Městský soud v Praze · Rozsudek

5 A 221/2013

č. j. 5 A 221/2013-32

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2016-10-19 · ECLI:CZ:MSPH:2016:5.A.221.2013.32

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudkyň Mgr. Gabriely Bašné a Mgr. Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: Ing. J. P., zastoupen JUDr. Karlem Schellem, LL.M., MBA, advokátem, se sídlem Brno, Ambrožova 6, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem v Praze 1, Těšnov 67/17, o žalobě proti rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 21.10.2013, č.j. 68638/2013-MZE-12151, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 21.10.2013, č.j. 68638/2013-MZE-12151, kterým nebylo vyhověno námitce podané žalobcem podle § 3g odst. 7 zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění rozhodném (dále jen „zákon o zemědělství“) proti Oznámení Ministerstva zemědělství, Agentury pro zemědělství a venkov Pelhřimov (dále jen „správní orgán I. stupně“), o provedení změny evidovaných údajů v evidenci půdy podle uživatelských vztahů ze dne 1.7.2013, sp. zn. 372/2013, č.j. EP28073/68/5. Namítal, že je nájemcem a uživatelem pozemků půdního bloku č. 5901/14, 5105/6, 5103/1, 5106/4 ve čtverci 680-1110 a 680-1120, k.ú. Zachotín, jelikož jsou stále platné a účinné nájemní smlouvy č. 30/97 ze dne 27.3.1997 a č. 31/97 ze dne 27.3.1997 uzavřené mezi ním jako nájemcem a J. K. a L. K. jako pronajímateli. Odstoupení od smlouvy ze strany pronajímatelů dle § 666 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31.12.2013 (dále jen „občanský zákoník“), tj. z důvodu, že žalobce dal předmět nájmu do podnájmu, jsou absolutně neplatné. Proto nájemní vztahy mezi žalobcem a jednotlivými pronajímateli dále trvají a žalobce má být v evidenci půdy zapsán jako uživatel dotčených pozemků. Žalobce uvedl, že žalovaný se k otázce neplatnosti nájemních smluv vyjádřil nesprávně, bez jakékoli bližší právní argumentace. Z důkazů nashromážděných ve správním řízení totiž naopak vyplývá, že žalobce smluvní ujednání o tom, že předmět nájmu nesmí dát do podnájmu třetí osobě, neporušil. Jelikož to byly právě pronajímatelé, kteří uzavřeli nové nájemní smlouvy s jiným právním subjektem, a to Farmou Pavlík s.r.o. (dále jen „Farma Pavlík“), aniž by řádně ukončili nájemní vztah s žalobcem. Nově uzavřené nájemní smlouvy s Farmou Pavlík označil za absolutně neplatné a dovodil, že i následná odstoupení od smluv ze strany pronajímatelů jsou absolutně neplatné úkony. Žalobce zdůraznil, že mu nevzniklo žádné obohacení ze strany Farmy Pavlík a že mezi žalobcem a Farmou Pavlík se mohlo jednat maximálně o výpůjčku, nikoli o podnájem. Žalobce v této souvislosti odkázal na rozhodnutí Okresního soudu v Pelhřimově č.j. 13 EC 70/2011-74, který řeší obdobnou právní problematiku. Závěrem žalobce navrhl soudu, aby napadené rozhodnutí i rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušil a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení. Žalovaný ve vyjádření k žalobě předně uvedl, že tvrzení žalobce obsažená v žalobě jsou shodná s námitkami, o kterých rozhodoval ministr zemědělství. Žalovaný dále zcela odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Nadto poukázal na skutečnost, že žalobce vychází z předpokladu, že je nezbytné přihlédnout k projevům vůle pronajímatelů, přestože vyšlo najevo, že nájemní smlouvy č. 176/2004-1 ze dne 29.4.2004, č. 50/2004-1 ze dne 1.10.2004 a č. 50/2004-1 ze dne 1.10.2004 jsou absolutně neplatné. Tyto nájemní smlouvy je třeba v souladu s § 39 občanského zákoníku považovat za absolutně neplatné, jelikož nájemní smlouvy se shodným předmětem nájmu nebyly do té doby ukončeny, k obsahu těchto smluv proto nelze přihlédnou a ani pronajímatelé proto nové nájemní smlouvy neuzavřeli. Dále uvedl, že z obsahu evidence půdy je nesporné, že dotčené pozemky od roku 2004 neužíval žalobce, ale Farma Pavlík. S ohledem na skutečnost, že smlouvy uzavřené s Farmou Pavlík jsou absolutně neplatné, a na souhlas žalobce s přechodem užívání dotčených pozemků na Farmu Pavlík, žalovaný dovodil, že Farma Pavlík užívala pozemky na základě podnájemní smlouvy s žalobcem, což je v rozporu s ujednáním v čl. IV. nájemní smlouvy č. 30/97 a nájemní smlouvy č. 31/97. Z hlediska pronajímatelů pak není podstatné, zda se jednalo o úplatné užívání (podnájem) nebo bezúplatné užívání (výpůjčku) dotčených pozemků, a proto je třeba odstoupení od smlouvy z důvodu porušení § 666 odst. 2 občanského zákoníku považovat za platné. Žalobcův odkaz na rozhodnutí Okresního soudu v Pelhřimově č.j. 13 EC 70/2011-74 nepovažuje žalovaný za případný, jelikož se dotýká skutkově a právně odlišné záležitosti, odstoupením od smlouvy dle § 666 odst. 2 občanského zákoníku se nezabývá. Naopak žalovaný upozornil na rozhodnutí Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 9.7.2013, č.j. 4 C 18/2011-90, který se týká právně identického případu a ve kterém soud dospěl ke stejným závěrům jako správní orgán I. stupně i ministr zemědělství. Žalovaný navrhl soudu, aby žalobu v celém rozsahu zamítl. V replice žalobce setrval na podané žalobě. Namítal, že k uzavření podnájemní smlouvy mezi ním a jiným subjektem, společností Ekofarma Pavlík s.r.o. (dále jen „Ekofarma Pavlík“) nedošlo, žalovaný takovou skutečnost neprokázal a neusnesl tak důkazní břemeno. Tvrzení žalovaného navíc považuje za nelogické, když existují nájemní smlouvy mezi Farmou Pavlík a pronajímateli. Dle něj ustanovení § 666 odst. 2 občanského zákoníku lze vztahovat pouze na porušení ujednání o nemožnosti podnájmu. Jestliže byl vztah mezi žalobcem a Farmou Pavlík posouzen jako výpůjčka, nebylo možné od smlouvy dle § 666 odst. 2 občanského zákoníku odstoupit. Ze správního spisu soud zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: Dne 27.3.1997 byla uzavřena nájemní smlouva č. 30/97 mezi J. K. jako pronajímatelem a žalobcem jako nájemcem. Předmětem nájmu byly dle čl. I. nájemní smlouvy ve znění Dodatku č. I k nájemní smlouvě č. 30/97 pozemky na LV č. 33 v k. ú. Zachotín, parc. č. 668, 641/1, 680, 689, 666, 668, 652, 651/1, 651/2, 690 a 681, specifikované v příloze č.

1. Nájemní smlouva byla sjednána za účelem zemědělské výroby. Dle čl. IV. nájemní smlouvy nájemce nebyl oprávněn přenechat nebo pronajmout uvedené pozemky dalšímu nájemci. Dne 1.10.2004 byla uzavřena nájemní smlouva č. 51/2004-1 mezi L. K. jako pronajímatelem a Farmou Pavlík jednajícím jménem žalobce jako nájemcem. Předmětem nájmu byly dle čl. I. nájemní smlouvy pozemky na LV č. 165 v k. ú. Zachotín. Dne 7.3.2013 odstoupila L. K. jako pronajímatel dle § 666 odst. 2 občanského zákoníku od nájemní smlouvy č. 31/97, jelikož žalobce předmětné pozemky přenechal do užívání či podnájmu jiné osobě, a to Farmě Pavlík nebo Ekofarmě Pavlík. Dne 24.4.2013 uzavřela L. K. jako pronajímatel nájemní smlouvu č. 10/2013 s J. D. jako nájemcem. Předmětem nájmu byly pozemky na LV č. 165 v k. ú. Zachotín, parc. č. 284/8, 195/1, 484, 632/7 a 632/10. Z Oznámení o zahájení řízení ze dne 29.4.2013, sp. zn. 372/2013, č.j. EP28073/68/1 vyplývá, že dne 29.4.2013 správní orgán I. stupně zahájil řízení ve věci aktualizace půdy u půdních bloků, popřípadě dílů půdních bloků č. 5901/14, 5105/6 a 5106/4 nacházející se ve čtverci 680-1110 a 680-1120, k. ú. Zachotín, u kterých je jako uživatel veden žalobce (ID 27906), z důvodu zjištěných pochybností týkajících se správnosti údajů vedených v evidenci půdy. Žalobce se vyjádřil k věci podáním sepsaným ke dni 28.5.2013, ve vyjádření žalobce uvedl že nájemní smlouvy č. 30/97 a č. 31/97 nebyly právně relevantním způsobem ukončeny a že dotčené pozemky byly na základě nájemních smluv č. 50/2004 a č. 51/2004 předány do užívání Farmě Pavlík a Ekofarmě Pavlík, ačkoli se později ukázaly jako absolutně neplatné. Dne 1.7.2013 vydal správní orgán I. stupně Oznámení o provedení změny evidovaných údajů v evidenci půdy sp. zn. 372/2013, č.j. EP28073/68/5 v souladu s § 3g odst. 6 zákona o zemědělství (dále jen „oznámení“). Z odůvodnění oznámení vyplývá, že správní orgán I. stupně obdržel dne 29.4.2013 ohlášení J. D., který mu předložil nájemní smlouvu č. 9/2013 a č. 10/2013 a odstoupení od nájemních smluv č. 30/97 a č. 31/97 ze strany pronajímatelů dle § 666 odst. 2 občanského zákoníku. Z odůvodnění oznámení dále vyplývá, že správní orgán I. stupně posuzoval právní důvody užívání a dospěl k tomu, že nájemní smlouvy č. 50/2004-1 a č. 51/2004-1, jsou neplatné, jelikož nebyly ukončeny předchozí nájemní vztahy vyplývající z nájemních smluv č. 30/97 a č. 31/97. Vzhledem k tomu, že předmětné pozemky užívala Farma Pavlík se souhlasem žalobce, dospěl správní orgán I. stupně k názoru, že došlo k jednání, které je v rozporu s ujednáním nájemní smlouvy, a proto pronajímatelé měli právo odstoupit od smlouvy dle § 666 odst. 2 občanského zákoníku. Z úvahy správního orgánu I. stupně dále vyplývá, že L. K. i J. K. mohli platně ukončit nájemní vztah se žalobcem založený nájemními smlouvami č. 30/97 a č. 31/97 a uzavřít poté novou smlouvu s J. D. Správní orgán I. stupně schválil změnu uživatele, jelikož J. D. předložil platný právní důvod užívání. Proti oznámení podal žalobce námitku sepsanou ke dni 29.7.2013. Obsah podání žalobce je totožný s žalobními tvrzeními, především žalobce namítal, že nájemní smlouvy č. 30/97 a č. 31/97 nebyly řádně ukončeny, proto je stále nájemcem, a že Farmě Pavlík dotčené pozemky nepředal, jelikož to učinil sám pronajímatel na základě smluv č. 50/2004-1 a č. 51/2004-1. Dne 21.10.2013 vydal ministr zemědělství žalobou napadené rozhodnutí, ve kterém rozhodl, že se námitce žalobce nevyhovuje. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že ministr zemědělství posoudil nájemní smlouvy č. 50/2004-1 a č. 51/2004-1 jako absolutně neplatné dle § 39 občanského zákoníku, jelikož nájemní smlouvy č. 30/97 a č. 31/97 s totožným předmětem nájmu nebyly v té době řádně ukončeny, pronajímatelé tak nebyli oprávněni takové nájemní smlouvy uzavřít. Dále nesouhlasil s tím, že nájemní vztah mezi žalobcem a pronajímateli dále trvá, naopak byl ukončen odstoupením pronajímatelů od smlouvy dle § 666 odst. 2 občanského zákoníku. Dle ministra zemědělství bylo nepochybné, že od roku 2004 užívá předmět nájmu se souhlasem žalobce Farma Pavlík a Ekofarma Pavlík, tedy subjekty od žalobce odlišné, čímž došlo k porušení ujednání obsažených v nájemních smlouvách č. 30/97 a č 31/97. Zdůraznil, že zkoumal pouze to, který z účastníků řízení půdu užívá a z jakého právního titulu. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“), jelikož účastníci s rozhodováním bez nařízení jednání souhlasili. Na základě podané žaloby přezkoumal Městský soud v Praze napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s.ř.s.). Žaloba není důvodná. Při posouzení věci soud vyšel z následující právní úpravy: Podle § 3g odst. 1 písm. b) zákona o zemědělství jestliže dojde ke změně uživatele půdního bloku, popřípadě dílu půdního bloku, je dosavadní uživatel, kterého se týká některá skutečnost podle písmen a) až d), povinen ji ohlásit nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy nastala, ministerstvu (dále jen "ohlášení změny") a předložit doklad prokazující právní důvod užívání zemědělské půdy. Při ohlášení změny poskytne ministerstvo odbornou pomoc. Ohlášení změny se podává na formuláři vydaném ministerstvem. Podle § 3g odst. 4 zákona o zemědělství ministerstvo provede aktualizaci evidence půdy podle ohlášení změny, popřípadě ohlášení zařazení podle odstavců 1 a 2, jestliže a) údaje v ohlášení změny, popřípadě ohlášení zařazení neshledá nepravdivými, popřípadě neúplnými, b) ohlášení změny, popřípadě ohlášení zařazení je doloženo písemnou dohodou podle odstavce 3 nebo uživatel, který učinil ohlášení změny, popřípadě ohlášení zařazení, předložil doklad prokazující právní důvod užívání zemědělské půdy, která se stala předmětem rozporu podle odstavce 3. Ministerstvo vydá osobě, která ohlásila změnu, jakož i dalším osobám, pokud se jich změna týká, oznámení o provedení změny v evidovaných údajích. Podstatou sporu mezi žalobcem a žalovaným je skutečnost, zda správní orgán I. stupně mohl provést aktualizaci evidence půdy na základě ohlášení J. D. Soud předně odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 9.7.2015, č.j. 3 As 187/2014-37: „Nejvyšší správní soud zde zdůrazňuje, že na řízení ve věci aktualizace evidence půdy se podle § 3g odst. 14 zákona o zemědělství nevztahuje správní řád, s výjimkou lhůt a doručování. Ustanovení § 57 správního řádu, které řeší právě situaci, kdy vydání správního rozhodnutí závisí na řešení otázky, již nepřísluší správnímu orgánu rozhodnout, tak lze aplikovat pouze analogicky. Žalovaný byl tak v řízení o aktualizaci evidence půdy povinen samostatně posoudit, zda stěžovateli svědčí právní titul užívání půdy. Tuto otázku však neřešil proto, aby autoritativně rozhodl o právech a povinnostech subjektů nájemního vztahu, ale právě proto, aby mohl v rámci své kompetence provést případnou aktualizaci evidence. Jeho úvahu o trvání nájemního vztahu byl následně povinen přezkoumat i správní soud při přezkumu správního rozhodnutí. Konečné rozhodnutí uvedeného soukromoprávního sporu pak náleží do pravomoci civilního soudu, jehož rozsudkem by byl správní orgán analogicky dle § 57 odst. 3 správního řádu vázán. Rozhodnutí civilního soudu tedy může případně vést k další aktualizaci evidence zemědělské půdy.“, a obdobně na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 19.07.2006, č.j. 7 As 26/2005-67: „Ústav řeší ve správním řízení pouze otázky, které jsou relevantní pro potřeby evidence chmelnice, aniž by jakkoliv řešil, resp. vyřešil, soukromoprávní spor mezi podnikateli. Aby v daném případě ústav mohl v rámci své kompetence provést zápis do evidence, musel posoudit, který z podnikatelů tyto chmelnice užívá a z jakého právního titulu.“. Ve světle výše uvedeného tak správní orgán I. stupně dle § 3g odst. 4 písm. a) zákona o zemědělství posuzuje ohlášení změny a ohlašovanou změnu a contrario neprovede, pokud shledá údaje v ohlášení nebo ohlášení samotné nepravdivými nebo neúplnými. Přičemž posouzení právního titulu užívání pozemku správním orgánem není autoritativním rozhodnutím v dané věci, jelikož rozhodnutí takového soukromoprávního sporu náleží do pravomoci civilních soudů. Námitka žalobce spočívá v tom, že ministr zemědělství i správní orgán I. stupně nesprávně posoudili právní vztahy týkající se dotčených pozemků. Žalobce byl totiž přesvědčen, že mu svědčí právní titul užívání dotčených pozemků, a to nájemní smlouvy ze dne 27.3.1997 č. 30/97 a č. 31/97 uzavřené mezi ním jakožto nájemcem a J. a L. K. jakožto pronajímateli. Ze správního spisu však vyplývá, že J. D. předložil správnímu orgánu I. stupně písemná odstoupení pronajímatelů jak od nájemní smlouvy č. 30/97 ze strany J. K., tak od nájemní smlouvy č. 31/91 ze strany L. K. Důvodem odstoupení pronajímatelů dle § 666 odst. 2 občanského zákoníku byla skutečnost, že žalobce dotčené pozemky neužíval. Tyto byly užívány subjekty od žalobce odlišnými, a to Farmou Pavlík a Ekofarmou Pavlík, což bylo v rozporu s čl. IV. nájemních smluv ze dne 27.3.1997 č. 30/97 a č. 31/97. Je pravdou, že v mezidobí pronajímatelé K. uzavřeli s Farmou Pavlík k dotčeným pozemkům dne 1.10.2004 nájemní smlouvy č. 50/2004-1 a č. 51/2004-1. Správní orgány však správně konstatovaly neplatnost těchto nájemních smluv, neboť platnou nájemní smlouvu lze uzavřít toliko k právně volným pozemkům, tj. k předmětu nájmu nesmí svědčit právo nájmu jiné osobě; nájemní smlouva, kde nájemcem je již jiná osoba, je tak absolutně neplatná pro nemožnost plnění dle § 37 občanského zákoníku. Za situace, kdy dvě nájemní smlouvy, uzavřené v jiný časový okamžik mají shodný předmět nájmu, aniž by předchozí smlouva byla ukončena, platí vztah uzavřený dříve a předmět nájmu, který není tzv. volný, nemůže být předmětem dalšího smluvního vztahu. Soud tak sdílí právní názor správních orgánů, že pronajímatelé byli oprávněni od nájemních smluv uzavřených se žalobcem dne 27.3.1997 č. 30/97 a č. 31/97 odstoupit. Správní orgány tedy správně dovodily ukončení nájemního vztahu žalobce k dotčeným pozemkům. Dále J. D. správním orgánům doložil nájemní smlouvy, které jej opravňovaly užívat dotčené pozemky v postavení nájemce, a to nájemní smlouvy č. 9/2013 a č. 10/2013. Soud se tak zcela ztotožnil s právním závěrem správních orgánů, že J. D. předložil právní titul pro užívání dotčených pozemků, čímž prokázal změnu uživatele půdního bloku dle § 3g odst. 1 písm. b) zákona o zemědělství, a správní orgán I. stupně tak byl povinen aktualizaci evidence půdy provést. Soud na tomto místě považuje za vhodné upozornit, že konečné rozhodnutí týkající se soukromoprávního sporu mezi vlastníky dotčených pozemků a žalobcem, ohledně trvání nájemního vztahu dle nájemních smluv ze dne 27.3.1997 č. 30/97 a č. 31/97 spadá do pravomoci civilního soudu. Soud v daném řízení posuzoval pouze skutečnost, zda byly splněny podmínky pro provedení aktualizace evidence půdy podle § 3g zákona o zemědělství, a zda úvaha správních orgánů o trvání nájemního vztahu nepřekročila zákonem stanovené meze správního uvážení. Vzhledem k výše uvedenému právnímu posouzení věci soud další námitky žalobce ohledně způsobu užívání pozemků, tj. zdali se mezi žalobcem a Farmou Pavlík jednalo o výpůjčku či o podnájemní smlouvu, taktéž ke způsobu předání dotčených pozemků Farmě Pavlík či o neexistenci obohacení žalobce, považuje za irelevantní. Odkaz žalobce na rozhodnutí Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 3.6.2011 č.j. 13 EC 70/2011-74 má soud za nepřiléhavý. Předmětem daného řízení totiž byla smluvní pokuta žalobce za nezaplacené nájemné za užívání odlišných pozemků. Soud rozhodně nesouhlasí s námitkou nedostatečného způsobu vypořádání veškerých výše uvedených námitek ministrem zemědělství a odkazuje na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, z nějž soud v tomto rozsudku vycházel. Ministr zemědělství se uvedenými námitkami pečlivě zabýval a jeho odůvodnění je určité, srozumitelné a zcela dostatečné. Soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 28.5.2009, č.j. 9Afs 70/2008-13, nález Ústavního soudu ze dne 12.2.2009, sp. zn. III. ÚS 989/08 a rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 19.3.2013, č.j. 8Afs 41/2012-50, rozhodnutí ze dne 6.6.2013, č.j. 1Afs 44/2013-30 s tím, že závěry citovaných judikátů lze plně vztáhnout také na rozhodnutí správních orgánů tak, že ačkoliv je jejich povinností svá rozhodnutí řádně odůvodnit, nelze tuto povinnost interpretovat jako požadavek na detailní a vyčerpávající odpovědi na každou námitku. Soud zdůrazňuje, že požadavky kladené na správní orgány, pokud jde o detailnost a rozsah vypořádání se s námitkami adresátů jejich aktů, nesmí být přemrštěné. Takovéto přehnané požadavky by byly výrazem přepjatého formalismu, který by ohrožoval funkčnost orgánů, především pak jejich schopnost efektivně, zejména v přiměřené době a v odpovídajícím rozsahu, plnit zákonem jim uložené úkoly. Lze tak uzavřít, že žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem a judikaturou soudů, dále soud ve správním řízení neshledal ani procesní pochybení, která by měla za následek nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí, proto soud nedůvodnou žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Výrok o nákladech řízení pod bodem II. rozhodnutí je odůvodněn § 60 odst. 1 s.ř.s., neboť žalobce nebyl ve věci samé úspěšný a úspěšnému žalovanému však prokazatelné náklady řízení nad rámec běžných činností správního úřadu nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 19. října 2016 JUDr. Eva P e c h o v á, v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Sylvie Kosková

Dotčená ustanovení

Občanský zákoník 40/1964 Sb.

§ 666

Zákon o zemědělství 252/1997 Sb.

§ 3g

Zákon soudní řád správní 150/2002 Sb.

Citovaná rozhodnutí (6)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.