5 A 47/2016

Rubrum

Usnesení Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudkyň Mgr. Gabriely Bašné a Mgr. Aleny Krýlové v právní věci žalobce: A. Z., zastoupen: Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Praha 1, Opletalova 25, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu ve věci o povolení k trvalému pobytu, takto:

Výrok

I. Řízení s e z a s t a v u j e .

II. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 7.715,50,- Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalobce Mgr. Petra Václavka, advokáta.

III. Žalobci s e v r a c í zaplacený soudní poplatek ve výši 1.000,- Kč z účtu Městského soudu v Praze ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Petra Václavka, advokáta.

IV. Zástupce Mgr. Petr Václavek se vyzývá, aby ve lhůtě do jednoho týdne od doručení tohoto usnesení sdělil soudu číslo svého bankovního účtu, popřípadě svůj požadavek na poukázání předmětné částky poštovní složenkou.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 18.3.2016 domáhal vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému povinnost vydat rozhodnutí o jeho žádosti o povolení k trvalému pobytu. Žalobce uvedl, že původní zamítavé rozhodnutí žalovaného bylo rozhodnutím Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (dále jen „Komise“) ze dne 25.6.2015 zrušeno a věc vrácena žalovanému k novému projednání. Konstatoval, že žalovaný neučinil od zrušení původního zamítavého rozhodnutí žádné úkony, ačkoli má povinnost vydat rozhodnutí podle § 71 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu ve znění rozhodném (dále jen „správní řád“) bezodkladně, nejpozději do 30 dnů. Jelikož zákonem stanovená lhůta marně uplynula, žalobce podal Komisi návrh na opatření proti nečinnosti, čímž vyčerpal prostředky, které procesní předpis k ochraně proti nečinnosti stanoví. Komise v reakci na návrh žalobce vydala opatření proti nečinnosti, ve kterém přikázala žalovanému vydat rozhodnutí do 30 dnů od doručení předmětného opatření. Vzhledem k tomu, že žalovaný nevydal rozhodnutí ani ve třicetidenní lhůtě stanovené Komisí, je dle žalobce nečinný. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil, jelikož nebyl a není nečinný, v jeho postupu pak nejsou nepřípustné nebo neodůvodněné průtahy. Shrnul, že o žádosti žalobce o vydání povolení k trvalému pobytu rozhoduje poté, co bylo původní zamítavé rozhodnutí žalovaného zrušeno Komisí a věc vrácena k dalšímu řízení. Žalovaný prováděl nezbytné důkazy ke zjištění stavu věci týkající se žádosti žalobce, což je patrné ze správního spisu. Navíc řízení v této věci bylo ukončeno dne 15.4.2016, kdy žalovaný o žádosti žalobce rozhodl. Zopakoval, že nebyl nečinný, jelikož prováděl v přiměřených lhůtách nezbytné úkony a ve věci již rozhodl. Dále namítal, že na délku řízení měl vliv i postoj žalobce, jehož žádost trpěla vadami a který opakovaně žádal prodlužování lhůt k doložení potřebných dokladů, žalovaný poskytl žalobci dne 8.7.2015 desetidenní lhůtu k odstranění vad, která byla prodloužena na žádost žalobce o dvacet dnů a poté o dalších deset dnů. Žalovaný považoval žalobu za bezpředmětnou a navrhl soudu, aby nedůvodnou žalobu zamítl. Podáním ze dne 3.11.2016 vzal žalobce žalobu v celém rozsahu zpět, neboť žalovaný o žádosti žalobce o povolení k trvalému pobytu již rozhodl. Zároveň požadoval úhradu nákladů řízení, jelikož žalobou požadované rozhodnutí bylo vydáno až po podání žaloby, žalovaný byl skutečně nečinný a ke zpětvzetí žaloby došlo právě pro pozdější chování žalovaného. V této souvislosti žalobce odkázal na Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13.4.2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 29.6.2010, č.j. 4 As 8/2010-91 a ze dne 21.2.2012, č.j. 2 Ans 13/2011-48 a nález Ústavního soudu ze dne 19.6.2007, sp. zn. II. ÚS 187/06. Podle ustanovení § 37 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), může navrhovatel vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl. V dané věci vzal žalobce podáním ze dne 3.11.2016 žalobu v celém rozsahu zpět, proto soud řízení podle ustanovení § 47 písm. a) s. ř. s. zastavil. Při rozhodování o nákladech řízení vzal soud v úvahu pravidla stanovená v § 60 odst. 3 s. ř. s., dle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta. Vzal-li však navrhovatel podaný návrh zpět pro pozdější chování odpůrce, nebo bylo-li řízení zastaveno pro uspokojení navrhovatele, má navrhovatel proti odpůrci právo na náhradu nákladů řízení. Pokud žalobce žalobou opodstatněně brojí proti nečinnosti správního orgánu, který svou nečinnost následně ukončí vydáním rozhodnutí, a žalobce proto svou žalobu vezme zpět, má právo na náhradu nákladů soudního řízení. Soud se tedy zabýval tím, zda žalobce před podáním správní žaloby využil všechny možnosti ochrany proti nečinnosti správního orgánu. Podle § 79 odst. 1 s. ř. s. ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek. Podle § 80 odst. 3 věta druhá správního řádu po uplynutí lhůt pro vydání rozhodnutí může žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti podat účastník. V této věci soud z písemností obsažených ve správním spise zjistil, že dne 9.9.2013 došla žalovanému žádost žalobce o povolení k trvalému pobytu. Žalovaný žádost o povolení k trvalému pobytu zamítl rozhodnutím ze dne 2.2.2015, č.j. OAM-18664-18/TP-2013. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání ze dne 18.2.2015. O odvolání žalobce rozhodla Komise rozhodnutím ze dne 25.6.2015, č.j. MV-44236-6/SO-2015 tak, že rozhodnutí žalovaného ze dne 2.2.2015 zrušila a věc vrátila k novému projednání. Ze správního spisu soud dále zjistil, že usnesením ze dne 8.7.2015, č.j. OAM-18664- 29/TP-2013 žalovaný uložil žalobci odstranit vady žádosti ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení usnesení žalobci a současně na stejnou dobu přerušil řízení dle § 64 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád ve znění rozhodném (dále jen „správní řád“). Na žádost žalobce usnesením ze dne 21.7.2015, č.j. OAM-18664-31/TP-2013 žalovaný prodloužil lhůtu k odstranění vad žádosti o 3 dny od doručení předmětného usnesení a poté znovu tuto lhůtu prodloužil usnesením ze dne 3.8.2015, č.j. OAM-18664-33/TP-2013 do 6.8.2015. Dne 1.2.2016 Komise opatřením proti nečinnosti žalovaného pod č.j. MV-7672-2/SO- 2016, ve kterém dle § 80 odst. 4 písm. a) správního řádu žalovanému přikázala, aby do 30 dnů od doručení opaření proti nečinnosti vydal rozhodnutí ve věci žádosti žalobce o povolení k trvalému pobytu vedené pod sp. zn. OAM-18664/TP-2013. Předmětné opatření proti nečinnosti bylo doručeno žalovanému dne 2.2.2016. Žalovaný rozhodl o žádosti žalobce o povolení k trvalému pobytu tak, že žalobci vydal Potvrzení o povolení k trvalému pobytu cizince na území České republiky ze dne 15.4.2016, č.j. OAM-18664-64/TP-2013 podle § 87j odst. 1 zákona o pobytu cizinců, jelikož žalobce získal povolení k trvalému pobytu na území České republiky podle § 87h odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Žalobce soudu předložil návrh na provedení opatření proti nečinnosti podle § 80 správního řádu ze dne 12.1.2016 adresovaný Komisi, včetně doručenky, ze které vyplývá, že předmětný návrh žalobce byl Komisi doručen dne 12.1.2016. S ohledem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 10.12.2012, č.j. 2 Ans 14/2012-41, soud nehodnotil průběh celého správního řízení, nýbrž pouze postup žalovaného po vydání opatření proti nečinnosti Komisí dne 1.2.2016. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalovaný rozhodl o žádosti žalobce po lhůtě stanovené mu Komisí k vydání rozhodnutí, neboť opatření proti nečinnosti bylo vydáno dne 1.2.2016, žalovanému bylo doručeno dne 2.2.2016 a rozhodnutí ve věci samé žalovaný vydal až dne 15.4.2016, tedy po marném uplynutí lhůty pro vydání rozhodnutí stanovené Komisí v opatření proti nečinnosti. Na posouzení věci soudem nemění nic ani skutečnost, že žalovaný poté, co bylo rozhodnutí žalovaného ze dne 2.2.2015 zrušeno Komisí, prováděl v řízení úkony směřující k vydání rozhodnutí ve věci. Soud nepopírá, že žalovaný jakožto správní orgán má povinnost zjistit skutečný stav věci a za tímto účelem činit jednotlivé úkony ve věci, na druhou stranu si musí počínat takovým způsobem, aby dodržel lhůty stanovené pro vydání rozhodnutí ve věci zákonem, případně nadřízeným správním orgánem. Soud dále konstatuje, že žalobce vyčerpal všechny prostředky, které mu procesní předpisy stanoví k ochraně proti nečinnosti správního orgánu, když podal dne 12.1.2016 Komisi jako příslušnému nadřízenému správnímu orgánu návrh na provedení opatření podle § 80 správního řádu. Komise v reakci na návrh žalobce učinila opatření proti nečinnosti a stanovila lhůtu k vydání rozhodnutí. Jelikož lhůta proběhla marně, žalobci nezbylo nic jiného než podat správní žalobu. Nad rámec uvedeného soud odkazuje na právní větu rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 25.11.2011, č.j. 2 Ans 11/2011-95, která zní: „Za situace, kdy marně uběhla lhůta k podání žaloby proti nečinnosti správního orgánu (§ 80 odst. 1 s. ř. s.) a teprve poté bylo vydáno správní rozhodnutí, které bylo následně zrušeno odvolacím orgánem, počíná správnímu orgánu prvého stupně běžet nová lhůta pro vydání rozhodnutí dle § 71 správního řádu z roku 2004. Žalobci se tak, v případě jeho opakované nečinnosti, otevírá nová lhůta k podání žaloby dle § 79 s. ř. s.; předchozí marné uplynutí lhůty k podání tohoto typu žaloby na to nemá vliv.“. Ve světle tohoto rozhodnutí soud konstatuje, že podaná žaloba byla podaná včas, neboť žalobci plynula nová lhůta k podání žaloby na ochranu proti nečinnosti. Soud shrnuje, že žalovaný byl v době podání žaloby nečinný a žalobce bezvýsledně vyčerpal všechny prostředky, které mu právní řád poskytuje, když podal návrh na provedení opatření proti nečinnosti Komisi. Žalobce by tedy byl se svou žalobou úspěšný, a má tak právo na náhradu nákladů řízení. Z § 60 odst. 1 s. ř. s. vyplývá, že přiznat lze pouze náklady řízení účelně vynaložené. Tomu odpovídá i výše citovaný § 60 odst. 7 s. ř. s., který umožňuje vzít v úvahu konkrétní okolnosti případu, aniž by byl soud nucen mechanicky vycházet z jednotlivých úkonů účastníka řízení. Žalobce byl v této věci zastoupen advokátem, a má tedy právo na náhradu nákladů řízení za toto zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění rozhodném. Žalobce by tak měl právo na náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby a zpětvzetí žaloby). Advokát, který podal jménem žalobce žalobu na ochranu proti nečinnosti, ho však zastupoval již ve správním řízení, kde za něj činil úkony. Při prvním úkonu právní služby, tj. při přípravě a převzetí zastoupení, tedy byl s danou problematikou obeznámen, včetně znalosti postupu správního orgánu ve věci i obsahu spisu. Obsah podané žaloby je částečně shodný s obsahem návrhu na provedení opatření proti nečinnosti. Podkladem pro druhý úkon právní služby, tj. zpracování žaloby, tak byl jiný, již dříve učiněný a obsahově obdobný úkon téhož zástupce. Konečně i třetí úkon právní služby, jímž je zpětvzetí podané žaloby, je velmi jednoduchým úkonem, který nevyžaduje výraznou odbornost, a to zejména v řízeních o žalobách na ochranu proti nečinnosti, kde bývá důvodem zpětvzetí pozdější chování žalovaného. Soud je obeznámen s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 30.3.2011, č.j. 1 As 21/2011-52, v němž Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že skutečnost, že advokát zastupoval žalobce ve správním řízení, nemá sama o sobě vliv na odměnu za úkon právní služby spočívající v převzetí věci a přípravě zastoupení před správním soudem. I když totiž bude mít zástupce, který účastníka zastupoval již v průběhu správního řízení, určitou výhodu ve znalosti věci, zahrnuje úkon právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení před správním soudem řadu činností, úvah a postupů, které zástupce nemohl ve správním řízení řešit a které bude třeba konzultovat s klientem. Samotná skutečnost, že stejný zástupce zastupoval žalobce již ve správním řízení, tak nemůže vést k závěru o tom, že žalobci z tohoto důvodu nenáleží žádné náklady řízení za úkon právní služby „převzetí a příprava zastoupení“. Městský soud v Praze má však za to, že všechny skutečnosti týkající se zastupování žalobce v soudním řízení, které popsal výše, je třeba v jejich souhrnu považovat za důvody zvláštního zřetele hodné podle ustanovení § 60 odst. 7 s. ř. s., které opravňují soud rozhodnout o tom, že účastníkovi řízení se náhrada nákladů řízení zčásti nepřiznává. K tomuto hodnocení přispívá i skutečnost, že žaloba v této věci je standardní žalobou, kterou zástupce žalobce podává i v jiných věcech; stejně tak typový je i úkon zpětvzetí žaloby. Vzhledem ke shora uvedenému soud rozhodl tak, že žalobci se přiznává právo na náhradu nákladů řízení jen zčásti; konkrétně mu přísluší 50 % z částky mimosmluvní odměny za tři úkony právní služby, která by mu jinak náležela. Žalobce by měl právo na náhradu nákladů řízení za tři úkony právní služby (převzetí a příprava právního zastoupení, podání žaloby, zpětvzetí), přičemž sazba odměny za jeden úkon právní služby činí dle advokátního tarifu – vyhlášky č. 177/1996 Sb. částku 3.100,- Kč (§ 7, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a), d) cit. vyhlášky v rozhodném znění), tj. 3 x 3.100,- Kč, celkem tedy 9.300,- Kč; 50 % z této částky pak činí 4.650,- Kč. Dále žalobci přísluší náhrada hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (§ 13 odst. 3 cit. vyhlášky v rozhodném znění), tj. 3 x 300,- Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 1.165,50,- Kč. Celkem tak odměna za zastupování činí 6.715,50,- Kč. Žalobce má dále právo na náhradu části zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.000,- Kč (zbývající část poplatku ve výši 1.000,- Kč soud žalobci vrátil výrokem III. tohoto usnesení). Celkem tak žalobci náleží 7.715,50,- Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v této výši ve stanovené lhůtě k rukám právního zástupce žalobce Mgr. Petra Václavka, advokáta. O vrácení soudního poplatku ve výši 1 000,- Kč, soud rozhodl podle ustanovení § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění rozhodném, dle kterého „soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním“. Žalobce zaplatil soudní poplatek ve výši 2 000,- Kč, soud mu proto vrátil částku 1 000,- Kč. Zároveň soud vyzval právního zástupce žalobce k poskytnutí součinnosti. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 25. listopadu 2016 JUDr. Eva P e c h o v á, v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Sylvie Kosková