5 A 93/2025

Rubrum

č. j. 5 A 93/2025-39 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobce: M. S. bytem X zastoupený Mgr. Ladislavem Mandíkem, advokátem se sídlem U hrušky 63/8, Praha 5 – Motol proti žalovanému: Ministerstvo dopravy Nábřeží Ludvíka Svobody 1222/2, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 8. 2025, č. j. MD-37014/2025-130/3, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Základ sporu

1. Drážní úřad (dále „prvostupňový správní orgán“) rozhodnutím ze dne 10. 4. 2025, č. j. DUCR-43615-24/Vu, rozhodl dle § 46h odst. 1 písm. a) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách (dále jen „zákon o drahách“), o odnětí licence strojvedoucího z důvodu pozbytí podmínky č. j. 5 A 93/2025 spolehlivosti k řízení drážního vozidla podle § 46 zákona o drahách, a to jednáním, za které byl zároveň pravomocně shledán vinným ze spáchání trestného činu obecného ohrožení. Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a rozhodnutí prvostupňového správního orgánu potvrdil.

2. Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí uvedl, že vzhledem k řízení drážního vozidla a k osobě žalobce panuje obava, že se žalobce dopustí stejného nebo podobného činu při řízení drážního vozidla, a to s ohledem na motiv trestného činu, na profesní způsobilost žalobce, na absenci potřebné (psychické) zábrany za všech okolností se maximálně vyvarovat jakéhokoliv jednání, které bezpečné provozování drážní dopravy ohrožuje, a absenci nastavení, které běžnému jedinci velí neohrožovat život či zdraví jiných.

II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného

3. Žalobce v podané žalobě namítá, že napadeným rozhodnutím došlo k přímému porušení zákona tím, že se prvostupňový správní orgán odklonil od názoru trestního soudu. Žalobce se svým jednáním dopustil trestného činu obecného ohrožení podle § 272 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, pročež byl Okresním soudem v Teplicích (dále také jen „trestní soud“) pravomocně odsouzen rozsudkem č. j. X ze dne X k trestu odnětí svobody na dobu tří let s odkladem na zkušební dobu 3 let. Okresní soud v Teplicích neuložil žalobci trest zákazu činnosti strojvedoucího, neboť dospěl k závěru, že z pohnutky žalobce je zřejmé, že nehrozí, že žalobce bude své jednání opakovat, a žalobce se trestného činu dopustil jako soukromá osoba, nikoli jako strojvedoucí. Prvostupňový správní orgán dospěl ohledně osoby žalobce k opačnému závěru, kdy predikuje nespolehlivost žalobce do budoucna, ačkoliv jak prvostupňový správní orgán, tak trestní soud měly k dispozici stejné množství důkazů.

4. Podstatou nespolehlivosti je dle žalobce jasný a odůvodněný závěr, že žalobce bude pokračovat v protiprávním jednání při výkonu své funkce strojvedoucího, kdy jen s pravděpodobností rovnající se nule nebude při své jízdě lít olej na trať (tj. konat jednání, pro které byl pravomocně odsouzen), což je i technicky neproveditelné. Závěr o tom, že se žalobce nestal nespolehlivým dle § 46 zákona o drahách, vyplývá právě z rozhodnutí Okresního soudu v Teplicích, kdy tento neuložil žalobci trest zákazu činnosti.

5. Žalovaný dle žalobce nectí presumpci neviny, když bere při odůvodnění obavy z konání stejného nebo podobného činu při řízení drážního vozidla v potaz žádost žalobce o prodloužení licence strojvedoucího nedlouho poté, co mu bylo oznámeno, že proti němu bylo zahájeno trestní řízení, a hodnotí ji jako ztrátu sebereflexe. Žalobce postup při žádosti o prodloužení licence považuje za normální.

6. Žalobce se ani nemůže dopustit „stejného nebo podobného činu při řízení drážního vozidla“, protože výše uvedeného trestného činu se nedopustil při řízení drážního vozidla, tedy při výkonu funkce strojvedoucího, ale jako civilní osoba. Jednáním civilní osoby, kterým došlo ke spáchání trestného činu žalobcem, se vylučuje opakování takovéhoto nezákonného jednání v pozici strojvedoucího při řízení drážního vozidla. Ustanovení § 46 písm. a) zákona o drahách není na případ žalobce aplikovatelný a žalovaný postupoval při jeho výkladu nezákonně.

7. Žalobce dále namítá částečnou nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, konkrétně však neuvádí, v čem spočívá. 2 Shodu s prvopisem provedla S. K. č. j. 5 A 93/2025 8. Žalovaný se k žalobě vyjádřil dne 7. 10. 2025, přičemž v tomto vyjádření zopakoval své závěry uvedené v napadeném rozhodnutí. Uvedl, že žalovaný není právním názorem Okresního soudu v Teplicích vázán. V opačném případě by muselo platit, že je to vždy trestní soud, kdo posuzuje, zda je osoba spolehlivou k řízení drážního vozidla.

9. Okresní soud v Teplicích hodnotil adekvátnost trestu zákazu činnosti z hlediska možnosti recidivy trestného činu obecného ohrožení, přičemž riziko takové recidivy vyhodnotil trestní soud jako minimální, a to i s ohledem na skutečnost, že žalobce v době rozhodnutí vykonával řízení drážního vozidla zajištěním posunu, nikoli formou jízdy vlaku. Tato skutečnost dle žalovaného nevylučuje možnost, že se žalobce dopustí stejného nebo podobného činu při řízení drážního vozidla. Žalobce nedlouho po zahájení trestního řízení proti jeho osobě požádal o prodloužení licence strojvedoucího, která platí pro provozování drážní dopravy jak formou posunu, tak formou jízdy vlaku, nelze tedy vyloučit, že žalobce bude v budoucnu řídit drážní vozidlo formou jízdy vlaku osobní dopravy, nikoli pouze formou posunu.

10. Při hodnocení obavy z opakovaného jednání žalobce žalovaný poukazuje na aspekty, které vzal při svém rozhodování o odnětí licence v potaz, a sice na motiv žalobce, na jeho psychické nastavení, profesní způsobilost a další.

11. Prvostupňový správní orgán rozhodnutím o odnětí licence strojvedoucího pouze deklaruje skutečnost, že určitá osoba přestala splňovat podmínku spolehlivosti jakožto jednu z podmínek pro vydání licence strojvedoucího podle § 46c odst. 2 zákona o drahách, odnětí licence strojvedoucího není druhem trestu. Jedná se o opatření, jehož účelem je zabránit řízení drážního vozidla osobě, která nesplňuje všechny zákonem stanovené podmínky, a chránit tak veřejný zájem, kterým je bezpečnost provozování drážní dopravy, tedy ochrana života, zdraví a majetku.

12. Žalovaný dále poukazuje na znění § 46, které nevyžaduje jistotu spáchání stejného nebo podobného činu, ale pouze obavu z tohoto jednání, navíc se dle žalobce může jednat pouze o čin podobný, nikoli stejný, a je tedy irelevantní, že se žalobce dopustil trestného činu jako civilní osoba.

III. Posouzení žaloby

13. Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) v souladu s § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobcem vymezených námitek, vycházel při tom v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného a shledal, že žaloba není důvodná. O věci rozhodl bez jednání, jelikož s takovým postupem žalobce i žalovaný vyjádřili souhlas, resp. nevyjádřili nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Soud nepřehlédl, že žalobce žádal provést důkaz trestním spisem ve věci vedené Okresním soudem v Teplicích č. j. X. Návrh na provedení tohoto důkazu soud zamítl z důvodu, že pro posouzení věci je dostačující správní spis, jež obsahuje i podstatnou část spisu trestního. Přičemž správním spisem se dokazování neprovádí.

14. Dle § 46 písm. a) zákona o drahách spolehlivým k řízení drážního vozidla není ten, kdo byl pravomocně odsouzen pro trestný čin, jehož skutková podstata souvisí s řízením drážního vozidla, nebo pro jiný trestný čin spáchaný úmyslně, jestliže vzhledem k řízení drážního vozidla a osobě žadatele je obava, že se dopustí stejného nebo podobného činu při řízení drážního vozidla. Dle 3 Shodu s prvopisem provedla S. K. č. j. 5 A 93/2025 písm. b) stejného ustanovení spolehlivým k řízení drážního vozidla není ten, komu byl soudem uložen trest zákazu činnosti spočívající v řízení drážního vozidla.

15. Dle § 46a zákona o drahách za účelem zjištění, zda žadatel splňuje podmínku spolehlivosti podle § 46, si drážní správní úřad vyžádá výpis z evidence Rejstříku trestů. Žádost o vydání výpisu a výpis z evidence Rejstříku trestů se předávají v elektronické podobě, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup.

16. Dle § 46b odst. 1 zákona o drahách řídit drážní vozidlo na dráze celostátní a regionální mohou jen osoby s platnou licencí strojvedoucího a platným osvědčením strojvedoucího.

17. Dle § 46c odst. 1 písm. b) zákona o drahách licenci strojvedoucího vydá drážní správní úřad na žádost fyzické osobě, která je spolehlivá k řízení drážního vozidla podle § 46.

18. Dle § 46h odst. 1 písm. a) zákona o drahách drážní správní úřad odejme licenci strojvedoucího osobě, která přestala splňovat podmínku spolehlivosti k řízení drážního vozidla podle § 46.

19. Dle § 57 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád rozhodnutím příslušného orgánu o předběžné otázce, které je pravomocné, popřípadě předběžně vykonatelné, je správní orgán vázán.

20. Městský soud z předloženého správního spisu zjistil následující skutkový stav podstatný pro posouzení žaloby. Žalobce byl rozhodnutím Okresního soudu v Teplicích pravomocně odsouzen rozsudkem č. j. X ze dne X k trestu odnětí svobody na dobu tří let s odkladem na zkušební dobu 3 roků pro spáchání trestného činu obecného ohrožení dle § 272 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. K naplnění trestného činu obecného ohrožení došlo jednáním žalobce, který na železniční trati Most – Moldava v Krušných horách na obě jízdní koleje nakapal minerální olej, který si přinesl v PET lahvi o objemu 1,5 l s vědomím, že vzhledem k výraznému stoupání může dojít k prokluzu hnací nápravy vlakové soupravy určené k hromadné přepravě osob, přičemž k prokluzování kol hnacího vozidla, ve kterém se nacházelo 7 osob, skutečně došlo, což postupně vedlo ke smyku, nekontrolovanému pohybu soupravy a následnému zabrzdění. Tímto žalobce úmyslně způsobil obecné ohrožení tím, že vydal lidi v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví nebo cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu. Z trestního spisu vyplývá, že motivem žalobce k tomuto jednání byla snaha upozornit na to, že na trati byly schváleny, nebo byly umožněny k provozu motorové vozy s nedostatečnou výbavou vozidla pískovacím zařízením a u kterých by v momentě špatných adhezních podmínek hrozila závažná mimořádná událost spočívající ve velmi problematickém zastavení vlaku.

21. Prvostupňový správní orgán si dle § 46a zákona o drahách vyžádal výpis z evidence Rejstříku trestů žalobce. Z výpisu z evidence Rejstříku trestů žalobce prvostupňový správní orgán zjistil, že žalobce byl odsouzen pro úmyslné spáchání trestného činu obecného ohrožení, přičemž k naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu došlo výše popsaným jednáním. Na základě tohoto zjištění prvostupňový správní orgán zahájil dne 9. 10. 2023 správní řízení o odnětí licence strojvedoucího a dne 10. 4. 2025 prvostupňový správní orgán vydal rozhodnutí o odnětí licence strojvedoucího žalobci. Žalobce se proti rozhodnutí prvostupňového správního orgánu odvolal, následně žalovaný rozhodnutí prvostupňového správního orgánu potvrdil a odvolání žalobce zamítl.

22. Žalobce v žalobě namítá, že se žalovaný odklonil od závěrů trestního soudu ohledně osoby žalobce, a chybně tak dospěl k závěru o nespolehlivosti osoby žalobce. Jak sám žalobce správně uvádí, správní orgán není rozhodnutím trestního soudu vázán. Žalovaný proto sám nezávisle vyhodnotil důkazy, které měl k dispozici, a dospěl k závěru, že ohledně osoby 4 Shodu s prvopisem provedla S. K. č. j. 5 A 93/2025 žalobce panuje obava, že se dopustí stejného nebo podobného činu, jako je úmyslný trestný čin, za který byl pravomocně odsouzen, při řízení drážního vozidla. Hodnocení trestního soudu není v tomto ohledu pro správní řízení relevantní.

23. Správní orgány jsou dle § 57 odst. 3 správního řádu vázány pouze pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu o předběžné otázce.

24. Městský soud k tomuto dodává, že otázka toho, zda žalobce pozbyl spolehlivosti nemůže být předběžnou otázkou, kterou by si měl správní orgán položit před posouzením žádosti, nýbrž je otázkou výkladu zákona o drahách. Dle rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2011, č. j. 45 Ad 6/2010-27 nemůže být otázka „výkladu právních předpisů, jejichž aplikace je hlavním předmětem činnosti správního orgánu“ otázkou předběžnou. Otázku ztráty spolehlivosti žalobce si tak žalovaný ani nemohl položit jako předběžnou, přičemž žalovaný postupoval správně, když tak neučinil. Jako předběžnou otázku si mohl a měl žalovaný při posuzování ztráty spolehlivosti položit pouze otázku týkající se toho, zda byl žalobce pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně. O vině a trestu rozhoduje pouze trestní soud, správní orgán je tak při řešení takové předběžné otázky rozhodnutím trestního soudu vázán. Vzhledem k tomu, že při řešení této předběžné otázky žalovaný z rozhodnutí trestního soudu vycházel, nedopustil se porušení zákona.

25. Městský soud souhlasí se žalovaným, že § 46 zákona o drahách stanovuje v písm. a) alternativní podmínku k písm. b). Byl-li strojvedoucímu uložen pravomocným rozhodnutím trestního soudu trest zákazu činnosti, naplňuje tato skutečnost podmínku ztráty spolehlivosti stanovenou v písm. b) tohoto ustanovení a správní orgán rozhodne o odnětí licence strojvedoucího. Takové rozhodnutí je závislé na řešení předběžné otázky týkající se skutečnosti, zda byl strojvedoucímu uložen trest zákazu činnosti trestním soudem, přičemž správní orgán je rozhodnutím o vině a trestu vázán. Znění § 46 písm. b) zákona o drahách pak nedává správnímu orgánu diskreci v uvážení, zda licenci strojvedoucího osobě odejmout, když taková osoba se nespolehlivou stala. Nebyl-li ale strojvedoucímu trestním soudem uložen trest zákazu činnosti, znamená to, že trestní soud dospěl k závěru, že nebylo třeba ukládat trest zákazu činnosti. Pakliže by platila žalobcem namítaná nemožnost odchýlit se od názoru trestního soudu ohledně uložení trestu zákazu činnosti, nemohlo by nikdy dojít k aplikaci § 46 písm. a) zákona o drahách, když toto ustanovení dopadá právě na případy, kdy sice bylo pravomocně rozhodnuto o spáchání trestného činu, ale trestním soudem nebyl uložen trest zákazu činnosti. Kdyby podmínka uložení trestu zákazu činnosti byla vyžadována rovněž pro situace uvedené pod písm. a) zmiňovaného ustanovení, byla by podmínka spolehlivosti stanovená v písm. b) zmiňovaného ustanovení nadbytečná. Rovněž z tohoto důvodu nelze námitku žalobce ohledně odchýlení se žalovaného od názoru trestního soudu mít za důvodnou.

26. K výkladu pojmu spolehlivosti dle § 46 písm. a) zákona o drahách městský soud souhlasí s žalovaným, že zmiňované ustanovení hovoří o obavě z budoucího jednání osoby, nikoli o jistotě. Obava vyjadřuje pouze pocit nejistoty či očekávání něčeho nežádoucího či ohrožujícího. Správní orgán si tak nemusí být jistý, že se žalobce v budoucnu dopustí stejného nebo podobného činu při řízení drážního vozidla, postačuje, že vzhledem k osobě žalobce si není jistý, že se takového nebezpečného či ohrožujícího činu při řízení drážního vozidla nedopustí.

27. Jak vyplývá z napadeného rozhodnutí, žalovaný vzal při výkladu při vyhodnocení existence obavy z budoucího jednání žalobce následující okolnosti, které vyplývají ze správního spisu. 5 Shodu s prvopisem provedla S. K. č. j. 5 A 93/2025 Dle žalovaného není spolehlivý pro řízení drážního vozidla ten, kdo se dopustil jednání, jehož motiv představoval snahu poukázat na nevyhovující technický stav drážních vozidel nevhodným způsobem spočívajícím v porušení právních předpisů, čímž ohrozil provozování drážní dopravy jako i životy, zdraví a majetek, přičemž s ohledem na právě uvedené existuje riziko opětovného rozhodnutí takové osoby poukázat na nedodržování technických předpisů obdobným nevhodným způsobem vzhledem k tomu, že byla porušena jedna z hlavních zásad na dráze, že u této osoby chybí potřebné psychické zábrany za všech okolností se maximálně vyvarovat jakéhokoliv jednání, které bezpečné provozování drážní dopravy ohrožuje, stejně jako u ní absentuje vnitřní nastavení, které běžnému jedinci velí neohrožovat život či zdraví jiných. Tyto okolnosti pak byly žalovaným posuzovány právě optikou profesní způsobilosti žalobce, která umocnila závažnost předmětného jednání žalobce s ohledem na jeho spolehlivost.

28. Na základě uvedených skutečností žalovaný dospěl k závěru, že osoba žalobce není spolehlivou ve smyslu § 46 písm. a) zákona o drahách, když vzhledem k výše uvedeným okolnostem ohledně ní panuje obava, že se dopustí stejného nebo podobného činu, kterým došlo ke spáchání úmyslného trestného činu obecného ohrožení. Městský soud považuje hodnocení žalovaného za adekvátní Naopak, městský soud nemůže přisvědčit žalobcově výkladu pojmu nespolehlivosti jako naprosté jistotě ohledně budoucího protiprávního jednání žalobce. Navíc, žalobce neuvádí jakékoliv záruky, které by měly obavu žalovaného z opakování jeho jednání při řízení drážního vozidla rozptýlit, pouze poukazuje na rozhodnutí trestního soudu.

29. Žalovaný rovněž správně posoudil možnost spáchat stejný nebo podobný čin jako je úmyslný trestný čin, pro který byl pravomocně odsouzen, při řízení drážního vozidla. Skutečnost, že se žalobce dopustil úmyslného trestného činu jako civilní osoba, neznamená, že se stejného nebo podobného činu nemůže dopustit při výkonu své profese, tedy při řízení drážního vozidla. Ust. § 46 písm. a) zákona o drahách totiž nehovoří o tom, že by musela být dodržena totožnost veškerých znaků úmyslného trestného činu, pro který byl pravomocně odsouzen. Naopak, zmiňované ustanovení říká, že nemusí jít o stejný trestný čin, může také jít o čin pouze podobný, přičemž tato podobnost může spočívat například i v tom, v jaké pozici se osoba činu dopustila. Zmiňované ustanovení nestanoví, že čin musí naplňovat znaky trestného činu, pro který byla osoba pravomocně odsouzena, nemusí dokonce ani naplňovat znaky žádného jiného trestného činu. Postačí, že jde o jednání stejné nebo podobné tomu, kterým osoba úmyslný trestný čin způsobila, jak žalovaný správně uvedl.

30. Městský soud pro úplnost na tomto místě dodává, že pachatelem trestného činu obecného ohrožení dle § 272 trestního zákoníku může být každý, tohoto trestného činu se tedy může dopustit i osoba při výkonu funkce strojvedoucího. Jak uvádí žalovaný, je navíc technicky možné provést stejný nebo podobný čin i při řízení drážního vozidla, a to např. při řízení drážního vozidla ze zadního stanoviště po směru jízdy, resp. poškozením zařízení sloužícího k řízení, umístěním překážek na souběžně vedoucí kolej apod.

31. Znění § 46 písm. a) zákona o drahách počítá s tím, že se úmyslného trestného činu osoba nemusela dopustit při řízení drážního vozidla, avšak důležitá je tu obava, že se ho při jeho řízení dopustí, jak uvádí rovněž žalovaný. Zmiňované ustanovení nepožaduje zachování totožnosti skutku ve smyslu trestního práva, jak naznačuje žalobce, ale požaduje přítomnost obavy ze stejného nebo podobného jednání osoby, jakým došlo ke spáchání úmyslného 6 Shodu s prvopisem provedla S. K. č. j. 5 A 93/2025 trestného činu, a to při řízení drážního vozidla, bez ohledu na to, v jaké pozici osoba úmyslný trestný čin spáchala. Ta je z výše uvedených důvodů u osoby žalobce dána.

32. Městský soud rovněž nevyhodnotil námitku žalobce ohledně zaujatosti žalovaného jako důvodnou. Žalovaný totiž nezakládá obavu z opakování stejného nebo podobného činu žalobce na skutečnosti, že si žalobce zažádal o obnovení licence strojvedoucího krátce po zahájení trestního řízení proti jeho osobě a z toho vyplývající absence sebereflexe, ale na celkovém hodnocení osobnostního profilu žalobce, který se poskládal z informací ve spise, přičemž absence sebereflexe je pouze jedním z mnoha hodnocených aspektů.

33. Žalobce rovněž v žalobě namítá částečnou nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, k této námitce však následně neuvádí, v čem konkrétně částečná nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí spočívá. Soud připomíná, že řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. s. ř. s. je postaveno na principu, že je to žalobce, kdo s ohledem na dispoziční zásadu přísně ovládající tento typ soudního řízení soudu předestírá konkrétní důvody, pro které považuje žalobou napadené rozhodnutí za nezákonné. Obsah a kvalita žaloby v zásadě předurčuje obsah a kvalitu rozhodnutí soudu. Není přitom úlohou soudu, aby za žalobce žalobní argumentaci dotvářel. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by roli advokáta jedné ze stran sporu (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, č. 2132/2011 Sb. NSS, či rozsudek kasačního soudu ze dne 15. 2. 2012, č. j. 1 Afs 57/2011-95, nebo ze dne 6. 10. 2015, č. j. 6 Afs 9/2015-31). Městský soud proto pouze v obecné míře odpovídající obecnosti vznesené námitky přezkoumal rozhodnutí napadené žalobou a neshledal jej nepřezkoumatelné ani předcházející řízení zatížené procesními chybami. Rozhodnutí žalovaného je dostatečně zdůvodněné a úvahy v něm jsou logické. Bez bližšího zdůvodnění, v čem žalobce spatřuje procesní vady a nepřezkoumatelnost, nemůže soud z pohledu těchto vad více napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumat.

IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

34. Městský soud neseznal žádnou ze vznesených námitek důvodnou, proto z výše uvedených důvodů žalobu jako nedůvodnou zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s.

35. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce v řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů řízení, nevznikly v řízení žádné náklady nad rámec jeho úřední povinnosti, proto mu soud podle § 60 odst. 7 s. ř. s. náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. 7 Shodu s prvopisem provedla S. K. č. j. 5 A 93/2025 Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha, dne 24. června 2026 JUDr. Ladislav Hejtmánek v.r. předseda senátu 8 Shodu s prvopisem provedla S. K.