5 A 157/2025

Rubrum

USNESENÍ Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobce: Ing. M. H. bytem X proti žalované: Česká advokátní komora se sídlem Národní 16, Praha 1 – Nové Město o žalobě ze dne 27. 11. 2025 na ochranu proti nečinnosti žalované spočívající v nerozhodnutí o žádosti žalobce o určení advokáta, takto:

Výrok

I. Řízení o žalobě s e z a s t a v u j e .

II. Žalovaná j e p o v i n n a zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o žalobě v celkové výši 1 378 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

III. Žalobci s e v r a c í zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, který mu bude vyplacen z účtu Městského soudu v Praze, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobce požádal žalovanou o určení advokáta k poskytnutí bezplatné právní služby. Žalovaná o této žádosti rozhodla rozhodnutím ze dne 31. 12. 2024, č. j. 10.01-000596/24- 0004. Toto rozhodnutí následně zrušil Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) rozsudkem ze dne 13. 6. 2025, č. j. 11 A 18/2025-26, a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Žalovaná však následně zůstala nečinná a o žádosti žalobce znovu nerozhodla. Žalobce proto podal dne 27. 11. 2025 žalobu, kterou se domáhal ochrany proti této nečinnosti.

2. Žalovaná po podání žaloby o dané žádosti rozhodla rozhodnutím ze dne 12. 3. 2026, č. j. 10.01-000596/24-0016. Žalobce z tohoto důvodu vzal podanou žalobu zpět podáním ze dne 8. 4. 2026.

3. V souladu s dispoziční zásadou, jíž je správní soudnictví ovládáno, navrhovatel (zde žalobce) disponuje řízením nebo jeho předmětem, a tedy může vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl. Podle § 47 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět, soud usnesením řízení zastaví.

4. Vzhledem k tomu, že projev vůle, jímž došlo ke zpětvzetí žaloby, je jednoznačný a nevzbuzuje žádné pochybnosti, soud v souladu s § 47 písm. a) s. ř. s. řízení o žalobě zastavil.

5. Při rozhodování o nákladech řízení vzal soud v úvahu pravidla stanovená v § 60 odst. 3 s. ř. s., dle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta. Vzal-li však navrhovatel podaný návrh zpět pro pozdější chování odpůrce, nebo bylo-li řízení zastaveno pro uspokojení navrhovatele, má navrhovatel proti odpůrci právo na náhradu nákladů řízení, ledaže se navrhovatel tohoto práva v zájmu uspokojení vzdal.

6. Jak konstatoval Nejvyšší správní soud např. v rozsudku ze dne 21. 12. 2017, č. j. 3 As 43/2016-36, smyslem zmiňovaného ustanovení je přiznat náhradu nákladů řízení žalobci, který podal žalobu důvodně a žalobu bere zpět, neboť v mezidobí došlo mimo soudní řízení ke změně situace, která fakticky odpovídá tomu, co žalobou požadoval [srov. i rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2013, č. j. 2 Ans 7/2012-43, nebo nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2007, sp. zn. III. ÚS 677/07 (N 179/47 SbNU 371)]. Jak vysvětluje komentářová literatura, „v této souvislosti se hodnotí nejen to, zda v důsledku chování odpůrce po podání návrhu na zahájení řízení nastal stav, který navrhovatel podáním návrhu sledoval, nýbrž i to, zda návrh byl v okamžiku zahájení řízení důvodný. Hodnotí se přitom nejen splnění podmínek soudního řízení, ale i věcná důvodnost návrhu. Toto hodnocení se provádí pouze za účelem posouzení vzniku nároku na náhradu nákladů řízení, nikoliv pro rozhodnutí ve věci samé, tudíž se v podstatě omezuje jen na posouzení, zda návrh nebyl zjevně nedůvodný.“ (Kühn, Z. a kol., Soudní řád správní: komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2019, s. 490).

7. Soud se proto zabýval otázkou, zda byla žaloba podána důvodně, resp. i to zda vůbec byly splněny podmínky pro její podání a věcné projednání. Soud přitom neměl pochyb o tom, že žalobce vzal svou žalobu zpět v důsledku pozdějšího chování žalované.

8. Podle § 79 odst. 1 s. ř. s. platí, že ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek.

9. Žalobce před podáním žaloby nepožádal o učinění opatření proti nečinnosti ve smyslu § 80 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, což je institut, který standardně představuje prostředek, který procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k ochraně proti nečinnosti správního orgánu.

10. Městský soud proto žalobce vyzval, aby vyčerpal prostředky ochrany, a to žádostí o uplatnění opatření proti nečinnosti ve smyslu § 80 odst. 3 správního řádu k Ministerstvu spravedlnosti. Městský soud byl totiž názoru, že Ministerstvo spravedlnosti je v posuzované věci nadřízeným správním orgánem žalované (§ 178 odst. 2 správního řádu a § 52b odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., zákona o advokacii). Této výzvě žalobce vyhověl. Městský soud následně vyzval Ministerstvo spravedlnosti, aby se vyjádřilo, jak s učiněnou žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti naložilo.

11. Ministerstvo spravedlnosti soudu přípisem ze dne 16. 3. 2026 sdělilo, že nečinnost žalované prověřilo a podle jeho informací žalovaná nečinnost odstranila. Zároveň Ministerstvo spravedlnosti uvedlo, že v posuzované věci není oprávněno učinit opatření proti nečinnosti, neboť jeho použití je podle § 55a odst. 1 zákona o advokacii vyloučeno. Žalovaná se s tímto názorem Ministerstva spravedlnosti plně ztotožnila.

12. Žádost o určení advokáta k poskytnutá bezplatné právní služby je upravena v § 18c zákona o advokacii. Podle § 55a odst. 1 zákona o advokacii platí, že ve věcech uvedených v § 18a až 18c postupuje Komora podle správního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak. Ustanovení § 13, § 15 odst. 4, § 18, 35, § 36 odst. 3, § 37 odst. 3, § 41, § 45 odst. 2, § 47, 49, § 51 odst. 2, § 80 až 93, § 100 až 129, § 131, 133, § 137 až 139, § 152 a 178 správního řádu se přitom nepoužijí. Dle tohoto ustanovení se v řízeních vedených dle § 18c zákona o advokacii zejména nepoužije § 80 správního řádu, jež upravuje ochranu proti nečinnosti, a § 178 správního řádu, jež upravuje určení nadřízeného správního orgánu.

13. Z citovaných ustanovení tak dle městského soudu plyne, že v řízeních o určení advokáta k poskytnutí bezplatné právní služby neexistuje prostředek ochrany, jež procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k ochraně proti nečinnosti správního orgánu. Městský soud tak souhlasí s Ministerstvem spravedlnosti i žalovanou, že Ministerstvo spravedlnosti nemá v daném typu řízení pravomoc učinit opatření proti nečinnosti.

14. Tento názor znamená, že žalobce byl oprávněn podat žalobu, aniž by musel vyčerpat prostředky ochrany proti nečinnosti. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla v době podání žaloby nečinná a rozhodla o žádosti žalobce až po podání dané žaloby, je zjevné, že žaloba žalobce byla v době jejího podání důvodná. Žalobci tak podle § 60 odst. 3 s. ř. s. náleží náhrada nákladů řízení o žalobě.

15. Žalovaná ve svém vyjádření k podané žalobě uvedla, že rozhodnutí vydala ještě před tím, než ji soud doručil výzvu k vyjádření. Dle žalované tak o žádosti žalobce rozhodla bez ohledu na soudní řízení. Taková skutečnost je však dle soudu nerozhodná, jelikož § 60 odst. 3 s. ř. s. stanoví jako podmínku přiznání náhrady nákladů řízení pouze to, že žalobce vzal žalobu zpět pro pozdější chování žalovaného. Toto ustanovení tak nezohledňuje, proč žalovaný žalobce uspokojil a co bylo příčinou tohoto jednání. Zároveň je nutné poznamenat, že z komunikace, kterou soudu předložilo Ministerstvo spravedlnosti s žalovanou plyne, že Ministerstvo spravedlnosti žalovanou několikrát urgovalo, aby se žalovaná ve věci alespoň vyjádřila. Zároveň v přípise ze dne 12. 3. 2026 adresovaném Ministerstvu spravedlnosti žalovaná uvedla, že ve věci důležitý dokument založila do jiného spisu, proto nebylo administrativní chybou doposud rozhodnuto. Žalovaná rovněž uvedla, že žádost o vyjádření Ministerstva spravedlnosti si vyžádala audit všech řízení žalobce. Dle soudu je tak zjevné, že žalovaná nerozhodla pouze ze své vůle, ale na základě urgencí Ministerstva spravedlnosti. Tato aktivita Ministerstva spravedlnosti byla přitom byla vyvolána soudním řízením.

16. Soud proto podle § 60 odst. 3 s. ř. s. přiznal žalobci oproti žalované náhradu nákladů řízení. Náhrada nákladů řízení je tvořena částí zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč (zbývající část poplatku ve výši 1 000 Kč soud žalobci vrátil výrokem III tohoto usnesení) a náklady plynoucími ze soudního spisu, což jsou náklady na poštovní známky v celkové výši 378 Kč. Žalovaná je tak povinna uhradit žalobci částku 1 378 Kč, a to na bankovní účet, který žalobce uvedl ve zpětvzetí žaloby č. 179391848/0300.

17. O vrácení soudního poplatku rozhodl soud podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, dle kterého soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. Soudní poplatek za podanou žalobu v této věci činil 2 000 Kč, soud tedy rozhodl o vrácení části soudního poplatku ve výši 1 000 Kč. Soud rozhodl o vrácení soudního poplatku ve lhůtě stanovené v § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích. Soud poplatek vrátí na bankovní účet, který žalobce uvedl ve zpětvzetí žaloby.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha dne 20. 4. 2026 Mgr. Gabriela Bašná v.r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem provedla S. K.