5 A 157/2016

Rubrum

Usnesení Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudkyň Mgr. Gabriely Bašné a Mgr. Aleny Krýlové v právní věci žalobce: V. K., zastoupen: Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Praha 1, Opletalova 25, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu ve věci povolení k dlouhodobému pobytu, takto:

Výrok

I. Řízení s e z a s t a v u j e .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobci s e v r a c í zaplacený soudní poplatek ve výši 1.000,- Kč z účtu Městského soudu v Praze ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Petra Václavka, advokáta.

IV. Zástupce Mgr. Petr Václavek se vyzývá, aby ve lhůtě do jednoho týdne od doručení tohoto usnesení sdělil soudu číslo svého bankovního účtu, popřípadě svůj požadavek na poukázání předmětné částky poštovní složenkou.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 2.9.2016 domáhal vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému povinnost vydat rozhodnutí o jeho žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu. V žalobě žalobce uvedl, že dne 30.3.2016 podal žádost o povolení k dlouhodobému pobytu, o které byl žalovaný povinen rozhodnout do šedesáti dnů dle § 169 odst. 1 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky ve znění rozhodném (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Jelikož zákonem stanovená lhůta marně uplynula, žalobce podal ke Komisi pro rozhodování ve věcech cizinců (dále jen „Komise“) návrh na provedení opatření proti nečinnosti. Žalobce tímto vyčerpal prostředky, které mu procesní předpis k ochraně proti nečinnosti stanoví. Komise však jeho návrhu nevyhověla, neboť správní řízení bylo v tu dobu přerušeno, čímž správnímu orgánu neuplynula zákonná lhůta pro vydání rozhodnutí. Žalobce namítal, že řízení bylo usnesením pod č.j. OAM-7754-7/DP-2016 přerušeno až dne 25.4.2016, neboť žalobce byl vyzván k odstranění nedostatků žádosti, a to pro doložení dokladu prokazujícího existenci překážky na vycestování na cizinci nezávislé. Žalobce však již dne 5.5.2016 k výzvě a požadovanému dokladu vyjádřil, čímž důvody pro přerušení řízení odpadly. Řízení vedené o žádosti žalobce již není přerušeno, a žalovaný je tak dle žalobce nečinný. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil, jelikož v řízení o žalobcově žádosti nečinný nebyl. Poukázal na to, že žalobce podal žádost o povolení k dlouhodobému pobytu dne 30.3.2016, přičemž žalovaný zjišťoval, zda žalobce splňuje veškeré podmínky stanovené zákonem, a dne 30.9.2016 rozhodl tak, že žalobcovu žádost zamítl. Ztotožnil se s právním názorem vysloveným Komisí, která usnesením ze dne 7.7.2016 č.j. MV-85101-2/SO-2016 nevyhověla návrhu žalobce na provedení opatření proti nečinnosti, jelikož dosud neuběhla zákonem stanovená lhůta pro vydání rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že žalovaný již ve věci rozhodl, považoval žalobu za bezpředmětnou a navrhl soudu, aby nedůvodnou žalobu zamítl. Podáním ze dne 18.10.2016 vzal žalobce žalobu v celém rozsahu zpět, neboť žalovaný o žádosti žalobce o povolení k dlouhodobému pobytu již rozhodl. Zároveň požadoval úhradu nákladů řízení, jelikož žalobou požadované rozhodnutí bylo vydáno až po podání žaloby a ke zpětvzetí žaloby tak došlo pro pozdější chování žalovaného. Nárok na náhradu nákladů řízení podpořil odkazy na Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13.4.2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 29.6.2010, č.j. 4 As 8/2010-91 a ze dne 21.2.2012, č.j. 2 Ans 13/2011-48 a nález Ústavního soudu ze dne 19.6.2007, sp. zn. II. ÚS 187/06. Podle ustanovení § 37 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), může navrhovatel vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl. V dané věci vzal žalobce podáním ze dne 18.10.2016 žalobu v celém rozsahu zpět, proto soud řízení podle ustanovení § 47 písm. a) s. ř. s. zastavil. Při rozhodování o nákladech řízení vzal soud v úvahu pravidla stanovená v § 60 odst. 3 s. ř. s., dle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta. Vzal-li však navrhovatel podaný návrh zpět pro pozdější chování odpůrce, nebo bylo-li řízení zastaveno pro uspokojení navrhovatele, má navrhovatel proti odpůrci právo na náhradu nákladů řízení. Pokud žalobce žalobou opodstatněně brojí proti nečinnosti správního orgánu, který svou nečinnost následně ukončí vydáním rozhodnutí, a žalobce proto svou žalobu vezme zpět, má právo na náhradu nákladů soudního řízení. Soud se tedy zabýval tím, zda žalobce před podáním správní žaloby využil všechny možnosti ochrany proti nečinnosti správního orgánu. Podle § 79 odst. 1 s. ř. s. ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek. Podle § 80 odst. 3 věta druhá zákona č. 500/2004 Sb., správní řád ve znění rozhodném (dále jen „správní řád“) po uplynutí lhůt pro vydání rozhodnutí může žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti podat účastník. Podle § 64 odst. 1 písm. a) správního řádu správní orgán může řízení usnesením přerušit současně s výzvou k odstranění nedostatků žádosti podle § 45 odst.

2. Podle § 65 odst. 1 věta třetí a čtvrtá správního řádu lhůty týkající se provádění úkonů v řízení neběží. Lhůta pro vydání rozhodnutí ve věci přestává běžet již dnem, kdy nastal některý z důvodů uvedených v § 64 odst. 1, a neskončí dříve než 15 dnů ode dne, kdy přerušení řízení skončilo. Podle § 169 odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, rozhodnutí se vydá ve lhůtě 60 dnů ode dne podání žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu, povolení k trvalému pobytu podle § 69, je-li žádost podaná na území, povolení k přechodnému pobytu a povolení k trvalému pobytu podle § 87g a 87h. Soud ze správního spisu zjistil následující pro rozhodnutí o nákladech řízení podstatné okolnosti: Dne 30.3.2016 byla žalovanému doručena žádost žalobce o povolení k dlouhodobému pobytu. Žalobce v žádosti jako účel pobytu uvedl: „DP za účelem strpení“. Výzvou ze dne 25.4.2016, č.j. OAM-7754-6/DP-2016 žalovaný uložil žalobci odstranit vady žádosti, tj. doložit doklad prokazující existenci překážky ve vycestování na vůli cizince nezávislé, a to ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení, žalovaný současně usnesením ze dne 25.4,2016, č.j. OAM-7754-7/DP-2016 řízení přerušil podle § 64 odst. 1 písm. a) správního řádu. Žalobce v podání ze dne 5.5.2016, které bylo žalovanému doručeno dne 6.5.2016, žalovanému nezaslal jím požadovaný doklad, nýbrž jen vysvětlil, že účelem jeho žádosti nejsou překážky ve vycestování na vůli cizince nezávislé, nýbrž skutečnost, že je s ním vedeno řízení o žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu, čímž je dán důvod pro udělení víza za účelem strpění dle § 33 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců. Dále byly do správního spisu doplňovány a dokládány listiny, a to dne 17.5.2016 prohlášení pronajímatele bytu, návrh na zrušení údaje o místu hlášeného pobytu cizince, dne 8.7.2016 opis z evidence rejstříku trestů žalobce, jeho lustrace. Dále správní orgán dne 28.7.2016 žalobce vyzval k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí, k čemuž došlo dne 11.8.2016, jak vyplývá z protokolu č.j. OAM-07754-18/DP-2016, dne 31.8.2016 se žalobce ve věci písemně vyjádřil. Žalobce soudu předložil návrh na provedení opatření proti nečinnosti podle § 80 správního řádu ze dne 6.6.2016 adresovaný Komisi, včetně doručenky, z níž vyplývá, že předmětný návrh žalobce došel Komisi dne 6.6.2016. Usnesením ze dne 7.7.2016, č.j. MV-85101-2/SO-2016 rozhodla Komise o návrhu žalobce na provedení opatření proti nečinnosti ve věci žádosti žalobce o povolení k dlouhodobému pobytu tak, že návrhu nevyhověla. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že Komise považovala vydání opatření proti nečinnosti za bezpředmětné, neboť s ohledem na přerušení správního řízení neuplynula zákonem stanovená lhůta pro vydání rozhodnutí o žádosti. Dne 30.9.2016 žalovaný vydal rozhodnutí ve věci samé č.j. OAM-07754-22/DP-2016, kterým žádost žalobce zamítl a povolení k dlouhodobému pobytu dle § 46 odst. 1 ve spojení s § 56 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců neudělil, neboť po vyhodnocení předložených dokladů se nepodařilo ověřit údaje uvedené v žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky. Soud nejprve odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 12.4.2013, č.j. 5 Ans 4/2012-20, ve kterém uvedl, že „v případě přerušení řízení podle § 64 odst. 1 písm. a) správního řádu se pořádková lhůta pro vydání rozhodnutí správního orgánu staví v souladu s § 65 odst. 1 správního řádu nikoli až ode dne přerušení řízení či ode dne oznámení výzvy podle § 45 odst. 2 správního řádu k odstranění vad žádosti, která má být ostatně vydána současně s usnesením o přerušení řízení, ale zpětně již ode dne, kdy správnímu orgánu došla daná žádost trpící příslušnými vadami, tedy vlastně od počátku řízení (shodný názor viz Vedral, J. Správní řád. Komentář. 2. aktualizované a rozšířené vyd. Praha: BOVA POLYGON, 2012, s. 587), a její běh poté pokračuje (v daném případě de facto začíná) až patnáctým dnem ode dne skončení přerušení řízení. K tomu, aby se tak stalo, je ovšem podle názoru Nejvyššího správního soudu třeba, aby tato lhůta pro vydání rozhodnutí byla v době přerušení řízení stále zachována, tedy aby nedošlo před přerušením řízení k jejímu marnému uplynutí.“. Ve světle výše uvedeného rozhodnutí soud konstatuje, že ze správního spisu jednoznačně vyplývá, že žalobce ve správním řízení nečinný nebyl, nýbrž se od obdržení žádosti žalobce snažil o odstranění jejích vad. Jelikož se žalovanému nepodařilo tyto vady odstranit, resp. nepodařilo se mu ověřit správnost žalobcem v žádosti uvedených údajů, byla žalobcova žádost zamítnuta. Žalovaný postupoval v řízení zcela správně, když poté, co vady žádosti zjistil, řízení ve věci usnesením ze dne 25.4.2016, č.j. OAM-7754-7/DP-2016 přerušil podle § 64 odst. 1 písm. a) správního řádu. Rozhodnutím o přerušení řízení tak nezapočala správnímu orgánu běžet lhůta k vydání rozhodnutí od podání žádosti dne 30.3.2016. Poté žalovaný v přiměřených lhůtách doplňoval do správního spisu potřebné doklady pro rozhodnutí ve věci a činil příslušné procesní úkony. Komise tedy správně usnesením ze dne 7.7.2016, č.j. MV-85101-2/SO-2016 návrhu žalobce na provedení opatření proti nečinnosti nevyhověla, neboť zákonem stanovená lhůta pro rozhodnutí ve věci žalovanému ještě ani nezapočala běžet, když nebyly odstraněny žalovaným vytýkané vady žádosti. Soud v dané věci poukazuje také na § 71 odst. 5 správního řádu, dle kterého se nedodržení lhůt ve správním řízení nemůže dovolávat ten účastník, který je způsobil. Přičemž pokud žalobce nebyl schopen či ochoten ve správním řízení splnit výzvy správního orgánu, byť byl přesvědčen, že správní orgán je veden mylným právním názorem, musí pak být připraven nést veškeré negativní následky takovéhoto neuposlechnutí. Žalobci samozřejmě svědčí právo uplatnit námitky proti právnímu posouzení věci správními orgány, ale správní orgány mají povinnost se těmito řádně zabývat, až pokud jsou uplatněny proti rozhodnutí ve věci samé. Soud závěrem konstatuje, že žalobce nemohl být se svou žalobou úspěšný, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. O vrácení soudního poplatku ve výši 1 000,- Kč, soud rozhodl podle ustanovení § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění rozhodném, dle kterého „soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním“. Žalobce zaplatil soudní poplatek ve výši 2 000,- Kč, soud mu proto vrátil částku 1 000,- Kč. Zároveň soud vyzval právního zástupce žalobce k poskytnutí součinnosti. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 7. prosince 2016 JUDr. Eva P e c h o v á, v.r. předsedkyně senátu