5 A 73/2024

Rubrum

U SNES ENÍ Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Kateřiny Kozákové a Mgr. Ondřeje Hrabce ve věci žalobkyně: S. I. bytem X zastoupená advokátem JUDr. Ladislavem Salvetem se sídlem Sedlčanská 1044/18, 140 00 Praha 4 proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj se sídlem Staroměstské náměstí 6, 110 00 Praha 1 o žalobě ze dne 8. 8. 2024 na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, takto:

Výrok

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Základ sporu

1. Žalobkyně podala k Magistrátu hlavního města Prahy (dále jen „Magistrát“) dne 12. 4. 2023 podání označené jako „Námitka podjatosti podle ust. § 14 správního řádu“ (dále též „podání námitky podjatosti ze dne 12. 4. 2023“ či „námitka podjatosti“), ve kterém namítala podjatost všech úředních osob Magistrátu, Úřadu městské části Praha 15 a Úřadu městské části Praha – Petrovice, v řízeních vedených ohledně nemovitosti „zámek Petrovice“, který je ve vlastnictví žalobkyně. Jako důvod podjatosti žalobkyně uvedla, že proti Úřadu městské části Praha – Petrovice vede dvě soudní řízení (před Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp. zn. 25 C 189/2021 o zaplacení 324 392 Kč s příslušenstvím a před Obvodním soudem pro Prahu 10 pod sp. zn. 16 C 37/2023 o zaplacení 2 020 570 Kč s příslušenstvím); byla proto přesvědčena, že úřední osoby Úřadu městské části Praha – Petrovice nemohou vystupovat v jejích správních řízeních nestranně. Žalobkyně si byla vědoma toho, že Úřad městské části Praha – Petrovice nevykonává funkci stavebního úřadu, nicméně poukázala na to, že se jedná o osoby se zaměstnaneckým poměrem k Úřadu městské části Praha 15 a Magistrátu. Přičemž tyto dva posledně zmíněné úřady přímo rozhodují v konkrétních řízeních žalobkyně. Žalobkyně byla přesvědčena o vzájemné provázanosti úředních osob Úřadu městské části Praha – Petrovice, zejména s ohledem na jejich zaměstnanecký vztah a z něj pramenící ekonomickou závislost, na úředních osobách působících na Magistrátu a Úřadu městské části Praha 15.

2. Žalobkyně k výzvě Magistrátu ze dne 24. 4. 2023 k odstranění nedostatků podání (emailovým) podáním ze dne 4. 5. 2023 specifikovala, že se její námitka podjatosti týká úřední činnosti ve státním stavebním dohledu, a to konkrétně v následujících řízeních: „1) Výzva Úřadu Praha 15 ze dne 16. 2. 2023, sp. zn. 010340/2023/OST/PDo.; o odvolání by rozhodoval magistrát; 2) Výzva Úřadu Praha 15 ze dne 16. 2. 2023, sp. zn. 056149/2022/OST/PDo.; o odvolání rozhodl magistrát pod sp. zn. S-MHMP 2402035/2022/STR. Žalobkyně podala správní žalobu; 3) Výzvy Magistrátu ke zjednání nápravy ze dne 21. 11. 2022, sp. zn. S-MHMP 345953/2023; 4) Výzvy Magistrátu ze dne 8. 10. 2021, sp. zn. S-MHMP 1374730/2021; 5) Přestupkového řízení u Úřadu Praha 15, sp. zn. 0467500/2021/OST/VJe.; o odvolání by rozhodoval Magistrát; 6) Výzvy Úřadu Praha 15 ze dne 20. 5. 2021, sp. zn. 22968/2021/OST/PDo.; o odvolání by rozhodoval magistrát; 7) Rozhodnutí Úřadu Praha 15 o opatření projektové dokumentace, sp. zn. 056289/2022/OST/PDo.; o odvolání rozhodl magistrát pod sp. zn. S-MHMP 2402035/2022/STR. Žalobkyně podala správní žalobu; 8) Výzvy Magistrátu ze dne 20. 10. 2022, sp. zn. S-MHMP 1374730/2021.“ 3. Magistrát postoupil podání námitky podjatosti ze dne 12. 4. 2023 žalovanému dne 19. 6. 2023 k vyřízení. Žalovaný sdělením ze dne 21. 2. 2024, č. j. MMR-1394/2024-83, vrátil postoupenou námitku podjatosti zpět Magistrátu s tím, že ji žalobkyně neuplatnila včas, nebyly tak dány důvody k tomu, aby žalovaný o námitce podjatosti rozhodoval. Proti tomuto úkonu, který sice žalovaný formálně označil jako sdělení, dle žalobkyně se ovšem z materiálního hlediska jednalo o rozhodnutí, podala žalobkyně rozklad ze dne 4. 4. 2024. Spojila jej rovněž s podnětem k přijetí opatření proti nečinnosti dle § 80 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). Žalovaný následně sdělením ze dne 13. 6. 2024, č. j. MMR-44731/2024-83, nevyhověl ani rozkladu a ani podnětu žalobkyně, a ztotožnil se s předchozím rozkladem napadeným sdělením ze dne 21. 2. 2024. Zopakoval, že žalobkyní namítaná systémová podjatost úředních osob byla uplatněna v rozporu s § 14 odst. 3 správního řádu opožděně, téměř dva roky poté, co bylo zahájeno soudní řízení mezi ní (v postavení majitelky zámku Petrovice) a správním orgánem; nad to akcentoval, že žalobkyně žádnými důkazy svá tvrzení o podjatosti úředních osob neosvědčila a ani ze správních spisů žalovaný nezjistil, že by měly úřední osoby na Magistrátu zájem na výsledku sporů se žalobkyní.

4. Dále Magistrát vydal sdělení ze dne 3. 4. 2024, č. j. MHMP 600286/2024, v němž konstatoval, že co se týče námitek podjatosti žalobkyně vznesených podáním ze dne 12. 4. 2023, tak námitku uplatněnou vůči úředním osobám Úřadu městské části Praha – Petrovice shledal bezpředmětnou, jelikož se nejedná o osoby, které by se bezprostředně podílely na výkonu pravomoci správního úřadu (tzv. úřední osoby), tento úřad totiž přenesenou působnost stavebního úřadu nevykonává. K námitce podjatosti uplatněné žalobkyní vůči úředním osobám Magistrátu uvedl, že byla předložena dle § 14 odst. 2 žalovanému k posouzení. Žalovaný ji pak sdělením ze dne 21. 2. 2024, č. j. MMR-1394/2024-83, vrátil Magistrátu s tím, že nebyla uplatněna včas. A k namítané podjatosti úředních osob Úřadu Praha 15 konstatoval, že před daným úřadem je vedeno jen jedno přestupkové řízení, jehož účastníkem je žalobkyně, řízení bylo zahájeno dne 4. 10. 2021 pod sp. zn. 0467500/2021/OST/VJe. Magistrát v daném přestupkovém řízení systémovou podjatost neshledal, upozornil, že ji nelze dovozovat z existence paralelně vedených soudních řízeních mezi ní a Úřadem městské části Praha – Petrovice. Taktéž odmítl, že by úřední osoby měly být při rozhodování ovlivněny jejich zaměstnavateli. Proti tomuto sdělení podala žalobkyně nazvaným „Odvolání proti usnesení o námitce podjatosti podle § 14 odst. 3 správního řádu“ ze dne 13. 5. 2024 (dále též „odvolání ze dne 13. 5. 2024“). V odvolání ze dne 13. 5. 2024, mj. určila okamžik, ke kterému začala pochybovat o podjatosti úředních osob jako „zvýšenou aktivitu správních orgánů“ v podobě několika úkonů správních orgánů učiněných vůči ní. Konkrétně za tuto „zvýšenou aktivitu“ označila: (i) Výzvu Úřadu Městské části Praha 15 ze dne 16. 2. 2023; (ii) zahájení soudního sporu u Obvodního soudu pro Prahu 10 mezi žalobkyní a Úřadem městské části Praha – Petrovice dne 28. 2. 2023; (iii) ode dne 6. 3. 2023, kdy Magistrát zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Úřadu Městské části Praha 15, ve kterém bylo žalobkyni uloženo opatřit projektovou dokumentaci nezbytných úprav zámku Petrovice. Magistrát na odvolání ze dne 13. 5. 2024 reagoval sdělením ze dne 26. 6. 2024, č. j. MHMP 1155614/2024, v němž ve stručnosti potvrdil předchozí závěry uvedené v odvoláním napadeného sdělení. II. Obsah žaloby, vyjádření žalovaného, podání žalobkyně ze dne 3. 10. 2024 5. Žalobkyně v žalobě namítala, že v podání námitky podjatosti ze dne 12. 4. 2023 uplatnila dle § 14 správního řádu námitku systémové podjatosti vůči všem úředním osobám Magistrátu, Úřadu městské části Praha 15 a Úřadu městské části Praha – Petrovice, které s ohledem na jejich osobní vztah k věci, měly být pro podjatost vyloučeny z rozhodování v řízeních, jejichž předmětem je zámek Petrovice, a které specifikovala ve svém podání ze dne 4. 5. 2023 (viz blíže odstavec 2 tohoto usnesení).

6. Žalobkyně byla přesvědčena, že uplatněnou námitku podjatosti všech úředních osob Magistrátu žalovaný nevypořádal zákonem předpokládaným způsobem. Nesouhlasila s tím, že Magistrát vydal sdělení ze dne 3. 4. 2024, č. j. MHMP 600286/2024, ve kterém dospěl k závěru, že ve vztahu k úředním osobám Úřadu Praha 15 se o námitky „systémové podjatosti“ nejedná, a že podání neobsahuje žádné relevantní důkazy svědčící o možné systémové podjatosti. Dle žalobkyně Magistrátem vydané sdělení je třeba po materiální stránce považovat za usnesení, proto napadla sdělení ze dne 3. 4. 2024 odvoláním. Magistrát mu však nevyhověl a v pořadí druhém sdělení ze dne 26. 6. 2024, č. j. MHMP 1155614/2024, uvedl, že v případě prvního sdělení ze dne 3. 4. 2024 se o rozhodnutí nejedná, tudíž není možné se proti němu odvolat. Důvody pro zrušení v pořadí prvního sdělení pak Magistrát neshledal ani postupem dle § 156 odst. 2 správního řádu. Z toho dle žalobkyně plyne, že její odvolání nebylo řádně předáno k vyřízení nadřízenému správnímu orgánu.

7. Žalobkyně uvedla, že podle § 14 odst. 3 správního řádu rozhodne o námitce podjatosti bezodkladně usnesením služebně nadřízený úřední osoby nebo ten, kdo má obdobné postavení. Magistrát i žalovaný dané ustanovení porušili, neboť námitku podjatosti ani po více než 15 měsících ode dne, kdy jí žalobkyně podala, nevyřídili procesně správným, zákonným způsobem, tj. usnesením. Toto pochybení lze však dle žalobkyně překlenout výkladem, pokud z materiálního hlediska bude na zmíněná sdělení nahlíženo jako na usnesení. V této souvislosti žalobkyně citovala z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2016, č. j. 9 As 244/2015–47, dle kterého: „proti nečinnosti odvolacího orgánu (do které patří i nečinnost orgánu prvního stupně v rámci odvolacího řízení) při rozhodování o odvolání proti usnesení o námitce podjatosti se lze bránit žalobou na ochranu před nezákonným zásahem (§ 82 a násl. s. ř. s.).“ 8. Žalobkyně tvrzený zásah spatřovala v tom, že: „magistrát postupoval v rozporu se zákonem při vyřízení odvolání žalobkyně. Magistrát toto odvolání proti usnesení, o němž setrvale hovoří jako o sdělení, obdržel dne 13. 5. 2024. Výslovně jej odmítl vyřizovat jako odvolání, a proto jej také nepředal nadřízenému ministerstvu k vydání rozhodnutí. Namísto toho žalobkyni sám odpověděl. Dopustil se tak nečinnosti, neboť v rozporu s § 88 odst. 1 správního řádu nepředal do 30 dnů ode dne doručení odvolání spis se svým stanoviskem nadřízenému ministerstvu.“ Žalobkyně konstatovala, že dle zmíněného rozsudku Nejvyššího správního soudu je za tuto nečinnost v průběhu odvolacího řízení zodpovědný žalovaný a prostředkem k nápravě je žaloba na ochranu před nezákonným zásahem dle § 82 s. ř. s. Žalobkyně navrhla následující výrok rozsudku: „Žalovanému se přikazuje, aby o odvolání žalobkyně proti unesení Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 3. 4. 2024, č. j. MHMP 600286/2024, rozhodl do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.“ 9. Žalovaný ve vyjádření ze dne 12. 9. 2024 uvedl, že podání žalobkyně ze dne 4. 4. 2024 označené jako Rozklad proti rozhodnutí ze dne 21. 2. 2024, č. j. MMR-1394/2024-83 a podnět podle § 80 správního řádu posoudil ve smyslu § 37 odst. 1 správního řádu jako nesouhlas se sdělením žalovaného ze dne 21. 2. 2024. Žalovaný odkázal na své sdělení ze dne 13. 6. 2024 a zopakoval, že žalobkyní namítaná systémová podjatost nebyla uplatněna v souladu s § 14 odst. 3 správního řádu, neboť námitka byla vznesena až po téměř dvou letech od doby, kdy bylo zahájeno soudní řízení mezi žalobkyní (jakožto majitelkou zámku Petrovice) a správním orgánem. Navíc ani nebylo zjištěno, že by v daném případě mohlo být řízení zatíženo tzv. systémovým rizikem podjatosti. Žalovaný uzavřel, že žalobkyně tím, že námitku podjatosti vznesla opožděně, zbavila se možnosti, aby se posouzením podjatosti zabýval správní orgán v rámci svého rozhodnutí v námitkou dotčeném řízení.

10. Soud v řízení dospěl k názoru, že žaloba vykazuje vady, a proto dne 23. 9. 2024 vydal vytýkací usnesení pod č. j. 5 A 73/2024-35, v němž žalobkyni uložil, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení řádně doplnila a upravila žalobu.

11. Žalobkyně následně v podání ze dne 3. 10. 2024 soudu sdělila, že nezákonný zásah spočívá v tom, že žalovaný nerozhodl o odvolání žalobkyně proti usnesení, jímž Magistrát nevyhověl její námitce podjatosti. Tímto nezákonným zásahem byla žalobkyně přímo zkrácena na svých právech: - aby vůči ní své úkony činily nestranné správní orgány a aby v případě podjatosti byla věc předána jiné, nepodjaté úřední osobě, v konečném důsledku pak jinému, nepodjatému správnímu orgánu; - pokud už se Magistrát rozhodl námitce podjatosti nevyhovět, měl tak alespoň učinit zákonem stanoveným způsobem, tj. usnesením, přičemž Magistrát žalobkyni na tomto právu zkrátil a odvolací správní orgán, tj. žalovaný proti tomu nezasáhl; - aby o odvolání proti usnesení Magistrátu rozhodl nadřízený správní orgán, kterým je žalovaný.

12. Žalobkyně dále vysvětlila, že v řízení jde o zásah, který spočívá v nezákonné a trvající faktické nečinnosti žalovaného, odlišné od nečinnosti předvídané v § 79 s. ř. s. Jedná se o tzv. „žalobu zápůrčí“. Uvedla, že problematice vyhovujících výroků rozsudků v obdobných věcech se již věnoval např. RS NSS v usnesení ze dne 16. 11. 2010, č. j. 7 Aps 3/2008-98, nebo v rozsudku ze dne 26. 3. 2021, č. j. 6 As 108/2019-39. Žalobkyně proto setrvala na výroku, který soudu navrhla v žalobě ze dne 8. 8. 2024, tj.: „Žalovanému se přikazuje, aby o odvolání žalobkyně proti unesení Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 3. 4. 2024, č. j. MHMP 600286/2024, rozhodl do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.“ Alternativně – pokud by soud trval na tom, že výrok takto nelze formulovat – žalobkyně navrhla, aby soud vydal následující rozsudek: „Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práva žalobkyně, tj. v porušování práva na vydání rozhodnutí o odvolání.“ III. Shrnutí dosavadního průběhu soudního řízení 13. Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 10. 2024, č. j. 5 A 73/2024-41, žalobu dle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 85 s. ř. s. odmítl, neboť dospěl k závěru, že se jedná o nepřípustný návrh. Soud poukázal na závěry z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2021, č. j. 6 As 108/2019-39: „Pokud nebude zásahová žaloba odmítnuta proto, že v žalobě označené jednání nemůže být již z povahy věci nezákonným zásahem [§ 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], je namístě zkoumat její přípustnost z hledisek § 85 s. ř. s., části věty před středníkem. Soud si musí nejprve ujasnit, zda projednávaná žaloba je „zápůrčí“, tj. směřuje proti zásahu, který doposud nebyl ukončen, anebo „určovací“, tedy směřuje proti zásahu, který již ukončen byl. Zatímco u určovací žaloby nezkoumá, zda se žalobce ochrany před zásahem či jiné formy nápravy mohl domáhat jinými právními prostředky, a pokud ano, zda tak učinil, u zápůrčí žaloby takové zkoumání provést musí. Zjistí-li, že uvedené právní prostředky měl žalobce k dispozici, avšak nevyužil jich, musí soud žalobu odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 85 s. ř. s.“ a konstatoval, že v tomto případě se jedná o typově tzv. „zápůrčí“ zásahovou žalobu, přičemž žalobkyně měla, resp. bude mít, v případě námitky podjatosti uplatněné ve správním řízení pod č. j. MHMP 600286/2024 možnost využít prostor pro posouzení její zákonnosti v rámci dotčených správních řízení. Soud taktéž vyšel z rozsudku RS NSS ze dne 26. 3. 2021, č. j. 6 As 108/2019-39, v němž byla akcentována zásada subsidiarity tzv. zásahových žalob s tím, že: „Nesmí totiž existovat žádné jiné správní řízení ani žádný jiný moment, kdy osoba v minulosti mohla nebo teprve v budoucnu bude moci chránit své subjektivní hmotné právo v rámci veřejné správy nebo žalobou před správním soudem …Je nerozhodné, zda takovou ochranu využila. Tato podmínka proto vylučuje, aby zásahovou žalobu úspěšně podala osoba, která např. využila (nebo sice využila, ale bez úspěchu) opravné prostředky k ochranně svého subjektivního práva, případně soudní ochranu proti rozhodnutí, které z takového řízení vzešlo.“, a proto s ohledem na zásadu subsidiarity tzv. zásahových žalob, uzavřel, že žalobkyně měla nebo bude mít k dispozici jiné právní prostředky k ochraně svého subjektivního hmotného práva a žalobu pro nepřípustnost odmítl.

14. NSS rozsudkem ze dne 9. 10. 2025, č. j. 9 As 236/2024-29 (dále jen „zrušující rozsudek NSS“), usnesení městského soudu zrušil. NSS ve zrušujícím rozsudku přisvědčil žalobkyni, že městský soud přezkoumatelným způsobem nevysvětlil, o jaké jiné právní prostředky obrany se v jednotlivých případech jedná. Uvedl, že žalobkyně vznesla námitku podjatosti vůči celkem osmi různým úkonům stavebního úřadu či Magistrátu. NSS městskému soudu uložil, aby se znovu zabýval otázkou, zda byla splněna podmínka subsidiarity zásahové žaloby ve smyslu § 85 s. ř. s., jaké jiné právní prostředky ochrany měla či má žalobkyně k dispozici, a to ve vztahu ke všem osmi úkonům, vůči kterým žalobkyně podjatost namítala.

15. V dalším řízení je městský soud vázán právními názory Nejvyššího správního soudu uvedenými v jeho rozsudku.

IV. Další podání účastníků řízení

16. Žalovaný ve vyjádření ze dne 27. 11. 2025 v reakci na zrušující rozsudek NSS především odkázal na své předchozí vyjádření k žalobě ze dne 12. 9. 2024. Dále upozornil, že žalobkyně namítala podjatost vůči ukončeným řízením a postupům. Přičemž v těchto řízeních již nebyla oprávněná úřední osoba, která by vydávala rozhodnutí ve věci, proto bylo s odkazem na judikaturu přistoupeno k posouzení žalobkyní namítané podjatosti ředitele Magistrátu sdělením č. j. MMR-1394/2024-83 ze dne 21. 2. 2024.

17. Žalobkyně ve vyjádření ze dne 1. 12. 2025 uvedla, že setrvává na svém tvrzení, že proti nezákonnému zásahu žalovaného nemůže uplatnit jiné řádné opravné prostředky ve správním řízení. Pokud tyto prostředky existují, sledují jiný účel, mohou např. sloužit k přezkumu výsledných rozhodnutí Magistrátu a žalovaného. Dle žalobkyně však nemohou sloužit k tomu, aby Magistrát a žalovaný v souladu se zákonem vyřídili námitku podjatosti a odvolání žalobkyně. Podotkla, že žalovaný dodnes nerozhodl o jejím odvolání ze dne 13. 5. 2024.

18. Soud s ohledem na závazný právní názor ve zrušujícím rozsudku vydal dne 5. 2. 2026, č. j. 5 A 73/2024-73, vytýkací usnesení, v němž žalobkyni vyzval dle § 37 odst. 2 ve spojení s § 84 odst. 2 písm. c) s. ř. s. k doložení všech listin (výzev), jež specifikovala ve svém sdělení ze dne 4. 5. 2023, neboť soud zjistil, že je žalobkyně do soudního spisu nedoložila a některé z těchto listin (výzev), nebyly ani součástí podkladového materiálu doloženého žalovaným.

19. V podání ze dne 16. 2. 2026 žalobkyně k výzvě soudu ze dne 5. 2. 2026 bez jakéhokoliv bližšího vysvětlení doložila v přílohách listiny (výzvy). Avšak soud zjistil, že žalobkyně opět nedoložila veškeré listiny (výzvy) uvedené ve sdělení ze dne 4. 5. 2023, resp. některé z listin (výzev) se datem vydání či spisovou značkou neshodovaly s těmi, které byly žalobkyní specifikovány podáním ze dne 4. 5. 2023 jako listiny, z nichž dovozovala námitku podjatosti.

20. V doplnění žaloby ze dne 26. 2. 2026 žalobkyně uvedla, že Magistrát podnětem ze dne 20. 10. 2022, sp. zn. S-MHMP 1374730/2021, požádal Úřad městské části Praha 15, aby situaci nemovitosti zámek Petrovice prošetřil; přičemž proti danému podnětu, proti sdělení Magistrátu ze dne 24. 2. 2023, sp. zn. S-MHMP 345953/2023, a ani proti výzvám vydaným na základě památkového a stavebního zákona nemá žalobkyně žádné právní prostředky k obraně svých práv. Rozsudek NSS ze dne 31. 3. 2023, č. j. 3 As 347/2021-66, měla ve věci za nepřiléhavý, jelikož žalovaný ve zmiňovaném rozhodnutí NSS o námitce podjatosti rozhodl opožděně; zásah tak v době vydání usnesení krajského soudu netrval. V případě žalobkyně je situace odlišná, zásah stále trvá, neboť žalovaný o jejím odvolání dosud nerozhodl. Žalobkyně rovněž poukázala na rozsudek zdejšího soudu ze dne 17. 2. 2020, č. j. 10 A 101/2017-36, a uvedla, že je v legitimním očekávání, že soud její žalobě vyhoví.

21. Žalovaný ve vyjádření ze dne 28. 5. 2026 upozornil na to, že žalobkyně ve své námitce podjatosti spojila námitky vůči různým úkonům učiněným v různých věcech a v různých fázích postupů správních orgánů. Nejde o jediný procesní děj, nýbrž o soubor odlišných situací. Nelze proto bez dalšího tvrdit, že proti žádnému z dotčených úkonů neexistoval či neexistuje žádný procesní prostředek ochrany. U úkonů učiněných v rámci správních řízení je zpravidla možné namítat vady postupu správního orgánu, včetně podjatosti. Pokud žalobkyně zahrnula do své argumentace výzvy, rozhodnutí, postupy stavebního úřadu i Magistrátu v různých věcech, nelze vejít na názor žalobkyně, že zásahová žaloba je jediným myslitelným prostředkem ochrany. Rozhodující je, zda právní řád poskytuje prostředek, jímž lze tvrzenou vadu postupu správního orgánu přezkoumat nebo napravit. Žalovaný zdůraznil, že žádné řízení před Úřadem městské části Praha 15 a ani před Magistrátem v době podání námitky podjatosti žalobkyní nebylo zahájeno, vedená řízení byla již ukončena, a pouze přestupkové řízení vedené před Úřadem městské části Praha 15 a zahájené dne 2. 12. 2021, bylo po více než 17 měsících napadeno námitkou podjatosti, proto z důvodu uběhlé lhůty již nebylo možno vydat rozhodnutí ve věci a vypořádání uplatněných námitek bylo zhojeno sdělením. Žalovaný shrnul, že předmětem řízení není abstraktní přezkum všech úkonů zmíněných v námitce podjatosti, nýbrž tvrzený zásah žalovaného spočívající v tom, že nerozhodl o údajném odvolání žalobkyně proti sdělení Magistrátu ze dne 3. 4. 2024.

22. Žalobkyně v podání ze dne 2. 6. 2026 předně upřesnila, že v podání ze dne 4. 5. 2023 uvedená výzva Úřadu městské části Praha 15 ze dne 16. 2. 2023 nebyla označena pod sp. zn. 0561149/2022/OST/PDo, ale pod sp. zn. 010340/2023/OST/pDo, a nebyla správním rozhodnutím, proti němuž by bylo možné podávat jakýkoli opravný prostředek (viz příloha č. 1 k podání ze dne 16. 2. 2026). Vysvětlila, že omylem z její strany došlo k záměně s výzvou ze dne 14. 3. 2023 (příloha č. 1 k touto podání), která byla skutečně vydána pod sp. zn. 0561149/2022/OST/PDo. Dodala, že ani proti této výzvě nebylo lze podat opravný prostředek. Odvolání pak bylo žalobkyní podáváno proti rozhodnutí Úřadu městské části Praha 15 ze dne 21. 11. 2022 (příloha č. 2 k podání), a to žalobkyniným podáním ze dne 5. 12. 2022 (příloha č. 3 k podání). O tomto odvolání bylo rozhodnuto Magistrátem dne 6. 3. 2023 (příloha č. 5 k podání). V. Ústní jednání ze dne 8. 6. 2026, vyjádření žalobkyně a žalované a ústní jednání ze dne 22. 7. 2026 23. Na ústním jednání ze dne 8. 6. 2026 právní zástupce žalobkyně setrval na své předchozí argumentaci uvedené v dřívějších podáních.

24. Žalovaný odkázal na své vyjádření k žalobě a rovněž setrval na svém stanovisku.

25. Soud k důkazu přečetl podstatný obsah následujících listin:

26. Soud konstatoval, že má k dispozici žalovaným doloženou spisovou dokumentaci vedenou pod sp. zn. S-MHMP 767985/2023 ve věci nazvané: „Stížnost-Námitka podjatosti“, jejíž součástí jsou zejména listiny jako podání námitky podjatosti žalobkyně ze dne 12. 4. 2023; Výzva žalované k odstranění nedostatků podání ze dne 24. 4. 2023; podání žalobkyně ze dne 4. 5. 2023 s doloženými listinami; sdělení Magistrátu ze dne 21. 2. 2024, č. j. MMR- 1394/2024-83; rozklad ze dne 4. 4. 2024 podaný žalobkyní proti tomuto sdělení; sdělení žalovaného ze dne 13. 6. 2024; dále sdělení ze dne 13. 6. 2024, č. j. MMR-44731/2024-83, jímž bylo reagováno na rozklad žalobkyně; sdělení Magistrátu ze dne 3. 4. 2024, č. j. MHMP 600286/2024; odvolání žalobkyně ze dne 13. 5. 2024; sdělení Magistrátu ze dne 26. 6. 2024, č. j. MHMP 1155614/2024. Soud se souhlasem účastníků stručně shrnul podstatný obsah uvedených listin a připomněl, že část těchto listin bylo soudu doloženo i žalobkyní do soudního spisu; účastníci k dotazu soudu shodně konstatovaly, že listiny jsou jim známy.

27. Následně se soud v rámci dokazování zabýval jednotlivými listinami (Výzvami), jež žalobkyně specifikovala v podání ze dne 4. 5. 2023 jako úkony správních orgánů, v nichž spatřovala podjatost uplatněnou v podání ze dne 12. 4. 2023, a to za účelem postavení na jisto, jaké konkrétní listiny (výzvy) jsou předmětem soudního řízení, když některé z žalobkyní předložených listin (výzev) vyspecifikovaných v podání ze dne 4. 5. 2023 nebyly soudu vůbec doloženy a současně některé z žalobkyní doložených listin (výzev) [viz přílohy k podání ze dne 16. 2. 2026] se datem vydání či spisovou značkou neshodovaly s těmi, které byly žalobkyní uvedeny v podání ze dne 4. 5. 2023 jako listiny, z nichž dovozovala námitku podjatosti.

28. K v podání ze dne 4. 5. 2023 pod bodem „1) Výzva Úřadu Praha 15 ze dne 16. 2. 2023, sp. zn. 010340/2023/OST/PDo.; o odvolání by rozhodoval magistrát“ uvedené listině (Výzvě) soud k důkazu přečetl podstatný obsah spisového materiálu doloženého žalovaným pod sp. zn. 010340/2023, a to Výzvu ze dne 16. 2. 2023, jíž byla žalobkyně vyzvána ke zjednání nápravy dle § 13 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“), a to aby provedla nutné zabezpečovací práce k zabránění pádu zdiva, ve výzvě byla žalobkyně poučena, že pokud jí nevyhoví, vydá stavební úřad rozhodnutí, jímž provedení zabezpečovacích prací nařídí a taktéž může uložit pokutu za nezjednání nápravy; žalobkyně na Výzvu reagovala podáním ze dne 17. 3. 2023, v němž Výzvu odmítla jako nevykonatelnou a neodůvodněnou; správní orgán zaslal žalobkyni sdělení ze dne 21. 3. 2023, v němž zopakoval podstatné argumenty pro vydání Výzvy; na to žalobkyně zaslala správnímu orgánu repliku ze dne 19. 4. 2023, v níž sporovala proběhlé místní šetření a připomněla uplatněnou námitku podjatosti ze dne 12. 4. 2023; součástí spisové dokumentace je i fotodokumentace a protokol z místního šetření.

29. K v podání ze dne 4. 5. 2023 pod bodem „2) Výzva Úřadu Praha 15 ze dne 16. 2. 2023, sp. zn. 056149/2022/OST/PDo.; o odvolání rozhodl magistrát pod sp. zn. S-MHMP 2402035/2022/STR. Žalobkyně podala správní žalobu;“ uvedené listině (Výzvě) soud konstatoval, že mu nebyla poskytnuta dotčená Výzva ani jedním účastníkem. Žalobkyně až v podání ze dne 2. 6. 2026 vysvětlila, že Výzvu nesprávně označila, přičemž se mělo jednat o Výzvu Úřadu Praha 15 ze dne 14. 3. 2023 pod sp. zn. 0561149/2022/OST/PDo, dle žalobkyně ani proti (změněné) Výzvě nebylo lze podat opravný prostředek. Soud proto k důkazu přečetl podstatný obsah Výzvy ze dne 14. 3. 2023 sp. zn. 0561149/2022/OST/PDo, v níž byla žalobkyně vyzvána k účasti na kontrolní prohlídce, součástí Výzvy bylo poučení, že stavební úřad je oprávněn uložit pořádkovou pokutu tomu, kdo závažným způsobem ztěžuje provedení kontrolní prohlídky. Dále soud ze spisového materiálu doloženého žalovaným a vedeným pod sp. zn. 056149/2022 přečetl podstatný obsah Zápisu o kontrolní prohlídce stavby ze dne 25. 4. 2023.

30. K v podání ze dne 4. 5. 2023 pod bodem „3) Výzva Magistrátu ke zjednání nápravy ze dne 21. 11. 2022, sp. zn. S-MHMP 345953/2023;“ uvedené listině (Výzvě) soud upozornil, že žalobkyní ani žalovaným nebyla žádná takto označená Výzva doložena; žalobkyně soudu k podání ze dne 16. 2. 2023 bez vysvětlení namísto uvedené Výzvy doložila Výzvu Úřadu Praha 15 ze dne 21. 11. 2022, sp. zn. 056149/2022/OST/PDo. Na ústním jednání právní zástupce žalobkyně vysvětlil, že se opět jednalo o chybu v psaní, a že se správně mělo jednat o Výzvu Úřadu Praha 15 ze dne 21. 11. 2022, sp. zn. 056149/2022/OST/PDo. Soud proto k důkazu přečetl podstatný obsah Výzvy Úřadu Praha 15 ze dne 21. 11. 2022, sp. zn. 056149/2022/OST/PDo, z níž vyplynulo, že jí byla žalobkyně vyzvána ke zjednání nápravy – provedení udržovacích prací s poučením, že nevyhoví-li Výzvě, správní orgán provedení prací nařídí a za neuposlechnutí je oprávněn uložit pokutu. Dále soud k důkazu přečetl podstatný obsah žalovaným v podkladových materiálech doloženou písemnou reakci žalobkyně na tuto Výzvu, nazvanou „Reakce ze dne 21. 2. 2023“, v níž žalobkyně s provedením udržovacích prací nesouhlasila.

31. K v podání ze dne 4. 5. 2023 pod bodem „4) Výzva Magistrátu ze dne 8. 10. 2021, sp. zn. S- MHMP 1374730/2021; uvedené listině (Výzvě) soud konstatoval, že měl k dispozici toliko text dotčené Výzvy, jehož podstatný obsah přečetl a zjistil, že se jedná o Výzvu, v níž Magistrát žalobkyni upozornil na to, že je jakožto vlastnice zámku Petrovice, zapsaného jako kulturní památka, povinna dle § 9 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči (dále jen „památkový zákon“) povinna pečovat o její zachování; ve Výzvě byla žalobkyně upozorněna, že neplnění povinnosti dle památkového zákona je důvodem pro zahájení nápravného řízení o uložení opatření dle § 10 památkového zákona, jakož i pro zahájení přestupkového řízení o uložení pokuty; dále byla žalobkyně Výzvou poučena, že je nezbytné, aby na zámku provedla ve stanovené lhůtě celkem pět nejnutnějších zabezpečovacích prací, za účelem zabránění jeho degradace.

32. K v podání ze dne 4. 5. 2023 pod bodem „5) Přestupkového řízení u Úřadu Praha 15, sp. zn. 0467500/2021/OST/VJe.; o odvolání by rozhodoval Magistrát;“ uvedenému přestupkovému řízení soud konstatoval, že žalobkyně k němu doložila toliko „Oznámení o zahájení správního řízení o přestupku“ a „Předvolání k ústnímu jednání ze dne 4. 10. 2021, č. j. 046750/2021/OST/VJe“, jejichž podstatný obsah soud k důkazu přečetl a z nichž vyplynulo, že stavební úřad při kontrolní prohlídce dne 30. 7. 2021 zjistil částečné odstranění obytné budovy zámku Petrovice, čímž se žalobkyně mohla dopustit přestupku, a proto bylo s žalobkyní zahájeno správní řízení a nařízeno ústní jednání na 26. 10. 2021; součástí oznámení bylo poučení, že v případě nedostavení se k ústnímu jednání bez omluvy lze udělit účastníkovi pokutu. Dále bylo soudu žalobkyní doloženo předvolání k ústnímu jednání na den 10. 1. 2022 pod stejnou spisovou značkou (č. l. 76 soudního spisu), jež soud rovněž k důkazu přečetl. Právní zástupce žalobkyně na ústním jednání uvedl, že mu bylo správním orgánem doručeno pouze výše uvedené „Oznámení o zahájení správního řízení“, přičemž samotné správní řízení neproběhlo (resp. bylo vydáno jen „Oznámení o zahájení řízení“ a „Předvolání k ústnímu jednání“).

33. K v podání ze dne 4. 5. 2023 pod bodem „6) Výzva Úřadu Praha 15 ze dne 20. 5. 2021, sp. zn. 22968/2021/OST/PDo.; o odvolání by rozhodoval magistrát;“ uvedené listině (Výzvě) soud k důkazu přečetl Výzvu, v níž byla žalobkyně vyzvána ke zjednání nápravy dle § 13 odst. 1 stavebního zákona, a to k provedení nutných zabezpečovacích prací, kterými bude zabráněno pádu zdiva, a zároveň byla poučena, že nevyhoví-li Výzvě, může stavební úřad uložit jak nařízení daných prací, tak pokutu za neuposlechnutí Výzvy. Dále soud ze spisového materiálu doloženého žalovaným a vedeným pod sp. zn. 22968/2021 k důkazu přečetl jeho podstatný obsah, z něhož vyplynulo, že po vydání Výzvy (v řízení vedeném pod sp. zn. 22968/2021) proběhlo ústní jednání dne 1. 7. 2021 a kontrolní prohlídka dne 30. 7. 2021.

34. K v podání ze dne 4. 5. 2023 pod bodem „7) Rozhodnutí Úřadu Praha 15 o opatření projektové dokumentace, sp. zn. 056289/2022/OST/PDo.; o odvolání rozhodl magistrát pod sp. zn. S- MHMP 2402035/2022/STR. Žalobkyně podala správní žalobu;“ uvedené listině soud přečetl podstatný obsah daného Rozhodnutí, z něhož vyplynulo, že žalobkyni bylo nařízeno dle § 137 odst. 5 stavebního zákona, aby ve stanovené lhůtě opatřila projektovou dokumentaci nezbytných úprav a předložila ji stavebnímu úřadu, žalobkyně byla současně poučena o možnosti podat odvolání proti danému Rozhodnutí. Dále soud k důkazu přečetl odvolání žalobkyně ze dne 5. 12. 2022, které podala proti Rozhodnutí (prvostupňovému), a rozhodnutí Magistrátu ze dne 6. 3. 2023 pod sp. S-MHMP 2402035/2022/STR o podaném odvolání žalobkyně, ze kterého soud zjistil, že Magistrát její odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Soud konstatoval, že je mu z úřední činnosti známo, že žalobkyně vůči odvolacímu rozhodnutí Magistrátu podala dne 5. 5. 2023 správní žalobu ke zdejšímu soudu, o níž bylo před zdejším soudem vedeno řízení pod sp. zn. 8 A 79/2023.

35. K v podání ze dne 4. 5. 2023 pod bodem „8) Výzva Magistrátu ze dne 20. 10. 2022, sp. zn. S- MHMP 1374730/2021;“ uvedené listině (Výzvě) soud přečetl k důkazu podstatný obsah Výzvy, z níž vyplynulo, že Magistrát upozornil žalobkyni na to, že degradace zámku Petrovice pokračuje, proto stanovil opatření s tím, že určité (ve Výzvě konkretizované) práce je nutno, aby realizovala bez odkladu, jejichž splnění bude případně vymáhat následným postupem dle § 10 památkového zákona, taktéž vyzval žalobkyni, aby sdělila v jakém časovém horizontu lze předpokládat provedení základních nezbytných prací; dále byly soudem k důkazu přečteny i přílohy k Výzvě.

36. Účastníci neuplatnili žádné námitky k provedenému dokazování na ústním jednání.

37. Právní zástupce žalobkyně na závěr ústního jednání uvedl, že žalobkyně převzala zámek Petrovice v roce 2021 v katastrofálním stavu, zpočátku se snažila výzvám vyhovět, nicméně počet výzev a požadavků správních orgánů se stupňovaly. Investice do zámku ve výši, ve které po žalobkyni požadují správní orgány se žalobkyni nejeví účelné, přičemž chce pečovat o majetek s péči řádného hospodáře.

38. Soud dále k poukazu žalobkyně v podání ze dne 12. 4. 2023, jímž uplatnila námitku systémové podjatosti, a v němž odvozovala námitku podjatosti i z konání soudních řízení před Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp. zn. 25 C 189/2021 a před Obvodním soudem pro Prahu 10 pod sp. zn. 16 C 37/2023, konstatoval, že učinil dotazy na předmětná řízení. K důkazu soud přečetl odpověď zaslanou soudu Obvodním soudem pro Prahu 10, z níž vyplynulo, že ve věci vedené pod sp. zn. 16 C 37/2023 byla žaloba k soudu podána žalobkyní dne 28. 2. 2023 (č. l. 118-119 soudního spisu), a dané řízení bylo pravomocně skončeno dne 29. 1. 2024.

39. Soud k žádosti právního zástupce žalobkyně umožnil během ústního jednání nahlédnout do spisového materiálu předloženého soudu žalovaným. Mimo jiné i do materiálů (resp. části správního spisu), které žalovaný shromáždil k podání ze dne 4. 6. 2026. Právní zástupce žalobkyně požádal soud o odročení ústního jednání, za účelem získání potřebného časového prostoru k řádnému seznámení se s těmito listinami, a rovněž tak k vypracování písemného vyjádření k na ústním jednání čteným listinným důkazům. Soud žádosti právního zástupce žalobkyně vyhověl a ústní jednání odročil.

40. Žalobkyně se v podání ze dne 17. 6. 2026, vyjádřila k listinám čteným k důkazu na ústním jednání dne 8. 6. 2026 tak, že pokud by se nebránila vůči Výzvám správního orgánu odpověďmi (reakcemi) vedlo by to patrně k zahájení správního řízení s dalšími omezeními a možnými sankcemi ze strany správního orgánu. Ve vztahu k listinám týkajícím se Výzvy pod bodem 2) v podání ze dne 4. 5. 2023 uvedla, že se nejednalo o běžnou výzvu, ale o postup podle § 9 správního řádu, který ve svém důsledku mohl vést k zahájení celkem tří správních řízení. Žalobkyně zdůraznila, že v další fázi nebylo reagováno správním orgánem vůbec, a žalobkyně se opět ocitá v právní nejistotě, zda správní orgán bude konat a jakým způsobem. K listinám týkajícím se Výzvy pod bodem 3) a 4) v podání ze dne 4. 5. 2023 žalobkyně poukázala na svou reakci na Výzvu, na níž opět nebylo správním orgánem reagováno, načež se žalobkyně opět ocitá v právní nejistotě. K listinám týkajícím se bodu 5) v podání ze dne 4. 5. 2023 žalobkyně uvedla, že správní orgán dále nekonal a žalobkyně do dnešního dne nemá informace, jak správní orgán bude dále postupovat a jak se vypořádal se statickým stavem objektu. K listinám týkajícím se bodu 8) v podání ze dne 4. 5. 2023 žalobkyně uvedla, že na Výzvu reagovala svým podáním, na které neobdržela žádnou odpověď, a opět se ocitá v právní nejistotě, zda správní orgán bude konat. Dále se žalobkyně vyjádřila k listinám založeným ve správním spise a obšírně popsala jednání jednotlivých úředníků, jež vůči ní činily úkony. Akcentovala, že veškerá nařízení, která by měl vlastník kulturní památky provést jdou svou nákladností do vyšších řádů milionů korun, přičemž se žádný správní orgán nezabýval statickým stavem památky, jež ohrožuje zdraví osob, které by se podílely na realizaci bezhlavě nařízených donucovacích opatření. Žalobkyně znovu podotkla, že se žádný z rozhodujících orgánů nevypořádal s námitkou podjatosti procesně předepsaným způsobem. Žalobkyně k podání přiložila listiny, jimiž sporovala zápis zámku Petrovice do seznamu kulturních památek, jelikož dle jejího přesvědčení zámek nevykazuje žádnou památkovou hodnotu, a navíc je ve velmi špatném statickém stavu. Uvedená tvrzení dokládala rozsudkem zdejšího soudu ze dne 9. 6. 2026, č. j. 3 A 40/2026-49, jímž byla stanovena povinnost Ministerstvu kultury rozhodnout o její žádosti o zrušení prohlášení zámku za kulturní památku; znaleckými posudky č. 1972-13/2025 a ZP 515-15/2025 ohledně statického stavu a památkové hodnotě zámku Petrovice a jeho případné možnosti obnovy a s tím souvisejícími listinami [vzájemná korespondence ohledně charakteru zámku jako kulturní památky mezi žalobkyní a správními orgány] jako Replika žalobkyně ze dne 19. 4. 2023 ke sdělení ze dne 21. 3. 2023; podání žalobkyně ze dne 14. 11. 2022; sdělení Katastrálního úřadu pro hl. m. Prahu ze dne 9. 12. 2021, poskytnutí informací Národním památkovým ústavem ze dne 25. 5. 2017 s přílohou (části seznamu památek); vyjádření žalobkyně ze dne 30. 11. 2021. Závěrem zopakovala, že vzhledem k nevydání příslušného rozhodnutí ohledně námitky podjatosti žádné prostředky právní ochrany neměla.

41. Žalovaný v replice k vyjádření žalobkyně podáním ze dne 9. 7. 2026 zopakoval svou předchozí právní argumentaci a připomněl, že předmětem nyní posuzované věci není věcný přezkum veškeré komunikace účastníků řízení. Žalobu žalobkyně měl za nepřípustnou, jelikož žalobkyně disponovala jinými prostředky ochrany; naopak námitky žalobkyně v tomto směru označil za velmi obecné, postavené na tvrzení o „právní nejistotě“, jaký bude následný postup správních orgánů či žalovaného.

42. Na ústním jednání dne 22. 7. 2026 soud k důkazu přečetl odpověď Obvodního soudu pro Prahu 10 k dotazu soudu na řízení vedené pod sp. zn. 16 C 37/2023 i s přílohou – elektronickým platebním rozkazem (viz č. l. 126-130), z nichž vyplynulo, že dané soudní řízení bylo zahájeno dne 28. 1. 2021 a nebylo dosud ukončeno.

43. Soud zamítl provedení důkazu listinami doloženými žalobkyní jako přílohy k podání ze dne 17. 6. 2026, a to rozsudek zdejšího soudu ze dne 9. 6. 2026, č. j. 3 A 40/2026-49, jímž byla stanovena povinnost Ministerstvu kultury rozhodnout o její žádosti o zrušení prohlášení zámku za kulturní památku; znalecké posudky č. 1972-13/2025 a ZP 515-15/2025 ohledně statického stavu a památkové hodnotě zámku Petrovice a jeho případné možnosti obnovy a s tím související listiny [vzájemná korespondence ohledně charakteru zámku jako kulturní památky mezi žalobkyní a správními orgány] jako Replika žalobkyně ze dne 19. 4. 2023 ke sdělení ze dne 21. 3. 2023; podání žalobkyně ze dne 14. 11. 2022; sdělení Katastrálního úřadu pro hl. m. Prahu ze dne 9. 12. 2021, poskytnutí informací Národním památkovým ústavem ze dne 25. 5. 2017 s přílohou (části seznamu památek); vyjádření žalobkyně ze dne 30. 11. 2021. Žalobkyně totiž uvedenými listinami prokazovala své tvrzení, že zámek Petrovice nemá být s ohledem na špatný statický stav a absenci památkové hodnoty zapsán do seznamu kulturních památek, což se však míjí s předmětem nyní posuzovaného řízení, tj. řízení o námitce podjatosti uplatněné žalobkyní vůči správním orgánům.

44. Další důkazy již nebyly ze strany účastníků navrhovány.

45. Právní zástupce žalobkyně v závěrečném návrhu akcentoval, že v řízení specifikovaném pod bodem 7) v podání ze dne 4. 5. 2023 byla žalobkyní podána stížnost k Ústavnímu soudu; a k úkonům označeným pod body 3), 5), 6) v podání ze dne 4. 5. 2023 zopakoval, že zde nebylo řádným procesním způsobem o námitce podjatosti rozhodnuto, tudíž se ani žalobkyně nemohla bránit řádným procesním postupem, přičemž dotčené správní orgány i nadále zasahují do práv žalobkyně ukládáním dalších pokut za přestupky a omezujících opatření. Taktéž upozornil, že dosud nebylo správními orgány rozhodnuto o tom, zdali je zámek Petrovice kulturní památkou.

46. Žalovaný v závěrečném návrhu setrval na názoru, že sporná námitka podjatosti byla řádně vyřízena.

47. Jelikož soud na ústním jednání zjistil, že v řízení jsou důvody pro odmítnutí žaloby, rozhodl dle § 49 odst. 8 s. ř. s. ve věci usnesením, které na ústním jednání vyhlásil.

VI. Posouzení žaloby

48. Podle § 82 s. ř. s. každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.

49. Podle § 85 s. ř. s. žaloba je nepřípustná, lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky.

50. Podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh je podle tohoto zákona nepřípustný.

51. K pojmu „zásah“ NSS již dříve uvedl, že: „definici zásahu zákon neobsahuje, zásah vymezuje velmi obecně a široce. Přesná definice ani není možná, protože pod pojem zásahu spadá velké množství faktických činností správních orgánů, ke kterým jsou různými zákony oprávněny… tedy obecně úkony, které nejsou činěny formou rozhodnutí, ale přesto jsou závazné pro osoby, vůči nimž směřují, a ty jsou povinny na jejich základě něco konat, nějaké činnosti se zdržet nebo nějaké jednání strpět, a to na základě jak písemného, tak i faktického (ústního či jinak vyjádřeného) pokynu či příkazu.“ (viz rozsudek NSS ze dne 4. 8. 2005, č. j. 2 Aps 3/2004-42, č. 720/2005 Sb. NSS). Zároveň platí, že žaloba na ochranu před nezákonným zásahem má subsidiární (podpůrnou) povahu, a to buď vůči právním prostředkům dostupným u správních orgánů (viz např. usnesení RS NSS ze dne 31. srpna 2005, č. j. 2 Afs 144/2004–110, publ. pod č. 735/2006 Sb. NSS), nebo vůči jiným druhům žalob dostupným ve správním soudnictví (viz např. rozsudek NSS ze dne 4. srpna 2005, č. j. 2 Aps 3/2004–42, publ. pod č. 720/2005 Sb. NSS, pokud jde o žalobu proti rozhodnutí, nebo rozsudek NSS ze dne 20. července 2011, č. j. 1 Aps 1/2011–101, pokud jde o vztah k žalobě na ochranu proti nečinnosti).

52. Soud k subsidiární povaze zásahové žaloby odkazuje rovněž na následující závěry, které v rozsudku ze dne 26. 3. 2021, č. j. 6 As 108/2019–39, č. 4178/2021 Sb. NSS, zaujal RS NSS, kde v bodě [85] konstatoval následující: „Druhý komplex podmínek je projevem zásady subsidiarity zásahové žaloby. Nesmí totiž existovat žádné jiné správní řízení ani žádný jiný moment, kdy osoba v minulosti mohla nebo teprve v budoucnu bude moci chránit své subjektivní hmotné právo v rámci veřejné správy nebo žalobou před správním soudem (buď jako účastník správního řízení, nebo jako osoba, která sice dle zákona nebyla účastníkem řízení, ovšem proti rozhodnutí má právo podat žalobu podle § 65 odst. 1 s. ř. s.). Je nerozhodné, zda takovou ochranu využila. Tato podmínka proto vylučuje, aby zásahovou žalobu úspěšně podala osoba, která např. nevyužila (nebo sice využila, ale bez úspěchu) opravné prostředky k ochraně svého subjektivního práva, případně soudní ochranu proti rozhodnutí, které z takovéhoto řízení vzešlo.“ a v bodě [117] shrnul: „Pokud nebude zásahová žaloba odmítnuta proto, že v žalobě označené jednání nemůže být již z povahy věci nezákonným zásahem [§ 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], je namístě zkoumat její přípustnost z hledisek § 85 s. ř. s., části věty před středníkem. Soud si musí nejprve ujasnit, zda projednávaná žaloba je „zápůrčí“, tj. směřuje proti zásahu, který doposud nebyl ukončen, anebo „určovací“, tedy směřuje proti zásahu, který již ukončen byl. Zatímco u určovací žaloby nezkoumá, zda se žalobce ochrany před zásahem či jiné formy nápravy mohl domáhat jinými právními prostředky, a pokud ano, zda tak učinil, u zápůrčí žaloby takové zkoumání provést musí. Zjistí-li, že uvedené právní prostředky měl žalobce k dispozici, avšak nevyužil jich, musí soud žalobu odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 85 s. ř. s.“ (pozn. vytučnění i podtržení provedeno soudem).

53. NSS ve svém zrušujícím rozsudku zdejšímu soudu uložil, aby se zabýval otázkou, zda byla podmínka subsidiarity zásahové žaloby splněna ve vztahu ke všem úkonům, vůči kterým žalobkyně namítala podjatost úředních osob [tj. vůči v žalobě vytčeným úkonům, které soud konkrétně v souladu s obsahem podání žalobkyně ze dne 4. 5. 2023 přenesl do odstavce 2. usnesení]. Ve vztahu k úkonu žalobkyní označeném pod bodem: „7) Rozhodnutí Úřadu Praha 15 o opatření projektové dokumentace, sp. zn. 056289/2022/OST/Pdo,“ soud konstatuje, že v případě tohoto (prvostupňového) rozhodnutí Úřadu městské části Praha 15 ze dne 21. 11. 2022, č. j. ÚMČ P15 56681/2022/OST/PDo, sp. zn. 056289/2022/OST/Pdo, kterým bylo žalobkyni uloženo do 8 měsíců od nabytí právní moci rozhodnutí opatřit projektovou dokumentaci nezbytných úprav a předložit ji stavebnímu úřadu, není splněna podmínka subsidiarity zásahové žaloby dle § 85 s. ř. s. Žalobkyně se totiž proti tomuto rozhodnutí mohla bránit jinými prostředky ochrany, což i fakticky učinila, když proti danému (prvostupňovému) rozhodnutí podala odvolání; o němž rozhodl Magistrát rozhodnutím ze dne 6. 3. 2023 pod sp. S-MHMP 2402035/2022/STR; a následně žalobkyně proti rozhodnutí Magistrátu brojila i správní žalobou dle § 65 odst. 1 s. ř. s. (viz odstavec 34 usnesení). Soudu je z úřední činnosti známo, že před zdejším soudem proběhlo řízení pod sp. zn. 8 A 79/2023, ve kterém soud shora uvedená rozhodnutí přezkoumával. Jako nedůvodnou tak soud posoudil argumentaci žalobkyně, že tento jiný právní prostředek k obraně, tj. žaloba proti rozhodnutí dle § 65 odst. 1 s. ř. s., sleduje jiný účel jako je přezkum výsledného rozhodnutí, jelikož podstatným v dané věci je toliko ta skutečnost, že žalobkyně měla k dispozici jiné zákonem stanovené právní nástroje k obraně svých subjektivních hmotných práv v rámci veřejné správy nebo žalobou před správním soudem. V rámci odvolacího řízení, tj. za situace, kdy druhostupňový správní orgán k odvolání žalobkyně přezkoumával zákonnost nejen prvostupňového rozhodnutí, mohla žalobkyně bezesporu uplatnit i odvolací námitky procesního charakteru, mj. např. námitku podjatosti či (ne)vypořádání již ve správním řízení vznesené námitky podjatosti. Jinými slovy řečeno žalobkyně byla oprávněna v odvolání namítat nezákonnost jednotlivých procesních postupů prvostupňového správního orgánu, a to včetně případné nečinnosti (nevypořádání se s námitkou podjatosti) ze strany správního orgánu. V této souvislosti soud odkazuje na rozsudek NSS ze dne 31. 3. 2023, č. j. 3 As 347/2021-66, v němž NSS konstatoval následující: „V posuzované věci se stěžovatel prostřednictvím deklaratorní zásahové žaloby domáhal určení, že nečinnost žalovaného, spočívající v nerozhodnutí o námitce podjatosti v zákonné lhůtě, byla nezákonným zásahem ve smyslu § 82 s. ř. s. Z ustálené judikatury tohoto soudu (shrnuté například v již zmiňovaném rozsudku č. j. 10 Afs 304/2019–39) nicméně plyne, že správní soud není supervizorem procesního postupu správních orgánů a nepřezkoumává tedy samostatně zákonnost jednotlivých procesních kroků, včetně případné nečinnosti správního orgánu, lze–li tento přezkum provést v rámci jiného typu soudního řízení (zásahová žaloba je žalobou subsidiární, jde o soudní prostředek ochrany ultima ratio). V tomto kontextu pak lze plně aprobovat závěr krajského soudu, podle kterého je prostor pro posouzení zákonnosti jednotlivých procesních kroků správního orgánu v průběhu správního řízení (včetně jeho nečinnosti) dán v řízení o žalobě proti konečnému meritornímu rozhodnutí z tohoto řízení vzešlému (procesní deficity lze namítat jako vady řízení, které měly vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé).“ (pozn. podtržení i vytučnění bylo provedeno soudem).

54. Pokud žalobkyně namítá, že v jejím případě zásah dosud trvá a důvody pro poskytnutí soudní ochrany jsou ještě naléhavější, soud opakuje, že právě u „zápůrčí“ žaloby (tj. zásah stále trvá) je judikaturou NSS dovozeno, že soud musí zkoumat podmínku subsidiarity zásahové žaloby (viz již citovaný RS NSS ze dne 26. 3. 2021, č. j. 6 As 108/2019–39, č. 4178/2021 Sb. NSS, bod [85]). Soud rovněž konstatuje, že v případě procesního úkonu správního orgánu – nerozhodnutí o námitce podjatosti uplatněné ve vztahu k rozhodnutí Úřadu městské části Praha 15 ze dne 21. 11. 2022, č. j. ÚMČ P15 56681/2022/OST/PDo, sp. zn. 056289/2022/OST/Pdo, se účinek takového úkonu může ve sféře žalobkyně projevit až v souvislosti s výsledným rozhodnutím. Soudní ochrana je v takovém případě poskytována až prostřednictvím žaloby proti výslednému rozhodnutí správního orgánu (srov. též body [23] a [24] rozsudku NSS ze dne 29. 1. 2022, č. j. 10 Afs 304/2019-39, č. 3974/2020 Sb. NSS: „Nejvyšší správní soud na tomto místě uzavírá, že ochrana poskytovaná zásahovou žalobou v průběhu daňové kontroly může úspěšně směřovat jen proti takovým úkonům či postupům správce daně, které mají samy o sobě zcela zásadní dopad do právní sféry daňového subjektu, a současně není spravedlivé a ústavně konformní požadovat po žalobci, aby s obranou proti takovýmto úkonům vyčkal až na žalobu směřující proti rozhodnutí o daňové povinnosti samotné. Jak tuto judikaturu velmi příhodně shrnul Ústavní soud, je třeba odlišit na jedné straně procesní úkony správního orgánu, jejichž účinek se může (mimo samotný průběh řízení) ve sféře účastníka projevit jen v souvislosti s výsledným rozhodnutím, a naproti tomu na straně druhé procesní úkony či opomenutí správního orgánu, „jejichž důsledek se neprojeví nutně v podobě výsledného rozhodnutí, ale které jsou způsobilé účastníka zasáhnout samy i jinak než prostřednictvím takového rozhodnutí“ (nález ze dne 14. 1. 2020, sp. zn. III. ÚS 2383/19, ZCZ, body 32 a 33). Jen proti posléze uvedené skupině lze připustit zásahovou žalobu. Naproti tomu proti procesním úkonům správního orgánu, které nemohou dotčenou osobu zasáhnout samostatně, ale až v návaznosti na výsledné správní rozhodnutí, je soudní ochrana poskytována až prostřednictvím žaloby proti rozhodnutí správního orgánu (viz shodně nález III. ÚS 2383/19, bod 35).“ (pozn. podtržení provedeno soudem). Byť se jedná o rozsudek NSS, jímž byla řešena možnost uplatnění zásahové žaloby v daňovém řízení; lze v něm obecně formulované právní závěry vztáhnout i na nyní posuzovanou věc.

55. K odkazu žalobkyně na rozsudek zdejšího soudu ze dne 17. 2. 2020, č. j. 10 A 101/2017-36, jímž podporovala svá žalobní tvrzení, soud předně upozorňuje, že desátý senát zdejšího soudu v odkazované věci rozhodoval ještě před přijetím rozsudku RS NSS ze dne 26. 3. 2021, č. j. 6 As 108/2019-39, v němž výslovně ve druhé právní větě prezentoval právní názor, že: „Soud si musí nejprve ujasnit, zda projednávaná žaloba je „zápůrčí“, tj. směřuje proti zásahu, který doposud nebyl ukončen, anebo „určovací“, tedy směřuje proti zásahu, který již ukončen byl. Zatímco u určovací žaloby nezkoumá, zda se žalobce ochrany před zásahem či jiné formy nápravy mohl domáhat jinými právními prostředky, a pokud ano, zda tak učinil, u zápůrčí žaloby takové zkoumání provést musí. Zjistí-li, že uvedené právní prostředky měl žalobce k dispozici, avšak nevyužil jich, musí soud žalobu odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 85 s. ř. s.“ Ve světle citované judikatury je třeba akcentovat, že ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 10 A 101/2017 účastník naopak uplatnil tzv. „určovací“ zásahovou žalobu (nikoli tzv. „zápůrčí“ jako žalobkyně), desátý senát zdejšího soudu tudíž ani dle citované judikatury nemusel posuzovat splnění podmínky subsidiarity zásahové žaloby. Soud tedy odkaz žalobkyně na rozsudek zdejšího soudu ze dne 17. 2. 2020, č. j. 10 A 101/2017-36, neshledal v nyní posuzované věci přiléhavým.

56. Dále se zdejší soud veden závazným právním názorem ve zrušujícím rozsudku NSS zabýval posouzením žalobkyní uplatněné námitky podjatosti ve vztahu k ostatním úkonům správních orgánů [tj. v podání ze dne 4. 5. 2023 žalobkyní vytčeným úkonům, v nichž podjatost správních orgánů spatřovala; soud tyto vypsal pod bodem 2. usnesení a ve světle zjištěných skutečností na ústním jednání ze dne 8. 6. 2026 opravil dle tvrzení žalobkyně o chybách v psaní specifikaci úkonů pod body 2) a 3) tak, jak uvedeno shora v odstavcích 29. a 30. usnesení], a to k úkonům - Výzvám označeným pod body 1) až 4), 6) a 8), konkrétně se jedná následující: 1) Výzva Úřadu Praha 15 ze dne 16. 2. 2023, sp. zn. 010340/2023/OST/PDo; jíž byla žalobkyně vyzvána ke zjednání nápravy dle § 134 odst. 2 stavebního zákon, aby provedla nutné zabezpečovací práce k zabránění pádu zdiva; 2) Výzva Úřadu Praha 15 ze dne 14. 3. 2023, sp. zn. 0561149/2022/OST/PDo, jíž byla žalobkyně vyzvána dle § 133 odst. 4 stavebního zákona k účasti na kontrolní prohlídce; 3) Výzva Úřadu Praha 15 ze dne 21. 11. 2022, sp. zn. 056149/2022/OST/PDo, jíž byla žalobkyně dle § 134 odst. 2 ve spojení s § 139 stavebního zákona vyzvána k provedení udržovacích prací; 4) Výzva Magistrátu ze dne 8. 10. 2021, sp. zn. S-MHMP 1374730/2021, v níž byla žalobkyně upozorněna, že neplnění povinnosti dle § 9 památkového zákona je důvodem pro zahájení nápravného řízení o uložení opatření dle § 10 památkového zákona a přestupkového řízení o uložení pokuty; 6) Výzva Úřadu Praha 15 ze dne 20. 5. 2021, sp. zn. 22968/2021/OST/PDo, v níž byla žalobkyně vyzvána ke zjednání nápravy dle § 134 odst. 2 stavebního zákona, a to k provedení nutných zabezpečovacích prací k zabránění pádu zdiva; 8) Výzva Magistrátu ze dne 20. 10. 2022, sp. zn. S-MHMP 1374730/2021, ve které Magistrát upozornil žalobkyni na to, že degradace zámku Petrovice pokračuje, a je nezbytné, aby určité práce realizovala bez odkladu, jejichž splnění bude případně vymáhat následným postupem dle § 10 památkového zákona.

57. Soud na tomto místě odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 1. 2021, č. j. 10 As 248/2019-43, jehož právní věta zní: „[p]roti výzvě stavebního úřadu k bezodkladnému zastavení prací podle § 134 odst. 4 věty první zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, se nelze úspěšně bránit žalobou na ochranu před nezákonným zásahem (§ 82 s. ř. s.).“ Dále NSS v citovaném rozsudku konstatoval v bodě [17] až [19] následující: „Stavební úřad nato dne 17. 1. 2019 vydal výzvu ke zjednání nápravy (podle § 134 odst. 2 stavebního zákona), jíž vyzval stěžovatele, aby provedli potřebná technická opatření, která zabrání dalšímu poškozování komunikace, a aby do konce roku 2019 uvedli komunikaci do původního stavu. Tím pominou důvody k zastavení stavebních prací podle výzvy ze dne 17. 12. 2018 a je možné pokračovat v provádění stavby. Ve své reakci ze dne 22. 1. 2019 stěžovatelé přislíbili nadále používat vozidla s hmotností odpovídající technickým parametrům komunikace, zajistit větší výkopy pro domovní přípojky zapažením a do konce roku opravit poškození živice a poškození obrubníků.… I když tedy stavební úřad mohl a měl postupovat jinak, méně invazivně vůči stěžovatelům, jeho výzva splnila – díky součinnosti stěžovatelů – svůj účel: stěžovatelé projednali se stavebním úřadem sporné otázky a stavba mohla pokračovat dále. Právě v tom spočívá apelativní charakter výzvy, o kterém psal krajský soud: stěžovatelé výzvu neignorovali, i když nebyla přímo vynutitelná, a tím předešli možným problémům do budoucna. I pokud by však výzvu ignorovali, nemohli by se úspěšně domoci vyslovení její nezákonnosti, jak to správně popsal krajský soud v bodech 21 a 22 svého rozsudku. To proto, že § 134 stavebního zákona stanoví jak v odst. 2 a 3, tak v odst. 4 dvoufázový postup stavebního úřadu při zjištění závady na stavbě či neoprávněně prováděné stavby. Teprve nereaguje-li stavebník na (apelativní) výzvu, vydá stavební úřad rozhodnutí, kterým nápravu či zastavení prací autoritativně nařídí. Až toto rozhodnutí přímo zkracuje stavebníka na právech a je možné se proti němu bránit žalobou (tedy napadnout rozhodnutí správního orgánu podle § 65 s. ř. s.) … Pokud by se stěžovateli bylo zahájeno řízení o přestupku spočívajícím v tom, že neuposlechli výzvu, a byla by jim uložena pokuta za přestupek, mohli by stěžovatelé podat žalobu proti rozhodnutí o přestupku. K jejich námitce by soud přezkoumával i zákonnost samotné výzvy (srov. bod [3] shora), takže ochrana proti takové případné nezákonnosti výzvy, která by zkracovala stěžovatele na právech, by jim byla poskytnuta v řízení podle § 65 s. ř. s. [K tomu srovnej i rozsudek ve věci 9 As 218/2016, bod 29: „Předmětem řízení (o správním deliktu) není zhodnocení, zda bylo vyhověno výzvě, ale bude jím zhodnocení toho, zda povinná osoba porušovala své povinnosti, které měla již před obdržením dané výzvy. Správní orgán je v řízení o správním deliktu (…) povinen zkoumat, zda skutečně jednání povinné osoby vykazuje nedostatky, které nebyly (…) odstraněny…“.]“ Nakonec v bodě [23] citovaného rozsudku NSS poukázal na rozdílnost výzvy dle § 134 stavebního zákona a výzvy dle § 31 odst.9zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích: „[k]onečně rozsudek NSS ze d ne 19. 5. 2016, čj. 6 As 69/2016-177, č. 3412/2016 Sb. NSS (a další rozsudky, které na něj navazují), dospěl k závěru, že výzva k odstranění reklamního zařízení (§ 31 odst. 9 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích) je faktickým zásahem, resp. pokynem správního orgánu ve smyslu § 82 s. ř. s. (nikoliv rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s.). Úprava zákona o pozemních komunikacích je však podstatně odlišná od úpravy § 134 stavebního zákona. Pokud vlastník nevyhoví výzvě k odstranění reklamního zařízení nejpozději do pěti dnů, silniční úřad bez dalšího zakryje reklamu a následně odstraní a likviduje reklamní zařízení na náklady vlastníka. Takto postupuje bez ohledu na skutečnost, že reklamní zařízení bylo povoleno stavebním úřadem. Právě na tom je dobře vidět rozdílnost této úpravy oproti úpravě použité ve věci stěžovatelů. Pouhý fakt, že stavební úřad učinil vůči stěžovatelům výzvu, jej neopravňoval k žádným faktickým krokům. Stavební úřad mohl jen (přinejhorším) vydat rozhodnutí o tomtéž obsahu nebo zahájit přestupkové řízení – nešlo tedy o nic nezvratného jako u odstraňování reklamního zařízení.“ (pozn. podtržení provedeno soudem).

58. Soud považuje výše citovaný rozsudek NSS za zcela přiléhavý i na nyní posuzovanou věc. Stavební úřad Městské části Praha 15 vůči žalobkyni vydal výše v odstavci 53. usnesení specifikované Výzvy pod body 1) až 4), 6) a 8) dle § 134 odst. 2 stavebního zákona, ve kterých žalobkyni vyzval k provedení nezbytných zabezpečovacích prací na zámku Petrovice, příp. k provedení udržovacích prací dle § 134 odst. 2 ve spojení s § 139 stavebního zákona [tj. Výzvy pod body 1), 3), 6)], a v případě Výzvy pod bodem 2) k účasti na kontrolní prohlídce. Přičemž žalobkyni poučil, že v případě neuposlechnutí výzvy provedení je oprávněn potřebné práce nařídit (tj. teprve následným rozhodnutím), anebo se žalobkyní zahájí řízení o přestupku. Obdobně jako ve výše citovaném rozsudku NSS i v nyní posuzovaném případě, nemohlo uvedenými Výzvami dojít k přímému zásahu do práv žalobkyně. Teprve nereagovala-li by žalobkyně na (apelativní) Výzvy, vydal by stavební úřad rozhodnutí, kterým by zabezpečovací práce autoritativně nařídil. Až tato rozhodnutí by žalobkyni přímo zkracovala na právech, a bylo by možné se proti nim bránit, a to nikoli zásahovou žalobou, nýbrž žalobou proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 s. ř. s. V případě, že by se žalobkyní bylo zahájeno přestupkové řízení pro neuposlechnutí výzvy, rovněž by k zásahu do práv žalobkyně došlo až vydáním rozhodnutí v přestupkovém řízení. I proti takovému rozhodnutí by žalobkyně měla jiné zákonem předpokládané prostředky obrany, tj. opět žalobu proti rozhodnutí správního orgánu dle § 65 s. ř. s.

59. Co se týče Výzev Magistrátu specifikovaných v odstavci 56. usnesení pod body 4) a 8), jedná se o Výzvy, ve kterých byla žalobkyně upozorněna, že neplnění povinnosti dle § 9 památkového zákona je důvodem pro uložení opatření dle § 10 památkového zákona. Dle § 10 odst. 1 památkového zákona platí, že: „Neplní-li vlastník kulturní památky povinnosti uvedené v § 9, vydá obecní úřad obce s rozšířenou působností po vyjádření odborné organizace státní památkové péče rozhodnutí o opatřeních, která je povinen vlastník kulturní památky učinit, a zároveň určí lhůtu, v níž je vlastník kulturní památky povinen tato opatření vykonat.“ (pozn. podtržení přidáno soudem). Z obsahu Výzvy pod bodem 4), tj. Výzvy Magistrátu ze dne 8. 10. 2021, je zřejmé, že žalobkyně byla toliko informována, resp. upozorněna na nutnost plnit své povinnosti vlastníka kulturní památky a na možnost uložení opatření dle § 10 památkového zákona, přičemž samotné rozhodnutí o opatření ve smyslu § 10 památkového zákona nebylo vydáno. Obdobně ve Výzvě pod bodem 8), tj. Výzvy Magistrátu ze dne 20. 10. 2022, byla žalobkyně toliko informována, resp. upozorněna, aby určité práce realizovala bez odkladu s tím, že jejich splnění bude Magistrát případně vymáhat následným postupem dle § 10 památkového zákona. Z uvedeného je zřejmé, že v případě Výzev pod body 4) a 8) vydaných dle památkového zákona se obdobně jako v případě Výzev pod body 1), 3), 6) vydaných dle § 134 odst. 2 stavebního zákona nemůže z podstaty věci jednat o zásah, který by přímo zkracoval žalobkyni na právech, jelikož žádná z uvedených apelativních Výzev neopravňovala správní orgány k učinění autoritativních faktických kroků, jenž by žalobkyni jakkoliv zkracovaly na jejích právech. Teprve nereagováním na tyto Výzvy by mohlo dojít k vydání rozhodnutí o opatřeních dle § 10 památkového zákona, a k zásahu do právní sféry žalobkyně.

60. Soud shrnuje, že v případě výše uvedených úkonů správního orgánu – apelativních Výzev pod body 1), 2), 3), 4), 6), a 8) se nejedná o zásah do právní sféry žalobkyně, který by ji přímo zkracoval na jejich právech. Jinými slovy až vydáním autoritativních rozhodnutí, kterými by stavební úřad či Magistrát provedení prací nařídil či udělil pokutu za neuposlechnutí Výzev, mohlo dojít k zásahu do práv žalobkyně. Nadto proti takovému rozhodnutí mohla žalobkyně v budoucnu využít jiné právní prostředky obrany, a to žalobu proti rozhodnutí správního orgánu dle § 65 s. ř. s. V případě výše uvedených Výzev tak není splněna podmínka řízení dle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. spočívající v připustitelném tvrzení nezákonného zásahu, a nad to není splněna ani podmínka subsidiarity zásahové žaloby dle § 85 s. ř. s. Soud rovněž odkazuje i na rozsudek NSS ze dne 10. 11. 2022, č. j. 1 As 143/2022- 22, ve kterém NSS posuzoval povahu výzvy dle § 134 odst. 5 stavebního zákona a obdobně jako ve výše citovaném rozsudku ze dne 20. 1. 2021, č. j. 10 As 248/2019-43, dospěl k závěru, že: „… krajský soud při posouzení věci postupoval správně, pokud žalobu odmítl. Výzva měla toliko tzv. apelativní povahu, nebyla přímo vynutitelná a její neuposlechnutí nelze sankcionovat…Neuposlechnutím Výzvy by nedošlo k nevyhnutelným právním a faktickým důsledkům, které by nebylo možné odčinit a jejichž správnost by nebylo možné přezkoumat v jiném typu řízení. Jediným důsledkem by bylo vydání rozhodnutí o zákazu užívání stavby, jak žalovaný přímo v závěru Výzvy výslovně uvádí. Proti Výzvě se tak nebylo možné úspěšně bránit žalobou na ochranu před nezákonným zásahem dle § 82 a násl. s. ř. s.“ (pozn. podtržení přidáno soudem). Uvedený závěr lze vztáhnout i na nyní posuzovanou věc, kdy vydáním Výzev dle stavebního zákona a dle památkového zákona, jež nejsou přímo vynutitelné, nedošlo k nevyhnutelným právním a faktickým důsledkům na straně jejich adresáta (žalobkyně), a jejichž správnost by nebylo možné přezkoumat v jiném typu řízení. Proti Výzvám vyjmenovaným pod bodem 1), 2), 3), 4), 6), a 8) se tak nelze úspěšně bránit žalobou na ochranu před nezákonným zásahem.

61. K úkonu správního orgánu, který žalobkyně označila v podání ze dne 4. 5. 2023 (shodně soud v odstavci 32. usnesení) pod bodem „5) Přestupkové řízení u Úřadu Praha 15, sp. zn. 0467500/2021/OST/VJe.; o odvolání by rozhodoval Magistrát;“ soud na ústním jednání dne 8. 6. 2026 zjistil, že stavebním úřadem bylo vydáno toliko Oznámení o zahájení správního řízení o přestupku a předvolání k ústnímu jednání ze dne 4. 10. 2021, č. j. 046750/2021/OST/VJe. Soud stručně pro přehlednost opakuje, že z Oznámení vyplynulo, že stavební úřad při kontrolní prohlídce dne 30. 7. 2021 zjistil částečné odstranění obytné budovy zámku Petrovice, čímž se žalobkyně mohla dopustit přestupku, a proto bylo s žalobkyní zahájeno správní řízení a nařízeno ústní jednání na 26. 10. 2021, dále bylo soudu žalobkyní předloženo předvolání k ústnímu jednání na den 10. 1. 2022 pod stejnou spisovou značkou. Právní zástupce žalobkyně na ústním jednání uvedl, že správní řízení neproběhlo, resp. že obdržel pouze Oznámení o zahájení správního řízení a předvolání k ústnímu jednání. Soud tak vyšel ze skutkového zjištění (nesporných tvrzení účastníků a z doložených listin), že v přestupkovém řízení vedeném u stavebního úřadu Městské části Praha 15, pod sp. zn. 0467500/2021/OST/VJe, došlo toliko k vydání výše uvedeného Oznámení o zahájení správního řízení o přestupku ze dne 4. 10. 2021, č. j. 046750/2021/OST/VJe, a předvolání k ústnímu jednání na den 10. 1. 2022 pod stejnou spisovou značkou. V případě těchto úkonů správního orgánu opět ve smyslu výše citované judikatury NSS nemohlo dojít k přímému zásahu do právní sféry žalobkyně. Teprve až vydáním rozhodnutí ve věci samé, tj. rozhodnutí o přestupku mohla být žalobkyně zkrácena na svých právech. I v takovém případě ovšem by měla k dispozici jiné prostředky k obraně, a to žalobu proti rozhodnutí správního orgánu dle § 65 s. ř. s. Soud uzavírá, že i ve vztahu k úkonu správního orgánu – Oznámení o zahájení správního řízení o přestupku ze dne 4. 10. 2021, č. j. 046750/2021/OST/VJe, není splněna podmínka řízení spočívající v připustitelném tvrzení nezákonného zásahu dle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a ani podmínka subsidiarity zásahové žaloby dle § 85 s. ř. s. Soud musí žalobu i v této části odmítnout.

62. Na závěr soud konstatuje, že žalobkyní odkazovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2026, č. j. 9 As 244/2015-47, není v dané věci přiléhavý. V odkazované věci se jednalo o specifickou skutkovou situaci, kdy bylo usnesením rozhodnuto o vyloučení všech pracovníků prvoinstančního orgánu, žalobkyně napadla toto rozhodnutí odvoláním, o kterém odvolací orgán (pro nespolupráci prvostupňového správního orgánu) nerozhodl. Vzhledem k tomu, že prvostupňovým správním orgánem bylo rozhodnuto o podjatosti celého stavebního úřadu nemohlo dojít ani k vydání rozhodnutí ve věci samé, přičemž odvolací správní orgán byl nečinný. Nejvyšší správní soud tak v odkazovaném rozsudku konstatoval: „[j]ak vyplývá z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, [k]aždý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Nerozhodováním o odvolání stěžovatelky může být do tohoto práva zasahováno, neboť se v důsledku toho nemůže domoci rozhodnutí o vydání územního souhlasu… Stěžovatelka jiné prostředky ochrany proti případné nečinnosti žalovaného k dispozici nemá. Případnou nečinnost žalovaného nelze podřadit pod „pouhý procesní úkon technicky zajišťující průběh řízení“, neboť v důsledku jeho nečinnosti je průběh řízení naopak paralyzován.

28. Proto je třeba dovodit, že proti nečinnosti odvolacího orgánu (do které patří i nečinnost prvostupňového orgánu v rámci odvolacího řízení) při rozhodování o odvolání proti usnesení o námitce podjatosti se lze bránit žalobou na ochranu před nezákonným zásahem.“ (pozn. podtržení provedeno soudem). V nyní posuzované věci se ovšem žalobkyně prostřednictvím zápůrčí zásahové žaloby domáhala určení, že nečinnost žalovaného spočívající v nerozhodnutí o odvolání proti sdělení Magistrátu (ve kterém Magistrát nevyhověl námitce systémové podjatosti) je nezákonným zásahem dle § 82 s. ř. s. Žalobkyně tedy měla v případě úkonu správního orgánu označeného pod bodem 7) - Rozhodnutí Městské části Praha 15 ze dne 21. 11. 2022, č. j. ÚMČ P15 56681/2022/OST/PDo, sp. zn. 056289/2022/OST/Pdo, k dispozici obranu prostřednictvím žaloby proti rozhodnutí správního orgánu dle § 65 s. ř. s. Ve vztahu k ostatním úkonům správního orgánu, žalobkyní označených pod body 1), 2), 3), 4), 5), 6), a 8) nemohlo těmito úkony dojít k zásahu do právní sféry žalobkyně, jak soud podrobně vysvětlil výše. Přičemž v případě úkonů 1) až 4), 6), 8) se jednalo o pouhé apelační Výzvy, jež nejsou přímo vynutitelné a sankcionovatelné. Jak vyplývá z rozsudku NSS ze dne ze dne 20. 1. 2021, č. j. 10 As 248/2019-43, pouhý fakt, že stavební úřad učinil vůči žalobkyni výzvu, jej neopravňoval k žádným faktickým krokům. Stavební úřad či Magistrát mohl jen (přinejhorším) vydat rozhodnutí o tomtéž obsahu nebo zahájit přestupkové řízení – teprve vydáním rozhodnutí ve věci samé (autoritativním uložením povinnosti nebo rozhodnutím o spáchání přestupku) by mohlo dojít k zásahu do práv žalobkyně, nadto žalobkyně by proti takovému rozhodnutí měla opět jiné prostředky obrany, žalobu proti rozhodnutí správního orgánu dle § 65 s. ř. s.

63. Nad rámec uvedeného soud dodává, že pokud by odhlédl od jednotlivých úkonů správního orgánu vůči žalobkyni a na zásah nahlížel čistě jako na nevypořádání námitky podjatosti procesně předepsaným způsobem dle správního řádu, tj. že žalovaný nevypořádal námitku podjatosti usnesením, ale pouhým sdělením, dospěl by k závěru, že námitka podjatosti byla podána opožděně. Dle § 14 odst. 3 správního řádu platí, že: „[ú]častník řízení může namítat podjatost úřední osoby, jakmile se o ní dozví. K námitce se nepřihlédne, pokud účastník řízení o důvodu vyloučení prokazatelně věděl, ale bez zbytečného odkladu námitku neuplatnil. O námitce rozhodne bezodkladně usnesením služebně nadřízený úřední osoby nebo ten, kdo má obdobné postavení (dále jen „představený“).“ Žalobkyně v odvolání ze dne 13. 5. 2024 (viz odstavec 4. usnesení) určila okamžik, kdy začala pochybovat o podjatosti úředních osob jako „zvýšenou aktivitu“ správních orgánů. Dle žalobkyně se konkrétně jednalo o tyto úkony: o vydání Výzvy Úřadu Městské části Praha 15 ze dne 16. 2. 2023; od zahájení soudního sporu u Obvodního soudu pro Prahu 10 mezi žalobkyni a městkou částí Praha – Petrovice dne 28. 2. 2023; a ode dne 6. 3. 2023, kdy Magistrát zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Úřadu Městské části Praha 15, ve kterém bylo žalobkyni uloženo opatřit projektovou dokumentaci nezbytných úprav zámku Petrovice. Soud připomíná, že žalobkyně námitku podjatosti uplatnila podáním ze dne 12. 4. 2023, tj. téměř 2 měsíce po vydání Výzvy Úřadu Městské části Praha 15 ze dne 16. 2. 2023; dále po uplynutí 44 dnů od zahájení civilního soudního sporu žalobkyně s Městskou části Praha Petrovice dne 28. 2. 2023, a po uplynutí 38 dnů od zamítnutí Magistrátem odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Úřadu Městské části Praha 15 dne 6. 3. 2023. Judikatura NSS přitom dovodila, že pojem „bez zbytečného odkladu“ je neurčitý právní pojem, který je nutno vykládat jako povinnost konat neprodleně, jakmile je to možné, zpravidla v řadách dnů, a nejdéle v řadách týdnů (srov. s rozsudkem NSS ze dne 6. 9. 2017, č. j. 10 As 68/2017-32, bod [20] a [21], dle kterého námitka podjatosti uplatněná 2 týdny od okamžiku vědomosti žalobce o případné podjatosti je opožděná: „[z] toho vyplývá, že žalobce mohl podat námitku podjatosti již od 5. 3. 2014, tj. víc než týden před konáním ústního jednání dne 13. 3. 2014 a dva týdny před skutečným uplatněním námitky podjatosti dne 19. 3. 2014. NSS zdůrazňuje, že vědomost o skutečnosti zakládající podjatost nelze zpravidla odvozovat od vědomosti zmocněnce, ale samotného účastníka. Nicméně věci, ve kterých zmocněnec žalobce a kpt. Ing. M. vystupoval, jsou natolik provázané, že v tomto případě nelze od jejich spojitosti odhlédnout…. NSS má za to, že námitku podjatosti předloženou až dne 19. 3. 2014 je v takovém případě třeba skutečně považovat za opožděnou. To, zda je podmínka bezodkladnosti dodržena, záleží na okolnostech konkrétního případu a nelze pevně stanovit dobu, po jejímž uplynutí bude námitka podjatosti automaticky považována za opožděnou. Obvykle se za včasnou považuje námitka uplatněná řádově v průběhu několika dnů (srov. k tomu inspirativně § 8 odst. 5 s. ř. s.).“ (podtržení provedeno soudem). Soud uzavírá, že námitka podjatosti uplatněná žalobkyní podáním ze dne 12. 4. 2023 byla podána opožděně, neboť jak shora vysvětleno neuplatnila ji bez zbytečného odkladu od okamžiku, který sama určila jako události, na jejichž základě začala pochybovat o podjatosti úředních osob, nýbrž k jejímu podání přistoupila až po uplynutí jednoho až dvou měsíců.

64. V této souvislosti soud navíc upozorňuje, že žalobkyně v námitce podjatosti uplatněné podáním ze dne 12. 4. 2023 odvozovala svou povědomost o podjatosti úředních osob toliko od zahájení soudních řízení, a to nejen od výše zmíněného soudního řízení vedeného před Obvodním soudem pro Prahu 10, nýbrž i od soudního řízení vedeného před Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp. zn. 16 C 37/2023. Soud dotazem na Obvodní soud pro Prahu 5 zjistil, že dané řízení bylo zahájeno dne 28. 1. 2021; tj. dva roky před uplatněním samotné námitky podjatosti; tedy i v případě tohoto soudního řízení by bylo nutno v souladu se shora citovanou judikaturou považovat uplatněnou námitku podjatosti žalobkyně za zjevně opožděnou.

65. Soud dále poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2013, č. j. 1 As 89/2010–152, dle kterého: „účastník řízení „může namítat podjatost úřední osoby, jakmile se o ní dozví. K námitce se nepřihlédne, pokud účastník řízení o důvodu vyloučení prokazatelně věděl, ale bez zbytečného odkladu námitku neuplatnil.“ Formulaci „k námitce se nepřihlédne“ je však dle Nejvyššího správního soudu nutno vykládat ve spojitosti s dalšími ustanoveními správního řádu, a to tak, že se v případě, kdy není námitka podána bez zbytečného odkladu, o takové námitce nerozhoduje samostatným usnesením. Účastník, který námitku podjatosti podá „opožděně“, pouze ztrácí procesní „privilegium“ kvalifikovaného rozhodnutí o takové námitce, ale to neznamená, že by se skutečnostmi, které v ní uvede, neměl příslušný správní orgán vůbec zabývat. Je tomu tak proto, že podjatost nastává přímo ze zákona při splnění podmínek stanovených v § 14 odst. 1 správního řádu z roku 2004 (rozhodnutí o podjatosti určité úřední osoby má pouze deklaratorní charakter). Dojde-li tedy správní orgán k závěru, že účastník řízení neuplatnil námitku podjatosti „bez zbytečného odkladu“, sdělí mu, že nebude o jeho námitce rozhodovat usnesením, ale bude s ní nakládat jako s neformálním podnětem, na jehož základě tvrzenou podjatost úřední osoby z moci úřední prověří. Pokud na základě takového prověřování tvrzené podjatosti dospěje správní orgán k závěru, že je skutečně dána podjatost některé z úředních osob, bude na místě postupovat podle § 14 odst. 4 uvedeného zákona (tzn. určit jinou úřední osobu). Pokud je taková „opožděná“ námitka vznesena až v odvolání a odvolací správní orgán dospěje k závěru, že rozhodnutí bylo vydáno podjatou úřední osobou, pak je nutno na takové vydání rozhodnutí nahlížet jako na vadu řízení, která podle § 89 odst. 2 zpravidla bude důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí (obdobně viz také Vedral, J. Správní řád. Komentář. Praha: BOVA POLYGON, 2012, II. vydání, str. 183-184).“ (pozn. podtržení provedeno soudem). Jak vyplývá z výše citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu (a z navazující judikatury NSS, např. rozsudek ze dne 6. 9. 2017, č. j. 10 As 68/2017-32, rozsudek ze dne 10. 10. 2018, č. j. 1 As 109/2018-97) k opožděně podané námitce se nepřihlédne, což znamená, že účastník, který námitku podal, ztrácí procesní „privilegium“, aby o jeho námitce bylo rozhodnuto usnesením. Ve světle výše citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu, tak žalovaný nepostupoval v rozporu se zákonem, když námitku podjatosti vypořádal pouze sdělením. V případě sdělení se nejedná o rozhodnutí správního orgánu, a žalobkyni nepříslušelo právo podat proti tomuto sdělení odvolání, žalovaný pak nebyl povinen o odvolání žalobkyně ze dne 13. 5. 2024 rozhodnout. I pokud by tedy soud na zásah nahlížel, jak ho žalobkyně prvně vymezila v žalobě, tedy, že zásah spočívá v tom, že žalovaný postupoval v rozporu se zákonem při vyřízení jejího odvolání proti sdělení Magistrátu ze dne 3. 4. 2024, č. j. MHMP 600286/2024, neshledal by zásah ani v takovém případě nezákonným. Soud tedy shrnuje, že žalovaný se vznesenou námitkou podjatosti žalobkyně řádně zabýval, a jelikož ji vyhodnotil jako opožděnou, reagoval na ni procesně správným postupem.

VII. Závěr

66. Z výše popsaných důvodů soud dospěl k závěru, že žalobu je nutno odmítnout, a to ve vztahu ke všem žalobkyní vyjmenovaným úkonům správního orgánu, v nichž spatřovala podjatost správních orgánů, jelikož ve vztahu k úkonům pod body 1), 2), 3), 4, 5), 6), a 8) v podání ze dne 4. 5. 2023 ve znění specifikace na ústním jednání dne 8. 6. 2026 (viz odstavce 28. až 35. usnesení) nebyla splněna podmínka řízení spočívající v připustitelném tvrzení nezákonného zásahu dle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. (nejedná se o zásah do právní sféry žalobkyně z povahy věci) a podmínka subsidiarity zásahové žaloby dle § 85 s. ř. s. V případě úkonu správního orgánu vyjmenovaného pod bodem 7) v podání ze dne 4. 5. 2023 ve znění specifikace na ústním jednání dne 8. 6. 2026 (viz odstavec 34. usnesení) se jedná o nepřípustný návrh ze zákona dle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., neboť není splněna podmínka subsidiarity zásahové žaloby dle § 85 s. ř. s. (k zásahu do právní sféry žalobkyně teoreticky dojít mohlo, neboť bylo vydáno rozhodnutí). Soud proto výrokem pod bodem I. rozhodl tak, že žalobu odmítl.

67. O nákladech řízení ve výroku pod bodem II. usnesení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s., jež stanoví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh odmítnut.

68. Soud nad rámec dodává, že dle § 10 odst. 3 poslední věta zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění rozhodném, nerozhodl o vrácení uhrazeného soudního poplatku za návrh na zahájení řízení žalobkyni, jelikož usnesení o odmítnutí žaloby bylo vyhlášeno až po proběhlém (v pořadí druhém) ústním jednání ve věci.

Poučení

Proti tomuto usnesení lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách www.nssoud.cz. Praha 22. července 2026 Mgr. Gabriela Bašná v.r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje J. V.