5 A 25/2011

Rubrum

Číslo jednací: 5A 25/2011 - 34 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudkyň Mgr. Michaely Bejčkové a Mgr. Aleny Krýlové v právní věci žalobce: V. G., zastoupeného JUDr. Irenou Wenzlovou, advokátkou se sídlem Sovova 709/5, Litoměřice, proti žalované Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, nám. Hrdinů 1634/3, poštovní schránka 155/S0, Praha 4, v řízení o žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 28. 12. 2010, čj. MV-75885-2/VS-2010, t a k t o:

Výrok

I. Rozhodnutí ministra vnitra ze dne 28. 12. 2010, čj. MV-75885-2/VS-2010, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 7 808 Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku do rukou jeho zástupkyně JUDr. Ireny Wenzlové, advokátky.

Odůvodnění

Rozhodnutím ze dne 7. 7. 2010, čj. OAM-14111-4/MC-2010, zrušilo Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, žalobci povolení k trvalému pobytu dle § 77 odst. 2 písm. f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), a současně mu dle odst. 3 téhož ustanovení stanovilo lhůtu k vycestování v délce 30 dnů od právní moci rozhodnutí. Správní orgán své rozhodnutí odůvodnil tím, že není ve veřejném zájmu, aby povolení k trvalému pobytu zůstalo cizinci, který byl pravomocně vyhoštěn z jiného členského státu Evropské unie a zároveň byl zařazen na seznam osob, kterým má být odepřen vstup do schengenského prostoru. Ministr vnitra zamítl rozklad žalobce rozhodnutím ze dne 28. 12. 2010, čj. MV-75885- 2/VS-2010; ve všem se ztotožnil s rozhodnutím správního orgánu I. stupně. pokračování 2 5A 25/2011 V žalobě proti tomuto rozhodnutí žalobce uvedl, že rušené povolení k trvalému pobytu nebylo v řízení nijak blíže označeno, což představuje formální vadu, která má za následek neurčitost a nesrozumitelnost napadeného rozhodnutí. Ustanovení § 77 odst. 2 písm. f) zákona o pobytu cizinců obsahuje několik důvodů pro zrušení povolení k trvalému pobytu, které nemusí být naplněny kumulativně, nýbrž postačí naplnění kteréhokoli z nich. Správní orgány odcitovaly celé zákonné ustanovení a blíže nevymezily, pro který konkrétní důvod se povolení žalobce k trvalému pobytu ruší. V odůvodnění se správní orgány zmiňují o odsouzení žalobce, avšak toto odsouzení není označeno spisovou značkou, datem vydání ani orgánem, který jej měl vydat. Rovněž není uvedeno, k jakému trestu a pro jaký trestný čin měl být žalobce odsouzen. K rozhodnutí o zrušení povolení k trvalému pobytu nemohou postačovat záznamy v evidenci Národní centrály SIRENE a Schengenském informačním systému (dále jen „SIS“); správní orgány si měly opatřit relevantní informace tak, aby důvod zrušení povolení mohl být zcela jasně vymezen. Dle žalobce nebyly naplněny podmínky pro zrušení jeho povolení k trvalému pobytu, a proto navrhl soudu, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Žalovaná se ve svém vyjádření k podané žalobě ztotožnila se skutkovými zjištěními i právní kvalifikací rozhodnutí správních orgánů obou instancí, uvedla, že žaloba nepřináší žádnou novou relevantní argumentaci, a navrhla soudu, aby žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žaloba je důvodná. Novelou zákona o pobytu cizinců provedenou zákonem č. 427/2010 Sb. byla s účinností od 1. 1. 2011 zřízena Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, která je dle § 170a tohoto zákona nadřízeným orgánem ministerstva vnitra ve věcech, v nichž ministerstvo rozhoduje v prvním stupni. Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců se tudíž v daném případě dle § 69 soudního řádu správního (zákon č. 150/2002 Sb.; dále jen „s. ř. s.“) stala pasivně legitimovaným subjektem. Námitka žalobce o nedostatečném označení povolení k trvalému pobytu, které bylo napadeným rozhodnutím zrušeno, je důvodná, neboť z výroku ani z odůvodnění rozhodnutí není patrné, jaké povolení k trvalému pobytu žalovaná vlastně ruší. Bylo povinností žalované toto povolení blíže specifikovat, tzn. uvést jeho číslo jednací, den vydání a orgán, který jej vydal, aby nebylo pochyb, o které rozhodnutí se jedná. Ze strany správních orgánů tedy nedošlo k jednoznačné identifikaci rušeného rozhodnutí o povolení k trvalému pobytu. Soud dále přisvědčil žalobní námitce, že důvod pro zrušení povolení k trvalému pobytu žalobce na území České republiky není v napadeném rozhodnutí jednoznačně vymezen; ustanovení § 77 odst. 2 písm. f) zákona o pobytu cizinců totiž obsahuje několik skutkových podstat. Dle jmenovaného ustanovení zruší Ministerstvo vnitra cizinci platnost povolení k trvalému pobytu, jestliže jiný členský stát Evropské unie nebo smluvní stát uplatňující společný postup ve věci vyhošťování rozhodl o vyhoštění cizince ze svého území:  z důvodu odsouzení cizince k trestu odnětí svobody v délce nejméně 1 rok, nebo  pro důvodné podezření, že spáchal závažnou trestnou činnost nebo takovou činnost připravuje na území některého státu Evropské unie nebo smluvního státu uplatňujícího společný postup ve věci vyhošťování, nebo  pro porušení právních předpisů upravujících vstup a pobyt cizinců na jejich území, za podmínky, že toto rozhodnutí bude přiměřené z hlediska jeho zásahu do soukromého nebo rodinného života cizince. Správní orgány ve svých rozhodnutích citovaly úplné znění tohoto ustanovení, aniž dále konkretizovaly, který z důvodů pro zrušení povolení k trvalému pobytu shledaly. Napadené rozhodnutí tedy neobstojí, neboť neupřesňuje dostatečně srozumitelně a určitě, pokračování 3 5A 25/2011 z jakého konkrétního důvodu byla žalobci platnost povolení k trvalému pobytu zrušena; vymezení skutkové podstaty, která měla být v daném případě naplněna, je tedy nejasné. Správní orgány tak měly uvést pouze relevantní část příslušného ustanovení, kterou na daný případ aplikovaly. Důvod zrušení povolení žalobce k trvalému pobytu nelze dovodit ani z obsahu správního spisu. Z výpisu ze SIS je zřejmé pouze to, že žalobci byl zamítnut vstup do schengenského prostoru. Zpráva Národní centrály SIRENE ze dne 27. 1. 2010 je velice strohá; uvádí se v ní, že žalobce byl fotografován a byly mu sejmuty otisky prstů z důvodu trestného činu padělání dokumentů a že dne 10. 3. 2000 vydal německý orgán příkaz k vyhoštění žalobce s neomezenou dobou platnosti. Ve správním spise nejsou založeny žádné další dokumenty, které by podávaly bližší informace o tom, v jaké fázi se nacházelo trestní řízení se žalobcem vedené německými orgány – zda byl obviněn, obžalován, či odsouzen, a případně k jakému trestu a v jaké délce. Správní orgány tedy nezjistily, jaké konkrétní rozhodnutí bylo podkladem pro provedení záznamu do evidence SIS a z jakého důvodu byl tento zápis proveden. Pouhý odkaz na neurčité informace sdělené Národní centrálou SIRENE a na záznamy uvedené v SIS však k vydání rozhodnutí dle § 77 zákona o pobytu cizinců nepostačuje. S ohledem na vše shora uvedené soud shledal, že napadené rozhodnutí trpí vadou nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti i v nedostatku důvodů rozhodnutí, a proto rozhodnutí zrušil podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). V novém řízení bude žalovaná vázána právním názorem zdejšího soudu (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce měl ve věci úspěch, a žalovaná je tak povinna zaplatit mu náklady řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku (2 000 Kč) a z odměny advokátky za dva úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení a sepsání žaloby (2 x 2 100 Kč) podle § 11 odst. 1 písm. a) a d), § 7, § 9 odst. 3 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2012, včetně náhrady hotových výdajů (2 x 300 Kč) podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Jelikož zástupkyní žalobce je advokátka, která je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se odměna o částku odpovídající dani, kterou je zástupkyně povinna z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 57 odst. 2 s. ř. s.). Částka daně činí 1 008 Kč. Úhrnem tak žalobci náleží 7 808 Kč. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s.; kromě obecných náležitostí podání musí kasační stížnost obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. pokračování 4 5A 25/2011 Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 31. března 2015 JUDr. Eva Pechová, v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Sylvie Kosková