5 A 70/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobkyně: BiQ Bluesoft a. s., IČO: 09754482 se sídlem Doudlebská 1699/5, Praha 4 – Nusle zastoupená JUDr. Tomášem Tomšíčkem, advokátem se sídlem Vlastina 602/23, Plzeň proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu se sídlem Na Františku 1039/32, Praha 1 – Staré Město o žalobě proti rozhodnutí ministra žalovaného ze dne 6. 5. 2025, č. j. MPO 45617/25/21500/01000, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žalobkyně n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Základ sporu

1. Žalobkyně požádala o poskytnutí dotace v rámci Operačního programu podnikání a inovace pro konkurenceschopnost, výzva VII APLIKACE, na projekt „X“. Rozhodnutím ze dne 25. 6. 2020, č. j. MPO 187952/20/61200/600 (dále jen „rozhodnutí o poskytnutí dotace“), žalovaný rozhodl o poskytnutí dotace. Opatřením ze dne 19. 2. 2024, č. j. MPO 20492/24/61100/61150 (dále jen „opatření“), následně rozhodl ve smyslu § 14e zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění účinném do 10. 7. 2025, o krácení dotace ve výši 6 861 844,03 Kč požadované žalobkyní k proplacení v pořadí třetí žádosti o platbu ze dne 21. 4. 2023 ve výši 100 %. Důvodem krácení bylo nedodržení podmínek poskytnutí dotace ze strany žalobkyně spočívající v porušení hlavy II. čl. 6 odst. 6.10.1 rozhodnutí o poskytnutí dotace, když žalobkyně nesplnila dva ze dvou indikátorů k naplnění podmínek poskytnutí dotace. Ministr žalovaného v záhlaví uvedeným rozhodnutím námitkám žalobkyně nevyhověl a opatření jako plně oprávněné potvrdil. Proti tomuto rozhodnutí ministra žalovaného brojí žalobkyně nyní podanou žalobou.

2. Ke krácení dotace bylo přistoupeno zejména s ohledem na oponentní posudky, které dospěly k závěru, že projekt žalobkyně nebyl realizován v rámci průmyslového výzkumu ani experimentálního vývoje. K podaným námitkám ministr žalovaného v napadeném rozhodnutí uzavřel, že oponent mohl zohlednit pouze informace doložené žalobkyní před vytvořením oponentního posudku, a nikoliv ty, které žalobkyně dodatečně doložila až v únoru 2024. Podstatou výzvy pak byla realizace průmyslového výzkumu a experimentálního vývoje, avšak žalobkyně nedoložila žádné informace prokazující skutečnost, že výstupu svého projektu dosáhla díky výzkumně vývojovým činnostem dle definice. Náplň projektu lze totiž charakterizovat toliko jako běžnou inženýrskou činnost a jedná se pouze o zhotovení individuálního díla na základě požadovaných parametrů. Uvedené přitom nebylo možné posoudit před započetím projektu na základě podnikatelského záměru žalobkyně a jeho příloh, ale teprve až na podkladě dokumentace k realizovanému projektu.

II. Obsah žaloby, vyjádření žalovaného a následná podání

3. Žalobkyně v podané žalobě namítá porušení zásady legitimního očekávání, neboť tvrzením žalovaného o tom, že se projekt žalobkyně týká pouze vývoje softwaru (dále jen „SW“), a nikoliv realizace průmyslového výzkumu a experimentálního vývoje, je zpochybněna samotná podstata celého žalovaným schváleného a dvakrát proplaceného projektu. Žalobkyně popsala skutečnosti uvedené v podnikatelském záměru, jež byl součástí žádosti o dotaci, a uvedla, že z něj jednoznačně povaha projektu a jeho průběh vyplývá. Žalovaný proto musel od počátku vědět, že značná část činnosti bude spočívat ve vývoji SW a že k sestavení hardwarové části zařízení dojde z dostupných komponent. V této souvislosti proto označila žalobkyně za lživé, že absence průmyslového výzkumu a experimentálního vývoje z podnikatelského záměru přímo nevyplývala. Žalobkyně postupovala přesně podle popisu činností uvedených v podnikatelském záměru, čemuž nasvědčuje i to, že žalovaný tyto postupy potvrdil a nerozporoval. Z porovnání podnikatelského záměru a závěrečné zprávy k projektu vyplývá, že bylo dosaženo toho, co žalobkyně na počátku avizovala a žalovaný v rámci hodnocení schválil. Sporování podstaty projektu, která byla z podnikatelského záměru zcela zřejmá a od níž se žalobkyně nijak neodchýlila, ex post zasahuje do právní jistoty a legitimního očekávání žalobkyně. Ta totiž dotaci na svůj projekt žádala v dobré víře, že se o průmyslový výzkum a experimentální vývoj jedná. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2012, č. j. 1 Afs 64/2012-33, má žalobkyně za to, že ze strany žalovaného došlo v nyní posuzované věci ke konkrétnímu ujištění, neboť chtěl-li žalovaný podstatu projektu rozporovat, měl tak učinit v rámci jeho hodnocení před schválením žádosti o dotaci. Dle žalobkyně pak závěr o tom, že vnitrostátní orgán nemůže poskytnutím podpory vzbudit u příjemce legitimní očekávání, nevyplývá ani z žalovaným citovaného rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2019, ve věci C-349/17 (Easti Pagar AS).

4. Žalobkyně současně nesouhlasí s právní kvalifikací projektu a je toho názoru, že činnosti průmyslového výzkumu a experimentálního vývoje v projektu jsou naplněny. Předně po žalobkyni nelze požadovat, aby za účelem realizace projektu vyvíjela zcela nové meziprodukty ve smyslu materiálového řešení. Dále, definice průmyslového výzkumu dle čl. 2 odst. 85 Nařízení Komise (EU) č. 651/2014 ze dne 17. června 2014, kterým se v souladu s články 107 a 108 Smlouvy prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem (dále jen „nařízení č. 651/2014“), je splněna, když žalobkyně zkoumala a vystavila kritickému šetření právě stávající meziprodukty s cílem získání nových poznatků pro vývoj nových výrobků, resp. výrobků podstatně zdokonalených. Žalobkyně na základě v průmyslovém výzkumu získaných poznatků vyvinula vlastní čidla a následně pak i zcela nový produkt – Smart office, jenž na firemním trhu v tomto komplexním řešení od jednoho dodavatele prokazatelně chybí. Ve vztahu k experimentálnímu vývoji žalobkyně uvedla, že v souladu s čl. 2 odst. 86 nařízení č. 651/2014 jí realizované činnosti naplňují skutkovou podstatu experimentálního vývoje. V rámci projektu žalobkyně nešlo o prosté sestavení existujících prvků jak tvrdí žalovaný, ale o cílené zkoumání vlastností dostupných meziproduktů a jejich vhodnosti pro konkrétní účel, včetně návrhu nové systémové architektury, integrace jednotlivých subsystémů a vývoje funkcionalit nad rámec běžného použití. Výsledkem této vývojové činnosti byl inovovaný funkční celek – IoT Hub – který byl následně zhmotněn ve formě prototypu, a dále testován a ověřován. A právě vývoj, testování a ověřování prototypu nařízení č. 651/2014 výslovně zahrnuje do okruhu činností spadajících pod experimentální vývoj. Podle výzvy VII programu podpory APLIKACE (dále jen „výzva VII“) měl být výstup projektu prototyp nebo software. Samotné aktivity průmyslového výzkumu a experimentálního vývoje jsou popsány v kapitolách 7 až 12 a 14 dodatku Závěrečné zprávy o výzkumu a vývoji, shrnutí dosažení cílů projektu pak v kapitole 18.

5. Žalobkyně dále namítá podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem. Předně žalovaný zatížil napadené rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti, když nevypořádal většinu žalobkyní vznesených námitek proti opatření, konkrétně námitky týkající se vývoje nového SW, rozsahu vyvinutých čidel a periferií, pracnosti, možnosti externí integrace atd. Žalobkyně na těchto námitkách trvá a v plném rozsahu na jejich znění odkazuje. Ministr žalovaného sice tvrdí, že opatření bylo odůvodněno, nicméně tím nereagoval na námitky žalobkyně ohledně potřeby konkrétního zdůvodnění, proč údajně nerealizovala svůj projekt v souladu s dotačními podmínkami. Ministr žalovaného totiž v napadeném rozhodnutí vycházel výhradně z oponentních posudků a nepřihlédl k dalším důkazům, jež měl k dispozici, nezhodnotil je a ani nepředestřel přezkoumatelnou úvahu, proč tak neučinil. Ministr žalovaného však disponoval oponentním posudkem žalobkyně, který shledal projekt souladným s rozhodnutím o poskytnutí dotace, a dalšími žalobkyní doloženými dokumenty týkajícími se projektu. V této souvislosti žalovaný ani nezdůvodnil, proč nejsou tyto nově doložené dokumenty způsobilé pochybnosti odstranit. Nadto žalobkyně poukázala na skutečnost, že i oponentní posudky žalovaného se v některých případech rozcházejí (např. hodnocení způsobu řešení projektu dle harmonogramu, úrovně řešitelského týmu, v hodnocení experimentálního vývoje atd.). Současně má žalobkyně za to, že míra objektivity druhého oponentního posudku je snížena, neboť obsahuje totožné slovní obraty, ba dokonce celé věty jako prvý dříve zpracovaný oponentní posudek. Z uvedeného se jeví, že druhý posudek vycházel mimo jiné i z prve zpracovaného, což je neakceptovatelné. Oponenti žalovaného zpracovávající oponentní znalecké posudky pak ani nebyli účastni oponentního řízení, na němž byl prototyp SW prezentován. Dle žalobkyně však byla jejich účast nezbytná, neboť povaha výstupů projektu vyžaduje pro jejich řádné posouzení bezprostřední vjem. Písemný projev nemůže v mnoha případech nahradit posuzovanou skutečnost, proto se oponenti žalovaného nemohli k projektu relevantně vyjádřit. Tím zároveň žalovaný nezjistil řádně stav věci a žalobkyně proto nesouhlasí s tvrzením obsaženým v napadeném rozhodnutí, že povaha realizovaného projektu vylučuje, aby osobní účast byla způsobilá dodat oponentovi další relevantní skutečnosti pro jeho hodnocení. Citovaný závěr je v přímém rozporu s povinností zajistit účast zpracovatele oponentního posudku na straně žalobce. Žalovaný proto měl zdůvodnit, z jakého závěru vycházel a proč, neboť ani samotné oponentní posudky žalovaného nedisponují takovým odůvodněním, jaké je ze zákona ve smyslu § 14e odst. 1 rozpočtových pravidel vyžadováno. Nutnost odůvodnit opatření přitom opakovaně potvrdil i Nejvyšší správní soud např. v rozsudku ze dne 6. 2. 2024, č. j. 4 Afs 257/2023-36. Žalobkyně podotýká, že účelem námitkového řízení dle § 14e rozpočtových pravidel je vyvrácení předchozích kvalifikovaných domněnek poskytovatele dotace, přičemž není vyloučeno objasňovat a doplňovat administrativní část projektu tak, aby byly pochybnosti poskytovatele dotace rozptýleny. Žádná koncentrace řízení není v tomto ohledu zákonem stanovena.

6. Žalobkyně rovněž brojí proti věcnému posouzení výstupů projektu, neboť žalovaný postupoval formalisticky, jednostranně a v rozporu se základními principy správního řízení. Hodnocení žalovaného totiž vycházelo výlučně z míry a způsobu písemného popisu, nikoliv z faktického posouzení toho, zda projektové výstupy reálně vznikly a zda naplňují účel dotačního programu. To však představuje zásadní odklon od smyslu a účelu dotační podpory. Přinesl-li totiž projekt skutečný inovativní výstup, který však nebyl zachycen v administrativně preferované formě, je jeho penalizace za takovou „vadu“ zcela nepřiměřená a neslučitelná s účelem veřejné podpory. Žalovaný nestanovil závazné metodické požadavky na formu či rozsah výstupních zpráv, příruček, dokumentací nebo jiných písemných podkladů. Žalobkyni proto nebylo zřejmé, že jazyková nebo strukturální forma těchto výstupů bude posuzována jako kritérium pro odejmutí dotace. Měl-li žalovaný pochybnosti o vypovídací schopnosti doložených materiálů, měl žalobkyni dle § 4 odst. 2 správního řádu vyzvat k jejich doplnění nebo ji přiměřeně poučit, v čem je potřeba dokumentaci upravit. Neposkytnutí takové výzvy představuje porušení zásady spravedlivého procesu, kontradiktornosti řízení a v konečném důsledku i zásady zákonnosti, předvídatelnosti, právní jistoty a materiální pravdy.

7. Závěrem žalobkyně namítá nepřiměřenost výše krácení dotace a rezignaci žalovaného na aplikaci zásady proporcionality, když má za to, že mohlo-li být v projektu spatřováno nějaké pochybení, bylo maximálně administrativního charakteru. S odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 18. 10. 2023, sp. zn. III. ÚS 1344/23 proto měla být dotace krácena toliko poměrně a v přiměřené výši.

8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že výše krácení dotace odpovídá závažnosti zjištěných nedostatků, přičemž žalobkyně nenese legitimní očekávání, že jí bude dotace ponechána i při nesplnění indikátorů projektu. Projekt byl původně schválen na základě údajů uvedených v podnikatelském záměru, které obsahovaly označení plánovaných činností jako průmyslový výzkum a experimentální vývoj. Uvedené schválení projektu k financování však nemohlo nahradit, resp. vyloučit následné ověření, zda se skutečně jednalo o výzkumné a vývojové aktivity v souladu s definicí podle příslušných právních předpisů a výzvy. Samotné schválení projektu k proplácení průběžných žádostí o platbu tedy neznamenalo automatické potvrzení, že byly činnosti průmyslového výzkumu a experimentálního vývoje skutečně realizovány. V případě proplácení etapových žádostí o platbu nebyl a ani nemohl být kontrolován výstup projektu a jeho činnosti z pohledu jejich podřaditelnosti pod aktivity výzkumu a vývoje. Teprve v rámci závěrečného oponentního řízení je možné objektivně posoudit, zda realizované aktivity jako celek naplňují daný charakter a zda byly splněny závazné indikátory stanovené rozhodnutím o poskytnutí dotace. Žalovaný popsal průběh oponentního řízení s tím, že k druhému oponentnímu posudku, který měla žalobkyně od 26. 10. 2023 k dispozici, se již nevyjádřila. Oponentní řízení tak bylo dne 7. 11. 2023 uzavřeno, o čemž byla žalobkyně depeší z téhož dne informována. Přesto žalobkyně dne 23. 1. 2024 informovala žalovaného depeší o zpracování nového posudku s dotazem, zda jej lze zohlednit v aktuální fázi řešení projektu. Žalovaný žalobkyni depeší ze dne 25. 1. 2024 informoval o nemožnosti takového postupu, a to z důvodu ukončení oponentního řízení.

9. K tvrzenému porušení legitimního očekávání žalovaný uvedl, že výklad žalobkyně je v rozporu jak s vnitrostátními předpisy, tak s právem Evropské unie. Rozhodnutí o poskytnutí dotace v režimu Operačního programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost nezakládá nárok na konečné vyplacení dotace bez dalšího. Jedná o správní rozhodnutí o přiznání dotace, jejíž vyplacení je podmíněno splněním celé řady povinností ze strany příjemce dotace včetně dodržení pravidel pro způsobilé výdaje, dosažení výstupů odpovídajícího druhu a následného kladného vyhodnocení realizace projektu po jeho ukončení. Legitimní očekávání se v tomto ohledu nemůže vztahovat na situace, za kterých došlo k pochybení na straně příjemce dotace a nebyly naplněny základní podmínky dotace.

10. K namítané nesprávné právní kvalifikaci projektu žalovaný uvedl, že z výsledku oponentního řízení projektu je patrné, že se v nyní posuzované věci jednalo o kombinaci rutinní technické aplikace již známých technologií, integraci stávajících prvků a přizpůsobení výrobních procesů bez relevantní výzkumné a vývojové složky. Stejně tak oponentní posudky jasně konstatovaly, že v projektu chyběly znaky systematického hledání nových vědomostí či řešení. Zásadní totiž je, zda byla naplněna podstata činnosti dle definice, tedy míra technického rizika, míra novosti a výzkumné nejistoty. V nyní posuzované věci šlo o optimalizaci technického řešení bez podstatných inovačních prvků, které by mohly být považovány za výzkumně vývojové. Žalovaný zdůraznil, že v rámci pravidel veřejné podpory je rozhodující typ činnosti, nikoli výstup jako takový.

11. Ohledně námitky týkající se porušení procesních pravidel a nedostatečného odůvodnění opatření a napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že postupoval v souladu s příslušnými procesními předpisy. Obě rozhodnutí vycházely z komplexního odborného hodnocení, jež bylo podloženo podklady předloženými žalobkyní, a odbornými výstupy oponentních hodnotitelů. Jedná se o rozhodnutí založené na věcném posouzení, že činnosti popsané žalobkyní postrádají výzkumně vývojovou podstatu. Co se týče žalobkyní tvrzeného nedostatečného poučení, žalovaný připomněl, že odpovědnost za doložení způsobilosti činností nese žalobkyně. Stejně tak žalovaný není poradcem žalobkyně ani garantem metodické správnosti jejích postupů. I nadále tak setrvává na závěru, že výstupy projektu byly výsledkem běžné inženýrské činnosti a nebyla doložena metodická cesta k výstupům.

12. K námitce formálního hodnocení výstupů bez ohledu na jejich skutečný obsah žalovaný zdůraznil, že hodnocení projektu vycházelo i z odborného posouzení reálného obsahu činností a jejich charakteru. Samotné vytvoření výstupu ještě neprokazuje, že předcházející činnosti naplňovaly znaky průmyslového výzkumu a experimentálního vývoje, neboť je třeba hodnotit rovněž metodologii postupu, zapojení výzkumných pracovníků, míru invence a nejistoty. Tyto složky v projektu chyběly nebo byly zcela nedostatečné, přičemž projekt postrádal výzkumné otázky, hypotézy či testování nových technologií.

13. Ve vztahu k námitce nepřiměřenosti výše krácení dotace žalovaný uvedl, že zjištěné pochybení mělo zásadní dopad na podstatu a smysl celého projektu. Nesplňoval-li projekt definici podporované činnosti podle pravidel veřejné podpory, nemohla být žalobkyni poskytnutá dotace ponechána, a to ani částečně. Nejednalo se přitom o marginální pochybení ve vykazování nákladů, ale o fatální nesoulad s podmínkami programu, což postačuje ke snížení dotace až na nulu. Tvrdí-li žalobkyně, že mělo být přihlédnuto k míře dosažených výstupů nebo snaze o splnění projektu, k tomu žalovaný uvádí, že nesplnění zákonných podmínek nelze kompenzovat dobrými úmysly.

14. V replice k vyjádření žalovaného žalobkyně uvedla, že v rozhodnutí o poskytnutí dotace žalovaný výslovně vymezil indikátor projektu jako počet nových přihlášených výsledků aplikovaného výzkumu v cílové hodnotě 2, konkrétně prototyp HW a k němu příslušný SW. Tyto výstupy byly žalobkyní vytvořeny a doloženy, což žalovaný nijak nezpochybnil. Žalobkyně dále popsala cíle projektu a skutečnosti uvedené v podnikatelském záměru s tím, že tyto pasáže prokazují, že žalobkyně nejen deklarovala realizaci projektu formou výzkumu a vývoje, ale rovněž i konkretizovala činnosti typické pro průmyslový výzkum a experimentální vývoj – měření, testování, validace, prototypování, integrace senzorů a spolupráce s výzkumnými organizacemi. I tehdy nebyla-li by v žádosti o podnikatelském záměru metodika výzkumných a vývojových kroků popsána do nejmenšího detailu, charakter prací tak jak je popsán a následně realizován jednoznačně odpovídá pojmu výzkum a vývoj ve smyslu nařízení č. 651/2014. Neprokazuje-li dle tvrzení žalovaného samotná existence HW a SW výstupů splnění podmínek výzkumu a vývoje, tak s tímto tvrzením nelze souhlasit, neboť z povahy věci jinak než prostřednictvím procesů výzkumu a vývoje k těmto výstupům dojít nešlo. Za zásadní vadu pak považuje žalobkyně způsob krácení dotace, který je v rozporu s čl. 6.10.3 rozhodnutí o poskytnutí dotace. Žalobkyně předložila oba výstupy (HW i SW) a přinejmenším jeden z nich je nezpochybnitelně dosaženým výsledkem, proto bylo dosaženo minimálně 50% naplnění indikátoru. V takovém případě připouští rozhodnutí o poskytnutí dotace maximálně 45% krácení dotace. Krácením dotace ve výši 100 % tak žalovaný postupoval v rozporu s vlastními závaznými pravidly a překročil rámec své pravomoci. Žalovaný přistoupil ke krácení nikoliv pouze 3. etapy, ale i první a druhé, které již byly proplaceny. Ve výsledku tak došlo ke krácení dotace převyšující 18,9 mil. Kč. Žalobkyně ke své replice přiložila odborné posouzení zpracované společností Grant Thornton Advisory k. s., z něhož dle žalobkyně vyplývá závěr o neúplném a jednostranném hodnocení podkladů ze strany žalovaného. Ve vztahu k přepjatému formalismu žalovaného žalobkyně uvedla, že prioritní je to, co bylo vytvořeno, a až následně by mělo být zkoumáno, jakými postupy tak bylo dosaženo. Přepjatý formalismus zaujímaný žalovaným vede k absurdnímu závěru, že dotační programy nejsou o faktickém obsahu a výsledku, ale o schopnosti popsat projekt ve složité odborné terminologii. Za další zásadní aspekt považuje žalobkyně časové hledisko, když oponenti žalovaného posuzují projekt optikou roku 2023 či dokonce 2025, kdy obdobné hlasové asistenty již na trhu existují. V roce 2019 však takové HW a SW výstupy nebyly a už vůbec ne v kvalitě a úrovni, kterou žalobkyně deklarovala, že vytvoří. V roce 2019 se jednalo o činnost, která byla nová, inovativní a spojená s technickou nejistotou, tedy činnost výzkumného a vývojového charakteru. Posouzení oponentů je proto nutně vadné, chybné a neobjektivní, když hodnotili projekt prizmatem doby, kdy inovace již byla na trhu běžně dostupná. V neposlední řadě dle žalobkyně nekoresponduje se zásadou materiální pravdy odmítnutí žalobkyní dodatečně předložených dokumentů počátkem roku 2024 ze strany žalovaného s odůvodněním, že oponentní řízení již bylo uzavřeno. Správní orgán má vždy usilovat o objektivní zjištění skutkového stavu k okamžiku vydání rozhodnutí, nikoli aby se spokojil pouze s formálním stavem spisu.

III. Ústní jednání

15. Na ústním jednání dne 29. 4. 2026 žalobkyně rekapitulovala obsah podané žaloby. K námitce porušení legitimního očekávání zdůraznila, že ve fázi před schválením dotačního projektu bylo jedno z vylučovacích kritérií i to, že se mělo jednat o výzkum a vývoj. Její projekt byl přitom popsán tak podrobně, aby bylo seznatelné, o co se bude jednat. Žalobkyně uvedla, že i vývoj SW může být dle Frascati manuálu z roku 2015 výzkumem a vývojem. Uvedla, že inovativnost nelze posuzovat pohledem roku 2023. S odkazem na rozsudek městského soudu ze dne 26. 6. 2024, č. j. 14 A 20/2024-38, namítala, že žalovaný nepřihlédl k žalobkyní předloženým posudkům. Naopak panují pochybnosti o objektivnosti anonymních oponentních posudků, které jí byly žalovaným zaslány. Dle žalobkyně oponentní posudky posuzovaly pouze „papírovou část“ její činnosti, nicméně z její strany byl výzkum a vývoj skutečně prováděn. Žalobkyně na ústním jednání připustila, že jí předložená dokumentace „nebyla nikdy úplně 100% pro účely toho vykazování těch výdajů“ (čas 41:10 zvukového záznamu). Žalobkyně dodala, že jí byla odebrána i již proplacená dotace za první dvě fáze projektu.

16. Žalovaný na ústním jednání uvedl, že dotační výzva podporovala aplikaci výzkumu a vývoje. Legitimní očekávání nemohlo vzniknout před finálním hodnocením projektu. Ani předchozí vyplacení části dotace nemohlo legitimní očekávání žalobkyně založit. Oba oponentní posudky byly dle žalovaného dostatečné. Žalovaný přitom nepopíral, že by žalobkyně něco vytvořila, avšak výstup neměl parametry výzkumu a vývoje. V době oponentního posouzení dle žalovaného nebyly doloženy výstupy, které by potvrzovaly výzkumný charakter projektu. Dle žalovaného nebyla výše krácené dotace nepřiměřená.

17. Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) při přezkoumávání napadeného rozhodnutí vycházel z podkladů a listin obsažených ve správním spise, jímž se dokazování neprovádí (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Z toho důvodu neprovedl většinu žalobkyní a žalovaným navržených litin, ani na ústním jednání předložený posudek Ing. Maška ze dne 30. 3. 2023. Z důvodu právní jistoty však soud provedl k důkazu přílohu č. 4 Model hodnocení a kritéria pro hodnocení a výběr projektů, která byla založena v předloženém správním spisu.

18. Soud k důkazu provedl odborné posouzení dotačního projektu BiQ Bluesoft ze dne 30. 7. 2024 zpracované společností Grant Thornton Advisory k. s. Toto odborné posouzení soud blíže hodnotí níže v bodech [57] a [62] tohoto rozsudku. Dále soud k důkazu provedl strany 66 a 67 Frascati manuálu z roku 2015 a žalobkyní předloženou prezentaci nazvanou „Přeměňte vaši kancelář na Smart Office pomocí naší platformy BlueOffice“, na základě které žalobkyně vysvětlovala faktické fungování produktu, který byl v rámci dotačního projektu vyvíjen.

IV. Posouzení žaloby

19. Městský soud v souladu s § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobkyní vymezených námitek, vycházel při tom v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování ministra žalovaného, a shledal, že žaloba není důvodná.

20. Před vypořádáním námitek žalobkyně městský soud předesílá, že dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 2. 2021, č. j. 10 Ads 393/2020-44, „stěžovatelka měla v žalobě srozumitelně a konkrétně vysvětlit, v čem je rozhodnutí žalovaného nesprávné, s jakými odvolacími argumenty se žalovaný nevypořádal, jaké konkrétní důkazy vyhodnotil nesprávně a proč, kterou část svědecké výpovědi dezinterpretoval, kterou část opominul atd. Nelze tedy jen obecně odkázat na odvolání (to by bylo možné třebas proto, aby žalobce ukázal, ke které konkrétní části odvolání se žalovaný opominul vyjádřit).“ Současně je nutné připomenout závěry přijaté v rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005-58, č. 835/2006 Sb. NSS, totiž že se nelze obecně odvolávat na obsah podání ve správním řízení. Trvá-li proto žalobkyně v podané žalobě na námitkách, jež dle jejího názoru ministr žalovaného v napadeném rozhodnutí nevypořádal, přičemž ohledně jejich znění v plném rozsahu odkazuje na své podání proti opatření, k tomu městský soud uvádí, že se v takovém případě nejedná o pouhou otázku nepřezkoumatelnosti, ale o věcné vtělení uvedených námitek do žaloby. Dle ustálené judikatury správních soudů (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 8. 2019, č. j. 2 As 284/2018-38, nebo rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, č. 2162/2011 Sb. NSS) však takový odkaz není řádným žalobním bodem, neboť tvrzené důvody nezákonnosti rozhodnutí správních orgánů musí být v podané žalobě uvedeny výslovně. Odkaz na jiná podání žalobkyně a tam uváděnou argumentaci je z hlediska vymezení rozsahu soudního přezkumu napadeného rozhodnutí nepostačující. Považovala-li proto žalobkyně tyto argumenty za významné pro posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí v přezkumném soudním řízení, měla je vtělit do žaloby. Neučinila-li tak, nemůže k nim soud přihlížet. III. 1 Námitka nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí 21. Městský soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti, neboť pouze přezkoumatelné rozhodnutí je zpravidla způsobilé být předmětem dalšího hodnocení z hlediska tvrzených nezákonností a vad řízení. Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů žalobkyně spatřovala v tom, že ministr žalovaného v napadeném rozhodnutí nevypořádal většinu jí vznesených námitek proti opatření, a to konkrétně námitky týkající se vývoje nového SW, rozsahu vyvinutých čidel a periferií, pracnosti, možnosti externí integrace a další. Žalobkyně na těchto námitkách trvá a v plném rozsahu na ně odkazuje. Dle žalobkyně rovněž oponentní posudky nedisponují takovým odůvodněním, které je dle § 14e odst. 1 rozpočtových pravidel vyžadováno, proto mělo být odůvodněno i opatření tak, jak je opakovaně dovozováno judikaturou Nejvyššího správního soudu.

22. Podle § 3 odst. 1 zákona č. 130/2002 Sb., zákona o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků (zákon o podpoře výzkumu a vývoje), podporu lze poskytnout jen v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem, předpisy Evropské unie a v souladu s Rámcem pro státní podporu výzkumu, vývoje a inovací, a to jako účelovou nebo institucionální podporu.

23. Podle § 3 odst. 3 písm. c) zákona o podpoře výzkumu a vývoje institucionální podporu lze poskytnout na operační programy ve výzkumu, vývoji a inovacích nebo na jejich část zajišťující cíle ve výzkumu, vývoji a inovacích.

24. Z citovaných ustanovení plyne, že zákon o podpoře výzkumu a vývoje se použije i v nyní posuzované věci. To plyne i ze samotné výzvy VII, kde bylo uvedeno, že „tato Výzva k programu podpory „APLIKACE“ (dále jen „Výzva“ a „program“) je vyhlášena v rámci implementace Operačního programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost 2014–2020 (dále jen „OP PIK“) a dle zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací).“ 25. Podle § 13 odst. 4 zákona o podpoře výzkumu a vývoje poskytovatel je povinen při závěrečném hodnocení projektů po ukončení jejich řešení postupem podle § 21 odst. 4 až 7 zhodnotit dosažení cílů stanovených ve smlouvě o poskytnutí podpory uzavřené podle § 9 odst. 1 až 4, popřípadě v rozhodnutí o poskytnutí podpory, dosažené výsledky projektu, jejich vztah k cílům projektu a poskytnout o nich do informačního systému výzkumu, vývoje a inovací údaje, jejichž rozsah stanoví prováděcí právní předpis.

26. Proces hodnocení návrhů projektu probíhá podle § 21 odst. 6 zákona o podpoře výzkumu a vývoje tak, že odborný poradní orgán provede vlastní, objektivní a nezaujaté hodnocení návrhů projektů podle vyhlášených pravidel a kritérií veřejné soutěže ve výzkumu, vývoji a inovacích s přihlédnutím k posudkům oponentů. O výsledku hodnocení každého návrhu projektu zpracuje odborný poradní orgán protokol. Podle odstavce 7 citovaného ustanovení následně poradní orgán protokoly o hodnocení návrhů projektů a výsledný návrh pořadí všech návrhů projektů ve veřejné soutěži ve výzkumu, vývoji a inovacích předloží poskytovateli, který je povinen rozhodnout o výběru návrhů projektů a zveřejnit výsledky veřejné soutěže ve výzkumu, vývoji a inovacích ve vyhlášené hodnotící lhůtě. Poskytovatel může rozhodnout v rozporu s doporučením odborného poradního orgánu, pokud písemně zdůvodní toto rozhodnutí a jeho zdůvodnění v protokolu a zveřejní své rozhodnutí a jeho zdůvodnění na svých webových stránkách. Poskytovatel umožní uchazeči se seznámit s výsledkem hodnocení jeho návrhu projektu ve veřejné soutěži ve výzkumu, vývoji a inovacích, včetně zdůvodnění a poskytnutí oponentních posudků k jeho projektu bez uvedení osobních údajů oponentů. Podle odstavce 11 se pak na rozhodování podle odstavců 3 a 7 nevztahuje správní řád.

27. Podle § 14e odst. 1 rozpočtových pravidel poskytovatel nemusí vyplatit dotaci nebo její část, domnívá-li se důvodně, že její příjemce v přímé souvislosti s ní porušil povinnosti stanovené právním předpisem nebo nedodržel účel dotace nebo podmínky, za kterých byla dotace poskytnuta; je-li stanoven nižší odvod za porušení rozpočtové kázně podle § 14 odst. 5, výše nevyplacené části dotace musí být stanovena v rámci částek vypočítaných podle § 14 odst.

5. Přitom v rámci procentního rozmezí přihlédne poskytovatel k závažnosti porušení a jeho vlivu na dodržení účelu dotace. Nevyplatit dotaci nebo její část nelze při nedodržení povinnosti podle § 14 odst. 4 písm. i). Podle odstavce 2 citovaného ustanovení pak poskytovatel o opatření podle odstavce 1 bez zbytečného odkladu vhodným způsobem informuje příjemce. Příjemce může do 15 dnů ode dne, kdy tuto informaci obdržel, podat poskytovateli proti tomuto opatření námitky. O námitkách rozhoduje ten, kdo stojí v čele poskytovatele.

28. Povahou opatření o nevyplacení dotace ve smyslu § 14e rozpočtových pravidel se opakovaně zabýval Nejvyšší správní soud, a to například ve svém rozsudku ze dne 14. 12. 2023, č. j. 9 Afs 203/2023-45, č. 4557/2024 Sb. NSS. V něm uzavřel, že opatření poskytovatele dotace dle § 14e odst. 1 rozpočtových pravidel není rozhodnutím ve smyslu správního řádu, neboť tím je až rozhodnutí o námitkách proti tomuto opatření dle § 14e odst. 3 rozpočtových pravidel. Dodal nicméně, že „i přes výše uvedený závěr je nutné na opatření poskytovatele dotace dle § 14e odst. 1 rozpočtových pravidel klást určité formální a obsahové nároky, aby se proti němu mohl příjemce dotace účinně bránit námitkami postupem dle § 14e odst. 2 rozpočtových pravidel. Toto opatření musí minimálně obsahovat důvody, ve kterých poskytovatel spatřuje porušení povinnosti stanovené právním předpisem, nedodržení účelu dotace nebo podmínek, za kterých byla dotace poskytnuta.“ 29. Ze shora citované právní úpravy plyne, že odůvodnění postupu správního orgánu podle zákona o podpoře výzkumu a vývoje se odchyluje od obecné úpravy odůvodnění správních rozhodnutí. Zákon konstruuje zvláštní způsob odůvodnění, jenž spočívá v tom, že adresát rozhodnutí se dozvídá důvody, proč nebude jeho projekt podpořen, nejen z rozhodnutí samotného, ale i z dalších podkladů, zejména pak z posudků oponentů. Vzhledem k tomu, že se důvody rozhodnutí tříští do více dokumentů, odůvodnění samotného rozhodnutí neposkytuje podrobné důvody rozhodnutí, neboť ty jeho adresát nalezne v jiných zveřejněných podkladech. Brojí-li proto žalobkyně v nyní posuzované věci proti tomu, že žalovaný měl v opatření zdůvodnit, z jakého závěru vycházel a proč, tak tomuto závěru městský soud nemůže přisvědčit.

30. Podle kapitoly 6 Pravidel pro žadatele a příjemce z operačního programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost – zvláštní část (dále jen „Pravidla pro žadatele a příjemce – zvláštní část“) k závěrečné zprávě o výsledcích a průběhu realizace projektu příjemce dotace předloží mimo jiné i návrh oponentního posudku příjemce. Před uskutečněním oponentního řízení zašle poskytoval dotace příjemci vlastní oponentní posudek a následně proběhne oponentní řízení, na kterém jsou prezentovány závěry oponentů. Na závěr oponentního řízení členové oponentní rady po hlasování stanoví výstupy a známky. Ze správního spisu vyplývá, že tímto způsobem bylo postupováno. Dne 21. 4. 2023 podala žalobkyně závěrečnou, v pořadí již třetí, žádost o platbu č. CZ.01.1.02/0.0/0.0/19_262/0020210/2023/003/POST. Následně byla žalobkyně depeší ze dne 9. 5. 2023 vyzvána k doložení další konkrétně specifikované doplňující dokumentace, a to pro účely vypracování oponentního posudku žalovaného. Depeší ze dne 26. 6. 2023 pak byla žalobkyně informována o tom, že vzhledem k hodnocení výsledků projektu známkou S – zadání nesplněno, bude nutné konání oponentního řízení v prostorách místa realizace projektu, a to za účasti zástupců žalovaného. Součástí této depeše byl žalobkyni poskytnut rovněž oponentní posudek ze dne 23. 6. 2023 zpracovaný Mgr. F. M. Ph.D., MBA (dále jen „posudek č. 1“) tak, aby se s jeho obsahem mohla žalobkyně seznámit. Dne 27. 7. 2023 se pak konalo samotné oponentní řízení za účasti zástupců žalovaného. V zápisu z oponentního řízení bylo uvedeno, že proběhlo seznámení s oběma oponentními posudky (Ing. M. a Mgr. M.). Z průběhu oponentního řízení a jeho zápisu tak plyne, že správní orgány byly seznámeny s žalobkyní předloženým posudkem Ing. M. ze dne 30. 3. 2023 a tento i v rámci oponentního řízení hodnotily. Žalobní námitka, dle které tento posudek nebyl zohledněn, tak není důvodná.

31. Členové oponentní rady následně uzavřeli, že neschvalují závěrečnou zprávu v současné podobě a projekt prozatím hodnotí stupněm O s možností doplnění nejpozději do 25. 8. 2023. Předložené podklady totiž nemají dostatečnou vypovídací schopnost a reálné dosažení výsledků je potřeba doložit další dokumentací. Doplnění dokumentace žalobkyně provedla prostřednictvím depeše ze dne 7. 9. 2023. Depeší ze dne 7. 11. 2023 byla žalobkyně informována o výsledku oponentního řízení s tím, že podmínky rozhodnutí o dotaci nebyly dodrženy. Přílohou předmětné depeše pak byl rovněž návrh na krácení dotace a odkaz na seznam dokumentů nazvaný „VÝSTUPY Z OŘ“, mezi nimiž byl dodatek k posudku č. 1 a oponentní posudek ze dne 18. 10. 2023 zpracovaný Ing. D. Ch., MBA (dále jen „posudek č. 2“). Dne 19. 2. 2024 bylo žalobkyni zasláno opatření, proti němuž žalobkyně brojila včas podanými námitkami. Z právě uvedeného je tedy zřejmé, že žalobkyně měla přístup k oponentnímu posudku žalovaného č. 1, ve znění jeho dodatku, a k oponentnímu posudku č.

2. Odůvodnění opatření se tak žalobkyně primárně dozvěděla z těchto podkladů, z nichž vycházel rovněž poskytovatel dotace. Jak vyplývá z judikatury citované v bodu [28] tohoto rozsudku, rozhodující je, aby se proti opatření mohl příjemce dotace účinně bránit námitkami postupem dle § 14e odst. 2 rozpočtových pravidel. To žalobkyně také učinila a ve svých námitkách proti důvodům krácení dotace podrobně brojila a konkrétně s nimi polemizovala. To by přitom nebylo v případě nepřezkoumatelnosti možné (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 7. 2022, č. j. 7 As 161/2021-47). Pro úplnost městský soud dodává, že odůvodnění ve formě zpřístupnění odborných podkladů je nedostačující pouze v případě, rozhodne-li poskytovatel dotace odlišně od doporučení odborného orgánu. V takovém případě musí poskytovatel dotace rozhodnutí písemně odůvodnit. Žalobkyně se proto mýlí, tvrdí-li, že základní myšlenkové úvahy žalovaného měly být obsaženy přímo v opatření. Zákon o podpoře výzkumu a vývoje totiž umožňuje, aby odůvodnění plynulo z hodnotící dokumentace jako celku (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 4. 2025, č. j. 10 As 29/2025-34, bod [13]).

32. Namítá-li pak žalobkyně, že oponentní posudky nedisponují dostatečným odůvodněním ve smyslu § 14e odst. 1 rozpočtových pravidel, tak ani této námitce soud nepřisvědčil. Oba oponentní posudky jsou dostatečně zdůvodněné a městský soud je nepovažuje za nepřezkoumatelné. V obou dotčených posudcích jsou přehledným, podrobným a srozumitelným způsobem popsána zjištění a skutečnosti, jež považují oponenti, potažmo žalovaný za rozhodné pro závěr o nesplnění hodnoticích indikátorů. Městský soud je proto přesvědčen, že žalobkyně nemohla pochybovat o důvodech, pro které byla dotace pokrácena, neboť odůvodnění a závěry obsažené v obou oponentních posudcích jsou konzistentní a srozumitelné. V dodatku k oponentnímu posudku č. 1 oponent jednoznačně vyjádřil, že z dokumentů nevyplývá, že by hlavními aktivitami projektu byly aktivity typu výzkumu a vývoje a rovněž nebylo prokázáno, že by pro realizaci výsledků byly nutné finanční a lidské zdroje v rozsahu deklarovaném žalobkyní. V oponentním posudku č. 2 pak oponent uzavřel, že cíl definovaný v projektu v žádosti o podporu nebyl naplněn a podrobně se vyjádřil ke každému relevantnímu okruhu otázek, tedy k průběhu a výsledkům řešení projektu, ke splnění závazných ukazatelů povinných k naplnění cílů projektu, k využitelnosti a využití výsledků řešeného projektu, k odborné úrovni řešení projektu, odborné kvalitě týmu a jeho vyváženosti a připravenosti, ke srovnatelnosti řešeného projektu s obdobnými řešeními na analogické úrovni v ČR i zahraničí a rovněž i k přiměřenosti finančních prostředků a účelnosti jejich využití. Proti všem těmto skutečnostem následně žalobkyně brojila v podaných námitkách. Na tomto místě je třeba připomenout, že opatření vydané dle § 14e odst. 1 rozpočtových pravidel nelze poměřovat s požadavky na správní rozhodnutí tak, jak jsou vymezeny v § 68 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Za skutečně minimální rozsah lze totiž podle Nejvyššího správního soudu považovat uvedení důvodů, ve kterých poskytovatel spatřuje porušení povinnosti stanovené právním předpisem, nedodržení účelu dotace nebo podmínek, za kterých byla dotace poskytnuta. Z pohledu přezkoumatelnosti těmto požadavkům oba oponentní posudky žalovaného odpovídají. Je rovněž třeba poukázat na to, že žalobkyně v podané žalobě nikterak nevymezila, v čem konkrétně dle jejího názoru nebyl požadavek na dostatečné odůvodnění opatření, resp. oponentních posudků naplněn. To vše brojila-li proti konkrétním důvodům dále sama v podaných námitkách.

33. Městský soud dále uvádí, že má-li být správní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být zřejmé, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný a jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem postupoval při posuzování těchto skutečností. Uvedené musí nalézt svůj odraz v odůvodnění dotčeného rozhodnutí. Nepřezkoumatelné je tedy takové rozhodnutí, které nelze přezkoumat pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 14. 10. 1999, sp. zn. III. ÚS 35/99 (N 141/16 SbNU 57)]. Městský soud pro úplnost uvádí, že „zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či nesrozumitelnost nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat.“ (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 3. 2023, č. j. 2 Afs 60/2022-47). Současně, jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 31. 5. 2024, č. j. 7 As 176/2023-33, „nepřezkoumatelnost není projevem nenaplněné subjektivní představy stěžovatele o tom, jak by měl být rozsudek odůvodněn, ale objektivní překážkou, která kasačnímu soudu znemožňuje přezkoumat napadené rozhodnutí“. Zbývá dodat, že s ohledem na zásadu jednotnosti správního řízení jsou pak všechna rozhodnutí vydaná v jednotlivých fázích řízení vnímána jako jeden celek (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 3. 2017, č. j. 5 Azs 270/2016-39). Co se týče požadavků na odůvodnění rozhodnutí o námitkách podle § 14e odst. 3 rozpočtových pravidel, ten, kdo stojí v čele poskytovatele dotace, je s ohledem na veřejné subjektivní právo příjemce dotace (právo na obdržení finančních prostředků při dodržení stanovených podmínek) povinen odůvodnit své rozhodnutí konkrétním a prokázaným porušením právních předpisů, účelu dotace nebo podmínek, za kterých byla dotace poskytnuta (viz § 14e odst. 1 věta první před středníkem rozpočtových pravidel).

34. Městský soud dále zdůrazňuje, že správní orgány a soudy nemají povinnost vypořádat se s každou dílčí námitkou, postaví-li proti tvrzení účastníka řízení právní názor, v jehož konkurenci námitky jako celek neobstojí; takový postup shledal ústavně konformním i Ústavní soud (srov. nález ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, a rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2015, č. j. 9 As 221/2014-43, nebo ze dne 27. 2. 2019, č. j. 8 Afs 267/2017-38). Žalobkyně nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí spatřovala v tom, že ministr žalovaného nevypořádal veškeré její námitky proti opatření, konkrétně námitky týkající se vývoje nového SW, rozsahu vyvinutých čidel a periferií, pracnosti a možnosti externí integrace. Současně má žalobkyně za to, že ministr žalovaného konkrétně nezdůvodnil, proč údajně nerealizovala svůj projekt v souladu s dotačními podmínkami. Žalobkyně tyto své námitky nikterak blíže neodůvodnila, proto se jimi městský soud bude zabývat v míře obecnosti, která z žaloby plyne. Městský soud napadené rozhodnutí přezkoumal optikou judikatury uvedené v bodě [33] tohoto rozsudku a uzavírá, že odůvodnění napadeného rozhodnutí netrpí takovými nedostatky, které by měly za následek jeho nepřezkoumatelnost. Ohledně žalobkyní tvrzených nevypořádaných námitek proti opatření se z napadeného rozhodnutí podává, že ministr žalovaného se k jednotlivým bodům námitek výslovně vyjádřil, byť by takové vypořádání dle soudu mohlo být pečlivější. Ministr žalovaného sice v napadeném rozhodnutí výslovně nevypořádal námitky směřující k bodu 1.1 a 1.3 oponentního posudku č. 1 a k bodu 1.3 oponentního posudku č.

2. Uvedené nedostatky nicméně dle soudu nezakládají nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, neboť z odůvodnění lze zjistit, jaký názor ministr žalovaného zaujal na skutkové a právní otázky, které jsou podstatné pro rozhodnutí (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2017, č. j. 2 As 196/2016-123, č. 3668/2018 Sb. NSS). Není rovněž pravdou, že by ministr žalovaného pominul žalobkyní předložené posudky (viz výše bod [30] a dále bod [50] tohoto rozsudku). Správnost a úplnost skutkových a právních úvah, na nichž správní orgán své rozhodnutí založil, je pak otázkou zákonnosti rozhodnutí, nikoli přezkoumatelnosti. Současně městský soud dodává, že o nepřezkoumatelnost rozhodnutí nejde tehdy, je-li námitka, kterou správní orgán pominul, pro posouzení věci zjevně irelevantní (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2020, č. j. 1 Afs 68/2020- 31, bod [12]), přičemž ani Ústavní soud v případě, že námitky stěžovatelů nejsou způsobilé změnit výrok rozhodnutí, tyto nevypořádává (srov. např. nález z 28. 5. 2009, sp. zn. II. ÚS 2029/08). Z obecně vznesené námitky žalobkyně není zřejmé, jaké konkrétní námitky ohledně vývoje nového SW, rozsahu vyvinutých čidel a periferií, pracnosti a možnosti externí integrace nejsou ze strany ministra žalovaného vypořádány, když v nyní posuzované věci není rozporován samotný výstup projektu, jak se domnívá žalobkyně. Spornou otázkou je skutečnost, že žalobkyně dostatečně nedoložila, že k tomuto výstupu dospěla prostřednictvím činností spadajících pod definici průmyslového výzkumu a experimentálního vývoje (uvedená problematika bude blíže rozebrána v kapitole III. 3 tohoto rozsudku).

35. Co se týče samotného odůvodnění toho, proč žalobkyně dle správních orgánů nerealizovala svůj projekt v souladu s dotačními podmínkami, k tomu městský soud uvádí, že v napadeném rozhodnutí ministr přisvědčil závěrům, které zaujal poskytovatel dotace v opatření, resp. v oponentních posudcích. Závěry opatření nicméně ministr žalovaného bez dalšího nepřejal, ale přidal k nim vlastní úvahu. Byť si lze představit detailnější a místy i přesnější odůvodnění, proč ministr žalovaného námitkám žalobkyně proti opatření nepřisvědčil, podstatné je, že na stranách 5 až 8 napadeného rozhodnutí dostatečně popsal, z jakých důvodů shledal opatření plně oprávněným a reagoval na nosné argumenty žalobkyně, které uplatnila v námitkách. Ministr žalovaného vysvětlil, z jakého důvodu se s odůvodněním opatření ztotožnil s poskytovatelem dotace, že nebyly naplněny 2 ze 2 indikátorů nutných k naplnění cílů projektu. Uvedl, že po vyhodnocení činností realizovaných v rámci projektu nebyla žalobkyně schopna prokázat výzkumně vývojové aktivity a současně žalobkyně nedokládá žádné informace, které by prokázaly, že výstupu projektu dosáhla právě díky činnostem výzkumu a vývoje dle definice. Náplň projektu lze totiž charakterizovat jako běžnou inženýrskou činnost. Kromě toho žalobkyně pouze deklaruje, že jednotlivé cíle projektu naplnila, nicméně nepřináší žádné informace o cestě k výstupům. V případě projektu výzkumu a vývoje však musí být vše uvedeno v doložitelné formě, aby bylo možné výsledek přesně replikovat. Zároveň ministr žalovaného upozornil, že vyvinutá čidla se skládají z běžně dostupných komponent a nejedná se proto o výsledek výzkumně vývojové činnosti, ale toliko o zhotovení individuálního díla na základě požadovaných parametrů. Současně, ani v rámci podaných námitek pak žalobkyně nespecifikuje, z jakého důvodu se jedná o činnost průmyslového výzkumu a experimentálního vývoje, neboť toto konstatuje pouze jako fakt. Na straně 8 napadeného rozhodnutí pak ministr žalovaného uvedl, že potvrzuje odůvodnění opatření ohledně krácení dotace za nesplnění indikátorů povinných k naplnění dle hlavy II. čl. 6 odst. 6.10.3 rozhodnutí o poskytnutí dotace. Ministr žalovaného tedy rovněž konkretizoval, jaké dotační podmínky žalobkyně porušila.

36. Tyto námitky nejsou důvodné. III. 2 Námitka porušení zásady legitimního očekávání 37. Žalobkyně namítala, že žalovaný musel z podnikatelského záměru žalobkyně přiloženého k žádosti o dotaci od počátku vědět, že značná část činností bude spočívat ve vývoji SW a že k sestavení hardwarové části zařízení dojde z dostupných komponent. Přesto žalovaný projekt schválil a dvakrát částečně proplatil. Sporování podstaty projektu ex post proto zasahuje do právní jistoty a legitimního očekávání žalobkyně, neboť se jí předchozím přístupem žalovaného dostalo konkrétního ujištění o tom, že projekt naplňuje podmínky průmyslového výzkumu a experimentálního vývoje. Chtěl-li žalovaný podstatu projektu rozporovat, měl tak učinit v rámci jeho hodnocení před schválením žádosti o dotaci.

38. Městský soud na tomto místě předně poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 8. 2012, č. j. 1 Afs 15/2012-38, č. 2713/2012 Sb. NSS, v němž kasační soud s poukazem na příslušnou judikaturu Soudního dvora Evropské unie vyložil, že „za dodržení všech podmínek dotací jsou výlučně odpovědni příjemci podpor. Skutečnost, že poskytovatel finančních prostředků opomněl upozornit na nesrovnalosti při provádění dané akce, nevylučuje ani neomezuje takovou odpovědnost. Opačný výklad by vedl ke stavu, kdy by byl příjemce dotace zbaven veškeré odpovědnosti za nesrovnalosti, které nebyly oznámeny poskytovatelem.“ V citovaném rozsudku Nejvyšší správní soud dále zdůraznil, že postup v rozporu s právem obecně nezakládá legitimní očekávání a může vést k jeho vzniku jen zcela výjimečně. Příjemce dotace se nicméně může dovolávat zásady legitimního očekávání, a to za splnění nezbytného předpokladu „poskytnutí konkrétních ujištění ze strany příslušného orgánu, která mohou vzbudit legitimní očekávání u toho, komu jsou určena, a dále skutečnost, že tato ujištění jsou v souladu s použitelnými právními předpisy.“ Současně, ani při poskytnutí konkrétního ujištění se příjemce dotace nemůže dovolávat legitimního očekávání, dopustil-li se zjevného porušení platné právní úpravy či podmínek rozhodnutí o poskytnutí dotace (rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 2. 2025, č. j. 55 Af 11/2023-66). Ve vztahu ke konkrétnímu ujištění se tak zpravidla jedná o situaci, ve které příjemce dotace neví, jak má přesně postupovat, proto se obrátí na poskytovatele dotace či jiný příslušný orgán, aby mu určitý postup poradil nebo výslovně příjemcem navržený postup potvrdil jako souladný s pravidly poskytnuté dotace. Jedná-li pak příjemce v souladu s takto daným ujištěním, má být chráněno jeho legitimní očekávání (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2024, č. j. 5 Afs 296/2022-34).

39. Žalobkyně v nyní posuzované věci opírá svou argumentaci ve vztahu k naplnění legitimního očekávání o skutečnost, že povaha projektu a jeho průběh vyplýval již z jejího podnikatelského záměru, jenž byl součástí žádosti o dotaci. Žalovaný jej v této podobě schválil a současně podvakrát proplatil žalobkyní podanou žádost o dílčí platbu. Městský soud má za to, že žalobkyně v nyní posuzované věci nemohla nabýt legitimního očekávání. Žalobkyni totiž nejen, že nebylo ze strany žalovaného poskytnuto žádné konkrétní ujištění o poskytnutí dotace a o souladu jejího postupu při realizaci projektu s dotačními podmínkami, ale současně bylo žalovaným shledáno nenaplnění podmínek pro poskytnutí dotace, když žalobkyně nedoložila a neprokázala informace vedoucí k prokázání toho, že výstupu svého projektu dosáhla díky výzkumně vývojovým činnostem. Je to přitom příjemce dotace, kdo musí prokázat splnění podmínek, za nichž mají být veřejné prostředky poskytnuty (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 8. 2025, č. j. 5 Afs 328/2024- 27). Ministr žalovaného v napadeném rozhodnutí opakovaně uvedl, že posouzení, zda byla v rámci projektu prováděna činnost výzkumně vývojového charakteru, lze posoudit po skončení samotného projektu a po seznámení se s podrobnou technickou dokumentací realizovaných aktivit v rámci oponentního řízení. Městský soud se s tímto závěrem ministra žalovaného ztotožňuje a uvádí, že uvedená skutečnost vychází rovněž z kapitoly 6 Pravidel pro žadatele a příjemce – zvláštní část. Z ní vyplývá, že schválení a proplacení závěrečné žádosti o platbu je vázáno na úplnost a správnost doložené dokumentace a na výsledné hodnocení provedeného oponentního řízení. Oponentní řízení pak slouží k ověření a zhodnocení průběhu, výsledků a naplnění cílů řešení projektu podle rozhodnutí o poskytnutí dotace a jeho cílem je posouzení správnosti, efektivnosti, hospodárnosti a účelnosti využití poskytnutých prostředků a naplnění cílů projektu, resp. splnění indikátorů povinných k naplnění, k nimž se příjemce v rozhodnutí o poskytnutí dotace zavázal. Je zde rovněž výslovně uvedeno, že oponentní řízení se uskutečňuje po ukončení realizace projektu. Městský soud v této souvislosti poukazuje na to, že Pravidla pro žadatele a příjemce – zvláštní část tvořila přílohu již samotné výzvy VII a rovněž i rozhodnutí o poskytnutí dotace. Žalobkyni tedy byl postup konečného hodnocení projektu znám již v době podání žádosti o poskytnutí příslušné dotace a mohla se s ním seznámit. Žalobkyně proto nemohla legitimně očekávat, že pouze na základě posouzení ještě nerealizovaného projektu a bez zpracování příslušné související dokumentace jí bude bez dalšího po dokončení projektu vyplacena zbylá část dotace. To vše, aniž by poskytovatel dotace prověřil, že byly podmínky dotace skutečně splněny dle rozhodnutí o poskytnutí dotace. Z uvedeného důvodu je nepřípadná dílčí námitka žalobkyně, že chtěl-li žalovaný podstatu projektu rozporovat, měl tak učinit již v rámci hodnocení projektu před schválením žádosti o dotaci. Posouzení projektu před schválením žádosti o dotaci totiž dle městského soudu z logiky věci nemůže obsahovat podklady, které žalobkyně následně předkládá po reálném dokončení projektu, a z nichž žalovaný naplnění cílů dotace posuzuje. Konečně, jak uzavřel Nejvyšší správní soud v již citovaném rozsudku sp. zn. 1 Afs 15/2012, sama skutečnost, že žalovaný důvody, pro které žalobkyni v nyní posuzované věci krátil poskytnutou dotaci, nesdělil dříve, ke vzniku legitimního očekávání nepostačuje.

40. Tyto námitky proto nejsou důvodné. III. 3 Námitky týkající se posouzení projektu, procesních vad a skutkového stavu 41. Žalobkyně nesouhlasí s právní kvalifikací projektu a je toho názoru, že jí prováděné činnosti v rámci projektu naplnily definici průmyslového výzkumu a experimentálního vývoje ve smyslu čl. 2 odst. 85 a 86 nařízení č. 651/2014. Současně namítá, že žalovaný postupoval při věcném posouzení výstupů projektu formalisticky, jednostranně a v rozporu se základními principy správního řízení, když vycházel toliko z míry a způsobu písemného popisu, a nikoliv z faktického posouzení. Stejně tak žalovaný, resp. ministr žalovaného, vycházel výhradně z oponentních posudků a nepřihlédl k ostatním důkazům, které měl k dispozici.

42. Podle čl. 2 odst. 85 nařízení č. 651/2014 průmyslovým výzkumem se rozumí plánovitý výzkum nebo kritické šetření zaměřené na získání nových poznatků a dovedností pro vývoj nových výrobků, postupů nebo služeb nebo k podstatnému zdokonalení stávajících výrobků, postupů nebo služeb. Zahrnuje vytváření dílčích částí složitých systémů a může zahrnovat výrobu prototypů v laboratorním prostředí nebo v prostředí se simulovaným rozhraním se stávajícími systémy a rovněž výrobu pilotních linek, je-li to nezbytné pro průmyslový výzkum, a zejména pro obecné ověřování technologie.

43. Podle čl. 2 odst. 86 nařízení č. 651/2014 experimentálním vývojem se rozumí získávání, spojování, formování a používání stávajících vědeckých, technologických, obchodních a jiných příslušných poznatků a dovedností za účelem vývoje nových nebo zdokonalených výrobků, postupů nebo služeb. Může se jednat například o činnosti zaměřené na vymezení koncepce, plánování a dokumentaci nových výrobků, postupů nebo služeb. Experimentální vývoj může zahrnovat vývoj prototypů, demonstrační činnosti, pilotní projekty, testování a ověřování nových nebo zdokonalených výrobků, postupů nebo služeb v prostředí reprezentativním z hlediska reálných provozních podmínek, pokud hlavní cíl spočívá v dalším technickém zlepšení výrobků, postupů nebo služeb, které nejsou z velké části dosud stanoveny. Tyto činnosti mohou zahrnovat vývoj komerčně využitelného prototypu nebo pilotního projektu, který je nutně konečným komerčním produktem a jehož výroba je příliš nákladná na to, aby byl použit pouze pro účely demonstrace a ověření. Experimentálním vývojem nejsou běžné nebo pravidelné změny stávajících výrobků, výrobních linek, výrobních postupů, služeb a jiných nedokončených operací, i když tyto změny mohou představovat zlepšení.

44. Definicí výzkumu a vývoje se zabýval rovněž Nejvyšší správní soud, a to například ve svém rozsudku ze dne 27. 9. 2016, č. j. 1 Afs 174/2016-38. V něm uvedl, že vymezení uvedeného pojmu je obsaženo v § 2 odst. 1 zákona o podpoře výzkumu a vývoje, přičemž uvedené ustanovení popisuje „výzkum jako systematickou tvůrčí práci rozšiřující poznání, včetně poznání člověka, kultury nebo společnosti, metodami umožňujícími potvrzení, doplnění či vyvrácení získaných poznatků, prováděnou jako základní výzkum, kterým jsou experimentální nebo teoretické práce prováděné s cílem získat znalosti o základech či podstatě pozorovaných jevů, vysvětlení jejich příčin a možných dopadů při využití získaných poznatků; aplikovaným výzkumem jsou experimentální nebo teoretické práce prováděné s cílem získání nových poznatků zaměřených na budoucí využití v praxi; ta část aplikovaného výzkumu, jehož výsledky se prostřednictvím vývoje využívají v nových výrobcích, technologiích a službách, které jsou určeny k podnikání podle zvláštního právního předpisu, se označuje jako průmyslový výzkum. Vývoj dle citované právní úpravy představuje systematické tvůrčí využití poznatků výzkumu nebo jiných námětů k produkci nových nebo zlepšených materiálů, výrobků nebo zařízení anebo k zavedení nových či zlepšených technologií, systémů a služeb, včetně pořízení a ověření prototypů, poloprovozních nebo předváděcích zařízení.“ Podstatou experimentálního vývoje je tedy uplatňování existujících poznatků a dovedností takovým způsobem, aby došlo ke vzniku návrhu nových nebo podstatně zdokonalených výrobků, postupů nebo služeb, vývojová činnost pak musí vést k dosažení závěrů (výsledků, poznatků, znalostí), jež jsou oproti stávající úrovni poznatků a dovedností v oboru nové a dosud nevyužívané. Důraz měření novosti je přitom kladen právě na proces vytváření těchto závěrů (výsledků, poznatků, znalostí), nikoliv na existenci samotných nových nebo podstatně zlepšených výrobků (postupů, služeb), jež jsou výsledkem jejich aplikace v případě úspěchu vývojové činnosti. Aby mohla být určitá činnost podřazena pod pojem vývoj tedy nepostačuje prostá či rutinní aplikace existujícího nového či zdokonaleného řešení, ale je nezbytné takové nové či zdokonalené řešení rovněž vytvářet. Zhodnocení, zda ty které činnosti představují výzkum či vývoj, je otázkou právní, nikoli skutkovou, proto její posouzení náleží správnímu orgánu, potažmo správním soudům (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2022, č. j. 6 Afs 264/2021-43).

45. K posouzení otázky, zda projekt naplnil podmínky dotace, správnímu orgánu slouží dle § 21 zákona o podpoře výzkumu a vývoje závěry odborného poradního orgánu obsažené v oponentním posudku. Uvedený oponentní posudek přitom není samostatným závazným aktem, kterým by byl poskytovatel dotace bez dalšího vázán. Jedná se však o odborné hodnoticí podklady, k nimž poskytovatel dotace při svém vlastním konečném hodnocení přihlíží. Na takové odborné posouzení pak judikatura správních soudů klade obdobné požadavky jako na znalecký posudek, tedy aby se jednalo o podklad logický, úplný, srozumitelný a přesvědčivý. Splňuje-li odborné posouzení tyto požadavky, může z něj správní orgán i soud vycházet bez potřeby dalšího znaleckého dokazování (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2020, č. j. 4 As 478/2019-38). Názor odborníka vyjádřený v odborném vyjádření pak nelze vyvrátit prostým prohlášením, že takový názor není správný, ale je třeba jej kvalifikovaně zpochybnit, a to například předložením oponentního znaleckého posudku či jinými podklady (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2021, č. j. 1 Afs 504/2020-34). Nebyly-li odborné závěry účinně zpochybněny, nevzniká správnímu orgánu povinnost opatřovat další či revizní posudek, neboť skutkový stav má za prokázaný bez důvodných pochybností (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 7. 2017, č. j. 1 As 23/2017-33). Současně platí, že správní orgán i soud hodnotí odborné podklady podle jejich věcné přesvědčivosti a při existenci více odborných podkladů je třeba vysvětlit, proč se přiklonil právě k jednomu z nich (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 2. 2021, č. j. 7 As 307/2019-56).

46. K otázce posouzení, zda lze projekty zahrnout pod pojmy výzkumu a vývoje, se zevrubně vyjádřil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 25. 6. 2020, č. j. 7 Afs 447/2018-55. Uvedl, že „úkolem poplatníka uplatňujícího předmětnou odčitatelnou položku je pak doložit, že k tomuto tvůrčímu (kreativnímu) procesu došlo, neboť právě tento proces odlišuje z právního hlediska vývoj od inovace. Jako nejvhodnější prostředek k prokázání tvůrčí činnosti se přitom jeví vedení náležité dokumentace zachycující podrobně proces tvorby návrhu nového či zdokonaleného řešení. Nelze totiž odhlédnout od toho, že k utváření nových či zdokonalených řešení dochází uplatňováním stávajících poznatků, které vyústí v nově stvořené řešení. Bez náležité dokumentace nese daňový subjekt riziko, že se při budoucím dokazování v daňovém řízení octne v důkazní nouzi ohledně skutečné novosti svého řešení, která pro něj bude mít nepříznivé daňové dopady. Nadto je vedení záznamů z procesu vývoje dle příručky Frascati esenciální součástí samotného pojmu vývoj. Jak zdůrazňuje tato příručka pro rok 2002, výzkum a vývoj jsou činnostmi prováděnými systematicky. Tím se dle téže příručky pro rok 2015 rozumí právě plánovité provádění, o němž jsou uchovávány záznamy nejen z výsledků, ale především i ze samotného procesu. Smyslem kodifikace poznatků učiněných při vývojové činnosti je přitom to, aby učiněné kroky nezůstaly jen v „hlavách výzkumníků“, ale mohly být případně reprodukovány. Základním předpokladem pro úspěšné uplatnění odčitatelné položky na výzkum a vývoj je tak v případě experimentálního vývoje doložení této činnosti. Daňové subjekty jsou pochopitelně svobodné v tom, jakým způsobem budou určitou skutečnost prokazovat. V případě prokazování vývojové činnosti je nicméně třeba trvat na tom, aby bylo z předložených důkazních prostředků seznatelné, jak byly stávající poznatky nebo dovednosti systematicky aplikovány a testovány za účelem tvorby návrhu nového či podstatně zdokonaleného výrobku (postupu nebo služby). Pouze na podkladě takových důkazních prostředků totiž může správce daně ověřit (v případě potřeby za účasti znalce), zda poplatník prováděl skutečnou vývojovou činnost a nikoli pouze běžnou výrobu na základě specifikací a požadavků svých zákazníků či rutinní (odborně předvídatelnou) integraci systému. Doklady o provádění vývojové činnost jsou základním vstupem pro skutkové závěry a následné právní hodnocení, zda byly splněny podmínky § 34 odst. 4 ZDP. Že je právní hodnocení otázky, zda se jedná o výzkum a vývoj především dokladovou záležitostí (spojenou s eventuálním odborným posouzením relevantních dokladů), potvrzují i již zmíněné rozsudky č. j. 10 Afs 24/2014 - 119 a č. j. 1 Afs 174/2016 – 38 […] Zmiňované rozsudky zároveň potvrzují, že o projekt výzkumu a vývoje ve smyslu § 34 odst. 4 ZDP se může jednat také v případě použití známých a již dříve používaných technologií, jakož i produkce nikoliv nových, ale též zlepšených (slovy zákona podstatně zdokonalených) materiálů a výrobků. I v těchto případech však platí, že při výzkumné činnosti musí být přítomen ocenitelný prvek novosti a vyjasňována technická nejistota. Používá-li konkrétní výzkumná a vývojová činnost známé a již dříve používané technologie či je-li zaměřena na zlepšení stávajících materiálů a výrobků, má její náležitá dokumentace z podstaty věci ještě větší význam. Právě na základě této dokumentace je totiž možné přezkoumat, zda v projektu existovalo výzkumné riziko, v čem spočívalo a jak byla výzkumná nejistota konkrétně v rámci projektu překonána. Zvlášť důležitá je tedy dokumentace vývoje v takových případech, jako je stěžovatelův, kdy podstata činnosti nespočívá ve vyvíjení zbrusu nových zařízení, ale v přizpůsobení stávajících typových zařízení (komponent), pořízených zejména subdodavatelsky, konkrétním specifickým podmínkám a v optimalizaci jejich fungování pro atypické provozy. Je třeba doložit, že se jedná o sloučení vyvinutých komponent a subsystémů, které takto předtím integrovány nebyly a že samotná tato integrace není aplikací běžné dovednosti dané odbornou zkušeností, ale že bylo nutné na cestě k požadovanému výsledku překonat výzkumné riziko“. Shora uvedené závěry kasačního soudu se sice vztahují k problematice odpočtů dle zákona o daních z příjmů, dle městského soudu je nicméně lze aplikovat i na nyní posuzovanou věc. Výklad pojmů výzkumu a vývoje v citovaném rozsudku se totiž nevztahuje ke zvláštním daňovým podmínkám odpočtu, neboť zákon o daních z příjmů neobsahuje vlastní autonomní definici těchto pojmů. Obsah těchto pojmů proto kasační soud výslovně dovozuje z § 2 odst. 1 zákona o podpoře výzkumu a vývoje a jedná se tedy o výklad pojmů převzatý z téhož zákonného základu, který je relevantní i pro posouzení toho, zda projekt naplnil znaky průmyslového výzkumu či experimentálního vývoje ve věcech dotačních. Důkazní břemeno ve vztahu k prokázání naplnění podmínek dotace pak obdobně jako ve věcech daňových tíží příjemce dotace, neboť „poskytování dotací je totiž specifické v tom, že podle příslušných dokumentů, na základě nichž jsou dotace poskytovány (rozhodnutí o poskytnutí dotace popř. smlouva o poskytnutí dotace, včetně příloh a jimi odkazovaných dalších dotačních podmínek), to jsou typicky příjemci dotací, kteří prokazují splnění všech stanovených povinností, jimiž je čerpání dotace podmíněno, a za tímto účelem jsou povinni předložit relevantní listiny a důkazy“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 5. 2025, čj. 4 Afs 191/2024-50).

47. Prizmatem shora uvedených judikaturních závěrů je pak nutné hodnotit i nyní posuzovanou věc. V této souvislosti proto považuje městský soud za nezbytné zdůraznit, že podstatou pro posouzení otázky, zda byly naplněny podmínky dotace v nyní posuzované věci, není pouhý výstup projektu, jak se mylně domnívá žalobkyně. Cílem výzvy VII totiž bylo „získávání nových znalostí potřebných pro vývoj nových produktů, materiálů, technologií a služeb prostřednictvím realizace projektů průmyslového výzkumu a experimentálního vývoje. Výsledky těchto činností povedou k zavádění inovací vyšších řádů a k tvorbě produktů konkurenceschopných na světových trzích“ (důraz přidán soudem). K prokázání realizace činností průmyslového výzkumu a experimentálního vývoje je přitom dle judikatury citované v bodu [46] tohoto rozsudku nezbytné doložit detailní dokumentaci podrobně zachycující tento proces, neboť pouze na podkladě takových důkazních prostředků může poskytovatel dotace ověřit, zda příjemce dotace prováděl skutečnou výzkumně vývojovou činnost. Nelze proto přisvědčit tvrzení žalobkyně, že činnosti v rámci projektu byly seznatelné již z podnikatelského záměru předloženého v rámci žádosti o dotaci. V tomto ohledu soud souhlasí se závěrem uvedeným na straně 7 napadeném rozhodnutí, že uvedené lze posoudit až teprve po skončení projektu a seznámení se s podrobnou technickou dokumentací realizovaných aktivit. Tento závěr považuje městský soud za plně odpovídající smyslu a účelu konečného posouzení projektu v rámci oponentního řízení, neboť v době předložení podnikatelského záměru žalobkyně ještě žádné aktivity nečinila a logicky proto ani nemohla jakkoliv dokumentačně zachytit proces, který je teprve výsledkem realizace projektu. Až teprve při samotné realizaci projektu totiž vyvstávají otázky týkající se například existence výzkumného rizika, které má být v rámci projektu překonáno, a další související činnosti. A právě tyto skutečnosti měly být zachyceny v relevantních dokumentech tak, aby žalobkyně unesla své důkazní břemeno v tom ohledu, že výstup jejího projektu je výsledkem výzkumně vývojové činnosti.

48. V nyní posuzované věci je žalobkyni v napadeném rozhodnutí vytýkáno, že nenaplnila dva ze dvou indikátorů nutných k naplnění cílů projektu, když neprokázala a nedoložila realizaci činností, jež by odpovídaly definici průmyslového výzkumu a experimentálního vývoje. Uvedený závěr žalovaný dovozuje zejména z oponentních posudků zpracovaných nezávislými odporníky, jež byly zpracovány pro účely oponentního řízení. Žalobkyně však i přes výsledky oponentního řízení trvá na tom, že se v jejím případě o výzkumně vývojovou činnost jednalo, přičemž má za to, že žalovaný nemůže pouze formalisticky vycházet z doložených dokumentů. Uvedená argumentace žalobkyně je však v rozporu se shora uvedenou judikaturou kasačního soudu, dle které k prokázání výzkumně vývojové činnosti je naopak nezbytná dokumentace zachycující podrobně proces tvorby návrhu nového či zdokonaleného řešení. Ze správního spisu se podává, že žalobkyně ke své závěrečné žádosti o platbu předložila toliko závěrečnou zprávu o realizaci výzkumu a vývoje, z níž však podrobný popis činností směřujících k naplnění definice průmyslového výzkumu a experimentálního vývoje nikterak nevyplývá. Na tuto skutečnost reaguje rovněž oponentní posudek č. 1, který se konkrétně vymezuje proti tomu, co předpokládal projekt předložený žalobkyní v rámci žádosti o poskytnutí dotace, a tomu, co následně žalobkyně předložila v rámci závěrečného hodnocení. Vzhledem k tomu, že žalobkyně uvedené pochybnosti neodstranila ani během oponentního řízení, byl žalobkyni dán prostor pro doložení odpovědí a doprovodné dokumentace k dotazům oponenta (viz zápis z oponentního řízení ze dne 27. 7. 2023). Na uvedené žalobkyně reagovala doplněním dalších podkladů, a to písemným vyjádřením k dotazům oponenta a doplněním informací k výzkumu a vývoji hardware a SW (viz depeše ze dne 7. 9. 2023). Na základě takto doplněných informací žalovaný nechal zpracovat odlišným nezávislým odborníkem oponentní posudek č. 2, z něhož vyplývá, že i přes žalobkyní provedené doplnění projekt nesplnil předpokládané cíle. Právě dokumentace je dle soudu stěžejní pro to, aby na základě ní mohl žalovaný přezkoumat, zda v projektu existovalo výzkumné riziko, v čem spočívalo a jak byla výzkumná nejistota konkrétně v rámci projektu překonána a další související podstatné okolnosti. Průběh této tvůrčí činnosti by přitom měl být průběžně zaznamenáván, aby byl naplněn znak její systémovosti a současně, aby bylo umožněno ověření existence prvků ocenitelné novosti a výzkumné nejistoty ohledně konečného výsledku.

49. Městský soud poukazuje na to, že oba oponentní posudky žalovaného vycházely výhradně z podkladů doložených žalobkyní. Z nich pak oba nezávislí oponenti učinili závěr o tom, že žalobkyně požadované indikátory nenaplnila. Městský soud považuje tyto závěry oponentních posudků č. 1 a č. 2 za logické, srozumitelné, úplné a přesvědčivé, jejichž dílčí závěry jsou uvedeny níže. V nyní podané žalobě žalobkyně závěry plynoucí z oponentních posudků konkrétně nevyvrací, pouze trvá na tom, že uvedené cíle naplnila, když podle výzvy VII měl být výstupem projektu prototyp nebo SW. K tomu městský soud upozorňuje, že správní orgány v nyní posuzované věci nesporují konečný výstup projektu žalobkyně, ale právě skutečnost, že tohoto výstupu nedosáhla prostřednictvím činností spadajících pod výzkumně vývojovou činnost. Samotný výsledek však není v nyní posuzované věci podstatný, nedokládá-li žalobkyně současně informace k tomu, že při jeho zhotovení realizovala průmyslový výzkum a experimentální vývoj. Na tomto závěru nic nemůže změnit ani dílčí tvrzení žalobkyně, že je-li nové a jedinečné to, co její činností vzniklo, pak tomuto výsledku nutně předcházel výzkum a vývoj. Novost a jedinečnost je totiž dána u každého zařízení, které je vyrobeno tzv. „na míru“. Tyto vlastnosti však samy o sobě ještě negarantují, že je dané zařízení výsledkem výzkumné či vývojové činnosti. Při té totiž, zjednodušeně řečeno, nejde jen o zhotovení dalšího samo o sobě originálního výstupu, ale o jeho vytvoření za pomoci principiálně zcela nových řešení (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2020, č. j. 7 Afs 447/2018-55). Aby se jednalo o výsledek výzkumně vývojové činnosti, musela by žalobkyně doložit, že její činnost zahrnovala nové způsoby aplikace dostupných (stávajících) znalostí. Předložené důkazní prostředky však nijak nevylučují, že k navržení hlasového asistenta použila poznatky a dovednosti, které byly založeny na známých vlastnostech komponent. Právě tento nedostatek je žalobkyni žalovaným vytýkán. Na straně 6 oponentního posudku č. 2 oponent výslovně uvádí, že ze závěrečné zprávy nevyplývá, co je či mělo být předmětem průmyslového výzkumu a co předmětem experimentálního vývoje. Současně není z doložených podkladů zřejmé, jaké výzkumně vývojové aktivity proběhly. Oponent rovněž poukázal na to, že prototyp je sestaven z běžně dostupných dílů a IoT hub jako koncept a výrobek plnící popsané funkce není nijak nový a je na trhu dostupný v různých specifikacích. Skutečnost, že se v projektu nejedná o průmyslový výzkum a experimentální vývoj dle oponenta podporuje i kategorizace činností ve výkazech práce.

50. Uvedený nedostatek pak neodstranil ani žalobkyní předložený oponentní posudek doc. O. ze dne 18. 1. 2024, který jednak nikterak nereaguje na závěry uvedené v oponentním posudku č. 2, a současně pouze konstatuje naplnění cílů projektu. V podrobnostech však jednotlivé výzkumně vývojové činnosti nepopisuje a nehodnotí. Nelze z něj proto činit skutkové závěry co do existence výzkumně vývojových činností. Neobstojí proto dílčí námitka žalobkyně, že žalovaný vycházel výhradně z oponentních posudků a nepřihlédl k dalším důkazům, jež měl k dispozici, zejména pak právě k oponentnímu posudku předloženému žalobkyní. Není totiž pravdou, že by jej ministr žalovaného v napadeném rozhodnutí nezohlednil. V závěru strany 8 napadeného rozhodnutí žalovaný výslovně uvedl, že „doložený Posudek nevnímá poskytovatel dotace jako nezávislý, přičemž uvádí, že daný Posudek argumenty obou oponentů nevyvrací, pouze autoritativně konstatuje, že výsledky a cíle Projektu byly zcela splněny a použité finanční prostředky byly vynaloženy účelně a odpovídajícím způsobem, aniž by tyto své závěry blíže podrobně vysvětlil a prokázal. S ohledem na tyto skutečnosti hodnotí poskytovatel dotace posudek jako neprůkazný ve věci naplnění indikátorů povinných k naplnění.“ V tomto se nyní posuzovaná věc liší od věci, kterou řešil městský soud v rozsudku sp. zn. 14 A 20/2024, ve kterém zrušil rozhodnutí ministra žalovaného, jelikož správní orgány vůbec nepřihlédly k posudkům předloženým tamější žalobkyní.

51. Podle kapitoly 6 odst. 6.1 Pravidel pro žadatele a příjemce – zvláštní část schválení a proplacení Závěrečné ŽOP je vázáno na úplnost a správnost doložené dokumentace a na základě výstupu/výsledného hodnocení provedeného OŘ.

52. Co se týče dalších žalobkyní k námitkám předložených dokumentů, k tomu městský soud uvádí, že z kapitoly 6 Pravidel pro žadatele a příjemce – zvláštní část jasně vyplývá, že schválení závěrečné žádosti o platbu je vázáno na dvě skutečnosti, a to doložení správné a úplné dokumentace a navazující výsledné hodnocení provedené v rámci oponentního řízení. Tímto pravidlem byla žalobkyně vázána. Jak totiž vyplývá z ustálené judikatury, poskytnutí dotace představuje dobrodiní ze strany poskytovatele dotace, přičemž ten je oprávněn poskytnutí dotace svázat podmínkami, které je příjemce dotace povinen dodržovat (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 6. 2021, č. j. 7 Afs 104/2021-33, nebo již citovaný rozsudek kasačního soudu sp. zn. 1 Afs 15/2012). Žalobkyně ke svým námitkám proti opatření předložila nejen oponentní posudek doc. O., ale i další dokumenty v podobě dodatku k závěrečné zprávě a jejích příloh (příručka k hlasovému asistentovi Smart office, uživatelská příručka mobilní aplikace BlueOffice, uživatelská příručka k webové aplikaci BlueOffice). K uvedeným dokumentům však již ministr žalovaného nemusel jakkoliv přihlížet, neboť tyto měla žalobkyně dle stanovených pravidel pro žadatele a příjemce dotace předložit již ke své žádosti o platbu tak, aby tyto mohly být předmětem posouzení v rámci oponentního řízení. Na tomto místě městský soud zdůrazňuje, že žalobkyni byl po proběhnuvším oponentním řízení dne 27. 7. 2023 dán prostor, aby dokumenty předložené k žádosti upravila. To žalobkyně učinila depeší ze dne 7. 9. 2023. Na základě oponentního řízení a dodatečných podkladů nechal žalovaný zpracovat oponentní posudek č. 2 a dodatek k oponentnímu posudku č. 1 a oponentní řízení bylo ukončeno. V rámci námitek tak nebylo již dle soudu možné dokládat další dokumenty v podobě dodatku k závěrečné zprávě, která měla být v této kvalitě předložena k žádosti o platbu, resp. v rámci dodatečné lhůty po uskutečněném oponentním řízení dne 27. 7. 2023. Má-li být totiž schválení platby vázáno na doložení správné a úplné dokumentace a navazující výsledné hodnocení provedené v rámci oponentního řízení, přičemž uvedené podmínky mají být splněny kumulativně, nelze k takto dodatečně upraveným dokumentům předloženým v rámci námitkového řízení přihlížet v tom směru, že mají být podrobeny novému oponentnímu řízení. Městský soud proto uzavírá, že bylo na žalobkyni, aby již v rámci oponentního řízení předložila takové důkazní prostředky, jež by výzkumně vývojovou činnost dostatečně prokazovaly.

53. Snižuje-li pak žalobkyně míru objektivity oponentního posudku č. 2 tím, že tento obsahuje totožné slovní obraty, ba dokonce celé věty jako oponentní posudek č. 1, k tomu městský soud uvádí, že takové obecné tvrzení není způsobilé kvalifikovaně zpochybnit odborný názor vyjádřený v oponentním posudku č.

2. Žalobkyně nesdělila, jaké konkrétní skutečnosti míru objektivity uvedeného oponentního posudku snižují. K vyvrácení tam uvedených závěrům však takové prosté prohlášení nepostačuje, jak vyplývá z judikatury Nejvyššího správního soudu citované v bodu [45] tohoto rozsudku. Žalobkyně sice předložila žalovanému ke svým námitkám oponentní posudek doc. O. Ten nicméně na závěry oponentního posudku č. 2 nijak nereaguje ani je nevyvrací, neboť toliko konstatuje, že cíle projektu byly naplněny. Nemůže proto zpochybnit závěry oponentního posudku č. 2 ohledně stěžejní skutkové odborné otázky.

54. S ohledem na shora uvedené má městský soud za to, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ve vztahu k prokázání výzkumně vývojového procesu. Stejně tak žalovaný, resp. ministr žalovaného nikterak nepochybili, vycházeli-li toliko z míry a způsobu písemného popisu, neboť takový postup je plně v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu uvedenou v bodu [44] tohoto rozsudku. Z uvedeného důvodu rovněž neobstojí ani námitka žalobkyně, že zpracovatelé oponentních posudků nebyli účastni oponentního řízení, na němž byl prototyp SW prezentován. Soud opakuje, že k prokazování výzkumně vývojové činnosti je třeba trvat na tom, aby bylo z předložených důkazních prostředků seznatelné, jak byly stávající poznatky nebo dovednosti systematicky aplikovány a testovány za účelem tvorby návrhu nového či podstatně zdokonaleného výrobku. Existenci vývojové činnosti nelze dovozovat z prosté existence samotného nového (případně originálního a jedinečného) výrobku. Požadavek správních orgánů na doložení procesu vývoje pak nelze označit ani za přepjatý formalismus. Důvody, pro které je nezbytné na této dokumentaci trvat, především pak v případě zdokonalování výrobků prostřednictvím integrace systémů za použití stávajících technologií, byly zevrubně popsány výše v bodu [44] a [47] tohoto rozsudku.

55. Namítá-li pak žalobkyně, že měl-li žalovaný pochybnosti o vypovídací schopnosti doložených materiálů, měl žalobkyni dle § 4 odst. 2 správního řádu vyzvat k jejich doplnění za současného přiměřeného poučení, v čem je potřeba dokumentaci upravit, k tomu městský soud opakovaně připomíná, že judikatura správních soudů vychází z toho, že za dodržení všech podmínek dotací jsou výlučně odpovědni příjemci podpor. U dotací totiž platí, že splnění podmínek, za nichž byly veřejné prostředky poskytnuty, musí prokázat příjemce dotace (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2009, č. j. 7 Afs 71/2009- 149). Žalobkyni byly známy veškeré skutečnosti nezbytné ke splnění podmínek dotace. Dle městského soudu poskytovatel dotace ani není příslušný k tomu, aby žalobkyni jakkoliv instruoval ohledně správnosti a obsahu jí doložených dokumentů. Měl-li by poskytovatel takovou povinnost, mohl by každý z příjemců dotace upravovat dokumenty, které měl v určité kvalitě předložit, do té doby, dokud by nebyly plně vyhovující. Za takové situace by však postrádaly jakékoliv předem nastavené mechanismy a kritéria hodnocení smysl.

56. K námitce žalobkyně stran časového hlediska posouzení jejího projektu (posuzování optikou roku 2023, resp. 2025, místo roku 2019), kterou žalobkyně poprvé vznesla až ve své replice ze dne 30. 9. 2025, městský soud uvádí, že se jedná o námitku opožděnou, a tudíž nepřípustnou. Podle ustanovení § 72 odst. 1 věty prvé s. ř. s. žalobu lze podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Podle ustanovení § 71 odst. 2 věta třetí s. ř. s. pak platí, že rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body může jen ve lhůtě pro podání žaloby. Napadené rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 13. 5. 2025 a žaloba byla podána včas dne 10. 7. 2025. V podané žalobě ani později do konce lhůty pro podání žaloby (tj. do dne 14. 7. 2025 – pondělí) žalobkyně předmětnou námitku neuplatnila, ač tak učinit mohla. Soud se proto touto námitkou dále nezabýval. Pro opožděnost je nepřípustná i námitka žalobkyně, kterou vznesla poprvé až na ústním jednání dne 29. 4. 2026, ve které tvrdila, že oponentní posudky č. 1 a 2 jí byly zaslány anonymizované, proto nemohla ověřit odbornou způsobilost oponentů.

57. Žalobkyně v podané replice namítá, že z odborného vyjádření zpracovaného společností Grant Thornton Advisory k. s. (dále jen „odborné vyjádření“) plyne, že software nezbytný pro funkčnost hlasového asistenta a jeho komunikaci musel být vyvinut zcela nově. Jak však již bylo uvedeno (viz výše bod [49] tohoto rozsudku) správní orgány v nyní posuzované věci nesporují konečný výstup projektu žalobkyně, ale právě skutečnost, že tohoto výstupu nedosáhla prostřednictvím činností spadajících pod výzkumně vývojovou činnost. Samotný výsledek však není v nyní posuzované věci podstatný, nedokládá-li žalobkyně současně informace k tomu, že při jeho zhotovení realizovala průmyslový výzkum a experimentální vývoj. Rovněž je pro věc nepodstatné, zda realizace provedená žalobkyní byla hospodárná či nikoliv, jelikož pro věc je podstatné, že žalobkyně nedoložila detailní dokumentaci podrobně zachycující proces průmyslového výzkumu a experimentální vývoje (viz bod [47] tohoto rozsudku). III. 4 Námitka nepřiměřenosti výše krácení 58. Žalobkyně namítá nepřiměřenost výše krácení dotace a rezignaci žalovaného na aplikaci zásady proporcionality. Mohlo-li být totiž v projektu spatřováno nějaké pochybení, bylo toliko administrativního charakteru. Za zásadní vadu však žalobkyně považuje samotné krácení dotace, které je v rozporu s čl. 6.10.3 rozhodnutí o poskytnutí dotace. V nyní posuzované věci bylo dosaženo minimálně 50% naplnění indikátoru, proto měla být dotace krácena maximálně o 45 %.

59. Podle Hlavy II. čl. 6.10.3 rozhodnutí o poskytnutí dotace, bude-li míra splnění indikátoru nižší než 40 %, má tato skutečnost za následek nevyplacení dotace ve výši 100 %.

60. Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2018, č. j. 1 Afs 291/2017-33, č. 3854/2019 Sb. NSS, bodů [36] a [38] „poskytnutí dotace představuje dobrodiní ze strany státu, čemuž odpovídá i oprávnění poskytovatele dotace svázat příjemce dotace přísnými podmínkami […] při stanovení výše odvodu je třeba zvažovat všechny podstatné okolnosti konkrétního porušení rozpočtové kázně a vycházet z principu přiměřenosti, tedy rozumného poměru mezi závažností porušení rozpočtové kázně a výší za ně předepsaného odvodu. Pokud tedy okolnosti konkrétního případu vyvolávají otázku ohledně závažnosti porušení dané povinnosti, musí správce daně zvážit, zda je důvod k odvodu v plné výši čerpaných či poskytnutých prostředků státního rozpočtu, či pouze k odvodu odpovídajícímu závažnosti a významu porušení povinnosti. “ Městský soud v této souvislosti podotýká, že s právě uvedenými závěry se ztotožnil rovněž Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 18. 10. 2023, sp. zn. III. ÚS 1344/23, v němž současně uzavřel, že shora citované závěry Nejvyššího správního soudu „lze použít i v případech, kdy je dotace krácena ještě před jejím vyplacením.“ Princip přiměřenosti následků porušení dotačních podmínek přitom prostupuje celým dotačním právem bez ohledu na zákon, na jehož základě byla dotace poskytnuta, či na konkrétní způsob uplatnění takových následků (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2024, č. j. 5 Afs 177/2022-51).

61. V nyní posuzované věci je žalobkyni žalovaným vytýkáno nenaplnění všech (dvou) indikátorů nezbytných k naplnění cílů dotace. Žalovaný a ministr žalovaného nenaplnění cílů předmětného dotačního programu jmenovitě vážili a kvalifikovali je podle Hlavy II. čl. 6.10.3 rozhodnutí o poskytnutí dotace, jelikož míra naplnění indikátorů nebyla ze strany žalobkyně naplněna zcela. V opatření o nevyplacení dotace, resp. napadeném rozhodnutí je dostatečně popsáno porušení spočívající v ani částečném naplnění výzkumně vývojové činnosti, čímž nemohlo dojít ani k naplnění samotné podstaty dotačního programu jako takového. Tím je dle čl. 3 odst. 3.1. rozhodnutí o poskytnutí dotace „získávání nových znalostí potřebných pro vývoj nových produktů, materiálů, technologií a služeb prostřednictvím realizace projektů průmyslového výzkumu a experimentálního vývoje“. Pro tento typ pochybení sazebník stanovil procentní sazbu krácení dotace ve výši 100 %. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně ani dle městského soudu nenaplnila tvrzený účel dotace, a to ani v minimální míře, považuje soud výši krácení dotace za přiměřenou. Neprokázala-li žalobkyně, že prováděla výzkumně vývojovou činnost, která však byla samotnou podstatou dotace, není dle soudu možné žalobkyni poskytnout veřejné prostředky určené na podporu jednoznačně vymezeného účelu.

62. Žalobkyně sice v replice předložila odborné vyjádření zpracované společností Grant Thornton Advisory k. s., v němž uvedená společnost dospěla k závěru, že žalobkyně naplnila cíle projektu z 55 %. Soud nicméně podotýká, že otázka posouzení splnění formálních a věcných podmínek projektu z pohledu výzkumu a vývoje, resp. výzkumu a vývoje samotného, je otázkou právní, nikoli skutkovou, a její zhodnocení nenáleží znalci či jiné osobě, nýbrž správnímu orgánu, potažmo správním soudům (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 4. 2024, č. j. 3 Afs 62/2022-105). Předmětné odborné vyjádření se přitom zabývá právě takovou otázkou, když posuzuje, zda žalobkyně splnila sledované indikátory dotačního programu. Nad rámec uvedeného však městský soud podotýká, že odborné vyjádření vycházelo rovněž z dodatku k závěrečné zprávě, k němuž žalovaný neměl povinnost přihlížet (viz bod [50] tohoto rozsudku). Dále pak odborné posouzení uzavírá, že „Zpracovatel dle doložené dokumentace dospěl k názoru, že Zadavatel nesplnil všechny požadované výstupy projektu, je však toho názoru, že krácení ve výši 100 % není adekvátní. Zpracovatel dovozuje z předložené dokumentace, že plnění proběhlo ve výši 55 %“. Z uvedeného závěru však nikterak nevyplývá, že by se plnění ve výši 55 % týkalo výhradně indikátorů nutných k naplnění podmínek dotace, tedy činností výzkumně vývojových. Naopak sám zpracovatel odborného vyjádření na straně 98 pod bodem 3. uvádí, že z doložené dokumentace a výstupů vyplývá, že „Žadatel dostatečně nedoložil výsledky a postupy výzkumné práce. Vývojové práce doloženy dokumentací prototypu. 40%“. Zde je třeba podotknout, že výzkumná práce zde nebyla procentuálně vyjádřena vůbec a vývojová toliko do výše 40 %. I z žalobkyní předloženého odborného vyjádření se tak podává, že indikátory požadované k naplnění podmínek dotace nesplnila. Nepřípadný je proto poukaz žalobkyně na otázku hospodárnosti a nově vyvinutého SW. Nesplnila-li žalobkyně dva ze dvou indikátorů nezbytných pro naplnění podmínek dotace, není hodnocení uvedených otázek relevantní. Odkazuje-li pak žalobkyně na strany 104 a 105 odborného posouzení s tím, že i zpracovatel odborného posouzení hodnotí oba oponentní posudky negativně, k tomu městský soud uvádí, že takový závěr z odborného posouzení nevyplývá. Na žalobkyní citovaných stranách zpracovatel toliko odpovídá na posuzované otázky, na žádném místě odborného vyjádření však nehovoří o tom, že by byly oponentní posudky zatíženy metodickými nedostatky a byly vnitřně rozporné.

63. Tato námitka není důvodná.

V. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

64. Městský soud neseznal žádnou ze vznesených námitek důvodnou, proto z výše uvedených důvodů žalobu jako nedůvodnou zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s.

65. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně úspěch v řízení neměla, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který by jinak právo na náhradu nákladů řízení měl, nevznikly v řízení žádné náklady nad rámec jeho úřední povinnosti, proto mu soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha dne 29. 4. 2026 Mgr. Gabriela Bašná v.r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem provedla S. K.