5 A 68/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobce: I. P. bytem X zastoupený Mgr. Janou Švehlovou, advokátkou se sídlem Korunní 2569/108a, Praha 10 – Vinohrady proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1 – Staré Město o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 6. 2025, č. j. MHMP 703211/2025, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 6. 2025, č. j. MHMP 703211/2025, s e r u š í a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o žalobě v celkové výši 28 350 Kč k rukám jeho zástupkyně Mgr. Jany Švehlové, advokátky, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Základ sporu

1. Žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. X (dále „pozemek“), na kterém roste strom druhu Topol černý „Italica“ (dále „topol“). Žalobce oznámil dne 6. 3. 2025 podle § 8 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, kácení uvedeného stromu z důvodu probírky porostu a obnovy porostu. Žalobce zároveň sdělil, že zde existuje i důvod kácení bezpečnostní, protože pádem částí z proschlého stromu jsou bezprostředně ohroženi chodci na přilehlé pěší komunikaci.

2. Úřad městské části Praha 8 (dále „prvostupňový správní orgán“) v reakci na žalobcovo oznámení zahájil správní řízení a následně rozhodnutím ze dne 20. 5. 2025, č. j. MCP8 238458/2025 (dále „prvostupňové rozhodnutí“) , zakázal kácení topolu na základě oznámení podle § 8 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny. Prvostupňový správní orgán postavil své rozhodnutí na argumentu, že nelze kácet topol na základě oznámení, jelikož se jedná pouze o jednotlivou dřevinu nikoliv o porost, tak jak to § 8 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny přepokládá. Proti prvostupňovému rozhodnutí se žalobce odvolal.

3. Žalovaný v napadeném rozhodnutí sice připustil, že prvostupňový orgán nesprávně zaměnil definice „porostu“ a „zapojeného porostu“, nicméně odvolání zamítl na základě jiných argumentů. Podle žalovaného, i když se má topol považovat za součást porostu, stejně v daném případě nebyly naplněny podmínky pro jeho kácení na základě oznámení.

4. Podle § 8 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny platí, že povolení není třeba ke kácení dřevin z důvodů pěstebních, to je za účelem obnovy porostů nebo při provádění výchovné probírky porostů […] a z důvodů zdravotních, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak.

5. Žalovaný argumentuje, že nebyla naplněna podmínka kácení z pěstebních důvodů (konkrétně obnova porostu ani výchovná probírka porostu) ani ze zdravotních důvodů, tak jak to § 8 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny vyžaduje. Dle žalovaného režim § 8 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny může být aplikován pouze tehdy, je-li záměr odstranění dřeviny skutečně veden odborně odůvodněnou snahou o výchovu nebo obnovu porostu – tedy nikoli například z ryze estetických, bezpečnostních nebo jiných důvodů, které s pěstebními záměry nesouvisejí. Podle žalovaného nelze záměr žalobce kácet topol podřadit pod výchovnou probírku porostu, která je charakterizována jako cílené snižování počtu jedinců v porostu na základě kladného nebo záporného výběru. Zároveň žalovaný nepovažuje za obnovu porostu skutečnost, že v dosahu předmětné dřeviny se již nachází výsadba dubu letního. Přítomnost těchto stromů v blízkosti nenaplňuje podstatu pěstebního zásahu za účelem obnovy porostu. Nejedná se o plánovanou výměnu porostu, ale spíše o přirozený vývoj stanoviště nebo kompenzační výsadbu. V závěru napadeného rozhodnutí pak žalovaný shrnuje, že pěstební důvody musí spočívat v předem plánovaném, raném zásahu vedoucím k obnově nebo výchovné probírce porostu, což v daném případě nebylo naplněno.

6. Podle žalovaného nelze podřadit žalobcův záměr kácet topol ani pod zdravotní důvody, jelikož ty představují výjimečné situace, za kterých je stav a rozsah napadení dřevin natolik závažný, že představuje hrozbu pro okolní porosty. Naopak za zdravotní důvody nepovažuje běžné zhoršení zdravotního stavu jednotlivé dřeviny, její prosychání, mechanické poškození nebo obecnou provozní nebezpečnost (ty ovšem mohou být důvody pro kácení na základě povolení podle § 8 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny). Žalovaný tak uzavřel, že žalobcovo tvrzení o suchých větvích či snížené stabilitě stromu nelze v tomto řízení akceptovat jako relevantní zdravotní důvod pro uplatnění výjimky z povolovacího režimu.

7. Na závěr žalovaný napadá použitelnost rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2012, č. j. 5 As 53/2011-109, č. 2743/2013 Sb. NSS, na nějž žalobce v odvolání odkazuje, jelikož se vztahuje na odlišnou skutkovou situaci. Předmětem řízení v daném rozsudku bylo kácení a následná výsadba nového stromořadí, přičemž soud připustil, že v případě cílené a náležitě odůvodněné celkové obnovy člověkem vytvořeného prvku (např. stromořadí), které již dosluhuje, je možné jeho vykácení považovat za pěstební zásah ve smyslu § 8 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny. Žalovaný má za to, že tato situace není srovnatelná s nyní posuzovaným případem. V dané věci se nejedná o stromořadí, ovocný sad ani jiný cíleně založený a spravovaný prvek, jehož životnost by byla vyčerpána. Topol neroste v rámci jednotného, člověkem založeného a obhospodařovaného porostu, ale jako jednotlivý strom v přirozeně se vyvíjejícím společenství. Zároveň nelze konstatovat, že by se nacházel na konci své životnosti či že by jeho odstranění bylo nezbytné z hlediska udržení funkčnosti daného porostu.

II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného

8. Žalobce v žalobě namítá, že napadené rozhodnutí i prvostupňové rozhodnutí jsou nezákonné, založené na nesprávném posouzení věci, přičemž řízení o zákazu kácení nemělo být ani zahájeno.

9. Žalobce brojí proti argumentu žalovaného, že záměr pokácení topolu není odborně odůvodněnou snahou o výchovu nebo obnovu porostu. Žalobce namítá že se na pozemku nachází velké množství stromů a keřů, které tvoří porost a pokácením jednoho topolu se charakter porostu nemění. Odstranění topolu taktéž prospěje růstu již připravených dubů, ale i líp, které by jinak byly poškozovány nedostatkem vody, kterou by topol spotřebovával. Navíc ponechání předmětného topolu k samovolnému rozpadu v blízkosti frekventované pěší komunikace by bylo nevhodné a neúměrně nebezpečné. Žalobce odkazuje na dokument, který si nechalo pro sebe zpracovat hlavní město Praha „Městský standard plánování, výsadby a péče o uliční stromořadí jako významného prvku modrozelené infrastruktury pro adaptaci na změnu klimatu“, který mezi pěstební cíle uličních stromořadí určuje i provozní bezpečnost jedinců uličního stromořadí. Podle žalobce důvody, které uvedl pro odstranění topolu, jsou racionální, jsou odborně založené a jsou v souladu s tím, jak by pěstební cíl v takové lokalitě měl být stanoven.

10. Žalobce brojí proti argumentu žalovaného, že pěstební důvody musí spočívat v předem plánovaném, raném zásahu vedoucím k obnově nebo výchovné probírce porostu. Již při zasazení stromů v roce 2000 muselo být zřejmé, že se všechny stromy (4 kusy topolu a 3 kusy lípy) nebudou moci uchytit na tak malé ploše a že v budoucnu bude zapotřebí některé odstranit. Stejně tak z povahy druhu topolu je zřejmé, že mají krátkou životnost a je problematický i ve skutečnosti, že u nich dochází k usychání koruny a odpadávání větví. Žalobce poznamenává, že právní předpisy nestanovují podmínku, aby se za pěstební důvody považoval pouze plánovaný postup a nebylo by možné reagovat na aktuální stav dřevin. Podle žalobce mají být pěstební zásahy primárně racionální, nehledě na to, zda byly dlouhodobě plánované. V této souvislosti žalobce odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 8. 2022, č. j. 4 As 117/2020-21, který dle žalobce vyvrací tuto argumentaci žalovaného.

11. Žalobce nesouhlasí s argumentací v napadeném rozhodnutí, že posuzovaná věc v jeho řízení není srovnatelná s případem, který byl posuzován Nejvyšším správním soudem (výše zmíněný rozsudek sp. zn. 5 As 53/2011), na který žalobce v průběhu správního řízení odkazoval. Žalobce brojí proti tvrzení, že porost, ve kterém roste topol, není člověkem založený a spravovaný. Toto tvrzení žalovaného je překvapivé. Žalobce namítá, že stromy v porostu byly zasazeny kolem roku 2000, o čemž žalovaný ví, jelikož to žalobce zmiňoval v oznámení o kácení topolu a odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí. Zároveň to zmiňoval i prvostupňový správní orgán v řízení o povolení kácení 2 jiných topolů nacházejících se na pozemku (rozhodnutí Úřadu Městské části Praha 8 ze dne 25.2.2020, č. j. MCP8 075139/2020). Od doby výsadby byl porost ovlivňován jak přirozeným vývojem, tak lidskými zásahy. Porost byl tedy obhospodařován. Například v roce 2020 žalobce v porostu pokácel 2 topoly (odlišné od předmětného topolu) a od roku 2019 provádí průběžnou probírku porostu spočívající v odstraňování keřů. Skutečnost že byly stromy včetně topolu vysázeny člověkem dokazuje i leteckými snímky z července 2001, kde je vidět, že stromy jsou vysazeny v pravidelném sponu.

12. Dále žalobce nesouhlasí s argumentací žalovaného, že nelze konstatovat, že by se topol nacházel na konci své životnosti nebo by jeho odstranění bylo nezbytné z hlediska udržení funkčnosti porostu. Proti tomuto tvrzení žalobce namítá, že v roce 2024 došlo k výraznému proschnutí koruny topolu, přičemž vzhledem k vnějším faktorům nelze předpokládat, že se stav zlepší. Podle žalobce není nezbytné, aby skutečnost, že strom se blíží ke konci životnosti, musela být vždy doložena znaleckým posudkem a má za to, že fotodokumentací doložil dostatečně, že předmětný strom se blíží ke konci své životnosti. Ponechání topolu k samovolnému rozpadu v blízkosti komunikace je neúměrně nebezpečné pro chodce a škodilo by i okolním stromům (padající větve mohou poškodit připravené duby, které mají topol nahradit).

13. Žalobce rovněž namítá, že vzhledem k blízkosti přilehlé pěší komunikace je splněno, že stavem topolu je zřejmě a bezprostředně ohrožen život či zdraví a je naplněna podmínka pro vznik oprávnění ke kácení podle § 8 odst. 4 zákona o ochraně přírody a krajiny.

14. Žalovaný ve vyjádření setrvává na svém právním názoru uvedeném v odůvodnění napadeného rozhodnutí. K naplnění podmínek pro aplikaci § 8 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny by muselo jít o zásah systematický, předem plánovaný a koncepčně odůvodněný z hlediska vývoje porostu. To v daném případě prokázáno nebylo. Dále uvádí, že zdravotní důvody uvedené v žádosti (provozně nebezpečné vady jednotlivé dřeviny) nenaplňují podmínky rozsáhlého nebo kalamitního poškození porostu, které by umožňovalo kácení podle § 8 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny.

15. Závěrem žalovaný uvádí, že smyslem napadeného rozhodnutí nebylo věcné posouzení, zda předmětný strom má být zachován či zda jeho kácení je přípustné, ale konstatování toho, že kácení nelze v daném případě provést v režimu § 8 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny, tedy na základě pouhého oznámení, nýbrž je nezbytné vést standardní řízení podle § 8 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny. Přistoupení na výklad žalobce by v praxi vedlo k nežádoucímu oslabení institutu správního povolení kácení dřevin.

16. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného rozporuje argument žalobce o tom že by jeho výklad § 8 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny oslaboval institut správního povolení kácení dřevin. Odkazuje na již zmíněný rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 As 53/2011 a poukazuje na to, že správní orgán je oprávněn oznámené kácení posoudit a v odůvodněných případech i zakázat.

17. Dále žalobce argumentuje, že v oznámení o kácení uvedl dostatečně rozsáhlé údaje o charakteru stromu a porostu a prováděném zásahu – nechce měnit charakter porostu, ale jen odstraňuje jeden silně poškozený a nebezpečný strom.

18. Kromě toho, že žalobce oznámil kácení z pěstebních důvodů dle § 8 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny, sdělil správním orgánům zároveň skutečnost, že zde existuje i naléhavý důvod kácení bezpečnostní (tedy dle § 8 odst. 4 zákona o ochraně přírody a krajiny), protože pádem částí z proschlého stromu jsou bezprostředně ohroženi chodci na přilehlé pěší komunikaci. Žalovaný se však tímto nezabýval, pouze možnost odlomení suché části stromu bagatelizoval.

19. Na závěr žalobce navrhuje soudu, aby se odchýlil od kasační zásady tím, že napadené rozhodnutí pouze zruší, aniž by věc vrátil žalovanému zpátky k dalšímu řízení.

20. V doplnění repliky žalobce uvádí, že silné prosychání stromu při kraji komunikace je relevantním pěstebním důvodem, aby jedinec byl jako nevhodný z porostu odstraněn. Žalobce poukázal na Standardy péče o přírodu a krajinu vydané Agenturou pro ochranu přírody a krajiny ČR. Tyto standardy podporují tvrzení žalobce, že odstraňování silně prosychajících a nebezpečných stromů je běžnou součástí pěstebních opatření pro porost dřevin.

21. V duplice žalovaný uvádí, že Standardy péče o přírodu a krajinu nejsou právně závazným předpisem a nemohou samy o sobě založit oprávnění ke kácení dřevin v konkrétním právním režimu. Pouze představují metodický a odborný rámec pro odbornou péči o porosty dřevin. Dále nezpochybňuje, že zajištění provozní bezpečnosti může být v obecné rovině jedním z legitimních cílů péče o porosty dřevin, jak vyplývá i z citovaných standardů, ovšem to neznamená automatické podřazení pod oznamovací režim podle § 8 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny. Navíc v projednávané věci žalobce žádný takový cíl nedoložil. Zamýšlený zásah je odůvodňován především aktuálním zdravotním stavem konkrétní dřeviny a její provozní nebezpečností vůči okolí. Takový zásah je podle názoru žalovaného nutno posuzovat v režimu § 8 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny.

22. Žalobce v podané triplice kromě již výše rekapitulovaného rozporoval názor žalovaného, dle kterého přistoupení na výklad žalobce by vedlo k oslabení institutu správního povolení kácení dřevin. V nyní posuzované věci se však jedná o specifickou situaci silně poškozeného topolu vysazeného příliš blízko veřejné pěší komunikace. Nemůže se tak jednat o precedenční případ.

III. Posouzení žaloby

23. Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) v souladu s § 75 s. ř. s. přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobcem vymezených námitek, vycházel při tom v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného a shledal, že žaloba je důvodná. O věci rozhodl bez jednání, jelikož žalobce výslovně souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání (č. l. 33 správního spisu) a žalovaný nevyjádřil nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Většina žalobcem navržených důkazních prostředků je součástí předloženého správního spisu, kterým se dokazování neprovádí (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS). K těm důkazním prostředkům, které nejsou součástí správního spisu, se soud vyjádří dále.

24. Žalobce předně namítá a rozporuje tvrzení žalovaného, že záměr na odstranění topolu není veden odborně odůvodněnou snahou o výchovnou probírku nebo obnovu porostu, a proto není možné postupovat podle § 8 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny. Soud dospěl k závěru, že tyto žalobní námitky nemůže věcně posoudit, jelikož žalobou napadené rozhodnutí je zatíženo vadou překvapivosti a rovněž vadou nepřezkoumatelnosti.

25. Relevantní část § 8 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny zní: Povolení není třeba ke kácení dřevin z důvodů pěstebních, to je za účelem obnovy porostů nebo při provádění výchovné probírky porostů […] a z důvodů zdravotních, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak. Kácení z těchto důvodů musí být oznámeno písemně nejméně 15 dnů předem orgánu ochrany přírody, který je může pozastavit, omezit nebo zakázat, pokud odporuje požadavkům na ochranu dřevin.

26. Z citovaného ustanovení plyne, že pouze na základě oznámení je možné kácení uskutečnit z důvodu pěstebních, což je za účelem obnovy porostů nebo při provádění výchovné probírky porostů, a z důvodu zdravotních.

27. S výkladem tohoto ustanovení, které v obecné rovině učinil žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí, soud souhlasí. Žalovaný uvedl, že pěstební důvody zahrnují „takové zásahy, jejichž účelem je obnova porostů nebo výchovná probírka porostů dřevin. Společným cílem těchto zásahů je zachování, zlepšení nebo obnova funkčního a estetického významu porostu při respektování jeho vývojové dynamiky a funkčního poslání. Výchovná probírka je charakterizována jako cílené snižování počtu jedinců v porostu na základě kladného nebo záporného výběru. Kladný výběr podporuje vývoj cílových jedinců – zpravidla druhově, prostorově či zdravotně preferovaných stromů – prostřednictvím odstranění jejich konkurentů. Záporný výběr naopak směřuje k odstranění jedinců nežádoucích, např. z důvodu špatného zdravotního stavu, poškození růstových vad nebo invazivního potenciálu. Za výchovnou probírku se může považovat rovněž zásah v porostu založeném v rámci náhradní výsadby.“ 28. Jak již soud uvedl výše, soud nemůže věcně posoudit otázku naplnění důvodu výchovné probírky porostu, jelikož napadené rozhodnutí je překvapivé. Prvostupňové správní rozhodnutí bylo postaveno na argumentu, že topol nelze kácet na základě oznámení, jelikož se jedná pouze o jednotlivou dřevinu a nikoliv o porost, tak jak to § 8 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny přepokládá. Tento důvod seznal žalovaný nesprávným. Aniž by však žalovaný seznámil žalobce se svým jiným právním názorem na posuzovanou věc, poprvé až v žalobou napadeném rozhodnutí vyslovil názory (viz v bodech [5] a [6] tohoto rozsudku provedená rekapitulace žalobou napadeného rozhodnutí), které ve správním řízení doposud nezazněly, proto se k nim ani nemohl žalobce vyjádřit. Jak však uvedl Nejvyšší správní soud v bodě [33] rozsudku ze dne 19. 12. 2024, č. j. 2 As 365/2023-57, „pokud se odvolací orgán odchýlí od právních závěrů správního orgánu prvního stupně, musí účastníkovi umožnit, aby se argumentačně vymezil vůči nově nastolenému meritu věci“ [srov. i rozsudek kasačního soudu ze dne 10. 12. 2018, č. j. 6 As 286/2018-34, bod [22], a tam citovaný nález Ústavního soudu ze dne 4. 8. 1999, sp. zn. IV. ÚS 544/98 (N 109/15 SbNU 75)].

29. Žalovaný až v žalobou napadeném rozhodnutí uvedl, že v posuzované věci se nejedná o cíleně založený a spravovaný prvek. Dle žalovaného topol neroste v rámci jednotného, člověkem založeného a obhospodařovaného porostu, ale jako jednotlivý strom v přirozeně se vyvíjejícím společenství (str. 7 rozhodnutí žalovaného). Tento názor je nejenom překvapivý, ale ani nemá oporu ve správním spise. Naopak ve správním spise jsou založena podání žalobce, ve kterých uvedl, že dřeviny byly vysazeny v roce 2000. Konkrétně žalobce v doplnění oznámení o záměru kácení topolu uvedl, že „v posuzovaném případě se jedná o pozemek v jižně orientovaném svahu, kde je velmi omezené množství vody, kterou stromy mají k dispozici, což růst stromů limituje. Vzdálenost, ve které byly dřeviny v místě původně v roce 2000 vysazeny na relativně malé ploše, neumožňuje jejich perspektivní vývoj při dalším ponechání všech stromů dohromady.“ V podaném odvolání pak žalobce doplnil, že „na pozemku jižně orientovaném svahu, kde je velmi omezené množství vody, kterou stromy mají k dispozici, není možné, aby na takto malé ploše vedle sebe rostly 2 stromy topol černý ´Italica´ (Populus nigra ´Italica´) a 3 stromy lípa malolistá (Tilia cordata), které zde byly původně vysazeny, a k tomu dalších několik stromů dub letní (Quercus robur), které jsou již vysoké 2 až 4 m a které zde oznamovatel nechává z toho důvodu, aby pokácený topol nahradily.“ Tato vada má přitom vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, jelikož z důvodu překvapivosti rozhodnutí mohl žalobce poprvé až v podané žalobě rozporovat skutečné důvody, které vedly k zákazu kácet daný topol.

30. Ve vztahu k důvodu výchovné probírky porostu žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí uzavřel, že „zásahy jsou zpravidla realizovány ve fázi vývoje porostu, kdy je ještě možné jeho vývoj účinně ovlivnit a kdy zásah není veden jako řešení problému vzniklého v důsledku již pokročilého stáří, poškození nebo nevhodného stavu konkrétní dřeviny. V daném případě se dle názoru odvolacího orgánu nejedná o pěstební zásah tohoto typu. Odstranění topolu, který je podle zjištění orgánu prvního stupně dřevinou s obvodem kmene 120 cm, nelze považovat za výchovnou probírku porostu.“ Žalovaný tak zamítl odvolání žalobce, jelikož byl názoru, že výchovnou probírku porostu nelze uskutečnit na stromu pokročilého stáří s obvodem kmene 120 cm. Jak soud již uvedl výše, žalovaný byl přitom názoru, že daný porost nebyl založen člověkem. Žalobce tento názor mohl sporovat až v podané žalobě, kde namítal, že již při vysazení stromů kolem roku 2000 bylo zřejmé, že dlouhodobě všechny stromy (4 kusy topolu černého a 3 kusy lípy malolisté) nebude možné na malé ploše ponechat a v průběhu jejich vývoje bude některé nutné odstranit. Žalobce v podané žalobě uvedl, že již při vysazení stromů bylo počítáno s budoucí probírkou (redukcí počtu) stromů. Žalobce tak v podané žalobě sporoval názor žalovaného, že u staršího stromu nelze učinit výchovnou probírku porostu. Tuto otázku žalovaný z důvodu překvapivosti svého rozhodnutí neposuzoval. Správní soud je přitom soudem zejména přezkumným a není přípustné, aby vytvářel zcela nové myšlenkové úvahy, kterými by úvahy správního orgánu nahradil (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 2. 2017, č. j. 9 As 211/2016-106). Městský soud tak nemohl tuto otázku posoudit jako první, proto musí rozhodnutí žalovaného zrušit věc mu vrátit k dalšímu řízení, kde se s ní bude žalovaný zabývat.

31. Ve vztahu k důvodu obnovy porostu žalovaný ve svém rozhodnutí uvedl, že „rovněž tak nelze považovat za obnovu porostu skutečnost, že v dosahu předmětné dřeviny se již nachází výsadba dubu letního. Přítomnost těchto stromů v blízkosti nenaplňuje podstatu pěstebního zásahu za účelem obnovy porostu. Nejedná se o plánovanou výměnu porostu, ale spíše o přirozený vývoj stanoviště nebo kompenzační výsadbu. Nahrazení kácené dřeviny jiným druhem – byť již přítomným – samo o sobě nezakládá pěstební důvod ve smyslu § 8 odst. 2 zákona. Z pohledu tohoto ustanovení je rozhodující účel zásahu ve vztahu k porostu jako celku a jeho řízenému vývoji, nikoliv přítomnost jiných stromů v jeho okolí.“ Žalovaný tak uvedl, že se jedná o přirozený vývoj stanoviště (tento názor je v souladu s jeho názorem, že daný porost není cíleně založený a spravovaný prvek), ale zároveň uvedl, že jde o kompenzační výsadbu. Zmínka o kompenzační výsadbě však naopak naznačuje, že žalovaný byl názoru, že se jedná o cíleně spravovaný prvek (což je naopak v rozporu s jeho názorem). Městskému soudu není zjevné, co žalovaný „kompenzační výsadbou“ myslel, byl-li názoru, že se nejedná o cíleně založený a spravovaný prvek. V této části je žalobou napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Byl-li žalovaný názoru, že porost nebyl cíleně založen (jak uvedl na straně 7 svého rozhodnutí), a proto se nejedná o plánovanou výměnu porostu, nemá jeho rozhodnutí oporu ve spisu, resp. je nepřezkoumatelné, když zcela ignoruje tvrzení žalobce, dle kterého topoly a lípy byly cíleně vysazeny v roce 2000 a duby vysadil přímo žalobce (bod [29] tohoto rozsudku). Bez vypořádání těchto tvrzení tak nelze říci, že se nejedná o plánovanou výměnu porostu, ale spíše o přirozený vývoj stanoviště, jak to učinil žalovaný.

32. Soud tak uzavírá, že rozhodnutí žalovaného je zejména překvapivé, proto se soud nemohl zabývat otázkou naplnění důvodu provádění výchovné probírky porostů, a je rovněž nepřezkoumatelné a nemá oporu ve spisu, pročež se soud nemohl věcně zabývat otázkou naplnění důvodu obnovy porostu.

33. Mezi žalobcem a žalovaným je dále sporné, zda lze na tuto věc aplikovat rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 As 53/2011, kde Nejvyšší správní soud dovodil, že za pěstební důvody ve smyslu § 8 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny lze považovat i pokácení a následnou výsadbu nového stromořadí. Nejvyšší správní soud, připustil, že jde-li o cílenou a náležitě odůvodněnou celkovou obnovu člověkem vytvořeného prvku (např. stromořadí), který již dosluhuje je možné jeho vykácení považovat za pěstební zásah ve smyslu § 8 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny. Podle žalovaného není tato popsaná situace srovnatelná s nyní projednávaným případem, jelikož topol neroste v rámci jednotného, člověkem založeného a obhospodařovatelného porostu; nejde o stromořadí ovocný sad ani jiný cíleně založený a spravovaný prvek. Topol je podle žalovaného jednotlivý strom rostoucí v přirozeně se vyvíjejícím společenství. Dle žalovaného rovněž není na konci své životnosti. Žalobce proti této argumentaci brojí a poznamenává, že již v oznámení o záměru kácet topol a rovněž v podaném odvolání zmiňoval, že topol a ostatní stromy v okolí byly zasazeny na pozemku kolem roku 2000. Zároveň je porost, ve kterém topol roste spravován člověkem, když například v roce 2020 nechal žalobce pokácet jiné topoly v porostu.

34. Jak plyne z již výše uvedeného, z napadeného rozhodnutí není zřejmé, z jakých důvodů či důkazů žalovaný usuzuje, že porost, ve kterém roste topol není založený a obhospodařovaný člověkem. Pro tento závěr neuvádí, žádné podklady, domněnky ani důkazy. Žalobce přitom v oznámení o kácení topolu, v jeho doplnění i v podaném odvolání uváděl, že dané stromy byly vysazeny v roce 2020 a následně žalobce „má připravené“ duby letní. Při učinění svého závěru, že porost nebyl člověkem založen ani obhospodařován, se s těmito skutečnostmi žalovaný nijak nevypořádal.

35. Jelikož je žalobou napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné v otázce původu porostu, soud tuto otázku nemohl věcně posoudit a proto ani neprovedl k důkazu důkazní prostředky, které žalobce k prokázání svého tvrzení navrhl k důkazu (rozhodnutí Úřadu Městské části Praha 8 ze dne 25.2.2020, a letecký snímek lokality z července roku 2001).

36. K otázce životnosti topolu žalovaný uvedl pouze, že „nelze konstatovat, že by se nacházela [dřevina = topol - pozn. soudu] na konci své životnosti či že by její odstranění bylo nezbytné z hlediska udržení funkčnosti daného porostu“. Žalovaný své tvrzení ničím nepodkládá, není zřejmé, z jakých podkladů a úvah při činění tohoto závěru vycházel. Žalovaný zejména nijak nereaguje na tvrzení žalobce, který ve svých podáních poukazoval na to, že dochází k prosychání koruny topolu. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je i v této otázce nedostatečné.

37. Žalobce dále namítá, že žalovaný nevzal v potaz, že legitimním pěstebním cílem je i bezpečnost kolemjdoucích na pěší komunikaci v blízkosti topolu. Žalovaný posuzoval žalobcem uvedené důvody, týkající se špatného stavu topolu a jeho nebezpečnosti pro okolí, jako zdravotní důvody ve smyslu § 8 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny. V tomto ohledu žalovaný správně posoudil, že tyto okolnosti však nespadají pod zdravotní důvody (viz zejména strana 7 žalobou napadeného rozhodnutí). Žalovaný rovněž uvedl, že estetické a bezpečnostní důvody nemají s pěstebními záměry souvislost.

38. Ustanovení § 8 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny doznalo od 1. 4. 2017 změny. Od účinnosti zákona č. 319/2016 Sb., přibylo do tohoto ustanovení oprávnění kácet dřeviny jen na základě oznámení, a to „k odstraňování dřevin za účelem zajištění provozuschopnosti železniční dráhy nebo zajištění plynulé a bezpečné drážní dopravy na této dráze“. Správní soudy dospěly k závěru, že do účinnosti této novely mohlo být kácení dřevin z důvodu bezpečnosti drážní dopravy učiněno jen na základě povolení dle § 8 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 27. 9. 2018, č. j. 9 As 181/2017-41, uvedl, že „žalobkyně mohla dle platného právního stavu ke dni spáchání deliktu porušit pouze povolovací povinnost dle § 8 odst. 1 ZOPK. Kácení dřevin za účelem zajištění provozuschopnosti železniční dráhy nebo zajištění plynulé a bezpečné drážní dopravy na základě oznámení dle § 8 odst. 2 ZOPK bylo možné až od 1. 4. 2017, neboť od tohoto data nabyla účinnosti novela ZOPK, která možnost kácení dřevin z výše uvedených důvodů na oznámení umožňuje. V době spáchání deliktu a rozhodování správních orgánů však bylo povolení jedinou zákonnou možností kácení dřevin na drážních pozemcích za účelem zajištění plynulosti a bezpečnosti provozu na dráze, vyjma havarijních nebo obdobných situací v ZOPK nebo v zákoně o dráhách předvídaných, které však v této věci skutkově nenastaly.“ Obdobně srovnej i bod [19] rozsudku kasačního soudu ze dne 10. 11. 2021, č. j. 8 As 122/2020-44, nebo důvodovou zprávu k dané novele (čl. V zvláštní části). Novela § 8 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny tak zakotvila speciální postup pro odstraňování dřevin, které ohrožují bezpečnost provozování dráhy a drážní dopravy, a pro tyto situace přesunula původní povolovací režim do režimu oznamovacího. Bylo-li by správné tvrzení žalobce, že bezpečnost kolemjdoucích na pěší komunikaci v blízkosti stromu je legitimním pěstebním cílem, postrádala by daná novelizace smysl. V takovém případě by totiž vlastníci mohly z důvodu bezpečnosti drážní dopravy odstraňovat dřeviny v režimu § 8 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny již před touto novelou. Vzhledem k tomu, že tomu tak nebylo, je nutné dospět k závěru, že odstraňování dřevin z důvodu bezpečnosti je (s výjimkou režimu § 8 odst. 4 zákona o ochraně přírody a krajiny) možné činit pouze na základě povolení dle § 8 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny. Soud se tak ztotožňuje s žalovaným, že pouze z bezpečnostních důvodů nelze kácet dřeviny v oznamovacím režimu dle § 8 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny. Tato žalobní námitka není důvodná.

39. K žalobci namítanému Městskému standardu plánování, výsadby a péče o uliční stromořadí jako významného prvku modrozelené infrastruktury pro adaptaci na změnu klimatu a Standardu péče o přírodu a krajinu městský soud uvádí, že nemohou změnit výše uvedený názor, který plyne z judikatury Nejvyššího správního soudu a novelizace zákona. Jak ostatně uvedl i Nejvyšší správní soud v odkazovaném rozsudku rozsudek ze dne 18. 10. 2024, č. j. 4 As 6/2024-22, Standard péče o přírodu a krajinu není právně závazný. Z uvedeného důvodu soud ani tyto dokumenty neprovedl k důkazu.

40. Žalobce posledně namítal, že správní orgány měly případ posuzovat nejen v režimu podle § 8 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny, ale také podle § 8 odst. 4 téhož zákona. Žalobce tvrdí, že špatným stavem topolu je zřejmě a bezprostředně ohrožen život či zdraví a je tak naplněna podmínka pro vznik oprávnění ke kácení přímo ze zákona.

41. Podle § 8 odst. 4 zákona o ochraně přírody a krajiny platí, že povolení není třeba ke kácení dřevin, je-li jejich stavem zřejmě a bezprostředně ohrožen život či zdraví nebo hrozí-li škoda značného rozsahu. Ten, kdo za těchto podmínek provede kácení, oznámí je orgánu ochrany přírody do 15 dnů od provedení kácení. Přičemž podle § 8 odst. 2 věty druhé stejného zákona platí, že kácení z těchto důvodů musí být oznámeno písemně nejméně 15 dnů předem orgánu ochrany přírody, který je může pozastavit, omezit nebo zakázat, pokud odporuje požadavkům na ochranu dřevin.

42. Již z porovnání textu daných ustanovení je zjevné, že režimy podle § 8 odst. 2 a § 8 odst. 4 zákona o ochraně přírody a krajiny jsou rozdílné, ačkoliv obě ustanovení hovoří o tom, že se kácení oznámí orgánu ochrany přírody, podle § 8 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny musí být záměr kácet dřevinu oznámen nejméně 15 dnů před plánovaným kácením, v případě § 8 odst. 4 stejného zákona musí ten, kdo provedl kácení, jej oznámit do 15 dnů od pokácení dřeviny.

43. Žalobce zaslal prvostupňovému správnímu orgánu oznámení o kácení topolu, v něm nejenže uvedl, že plánuje topol pokácet na základě § 8 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny, ale zejména toto oznámení provedl v době před kácením topolu. Uvedený záměr žalobce tak nebylo možné považovat též za oznámení ve smyslu § 8 odst. 4 zákona o ochraně přírody a krajiny, jelikož bylo učiněno v době, kdy nebyl topol pokácen. Správní orgány tak nepochybily, když žalobcovo oznámení posuzovaly jen z hlediska § 8 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny. Tato žalobní námitka je tak nedůvodná.

IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

44. Na základě všech shora uvedených skutečností městský soud napadené rozhodnutí zrušil pro nepřezkoumatelnost [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s] a nezákonnost (§ 78 odst. 1 s. ř. s.) a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). V dalším řízení jsou správní orgány vázány názorem soudu vyjádřeném v tomto rozsudku (§ 78 odst. 5 s. ř. s).

45. V dalším řízení žalovaný zejména seznámí žalobce se svým předběžným názorem na věc a umožní mu, aby na tento názor reagoval. Následně vypořádá žalobcem vznesené námitky a neopomene zohlednit již žalobcova uplatněná tvrzení.

46. Soud dodává, že nemohl vyhovět návrhu žalobce, aby již nevracel žalovanému věc k dalšímu řízení, jelikož pro vadu nepřezkoumatelnosti a překvapivosti se soud nemohl věcně zabývat tím, zda žalobce má či nemá právo pokácet topol pouze na základě oznámení dle § 8 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny.

47. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s. ř. s. Jelikož měl žalobce ve věci plný úspěch, náleží mu náhrada nákladů řízení. Tyto náklady představují náklady na soudní poplatek ve výši 3 000 Kč za podání žaloby a odměnu a náhradu hotových výdajů advokáta. Odměna náleží celkem za 5 úkonů právní služby, a to převzetí a přípravu zastoupení [§ 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)], podání žaloby, repliky k vyjádření žalovaného, doplnění repliky a tripliky ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. Za každý úkon právní služby náleží zástupkyni žalobce mimosmluvní odměna ve výši 4 620 Kč [§ 9 odst. 4 písm. d) ve spojení s § 7 bodem 5. advokátního tarifu], která se zvyšuje o 450 Kč paušální náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Celkem tedy činí náhrada nákladů řízení částku 28 350 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit žalobci k rukám jeho zástupkyně. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha dne 11. 3. 2026 Mgr. Gabriela Bašná v.r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem provedla S. K.