5 A 150/2016

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudců Mgr. Aleny Krýlové a Mgr. Gabriely Bašné v právní věci žalobkyně: T. T. T. P., zast. Mgr. Markem Sedlákem, advokátem, se sídlem Příkop 834/8, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad štolou 3, Praha 7, o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, takto:

I. Žalovaný je povinen vydat do 90 dnů od právní moci tohoto rozsudku rozhodnutí o žádosti žalobkyně ze dne 4.6.2015 o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 10.228,- Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce Mgr. Marka Sedláka, advokáta.

III. Žalobkyni se v r a c í soudní poplatek ve výši 1.000,- Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku z účtu Městského soudu v Praze k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Marka Sedláka, advokáta.

IV. Žalobkyni se ukládá, aby ve lhůtě jednoho týdne od doručení tohoto rozsudku sdělila soudu číslo bankovního účtu pro vrácení soudního poplatku nebo aby požádala o poukázání poplatku poštovní složenkou. Od ůvodnění: Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 19.8.2016 domáhala vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému povinnost vydat do 30 dnů od právní moci rozsudku rozhodnutí o její žádosti ze dne 4.6.2015 o udělení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny. Žalobkyně v podané žalobě uvedla, že dne 4.6.2015 podala na Zastupitelském úřadě České republiky v Hanoji žádost o povolení k dlouhodobému pobytu. Žádost byla žalobkyni zastupitelským úřadem po podání proti její vůli vrácena. Tento nezákonný postup se však týká pouze výkonu spisové služby a nemá vliv na skutečnost, že podáním žádosti dne 4.6.2015 bylo zahájeno řízení. Lhůta pro vydání rozhodnutí ve věci marně uplynula. Žalobkyně proto podala ke Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (dále jen „Komise“) návrh na uplatnění opatření proti nečinnosti dle § 80 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). Komise rozhodla usnesením ze dne 27.6.2016, č.j. MV-82381-2/SO-2016, tak, že se tomuto návrhu žalobkyně nevyhovuje. Řízení ve věci stále trvá a o žádosti žalobkyně nebylo dosud rozhodnuto. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobkyně podala dne 4.6.2015 žádost o dlouhodobý pobyt dle § 42a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) za účelem sloučení rodiny. Žádost o dlouhodobý pobyt na území České republiky za účelem sloučení rodiny byla doložena jako příloha žádosti o vízum k pobytu nad 90 dní za účelem ostatní, která byla vyhodnocena jako nepřípustná (nebyl doložen doklad potvrzující účel pobytu na území České republiky), a tiskopis žádosti včetně předložených náležitostí byl vrácen žalobkyni. Pobytová žádost žalobkyně nebyla ze strany pracovníků velvyslanectví přijata do dalšího řízení, jelikož byla přijata jako součást nepřípustné vízové žádosti a zároveň nebyla žalobkyně v systému Visapoint zaregistrována pro podání žádosti o tento typ pobytového oprávnění. Velvyslanectví České republiky v Hanoji tak neshledalo předloženou stížnost jako důvodnou a zaslalo zpět originály příloh, které byly ke stížnosti přiloženy. Žalovaný se o podané žádosti žalobkyně dozvěděl až v srpnu 2016, kdy také dne 18.8.2016 zahájil pod č.j. OAM- 25281/DP-2016 řízení s žalobkyní, a to jen na základě dokumentů, které měl k dispozici. Správnímu orgánu nebyly předloženy povinné zákonné náležitosti potřebné k žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny. Proto správní orgán dne 24.8.2016 zaslal žalobkyni prostřednictvím jejího zmocněného zástupce výzvu k odstranění vad žádosti. Dne 24.8.2016 žalovaný vydal usnesení, jímž byla žalobkyni určena lhůta 35 dnů od doručení usnesení k odstranění vad žádosti a na uvedenou dobu je řízení přerušeno. Vzhledem ke skutečnosti, že dne 12.9.2016 a dne 13.9.2016 byly na pracovišti správního orgánu v Ostravě neznámou osobou, která neprokázala zmocnění cizincem či případně substituční plnou mocí, doloženy náležitosti žádosti (vyúčtování a potvrzení OSSZ, platební výměr a potvrzení finančního úřadu, vyúčtování a potvrzení Všeobecné zdravotní pojišťovny, 2 ks fotografií a výpis z Rejstříku trestů Vietnamské socialistické republiky, doklad o ubytování a oddací list a jeho překlad), správní orgán dne 30.9.2016 zmocněného zástupce žalobkyně vyzval k prokázání zmocnění této neznámé osoby. K žalobkyní podanému návrhu na provedení opatření proti nečinnosti správního orgánu podle § 80 správního řádu žalovaný sděluje, že Komise jako nadřízený správní orgán se jejím návrhem zabývala a dne 21.6.2016 pod č.j. MV-82381-2/SO-2016 vydala opatření proti nečinnosti, ve kterém návrhu nevyhověla. Žalovaný sdělil, že v průběhu řízení provádí nezbytné úkony ke zjištění skutečného stavu ve věci žalobkyně. Ze správního spisu je patrné, že na průtahy v řízení má vliv i postoj žalobkyně, která k žádosti nedoložila potřebné náležitosti stanovené zákonem o pobytu cizinců. Podle názoru žalovaného nebyl a není nečinný, neboť koná nezbytné úkony k tomu, aby mohl ve věci žalobkyně zodpovědně rozhodnout. Ze správního a soudního spisu soud zjistil následující pro rozhodnutí ve věci samé podstatné skutečnosti: Dne 4.6.2015 se žalobkyně dostavila na Zastupitelský úřad ČR v Hanoji, kde podala žádost o dlouhodobé vízum nad 90 dnů spolu se žádostí o povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem společného soužití rodiny. Tato žádost jí byla po převzetí pracovníkem zastupitelského úřadu vrácena zpět. Proti uvedenému postupu podala žalobkyně téhož dne zastupitelskému úřadu písemnou stížnost, k níž jako přílohu připojila předmětnou žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny. Tato skutečnost, tedy připojení žádosti žalobkyně o povolení k dlouhodobému pobytu ke stížnosti, vyplývá ze samotného textu stížnosti a razítka na ní. Na uvedenou stížnost reagoval Zastupitelský úřad České republiky v Hanoji dopisem ze dne 18.6.2015, v němž bylo žalobkyni sděleno, že žádost o dlouhodobý pobyt, která byla doložena jako příloha žádosti o vízum k pobytu nad 90 dnů, nebyla přijata do dalšího řízení, neboť byla podána jako součást nepřípustné žádosti o vízum nad 90 dnů a zároveň byla žalobkyně v systému Visapoint zaregistrována pro podání žádosti o jiný typ pobytového oprávnění, než jaké ve skutečnosti hodlala podat. Z tohoto důvodu nebyla její stížnost shledána důvodnou. Z uvedeného dopisu dále vyplývá, že žalobkyni byly vráceny zpět originály příloh, které byly ke stížnosti přiloženy. Zástupce žalobkyně dne 31.5.2016 doručil do datové schránky Komisi žádost o učinění opatření proti nečinnosti ze dne 31.5.2016, jak vyplývá z doručenky této žádosti, předložené soudu právním zástupcem žalobkyně spolu se žalobou. Žádosti žalobkyně o provedení opatření proti nečinnosti ze dne 31.5.2016 Komise usnesením ze dne 21.6.2016, č.j. MV-82381-2/SO-2016, nevyhověla. V odůvodnění usnesení uvedla, že dne 4.6.2015 se žalobkyně dostavila na Zastupitelský úřad ČR v Hanoji bez požadované předchozí registrace a mimo úřední hodiny vyhrazené pro tento druh agendy a dožadovala se podání žádosti. Zastupitelský úřad proto žádost o povolení k dlouhodobému pobytu nepřijal. Proti tomuto postupu podala žalobkyně stížnost, ke které přiložila žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení rodiny. Podle § 169 odst. 16 zákona o pobytu cizinců je cizinec povinen podat žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu osobně. Podle § 37 odst. 1 věty první správního řádu je podání úkonem směřujícím vůči správnímu orgánu. Osobní podání žádosti pak spočívá v tom, že podatel takový úkon činí přímo svým osobním jednáním před správním orgánem. Takovému úkonu osoby, která projevuje vůli svou žádost podat, musí nutně odpovídat úkon správního orgánu spočívající v převzetí podávané žádosti. Pokud zákon stanoví, že určitou žádost může žadatel podat výhradně osobně, je nezbytné, aby bylo z pozice správního orgánu rovněž jednáno osobně. Osobní podání žádosti spočívá na jedné straně v jejím předání cizincem a na druhé straně v úkonu správního orgánu, kterým je její přijetí (skutečnost, že je přijetí žádosti samostatným úkonem lze dovodit mj. i ze znění zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého se tento úkon v mnoha případech samostatně zpoplatňuje). Podle § 15 odst. 2 správního řádu „úkony správního orgánu v řízení provádějí úřední osoby oprávněné k tomu podle vnitřních předpisů správního orgánu nebo pověřené vedoucím správního orgánu“. Žádost o dlouhodobý pobyt byla podána jako příloha žádosti o dlouhodobé vízum. Žádost o dlouhodobé vízum byla vyhodnocena jako nepřípustná podle § 53 odst. 3 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Podle § 53 odst. 4 zákona o pobytu cizinců v takovém případě zastupitelský úřad vrátí žadateli žádost, veškeré předložené náležitosti i správní poplatek. Nelze tedy mít za to, že žádost o dlouhodobý pobyt byla podána. Ke splnění povinnosti podat žádost osobně nemůže být dostatečné, aby žadatel jednal u správního orgánu s jinou osobou, nežli s osobou úřední, a to jednak z toho důvodu, že zákon nepřipouští, aby za správní orgán jednala jiná než oprávněná úřední osoba, a také z ryze praktického důvodu, že pouze úřední osoba, která za správní orgán v konkrétní věci jedná, je oprávněna zkontrolovat totožnost osoby, která tvrdí, že osobně podává svou žádost. Pouze kontrolou totožnosti lze ověřit, že je splněna povinnost podat žádost osobně. Právo požadovat předložení dokladu totožnosti účastníka řízení či jeho zástupce za účelem jejího ověření totožnosti správní řád v § 36 odst. 5 svěřuje pouze oprávněné úřední osobě. V případě, kdy byla žádost o povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky přiložena ke stížnosti na postup zastupitelského úřadu a tato stížnost předána v prostorách recepce, nelze souhlasit s názorem, že byla žádost osobně podána, protože na straně správního orgánu nejednala žádná oprávněná úřední osoba, resp. žádná osoba, která by byla k tomuto úkonu oprávněna. Úřední osoby pověřené přijímáním žádostí o pobytová oprávnění a prováděním úkonů s tím souvisejících tyto úkony činí v prostorách konzulárního úseku zastupitelského úřadu k tomu určených a v době k těmto úkonům určené. Recepce zastupitelského úřadu k těmto úkonům není určena a její pracovník není oprávněnou úřední osobou pověřenou přijímáním žádostí o pobytová oprávnění. Osobní podání žádosti není možno učinit u kteréhokoli zaměstnance správního orgánu, tedy bez ohledu na jeho pracovní zařazení a zaměření. Opačný závěr je podle názoru správního orgánu nepřijatelný pro svůj rozpor s citovaným § 15 odst. 2 správního řádu. Proto nebyla dle Komise žádost podána v souladu se zákonem a nebylo ani zahájeno řízení. S ohledem na tuto skutečnost je vydání opatření proti nečinnosti bezpředmětné. Dne 31.5.2016 byla žalovanému doručena zástupcem žalobkyně žádost o informace o stavu řízení ze dne 31.5.2016 spolu se žádostí žalobkyně o povolení k dlouhodobému pobytu. V žádosti bylo uvedeno, že žalobkyně touto cestou vrací do řízení svou žádost o povolení k dlouhodobému pobytu, jelikož zastupitelský úřad tuto žádost vrátil žalobkyni. Žalovaný dne 18.8.2016 provedl šetření v Cizineckém informačním systému ohledně žalobkyně. Výzvou ze dne 24.8.2016, doručenou dne 28.8.2016, žalovaný vyzval žalobkyni k odstranění vad žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu ve lhůtě 35 dnů a na tuto dobu řízení přerušil usnesením ze dne 24.8.2016, č.j. OAM-25281-4/DP-2016, které bylo žalobkyni doručeno dne 28.8.2016. Dne 12.9.2016 a dne 13.9.2016 byly žalovanému předloženy dokumenty požadované ve výzvě. Výzvou ze dne 30.9.2016 pak žalovaný vyzval zástupce žalobkyně ve lhůtě 3 dnů k potvrzení, že doklady ve věci žádosti žalobkyně o povolení k dlouhodobému pobytu doručené žalovanému dne 12. a 13.9.2016 doručila k tomu zmocněná osoba. Na tuto výzvu odpověděl zástupce žalobkyně dne 3.10.2016. Soud o žalobě rozhodl podle § 51 odst. 1 s.ř.s. bez nařízení ústního jednání, neboť žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasil a žalobkyně k výzvě soudu nevyjádřils svůj nesouhlas. Podle § 79 odst. 1 s.ř.s. ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, se může žalobou domáhat toho, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo vydat osvědčení. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že ochrany proti nečinnosti se lze úspěšně domáhat tehdy, jestliže správní orgán nevydal rozhodnutí ve věci samé nebo nevydal osvědčení, přičemž tak neučinil přesto, že k vydání byl povinen. Obecně platí, že povinnost správního orgánu vydat rozhodnutí či osvědčení nastává v rámci řízení, které již bylo zahájeno. Správní řízení může být zahájeno buď na návrh určitého subjektu, nebo z moci úřední. V otázce zahájení řízení soud vycházel z § 44 odst. 1 správního řádu, podle něhož je řízení o žádosti zahájeno dnem, kdy žádost nebo jiný návrh, kterým se zahajuje řízení, došel věcně a místně příslušnému správnímu orgánu. Ve správních řízeních lze pro formu podání žádosti využít všech způsobů uvedených v § 37 odst. 4 správního řádu, tj. písemně, ústně do protokolu anebo v elektronické podobě podepsané zaručeným elektronickým podpisem, případně dalšími způsoby, je-li potvrzeno, popřípadě doplněno, některým z uvedených způsobů ve lhůtě pěti dnů. Pro zahájení řízení o vydání povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu však platí několik výjimek. Podle ustanovení § 169 odst. 13 zákona o pobytu cizinců ve znění do 17.12.2015 (v pozdějším znění odst. 15) cizinec, který není uveden v právním předpise vydaném podle ustanovení § 182 odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců (takovým cizincem je i žalobkyně), je povinen požádat o vydání povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu pouze na zastupitelském úřadu ve státě, jehož je státním příslušníkem, popř. jenž vydal cestovní doklad, jehož je cizinec držitelem, nebo ve státě, ve kterém má cizinec povolen dlouhodobý nebo trvalý pobyt. Nesplní-li cizinec tuto povinnost, řízení o žádosti není zahájeno a zastupitelský úřad věc usnesením odloží, přičemž usnesení se pouze poznamená do spisu. Další omezení vyplývá z ustanovení § 169 odst. 14 zákona o pobytu cizinců ve znění 17.12.2015 (v pozdějším znění odst. 16) podle něhož žádost o povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu je cizinec povinen podat osobně. Zastupitelský úřad však může v odůvodněných případech od povinnosti podle věty první upustit. V projednávané věci ze spisového materiálu vyplývá, že dne 4.6.2015 žalobkyně osobně na podatelně Zastupitelského úřadu ČR v Hanoji podala pracovníkovi zastupitelského úřadu žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny. Tato žádost jí byla vrácena s odůvodněním, že byla podána jako součást nepřípustné žádosti o vízum k pobytu nad 90 dnů a žalobkyně byla v systému Visapoint zaregistrována pro podání žádosti za jiným účelem a za jiným typem pobytového oprávnění. S uvedeným postupem žalobkyně nesouhlasila, a proto téhož dne osobně na místě podala písemnou stížnost, ke které jako přílohu připojila předmětnou žádost o povolení k dlouhodobému pobytu. Tuto stížnost Zastupitelský úřad ČR v Hanoji přijal a dne 18.6.2015 písemně žalobkyni sdělil, že stížnost neshledal důvodnou a připojenou přílohu jí vrátil. Soud má za to, že v daném případě bylo správní řízení zahájeno, neboť žádost žalobkyně o povolení k dlouhodobému pobytu byla podána osobně u příslušného zastupitelského úřadu. Prokazatelně k podání žádosti došlo tím, že byla jako příloha předána spolu se stížností na postup pracovníka při přijímání samotné žádosti u zastupitelského úřadu. Minimálně v tomto okamžiku měl zastupitelský úřad žádost ve své dispozici. Je nerozhodné, že žalobkyně podala žádost formálně jako přílohu stížnosti, ani že tato žádost byla následně žalobkyni vrácena. Rovněž skutečnost, že žalobkyně nebyla pro podání této žádosti registrována v systému Visapoint, není pro posouzení důvodnosti podané žaloby rozhodná. Jak již vyjádřil Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 30.4.2015, č.j. 7Azs 282/2014-48: „Tento systém funguje na principu elektronických úředních hodin a plní pouze funkci organizační. Registrace v tomto systému není zákonnou podmínkou pro zahájení řízení“. Stejně tak není rozhodná ani skutečnost, zda žalobkyně při podání své žádosti u zastupitelského úřadu jednala s úřední osobou dle § 15 odst. 2 správního řádu či jiným zaměstnancem zastupitelského úřadu. K tomu Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 11.8.2016, č.j. 2Azs 128/2016-54, konstatoval, že „…se stěžovatel svou argumentací ohledně nutnosti podání žádosti o vydání zaměstnanecké karty toliko oprávněné úřední osobě zastupitelského úřadu ve smyslu § 15 odst. 2 správního řádu v důsledku vrací k podmínce předchozí registrace žadatele v systému Visapoint, neboť bez takovéto registrace není žadateli k oprávněné úřední osobě umožněn přístup. … Nadto je třeba ztotožnit se s žalobcem ohledně jeho vyjádření, dle kterého je (byť i osobní) podání žádosti jednostranným právním úkonem, přičemž až v jeho důsledku může dojít k zahájení takového správního řízení, ve kterém provádějí úkony správního orgánu pověřené úřední osoby. Podstatné je v tomto případě to, že se žádost žalobkyně dostala do dispozice příslušného zastupitelského úřadu. Žalobkyně tak splnila zákonné podmínky pro podání žádosti, stanovené v § 169 odst. 13 a 14 zákona o pobytu cizinců, tedy žádost byla podána na úředním tiskopise osobně žalobkyní na zastupitelském úřadu ve státě, jehož je žalobkyně státním příslušníkem. Tato žádost se dostala do dispozice příslušného zastupitelského úřadu a bylo povinností žalovaného o ní rozhodnout. Městský soud vycházel z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3.6.2016, č.j. 5Azs 85/2016-22, jímž Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost Ministerstva vnitra proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8.3.2016, č.j. 6A 188/2015-28 vydanému ve zcela obdobné věci. Nejvyšší správní soud uvedl, že na základě žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu, kterou žalobce podal prostřednictvím své zákonné zástupkyně na velvyslanectví dne 9.2.2015, bylo zahájeno správní řízení. Tato žádost byla podána osobně na zastupitelském úřadu ČR ve státě, jehož je žalobce státním příslušníkem, tak, jak vyžaduje § 169 odst. 13 a 14 zákona o pobytu cizinců. Je nerozhodné, že velvyslanectví nejprve odmítlo žádost převzít a že následně žalobce podal žádost formálně jako přílohu své stížnosti na předcházející postup velvyslanectví. Podstatné je, že žádost byla v souladu s § 70 odst. 1 zákona o pobytu cizinců podána na úředním tiskopise a dostala se do dispozice příslušného zastupitelského úřadu – velvyslanectví. Jiné podmínky, než výše uvedené, které by vylučovaly zahájení řízení, ze správního řádu a ani ze zákona o pobytu cizinců nevyplývají. Registrace v systému Visapoint podmínkou pro zahájení řízení není, systém plní pouze funkci organizační. V řízení o žádosti o povolení trvalého pobytu, která byla podána na zastupitelském úřadu, je za průběh řízení bez průtahů procesně odpovědný žalovaný. Žalovaný měl o žádosti žalobkyně o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny rozhodnout ve lhůtě stanovené v § 169 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, dle kterého pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, rozhodnutí se vydá ve lhůtě 270 dnů ode dne podání žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny na území. Žalobkyně podala žádost dne 4.6.2015, žalovaný měl tedy rozhodnout do 270 dnů, tj. do 29.2.2016. Žalovaný však rozhodnutí ve věci v této lhůtě ani později nevydal. Jelikož žalovaný o žádosti žalobkyně dosud nerozhodl, je ve věci nečinný. Na této skutečnosti nemůže nic změnit ani to, že žalovaný v srpnu 2016 (tedy více než pět měsíců poté, co mělo být ve věci rozhodnuto) začal činit úkony ve věci. Nečinnost žalovaného nelze ani přičítat žalobkyni. Pokud by žalobkyně k žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu nepředložila potřebné doklady stanovené zákonem o pobytu cizinců, měl ji žalovaný vyzvat k odstranění nedostatků žádosti ve lhůtě pro vydání rozhodnutí. Žalovaný ale žalobkyni vyzval k odstranění nedostatků žádosti až výzvou ze dne 24.8.2016, tedy až poté, co lhůta pro vydání rozhodnutí již uplynula. Mimo to ze správního spisu vyplývá, že žalobkyně na tuto výzvu žalovaného reagovala ve lhůtě stanovené ve výzvě. Nedodržení lhůty pro vydání rozhodnutí o žádosti žalobkyně tedy nelze přičítat žalobkyni. Z uvedených důvodů soud žalovanému uložil dle § 81 odst. 2 s.ř.s. povinnost vydat rozhodnutí o žádosti žalobkyně ve správním řízení, které bylo podáním žádosti zahájeno. S ohledem na zákonnou lhůtu 270 dnů pro vydání rozhodnutí o povolení k dlouhodobému pobytu dle § 169 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců se soudu jeví uložená lhůta 90 dnů, která běží ode dne právní moci rozsudku, přiměřenou. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s. a úspěšné žalobkyni přiznal náhradu za soudní poplatek zaplacený z žaloby ve výši 2.000,- Kč. Dále žalobkyni přiznal náklady na právní zastoupení žalobkyně advokátem ve výši 8.228,- Kč, a to za dva úkony právní služby (převzetí věci, sepsání žaloby) po 3.100,- Kč podle §§ 7, 9 odst. 4 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., a za dva související paušální poplatky po 300,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., vše po zvýšení o 21% DPH. Náklady řízení celkem tedy činí 10.228,- Kč. O vrácení soudního poplatku ve výši 1.000,- Kč soud rozhodl podle ustanovení § 10 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle kterého soud vrátí poplatek z účtu soudu i tomu, kdo jej zaplatil na základě nesprávné výzvy soudu nebo na základě nesprávného rozhodnutí soudu, kterým mu byla tato povinnost uložena. Výzvou ze dne 21.9.2016, č.j. 5A 150/2016-19 soud nesprávně vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku ve výši 3.000,- Kč, což žalobkyně dne 4.10.2016 učinila. Soudní poplatek za žalobu však činil pouze 2.000,- Kč. Soud proto žalobkyni vrátil částku 1.000,- Kč, jak je uvedeno ve výroku III rozsudku. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 2. prosince 2016 JUDr. Eva Pechová, v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: