5 A 4/2011

Rubrum

Číslo jednací: 5A 4/2011 - 40 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudkyň Mgr. Michaely Bejčkové a Mgr. Aleny Krýlové v právní věci žalobce: D. A., zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalované Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, nám. Hrdinů 1634/3, poštovní schránka 155/S0, Praha 4, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Policie České republiky, Služby cizinecké policie, Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 30. 11. 2010, čj. CPR-2608-10/ČJ-2008- 9CPR-C220, t a k t o:

Výrok

I. Rozhodnutí Policie České republiky, Služby cizinecké policie, Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 30. 11. 2010, čj. CPR-2608-10/ČJ-2008-9CPR- C220, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 5 808 Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku do rukou jeho zástupce Mgr. Marka Sedláka, advokáta.

Odůvodnění

Rozhodnutím ze dne 18. 12. 2007, čj. SCPP-02399/HK-I-CI-2007, Policie České republiky, Oblastní ředitelství služby cizinecké policie a pohraniční policie Hradec Králové, Oddělení cizinecké policie Havlíčkův Brod, nevyhověla žádosti žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem zaměstnání a dobu povolení k dlouhodobému pobytu neprodloužila podle § 44a, § 35 odst. 3 a § 37 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“); důvodem bylo pravomocné odsouzení žalobce za spáchání úmyslného trestného činu. Odvolání žalobce Policie České republiky, Služba cizinecké policie, Ředitelství služby cizinecké policie, rozhodnutím ze dne 30. 11. 2010, čj. CPR-2608-10/ČJ-2008-9CPR-C220, pokračování 2 5A 4/2011 zamítla a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdila. V odůvodnění uvedla, že podmínky pro neprodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu byly naplněny a pravomocné odsouzení žalobce za spáchání úmyslného trestného činu bylo dostatečně prokázáno; usnesení o osvědčení žalobce je bezpředmětné, jelikož důvodem k neprodloužení požadovaného pobytu nebyl žalobcův záznam v Rejstříku trestů. V žalobě proti tomuto rozhodnutí žalobce namítl, že v době vydání napadeného rozhodnutí na něj mělo být nahlíženo, jako by nebyl odsouzen, neboť bylo rozhodnuto o jeho osvědčení se ve zkušební době a trest zákazu činnosti také řádně vykonal. Žalovaná postupovala v rozporu se zákonem, když přihlédla k odsouzení žalobce, jež představovalo jediný důvod pro nevyhovění jeho žádosti. Jestliže je určitým zákonem řečeno, že se má na osobu pohlížet, jako by nebyla odsouzena, platí to i pro žalovaný správní orgán. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc žalované vrátil k dalšímu řízení. Žalovaná ve svém vyjádření k podané žalobě odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí, uvedla, že zákaz činnosti nebyl vykonán, a navrhla soudu, aby žalobu zamítl. Ze správního spisu soud zjistil, že trestním příkazem vydaným Okresním soudem v Havlíčkově Brodě dne 23. 4. 2007, sp. zn. 2 T 79/2007, jenž nabyl právní moci dne 5. 5. 2007, byl žalobce odsouzen za trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců s tím, že výkon trestu mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku; žalobci byl dále uložen trest zákazu činnosti – řízení motorových vozidel – na dobu jednoho a půl roku. Usnesením Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 8. 8. 2008, které ještě téhož dne nabylo právní moci, bylo rozhodnuto, že se žalobce ve zkušební době osvědčil. Žaloba je důvodná. Novelou zákona o pobytu cizinců provedenou zákonem č. 427/2010 Sb. došlo s účinností od 1. 1. 2011 ke změně věcné příslušnosti ve věcech povolení k dlouhodobému pobytu. Namísto Policie České republiky, oblastních ředitelství služby cizinecké policie, je k řízení v prvním stupni příslušné ministerstvo vnitra. Nadřízeným orgánem ve věcech, v nichž ministerstvo vnitra rozhoduje v prvním stupni, je dle § 170a zákona o pobytu cizinců Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců. Pasivně legitimovaným subjektem se tudíž dle § 69 soudního řádu správního (zákon č. 150/2002 Sb.; dále jen „s. ř. s.“) ze zákona stala Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců. Jádrem sporu v dané věci je posouzení, zda má správní orgán při rozhodování o prodloužení platnosti k dlouhodobému pobytu přihlížet ke skutečnosti, že se žalobce osvědčil, a má se na něj hledět, jako by nebyl odsouzen. Žalobce byl trestním příkazem odsouzen k trestu zákazu činnosti na dobu jednoho a půl roku a dále k trestu odnětí svobody, který mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Poněvadž byly žalobci uloženy dva druhy trestů, bylo zapotřebí zjistit, zda se na žalobce v době rozhodování žalované hledělo jako na neodsouzeného ve vztahu k oběma uloženým trestům. Podle § 83 odst. 4 trestního zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.) se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen, bylo-li vysloveno, že se osvědčil; uvedená skutečnost nastala dne 8. 8. 2008, tedy nabytím právní moci usnesení o osvědčení se žalobce ve zkušební době. Podle § 74 odst. 2 trestního zákoníku se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen, byl-li trest zákazu činnosti vykonán. Vzhledem k tomu, že správní spis neobsahuje žádné dokumenty svědčící o opaku, lze předpokládat, že k vykonání trestu zákazu činnosti došlo dnem 5. 11. 2008, tedy jeden a půl roku po nabytí právní moci trestního příkazu. V době rozhodování žalované o odvolání žalobce, tj. ke dni 30. 11. 2010, tak byly účinky odsouzení pokračování 3 5A 4/2011 žalobce za výše uvedený trestný čin ze zákona zahlazeny, a v souladu s trestněprávními předpisy tak na něj bylo nutné hledět, jako by nebyl odsouzen. Otázkou zahlazení odsouzení ve vztahu k rozhodování o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu se Nejvyšší správní soud již zabýval; v rozsudku ze dne 31. 7. 2013, čj. 4 As 70/2012-54, vyslovil právní názor, že „pokud trestní právo (…) považovalo stěžovatele v době rozhodování žalovaného za osobu, na kterou je třeba hledět, jako by nebyla odsouzena, nemůže žalovaný za takovéto situace dovozovat opak (…)“. Pokud tedy zákon o pobytu cizinců neobsahuje zvláštní právní úpravu dané věci, je třeba vycházet z obecných zásad a ustanovení trestního práva. S ohledem na vše výše uvedené soud uzavírá, že žalovaná měla v době vydání napadeného rozhodnutí k dispozici usnesení soudu o osvědčení se žalobce ve zkušební době a že doba výkonu trestu zákazu činnosti uplynula v celé uložené výměře. Na žalobce se tedy hledělo, jako by nebyl odsouzen, a žalovaná byla povinna při svém rozhodování vzít tuto skutečnost v úvahu. Žalobce tedy se svou žalobou uspěl, soud proto napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Na žalované nyní bude, aby o odvolání žalobce znovu rozhodla, a to s přihlédnutím k právnímu názoru, který byl vyjádřen v tomto rozsudku (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce měl ve věci úspěch, a žalovaná je tak povinna zaplatit mu náklady řízení, které sestávají z odměny advokáta za dva úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení a sepsání žaloby (2 x 2 100 Kč) podle § 11 odst. 1 písm. a) a d), § 7, § 9 odst. 3 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2012, včetně náhrady hotových výdajů (2 x 300 Kč) podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Jelikož zástupcem žalobce je advokát, který je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se odměna o částku odpovídající dani, kterou je zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 57 odst. 2 s. ř. s.). Částka daně činí 1 008 Kč. Úhrnem tak žalobci náleží 5 808 Kč. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s.; kromě obecných náležitostí podání musí kasační stížnost obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. pokračování 4 5A 4/2011 Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 2. dubna 2015 JUDr. Eva Pechová, v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Sylvie Kosková