgán si však nemůže učinit úsudek o tom, zda byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt a kdo za něj odpovídá, ani o otázkách osobního stavu 33. Podle § 57 odst. 3 správního řádu platí, že rozhodnutím příslušného orgánu o předběžné otázce, které je pravomocné, popřípadě předběžně vykonatelné, je správní orgán vázán.

34. Podle § 73 odst. 2 správního řádu část věty před středníkem platí, že pravomocné rozhodnutí je závazné pro účastníky a pro všechny správní orgány.

35. Podle § 8 odst. 2 nařízení vlády č. 64/2023 Sb. platilo, že dotace za příslušný kalendářní rok se neposkytne, zjistí-li Fond, že žadatel nedodržel podmínku stanovenou v § 5 odst. 2 písm. b) anebo na některém ze svých hospodářství porušil § 2, 4 nebo 5 zákona na ochranu zvířat proti týrání.

36. Žalobkyně dovozuje, že § 8 odst. 2 nařízení vlády č. 64/2023 Sb. neváže neposkytnutí dotace na existenci pravomocného rozhodnutí o přestupku, nýbrž na samotné materiální porušení § 2, 4 nebo 5 zákona na ochranu zvířat proti týrání. Tato úvaha je v zásadě správná, avšak na věci nic nemění. Rozhodnutí MÚ Lysá nad Labem bylo pro správní orgány podkladovým rozhodnutím. Nejednalo se však o prostý podklad pro rozhodnutí Fondu, nýbrž o rozhodnutí o předběžné otázce ve smyslu citovaného § 57 odst. 3 správního řádu, kterým byly správní orgány vázány. Otázka, zda žalobkyně porušila § 4 zákona na ochranu zvířat proti týrání, již byla pravomocně autoritativně vyřešena v přestupkovém řízení orgánem příslušným pro dané posouzení (dle § 28 odst. 2 zákona na ochranu zvířat proti týrání). Pojem týrání zvířete je obsahově vymezen právě v § 4 citovaného zákona; pravomocný výrok o vině proto představuje závazný závěr o naplnění této materiální normy. Fond nebyl oprávněn tuto otázku posuzovat, nýbrž byl s ohledem na § 73 odst. 2 správního řádu vázán pravomocným rozhodnutím MÚ Lysá nad Labem.

37. Výklad, který zastává žalobkyně, by mohl znamenat, že i když by správní orgán příslušný k vedení řízení a rozhodnutí o přestupku na úseku týrání zvířat pravomocně rozhodl o tom, že se přestupek nestal, či za něj není odpovědný přestupce, Fond by přesto mohl usoudit, že žadatel o dotaci týral zvířata, a z toho důvodu by mu neposkytl dotaci. Takovému výkladu brání citovaný § 57 odst. 1 písm. c) správního řádu, dle kterého si správní orgán nemůže učinit úsudek o tom, zda někdo spáchal přestupek. Názor žalobkyně by také znamenal, že Fond by vystupoval jako přezkumná či další instance v přestupkovém řízení, což mu zjevně nepřísluší. Podpůrně lze rovněž uvést, že názor žalobkyně by byl v rozporu se zásadou presumpce neviny, jelikož by fakticky bylo žalobkyni přikládáno k tíži, že se dopustila přestupku, aniž by byla řádným procesním postupem uznána vinnou. Výklad zastávaný žalobkyní je tak zjevně nesprávný.

38. Tomuto výkladu odpovídá i pozdější novelizace nařízení vlády č. 64/2023 Sb. S účinností od 15. 3. 2026 byl § 8 odst. 2 změněn v tom smyslu, že se dotace nepřizná, zjistí-li Fond, že žadatel porušil § 2, 4 nebo 5 zákona na ochranu zvířat proti týrání a žadateli byla uložena pokuta za týrání zvířat ve výši nad 100 000 Kč, popř. se dotace sníží o 50 %, zjistí-li Fond, že žadatel porušil § 2, 4 nebo 5 zákona na ochranu zvířat proti týrání a žadateli byla uložena pokuta za týrání zvířat ve výši nad 50 000 Kč a do 100 000 Kč. I v tomto ustanovení, které je již zjevně navázáno na rozhodnutí o přestupku, je hypotéza o porušení zákona na ochranu zvířat proti týrání formulována obdobně materiálně – „pokud Fond zjistí, že žadatel porušil § 2, 4 nebo 5 zákona na ochranu zvířat proti týrání“, a nikoliv procesně – na existenci rozhodnutí o uznání žadatele vinným. V důvodové zprávě k novelizaci tohoto nařízení vlády zároveň není uvedeno nic o tom, že by se měnil způsob, jakým má být porušení povinností plynoucích ze zákona na ochranu zvířat proti týrání posuzováno. V důvodové zprávě je pouze uvedeno, že k novelizaci je přistoupeno z důvodu odstupňování sankce za vyjmenovaná porušení zákona na ochranu zvířat proti týrání. Soud pro úplnost doplňuje, že rozhodnutí o zamítnutí dotace není rozhodnutím o uložení trestu, proto se neuplatní zásada přednostního použití pozdější příznivější právní úpravy dle čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 10. 2021, č. j. 6 As 253/2019- 27).

39. Městský soud uzavírá, že pravomocný výrok o vině ze spáchání přestupku týrání zvířete tak nepředstavuje jen formální procesní výsledek jiného řízení, nýbrž autoritativní závěr o tom, že došlo k jednání podřaditelnému pod § 4 zákona na ochranu zvířat proti týrání. Dle městského soudu je tak § 8 odst. 2 nařízení vlády č. 64/2023 Sb. v části týkající se porušení § 2, 4 nebo 5 zákona na ochranu zvířat proti týrání možné aplikovat pouze tehdy, je-li tato otázka postavena najisto pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu, neboť Fond si podle § 57 odst. 1 písm. c) správního řádu nemůže sám učinit úsudek o tom, zda byl spáchán přestupek a kdo za něj odpovídá, a pravomocným rozhodnutím o této předběžné otázce je podle § 57 odst. 3 a § 73 odst. 2 správního řádu vázán. Žalovaný opřel své rozhodnutí o rozhodnutí MÚ Lysá nad Labem, kterým byla závazně zjištěna skutečnost, že žalobkyně porušila § 4 zákona na ochranu zvířat proti týrání. Podmínky pro aplikaci § 8 odst. 2 nařízení vlády tak byly splněny.

40. Z uvedeného důvodu soud pro nadbytečnost neprovedl k důkazu důkazní prostředky, které se týkaly meteorologických údajů v den úhynu kuřat, a dále protokolem o kontrole státní veterinární správy ze dne 28. 6. 2024, revizní zprávou, příkazem MÚ Lysá nad Labem a podaným odporem proti tomuto příkazu. Jak bylo uvedeno, správní orgány okolnost spáchání přestupku nemohly samy přezkoumávat. Soud dodává, že rozhodnutí MÚ Lysá nad Labem je (stejně jako jakékoliv jiné pravomocné akty veřejné správy) nadáno presumpcí správnosti. Je na něj tak třeba nahlížet jako na správné, zákonné a nezměnitelné, a to až do okamžiku, než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem prohlásí za nezákonné a zruší je (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 As 79/2008-128, č. 1815/2009 Sb. NSS, či rozsudek ze dne 22. 5. 2008, č. j. 6 As 45/2005-188). Žalobkyně měla možnost proti rozhodnutí MÚ Lysá nad Labem brojit odvoláním a případně následně podat žalobu. To však neučinila.

41. Žalobkyně namítala, že správní orgány porušily její právo na spravedlivý proces, zásadu proporcionality a vystoupily z limitů správního uvážení. S tímto soud nesouhlasí. Byly-li správní orgány vázány zjištěním MÚ Lysá nad Labem, že se žalobkyně dopustila týrání zvířat a nařízení vlády č. 64/2023 Sb. výslovně stanoví, že za takové situace není možné dotaci přiznat, není nepřiměřené, nedojde k porušení práva na spravedlivý proces ani nejde o zneužití správního uvážení, zamítnou-li správní orgány žádost o dotaci.

42. Soud se dále zabýval tvrzením žalobkyně, že podala podnět ke Krajskému úřadu Středočeského kraje ke zrušení rozhodnutí MÚ Lysá nad Labem. Toto rozhodnutí, jak již bylo uvedeno, bylo pro nyní posuzovanou věc závazným rozhodnutím o předběžné otázce. Sice se tak nejednalo o podmiňující rozhodnutí, i tak Nejvyšší správní soud ve své judikatuře (srov. rozsudky ze dne 15. 4. 2025, č. j. 5 As 136/2024-44, ze dne 15. 4. 2025, č. j. 2 As 74/2024-44, nebo ze dne 23. 4. 2025, č. j. 2 As 73/2024-51) dospěl k závěru, že soud má k žalobní námitce přihlédnout ke zrušení závazného podkladového rozhodnutí. Městský soud proto vyzval Krajský úřad Středočeského kraje ke sdělení, jak s daným podnětem žalobkyně naložil. Krajský úřad Středočeského kraje sdělením ze dne 21. 1. 2026, č. j. 010894/2026/KUSK, žalobkyni odpověděl, že neshledal důvody pro zahájení přezkumného řízení. Ke dni vydání tohoto rozsudku tak nedošlo ke zrušení rozhodnutí MÚ Lysá nad Labem.

43. Soud pro úplnost doplňuje, že žalobkyně v podané žalobě nerozporovala názor žalovaného, dle kterého hypotéza § 8 odst. 2 nařízení vlády č. 64/2023 Sb. na některém ze svých hospodářství porušil § 2, 4 nebo 5 zákona na ochranu zvířat proti týrání dopadá na jakékoliv hospodářství žadatele. V podané žalobě na str. 11 a 12 naopak výslovně uvedla, že Fond „tvrdí, že zamítnutí odůvodňuje postupem podle § 8 odst. 2, jenž se vztahuje na porušení zákona na jakémkoliv hospodářství žadatele“. Městský soud v tomto souhlasí s účastníky řízení, že tato část § 8 odst. 2 nařízení vlády č. 64/2023 Sb. dopadá na jakékoliv hospodářství, nikoliv pouze na to, které se týká podané žádosti o dotaci. To ostatně potvrzuje i judikatura správních soudů (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 3. 2025, č. j. 5 Afs 126/2024-36, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2024, č. j. 14 A 145/2023- 35), která se sice netýká přesně nařízení vlády č. 64/2023 Sb., nicméně právní názory tam uvedené jsou z důvodu téměř shodného znění právní úpravy možné aplikovat i na nyní posuzovanou věc.

IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

44. Městský soud neshledal žádnou ze vznesených námitek důvodnou, proto z výše uvedených důvodů žalobu jako nedůvodnou zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s.

45. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně v řízení úspěch neměla, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů řízení, nevznikly v řízení žádné náklady nad rámec jeho úřední povinnosti, proto mu soud podle § 60 odst. 7 s. ř. s. náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha dne 12. 6. 2026 Mgr. Gabriela Bašná v.r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem provedla S. K.