5 A 171/2015

Rubrum

Usnesení Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudkyň Mgr. Gabriely Bašné a Mgr. Aleny Krýlové v právní věci žalobkyně: L. M., zastoupena: Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Praha 1, Opletalova 25, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu ve věci vydání rozhodnutí o žádosti žalobkyně o povolení k přechodnému pobytu, takto:

Výrok

I. Řízení s e z a s t a v u j e .

II. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 7.715,50,- Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalobkyně Mgr. Petra Václavka, advokáta.

III. Žalobkyni s e v r a c í zaplacený soudní poplatek ve výši 1.000,- Kč z účtu Městského soudu v Praze ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Petra Václavka, advokáta.

IV. Zástupce Mgr. Petr Václavek se vyzývá, aby ve lhůtě do jednoho týdne od doručení tohoto usnesení sdělil soudu číslo svého bankovního účtu, popřípadě svůj požadavek na poukázání předmětné částky poštovní složenkou.

Odůvodnění

Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 5.10.2015 domáhala vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému povinnost vydat rozhodnutí o její žádosti o povolení k přechodnému pobytu. Žalobkyně uvedla, že dne 6.5.2015 podala žádost o povolení k přechodnému pobytu, o které byl žalovaný povinen rozhodnout do šedesáti dnů dle § 169 odst. 1 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky ve znění rozhodném (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Jelikož zákonem stanovená lhůta marně uplynula, žalobkyně podala Komisi pro rozhodování ve věcech cizinců (dále jen „Komise“) návrh na provedení opatření proti nečinnosti, čímž vyčerpala prostředky, které procesní předpis k ochraně proti nečinnosti stanoví. Komise v reakci na návrh žalobkyně vydala opatření proti nečinnosti, ve kterém přikázala žalovanému vydat rozhodnutí do 30 dnů od doručení předmětného opatření. Vzhledem k tomu, že žalovaný nevydal rozhodnutí ani ve třicetidenní lhůtě stanovené Komisí, je nečinný. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil, jelikož nebyl a není nečinný. Uvedl, že žalobkyně podala žádost o povolení k přechodnému pobytu dne 6.5.2015 podle § 87b odst. 1 zákona o pobytu cizinců jako rodinný příslušník občana EU, žalovaný pak činil potřebné úkony za účelem zjištění, zda žalobkyně splňuje zákonem stanovené podmínky pro udělení povolení k přechodnému pobytu. Zdůraznil, že v jeho postupu nejsou nepřípustné nebo neodůvodněné průtahy. Na délku správního řízení měl vliv i postoj žalobkyně. Žalovaný totiž dne 3.6.2015 přerušil řízení spolu s výzvou k odstranění vad žádosti, přičemž žalobkyně ve stanovené lhůtě doložila pouze doklad o zdravotním pojištění a požádala o prodloužení stanovené lhůty. Žalovaný poté prováděl další úkony v řízení, konkrétně dne 9.9.2015 provedl výslech žalobkyně, dne 23.10.2015 požádal Policii České republiky o prověření informací v místě hlášeného pobytu žalobkyně a ten samý den znovu vyzval žalobkyni k odstranění vad žádosti a současně řízení přerušil. Žalovaný s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 21.7.2010, č.j. 3 Ans 10/2010-113 uvedl, že v souladu se zákonem důvodně přerušil správní řízení, a lhůty k vydání rozhodnutí tak přestaly běžet. Zopakoval, že v průběhu řízení provádí nezbytné úkony, aby byl zjištěn skutkový stav ve věci žádosti žalobkyně o povolení k přechodnému pobytu, a proto není nečinný. Žalovaný navrhl soudu, aby nedůvodnou žalobu zamítl. Podáním ze dne 22.11.2016 vzala žalobkyně žalobu v celém rozsahu zpět, neboť žalovaný o její žádosti o povolení k přechodnému pobytu již rozhodl. Zároveň požadovala úhradu nákladů řízení, jelikož žalobou požadované rozhodnutí bylo vydáno až po podání žaloby, žalovaný byl skutečně ve správním řízení nečinný a ke zpětvzetí žaloby došlo právě pro jeho pozdější chování. V této souvislosti žalobkyně odkázala na Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13.4.2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 29.6.2010, č.j. 4 As 8/2010-91 a ze dne 21.2.2012, č.j. 2 Ans 13/2011-48 a nález Ústavního soudu ze dne 19.6.2007, sp. zn. II. ÚS 187/06. Podle ustanovení § 37 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), může navrhovatel vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl. V dané věci vzala žalobkyně podáním ze dne 22.11.2016 žalobu v celém rozsahu zpět, proto soud řízení podle ustanovení § 47 písm. a) s. ř. s. zastavil. Při rozhodování o nákladech řízení vzal soud v úvahu pravidla stanovená v § 60 odst. 3 s. ř. s., dle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta. Vzal-li však navrhovatel podaný návrh zpět pro pozdější chování odpůrce, nebo bylo-li řízení zastaveno pro uspokojení navrhovatele, má navrhovatel proti odpůrci právo na náhradu nákladů řízení. Pokud žalobkyně žalobou opodstatněně brojí proti nečinnosti správního orgánu, který svou nečinnost následně ukončí vydáním rozhodnutí, a žalobkyně proto svou žalobu vezme zpět, má právo na náhradu nákladů soudního řízení. Soud se tedy zabýval tím, zda žalobkyně před podáním správní žaloby využila všechny možnosti ochrany proti nečinnosti správního orgánu. Podle § 79 odst. 1 s. ř. s. ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek. Podle § 80 odst. 3 věta druhá zákona č. 500/2004 Sb., správní řád ve znění rozhodném (dále jen „správní řád“) po uplynutí lhůt pro vydání rozhodnutí může žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti podat účastník. V této věci soud ze správního spisu zjistil, že dne 7.5.2015 byla žalovanému doručena žádost žalobkyně o povolení k přechodnému pobytu ze dne 6.5.2015. Dne 26.8.2015, pod č.j. MV-116359-3/SO-2015, rozhodla Komise o žalobcově návrhu na učinění opatření proti nečinnosti žalovaného, ve kterém dle § 80 odst. 4 písm. a) správního řádu žalovanému přikázala, aby do 30 dnů od doručení opatření proti nečinnosti vydal rozhodnutí ve věci vedené pod sp. zn. OAM-07014/PP-2015. Předmětné opatření proti nečinnosti bylo doručeno žalovanému dne 27.8.2015. Žalovaný usnesením ze dne 23.10.2015, č.j. OAM-7014-26/PP-2015 uložil žalobkyni odstranit vady žádosti ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení usnesení žalobkyni a současně na stejnou dobu přerušil řízení dle § 64 odst. 1 písm. a) správního řádu. Žalovaný rozhodl o žádosti žalobkyně o povolení k přechodnému pobytu tak, že rozhodnutím ze dne 31.3.2016, č.j. OAM-7014-39/PP-2015 žádost zamítl z důvodu nesplnění podmínek dle § 87b v návaznosti na § 15a zákona o pobytu cizinců, neboť nebylo prokázáno, že žalobkyně je rodinným příslušníkem občana Evropské unie. S ohledem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 10.12.2012, č.j. 2 Ans 14/2012-41, soud nehodnotil průběh celého správního řízení, nýbrž pouze postup žalovaného po vydání opatření proti nečinnosti Komisí dne 26.8.2015. Tedy žalovanému byla rozhodnutím Komise ze dne 26.8.2015, pod č.j. MV-116359- 3/SO-2015 uložena povinnost o žádosti žalobkyně rozhodnout ve lhůtě do 29.9.2015. Žalovaný však o její žádosti rozhodl až usnesením ze dne 31.3.2016, č.j. OAM-7014-39/PP- 2015, tj. více než 6 měsíců po Komisí stanovené lhůtě. Žalovaný svou obranu postavil na tvrzení, že ve věci nebyl nečinný, jelikož správní řízení bylo ke dni 23.10.2015 přerušeno za účelem odstranění vad žádosti podle § 64 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 45 odst. 2 správního řádu. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 12.4.2013, č.j. 5 Ans 4/2012-20 v němž bylo uvedeno následující: „v případě přerušení řízení podle § 64 odst. 1 písm. a) správního řádu se pořádková lhůta pro vydání rozhodnutí správního orgánu staví v souladu s § 65 odst. 1 správního řádu nikoli až ode dne přerušení řízení či ode dne oznámení výzvy podle § 45 odst. 2 správního řádu k odstranění vad žádosti, která má být ostatně vydána současně s usnesením o přerušení řízení, ale zpětně již ode dne, kdy správnímu orgánu došla daná žádost trpící příslušnými vadami, tedy vlastně od počátku řízení (shodný názor viz Vedral, J. Správní řád. Komentář. 2. aktualizované a rozšířené vyd. Praha: BOVA POLYGON, 2012, s. 587), a její běh poté pokračuje (v daném případě de facto začíná) až patnáctým dnem ode dne skončení přerušení řízení. K tomu, aby se tak stalo, je ovšem podle názoru Nejvyššího správního soudu třeba, aby tato lhůta pro vydání rozhodnutí byla v době přerušení řízení stále zachována, tedy aby nedošlo před přerušením řízení k jejímu marnému uplynutí.“. Soud ve světle výše uvedeného rozhodnutí, posoudil obranu žalovaného jako účelovou, jelikož v dané věci Komise ke dni 26.8.2015 rozhodla, že žalovaný byl v řízení nečinný, tudíž mu již marně uplynula zákonem stanovená lhůta dle § 169 odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců, pro rozhodnutí ve věci. Tím, že žalovanému uplynula lhůta pro rozhodnutí o žádosti, tak v době, kdy rozhodl o přerušení řízení dne 23.10.2015, již nemohlo dojít k tomu, že by lhůta pro vydání rozhodnutí vlivem tohoto přerušení přestala běžet. Soud uzavírá, že v dané věci nemělo přerušení řízení žalovaným již žádný vliv na běh lhůty, resp. její stavení, pro vydání rozhodnutí. Soud nepopírá, že žalovaný jakožto správní orgán má povinnost zjistit skutečný stav věci a za tímto účelem činit jednotlivé úkony ve věci, na druhou stranu si musí počínat takovým způsobem, aby dodržel lhůty stanovené pro vydání rozhodnutí ve věci zákonem, případně nadřízeným správním orgánem. Soud dále konstatuje, že žalobkyně vyčerpala všechny prostředky, které jí procesní předpisy určují k ochraně proti nečinnosti správního orgánu, když podala dne 5.8.2015 Komisi jako příslušnému nadřízenému správnímu orgánu návrh na provedení opatření podle § 80 správního řádu. Komise v reakci na návrh žalobkyně učinila opatření proti nečinnosti a stanovila lhůtu k vydání rozhodnutí. Jelikož žalovaný ani v této, Komisí stanovené lhůtě, o žádosti žalobkyně nerozhodl, žalobkyni nezbylo nic jiného než podat žalobu k soudu. Soud uzavírá, že v dané věci žalovaný byl v době podání žaloby skutečně nečinný a žalobkyně bezvýsledně vyčerpala všechny prostředky, které jí právní řád poskytuje k ochraně před nečinností správních orgánů. Žalobkyně by se svou žalobou byla úspěšná, a proto má právo na náhradu nákladů řízení. Z § 60 odst. 1 s. ř. s. vyplývá, že přiznat lze pouze náklady řízení účelně vynaložené. Tomu odpovídá i výše citovaný § 60 odst. 7 s. ř. s., který umožňuje vzít v úvahu konkrétní okolnosti případu, aniž by byl soud nucen mechanicky vycházet z jednotlivých úkonů účastníka řízení. Žalobkyně byla v této věci zastoupena advokátem, a má tedy právo na náhradu nákladů řízení za toto zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění rozhodném. Žalobkyně by tak měla právo na náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby a zpětvzetí žaloby). Advokát, který podal jménem žalobkyně žalobu na ochranu proti nečinnosti, jí však zastupoval již ve správním řízení, kde za ni činil úkony. Při prvním úkonu právní služby, tj. při přípravě a převzetí zastoupení, tedy byl s danou problematikou obeznámen, včetně znalosti postupu správního orgánu ve věci i obsahu spisu. Obsah podané žaloby je částečně shodný s obsahem návrhu na provedení opatření proti nečinnosti. Podkladem pro druhý úkon právní služby, tj. zpracování žaloby, tak byl jiný, již dříve učiněný a obsahově obdobný úkon téhož zástupce. Konečně i třetí úkon právní služby, jímž je zpětvzetí podané žaloby, je velmi jednoduchým úkonem, který nevyžaduje výraznou odbornost, a to zejména v řízeních o žalobách na ochranu proti nečinnosti, kde bývá důvodem zpětvzetí pozdější chování žalovaného. Soud je obeznámen s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 30.3.2011, č.j. 1 As 21/2011-52, v němž Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že skutečnost, že advokát zastupoval žalobce ve správním řízení, nemá sama o sobě vliv na odměnu za úkon právní služby spočívající v převzetí věci a přípravě zastoupení před správním soudem. I když totiž bude mít zástupce, který účastníka zastupoval již v průběhu správního řízení, určitou výhodu ve znalosti věci, zahrnuje úkon právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení před správním soudem řadu činností, úvah a postupů, které zástupce nemohl ve správním řízení řešit a které bude třeba konzultovat s klientem. Samotná skutečnost, že stejný zástupce zastupoval žalobkyni již ve správním řízení, tak nemůže vést k závěru o tom, že žalobkyni z tohoto důvodu nenáleží žádné náklady řízení za úkon právní služby „převzetí a příprava zastoupení“. Městský soud v Praze má však za to, že všechny skutečnosti týkající se zastupování žalobkyně v soudním řízení, které popsal výše, je třeba v jejich souhrnu považovat za důvody zvláštního zřetele hodné podle ustanovení § 60 odst. 7 s. ř. s., které opravňují soud rozhodnout o tom, že účastníkovi řízení se náhrada nákladů řízení zčásti nepřiznává. K tomuto hodnocení přispívá i skutečnost, že žaloba v této věci je standardní žalobou, kterou zástupce žalobkyně podává i v jiných věcech; stejně tak typový je i úkon zpětvzetí žaloby. Vzhledem ke shora uvedenému soud rozhodl tak, že žalobkyni se přiznává právo na náhradu nákladů řízení jen zčásti; konkrétně jí přísluší 50 % z částky mimosmluvní odměny za tři úkony právní služby, která by jí jinak náležela. Žalobkyně by měla právo na náhradu nákladů řízení za tři úkony právní služby (převzetí a příprava právního zastoupení, podání žaloby, zpětvzetí), přičemž sazba odměny za jeden úkon právní služby činí dle advokátního tarifu – vyhlášky č. 177/1996 Sb. částku 3.100,- Kč (§ 7, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a), d) cit. vyhlášky v rozhodném znění), tj. 3 x 3.100,- Kč, celkem tedy 9.300,- Kč; 50 % z této částky pak činí 4.650,- Kč. Dále žalobkyni přísluší náhrada hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (§ 13 odst. 3 cit. vyhlášky v rozhodném znění), tj. 3 x 300,- Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 1.165,50,- Kč. Celkem tak odměna za zastupování činí 6.715,50,- Kč. Žalobkyně má dále právo na náhradu části zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.000,- Kč (zbývající část poplatku ve výši 1.000,- Kč soud žalobkyni vrátil výrokem III. tohoto usnesení). Celkem tak žalobkyni náleží 7.715,50,- Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v této výši ve stanovené lhůtě k rukám právního zástupce žalobkyně Mgr. Petra Václavka, advokáta. O vrácení soudního poplatku ve výši 1.000,- Kč, soud rozhodl podle ustanovení § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění rozhodném, dle kterého „soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1.000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním“. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek ve výši 2.000,- Kč, soud jí proto vrátil částku 1.000,- Kč. Zároveň soud vyzval právního zástupce žalobkyně k poskytnutí součinnosti. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 9. prosince 2016 JUDr. Eva P e c h o v á, v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Sylvie Kosková